Mezinárodní účetnictví

  • Článek
V loňském roce byl v letním dvojčísle (07-08/2019) uveřejněn příspěvek, který se zabýval vysvětlením metody procenta dokončení a srovnáním požadavků IFRS na tuto metodu uvedených v původním IAS 11 Dlouhodobé zakázky (Stavební smlouvy) a současném IFRS 15 Výnosy ze smluv se zákazníky. Po vydání tohoto příspěvku se mnozí čtenáři dotazovali, jak se v rámci metody procenta dokončení účtuje a vykazuje případná ztráta, k níž může dojít v průběhu realizace zakázky. Původní IAS 11 požadoval, aby byla celá ztráta na zakázce vykázána v nákladech v okamžiku, kdy se stane zřejmé, že celkové náklady související se smlouvou převýší celkové výnosy ze zakázky. Nový IFRS 15 problematiku ztrátových zakázek vůbec neobsahuje, proto je nutno postupovat podle požadavků IAS 37 Rezervy, podmíněné závazky a podmíněná aktiva, konkrétně odstavců 66–69, které se vztahují na nevýhodné smlouvy. Z těchto odstavců IAS 37 však vyplývají stejné požadavky jako z původního IAS 11, tj. že se celá ztráta na zakázce zaúčtuje do nákladů v okamžiku, kdy se stane zřejmé, že zakázka bude ztrátová.
Vydáno: 15. 10. 2020
V aktuálních článcích podrobně objasníme použití standardu IFRS 15 – Výnosy ze smluv se zákazníky a upozorníme na to, že ne každá smlouva je předmětem tohoto standardu. Zařazujeme dále příspěvek k daňovým lhůtám a k zaměstnaneckým benefitům z oblasti zdravotnictví a volnočasových aktivit.
Vydáno: 25. 03. 2019
  • Článek
Mezinárodní standard účetního výkaznictví IFRS 15 – Výnosy ze smluv se zákazníky byl vydán v květnu roku 2014, v platnost vstoupil 1. 1. 2018 a nahradil standard IAS 11 – Smlouvy o zhotovení (Construction Contracts) a standard IAS 18 – Výnosy (Revenue) i související interpretace IFRIC 13, 15, 18 a SIC 31. Standard upravuje výhradně výnosy ze smluv se zákazníky, s výjimkou výnosů ze společných činností, při kterých smluvní strany sdílejí rizika a užitky ze společně vykonávané aktivity (tyto smlouvy jsou upraveny v IFRS 11 – Společná uspořádání). Předmětem standardu nejsou rovněž výnosy z leasingu, které jsou upraveny v rámci IFRS 16 – Leasingy, výnosy z pojistných smluv upravených v IFRS 4 – Pojistné smlouvy a výnosy z finančních nástrojů a jiných smluvních práv, které jsou upraveny v IFRS 9, 10, 11, a v IAS 27 a 28. Standard rovněž neupravuje nepeněžní směny, kdy dochází ke směně produktů či služeb mezi účetními jednotkami podnikajícími ve stejném odvětví a které nepeněžní směnu, například výrobků, provádí za účelem co nejefektivnějšího uspokojení zákazníků či úspory přepravních nákladů a podobně (tyto směny mají nekomerční charakter). Standard IFRS 15 vyvolal nepochybně u řady účetních jednotek významné změny při účetním zachycování a zveřejňování výsledků plnění smluv se zákazníky. Předností standardu IFRS 15 je především to, že sjednotil přístup k rozpoznání a vykazování výnosů. Ke sjednocení dochází na základě přijetí jednotného východiska k rozpoznání výnosu, kterým je převod kontroly aktiva či služby poskytované dodavatelem na základě smlouvy na zákazníka.
Vydáno: 25. 03. 2019
  • Článek
Dne 1. 1. 2019 vstoupí v účinnost IFRS 16 Leasingy, který výrazným způsobem mění vykazování leasingů na straně nájemce. Členění leasingů na finanční a operativní je u nájemců zrušeno a všechny smlouvy, které splní definici leasingu, se budou vykazovat v rozvaze nájemce (jako právo k užívání aktiva a závazek z leasingu). U pronajímatelů ke změně nedochází; na straně pronajímatelů členění leasingů na finanční a operativní zůstává. Nájemce musí k datu účinnosti standardu vykázat v rozvaze i leasingy, které původní standard IAS 17 Leasingy považoval za operativní. Obsahem tohoto příspěvku je podrobný popis jednotlivých metod přechodu na nový standard k 1. 1. 2019. Nový standard totiž obsahuje celkem tři možné přístupy k tomu, jak tento přechod provést. Příklady jsou založeny na předpokladu, že nájemce přechází na IFRS 16 Leasingy k datu jeho účinnosti, tj. k 1. 1. 2019.
