166/1999 Sb.
ZÁKON
ze dne 13. července 1999
o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů
(veterinární zákon)
Změna: 29/2000 Sb.
Změna: 154/2000 Sb.
Změna: 102/2001 Sb.
Změna: 120/2002 Sb.
Změna: 76/2002 Sb., 320/2002 Sb.
Změna: 131/2003 Sb.
Změna: 131/2003 Sb. (část)
Změna: 316/2004 Sb.
Změna: 444/2005 Sb.
Změna: 48/2006 Sb.
Změna: 186/2006 Sb.
Změna: 124/2008 Sb., 182/2008 Sb.
Změna: 298/2009 Sb.
Změna: 291/2009 Sb.
Změna: 223/2009 Sb.
Změna: 227/2009 Sb.
Změna: 281/2009 Sb.
Změna: 308/2011 Sb. (část)
Změna: 308/2011 Sb.
Změna: 18/2012 Sb., 359/2012 Sb.
Změna: 279/2013 Sb.
Změna: 64/2014 Sb.
Změna: 264/2014 Sb.
Změna: 139/2014 Sb., 250/2014 Sb.
Změna: 126/2016 Sb.
Změna: 243/2016 Sb.
Změna: 183/2017 Sb.
Změna: 302/2017 Sb.
Změna: 225/2017 Sb.
Změna: 302/2017 Sb. (část)
Změna: 368/2019 Sb.
Změna: 238/2020 Sb.
Změna: 543/2020 Sb.
Změna: 368/2019 Sb. (část), 36/2021 Sb.
Změna: 261/2021 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
VETERINÁRNÍ PÉČE
HLAVA I
ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ
§ 1
Předmět úpravy
Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie1) a v návaznosti
na přímo použitelné předpisy Evropské unie (dále jen „předpisy Evropské unie“)1a)
stanoví požadavky veterinární péče (dále jen "veterinární požadavky") na chov a zdraví
zvířat a na živočišné produkty, upravuje práva a povinnosti fyzických a právnických
osob, soustavu, působnost a pravomoc orgánů vykonávajících státní správu v oblasti
veterinární péče, jakož i některé odborné veterinární činnosti a jejich výkon.
§ 2
Veterinární péče
Veterinární péče podle tohoto zákona zahrnuje
a) péči o zdraví zvířat a jeho ochranu, zejména předcházení vzniku a šíření onemocnění
přenosných přímo nebo nepřímo mezi zvířaty vnímavých druhů (dále jen „nákaza“) a
jiných onemocnění zvířat a jejich zdolávání, ochranu zdraví lidí před nemocemi přenosnými
ze zvířat na člověka,
b) péči o zdravotní nezávadnost živočišných produktů a krmiv a ochranu zdraví lidí
před jeho poškozením nebo ohrožením živočišnými produkty,
c) ochranu území České republiky před zavlečením nákaz zvířat a nemocí přenosných
ze zvířat na člověka a před dovozem zdravotně závadných živočišných produktů a krmiv
ze zahraničí,
d) ochranu životního prostředí před nepříznivými vlivy souvisejícími s chovem zvířat,
výrobou a zpracováváním živočišných produktů, jakož i ochranu zvířat a jejich produkce
před riziky ze znečištěného životního prostředí,
e) veterinární asanaci,
f) dozor nad dodržováním povinností a požadavků stanovených k zajištění těchto úkolů
tímto zákonem, zvláštními právními předpisy1) a předpisy Evropské unie2) (státní
veterinární dozor).
§ 3
Základní pojmy
(1) Pro účely tohoto zákona se rozumí
a) chovatelem každý, kdo zvíře nebo zvířata vlastní nebo drží, anebo
je pověřen se o ně starat, ať již za úplatu nebo bezúplatně, a to i na přechodnou
dobu,
b) hospodářstvím jakákoli stavba, zařízení nebo místo, kde je hospodářské
zvíře nebo kde jsou hospodářská zvířata chována nebo držena, včetně chovu pod širým
nebem. Je-li v hospodářství chováno nebo drženo více než jedno stádo nebo více než
jedna skupina hospodářských zvířat, která mohou onemocnět stejnou nákazou nebo nemocí
přenosnou ze zvířat na člověka (dále jen "vnímavá zvířata"), je každé z těchto stád
nebo každá z těchto skupin oddělenou epizootologickou jednotkou, která má stejný
zdravotní status,
c) hospodářskými zvířaty zvířata využívaná převážně k chovu, výkrmu,
práci a jiným hospodářským účelům, zejména skot, prasata, ovce, kozy, koně, osli
a jejich kříženci, drůbež, běžci, králíci, kožešinová zvířata, zvěř ve farmovém chovu,
ryby a jiní vodní živočichové, včely, včelstva a hmyz určený k lidské spotřebě nebo
k výrobě zpracované živočišné bílkoviny,
d) jatečnými zvířaty hospodářská zvířata, jež jsou určena k porážce a
jatečnému zpracování a jejichž maso je určeno k výživě lidí,
e) svodem zvířat soustředění hospodářských zvířat různých chovatelů na
určeném místě a k určenému účelu, jde-li o evidovaná zvířata podle plemenářského
zákona8),
f) shromažďovacím střediskem hospodářství, tržiště nebo jiné místo, na
němž jsou shromažďována zvířata z různých hospodářství, zejména skot, prasata, ovce
a kozy, aby z nich byly vytvářeny skupiny zvířat určených k odeslání,
g) zvířaty podezřelými z nákazy zvířat zvířata, u nichž se projevují
klinické příznaky nebo postmortální změny vyvolávající podezření, že jde o určitou
nákazu zvířat, anebo zvířata, o nichž je podle výsledků vyšetření nutno mít za to,
že jsou podezřelá z určité nákazy zvířat,
h) zvířaty podezřelými z nakažení zvířata, u nichž se neprojevují klinické
příznaky nebo postmortální změny vyvolávající podezření, že jde o určitou nákazu
zvířat, o nichž však lze na základě získaných epizootologických nebo jiných informací
mít za to, že přišla přímo nebo nepřímo do styku s jejím zdrojem,
i) izolací dočasné, provozně a místně oddělené umístění zvířat podezřelých
z nákazy zvířat nebo zvířat podezřelých z nakažení (dále jen "podezřelá zvířata"),
v jehož průběhu se provádějí preventivní, diagnostické, popřípadě i léčebné úkony
k ochraně před zavlečením nebo šířením nákaz zvířat,
j) karanténou dočasné oddělené umístění zvířat před jejich zařazením
do stáda nebo před jejich přemístěním z hospodářství, v jehož průběhu se provádějí
preventivní a diagnostické úkony a sleduje zdravotní stav zvířat,
k) ohniskem nákazy hospodářství nebo jiné místo, kde byl zjištěn jeden
nebo více případů nákazy,
l) nákazovou situací výskyt nákazy na určitém území nebo v určitém hospodářství,
m) nákazovými důvody výskyt a možnost rozšíření nákazy,
n) živočišnými produkty suroviny živočišného původu, a to všechny části
těl zvířat, zejména maso, vnitřnosti, tuky, kůže, kosti, krev, žlázy s vnitřní sekrecí,
rohy, parohy, paznehty, kopyta, vlna, srst, peří, také mléko, vejce, med, mateří
kašička a včelí vosk, jakož i výrobky z těchto surovin, které jsou určeny k výživě
lidí a zvířat,
o) zdravotně nezávadnými živočišnými produkty živočišné produkty, které
splňují požadavky na zdravotní nezávadnost stanovené tímto zákonem, zvláštními právními
