Veřejná správa

ÚSC je přidělena dotace na investiční akci (např. budovu, fotovoltaiku). Výše dotace je účtována pouze na základě dohadné položky. Po kolaudaci předá ÚSC tento majetek dle § 27 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů ihned do užívání zřízené příspěvkové organizaci. Nečeká se na zúčtování dotace. Příspěvková organizace zařadí předávaný majetek na majetkovou kartu, na které je vyčíslena dotace ve výši dohadné položky. Po zúčtování a schválení dotačního titulu poskytovatelem je zaslána ÚSC dotace ve vyšší částce, než byla vytvořená dohadná položka. Rozdíl mezi skutečnou výší dotace a vytvořenou dohadnou položkou činí statisíce, nejedná se o zanedbatelné částky). Jaký je správný postup – rozdíl výše dotace „dopředat“ příspěvkové organizaci k majetku (navýšení transferu na majetkové kartě a její následné odepisování do výnosu) nebo může ÚSC zúčtovat rozdíl dotace přímo do svých výnosů?

V oblasti práva na přístup k informacím existují situace, kdy obce mohou poskytování informací omezit, avšak nikoli zcela odmítnout. Článek navazuje na příspěvek zveřejněný v aplikace Dauč (viz QR kód na konci článku) a zaměřuje se na specifické případy v souladu se zákonem č. 106/1999 Sb., které umožňují omezení v přístupu k informacím. Zvláštní pozornost je věnována definování vnitřních pokynů a podmínkám, za nichž informace nelze poskytnout v plném rozsahu. Dále se článek věnuje kontroverznímu tématu zneužití práva na informace, ukazuje na komplikace, které se mohou objevit v praxi, a zdůrazňuje, jak důležité je rovnoměrné nastavení práva vůči povinným subjektům i žadatelům.

Nájemní vztahy jsou jedny z nejčastějších právních vztahů v obci – obec jako každá jiná právnická osoba v rámci nakládání se svým majetkem může majetek prodat, darovat, půjčit či s ním jinak disponovat. Častým způsobem dispozice obce s majetkem je právě nájem. Cílem příspěvku je poskytnout úplný a přehledný pohled na nájem, pokud je jednou ze smluvních stran obec. Zaměříme se na právní regulace, které obce dodržují při uzavírání nájemních smluv, a na to, jak mohou tyto smlouvy prospět jak obecní pokladně, tak i místní komunitě. Prozkoumáme specifické právní mechanismy, které se uplatní, když je obec jednou ze smluvních stran, a vysvětlíme výhody i úskalí, které tento proces obnáší.

Obecní úřad je jedním z orgánů obce, který je tvořen starostou, místostarostou, tajemníkem obecního úřadu a zaměstnanci obce zařazenými do obecního úřadu. Obecní úřad plní úkoly v samostatné a přenesené působnosti obce. Jeho velikost, struktura a počet zaměstnanců do něj zařazených se odvíjí od rozsahu činností a agend, které úřad v samostatné a přenesené působnosti vykonává a zajišťuje. Tento článek přináší detailní vhled do mechanismů, které utvářejí obecní úřady napříč ČR, včetně právních a praktických aspektů, jakými jsou personální pravomoci a organizační změny.

Tento článek se zaměřuje na klíčový aspekt nového systému – bytová podpůrná opatření, která zahrnují bydlení s ručením, podnájemní bydlení a podporované obecní bydlení. Tato opatření nejenže poskytují rozmanité možnosti pro osoby ohrožené bytovou krizí, ale také motivují soukromé vlastníky nemovitostí k aktivnímu zapojení do systému, čímž rozšiřují dostupné kapacity pro ty, kdo nejvíce potřebují stabilní a bezpečné bydlení.

Obec je povinna v souladu s místními předpoklady a zvyklostmi pečovat o potřeby svých občanů. Jednou z těchto potřeb je i pohřbívání svých blízkých a činnosti s tím související, tedy i provozování veřejného pohřebiště. Právní úprava ukládá provozovatelům mnoho různých povinností, ať už v případech provozování historických hřbitovů či při vzniku nového pohřebiště. Tento článek si bere za cíl seznámit obce s celým rozsahem těchto povinností a zodpovědět tak na otázky často kladené obcemi – provozovateli pohřebišť.

