Normy ztratného v maloobchodě pod drobnohledem soudů: Co přináší rozsudek NSS a proč by vás měl zajímat?

 

Ztratné: běžný jev, který může stát daňový subjekt miliony

Ztratné je naprosto přirozenou součástí maloobchodního podnikání. Ovoce se kazí, tekutiny se rozlévají, obaly se poškozují, elektronika se při manipulaci může poškodit a drobné zboží se občas ztratí nebo je odcizeno. Tyto situace jsou běžné, ale jejich finanční dopad může být obrovský. Nejde jen o to, že zboží zmizí z regálu – jde o to, jak se tyto ztráty projeví v účetnictví a zda je možné je uznat jako daňový náklad. Pokud podnikatel správně nastaví normu ztratného, může tyto náklady daňově uplatnit a tím si zákonně snížit daňovou povinnost. Pokud normu ztratného nastavenou nemá, nebo ji nastaví špatně, riskuje doměrky na dani, sankce a zbytečné soudní spory negativně ovlivňující reputaci.

 

Norma ztratného: klíč k daňové uznatelnosti

Z pohledu zákona o daních z příjmů jsou daňově uznatelné totiž pouze takové náklady, které jsou vynaloženy na dosažení, zajištění a udržení příjmů (§ 24 odst. 1 ZDP). Legislativa dále umožňuje uznat ztratné jako daňový náklad, ale pouze do určité výše – tzv. normy ztratného. Ta musí být stanovena předem, ekonomicky zdůvodněná a obvyklá v daném oboru. Rozsudek Nejvyššího správního soudu („NSS“) 1 Afs 31/2024-91 potvrdil, že přirozené úbytky musí odpovídat reálným podmínkám podnikání, jejich výše musí být interně upravena, prokazatelná a obhajitelná a musí existovat vazba na skutečně provedené fyzické inventury – nejde ji tedy stanovit „od oka“ či podle momentální potřeby společnosti.

Správné nastavení normy vyžaduje analýzu historických dat, zohlednění charakteru zboží a interní schválení formou směrnic či protokolů, které jsou pravidelně aktualizovány. Klíčová je také dokumentace – bez důkazů o tom, že norma byla stanovena a dodržována, podnikatel při daňové kontrole neuspěje.

Tzv. nadlimitní ztratné se z daňového základu vylučuje jako daňově neuznatelné náklady, což může znamenat finanční dopady pro daného daňového poplatníka. V oblasti DPH navíc vstupuje do hry otázka případné povinnosti upravit nárok na odpočet při nedoložených mankách, tj. u mank nad rámec přirozených úbytků.

 

Co říká rozsudek NSS?

Uvedený rozsudek NSS přinesl jasné závěry: manka a přebytky nelze bez dalšího vzájemně kompenzovat pro účely daňové uznatelnosti, nadlimitní ztratné nelze uznat jako daňový náklad, důkazní břemeno nese daňový subjekt a správce daně je oprávněn zkoumat, zda deklarované úbytky odpovídají běžné praxi v daném odvětví. Rozhodnutí tak fakticky posiluje důraz na ekonomickou racionalitu a důkazní podloženost nastavení ztratného – NSS totiž potvrdil, že správce daně postupoval správně, když částky nad normu vyloučil ze základu daně.

Tento rozsudek je tak varováním pro všechny maloobchodníky – zejména u potravin, drogerie, textilu nebo rychloobrátkového zboží bývá problematika ztratného jedním z prvních bodů zájmu správce daně.

 

Proč se obrátit na daňového poradce?

Správné nastavení normy ztratného není jen administrativní formalita. Jsou testem kvality interních procesů i důkazní připravenosti společnosti a vyžadují znalost daňové legislativy, ekonomické argumentace a schopnost obhájit si zvolený postup při daňové kontrole. Jako daňoví poradci vám můžeme pomoci s:

• revizí stávajících norem ztratného a jejich obhajitelností,
• nastavením metodiky výpočtu (datová analýza historických inventur),
• nastavením normy, aby byla v souladu s právními předpisy, obvyklá v oboru a podložená dokumentací
• segmentací podle sortimentu a typu provozovny,
• přípravou interní směrnice odpovídající aktuální judikatuře NSS i Soudního dvora Evropské unie,
• podporou při daňové kontrole včetně argumentace opřené o rozhodovací praxi,
• posouzení dopadů do DPH.

Díky výše uvedenému minimalizujete daňová rizika, vyhnete se sporům s finančním úřadem a nezaplatíte na daních více než je zákonem požadováno.