Doručování a dokumentace ve správě daní

Vedu daňovou evidenci fyzickým osobám, plátcům DPH, mající české DIČ a uskutečňující zdanitelná plnění pouze v rámci ČR. V souvislosti s novou oznamovací povinností zjišťuji další povinnosti vyplývající z AML zákona a nejsem si jistá, jestli jako účetní jsem měla povinnost (a právo) vyžádat si doklad totožnosti. Jsem zděšená tím, co všechno bych měla vyžadovat, kontrolovat, a to pod hrozbou likvidačních sankcí.

Osoby zúčastněné na správě daní, a to zejména daňové subjekty, občas nechtějí při správě daní jednat samostatně. Důvodem je skutečnost, že správa daní je pro většinu z nich příliš složitá, a to jednak s ohledem na nízké povědomí o právech a povinnostech vyplývajících ze správy daní a také pro nedostatek jejich zkušeností z této oblasti. V těchto případech si osoby zúčastněné na správě daní volí zmocněnce, aby za ně vystupoval při správě daní, činil za ně podání a chránil tak jejich práva. První díl článku z rubriky vztahující se k plným mocem při správě daní pojednává o institutu zmocnění při správě daní, a to postupně přes charakteristiku tohoto právního institutu a upozornění na problémy, které tento institut ve správní praxi vyvolává, včetně návrhů na řešení těchto problémů. Tento první díl článku přináší prvotní náhled na institut zmocnění při správě daní a tvoří tak úvod pro další díly, ve kterých bude pojednáno o institutu zmocnění při správě daní podrobněji a v dalších souvislostech, např. o rozsahu plných mocí, o vadách plných mocí, o ukončení zastupování při správě daní apod.

Dle § 93 odst. 2 daňového řádu je možné v daňovém řízení použít jako důkazní prostředek mimo jiné i podklady převzaté z jiných daňových řízení. Podle § 93 odst. 3 daňového řádu ale platí, že pokud je podkladem předaným podle odstavce 2 protokol o svědecké výpovědi, správce daně na návrh daňového subjektu provede svědeckou výpověď v rámci daňového řízení o této daňové povinnosti. … V případě, kdy se daňový subjekt domáhá svého práva být přítomen výslechu svědka a klást mu otázky, je tedy třeba výslech svědka provést v zásadě vždy, ledaže by tento požadavek daňového subjektu byl evidentně veden snahou mařit či účelově prodlužovat daňové řízení. … Jestliže správce daně nepovažoval jeho výpověď za podstatnou, neměl z jiného daňového řízení přebírat listiny o jeho výslechu. Pokud tak však učinil, musel současně respektovat právo stěžovatelky požadovat jeho výslech v řízení o její daňové povinnosti.

…právu nahlížení do všech písemností vyjma části vyhledávací (za podmínek uvedených v § 66 odst. 3 daňového řádu ) je imanentní právo na soupis všech písemností správního spisu v materiálním smyslu, tedy právo mít přehled o existenci (nikoliv nutně o obsahu) každé písemnosti, která je do správního spisu zařazena. Z uvedené judikatury ani z § 66 odst. 2 daňového řádu však nevyplývá, že by soupis písemností obsažených ve vyhledávací části spisu (vedený v systému ADIS-EPI) měl obsahovat též údaj o počtu listů písemnosti a počtu listů příloh. Správci daně není možné vyčítat neúplnost údajů uvedených v soupisu písemností vyhledávací části spisu, jestliže mu zákon tyto údaje nepřikazuje evidovat.

Jakou formou musím podat plnou moc daňovému poradci FÚ, pokud jsem FO, nepodnikatel, bez datové schránky a elektronických podpisů? Je nutné poslat fyzicky podepsaný list, nebo lze sepsat, fyzicky podepsat a FÚ pouze naskenovat a poslat e-mailem? Mohu toto podání učinit jak já, tak poradce, který by mohl logicky podat prostřednictvím své datové schránky? 