předpisy,3) a předpisy Evropské unie3a)
p) krmivy krmiva podle čl. 3 bodu 4 nařízení Evropského parlamentu a
Rady (ES) č. 178/2002,
r) zdravotně nezávadnými krmivy krmiva, která splňují požadavky na zdravotní
nezávadnost stanovené tímto zákonem, zvláštními právními předpisy,4) a předpisy Evropské
unie4a),
s) veterinárními přípravky hromadně vyráběné přípravky, které jsou určeny
pro zvířata, zejména dietetické, vitaminové, minerální a kosmetické přípravky, anebo
pro specifickou laboratorní diagnostiku nákaz zvířat či původců onemocnění z potravin
živočišného původu; za veterinární přípravky se nepovažují výrobky, které podléhají
zvláštním právním předpisům5),
t) veterinárními technickými prostředky zařízení, přístroje, pomůcky,
materiály nebo jiné předměty nebo výrobky včetně příslušenství, používané samostatně
nebo v kombinaci spolu s potřebným programovým vybavením, které jsou určeny k použití
u zvířat pro účely prevence, vyšetřování, diagnózy, sledování, léčby nebo zmírnění
nemoci, poranění nebo zdravotního postižení, náhrady nebo modifikace anatomické struktury
či fyziologického procesu, anebo kontroly březosti, a které nedosahují své hlavní
zamýšlené funkce v organizmu zvířete nebo na jeho povrchu farmakologickým nebo imunologickým
účinkem nebo ovlivněním metabolizmu, jejichž funkce však může být takovými účinky
podpořena; za veterinární technické prostředky se dále považují výrobky, které slouží
k označování zvířat a které jsou za tímto účelem vpravovány do těla zvířete,
u) ochrannou lhůtou období mezi posledním podáním léčivého přípravku
zvířatům za běžných podmínek používání příslušného přípravku a okamžikem, kdy lze
od těchto zvířat získávat potraviny tak, aby bylo zajištěno, že tyto potraviny neobsahují
rezidua léčivého přípravku v množstvích přesahujících maximální limity stanovené
zvláštními právními předpisy a předpisy Evropské unie5a),
v) porážkou usmrcení jatečného zvířete za účelem využití jeho produktů,
a to způsobem, který není v rozporu s předpisy na ochranu zvířat proti týrání6),
x) utracením usmrcení zvířete, nejde-li o porážku, a to způsobem, který
není v rozporu s předpisy na ochranu zvířat proti týrání,6)
y) veterinárním zbožím zvířata, živočišné produkty, krmiva živočišného
původu, další produkty a předměty, pokud mohou být nositeli původců nákaz,
z) předměty, které mohou být nositeli původců nákaz, živí původci nákaz
zvířat pro výzkumné nebo jiné účely a předměty používané při ošetřování a přepravě
zvířat, živočišných produktů a krmiv, zejména voda, krmivo, stelivo, dopravní prostředky,
obaly, nástroje, nářadí a pracovní pomůcky, popřípadě i jiné předměty, pokud z jiného
důvodu mohou být nositeli původců nákaz,
aa) uváděním do oběhu nabízení k prodeji, prodej nebo jiná forma nabídky
ke spotřebě, včetně skladování a přepravy pro potřeby prodeje nebo jiné nabídky ke
spotřebě,
bb) obchodováním obchodování mezi členskými státy Evropské unie (dále
jen "členský stát") se zvířaty a živočišnými produkty, které mají původ v členských
státech, jakož i se zvířaty a živočišnými produkty, pocházejícími ze zemí, které
nejsou členským státem (dále jen "třetí země"), jež jsou v členských státech v celním
režimu volného oběhu,
cc) dopravním prostředkem část silničního vozidla, drážního vozidla,
letadla nebo lodi, určená k přepravě zboží, jakož i kontejner používaný pro silniční,
drážní, leteckou nebo vodní dopravu,
dd) zásilkou zásilka podle čl. 3 bodu 37 nařízení Evropského parlamentu
a Rady (EU) 2017/625,
ee) schválením udělení souhlasu k výkonu určité činnosti na základě splnění
podmínek stanovených tímto zákonem,
ff) registrací zapsání do seznamu,
gg) úředním veterinárním lékařem veterinární lékař orgánu veterinární
správy, za úředního veterinárního lékaře se považuje také veterinární lékař Ministerstva
obrany nebo ozbrojených sil České republiky, nebo veterinární lékař Ministerstva
vnitra, popřípadě jím zřízených organizačních složek státu nebo útvarů Policie České
republiky, pokud byli tito lékaři pověřeni úkoly náležejícími podle tohoto zákona
úředním veterinárním lékařům,
hh) soukromým veterinárním lékařem veterinární lékař vykonávající veterinární
léčebnou a preventivní činnost podnikatelským způsobem,
ii) schváleným veterinárním lékařem soukromý veterinární lékař schválený
krajskou veterinární správou pro síť epizootologického sledování a pro výkon některých,
tímto zákonem stanovených činností.
jj) ošetřujícím veterinárním lékařem soukromý veterinární lékař nebo
veterinární lékař Ministerstva obrany nebo ozbrojených sil České republiky, nebo
veterinární lékař Ministerstva vnitra, popřípadě jím zřízených organizačních složek
státu nebo útvarů Policie České republiky, pokud tito lékaři vykonávají veterinární
léčebnou a preventivní činnost v hospodářství nebo v chovu zvířat,
kk) útulkem pro zvířata zařízení, které poskytuje dočasnou péči toulavým
a opuštěným zvířatům,
ll) včelstvem společenství včel, které obsedá včelí dílo,
mm) včelím dílem voskové plásty vystavěné včelími dělnicemi, a to i mimo
rámky; součástí včelího díla je včelí plod ve všech vývojových stadiích a glycidové
a pylové zásoby.
(2) Kde se v tomto zákoně mluví o zvířatech, rozumí se tím podle povahy
věci a okolností též sperma, vaječné buňky, embrya, násadová vejce, oplodněné jikry
a plemenivo včel.
(3) Kde se v tomto zákoně mluví o zvěřině, rozumí se tím pro účely tohoto
zákona těla, jakož i všechny poživatelné části těl volně žijící lovné zvěře.7)
(4) Kde se v předpisech Evropské unie mluví v souvislosti se zvířaty o
části území státu jako o regionu, rozumí se tím pro účely tohoto zákona kraj.7a)
(5) Pokud se v tomto zákoně používají v souvislosti s právními vztahy upravenými
předpisy Evropské unie pojmy, jejichž obsah a význam nejsou definovány v tomto zákoně,
ale v uvedených předpisech, vychází se pro účely tohoto zákona z vymezení těchto
pojmů v uvedených předpisech.
(6) Pokud se v tomto zákoně mluví v souvislosti s volným pohybem osob nebo
s uznáváním odborné způsobilosti o členském státě, rozumí se tím také jiný smluvní
stát Dohody o Evropském hospodářském prostoru nebo Švýcarská konfederace.
