Účastníci správy daní, místní příslušnost

  • Článek
Zcela nedávno jsem na stránkách tohoto časopisu publikoval krátké pojednání o fungování Generálního finančního ředitelství a Odvolacího finančního ředitelství z pohledu samotné koncepce zákona č. 456/2011 Sb. , o Finanční správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“). V tomto článku bych toto své pojednání zakončil svým pohledem na fungování finančního úřadu a Specializovaného finančního úřadu v rámci celkové koncepce, jak vyplývá z již uvedeného zákona.
Vydáno: 11. 05. 2022
Pokud poplatník podá daňové přiznání k dani z příjmů FO k jinému FÚ - např. má povinnost podat ho k FÚ Královehradeckého kraje územnímu pracovišti v Trutnově a podá ho FÚ pro Liberecký kraj - bere se to, jako by přiznání poplatník vůbec nepodal a může ho jednoduše paní úřednice zmačkat a vyhodit nebo si ho musí úředníci mezi sebou předat tak, aby nakonec došlo k správnému příjemci?
Vydáno: 24. 03. 2022
  • Článek
Otázka místní příslušnosti je jedním ze základních prvků kompetence jakéhokoli správního orgánu, soudu, vykonavatele veřejné moci. Každý takový orgán má jasně vymezeny nejen samotné pravomoci, které zakládají jeho věcnou příslušnost, ale i vymezený územní obvod své působnosti, v němž je oprávněn vykonávat svoji pravomoc. Pokud je dotyčný orgán na území České republiky pouze jeden na příslušné úrovni, otázka místní příslušnosti není relevantní, jelikož pravomoc tohoto úřadu je vykonávána na území celé České republiky (např. Odvolací finanční ředitelství, Specializovaný finanční úřad, Nejvyšší soud, Ústavní soud atd.). Pokud ovšem na konkrétním věcném stupni funguje dotyčných orgánů více, je u každého řešeného případu a postupu nutné vymezit rovněž otázku místní příslušnosti toho kterého orgánu vedoucího řízení, vydávajícího rozhodnutí a činícího úkony vůči účastníkům řízení. Jedná se o projev ústavní zásady čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod , dle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Přestože toto ustanovení pojednává o soudci, lze dovodit, že tato zásada bude aplikována i na „zákonný úřad“, tedy že i působnost a kompetence úřadu (orgánu moci výkonné, správního úřadu, správce daně) musí být stanovena zákonem a jakákoli svévole je v této oblasti nepřípustná.1) Předmětem tohoto článku je problematika místní příslušnosti správce daně při správě daní, možnosti modifikace problematiky místní příslušnosti a souladnost těchto institutů s výše předestřenou ústavní zásadou. U některých institutů provedu komparaci s instituty místní příslušnosti v ostatních procesních předpisech.
Vydáno: 11. 02. 2022
Na stránkách MF byl uveřejněn Finanční zpravodaj č. 36/2021 ze dne 13. prosince 2021, který obsahuje pokyn č. GFŘ-D-51.
Vydáno: 13. 12. 2021
  • Článek
Jedním z významných správních orgánů tohoto státu jsou bezesporu orgány finanční správy. Při vzniku zákona č. 456/2011 Sb. , o Finanční správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o FS anebo zákon“) se vyšlo z několika základních pilířů, které lze charakterizovat následovně.
Vydáno: 21. 11. 2021
  • Článek
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2021, čj. 10 Afs 211/2019-32
Vydáno: 28. 10. 2021
  • Článek
Vzhledem k tomu, že stěžovatel netvrdil žádné jiné důvody darování, ale vyjádřil pouhý nesouhlas se skutkovými závěry správce daně, neměli správce daně ani žalovaný důvod k postupu dle § 92 odst. 4 daňového řádu . Nelze přitom souhlasit ani s tím, že by finanční orgány svou argumentací sváděly stěžovatele k myšlence, že další okolnosti vzájemných vztahů mezi stěžovatelem a obdarovaným nejsou pro věc rozhodné. Finanční orgány pouze vyšly z jim známých skutečností, z nichž nevyplýval jiný důvod darování nemovitostí, než právě pracovněprávní vztah mezi stěžovatelem a obdarovaným.
Vydáno: 30. 09. 2021
  • Článek
Cizinec – daňový rezident ČR má adresu hlášeného pobytu v Hradci Králové. Svou adresu má také na Slovensku v Breznu. Jakou adresu uvede na ř. daňového přiznání 09-15 – Adresa místa pobytu v den podání přiznání? Uvede dále také adresu, kde se obvykle zdržoval na ř. 16-21, nebo nikoliv? Pokud by cizinec adresu hlášeného pobytu neměl, jakou by uvedl – tu na Slovensku nebo kde se obvykle zdržoval? A vyplnil by obě adresy na ř. 16-21 a 09-15 či pouze jednu? Byl by stejný postup u rezidenta i nerezidenta?
