Placení daní

česká s.r.o. vedle prodeje a nákupu zboží v ČR prodává a nakupuje zboží na Slovensku. Zboží-stroje a vybavení provozoven koupí od slovenské firmy a prodá opět slovenské firmě. Odběratelé jsou výhradně podnikatelé na Slovensku (většinou plátci DPH, občas neplátce). Objem prodeje zboží je cca 900.000 EUR, t.j. 23 mil. Kč. Veškerá činnost související s prodejem zboží je zajišťována z Česka, zaměstnanci, veškeré náklady vše v ČR. Firma si nechce na Slovensku zakládat samostatný podnikatelský subjekt, dceřinou společnost nebo něco podobného, ale ráda by vše účtovala a zdaňovala pod hlavičkou české s.r.o. Je takový postup možný? Pokud ano, předpokládám, že problémem bude DPH. Je možné, aby se firma na Slovensku pouze přihlásila k plátcovství DPH a DPH vzniklé z nákupu a prodeje od slovenských partnerů uváděla na přiznání k DPH tam? Nebo je nějaký jiný vhodný postup jak toto řešit ?

Společnost, emituje dluhopisy, získává od investorů finanční prostředky, které představují závazky vůči těmto investorům. Klient investuje prostředky do dluhopisů a za to je mu pravidelně (čtvrtletně nebo měsíčně) vyplácen úrok. Tento úrok představuje pro společnost náklad a účtuje se pod účtovou skupinou 5, konkrétně na účet 562 – Nákladové úroky. Je to takto správně? Jaký je postup při placení srážkové daně a jaký má tento proces obecně vliv na hospodářský výsledek společnosti? Jedná se o emise dluhopisů, kdy firma vydává dluhopisy za účelem získání finančních prostředků. Klienti do těchto dluhopisů investují tím, že je kupují, čímž poskytují firmě kapitál a očekávají výnosy z úroků a splacení nominální hodnoty dluhopisů. Jak správně zaúčtovat úroky, které klientům za dluhopisy vyplácíme?

Na stránkách MF byl uveřejněn Finanční zpravodaj č. 7/2024 ze dne 26. září 2024, který obsahuje Rozhodnutí o prominutí příslušenství daně z důvodu mimořádné události.

Správci daně plně zohlední aktuální mimořádnou situaci a využijí všech možností úlev dle platného práva.

Jak správně účtovat vklady klientů do dluhopisů vydávaných společností, včetně zaúčtování úroků? Společnost vydává dluhopis, který si klient zakoupí. Jaký je správný způsob zaúčtování této transakce v účetnictví? Mělo by být v bance zaúčtováno jako: MD 221/D 379 (závazek vůči klientům), nebo MD 221/D 473 (vydané dlouhodobé dluhopisy), popř. MD 221/D 241 (vydané krátkodobé dluhopisy). A vyplacené úroky z dluhopisu jako MD 562/D 221?

Může mít osoba, která má v tuto chvíli níže uvedené příjmy, zároveň i živnostenský list a fungovat v režimu paušální daně? Aktuální příjmy: smlouva o jednatelství (50 000 Kč měsíčně), dohoda o provedení práce 10 000 Kč měsíčně, pronájem soukromého bytu (SJM) jako sídlo firmy společně s manželkou 30 000 Kč měsíčně? Daňové přiznání za pronájem podává manželka. Všechny uvedené příjmy se vztahují k jedné společnosti, jejíž je jednatel společně s manželkou jediným společníkem. Jednatel má historicky živnostenský list, který by aktuálně rád obnovil a pro příští rok se přihlásil k paušální dani z příjmu, očekávané příjmy jsou do 1 mil Kč. Je možné v tomto případě paušální režim přihlásit? Pokud ne, který z uvedených příjmů by tomu bránil?

Pokud daňový subjekt neuspěje s vyhověním žádosti o zaplacení daně ve splátkách, může podat žádost po nějaké době na finanční úřad znovu?

