Daňová ztráta

Pokud s. r. o. podá přiznání za rok 2025 do 1. 4. 2026, kdy může nejdříve podat dodatečné daňové přiznání za zpětné uplatnění daňové ztráty za rok 2023? A kdy nejpozději?

Společnost s r. o. má termín pro podání přiznání DPPO 4. 5. 2026. Kdy správně podat na FÚ vzdání se práva na uplatnění daňové ztráty do budoucna? Stačí podat do 4. 5. 2026 i když samotné přiznání bude podáno například 15. 4. 2026? Nebo musí být toto podání podáno dříve než samotné přiznání? 

Výsledkem hospodaření s. r. o. za rok 2025 byla ztráta. Veškerá vzniklá ztáta bude zpětně uplatněna za rok 2023 a 2024. Na budoucí uplatnění nezbyde nic. Účetní doporučuje oznámit na FÚ vzdání se práva na budoucí uplatnění ztráty. Jednatel společnosti chápe, že je jedná o podstatné zkrácení prekluzivní lhůty, ale má pocit, že tímto podáním vlastně řekne FÚ „Máme v účetnictví chyby, proto musíme zkrátit lhůtu na 3 roky.“ a vyvolá tím s naprostou jistotou daňovou kontrolu. Jaký je váš názor? Domnívám se, že je to natolik běžné podání, že nic takového nehrozí. 

Hospodaření s. r. o. skončilo za rok 2025 ztrátou ve výši 400 000 Kč. Vzhledem k tomu, že v minulých letech byla vždy zisková, rok 2023 i 2024 skončil shodně v zisku cca 1 500 000 Kč je otázkou, zda zpětně uplatnit ztrátu v roce 2023 nebo 2024. Napadá mě z hlediska toho, že v případě případné ztráty za rok 2026 nebude možné jít do roku 2023, uplatnit ztrátu roku 2025 v dodatečném přiznání roku 2023. Uvažuji, jestli je toto jediné hledisko ke zvážení nebo jsou tam ještě další věci, co mě ale nenapadají, proč by bylo vhodnější uplatit ztrátu roku 2025 v dodatečném přiznání za rok 2024. 

Fyzická osoba pronajímala nemovitost dle § 9 ZDP, využívala skutečné výdaje, neplátce DPH. Zemřela dne 11. 12. 2025. První daňové přiznání za část zdaňovacího období, které končí dnem předcházejícím smrti zůstavitele, 1. 1. 2025 – 10. 12. 2025. V daňovém řádu § 239a je uvedeno, že pro účely správy daní se na právní skutečnosti hledí tak, jako by zůstavitel žil do dne předcházejícího dni skončení řízení o pozůstalosti. Podle mého názoru proto nelze uplatnit odpisy. Je tomu tak? Druhé daňové přiznání je třeba podat za období 11. 12. 2025 – 31. 12. 2025. Odpisy opět nelze uplatnit? V roce 2026 kdy bude ukončeno dědické řízení se bude podávat přiznání do 30 dnů od „daňového úmrtí“ zůstavitel. Období 1. 1. 2026 – den předcházející dni skončení řízení o pozůstalosti. Uplatním odpisy roku 2025 v plné výši. Je to tak?A případně lze také zvolit jinou variantu a přerušit odpisování (2025)? V případě přerušení odpisování by na konci roku 2026 pokračoval v odpisování dědic? Je dědic po skončení řízení o pozůstalosti povinen pokračovat v odpisování nebo lze použít jiný způsob stanovení pořizovací ceny nemovitosti (současná cena je podstatně vyšší)? Kdy je možno uplatnění ztráty, která vyplynula z prvního daňového přiznání 1. 1. 2025 – 10. 12. 2025? Jsou uvedená období 3 daňových přiznání správná?

Klient obchoduje s ojetými vozidly. Koupil 3 návěsy, které byly ve 2024 v inventuře k 31. 12. 2024 na skladě. Sklad vede způsobem B. Během roku 2025 se rozhodl je přestavět na mobilheimy a takto prodat. Informaci o tom i doklady za okna, palubky a jiné vnitřní vybavení donesl až teď. Běžné náhradní díly nakupuje i během roku. Nedokáže přesně říct, co bylo na co použito do kterého vozidla ani kolik času bylo potřeba a ještě ani není dokončeno. Jak prosím postupovat účetně i daňově k 31. 12. 2025 ohledně inventury, nedokončené výroby atd.?

Když ukončím podnikání a mám majetek – např. auta, stroje, budovu – musím při ukončení činnosti odvést DPH dle § 13 odst. 4 a 5 ZDPH? Při vyřazení v průběhu podnikání se DPH odvádí, ale jak je to při ukončení činnosti ? Lze potom při následném prodeji majetku při zdanění dle § 10 ZDP uplatnit do nákladů zůstatkovou cenu majetku? 

