Cestovní náhrady a karanténa

Zaměstnanec se vrátil z dovolené v Itálii a zaměstnavatel mu nařídil, aby 14 dní nechodil na své pracoviště, pracoval po tuto dobu doma a kontakt se zaměstnavatelem udržoval prostřednictvím emailu a telefonu. Přísluší zaměstnanci za tuto dobu nějaké náhrady?

To záleží na tom, jestli byla zaměstnanci nařízena karanténa anebo zda jde pouze o rozhodnutí zaměstnavatele. Byla-li mu lékařem nebo příslušným orgánem ochrany veřejného zdraví nařízena karanténa, má zaměstnanec, zjednodušeně řečeno, v zásadě nemocenskou a žádné další náhrady se mu neposkytují.

Jestliže zaměstnanec karanténu nemá, ale zaměstnavatel mu nařídil, aby vykonával práci doma, pak zaměstnanci v případě, že jeho bydliště (byt) není jeho místem výkonu práce nebo pravidelným pracovištěm, přísluší podle § 163 odst. 6 zákoníku práce , a to . Zaměstnanec pochopitelně vykáže, že každý den doma vykonával práci 8 hodin, jinak by neměl odpracovánu stanovenou dobu a musel by ji později napracovat. Zaměstnanci tak za každý kalendářní den výkonu práce doma bude příslušet stravné ve výši 87 – 103 Kč (podle rozhodnutí zaměstnavatele).

Pokud by zaměstnavatel po uvedenou dobu poskytoval zaměstnanci místo stravného menu stravenky, postupoval by v rozporu se zákoníkem práce (stravné, které zaměstnanci ze zákona přísluší, nelze ničím nahradit, tedy ani menu stravenkou) a zaměstnanci poskytnutá menu stravenka by navíc byla daňově neuznatelným nákladem zaměstnavatele – viz § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP.

Připomínám, že jde o případy, . Pokud by i bydliště zaměstnance bylo jeho sjednaným místem výkonu práce a pravidelným pracovištěm, anebo by se jeho bydliště nacházelo v obci, která je jeho místem výkonu práce i pravidelným pracovištěm, pak by mu stravné za dobu výkonu práce v bydlišti nepříslušelo. Zaměstnanec by totiž vykonával práci na pravidelném pracovišti.

Podle § 34 odst. 1 zákoníku práce musí být místo výkonu práce sjednáno v pracovní smlouvě, pravidelné pracoviště tam sjednáno být může. Pracovní smlouvu lze změnit či upravit dodatkem (písemným). Takže prakticky záleží jen na zaměstnavateli, zda případně se zaměstnancem sjedná na určitou dobu v souladu se zákoníkem práce změnu pracovní smlouvy.

Zaměstnanec byl vyslán na zahraniční pracovní cestu do Itálie. Zakoupili jsme mu letenky, zajistili a uhradili ubytování v zahraničí. Zaměstnanec však na tuto pracovní cestu nenastoupil, protože se cesty do Itálie z důvodu ohrožení koronavirem nedoporučují. Můžeme o uvedených výdajích účtovat na účtu 512 a považovat je za daňově uznatelný náklad?

Na účtu 512 se účtuje o cestovních náhradách, které lze za daňový náklad považovat pouze v případě, že byly zaměstnanci poskytnuty nebo byly vynaloženy v souladu se zákoníkem práce, tj. za uskutečněnou pracovní cestu. V uvedeném případě se ovšem pracovní cesta neuskutečnila. Zaměstnavatelem vynaložené částky na nerealizovanou zahraniční pracovní cestu jsou tak u zaměstnavatele škodou, kterou je třeba řešit jako každou jinou škodu vzniklou zaměstnavateli.

Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2020. Zveřejněno v časopise Daně a právo v praxi 04/2020.