Z povahy právní úpravy úroku z prodlení tak plyne, že není-li splatná daňová povinnost uhrazena včas, nabíhá za každý den prodlení ze zákona úrok z prodlení. Daňový subjekt proto může platební výměr na úrok z prodlení úspěšně napadat pouze prokáže-li že i) daň uhradil včas; ii) počet dnů prodlení byl odlišný; iii) při výpočtu úroku nebyly zohledněny jeho daňové přeplatky evidované na účtu správce daně; iv) konečná suma úroku numericky neodpovídá předepsané částce nebo v) vážné procesní vady s vlivem na zákonnost rozhodnutí. Ostatně NSS ze správního spisu ověřil, že stěžovatelka v odvolacím řízení namítala pouze nesprávný způsob doručení platebních výměrů na úrok z prodlení (viz odvolání založené na č. l. 6 správního spisu).

Zaměstnanec si spořil od roku 2008 na důchod do penzijního fondu, kde se ukládaly jeho vlastní příspěvky, dále přispíval zaměstnavatel a státní podpora. Od roku 2024 se rozhodl, že půjde do předdůchodu a musel veškeré naspořené prostředky převést do doplňkového penzijního spoření. Došlo k ukončení původní smlouvy a vzniku nové smlouvy bez výběru. Z doplňkového spoření již dostává měsíčně předdůchod. Bude muset si tento zaměstnanec podat za rok 2024 daňové přiznání a některou z naspořených částek dodanit, např. příspěvky zaměstnavatele za posledních 10 let?

Myslíte si, že znáte českou daňovou legislativu a už nás/vás nemůže nic překvapit? Opak je pravdou, alespoň se tak domnívám, ale posuďte sami, až si přečtete příklady daňových paradoxů, se kterými jsem se během své praxe setkal. Pojďme se na příklady těchto paradoxů podívat blíže.

To, že si správce daně zajistil díky právní úpravě v § 242 zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „DŘ “, příp. „daňový řád “) svým způsobem specifické postavení oproti ostatním věřitelům (účastníkům insolvenčního řízení), už dnes nikoho nepřekvapuje. Jak přistupovat k samotné aplikaci tohoto ustanovení DŘ ve vztahu k insolvenčnímu řízení už také judikatura Nejvyššího správního soudu, popř. Ústavního soudu z větší části vysvětlila, avšak i přesto dochází občas k určitým excesům, na které je vhodné poukázat v rámci celkové osvěty této společnosti. Typickým příkladem mohou být snahy některých správců daně „předbíhat“ ve frontě se zbývajícími věřiteli i v případech, kdy je dlužníkem v úpadku daňový subjekt a tento úpadek je řešen konkursem. V průběhu tohoto konkursu se navíc zjistí, že jde o tzv. „předlužený“ konkurs, jelikož z rozvrhového usnesení vydaného v rámci tohoto insolvenčního řízení vyplývá, že stav majetkové podstaty, resp. dosažený výtěžek z jejího zpeněžení neumožní ze 100 % uspokojit všechny pohledávky za majetkovou podstatou, pohledávky jim postavené na roveň a zajištěné pohledávky v rozsahu stanoveném v § 167 a 298 zákona č. 182/2006 Sb. , o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „IZ “, příp. „insolvenční zákon “).

OSVČ plátce DPH v r. 2023 uplatnila výdaje paušálem (DPFO odevzdáno), ale za rok 2024 chce přejít na uplatnění skutečných výdajů. K 31. 12. 2023 měla neuhrazené pohledávky ve výši 1,2 mil. Kč. Pokud by nyní podala dodatečné přiznání, tak by se jí i zvýšily zálohy na DPFO z původních 125 000/čtvrtletí na 160 000/čtvrtletí. Uvažuji správně, že když dodatečné přiznání podá až po skončení r. 2024 a jen doplatí daň za dodatečné přiznání, vyhne se tak zvýšeným zálohám na DPFO? Uplatnění skutečných výdajů pro ni v r. 2024 bude výhodnější, daňová povinnost bude nižší než za rok 2023, tak by zbytečně hradila vysoké zálohy a měla vázané finanční prostředky, které by jí pak musel FÚ vracet. 