Jsem fyzická osoba a pronajímám byt. Poplatky spojené s bytem SVJ platím já. Nájemce mi přestal v 07/25 platit nájemné, prý nemá na zaplacení, ale z bytu se neodstěhoval ani po výzvě advokáta. Odpověděl, že až bude mít, tak nájem i zpětně zaplatí. Můžu si poplatky spojené s bytem dát do daňových výdajů v r. 2025? Protože pokud mi v r. 2025 vznikne z pronájmu ztráta, tak zaplatí-li nájemník v r. 2026, budu mít daňový příjem v § 9 ZDP a ztráta z r. 2025 se mi započte s příjmem roku 2026. Nájemní smlouvu jsme nezrušili, nájemník nechce výpověď podepsat.

Náš klient, zapsaný ústav měl v roce 2023 ztrátu z hlavní činnosti. Výnosy mají z poplatků za kulturní akce, které pořádají pro studenty, náklady mají z pořádání těchto akcí. Porovnáním výnosů a nákladů nám vychází zisk. Pořádání kulturních akcí (a všeho, co generuje výnosy) je popsáno jako hlavní činnost ve stanovách. Paní z finančního úřadu nám dnes volala a tvrdí, že z hlavní činnosti nelze generovat ztrátu a ve výkazech tak nemůže být uvedená. Máme ji prý vykázat ve vedlejší / hospodářské činnosti. Jaký je váš názor? Já se domnívám, že hlavní činnost ztrátová být může, a tak i ve výkazech tuto ztrátu mohu vykázat. 

Podmínky pro uplatnění daňové ztráty, která vznikla v roce 2018 a později. Tabulka znázorňuje základní pravidlo uplatnění ztráty nejdéle v pěti zdaňovacích obdobích následujících anebo ve dvou zdaňovacích obdobích předcházejících období, za které se daňová ztráta vyměřuje.

Jsme s. r. o. a plánujeme prodat přes realitku stavební pozemek, který máme zařazen v obchodním majetku od roku 1995. Příjem z prodeje bude daňovým výnosem, proti němu uplatníme do nákladů pořizovací cenu. Pořizovací cena nemusí být do výše příjmů (výnosů) z prodeje. Lze jít i do ztráty. Je naše úvaha správná?

Jak je to s uplatněním daňové ztráty v případě přeměny společnosti, konkrétně odštěpení sloučením? V daném případě se společnost A odštěpila sloučením k 1. 1. 2024 do společnosti B, které vyšla v předchozím roce 2023 daňová ztráta. Nicméně předmět podnikání byl u obou společností jiný. Po odštěpení jsou ve společnosti tedy oba předměty podnikání. Vlastnická struktura zůstala stejná, jelikož obě společnosti měly stejného majitele. Můžeme si v daňovém přiznání za rok 2024 u společnosti B uplatnit daňovou ztrátu, přestože máme nyní dva různé předměty podnikání?

Tzv. podstatná změna ve složení osob, které se přímo podílí na kontrole společnosti, s sebou přináší také mimo jiné test zachování činnosti, pokud chce společnost uplatnit daňovou ztrátu. Uplatnění daňové ztráty je totiž nejen časově omezeno, ale je podmíněno i zachováním stejné podnikatelské činnosti. O podstatnou změnu se jedná tehdy, pokud u společnosti dojde ke změně ve složení osob účastnících se na kapitálu nebo kontrole, která přesahuje 25 % základního kapitálu nebo hlasovacích práv. Praktická aplikace pravidel je však mnohem složitější, nicméně existuje i možnost závazného posouzení ze strany správce daně.

Přestože samotná nekontaktnost některého z článků zkoumaného řetězce ještě obvykle nebude dostatečná pro závěr o narušení daňové neutrality (např. rozsudek NSS ze dne 4. 2. 2022, čj. 4 Afs 95/2021-102, zejm. body 74. a násl., a v něm odkazovanou judikaturu), je třeba připustit, že pokud určitý daňový subjekt tíží vysoké daňové nedoplatky a je pro daňové orgány nekontaktní (resp. nelze ověřit jím vykázanou a uhrazenou daňovou povinnost), může se nepochybně o okolnosti svědčící narušení daňové neutrality jednat. Jinak řečeno, nelze apriori vyloučit existenci chybějící daně a narušení neutrality v situaci, ve které daňový subjekt sice za dotčené zdaňovací období daň přizná a v přiznané výši také odvede, ovšem své předchozí daňové povinnosti dlouhodobě nehradí (jeho daňové nedoplatky dosáhnou částky mnohonásobně vyšší, než skutečně uhradil v daném zdaňovacím období), a to v kombinaci s tím, že nelze výši přiznané a uhrazené daně ověřit. K narušení neutrality daně tak může dojít i v situaci, v níž by daňový subjekt daň v konkrétním zdaňovacím období účelově v jakékoliv (byť třeba jen symbolické) výši přiznal a v této výši ji také uhradil. V tomto ohledu tedy nezbývá než dát za pravdu stěžovateli v té části jeho argumentace, podle níž nemůže obstát závěr krajského soudu, který se v dané věci zaměřil pouze význam použití úhrady daně uvedenou společností na její předchozí daňové nedoplatky.