Vydáno: 21. 02. 2021
  • Článek
V dnešním výběru z judikatury správních soudů se budeme věnovat zajímavým rozsudkům souvisejícím se zdaňováním příjmů ze závislé činnosti.
Vydáno: 15. 12. 2020
  • Článek
Potvrzení o stavu osobního daňového účtu je totiž ve smyslu výše citované judikatury pouze informací o stavu osobního daňového účtu, z něhož se daňový subjekt dozví o případné chybné evidenci, nikoliv rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s. Ani rozhodnutí o námitce proti potvrzení pak nelze považovat za rozhodnutí podle § 65 s. ř. s. , neboť se nejedná o rozhodnutí, kterým by se zakládala, měnila, rušila nebo závazně určovala práva daňového subjektu. Případným zásahem je totiž stále faktická (chybná) evidence daňové povinnosti na osobním daňovém účtu, která vyplývá z jiných rozhodnutí a na jejíž povaze vydání rozhodnutí o námitce proti potvrzení o stavu osobního daňového účtu nic nemění. Je-li námitce vyhověno, pak je nesprávná evidence daně fakticky opravena, v opačném případě evidence daní zůstává nezměněna. Je to tudíž právě žaloba podle § 82 s. ř. s. , kterou se lze proti chybné evidenci daní bránit, a nikoliv žaloba proti rozhodnutí podle § 65 s. ř. s.
Vydáno: 30. 11. 2020
  • Článek
Takto by nezávislý ekonomický subjekt cenu za běžných okolností nenastavil a sjednal by cenu minimálně v takové výši, aby pokryla i s určitou přirážkou náklady uvedeného střediska. Cenu by určil takto „ztrátově“ zásadně pouze za situace, kdy by tato dílčí ztráta byla kompenzována ziskem z jiné jeho činnosti ekonomicky svázané s činností ztrátovou (třeba se ziskovou produkcí jiného zboží pro téhož odběratele vázanou na produkci ztrátovou) nebo pokud by se jednalo o činnost sice jako celek ztrátovou, ale z alternativ, jež se v daném čase reálně nabízely, ztrátovou nejméně (např. kvůli vytížení strojů, zaměstnanců, povinnosti odebrat sjednané množství vstupních surovin, energie apod.) či skýtající naději na budoucí zisk (např. překlenutí dočasných problémů zachováním produkčních kapacit i za cenu dočasně ztrátové produkce s výhledem na jejich budoucí ziskové uplatnění).
Vydáno: 30. 11. 2020
  • Článek
Častým tématem stesků daňových subjektů bývá otázka rychlosti práce finančních orgánů, zejména při kontrolní činnosti. Zajímavým judikátům z této oblasti je věnován následující příspěvek. Tématu nečinnosti se v našem časopisu pravidelně věnujeme, judikaturu na toto téma jsme uvedli v článcích v č. 7 a 8/2013 a dále v 9/2018. Na úvod si tradičně shrneme rozsudky z předchozích příspěvků.
Vydáno: 18. 11. 2020
  • Článek
Zároveň je však třeba upozornit, že za výjimečných situací, kdy by samotné zpravení daňového subjektu o tom, jaké informace má správce daně k dispozici, mohlo vést ke zmaření cíle správy daní, tedy správného stanovení daně, lze od výzvy k podání dodatečného daňového tvrzení upustit a bez dalšího u daňového subjektu zahájit daňovou kontrolu. O takové případy se bude jednat zejména tehdy, bude-li mít správce daně poznatky ukazující na předchozí podvodné jednání daňového subjektu související se zjištěnými informacemi či na to, že daňový subjekt by se snažil následným jednáním (typicky úpravami svých povinných evidencí nebo jinými kroky nepřípustně zakrývajícími skutečný stav věci) zmařit správné stanovení daně.
Vydáno: 31. 10. 2020
  • Článek
Účinky přezkumu daňové pohledávky v insolvenčním řízení JUDr. Ing. Ondřej Lichnovský, Daňové spory, a. s. Účinky předvídané v § 243 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, mohou...