Zmocnění a potažmo i plné moci patří mezi důležité instituty při správě daní, a to zejména pro daňové subjekty. Osoby zúčastněné na správě daní totiž v mnohých případech nechtějí při správě daní jednat samostatně z toho důvodu, že správa daní se jim s ohledem na nedostatek zkušeností jeví jako příliš složitá. Institut zmocnění, resp. plné moci, však patří mezi významné instituty i pro správce daně. Správce daně totiž musí mít najisto postaveno, se kterou osobou je oprávněn jednat při správě daní a které je povinen zasílat příslušnou korespondenci. Institut zmocnění a plných mocí je však doprovázen mnoha výkladovými nejasnostmi, se kterými se potýká nejen veřejnost, nýbrž i správní praxe správců daně. Na tyto nesrovnalosti zaměříme pozornost v několika článcích, které budou postupně vycházet ve čtvrtletníku Finanční, daňový a účetní bulletin a také v aplikaci DAUČ. Nyní se však pojďme podívat na náhled obsahu těchto článků, na které se můžete těšit.

Institut závazného posouzení nabízí právní jistotu daňovým subjektům ohledně rozhodnutí správce daně o konkrétních transakcích a jejich daňových dopadech. Závazné posouzení má specifické podmínky a je omezeno na určité oblasti, jako jsou sazby DPH, náklady na opravy a technické zhodnocení, náklady na výzkum a vývoj nebo cena mezi spojenými osobami. Závazné posouzení má pevná pravidla a neexistuje proti němu opravný prostředek; každá žádost podléhá správnímu poplatku ve výši 10 000 Kč a další možné výdaje mohou vzniknout během zpracování žádosti.

Osobní daňový účet vedený dle § 149 odst. 1 daňového řádu představuje evidenci poskytující přehled o stavu splatných daňových pohledávek, z něhož je patrné, zda má daňový subjekt v konkrétní okamžik evidován celkový nedoplatek či přeplatek. Nestanoví-li zákon jinak, změny na osobním daňovém účtu se provádějí s účinky ex nunc.

Na stránkách MF byl uveřejněn Finanční zpravodaj č. 11/2024 ze dne 7. listopadu 2024, který obsahuje pokyn č. GFŘ-D-64 o umístění spisu na finančním úřadu.

Podle Nejvyššího správního soudu skutečnost, že požadovaná písemnost slouží výhradně pro potřeby správce daně, je ve smyslu § 65 odst. 1 písm. d) zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád “), pouze zákonným důvodem pro zařazení této písemnosti do vyhledávací části spisu, a nikoli zákonným důvodem pro neposkytnutí této písemnosti k nahlížení. I do písemnosti z vyhledávací části spisu lze za splnění podmínek podle § 66 odst. 3 daňového řádu nahlížet. … Nejvyšší správní soud tedy shrnuje, že nepovolení nahlížení do úředního záznamu bez zákonného důvodu může představovat nezákonný zásah do veřejných subjektivních práv osoby souvisejících s evidencí daní ve smyslu § 82 s. ř. s.

…pokud správní orgán účastníku řízení, který měl zřízenu a zpřístupněnu datovou schránku podle § 3 a § 10 zákona č. 300/2008 Sb. , o elektronických úkonech, nesprávně doručoval prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, nemůže nastat fikce doručení. Dle Nejvyššího správního soudu jsou tyto závěry plně aplikovatelné i na řízení podle daňového řádu , neboť oba tyto procesní předpisy vycházejí z toho, že při doručování písemnosti (vyjma doručení při ústním jednání nebo při jiném úkonu) je nutné nejprve písemnost doručovat elektronicky, a to do datové schránky adresáta, teprve pokud to není možné, je namístě doručovat jiným způsobem.

Doručování písemností se v našem časopise pravidelně věnujeme, neboť má důležitý dopad na další osud příslušných řízení, např. na běh lhůt, právní moc, prokázání, že adresát se o písemnosti dozvěděl, apod. Judikatuře z této oblasti jsme se v našem časopise mnohokrát věnovali (např. v č. 6 a 7/2011, v č. 9/2015, č. 11/2018 a č. 9/2022. V úvodu tradičně shrneme východiska nejzajímavějších judikátů z těchto příspěvků.

Potvrzení dle § 81 odst. 4 písm. c) zákona o DPH není rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s. , ani ve smyslu § 9 správního řádu . Jedná o tzv. jiný úkon správního orgánu podle části čtvrté správního řádu a má charakter osvědčení. Proti jeho nevydání se tak lze po bezvýsledném vyčerpání prostředků ochrany bránit žalobou na ochranu proti nečinnosti.

