ESG

První zveřejněné a auditované Zprávy o udržitelnosti za rok 2024 má 27 podniků, resp. skupin v České republice, za sebou a řadí se tak do rodiny 300 povinných v rámci celé Evropy. Souběžně s jejich zpracováváním a ověřováním probíhaly široké diskuse o nadměrné administrativní zátěži související se sběrem, zpracováváním a vyhodnocováním dat. Výsledkem bylo přijetí opatření snižující administrativní zátěž (Omnibus). Stále se jedná a diskutuje o rozsahu a potřebě finálních informací obsažených ve Zprávě o udržitelnosti. Povinnosti velkých podniků totiž díky nutnosti zpracovat informace za celé dodavatelské řetězce těchto podniků významně zatěžují i střední a malé subjekty, na které by reporting ESG měl dopadnout až později.

Na základě zpětné vazby z první vlny implementace CSRD dochází v roce 2025 k zásadní revizi Evropských standardů pro podávání zpráv o udržitelnosti (ESRS), které jsou klíčovým nástrojem pro implementaci požadavků směrnice CSRD. Evropská komise ve spolupráci s poradním orgánem EFRAG reagovala na kritiku dotčených společností i členských států EU, že původní podoba standardů byla příliš ambiciózní ve smyslu rozsahu a administrativní náročnosti. Cílem revize je tedy především snížit počet povinně vykazovaných datových bodů až o 57 %, ale zároveň zachovat ambice „Zelené dohody pro Evropu“.

Novelizace zákona č. 563/1991 Sb. , o účetnictví (dále jen „zákon o účetnictví “), která proběhla zákonem č. 316/2025 Sb. 1), reaguje na povinnost zahrnout do české právní úpravy požadavky směrnice CSRD2) a souvisejících standardů ESRS3). Kromě upravení povinnosti uvádět kvalitativní i kvantitativní informace o environmentálních a sociálních aspektech podnikání (informace o udržitelnosti) novela dále upravuje kategorizační kritéria účetních jednotek. V tomto článku se zaměříme na nejdůležitější novelizační body.

Co kdyby obchodní korporace nesly odpovědnost nikoli jen za vlastní jednání, ale i za porušení lidských práv či environmentální újmy způsobené v nejvzdálenějších článcích jejich dodavatelských řetězců? Je to stále ještě soukromoprávní autonomie podnikání, nebo již spíše nová forma „kvaziveřejné“ regulace? Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1760 ze dne 13. 6. 2024 o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti (Corporate Sustainability Due Diligence Directive, dále jen „CSDDD“) klade tuto otázku do samotného středu evropského korporačního práva.

Umělá inteligence výrazně usnadňuje firmám sledování a řízení uhlíkové stopy, což je čím dál důležitější i z pohledu regulatorních požadavků. AI automatizuje sběr a vyhodnocování dat o spotřebě energií, provozu vozového parku nebo dodavatelských řetězcích a převádí je do přehledných reportů. 

Uvádění informací o udržitelnosti podle směrnice CSRD1) a souvisejících ESRS2) se v této době nachází ve značné legislativní nejistotě, a to jak z pohledu evropské legislativy, tak i z pohledu implementace do české legislativy, která na přehlednosti rozhodně nepřidala.

Uvádění informací o udržitelnosti se v této době velmi dynamicky a bohužel i nepředvídatelně vyvíjí. Cílem tohoto článku je detailně analyzovat situaci, pokud jde o postupný náběh účinnosti směrnice upravující podávání zpráv o udržitelnosti1) (dále jen „CSRD“), která již byla částečně implementována do českého právního řádu.

Obsah, formu a způsob sestavení Zprávy o udržitelnosti upravuje směrnice 2013/34/EU , o ročních účetních závěrkách, konsolidovaných účetních závěrkách a souvisejících zprávách některých forem podniků. Od svého vzniku již zaznamenala sedm novel, což je ve srovnání s původní čtvrtou směrnicí EU poměrně rychlé tempo změn. Je to zrychlením ve všech oblastech života, včetně ekonomiky, politiky, financí, ale také celkového života společnosti ovlivněné technologiemi, změnami v životním prostředí a vztahy mezi lidmi. Protože regulace udržitelnosti v rámci administrativy EU se stala neudržitelnou, příliš byrokratickou a těžko zajistitelnou svojí náročnou legislativou a potřebou rozsáhlého finančního zabezpečení, Evropská komise (dále jen „EK“) navrhla rozvolnění pravidel pro nefinanční reporting. Firmy, kterých se měla týkat povinnost reportování už za letošní rok, budou moci zveřejnit zprávu o udržitelnosti až o dva roky později. Návrh změn EK se týká celého balíčku legislativy, a to směrnice o nefinančním reportingu (dále jen „CSRD“), taxonomie, směrnice due diligence (dále jen „CSDDD“) a také uhlíkového cla (dále jen „CBAM“). Podle komisaře pro hospodářství a produktivitu Valdise Dombrovskise „zjednodušení neznamená deregulaci. Jde o dosažení našich cílů chytřejším a méně zatěžujícím způsobem, aby se společnosti a zejména malé a střední podniky mohly soustředit na růst, zaměstnanost, inovace a pomohly nám zajistit ekologickou a digitální transformaci“.