HLAVA II
ZDRAVÍ ZVÍŘAT A JEHO OCHRANA
Oddíl 1
Povinnosti chovatelů
§ 4
(1) Chovatel je povinen
a) chovat zvířata způsobem, v prostředí a podmínkách, které vyžadují
jejich biologické potřeby, fyziologické funkce a zdravotní stav a předcházet poškození
jejich zdraví,
b) sledovat zdravotní stav zvířat, v odůvodněných případech jim včas
poskytnout první pomoc a požádat o odbornou veterinární pomoc,
c) bránit vzniku a šíření nákaz a jiných onemocnění zvířat a plnit
povinnosti stanovené tímto zákonem nebo na jeho základě k zdolávání těchto nákaz
nebo jiných onemocnění zvířat7c),
d) poskytnout nezbytnou součinnost a pomoc k tomu, aby mohlo být
řádně provedeno nařízené vyšetření zvířete, odběr vzorků, ochranné očkování nebo
jiný odborný veterinární úkon, například fixace zvířete, předvedení zvířete v zájmovém
chovu,
e) podávat zvířatům léčivé přípravky, jejichž výdej je vázán na předpis
veterinárního lékaře, jen podle jeho pokynů,
f) zajistit, aby byli psi, jakož i lišky a jezevci držení v zajetí,
ve stáří od 3 do 6 měsíců platně očkováni proti vzteklině a poté během doby účinnosti
předchozí použité očkovací látky přeočkováni, uchovávat doklad o očkování po dobu
platnosti očkování a na požádání jej předložit úřednímu veterinárnímu lékaři,
g) zajistit, aby bylo neprodleně a v rozsahu nezbytně nutném pro
vyloučení podezření z onemocnění vzteklinou veterinárně vyšetřeno zvíře, které poranilo
člověka nebo s ním přišlo do přímého kontaktu způsobem nebo za okolností, které mohou
vyvolávat podezření z onemocnění touto nákazou,
h) dodržovat povinnosti plynoucí z předpisů Evropské unie7g),
i) zabezpečit provádění vyšetření, zdravotních zkoušek a povinných
preventivních a diagnostických úkonů v rámci veterinární kontroly zdraví, kontroly
dědičnosti zdraví a kontroly pohody zvířat, a to v rozsahu a lhůtách stanovených
Ministerstvem zemědělství (dále jen "ministerstvo") podle § 44 odst. 1 písm. d),
uchovávat jejich výsledky po dobu nejméně 3 let a na požádání je předkládat úřednímu
veterinárnímu lékaři. Je-li třeba provést též laboratorní vyšetření vzorků, musí
být toto vyšetření provedeno v laboratoři uvedené v § 52 odst. 3.
(2) K inseminaci, přenosu embryí a přirozené plemenitbě lze používat
jen zvířata, která podle výsledků vyšetření splňují podmínky stanovené tímto zákonem
a plemenářským zákonem8).
(3) Chovatel, který chová 3 a více psů samičího pohlaví starších 12 měsíců,
je povinen tuto skutečnost písemně nebo prostřednictvím informačního systému Státní
veterinární správy oznámit krajské veterinární správě Státní veterinární správy nebo
Městské veterinární správě v Praze Státní veterinární správy (dále jen "krajská veterinární
správa") nejpozději do 7 dnů ode dne, kdy počet chovaných psů samičího pohlaví starších
12 měsíců dosáhl 3 a více chovaných zvířat; v oznámení chovatel uvede počet chovaných
zvířat a místo jejich chovu.
(4) Chovatel uvedený v odstavci 3 je dále povinen oznámit krajské veterinární
správě písemně nebo prostřednictvím informačního systému Státní veterinární správy
snížení počtu jím chovaných psů samičího pohlaví starších 12 měsíců pod 3, a to nejpozději
do 7 dnů ode dne, kdy tato skutečnost nastala.
(5) Žije-li více chovatelů ve společné domácnosti, ve které chovají 3
a více psů samičího pohlaví starších 12 měsíců, má oznamovací povinnost podle odstavců
3 a 4 pouze jeden z nich.
(6) Oznamovací povinnost podle odstavců 3 a 4 se nevztahuje na
a) útulek pro zvířata,
b) hotel nebo penzion pro zvířata,
c) osobu, jejíž oznamovací povinnost upravuje zvláštní právní předpis9),
d) ozbrojené síly, bezpečnostní sbory, Vojenskou policii nebo obecní
policii68), nebo
e) chovatele vodicích nebo asistenčních psů podle zvláštních právních
předpisů69).
(7) Očkování psa proti vzteklině podle odstavce 1 je platné, pouze pokud
pes splňuje podmínky na označení zvířat v zájmovém chovu stanovené v čl. 17 odst.
1 předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat
v zájmovém chovu65), s výjimkou psa, který byl označen čitelným tetováním provedeným
před 3. červencem 2011. Chovatel, který chová psa, je dále povinen zajistit označení
psa čipem do 3 měsíců věku, nejpozději však před přechodem k novému majiteli. Chovatel,
který chová psa, je povinen zajistit, aby identifikační číslo psa bylo zaznamenáno
v dokladu o očkování psa. Identifikačním číslem psa se rozumí alfanumerický kód zobrazený
transpondérem, který umožňuje zjistit totožnost konkrétního psa. Chovatel je povinen
hlásit Ústřední veterinární správě Státní veterinární správy (dále jen "Ústřední
veterinární správa") písemně nebo prostřednictvím informačního systému Státní veterinární
správy údaje stanovené prováděcím právním předpisem.
§ 4a
(1) Chovatel je povinen zajistit, aby psi, kočky a fretky v zájmovém
chovu, pokud jsou přemísťováni v rámci neobchodního přesunu mezi členskými státy
nebo mezi členskými státy a územími a třetími zeměmi podle čl. 13 odst. 1 předpisu
Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém
chovu48), splňovali podmínky stanovené tímto předpisem.
(2) Je-li přemísťováno více než pět zvířat uvedených v odstavci 1, která
nesplňují podmínky uvedené v článku 5 odst. 2 předpisu Evropské unie o veterinárních
podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu48), je chovatel povinen
zajistit splnění požadavků uvedených v hlavě IV.
(3) Doklad, který umožňuje zjistit totožnost zvířete a kontrolu jeho
nákazového statusu (dále jen „pas“)49), 50), vydává veterinární lékař schválený pro
tuto činnost krajskou veterinární správou.
(4) Schválený veterinární lékař při vydání a vyplnění pasu postupuje
podle čl. 22 předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny
zvířat v zájmovém chovu48) a je povinen uchovávat záznamy uvedené v čl. 22 odst.
3 předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat
v zájmovém chovu48) po dobu nejméně 3 let, předávat tyto záznamy Komoře veterinárních
lékařů České republiky (dále jen „Komora“) a na požádání je předložit úřednímu veterinárnímu
lékaři.
(5) Schválení soukromého veterinárního lékaře může být krajskou veterinární
správou pozastaveno nebo odejmuto, jestliže tento lékař vydal pas s prokazatelně
nepravdivými údaji, vyplněný neúplně nebo nesprávně, anebo v rozporu s podmínkami
stanovenými tímto zákonem nebo předpisem Evropské unie o veterinárních podmínkách
pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu48).
(6) Evidenci pasů vede Komora. Komora umožní orgánům veterinární správy
získávat z evidence veškeré údaje potřebné k výkonu veterinárního dozoru.
(7) Prováděcí právní předpis upraví podrobněji označování psů, koček
a fretek v zájmovém chovu a stanoví způsob výroby, vydávání a číslování pasů, vedení
jejich evidence, způsob a lhůty pro předávání údajů do této evidence, obsah této
evidence, požadavky na zaznamenávání údajů do pasu a jeho vzor.
§ 4b
(1) Ústřední veterinární správa Státní veterinární správy (dále jen
"Ústřední veterinární správa") registruje na základě písemné žádosti
a) osobu pro účely výroby pasů (dále jen „výrobce pasů“), která k
žádosti přiloží návrh pasu odpovídající vzoru uvedenému v prováděcím právním předpisu,
a
b) osobu pro účely distribuce pasů (dále jen „distributor pasů“).
