Daňová kontrola, postup k odstranění pochybností

Dodatečné daňové přiznání je klíčovým nástrojem pro opravu chybných údajů v řádném přiznání. Judikatura poskytuje důležité vodítko pro správné použití tohoto institutu, zejména ve vztahu k lhůtám pro podání a možnostem žaloby proti vlastnímu přiznání. Rozsudky soudů ukazují, že dodatečné přiznání lze podat i po překročení subjektivní lhůty, pokud jde o daň nižší. Správce daně má povinnost vyzvat k podání dodatečného přiznání, pokud má důvodný předpoklad doměření daně, ale výjimky existují, zejména pokud by výzva mohla zmařit cíl správy daní. Dodatečné přiznání může ovlivnit běh prekluzivní lhůty, což je významné pro správné stanovení daně.

Technologická platforma Bolt uzavřela memorandum o spolupráci s Finanční správou ČR a stala se tak první digitální platformou v oblasti osobní přepravy, která s respektem k právu České republiky na řádný výběr daní podobným způsobem spolupracuje. Společný dokument je zaměřen na pravidelné poskytování vybraných dat pro účely daňové správy a představuje důležitý krok k větší transparentnosti v celém odvětví tzv. ride-hailingových platforem.

Finanční správa na základě své analytické činnosti zjišťuje pokračující šíření nelegálních forem zaměstnávání včetně tzv. zastřeného zprostředkování pracovní síly. Tyto praktiky využívané některými firmami poškozují ostatní zaměstnavatele, vedou ke krácení daní a pojistných odvodů a často jsou spojeny i se špatnými pracovními podmínkami využívaných pracovníků.

Řada daňových subjektů obchoduje se zahraničím, což má pochopitelně i své daňové dopady. Finanční orgány si mezistátně vyměňují informace, obtíže s tím spojené se dostávají i na pořad jednání soudů. Výběru z judikatury na toto téma je věnován dnešní příspěvek. V našem časopise jsme se tomuto tématu již věnovali v č. 11/2022 v článku „Mezinárodní dožádání – výběr z judikatury správních soudů“. V úvodu tedy tradičně krátce shrneme rozsudky z předchozího příspěvku.

Téma nezákonných kontrol stále nemizí ze soudních síní. Opět se po čase k němu vracíme a nabízíme vám výběr zajímavých rozsudků správních soudů. Zmíněné judikatuře jsme se v našem časopise již několikrát věnovali, a to v číslech 6/2019, 3/2022 a 3/2024. V úvodu tedy provedeme shrnutí dříve komentovaných rozsudků.

Jak správně uvedl městský soud, daňové orgány ve zprávě o daňové kontrole, resp. v rozhodnutí žalovaného, odkryly obchodní řetězec, v rámci něhož byla předmětná vozidla přeprodávána. Identifikovaly, že společnost UNILEASING a.s. vykázala dodání vozidel na Slovensko kupujícímu ARCHER SK, ten vykázal dodání těchto vozidel J. Č., který ale již na počátku jednal s nájemcem vozidel ARCHER CZ s úmyslem odkoupit vozidla z EU, aby dle svého vyjádření nemusel platit daň. Zjevný úmysl neplatit daň byl prokázán i u společností UNILEASING a ARCHER SK, neboť bylo prokázáno, že vozidla byla dopravena z České republiky pouze za hranice Slovenska a pak vrácena zpět do České republiky, tedy šlo o účelovou přepravu. Přepravu zajišťovala společnost SHERIDAN, která je personálně propojena se společnostmi ARCHER CZ i ARCHER SK. J. Č. poté vozidla prodal stěžovatelce, daň přiznal, avšak nezaplatil. J. Č. získal finance na nákup vozidel od stěžovatelky, která ovšem částku připadající na nákup vozidel zaslala přímo společnosti ARCHER SK, částku připadající na DPH zaslala J. Č. Následně stěžovatelka vozidla odkoupila od J. Č. a prodala je do Německa společnosti AVEX, která byla personálně propojena se společností ARCHER CZ.

Jednoznačně souhlasím s procesy digitalizace postupů a odpovědnosti poplatníka, ale došlo k následující situaci: k 15. 3. 2025 je splatná záloha DPPO, záloha je ve významné výši. Účetní opomene platbu odeslat. FÚ vystaví splatný příkaz na úroky z prodlení, který ovšem uloží jen do osobní schránky poplatníka s poznámkou „nedoručuje se“. K 24. 4. 2025 po zjištění chyby je úrok z prodlení, který bude zřejmě dopočten, významně vyšší než byl k 31. 3. 2025. Ano, poplatník má své povinnosti, ale kdyby byl vystavený doměrek řádně odeslán do datové schránky, nebyla by škoda v tak významné výši. Takto poplatníka napadá, že jde o finanční hru ... víme o tom, že dlužíš, dáme ti na vědomí na váš osobní účet, který není povinnost mít, ale budeme "potichu" a úroky krásně narůstají. Poplatník se snaží být aktivní, dodržovat co dodržovat má, ale je trestán za to, že nechodí každý týden na osobní účet? Snažil jsem se v daňovém řádu najít, zda když je vystaven úrok z prodlení k určitému datu, je jen uložen na portál Moje daně, nebo zda by měl FÚ poslat výměr i do datové schránky klienta (zástupce). Vyčíslené úroky k 31. 3. byly 18 000 Kč, ke dni zjištění budou 88 000 Kč. 