V důsledku poslední velké novely školského zákona (zákon č. 267/2025 Sb.) došlo k proměně vzájemných vztahů mezi zřizovatelem a školou, resp. ředitelem školy. Vzájemná rovnováha, která byla léta pečlivě vyvažována, se vychýlila ve prospěch zřizovatele, jehož pozice byla výrazně posílena. K posílení došlo v důsledku nejen tak zásadních změn, jako je stanovení minimální velikosti škol a převodu financování práce nepedagogických zaměstnanců a ostatních neinvestičních výdajů na zřizovatele, ale také v důsledku nového důvodu pro odvolání ředitele školy z funkce ze strany zřizovatele. Jaké konkrétně výhody a důsledky tento krok s sebou nese pro ředitele škol i samotné zřizovatele?

Od 1. 1. 2026 nastane významná změna ve financování činnosti školských zařízení zřizovaných kraji, obcemi a dobrovolnými svazky obcí. Tato změna je zakotvena v tzv. „velké novele“ školského zákona (zákon č. 267/2025 Sb. ) a představuje významný krok směrem k modernizaci a efektivnějšímu využívání veřejných prostředků ve vzdělávání. Podstatou této změny je, že finance na práci nepedagogů a na financování ostatních neinvestičních výdajů budou školy dostávat od zřizovatele, který bude mít možnost aktivně ovlivňovat nepedagogické personální a provozní zajištění škol.

Zákon o obcích obsahuje výčet pravomocí orgánů obce. Zásadní roli hrají zastupitelstvo a rada, mezi které jsou rozděleny klíčové pravomoci v samostatné působnosti obce. V zákoně je nastavena koncepce tzv. vyhrazených a nevyhrazených pravomocí. Některé záležitosti jsou vyhrazeny zastupitelstvu obce, některé radě obce. Právě o vyhrazené pravomoci rady obce pojednává následující příspěvek.

Z pohledu práva má ředitel veřejné školy a školského zařízení, tedy zařízení zřizovaného státem, krajem, obcí nebo svazkem obcí, několik rolí. Je statutárním orgánem právnické osoby (ředitelem příspěvkové organizace) vykonávající činnost školy, je vedoucím zaměstnancem podle zákoníku práce, je zaměstnancem příspěvkové organizace vykonávající činnost školy (konkrétně pedagogickým pracovníkem podle zákona o pedagogických pracovnících ). Dále je ředitelem všech škol a školských zařízení, jejichž činnost daná příspěvková organizace vykonává. Ředitel školy je také vykonavatelem státní správy ve školství podle školského zákona. Právě o této jeho roli pojednává následující text.

Výbor pro veřejný sektor aktualizoval metodickou pomůcku pro přezkoumání hospodaření územních samosprávných celků a dobrovolných svazků obcí ve smyslu zákona č. 420/2004 Sb., o přezkoumávání hospodaření územích samosprávných celků a dobrovolných svazků obcí. 

Účetnictví státu v ČR má potenciál sloužit lépe, než jak je tomu dnes. Zatímco pro makroekonomické a statistické účely slouží dobře, poskytuje spolehlivé podklady a nachází uplatnění v praxi, jeho využití pro řízení a rozhodování jednotlivých institucí zůstává omezené. A neukazuje se také, že by účetnictví státu sloužilo k přípravě rozpočtu nebo ke srovnávání výsledků hospodaření s rozpočtovým plánem. To byl přitom jeden z hlavních cílů reformy účetnictví veřejného sektoru z roku 2010, od které se očekávalo propojení účetního a rozpočtového pohledu.

Práva občanů obce představují základní pilíř demokratického zapojení veřejnosti do správy a rozvoje místního společenství. Český právní řád umožňuje občanům nejen volit své zástupce a účastnit se místního referenda, ale garantuje jim také právo vyjadřovat se přímo k projednávaným otázkám na zasedání zastupitelstva a nahlížet do důležitých dokumentů obce. Aktivní účast občanů na rozhodování v obci je podpořena širokým spektrem práv. Možnost vyjádřit stanovisko k rozpočtu či jiným dokumentům obce posiluje transparentnost samosprávy. Zákon jasně stanovuje proces podávání podnětů a návrhů občanů, které musí obec řádně řešit.