Jen pro forma – mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích, anglicky Carbon Border Adjustment Mechanism (CBAM) byl přijat nařízením Evropské komise v červenci 2021. Bližší informace o nařízení a další souvislosti jsou dohledatelné na stránce Carbon Border Adjustment Mechanism. CBAM je novým mechanismem uhlíkového vyrovnávání na hranicích. Tzv. uhlíkové clo doplní současný systém obchodování s emisními povolenkami v Unii (EU ETS). Tento zaváděný mechanismus je jedním z ústředních pilířů ambiciózní agendy EU „Fit for 55“. Únik uhlíku není žádoucí, stejně jako přesun výroby s vysokými emisemi do zahraničí mimo EU, kde stačí splnit nižší standardy. Spotřeba emisí CO2 v rámci EU klesá již mnoho let. V porovnání emisí CO2 spojených s výrobou zboží pro EU a zboží vyrobeného v mimo EU, tak tyto jsou o cca 7 % vyšší.

Průřezový standard ESRS 1 stanovuje základní principy pro vykazování udržitelnosti podle Evropských standardů pro podávání zpráv o udržitelnosti. Definuje celkový přístup k ESG reportingu, rozsah jeho vykazování a přístup k posuzování materiality, čímž zajišťuje jeho konzistenci a srovnatelnost. Současně se zabývá problematikou vykazování udržitelnosti spolu s finančním výkaznictvím tím, že vyžaduje strukturované zveřejňování informací a propojení mezi finančními a nefinančními údaji. Druhým průřezovým standardem je standard ESRS 2, který stanovuje obecné požadavky na zveřejňování informací, které platí pro všechny standardy ESRS a tvoří základ pro celopodnikové ESG výkaznictví. Vyžaduje zveřejňování informací o řízení, včetně rolí a odpovědností řídících orgánů v oblasti udržitelnosti. Standard také stanovuje povinnost transparentně informovat o strategii, obchodním modelu a politikách společnosti v souvislosti s riziky a příležitostmi v oblasti udržitelnosti.

Nenechte si ujít nový článek, který se věnuje aktuálním otázkám ESG reportingu v České republice a legislativním změnám v této oblasti!

Evropská komise představila návrh zásadních změn v oblasti reportingu o udržitelnosti (ESG) a povinností due diligence (CSDDD). Cílem je snížit administrativní zátěž pro podniky, zejména pro malé a střední podniky (SMEs), a zároveň zachovat ambice Zelené dohody pro Evropu (European Green Deal). Návrh přináší řadu zjednodušení, odložení povinností a flexibilnější přístup k reportingu, což má podpořit konkurenceschopnost evropských firem.

Novela zákona o účetnictví, jejíž účinnost se předpokládá od 1. ledna 2025, přináší důležité změny, zejména v oblasti kategorizace účetních jednotek a dočasných úlev v obsahu zpráv o udržitelnosti (ESG). Změny v peněžních kritériích kategorizace účetních jednotek jsou odrazem inflace v EU v předchozích letech. Dochází proto k navýšení peněžních kritérií kategorizace o 25 % (což ale není tak docela pravda). Pro účely správné kategorizace je pak třeba brát zřetel i na změněnou definici čistého obratu. Správná kategorizace účetní jednotky je přitom klíčová pro některé povinnosti týkající se vykazování informací v příloze v účetní závěrce, použití reálné hodnoty, v budoucnu pro povinnost zohlednění časové hodnoty peněz (diskontování).

V rámci vykazování nefinančních informací, respektive informací o udržitelnosti, dochází k zásadní změně, nejen co se týče rozsahu působnosti a obsahového vymezení informací. Za jednu ze zásadních změn lze považovat i otázku ověření těchto informací. Zatímco v případě nefinančních informací uváděných v souladu se směrnicí NFRD se auditor pouze vyjádřil, že nefinanční informace byly vypracovány a uvedeny ve výroční zprávě, případně byla vypracována samostatná zpráva, tak v případě zprávy o udržitelnosti dochází již k věcnému/faktickému ověření vykazovaných informací. Zákon o auditorech , který částečně transponuje požadavky směrnice CSRD , navíc upravuje požadavky na ověření této zprávy, přičemž ověřování této zprávy by mělo být standardizováno. Podle zákona o auditorech může zprávu o udržitelnosti ověřovat pouze auditor nebo auditorská společnost splňující požadavky zákona o auditorech . Ověření zprávy o udržitelnosti je součástí auditorské činnosti.