Ne vždy se časové možnosti jednotlivých účastníků daňových řízení shodují s představami toho, kdo jednání nařizuje. V některých případech však naopak dochází k obstrukcím a účelovým omluvám způsobeným snahou prodlužovat příslušné řízení či k přeceňování osobních důvodů pro neúčast na jednání. Judikatuře správních soudů v této oblasti se budeme věnovat v následujícím příspěvku.

Oznámení o ukončení daňové kontroly je způsobilé být předmětem přezkumného řízení ve smyslu § 121 a násl. daňového řádu .

Zmínka o daňové kontrole vyvolává mezi podnikateli různé reakce. Téměř vždy se přitom jedná o reakce negativní. Daňová kontrola totiž pro mnoho podnikatelů představuje několik let probdělých a bezesných nocí. I když nakonec skončí kontrola bez nálezu, zpravidla to pro podnikatele znamená nemalé administrativní náklady. Jak se ale bránit, když je kontrola zahájena nebo ukončena nezákonně? Nejvyšší správní soud se tak v nedávném rozsudku zabýval otázkou, zdali je možné oznámení o ukončení kontroly posuzovat v rámci přezkumného řízení podle daňového řádu. Přitom ale otevřel dveře novému náhledu na problematiku daňových kontrol.

Spory o prokazatelnost služebních jízd či cest a výdajů s nimi spojených jsou častou oblastí střetů mezi poplatníky a správci daně. Judikatuře z této oblasti je věnován následující příspěvek. V úvodu provedeme tradiční shrnutí rozsudků z obdobných příspěvků, které jsme už v našem časopise zveřejnili dříve (články „Nad problémy spojenými s knihou jízd“ č. 11/2009 a „Kniha jízd a obdobná problematika v judikatuře správních soudů“ č. 5/2023). Garážování služebních vozidel společností s ručením omezeným (dále jen „s. r. o.“) v místech bydliště jejich jednatelů bylo předmětem rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. 2 Afs 185/2006-49 ze dne 31. 5. 2007. Jednatelé firmy jezdili služebními vozidly do práce a zpět. Finanční orgány tuto situaci posoudily jako poskytnutí vozidla zaměstnanci pro služební i soukromé účely a požadovaly dodanění ve výši 1 % z pořizovací ceny vozidla měsíčně. Nejvyšší správní soud (dále také „NSS“) došel k závěru, že samotný fakt, že garáže jsou v místě bydliště zaměstnanců, ještě nedělá z jízd jednatelů z kanceláře do garáže soukromé jízdy.

Ačkoliv tedy žalovaný zahájil daňovou kontrolu až na konci lhůty pro stanovení daně, zjevně nejednal bez předchozího uvážení a překotně, jak tvrdí stěžovatel. Ovšem i kdyby tak učinil, nemohlo by to samo o sobě mít za následek závěr o formálnosti zahájení daňové kontroly, jestliže žalovaný, jak bude dále popsáno, ve smyslu § 87 odst. 2 správního řádu , v aktuálním znění, v provádění daňové kontroly řádně pokračoval.

Při daňové kontrole chybí podnikateli doklad o likvidaci myčky a jejím odevzdání do sběrného dvora. Takto bylo uvedeno v kartě majetku při vyřazení. Lze takový doklad nějak nahradit, např. čestným prohlášením, že myčku předal do sběrného dvora, ale nebylo vydáno potvrzení?

Přestože na první pohled trestní řízení v daňových věcech a daňové řízení prováděné finančními orgány sledují obdobné cíle, mají svou vlastní samostatnou právní úpravu i různé státní orgány včetně soudů. Dnešní výběr z judikatury správních soudů je věnován zajímavým případům z oblasti, kde se působnost těchto samostatných řízení protíná.

