SARS-CoV-2 a vnitroskupinové financování

Oblast převodních cen je prioritou finanční správy již několik let a ukázalo se, že právě v této oblasti správce daně doměřuje daň velmi často. A jinak tomu nebude ani v následujících měsících a letech. Společnosti realizující transakce se spojenými osobami budou muset své hospodářské výsledky obhajovat s ještě větším nasazením, neboť správce daně bude například u společností s omezeným funkčním a rizikovým profilem i nadále požadovat, aby dosahovaly stabilní ziskovosti, a to pravděpodobně i navzdory tomu, že skupina jako celek bude z objektivních důvodů ve ztrátě.

Řešení poklesu ziskovosti jednotlivých společností a případné dorovnávání ziskovosti na stanovenou úroveň lze očekávat spíše až s blížícím se koncem zdaňovacího období, kdy bude již více zřejmé, jaké dopady aktuální situace skutečně měla a kdy toto téma bude prioritou, neboť bude třeba uzavřít účetnictví. Co je ale nutné řešit již nyní, je zajištění dostatku prostředků pro financování běžné provozní ekonomické činnosti. A v případě společností, které patří do skupiny spojených osob, se bude při řešení této otázky zcela jistě diskutovat, zda využít externích zdrojů či zda využít vnitroskupinového financování.

Při řešení otázky, z jakých zdrojů čerpat prostředky, bude zcela jistě řešena otázka nákladů na vlastní a cizí a následně konkrétní ceny peněz v podobě úrokové sazby. Většina z nás si zcela jistě pamatuje obecnou ekonomickou poučku, že vlastní je dražší než cizí, čemuž by na první pohled měly nahrávat i zprávy o snižujících se úrokových sazbách. Dalo by se tak očekávat, že většina společností vyrazí do komerčních bank, aby využily výhodných nabídek a profinancovaly svou činnost prostřednictvím externích zdrojů.

Jenže problémem je, že se nacházíme v naprosto unikátní situaci, kdy dochází k omezování výroby i služeb, přetrhání dodavatelsko-odběratelského řetězce i omezení poptávky. Navíc riziko dalších vln šíření nákazy na klidu nepřidá, takže je velmi obtížné odhadnout a následně kvantifikovat riziko, které s financováním ekonomické činnosti souvisí. Pokud mezi faktory přidáme také přirozenou averzi bank vůči riziku a sílu regulace, které podléhají, najednou se externí financování nejeví jako zcela jednoznačné řešení.

Společnosti patřící do skupiny spojených osob tak často, samozřejmě pokud jim to ekonomická situace umožní, zvolí zajištění finančních prostředků prostřednictvím vnitroskupinového financování. V takovém případě však musí statutární orgány řešit, zda je cena nabízeného finančního nástroje tržně obvyklá, tedy alespoň tak výhodná, za jakou by finanční prostředky získaly v komerční bance. V následujících letech bude správce daně zcela jistě zkoumat, zda je nákladový či výnosový úrok, o kterém budou české společnosti účtovat a který vykážou například v příloze k daňovému přiznání, tržně obvyklý.

Disciplína určení tržně obvyklé úrokové sazby, která je komplexní záležitostí i v době ekonomického klidu, získává v krizové době další rozměr. Při strukturování vnitroskupinového financování je nezbytné běžně řešit cenotvorné faktory v podobě nákladů na , objemu transakce, délky splatnosti, zajištění, samotné struktury transakce (čerpám peníze napřímo či využiji zprostředkovatele, tzv. payment agenta) a různých rizikových přirážek dle výsledků finanční a strategické analýzy, přičemž se velmi často využívá určitých referenčních sazeb či externích transakcí. Nyní je však nutné připočítávat další, velmi obtížně kvantifikovatelné rizikové přirážky, které reflektují současnou situaci na trhu i pozici dlužníka a věřitele, a upravovat i referenční sazby, neboť ty reflektují vývoj před propuknutím „koronakrize“. Určení tržně obvyklé koronavirové úrokové sazby tak bude vyžadovat značné úsilí a související nákladové a výnosové úroky budou pod ještě větším drobnohledem správce daně.

Je zřejmé, že dnes hasíme požár, snažíme se řídit související škody a dle určitých předpokladů přijímáme opatření, která se v blízké budoucnosti ukážou jako správná nebo jako nesprávná. Správce daně bude při daňové kontrole za několik let vybaven nikoli předpoklady, ale fakty, které však nemusí být nyní k dispozici. Proto je zcela jasné, že budoucí daňové kontroly zaměřené na vnitroskupinové financování (a převodní ceny obecně) lze úspěšně zvládnou pouze s dostatečnou důkazní připraveností, tedy s důkazními prostředky, které dostatečně prokážou, za jakých předpokladů byla daná rozhodnutí činěna a že statutární orgány vnitroskupinové transakce nastavili s péčí řádného hospodáře, přičemž kladli důraz na zajištění souladu s principem tržního odstupu. V blízké budoucnosti tak bude ještě více platit známé rčení, že štěstí přeje připraveným.

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2020. Zveřejněno v časopise Daně a právo v praxi 06/2020.