(2) Výrobce pasů je povinen
a) zajistit, aby pasy odpovídaly vzoru uvedenému v prováděcím právním
předpisu,
b) opatřit pasy číslem z řady přidělené Ústřední veterinární správou
v souladu s čl. 21 odst. 3 předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro
neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu48),
c) dodávat pasy pouze distributorovi pasů,
d) předávat záznamy o vyrobených pasech Komoře způsobem stanoveným
prováděcím právním předpisem a na požádání je předkládat Státní veterinární správě,
e) oznámit Ústřední veterinární správě bez zbytečného odkladu změny
údajů rozhodných z hlediska registrace a
f) oznámit Ústřední veterinární správě ukončení výroby pasů.
(3) Distributor pasů je povinen
a) dodávat pasy pouze veterinárním lékařům schváleným k vydávání
pasů podle § 4a,
b) uchovávat záznamy o dodaných pasech podle čl. 23 odst. 2 předpisu
Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém
chovu48) po dobu nejméně 3 let,
c) předávat záznamy o dodaných pasech podle čl. 23 odst. 2 předpisu
Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém
chovu48) Komoře způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem a na požádání je
předkládat Státní veterinární správě,
d) oznámit Ústřední veterinární správě bez zbytečného odkladu změny
údajů rozhodných z hlediska registrace a
e) oznámit Ústřední veterinární správě ukončení distribuce pasů.
§ 5
(1) Chovatel hospodářských zvířat je dále povinen
a) zabezpečit v rozsahu odpovídajícím druhu zvířat, způsobu jejich
chovu a ustájení čištění, dezinfekci, dezinsekci a deratizaci stájí, jiných prostorů
a zařízení, v nichž jsou chována zvířata, jakož i čištění a dezinfekci technologických
zařízení, dopravních prostředků, strojů, nástrojů, nářadí, pracovních pomůcek a jiných
předmětů, které přicházejí do přímého styku se zvířaty, používat k tomu přípravky
schválené podle tohoto zákona nebo zvláštních právních předpisů9a), dodržovat návod
k jejich použití a zacházet s vedlejšími živočišnými produkty způsobem stanoveným
tímto zákonem a předpisy Evropské unie9b),
b) v případě nebezpečí zavlečení nákazy nebo nemoci přenosné ze zvířat
na člověka zřídit, popřípadě umístit prostředky sloužící k ochraně proti nákazám
a nemocem přenosným ze zvířat na člověka a dbát o jejich řádnou funkci,
c) k napájení zvířat používat vodu, která neohrožuje zdravotní stav
zvířat a zdravotní nezávadnost jejich produktů, a ke krmení zvířat používat jen zdravotně
nezávadná krmiva,
d) podávat zvířatům pouze léčivé přípravky v souladu s pravidly pro
jejich používání při poskytování veterinární péče5), veterinární přípravky schválené
podle tohoto zákona, doplňkové látky v souladu se zvláštními právními předpisy4)
a dodržovat podmínky pro podávání některých látek a přípravků zvířatům, jejichž produkty
jsou určeny k výživě lidí (§ 19), poskytovat nezbytnou součinnost orgánům, které
provádějí odběr vzorků a šetření v souvislosti s plněním plánu sledování přítomnosti
některých látek a jejich reziduí u zvířat, v živočišných produktech, krmivech a napájecí
vodě (dále jen "plán sledování některých látek a jejich reziduí"), a dodržovat opatření
přijatá na základě tohoto šetření,
e) nepodávat zvířatům látky a přípravky, jejichž používání u hospodářských
zvířat nebo u zvířat, jejichž produkty jsou určeny k výživě lidí, není povoleno (§
19 odst. 1 a 3)9c),
f) předkládat na požádání úřednímu veterinárnímu lékaři záznamy stanovené
zvláštním právním předpisem9d) a umožnit přístup k těmto záznamům také soukromému
veterinárnímu lékaři, který vydává potvrzení o zdravotním stavu zvířete a o nákazové
situaci v místě původu (dále jen "zdravotní potvrzení"),
g) v případě, že chová zvěř ve farmovém chovu, oznámit krajské veterinární
správě nejméně 7 dnů předem zahájení a ukončení své chovatelské činnosti ve vztahu
k farmovému chovu zvěře,
h) dodávat na jatky pouze jatečná zvířata s pravdivě a úplně uvedenými
informacemi o potravinovém řetězci v souladu s přílohou II oddílu III nařízení (ES)
č. 853/2004, kterým se stanoví zvláštní hygienická pravidla pro potraviny živočišného
původu; určeným obdobím ve smyslu přílohy II oddílu III bodu 3 písm. c) nařízení
(ES) č. 853/2004 se rozumí 60 dnů přede dnem dodání jatečného zvířete na jatky,
i) uvádět na trh pouze zvířata, kterým nebyly podávány nepovolené
nebo zakázané4) látky nebo přípravky (§ 19), vést záznamy o tom, kdy a které léčivé
přípravky a látky, jimiž mohou být nepříznivě ovlivněny živočišné produkty, byly
podány zvířatům, neprodleně předkládat tyto záznamy veterinárnímu lékaři, aby v nich
zaznamenal podání léčivých přípravků zvířatům nebo očkování zvířat, uchovávat tyto
záznamy nejméně po dobu 5 let a dodržovat ochranné lhůty.
(2) Chovatel, který chová včelstva, je dále povinen neprodleně po zjištění
úhynu včelstev na stanovišti včelstev hlásit úhyn nad limit stanovený prováděcím
právním předpisem krajské veterinární správě.
(3) Mor včelího plodu a hnilobu včelího plodu je zakázáno léčit.
(4) Chovatel, který jako podnikatel10) chová hospodářská zvířata pro
účely podnikání, je dále povinen
a) oznámit krajské veterinární správě nejméně 7 dnů předem zahájení
a ukončení podnikatelské činnosti, jakož i informovat krajskou veterinární správu
bez zbytečného odkladu o změnách, k nimž má dojít ve způsobu ustájení nebo v druzích
chovaných zvířat,
b) zajistit, aby práce při ošetřování zvířat a získávání jejich produktů
vykonávaly pouze osoby způsobilé k takové činnosti podle zvláštních právních předpisů11),
které mají základní znalosti o péči o zvířata a o hygienických požadavcích na získávání
živočišných produktů,
c) zpracovat podle schválených zásad pohotovostní plán pro případ
výskytu nebezpečných nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka, jakož i pro
případ vzniku mimořádné situace (dále jen "pohotovostní plán"), zajistit, aby pohotovostní
plán byl přístupný všem osobám uvedeným v písmenu b) a při každé změně chovu zvířat,
nejméně však jednou ročně, pohotovostní plán aktualizovat,
d) zpracovat vlastní ozdravovací program v souladu s celostátním
programem tlumení jedné nebo více nákaz, nemocí přenosných ze zvířat na člověka a
původců těchto nákaz a nemocí (dále jen "program ozdravování zvířat"), předložit
jej včetně příslušných změn ke schválení krajské veterinární správě nejpozději do
60 dnů od data zveřejnění programu ozdravování zvířat ve Věstníku Ministerstva zemědělství
a postupovat podle tohoto programu.
(5) Chovatel, který chová drůbež v rámci svého podnikání, je dále povinen
neprodleně po zjištění poklesu v příjmu potravy a vody, poklesu v produkci vajec
nebo zvýšené úmrtnosti drůbeže nad limity stanovené prováděcím právním předpisem
hlásit tyto skutečnosti krajské veterinární správě.
(6) Pro chovatele, který chová hmyz určený k lidské spotřebě nebo k výrobě
zpracované živočišné bílkoviny, platí povinnosti chovatele hospodářských zvířat uvedené
v odstavci 1 písm. a) až e) a i) a v odstavci 4 písm. a).