Můžeme si o zprávách o udržitelnosti myslet každý něco jiného – „že je to jen administrativa navíc“, „že to pomůže životnímu prostředí“, „že to pohřbí průmysl v Evropě“… ESG je téma, které k sobě váže vskutku širokou paletu názorů. Všeobecně platný a snad pragmatický závěr se dá učinit pouze jeden – budeme se s tím muset nějak vypořádat a nezbývá než se k tématu ESG postavit zpříma. „Ten vlak se totiž rozjel a už jej tak snadno nezastavíme.“ Přitom je lhostejné, zda je na problematiku ESG pohlíženo z pohledu auditu zpráv o udržitelnosti, z pohledu předkladatelů těchto zpráv, nebo zda jde o to se s těmito informacemi naučit správně pracovat coby uživatelé.

Některým účetním jednotkám vzniká od 1. ledna 2024 povinnost vyhotovit zprávu o udržitelnosti, resp. konsolidovanou zprávu o udržitelnosti podle části osmé zákona o účetnictví . Jedná se o úpravu vycházející ze směrnice CSRD. Co se rozumí zprávou o udržitelnosti a kdo bude mít povinnost zprávu o udržitelnosti za účetní období 2024 vyhotovit?

Týká se ESG report (dále také „Zpráva o udržitelnosti“) týká státních podniků a v případě, že ano, od jakého roku a za jakých podmínek a podle jakých ustanovení. Domníváme se, že se na státní podniky ESG report nevztahuje, neboť podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/34/EU ze dne 26. června 2013 čl. 1 a 2 a přílohy I a II se ESG týká subjektů veřejného zájmu, a to jsou společnost s ručením omezeným, akciová společnost, veřejná obchodní společnost, komanditní společnost. Státní podniky tam nejsou uvedeny, ale dle čl. 2 odst. 1 písm. d) to mohou být podniky, které za subjekty veřejného zájmu označí členské státy, což mohou být například podniky, které jsou důležité z hlediska veřejného zájmu vzhledem k povaze své činnosti, své velikosti nebo počtu svých zaměstnanců. Z ustanovení § 1a a § 19a zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, též nevyplývá, že by státní podnik měl ESG report vykazovat. Na druhou stranu dle § 32f odst. 1 písm. c) a d) se domníváme, že pokud státní podnik splňuje toto ustanovení, má tedy povinnost od roku 2024 Zprávu o udržitelnosti sestavovat. 

Pojem ESG zní stále častěji nejen ve světě podnikání. Koho se vůbec týká a proč je pro firmy už teď zásadní, popisuje v rozhovoru doc. Ing. Hana Březinová, CSc.

Snadný přístup k datům je důležitý pro usnadnění rozhodovacího procesu široké škály investorů, ale i mnoha dalších stakeholderů, nevládních organizací a organizací působících v oblasti sociální a životního prostřední (sociální a ekologické organizace). Zejména snadný přístup ke kompletním informacím souvisejícím s udržitelností by umožnil účastníkům trhu, kteří poskytují finanční produkty nebo poskytují poradenství, snadněji získat informace, které potřebují při začleňování rizik udržitelnosti a zohledňování nepříznivých dopadů na udržitelnost. Přijetím směrnice 2022/2464/EU , o podávání zpráv o udržitelnosti (dále jen „směrnice CSRD“), došlo nejen ke standardizaci informací, které má podnik povinnost uvádět, ale oproti podávání nefinančních informací došlo i k určité formalizaci formátu zprávy o udržitelnosti. Směrnice CSRD požaduje, aby zpráva vedení byla vyhotovena v elektronickém formátu XHTML a pro zprávu o udržitelnosti, včetně informací podle čl. 8 nařízení (EU) 2020/852 , použijí značkovací jazyk XBRL podle nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/815 .

V předchozích vydáních byly představeny požadavky tematických standardů pro oblast životního prostředí (E) a sociální oblast (S). Tento článek je zaměřen na poslední oblast, a to Governance – správa a řízení podniku. Správa a řízení se vztahují k tomu, jak jsou nastaveny správní postupy a hodnoty, transparentnost nebo odpovědnost vedení. Informace o řízení podniku a kvalitě vztahů se zákazníky nebo komunitami dotčenými činnostmi podniku pomáhají pochopit rizika, dopady a příležitosti podniku.