Problematika daňové neuznatelnosti nákladů na držbu podílu v dceřiné společnosti je detailně vymezena v § 25 odst. 1 písm. zk) zákona o daních z příjmů. Klíčové je striktní oddělení přímých a nepřímých nákladů souvisejících s výkonem akcionářských práv, správou finanční investice, úroky z úvěrů přijatých na pořízení podílu a režijních nákladů, které nelze jednoznačně přiřadit konkrétní dceřiné společnosti. Pravidla pro daňovou uznatelnost vycházejí z naplnění podmínek pro status mateřské a dceřiné společnosti, zejména kapitálového propojení a minimální doby držby podílu. Zvláštní pozornost článek věnuje metodice stanovení nepřímých nákladů – poplatník může volit mezi paušálem 5 % z přijatých dividend a kalkulací skutečné výše dle ekonomicky obhajitelného klíče, přičemž důkazní břemeno leží na něm. Judikatura a metodické pokyny upřesňují postupy pro identifikaci daňově neuznatelných výdajů a zdůrazňují nutnost důsledné evidence i v případě složitějších holdingových struktur. Výjimky, postupy při zániku vztahu mateřská–dceřiná společnost a specifika úroků z úvěrů přijatých krátce před akvizicí podílu jsou podrobně analyzovány na praktických příkladech.