(7) Prováděcí právní předpis stanoví
a) veterinární požadavky na prostředí, v němž jsou zvířata chována,
na jejich ošetřování a ochranu před nákazami a nemocemi přenosnými ze zvířat na člověka
a na jejich uvádění na trh,
b) které látky a přípravky nelze uvádět do oběhu a podávat zvířatům,
které látky a přípravky nelze podávat zvířatům určitých druhů a které látky a přípravky
lze podávat zvířatům určitých druhů jen za určitých podmínek a tyto podmínky,
c) postup při zpracovávání pohotovostních plánů a ozdravovacích programů
chovatelů, hlediska, podle nichž se tyto plány a programy zpracovávají, a co mají
obsahovat,
d) ve kterých případech a za jakých podmínek může Státní veterinární
správa povolit v mezích stanovených právními akty Evropské unie zmírnění veterinárních
požadavků stanovených na zdraví zvířat a jejich pohodu,
e) limity poklesu v příjmu potravy a vody, poklesu v produkci vajec
nebo zvýšené úmrtnosti drůbeže, při jejichž překročení jsou chovatelé, kteří jako
podnikatelé chovají drůbež pro účely podnikání, povinni hlásit tyto skutečnosti krajské
veterinární správě,
f) limit zvýšené úmrtnosti včelstev, při jehož překročení jsou chovatelé
povinni hlásit tyto úhyny krajské veterinární správě.
§ 5a
(1) Jde-li o chov živočichů pocházejících z akvakultury, je chovatel
povinen dále
a) požádat krajskou veterinární
správu o schválení a registraci, popřípadě jen o registraci produkčního podniku akvakultury
nebo zvláštního rybochovného zařízení, v němž jsou chováni vodní živočichové (dále
jen „zařízení pro chov živočichů pocházejících z akvakultury“), oznámit krajské veterinární
správě datum zahájení chovatelské činnosti, provozovat ji až po schválení, popřípadě
registraci, a oznamovat krajské veterinární správě změny údajů uvedených v žádosti.
V žádosti uvede
1. vedle údajů stanovených pro podání správním řádem číslo telefonu,
faxu nebo elektronickou adresu,
2. druhy chovaných živočichů pocházejících z akvakultury,
způsoby jejich chovu, zdroje vody a místa jejího vypouštění,
b) vést záznamy o přemísťování živočichů pocházejících z akvakultury
a produktů z nich získaných do hospodářství nebo z hospodářství, a to způsobem, který
umožní zjistit místo původu a místo určení přemísťovaných živočichů, o úhynech živočichů
pocházejících z akvakultury v každé epizootologické jednotce a uchovávat protokoly
o kontrolním zjištění pořízené z provedených úředních kontrol, a to po dobu nejméně
2 let od jejich převzetí.
(2) Krajská veterinární správa schválí a registruje, popřípadě jen registruje
zařízení pro chov živočichů pocházejících z akvakultury, jestliže toto zařízení odpovídá
svou polohou, uspořádáním, materiálním a personálním vybavením veterinárním požadavkům
kladeným na taková zařízení a jejich provoz a jeho činnost nepředstavuje nepřijatelné
riziko šíření nákaz do hospodářství nebo do chovných oblastí měkkýšů, anebo šíření
nákaz v populaci živočichů pocházejících z akvakultury volně žijících v blízkosti
hospodářství nebo chovné oblasti měkkýšů. Před případným neschválením však musí krajská
veterinární správa na návrh žadatele zvážit možná opatření ke zmírnění rizika, včetně
možného alternativního umístění zařízení.
(3) Jestliže krajská veterinární správa zjistí, že nejsou dodržovány
povinnosti chovatele nebo pravidla pro chov živočichů pocházejících z akvakultury,
stanovená tímto zákonem, může schválení a registraci pozastavit nebo odejmout.
(4) Prováděcí právní předpis stanoví
a) obsah náležitostí žádosti o schválení a registraci, popřípadě
jen o registraci zařízení pro chov živočichů pocházejících z akvakultury, způsob
a termíny oznamování změn údajů uvedených v žádosti,
b) která zařízení pro chov živočichů pocházejících z akvakultury
mohou být pouze registrována,
c) veterinární a hygienické požadavky na živočichy pocházející z
akvakultury a jejich chov, na uvádění živočichů pocházejících z akvakultury a produktů
z nich získaných na trh a na vypouštění volně žijících vodních živočichů do zařízení
pro chov živočichů pocházejících z akvakultury,
d) způsob vedení seznamů schválených a registrovaných, popřípadě
jen registrovaných zařízení pro chov živočichů pocházejících z akvakultury a záznamů
chovatele podle odstavce 1 písm. b).
Oddíl 2
Přemístění a vnitrostátní přeprava zvířat
§ 6
(1) Není-li tímto zákonem nebo předpisy Evropské unie stanoveno jinak,
je chovatel, od něhož je zvíře přemísťováno, povinen vyžádat si veterinární osvědčení
k přemístění
a) zvířete do shromažďovacího střediska, nebo
b) pokusného zvířete, pokud nejde o zvíře z chovného nebo dodavatelského
zařízení6), nebo
c) včelstev mimo území kraje7a), nebo
d) zvířete z řádu šelmy (Carnivora) uvedeného v příloze k zákonu
č. 246/1992 Sb. a jejich kříženců nebo zvířete z řádu primáti (Primates).
(2) Veterinární osvědčení musí být vyžádáno také k přemístění zvířete
v rámci ochranného pásma nebo pásma dozoru, popřípadě dalšího pásma s omezením, anebo
i mimo tato pásma, pokud k přemístění zvířete dochází na základě mimořádných veterinárních
opatření v případech, ve kterých tento zákon nebo předpisy Evropské unie umožňují
povolení výjimky ze zákazu přemísťování zvířat.
(3) Veterinární osvědčení k přemístění hospodářského zvířete se vydá
jen tehdy, jestliže byly u tohoto zvířete provedeny požadované zdravotní zkoušky
nebo očkování a splněny podmínky uvedené v § 4 odst. 1 písm. i) a jestliže je toto
zvíře označeno a evidováno podle plemenářského zákona9d). Chovatel, od něhož je zvíře
přemísťováno, je povinen předat kopii výsledků těchto zkoušek nebo údajů o očkování
chovateli nebo provozovateli, do jehož hospodářství nebo shromažďovacího střediska
je zvíře přemísťováno.
(4) Veterinární osvědčení k přemístění zvířete musí provázet zvíře až
do místa určení a musí být chovatelem uchováváno nejméně po dobu 1 roku ode dne jeho
vydání.
(5) Lhůta pro podání žádosti o vydání veterinárního osvědčení k přemístění
zvířete činí nejméně
a) 2 pracovní dny přede dnem předpokládaného přemístění zvířete,
jde-li o zvíře, u kterého byly provedeny zdravotní zkoušky nebo očkování uvedená
v odstavci 3, nebo
b) 14 dnů přede dnem předpokládaného přemístění zvířete v ostatních
případech.
(6) Není-li stanoveno jinak, činí doba platnosti veterinárního osvědčení
72 hodin od jeho vystavení. Krajská veterinární správa však může v odůvodněných případech
stanovit jinou dobu platnosti veterinárního osvědčení a vyznačit ji v něm.
(7) Jde-li o přemístění zvířete podle odstavce 1, musí si chovatel vyžádat
ještě před podáním žádosti o vydání veterinárního osvědčení také zdravotní potvrzení,
které vydává soukromý veterinární lékař; to neplatí pro přemísťování včelstev. Soukromý
veterinární lékař, který vydal zdravotní potvrzení, je povinen uchovávat jeho kopii
po dobu 3 let.