Společnost s r. o. zaplatila v březnu a červnu 2023 zálohy na daň z příjmů ve výši 90 000 Kč. V září 2023 dostala vratku přeplatku za rok 2022 ve výši 18 500 Kč. Dále v září a v prosinci 2023 zaplatila zálohu na daň z příjmů ve výši 50 000 a 50 000 Kč. Jakou částku uvedena s.r.o. za rok 2023 do daňové přiznání v 5. oddíle na řádek 1 - částku 280 000 Kč? Sečtou se jednoduše zaplacené zálohy na účtu 341? (přeplatek se do toho počítat nebude, protože již k 31.12.2022 tam byl zůstatek v té částce 21 500 a až zaplacením ze strany FÚ v roce 2023 se to srovnalo). Je tento postup správný? 2) Mají nějaký vliv na zpracovaní přiznání zaplacené zálohy na účtu 314? 3) Mají vliv na přiznání nějaké pohyby na účtu 342? Např. z důvodů přeplatku z ročního zúčtování daně za rok 2022 (přeplatek došel až v lednu 2024)?

Když s. r. o. podala daňové přiznání za rok 2023 dne 26. 3. 2024 přes datovou schránku, stačí, když daň z příjmu právnických osob zaplatí do 2. 5. 2024?

V případě stanovení sankcí v rámci daňového řízení často daňový subjekt spoléhá na prominutí, které však není rozhodně automatické a pro prominutí je zapotřebí splnit celou řadu podmínek. Také při promíjení penále, které je stanoveno po doměření daně v rámci daňové kontroly nebo při podání nepřípustného dodatečného přiznání, je nezbytné naplnit řadu podmínek pro úspěšné prominutí penále, přičemž správce daně může prominout 75 % penále. V tomto článku se čtenář seznámí s podmínkami pro prominutí penále a také je zde obsažen nedávný rozsudek Nejvyššího správního soudu.

Zaměstnáváme 2 zaměstnance se ZP po celý rok 2023. Se zaměstnancem A byla sjednána 35hodinová týdenní pracovní doba (tj. počet hodin za rok trvání pracovního poměru 1750 hod.). Se zaměstnancem B byla sjednána 25hodinová pracovní doba (tj. za rok 1250 hod). Zaměstnance A chodil do práce po celý rok a zaměstnanec B je dlouhodobě nemocen a celkový počet pracovní nemoci je 148 dní (tj. 740 hodin). Z toho je 20 dní (100 hodin) hrazeno naší firmou. Jak správně vypočítat průměrný roční přepočtený počet zaměstnanců se ZP bez TZP? Ostatní zaměstnanci mají 40hodinou týdenní pracovní doba (pro rok 2023 2000 hodin)?

Polský podnikatel OSVČ, plátce PLDPH, začal podnikat jako OSVČ, neplátce české DPH, v ČR na základě českého živnostenského oprávnění. Pro rok 2024 se přihlásil k paušální dani. V roce 2024 je podnikatel daňovým rezidentem v ČR – přestěhoval se sem s celou rodinou, bydlí v pronajatém bytě a děti zde chodí do školy. V roce 2023 měl příjmy jako OSVČ v Polsku, kde také s rodinou bydlel. Jelikož v ČR bude mít pouze příjmy z § 7 ZDP, budou se tyto zahrnovat do limitu pro určení pásma paušální daně. Prosím o zhodnocení situace z pohledu splnění podmínek paušální daně a daně z příjmů vůbec. 

Finanční správa sleduje v médiích informace o vývoji situace ohledně společnosti Liberty Ostrava, která je nejen velkým zaměstnavatelem v Moravskoslezském kraji, ale i obchodním partnerem a často většinovým nebo jediným odběratelem služeb řady menších společností v regionu. Někteří dodavatelé a obchodní partneři této společnosti se již obrátili na finanční úřady s žádostmi o radu či pomoc v obavě z toho, že v důsledku druhotné platební neschopnosti nebudou schopní řádně a včas plnit své daňové povinnosti. Finanční správa proto předkládá následující praktickou informaci, jež shrnuje možnosti dodavatelů, které jim v tomto ohledu dávají daňové předpisy.