Vydáno: 17. 08. 2018
  • Článek
Leasingy bude od 1. 1. 2019 upravovat v rámci Mezinárodních standardů účetního výkaznictví (IFRS) nový standard IFRS 16 – Leasingy, který nahradí IAS 17 – Leasingy. Hlavním důvodem vytvoření nového standardu bylo problematické rozčlenění leasingů na operativní a finanční, které nepřinášelo úplný přehled o leasingových transakcích účetní jednotky, zejména o celkové zadluženosti nájemce. Vytvoření nového standardu o leasingu, na jehož základě by došlo k rozeznání všech závazků a práv z leasingu a to jak u pronajímatele, tak u nájemce, bylo společným projektem IASB (International Accounting Standards Board – výbor pro tvorbu mezinárodních účetních standardů) a FASB (Financial Accounting Standards Board – výbor pro tvorbu obecně akceptovaných účetních principů užívaných pro regulaci účetnictví v USA – US GAAP). Standard měl být přijat shodný jak v rámci IFRS, tak v rámci US GAAP. Cíle společného projektu však byly naplněny jen částečně. Jednak nedošlo ke sjednocení úprav oblasti leasingu v IFRS a v US GAAP, protože finálně přijatý standard v US GAAP se od IFRS 16 odlišuje. Rovněž ke zrušení členění leasingů na operativní a finanční došlo pouze u nájemce, zatímco u pronajímatele se požadavky na účetní zachycení a vykázání leasingu prakticky oproti IAS 17 nezměnily. Proto se v tomto článku zaměříme především na nově upravenou oblast účtování leasingu u nájemce, ale i na další novinky, které standard IFRS 16 do účetního zobrazení leasingů vnáší.
Vydáno: 13. 08. 2018
  • Článek
Dnešní příspěvek si klade za cíl informovat čtenáře o změnách v Mezinárodních standardech účetního výkaznictví schválených radou IASB na základě Nařízení komise EU 2018/182 a nařízení 2018/400 .
Vydáno: 09. 05. 2018
  • Článek
V předchozím čísle DHK jsme se v příspěvku věnovali praktickým aplikacím Mezinárodního standardu účetního výkaznictví IFRS 15 – Výnosy ze smluv se zákazníky, konkrétně 1. a 2. kroku 5stupňového modelu. Nyní budeme pokračovat dalšími kroky, které bude účetní jednotka řešit při oceňování a vykazování výnosů dle nového standardu IFRS 15 s účinností od 1. 1. 2018.
Vydáno: 19. 04. 2018
  • Článek
Navazujeme na předchozí příspěvek, který se rámcově zabýval jednotlivými kroky pětistupňového modelu definovaného ve standardu IFRS 15 – Výnosy ze smluv se zákazníky. Dnes se budeme věnovat praktickým aplikacím prvních dvou kroků pětistupňového modelu vykazování a oceňování výnosů v souladu s tímto novým standardem.
Vydáno: 20. 03. 2018
  • Článek
Rada pro mezinárodní účetní standardy (IASB) a americká Rada pro standardy finančního účetnictví (FASB) vydaly nový standard IFRS 15 – Výnosy ze smluv se zákazníky (Revenue from Contracts with Customers). Tento nový společný účetní standard nahrazuje všechny stávající mezinárodní i americké účetní předpisy upravující účtování výnosů a je účinný od 1. 1. 2018 (pro US GAAP – konkrétně Topic 606 se stejným názvem). IFRS 15 nahrazuje dosavadní standardy, které upravovaly výnosy, konkrétně IAS 18, IFRIC 13, IFRIC 15, FRIC 18, IAS 11, SIC 31. Hlavním cílem nového standardu je vytvoření stejného srovnatelného a jednoznačného konceptu pro uznání, oceňování a vykazování výnosů pro všechna odvětví.
Vydáno: 12. 02. 2018
  • Článek
Oblast pohledávek není jednoduchá, zejména pokud jsou transakce s pohledávkami primárně vyjádřené v cizí měně. Svědčí o tom také interpretace Národní účetní rady1), která za dobu své existence zpracovala několik interpretací týkajících se cizoměnových pohledávek. Následující článek se věnuje méně obvyklým transakcím s pohledávkami vyjádřených v cizí měně, které v české účetní legislativě nejsou jednoznačně řešeny.
Vydáno: 29. 01. 2018