(8) Prováděcí právní předpis stanoví
a) podmínky vydávání veterinárního osvědčení a zdravotního potvrzení
k přemístění zvířete a jejich obsahové náležitosti,
b) veterinární požadavky na umístění a držení zvířat v karanténě,
včetně stanovení odborných veterinárních úkonů, které se provádějí v souvislosti
s umístěním a držením zvířat v karanténě,
c) ve kterých případech a za jakých podmínek může krajská veterinární
správa povolit v souladu s právními akty Evropské unie zmírňující výjimky z veterinárních
požadavků na přemísťování zvířat mezi členskými státy, jde-li o dočasné přemístění
k pastvě nebo k využití ke sportovním, kulturním, popřípadě jiným podobným účelům.
§ 7
(1) Shromažďování zvířat k přepravě, jejich nakládání, překládání a vykládání
se provádí za dozoru chovatele nebo jím pověřené osoby. Místa, na nichž jsou zvířata
shromažďována, nakládána, překládána a vykládána, musí odpovídat požadavkům na ochranu
zdraví a pohody zvířat a být pravidelně čištěna a dezinfikována.
(2) Zvířata mohou být přepravována jen za podmínek stanovených tímto
zákonem, zákonem na ochranu zvířat proti týrání6) a předpisy Evropské unie upravujícími
ochranu zvířat během přepravy14); úřední veterinární lékaři dozírají na dodržování
těchto podmínek.
(3) K přepravě zvířat lze používat jen dopravní prostředky a zařízení,
které
a) odpovídají svou konstrukcí, uspořádáním a vybavením požadavkům
na přepravu zvířat příslušného druhu, nepoškozují jejich zdraví, nepůsobí jim bolest
a utrpení, brání jim v úniku nebo vypadnutí a chrání je proti nepříznivým povětrnostním
vlivům,
b) jsou zabezpečeny proti vypadávání nebo vytékání vody, krmiva,
steliva, výkalů a jiných odpadů,
c) byly před přepravou a po jejím skončení vyčištěny a dezinfikovány,
d) odpovídají dalším požadavkům stanoveným zákonem na ochranu zvířat
proti týrání6) a předpisy Evropské unie upravujícími ochranu zvířat během přepravy14).
§ 8
(1) Dopravce, který je držitelem povolení k přepravě skotu, prasat,
ovcí nebo koz vydaného krajskou veterinární správou podle tohoto zákona a předpisů
Evropské unie upravujících ochranu zvířat během přepravy14), je povinen
a) mít k dispozici vhodné prostory pro čištění a dezinfekci dopravních
prostředků, schválené krajskou veterinární správou, včetně míst (zařízení) pro skladování
steliva a hnoje, anebo předložit krajské veterinární správě doklad o tom, že tuto
činnost pro něj provádí jiná osoba schválená příslušným orgánem,
b) používat k přepravě zvířat dopravní prostředky, které byly ihned
po každé přepravě zvířat nebo výrobků, jež by mohly ovlivnit zdraví zvířat, v případě
potřeby i před každou novou nakládkou zvířat, vyčištěny a dezinfikovány registrovanými
dezinfekčními prostředky a postupy, anebo přípravky, jejichž uvedení do oběhu bylo
povoleno5),
c) zajistit, aby přepravovaná zvířata byla provázena požadovanými
průvodními doklady,
d) zajistit, aby přepravovaná zvířata nepřišla během přepravy v době
mezi opuštěním hospodářství nebo shromažďovacího střediska původu a příjezdem na
místo určení do styku se zvířaty s nižším nákazovým statusem,
e) vést pro každé vozidlo používané pro přepravu zvířat záznamy o
provedených přepravách a o čištění a dezinfekci vozidla a uvádět v nich
1. místo,
datum a dobu převzetí zvířat k přepravě,
2. jméno a příjmení nebo obchodní firmu a
adresu hospodářství nebo shromažďovacího střediska, ve kterém byla zvířata převzata,
3.
očekávanou dobu přepravy,
4. místo, datum a dobu dodání přepravovaných zvířat,
5. jméno
a příjmení nebo obchodní firmu a adresu příjemce nebo příjemců přepravovaných zvířat,
6.
druh a počet přepravovaných zvířat,
7. údaje o průvodních dokladech, včetně jejich
čísel,
8. datum a místo čištění a dezinfekce vozidla,
f) uchovávat záznamy uvedené pod písmenem e) po dobu nejméně 3 let
a na požádání je předložit úřednímu veterinárnímu lékaři.
(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na dopravce přepravující skot
nebo prasata do vzdálenosti nejvýše 65 km, počítáno od místa odeslání do místa určení.
(3) Osoba, která provozuje jatky, místo určené k pravidelnému konání
svodů zvířat nebo jiné místo, na které jsou pravidelně přepravována zvířata, je povinna
vytvořit podmínky k tomu, aby po skončení přepravy zvířat mohl dopravce provést čištění
a dezinfekci použitého vozidla v jejím zařízení.
(4) Jde-li o přepravu živočichů pocházejících z akvakultury, je dopravce
povinen vést záznamy o úhynech těchto živočichů v průběhu přepravy, pokud je to možné
vzhledem k přepravovanému druhu těchto živočichů, o hospodářstvích, chovných oblastech
měkkýšů a zpracovatelských zařízeních navštívených dopravním prostředkem a o výměnách
vody během přepravy, zejména o zdrojích vody a místech jejího vypouštění.
(5) Prováděcí právní předpis stanoví způsob a postupy čištění a dezinfekce
dopravních prostředků použitých k přepravě zvířat, požadavky na prostory určené k
čištění a dezinfekci těchto dopravních prostředků, jakož i další požadavky na předcházení
nákazám a jejich šíření při přepravě zvířat.
§ 9
Svod zvířat
(1) Svod zvířat lze pořádat jen pod státním veterinárním dozorem.
(2) Pořadatel svodu zvířat je povinen požádat obec o povolení konání
svodu zvířat.
(3) Pořadatel svodu je dále povinen vyžádat si před podáním žádosti podle
odstavce 2 od krajské veterinární správy veterinární podmínky pro konání svodu zvířat
a zajistit jejich dodržování.
(4) Krajská veterinární správa registruje cirkusy, vydává rejstříky zvířat
v cirkusu (dále jen „cirkusová zvířata“) a rejstříky míst konání představení cirkusu
a plní další úkoly vyplývající pro úřední veterinární lékaře z předpisů Evropské
unie upravujících veterinární požadavky na přesun cirkusových zvířat mezi členskými
státy14a). Veterinární podmínky stanovené předpisy Evropské unie upravujícími veterinární
požadavky na přesun cirkusových zvířat mezi členskými státy14a) pro přemísťování
cirkusových zvířat mezi členskými státy se vztahují i na vnitrostátní přemísťování
těchto zvířat.
(5) Pasy pro cirkusová zvířata vystavují schválení veterinární lékaři
pro tuto činnost [§ 3 odst. 1 písm. ii)] a potvrzují úřední veterinární lékaři příslušných
krajských veterinárních správ; evidenci těchto pasů vede Komora. Schválení veterinárního
lékaře pro tuto činnost může být pozastaveno nebo odejmuto veterinárnímu lékaři,
který vydal pas s prokazatelně nepravdivými údaji, vyplněný neúplně nebo nesprávně,
anebo v rozporu s podmínkami stanovenými předpisy Evropské unie upravujícími veterinární
požadavky na přesun cirkusových zvířat mezi členskými státy14a).