K otázce anatocismu (fenoménu úroků z úroku) v rámci správy daní jsem se vyjádřil již v rámci svého článku publikovaného v průběhu roku 2022, a to s polemikou stran správnosti závěrů rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 9. 2021, čj. 9 Afs 52/2021-42 (dále jen „rozsudek ERAMENT Trading“), který byl od svého vydání správními soudy následován. Nyní byl tento rozsudek překonán aktuálním nálezem Ústavního soudu a vývoj judikatury lze teprve po téměř 15 letech od účinnosti zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád (dále jen „DŘ “), označit za dokončený, což vyplývá i z plánované novelizace daňového řádu , která zamezí jakémukoli vzniku úroku z úroků hrazených správcem daně. To bude znamenat i definitivní konec fenoménu anatocismu při správě daní v České republice. V tomto článku se pokusím o stručné shrnutí celé řešené problematiky, včetně aktuálního přístupu Finanční správy České republiky, která pod tíhou nové judikatury zvolila překvapivě vstřícný přístup při kompenzaci pozdě hrazených (předepisovaných) úroků.

Judikaturou z oblasti prekluzivních lhůt jsme se v našem časopise již opakovaně zabývali. Přestože od posledního výběru příspěvků na toto téma uplynulo jen o něco málo více než jeden rok, zajímavých rozsudků z této oblasti je tolik, že si nadcházející text na toto téma vyžádal užší zaměření, tentokrát na prekluzi ve vztahu ke kontrolám a daňovým přiznáním. Předcházející příspěvky z oblasti prekluze jsme zveřejnili v našem časopise v č. 1/2021 v článku „Prekluzivní lhůta při kontrolních činnostech správce daně – výběr z judikatury“, v č. 5/2022 v článku: „Prekluzivní lhůty – judikatura správních soudů“ a v č. 1/2024 v článku „Prekluze práva vyměřit daň – judikatura správních soudů“. V tradičním úvodním shrnutí judikátů z předchozích příspěvků vybereme ty, které se týkají dnešního, úžeji koncipovaného tématu.

K výše uvedeným e-mailům Nejvyšší správní soud uvádí, že v jejich obsahu nelze spatřovat překročení mezí vyhledávací činnosti. Správce daně stěžovatelku kontaktoval s obecnými dotazy ohledně způsobu jejího obchodování a dotazy ohledně jejích dodavatelů. Ani to, že správce daně požadoval naskenovat konkrétní doklady, nepředstavuje provádění skryté daňové kontroly. Daňový řád v § 78 odst. 1 počítá s tím, že v rámci vyhledávací činnosti správce daně vyhledává důkazní prostředky a zjišťuje plnění povinností daňových subjektů při správě daní. Zjišťování údajů týkající se příjmů, majetkových poměrů a dalších skutečností rozhodných pro správné zjištění, stanovení a placení daně tvoří naopak podstatnou část vyhledávací činnosti [§ 78 odst. 3 písm. b) daňového řádu].

Finanční úřady vedou na jednotlivé daňové subjekty osobní spisy. V praxi pak občas nastávají spory ohledně rozsahu a způsobu zpřístupnění písemností v nich uložených. Zajímavým rozsudkům z této oblasti je věnován dnešní výběr z judikatury správních soudů. Ústavní soud se v nálezu čj. IV. ÚS 179/01 ze dne 31. 8. 2001 týkajícího se dnes již zrušeného zákona o správě daní a poplatků („ZSDP “) zabýval možností nahlížení do „tajné“ tedy „vyhledávací“ části spisu. Správce daně by měl zpřístupnit v podstatě vše, co neohrožuje zájem třetí osoby (a i takové písemnosti lze anonymizovat například začerněním). Do platného daňového řádu oproti ZSDP státní správa prosadila možnost zatajit písemnost ve vyhledávací části spisu, pokud by mohl být ohrožen cíl správy daní (tedy správné zjištění a stanovení daní a zabezpečení jejich úhrady).

Správce daně má možnost uložit osobě pořádkovou pokutu k zajištění řádného průběhu řízení. Sankcionováno je závažné ztížení či maření správy daní, a to jednak při osobním jednání před správcem daně, kterého se může dopustit i daňový subjekt, a dále nesplnění procesní povinnosti uložené výzvou. Nakonec lze pořádkovou pokutu uložit za hrubě urážlivé podání bez ohledu na osobu podatele. Výše pořádkové pokuty se především odvíjí od vážnosti porušení povinnosti a jeho následku. Správce daně může pořádkovou pokutu ukládat opakovaně až do zjednání řádného průběhu řízení, přičemž výše uložené pokuty se v tomto případě postupně zvyšuje.

Pokud daňový subjekt nesouhlasí s výší sankcí, které mu udělí správce daně, má dvě možnosti – rozporovat oprávněnost sankce či její výše nebo požádat o její prominutí. V dnešním příspěvku se budeme věnovat judikatuře týkající se druhé z výše uvedených možností, tedy sporům ohledně prominutí daně či jejího příslušenství.