Rozvoj digitálních pracovních platforem přináší nové formy organizace práce, které současně vyvolávají otázky týkající se právního postavení osob vykonávajících jejich prostřednictvím výdělečnou činnost. Hranice mezi samostatnou výdělečnou činností a závislou prací přitom není vždy jednoznačná. Evropská unie na tuto situaci reagovala přijetím směrnice o zlepšení pracovních podmínek při práci prostřednictvím platforem, která mimo jiné zavádí vyvratitelnou právní domněnku existence pracovněprávního vztahu. Článek se zabývá právní úpravou platformové práce, připravovanými změnami českého právního řádu a jejich praktickými důsledky, zejména z hlediska posuzování skutečné povahy pracovního vztahu, důkazního břemene a odpovědnosti digitálních pracovních platforem.
Platformová práce mezi podnikáním a závislou prací: kdy je pracovník ještě OSVČ a kdy už zaměstnancem?
Vydáno:
25 minut čtení
Platformová práce mezi podnikáním a závislou prací: kdy je pracovník ještě OSVČ a kdy už zaměstnancem?
JUDr.
Barbora
Košinárová,
Ph.D.
Problematika platformové práce přitom není okrajová. Podle údajů Rady EU pracovalo prostřednictvím digitálních pracovních platforem v Unii přibližně 28,3 milionu osob. Asi 5 milionů z nich mohlo být nesprávně klasifikováno jako osoby samostatně výdělečně činné. U přibližně 55 % platformových pracovníků byl příjem nižší než čistá hodinová minimální mzda v příslušném státě a přibližně 41 % času věnovaného platformové práci představoval neplacený čas, například čekání na zakázku.
Platformová práce, gig work a hranice samostatnosti
Pojmy platform work a gig work bývají používány zaměnitelně, z právního hlediska však nejsou totožné. Gig work je širší ekonomický pojem pro krátkodobé či jednotlivě zadávané placené úkoly. Platformová práce představuje jeho digitalizovanou podobu, při které elektronická platforma nejen propojuje nabídku s poptávkou, ale alespoň do určité míry organizuje práci fyzických osob. Nejčastěji prostřednictvím aplikace, algoritmického přidělování zakázek, hodnocení, cenotvorby nebo jiných automatizovaných nástrojů. Směrnice (EU) 2024/28311) organizační prvek a využívání automatizovaných systémů staví do centra definice digitální pracovní platformy. To znamená, že například běžné internetové tržiště, na kterém uživatel pouze prodává vlastní věc, není pracovní platformou. Naopak typickým příkladem jsou aplikace pro přepravu osob, rozvoz jídla a zásilek, domácí služby, překlady nebo některé profesionální služby. Rada EU řadí mezi platformové činnosti přepravu, rozvoz, překlady, zadávání dat, hlídání dětí či péči o seniory.
V českém právním systému je výchozím bodem § 2 odst. 1 zákoníku práce. Závislou prací je práce vykonávaná ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle jeho pokynů a osobně zaměstnancem. Podle § 3 zákoníku práce může být taková práce zásadně vykonávána pouze v základním pracovněprávním vztahu. Státní úřad inspekce práce proto i tzv. švarcsystém charakterizuje jako situaci, kdy je pracovněprávní vztah pouze formálně nahrazen obchodním vztahem.
Současný právní rámec pracovního práva