§ 9a
Shromažďovací středisko
(1) Shromažďovací středisko musí
a) být
1. uspořádáno a vybaveno způsobem odpovídajícím účelu shromažďovacího
střediska včetně vybavení pro výkon státního veterinárního dozoru,
2. vyčištěno a
dezinfikováno před jeho použitím podle pokynů úředního veterinárního lékaře,
3. umístěno
v době, kdy jsou v něm shromážděna zvířata, v oblasti nepodléhající mimořádným veterinárním
opatřením vztahujícím se na zvířata daného druhu,
b) přijímat pouze zvířata, která jsou označena a evidována podle
plemenářského zákona9d) a provázena veterinárním osvědčením a která byla při příchodu
do shromažďovacího střediska kontrolována úředním veterinárním lékařem nebo schváleným
veterinárním lékařem,
c) zabezpečovat zvířatům náležitou péči a pohodu,
d) mít dostatečný počet veterinárních lékařů schválených pro shromažďovací
středisko,
e) dodržovat povinnosti a požadavky stanovené pro shromažďovací středisko
tímto zákonem a předpisy Evropské unie upravujícími ochranu zvířat během přepravy14),
f) podléhat státnímu veterinárnímu dozoru.
(2) Provozovatel shromažďovacího střediska je povinen vést, po dobu nejméně
3 let uchovávat a na požádání poskytnout úřednímu veterinárnímu lékaři záznamy o
údajích, které se týkají přijímaných zvířat a jejich chovatelů, míst jejich původu
a předpokládaných míst, do nichž jsou odesílána, dopravců a dopravních prostředků,
které přivážejí zvířata do střediska a odvážejí je ze střediska.
(3) Shromažďovací středisko musí být schváleno a registrováno krajskou
veterinární správou; toto schválení může být omezeno jen na určitý druh zvířat, na
plemenná a užitková zvířata, anebo na jatečná zvířata. Krajská veterinární správa
schválí a registruje shromažďovací středisko, které svým uspořádáním, materiálním
a personálním vybavením odpovídá účelu střediska a veterinárním požadavkům na ně,
a přidělí mu veterinární schvalovací číslo. Jestliže krajská veterinární správa zjistí,
že nejsou dodržovány povinnosti provozovatele shromažďovacího střediska, anebo pravidla
pro provoz střediska stanovená tímto zákonem, je oprávněna schválení pozastavit nebo
odejmout.
(4) Krajská veterinární správa prověřuje při schvalování veterinárního
lékaře shromažďovacího střediska, zda tento veterinární lékař nemá finanční zájem
na příslušném shromažďovacím středisku a zda nejsou s provozovatelem shromažďovacího
střediska osobami navzájem blízkými. Může rozhodnout o pozastavení schválení pro
činnost ve shromažďovacím středisku soukromému veterinárnímu lékaři, pokud tento
veterinární lékař neplní povinnosti nebo nesplňuje požadavky na veterinárního lékaře
shromažďovacího střediska a na jeho činnost, stanovené tímto zákonem nebo předpisy
Evropské unie, nebo může rozhodnout o odejmutí schválení pro činnost ve shromažďovacím
středisku soukromému veterinárnímu lékaři, pokud tento veterinární lékař opakovaně
neplní povinnosti nebo nesplňuje požadavky na veterinárního lékaře shromažďovacího
střediska a na jeho činnost, stanovené tímto zákonem nebo předpisy Evropské unie.
(5) Prováděcí právní předpis stanoví
a) uspořádání, materiální a personální
vybavení shromažďovacího střediska,
b) veterinární požadavky na zvířata přijímaná do shromažďovacího střediska,
c) náležitosti žádosti o schválení shromažďovacího střediska,
d) údaje zaznamenávané provozovatelem shromažďovacího střediska.
§ 9b
(1) Osoba, která jako podnikatel10) přímo nebo nepřímo nakupuje a
prodává skot, prasata, ovce a kozy za účelem zisku, má pravidelný obrat těchto zvířat,
jež během 30 dnů znovu prodá, anebo je přemístí z jedněch prostorů do jiných prostorů
nebo přímo na jatky, přičemž tyto jiné prostory nebo jatky nejsou v jejím vlastnictví,
a která byla pro tuto činnost krajskou veterinární správou schválena a registrována
(dále jen "obchodník"),
a) může nakupovat a prodávat pouze zvířata, která
1.
jsou označena a evidována podle plemenářského zákona9d), a není-li stanoveno jinak,
provázena veterinárním osvědčením,
2. pocházejí ze stád skotu, jež jsou úředně prostá
tuberkulózy, brucelózy a leukózy, a jde-li o jatečná zvířata, jež jsou úředně prostá
tuberkulózy a enzootické leukózy skotu, a v případě nekastrovaného skotu úředně prostá
brucelózy. Státní veterinární správa může povolit nákup a prodej označených jatečných
zvířat, která nesplňují uvedené podmínky, jestliže jsou tato zvířata co nejdříve
dodána přímo na jatky, aniž by procházela budovami nebo jinými zařízeními obchodníka,
a jestliže je zajištěno, že po příchodu na jatky nepřijdou do styku s jinými zvířaty
a budou poražena odděleně,
b) musí vést záznamy s údaji o uskutečněných obchodech, uchovávat
je po dobu nejméně 3 let a na požádání je předložit úřednímu veterinárnímu lékaři,
c) může v souvislosti s touto podnikatelskou činností používat jen
budovy, popřípadě jiná zařízení, které byly pro tento účel registrovány krajskou
veterinární správou, odpovídají veterinárním požadavkům a jsou pod státním veterinárním
dozorem,
d) musí, pokud drží nakoupená zvířata ve svých budovách nebo jiných
zařízeních, zajistit těmto zvířatům náležitou péči a pohodu a zaměstnávat přitom
osoby, které mají základní znalosti o péči o zvířata.
(2) Krajská veterinární správa schválí a registruje obchodníka, který
splňuje požadavky vyplývající z odstavce 1, a přidělí mu veterinární schvalovací
číslo; jestliže zjistí, že tyto požadavky nejsou dodržovány, může schválení pozastavit
nebo odejmout.
(3) Prováděcí právní předpis stanoví
a) veterinární požadavky, kterým
musí odpovídat budovy, popřípadě jiná zařízení používané obchodníkem k držení nakoupených
zvířat,
b) náležitosti žádosti o schválení obchodníka,
c) způsob ověřování základních znalostí uvedených v odstavci 1 písm. d).
Oddíl 3
Nákazy a jejich zdolávání
§ 10
(1) Státní veterinární správa
a) získává, shromažďuje a vyhodnocuje poznatky o podezření z výskytu
a o výskytu a šíření nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka, jakož i poznatky
o výskytu jejich původců,
b) přijímá odpovídající opatření ke zdolání nákaz, nemocí přenosných
ze zvířat na člověka a jiných onemocnění zvířat a k zabránění jejich šíření,
c) vykonává dohled nad dodržováním zákazu očkování proti některým
nákazám a nemocem přenosným ze zvířat na člověka a nad dodržováním opatření, jimž
jsou očkovaná zvířata podrobována, a v případech dovozu zvířat, pro něž dosud nebyly
stanoveny (harmonizovány) dovozní podmínky na úrovni Evropské unie [§ 34 odst. 1
písm. b)], určuje, která očkování brání dovozu zvířat a živočišných produktů,
d) sleduje a vyhodnocuje výskyt vektorů v případě nákaz, u kterých
se přenos uskutečňuje výhradně tímto způsobem; vektorem se v této souvislosti rozumí
každé zvíře patřící k obratlovcům nebo bezobratlým, které může mechanicky nebo biologicky
přenášet a šířit původce příslušné nákazy.