V září 2024 došlo v souvislosti s povodní a záplavami ke značným škodám na majetku, což ovlivní i výsledky podnikatelských subjektů a řada podnikatelů se dostane za zdaňovací období roku 2024 do daňové ztráty z podnikání. Tu je možné si odečíst od celkového základu daně podle zákona o daních z příjmů . Podnikatelé mohou ztrátu uplatnit jak v roce 2024, tak zpětně za dvě předcházející zdaňovací období nebo v pěti následujících obdobích. Prakticky to znamená, že mohou snížit svou daňovou zátěž a využít ztrátu k lepšímu plánování finančních toků. V článku si podrobněji uvedeme možnosti uplatnění vzniklé daňové ztráty v rámci daňového přiznání za rok 2024.

Zpětné uplatnění daňové ztráty jakožto nový institut zákona o daních z příjmů („ZDP“), inkorporován novelou č. 299/2020 Sb. s účinností od 1. 7. 2020, zavádí možnost uplatnit vykázanou daňovou ztrátu zpětně za předchozí 2 období. Tento institut byl hojně diskutován a využíván zejména v době koronavirové krize. Je ho ale možné stále aplikovat?

Splečnost s r. o. byla založena v listopadu 2022. Její činností je maloobchod. V roce 2022 nenakoupila žádné zásoby, nerealizovala tedy žádné tržby. Nákup a prodej zboží započal až v r. 2023, po dokončení všech potřebných smluv a nastěhování do pronajatých prostor. V roce 2022 tedy společnosti nabíhaly pouze náklady na mzdu zaměstnance a drobné výdaje. Vše daňově uznatelné v r. 2022. Společnost tedy vykázala hospodářský výsledek –66 000 Kč před zdaněním. Protože by ráda ztrátu v daňovém přiznání PO nevykazovala, aby neprodlužovala možnost kontrol ze strany FÚ, lze vyloučit v ř. 40 veškeré náklady jako daňově neuznatelné a takto dostat společnost na základ daně rovný nule? Máme za to, že uplatnit daňový náklad je právo, nikoli povinnost. Uvažujeme správně? Stát nijak nepoškodíme, naopak, v následujících letech ziskových bude hradit daň bez odpočtů ztrát. Pokud nelze na ř. 40, lze v jiném řádku DPPO?

Nejvyšší správní soud se ve svém nedávném rozhodnutí sp. zn. 7 Afs 80/2021 zabýval otázkou, zda může soudní řízení o výši daňové ztráty přerušit běh 5leté lhůty pro uplatnění této daňové ztráty. Nejvyšší správní soud tímto rozhodnutím navazuje na svoji dosavadní judikaturu v oblasti daňových ztrát, která do značné míry vyjasnila celou řadu sporných otázek. Podařilo se to Nejvyššímu správnímu soudu i tentokrát?

V roce 2022 se ve společnosti změnil jediný společník. Došlo tedy k podstatně změně v podílu na základním kapitálu. Společnost měla v roce 2021 daňovou ztrátu ve výši 738.021,- Kč. Na výsledkových účtech roku 2021 jsou zachyceny tržby z vlastní činnosti ve výši 9 648,20 Kč za přepravní služby (33,08 % na tržbách) a 19 517,31 Kč za pronájem automobilu (66,92 % na tržbách). V roce 2022 společnost měla tržby pouze za pronájem automobilu ve výši 5.000 Kč. Pak byl automobil prodán a vznikl celkový zisk 343.752 Kč. Je možné uplatnit ztrátu z roku 2021? V zákoně o dani z příjmu v § 38na odst. 3 je uveden pojem „stejná činnost“. Je možné chápat tento pojem jako (v našem případě) celkové poskytování služeb zaúčtovaných na účtě 602 nebo je třeba detailně zkoumat druhy činnosti např. dle klasifikace produkce CZ-CPA? 

Majitel společnosti, jeden společník, půjčoval společnosti s r. o. peníze. Účtováno to bylo na MD 221(211)/D 365. Na účtě 429 neuhrazená ztráta je zůstatek. Může společník ztrátu uhradit zápočtem za svou půjčku? Pokud ano, účtování by pak bylo MD 365/D 429?