Vydáno: 31. 10. 2020
  • Článek
Žalovaný toliko obsáhle reprodukoval obsah policejního usnesení. Neuvádí však žádné vlastní skutkové poznatky. Naopak, zjevně vychází z toho, že veškeré skutečnosti uvedené v policejním usnesení se staly, aniž pro to žalovaný v odůvodnění nabízí jakékoliv vlastní důkazy či vlastní argumenty (ani v tomto jinak neodkazuje na obsah daňového spisu). NSS opakuje, že žalovaný mohl na usnesení o zahájení trestního stíhání odkázat, nemohl však rezignovat na vlastní popis skutkového stavu (vlastní právní hodnocení pro účely výkladu § 259c odst. 2 daňového řádu naopak žalovaný zcela přezkoumatelně provedl; stěžovatel s touto částí rozhodnutí nijak nepolemizuje). Problém nynější věci neleží v tom, že žalovaný, slovy krajského soudu „citoval i usnesení o zahájení trestního stíhání (jehož obsah žalobce dávno znal)“. To jistě žalovaný citovat mohl. Problém leží v tom, že žalovaný citoval jen toto usnesení. Stěžovatel v důsledku takovéhoto vadného postupu nemohl polemizovat se skutkovým hodnocením věci. Zbývalo by mu (teoreticky) jen polemizovat se zatímními závěry orgánů činných v trestním řízení. NSS uzavírá, že pro nynější věc není podstatné, jak dopadne trestní řízení proti stěžovateli (a NSS tedy ani neprovedl pro nadbytečnost důkaz rozhodnutím trestního soudu o zproštění stěžovatele obžaloby ze zmiňovaného trestného činu). Pro nynější věc je významné jen to, zda tu jsou či nejsou okolnosti významné pro aplikaci hypotézy § 259c odst. 2 daňového řádu . Existenci těchto skutkových okolností musí žalovaný samostatně na základě vlastních důkazů vysvětlit v rozhodnutí o žádosti o prominutí daně nebo jejího příslušenství (případný podpůrný odkaz na policejní usnesení o zahájení trestního řízení samozřejmě vyloučen není, nemůže však být jediným argumentem ohledně toho, co se vlastně stalo).
Vydáno: 31. 10. 2020
  • Článek
V současné době, kdy se oblast opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu dynamicky vyvíjí, je nezbytné zejména pro povinné osoby podle § 2 zákona č. 253/2008 Sb. , o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AML zákon“) jednoznačně identifikovat, zda a v jakém rozsahu informace, kterými disponují, podléhají povinnosti mlčenlivosti. Zároveň existuje možnost kolize povinností mlčenlivosti uložených podle jiných právních předpisů právě s AML povinnostmi.
Vydáno: 31. 08. 2020
  • Článek
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 2. 2020, sp. zn. 7 Afs 472/2018 , www.nssoud.cz
Vydáno: 31. 08. 2020
  • Článek
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. 1 Afs 269/2019 , www.nssoud.cz
Vydáno: 31. 08. 2020
  • Článek
Ideovým základem konceptu ochrany legitimního očekávání je přesvědčení, že ti, kdo jednají v oprávněné důvěře v existující právo, resp. v právo, jak se jim s přihlédnutím k okolnostem a dobré víře obsahově jeví, by neměli být zklamáni ve svých očekáváních, že v souladu s právem jednají a že jejich jednání také právo demokratického právního státu nakonec poskytne svou ochranu. V nejtypičtější podobě se ochrana legitimního očekávání, ve vazbě na ochranu právní jistoty, v oboru správního práva upíná k vázanosti správy vlastní ustálenou správní praxí, ustáleným výkladem procesních i hmotných právních pravidel, veřejně deklarovanou politikou v mezích správního uvážení, interní výkladovou či aplikační směrnicí, anebo k závaznosti konkrétního a kvalifikovaného ujištění o právu či procesním postupu, poskytnutého orgánem veřejné moci adresátu jeho správy. V českých právních předpisech se výslovně o ochraně legitimního očekávání sice nehovoří, tento princip je však základem některých specifických forem činnosti veřejné správy (např. v podobě institutu závazného posouzení podle § 132 a násl. daňového řádu ), a promítá se též do základních zásad činnosti správních orgánů (např. povinnost šetřit práva nabytá v dobré víře a oprávněné zájmy adresátů veřejné správy v § 2 odst. 3 správního řádu , povinnost dbát o to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly neodůvodněné rozdíly v § 2 odst. 4 správního řádu , povinnost poskytnout přiměřené poučení o právech a povinnostech a uvědomit o úkonech, které správní orgán hodlá učinit v § 4 odst. 2 a 3 správního řádu ) a takto je v soudní judikatuře nalézán a uplatňován.
Vydáno: 31. 08. 2020
+ Zobrazit dalších 20