521/02.05.18 Aplikace ustanovení § 104
odst. 1 a 2 zákona č. 235/2004 Sb., o
DPH
Ing.
Ivana
Krylová,
daňový poradce, č. osv. 3951
Ing.
Růžena
Kohoutková,
daňový poradce, č. osv. 5253
Cílem příspěvku je sjednotit interpretaci a jasně definovat možnosti aplikace ustanovení
§ 104 odst. 1 a
2 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané
hodnoty, ve znění pozdějších předpisů
(„ZDPH“), u tzv. „časových posunů“, s
přihlédnutím k možným omezením plynoucím z ustanovení
§ 104 odst. 3 písm. a) ZDPH.
Příspěvek se věnuje časovým posunů pouze u těch transakcí, u nichž zákonná lhůta pro
stanovení daně, či pro uplatnění odpočtu daně, dosud neuplynula.
Příspěvek se dále nezabývá případy, na které dopadají speciální ustanovení
§ 104 odst. 3 písm. b) až d)
ZDPH1).
1. Popis problematiky
Ustanovení § 104 odst. 1 a
2 ZDPH vymezuje mantinely, při jejichž dodržení
správce daně daň dodatečně nevyměří, pokud plátce vykázal přijatá či uskutečněná plnění v nesprávném
zdaňovacím období.
Cílem těchto ustanovení je snížit - jak pro plátce, tak i pro správce daně -
administrativní zátěž, která by jinak vznikala v souvislosti s podáváním dodatečných daňových
přiznání.
V minulosti byl výklad ustanovení § 104
ZDPH řešen v několika příspěvcích projednaných Koordinačním výborem („KV“).
V příspěvku KV 125/25.04.062) Ministerstvo financí potvrdilo, že
vykázáním přijaté transakce, u níž vzniká plátci povinnost přiznat daň na výstupu, a u které si
plátce zároveň uplatňuje související nárok na odpočet, v pozdějším zdaňovacím období: (i) nebude
vyměřen úrok z prodlení, pokud má plátce plný nárok na odpočet daně, (ii) bude vyměřen úrok z
prodlení, pokud má plátce pouze částečný nárok na odpočet daně nebo nemá