OSVČ byla zřízena datová schránka, ale není moc zběhlá v jejím používát. Může podat daňové přiznání elektronicky z portálu daňové správy a pak zanést na podatelnu podepsaný e-tiskopis? Nebo musí poslat přiznání tou svojí datovou schránkou? 

Po přečtení skartačního řádu a mnoha článků o skartaci daňových dokladů si nejsem jistá zda jsem vše pochopila správně. Jde mi o účetní jednotku s. r. o., plátce DPH. Tato jednotka chce provést skartaci daňových dokladů z roku 2012, včetně účetní závěrky, bankovních výpisů, atd.. Daňové doklady a bankovní výpisy z tohoto roku předpokládám, že může nechat fyzicky zlikvidovat. Na to si sjedná společnost, která zajistí fyzickou likvidaci a vystaví doklad o provedení skartace. Jak to bude s účetní závěrkou s. r. o.? Může taktéž nechat fyzicky zlikvidovat, nebo se musí obrátit na místně příslušný archiv a tam nejprve zažádat, zda může i toto postoupit k fyzické likvidaci? Nebo lze již rovnou vše postoupit ke skartaci? U účetní jednotky proběhla v roce 2015 kontrola správce daně za rok 2013. Má i toto nějaký vliv, na archivaci a následnou skartaci?

S ohledem na argumentaci stěžovatele považuje Nejvyšší správní soud za nutné doplnit, že rozhodujícím hlediskem pro vyřazení určité písemnosti z vyhledávací části spisu ve smyslu § 65 odst. 2 daňového řádu je, zda tato písemnost v kontextu nynějšího daňového řízení „mohla být uplatněna jako důkaz“, tedy nikoliv zda jako důkaz skutečně uplatněna byla. Zdůrazňuje-li tedy stěžovatel opakovaně, že přeřadil všechny písemnosti, které byly v odvolacím řízení uplatněny jako důkaz, v anonymizované podobě do „nevyhledávací“ části spisu a že s těmito písemnostmi žalobce řádně seznámil, pomíjí zákonnou úpravu. Pro přeřazení písemností z vyhledávací části spisu není rozhodné, zda se o tyto písemnosti opírá stěžovatel ve svém rozhodnutí (využil je do své argumentace, jak uvádí v úředním záznamu na č. l. 10 odvolacího spisu), ale zda s ohledem na jejich obsah mají tyto písemnosti vypovídací hodnotu ve vztahu ke zjišťovanému skutkovému stavu. Jinými slovy, závěr, zda určitá písemnost „může být uplatněna jako důkaz“ ve smyslu § 65 odst. 1 písm. a) daňového řádu , má objektivní povahu. Pouze skutečnost, že stěžovatel dané písemnosti neosvědčil jako důkaz pro své rozhodnutí, neznamená, že tyto jsou „bez relevance ve vztahu k předmětnému odvolacímu řízení“, jak uvedl stěžovatel ve vyjádření k žalobě.

Městský soud měl tedy na základě obsahu správního spisu nejprve vyhodnotit, jaký žalobní typ měla stěžovatelka správně zvolit a také jaká právní úprava se v projednávané věci aplikuje. Následně měl posoudit, zda jsou splněny podmínky řízení o tomto žalobním typu. Pokud by městský soud dospěl k závěru, že podmínky řízení splněny byly, měl stěžovatelku poučit, že zvolila nesprávný žalobní typ (zde zásahovou žalobu), a poskytnout jí prostor k případné úpravě žaloby. Povinností městského soudu tedy bylo předestřít stěžovatelce, jak na povahu napadeného postupu (či nečinnosti) žalované nahlíží (včetně odkazu na právní úpravu či judikaturu), a umožnit jí upravit žalobní tvrzení a petit.

Daňový subjekt může správce daně požádat o doručování na jinou adresu v České republice a správce daně pak doručuje písemnosti na tuto adresu. V praxi však má přednost před doručováním formou pošty datová schránka, nicméně, daňový subjekt může zkusit požádat o doručování na jinou adresu formou této žádosti.

Daňový subjekt má právo u správce daně nahlédnout do částí spisu týkajících se jeho práv a povinností v zákonem vymezeném rozsahu. O sjednání osobního nahlížení do spisu může požádat daňový subjekt formou žádosti o nahlédnutí do spisu.