V únoru letošního roku došlo k podstatné novelizaci zákona o sociálních službách. Jejím hlavním účelem bylo zajistit lepší koordinovanost při poskytování sociálních a zdravotních služeb jedné osobě, ale také upravit další ustanovení, která nevyhovovala praxi. Zavedení sociálně-zdravotních služeb v určených zařízeních sociální péče by mělo naplnit úmysl zákonodárce. Novela také stanovila pro některá vymezená zařízení sociální péče povinnost zároveň s poskytováním jimi registrované sociální služby zajistit poskytování zdravotních ošetřovatelských služeb svým klientům. Stanovila způsoby, jakými může tuto péči poskytovatel zajistit – vlastními zaměstnanci anebo prostřednictvím jiného poskytovatele, který disponuje oprávněním k poskytování ošetřovatelských služeb. To může být zajištěno smluvně anebo nahlášením potřeby zajištění této péče zdravotní pojišťovně, která to zajistí. Množství změn bylo do novely zákona o sociálních službách doplněno na základě pozměňovacích návrhů. Další významné změny se týkají povinnosti mlčenlivosti, možnosti poskytování dalších základních činností jako součást služby osobní asistence a pečovatelské služby, kterou je pomoc při zvládání běžných úkonů péče o zdraví, stížnostní mechanismus, změny ve vzdělávání a další.

Podle § 178 školského zákona, je obec povinna zajistit podmínky pro plnění povinné školní docházky dětí s místem trvalého pobytu, v případě cizinců s místem pobytu, na jejím území a dětí umístěných na jejím území ve školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy, které se v souladu se zvláštním právním předpisem nevzdělávají ve školách zřízených při těchto školských zařízeních, a také zajistit podmínky pro předškolní vzdělávání dětí přednostně přijímaných podle § 34 odst. 3 školského zákona . Jedním z možných způsobů, kterým tato povinnost může být naplněna, je zřízení školy.

Cílem tohoto článku je poskytnout stručný návod k rozhodování, zda určité dodání nemovité věci podrobit dani či nikoliv, a to podle podmínek platných od 1. 7. 2025. Snažíme se vysvětlit nejen záležitosti změněné novelou ZDPH , ale také i celý rozhodovací proces (včetně otázek, v jakých situacích by dodání nemovité věci vůbec nemělo být předmětem daně). Poznámka autora: Článek byl zpracován ještě před avizovaným vydáním Informace k aplikaci DPH u nemovitých věcí od 1. 7. 2025. Je pravděpodobné, že se k určitým bodům bude nezbytné následně vrátit po jejím vydání.

V následujícím příspěvku bychom pokračovali v problematice finančních investic u vybraných účetních jednotek se zaměřením zejména na obce a příspěvkové organizace. V minulém příspěvku s názvem Finanční investice u vybraných účetních jednotek jsme se zaměřili zejména na vymezení jednotlivých případů finančních investic. Nyní bychom se věnovali již účtování jednotlivých případů finančních investic, účetnímu oceňování a také zdanění souvisejících výnosů.

V následujícím příspěvku bychom volně navázali na příspěvek uveřejněný v časopisu UNES č. 5-6/2025 na s. 10 a na příspěvek uveřejněný v tomto čísle na s. 19 týkající se finančních investic u obcí. Nyní se budeme věnovat podílům v obchodních společnostech. Příspěvek nabízí názorné příklady zahrnující nejen peněžité, ale i nepeněžité vklady, a zabývá se i otázkami vkladového ažia. Diskutována je také úprava ocenění ekvivalencí a jejích důsledků pro účetnictví obcí, včetně problematiky oceňování reálnou hodnotou podle zákona o účetnictví a s tím související daňová pravidla. Tento článek poskytuje komplexní přehled o řízení finančních investic formou obchodních podílů obcí v kontextu účetních a zákonných požadavků.

Diskuse o tom, na jaké informace a o kom má zastupitel právo při výkonu své funkce, jaké informace tedy může požadovat, jsou nekončící. Tyto debaty se obvykle vedou ve vztahu k zákonu o obcích Je ale třeba si uvědomit, že většina požadovaných a následně zpracovávaných informací obsahuje osobní údaje. Je proto třeba zohlednit také pravidla stanovená Obecným nařízením o ochraně osobních údajů (GDPR ).

Nejvyšší správní soud se zabýval sporem mezi Krajským úřadem Středočeského kraje a městem Čáslav, který se týkal otázky, v jakém režimu je vydání nesouhlasu krajského úřadu s odvoláním tajemníka obce, a tedy zda a jaký může být použit opravný prostředek. Nejvyšší správní soud konstatoval, že sdělení ředitele krajského úřadu o nesouhlasu s odvoláním tajemníka obce zasahuje do práv obce při výkonu samosprávy. Toto rozhodnutí není rozhodnutím dle § 67 správního řádu vydaným ve správním řízení, ale je jiným správním úkonem dle části čtvrté správního řádu ; materiálně naplňuje znaky rozhodnutí dle § 65 odst. 1 soudního řádu spvního a obec se proti němu může bránit žalobou proti rozhodnutí, nikoli žalobou na ochranu před nezákonným zásahem.