(2) Seznam nákaz, jejichž výskyt musí být podle právních aktů Evropské
unie upravujících hlášení nákaz a výdaje ve veterinární oblasti14d) hlášen Evropské
komisi (dále jen "Komise") a členským státům, se uveřejňuje ve Věstníku Ministerstva
zemědělství. Nákazy, včetně nemocí přenosných ze zvířat na člověka, které jsou považovány
za nebezpečné, a jejich původci podléhají hlášení krajskou veterinární správou Ústřední
veterinární správě a jsou uvedeni v příloze č. 2 k tomuto zákonu.
(3) Prováděcí právní předpis stanoví
a) způsob a lhůty ohlašování nákaz uvedených v odstavci 2 větě první,
b) pro které nákazy, nemoci přenosné ze zvířat na člověka a jejich
původce se vypracovávají podle schválených zásad [§ 44 odst. 1 písm. c)] pohotovostní
plány,
c) pro které nákazy, nemoci přenosné ze zvířat na člověka a jejich
původce se vypracovávají ozdravovací programy,
d) podle jakých hledisek se postupuje při uznávání stád, hospodářství,
oblastí nebo státu za prosté nákaz a v souvislosti s tím při požadování zvláštních
veterinárních podmínek a veterinárních, popřípadě zdravotních záruk (dále jen „zvláštní
veterinární záruky“) uplatňovaných v souladu s právními akty Evropské unie při obchodování
se zvířaty a živočišnými produkty, jak a podle jakých hledisek se postupuje při pozastavení,
odejmutí nebo obnovení tohoto statusu,
e) nákazy a nemoci přenosné ze zvířat na člověka, proti kterým nesmí
být zvířata očkována, jakož i veterinární podmínky a pravidla očkování v případech,
ve kterých to vyžadují povaha nákazy nebo nemoci přenosné ze zvířat na člověka, okolnosti
jejího výskytu a jeho důsledky, rizika jejího šíření, anebo jiné důvody,
f) opatření ke zdolání a zabránění šíření některých nebezpečných
nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka, způsob umísťování a držení zvířat
v izolaci a odborné veterinární úkony, které se provádějí v jejím průběhu,
g) pravidla sledování nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka
a jejich původců.
§ 11
(1) Chovatel, jím zaměstnávané osoby při chovu, přepravě, svodu a prodeji
zvířat, jakož i další osoby, které přicházejí do styku se zvířaty, živočišnými produkty
nebo jejich vzorky a které vzhledem ke svému povolání, kvalifikaci a zkušenostem
mohou rozpoznat příznaky nasvědčující podezření z výskytu nebezpečné nákazy nebo
nemoci přenosné ze zvířat na člověka, jsou povinni neprodleně uvědomit krajskou veterinární
správu nebo zajistit její uvědomění o tomto podezření.
(2) Ohlašovací povinnost osob uvedených v odstavci 1 zaniká, jakmile
podezření z výskytu nebezpečné nákazy nebo nemoci přenosné ze zvířat na člověka bylo
nahlášeno úřednímu veterinárnímu lékaři anebo soukromému veterinárnímu lékaři.
(3) Pro uživatele honitby, vlastníka nebo nájemce rybníka nebo zvláštního
rybochovného zařízení, jakož i pro další osoby podílející se na chovu a lovu zvěře
nebo ryb, platí ustanovení odstavců 1 a 2 obdobně.
§ 12
(1) Chovatel, na jehož zvířatech se projevují příznaky nasvědčující
podezření z výskytu nebezpečné nákazy, je povinen
a) do příchodu úředního veterinárního
lékaře zajistit, aby
1. zvířata podezřelá
a vnímavá na příslušnou nákazu neopustila svá stanoviště,
2. živočišné produkty, které pocházejí od podezřelých
zvířat, nebyly používány, jakkoli zpracovávány nebo uváděny na trh a aby byly ukládány
odděleně,
3. předměty, které mohou být nositeli původců nákaz, nebyly vynášeny nebo
vyváženy a používány jinde,
4. stanoviště podezřelých zvířat byla dezinfikována,
5.
osoby, které ošetřují podezřelá zvířata, nepřicházely do styku s jinými zvířaty a
aby do prostorů sloužících chovu podezřelých zvířat nevstupovaly jiné osoby bez vážného
důvodu,
b) po příchodu úředního veterinárního lékaře postupovat podle jeho pokynů a poučení.
(2) Soukromý veterinární lékař, který při výkonu své činnosti zjistí
podezření z výskytu nebezpečné nákazy,
a) předběžně vyšetří podezřelá zvířata, popřípadě i těla uhynulých, nedonošených,
mrtvě narozených nebo utracených zvířat (dále jen "kadávery"), a hrozí-li nebezpečí
z prodlení, odebere vzorky k laboratornímu vyšetření,
b) uvědomí neprodleně krajskou veterinární správu o podezření z výskytu nebezpečné
nákazy,
c) poskytne chovateli potřebné poučení včetně poučení o povinnosti učinit opatření
uvedená v odstavci 1 písm. a) (dále jen "neodkladná opatření"),
d) vyžadují-li to povaha nebezpečné nákazy nebo místní podmínky, setrvá na místě
do příchodu úředního veterinárního lékaře a sleduje zdravotní stav zvířat.
§ 13
(1) Krajská veterinární správa, která byla uvědoměna o podezření z
výskytu nebezpečné nákazy nebo je zjistila při plnění svých úkolů, prověří neodkladná
opatření provedená chovatelem a neprodleně, v souladu s jednotnými postupy a metodami
schválenými orgány Evropské unie pro diagnostiku a tlumení příslušné nákazy a s pohotovostními
plány, učiní a podle potřeby nařídí mimořádná veterinární opatření za účelem potvrzení
nebo vyloučení tohoto podezření a za účelem ochrany proti možnému šíření nákazy a
stanoví způsob provedení těchto opatření, zejména
a) vyšetří podezřelá zvířata a kadávery, podle potřeby odebere vzorky
k laboratornímu vyšetření a provede další úkony za účelem potvrzení nebo vyloučení
přítomnosti nákazy v hospodářství,
b) sleduje nadále toto hospodářství a zahájí epizootologické šetření
zaměřené na zjištění možného původu a zdroje nákazy, doby jejího výskytu v hospodářství,
přítomnosti a rozmístění jejích původců a vektorů a určí další hospodářství, jejichž
poloha, uspořádání nebo styky s hospodářstvím, v němž vzniklo podezření z výskytu
nebezpečné nákazy, odůvodňují podezření z výskytu této nákazy i v těchto hospodářstvích
(dále jen „kontaktní hospodářství“),
c) nařídí chovateli
1. držení zvířat vnímavých na příslušnou nákazu
na jejich ustájovacích místech a odděleně od zvířat podezřelých a zakáže přemísťování
zvířat z hospodářství nebo do hospodářství,
2. pořízení soupisu zvířat vnímavých na
příslušnou nákazu, která jsou v hospodářství, a vedení a průběžné aktualizování soupisu
zvířat uhynulých, nakažených nebo podezřelých,
3. vyžadují-li to povaha nákazy a okolnosti
případu, poražení nebo utracení zvířete k diagnostickým účelům,
4. omezení zacházení
s živočišnými produkty, krmivy živočišného původu, předměty, materiály a látkami,
které mohou být nositeli původců nákaz,
d) stanoví způsob a pravidla použití vhodných dezinfekčních prostředků
u vchodů a východů z míst, v nichž jsou ustájena zvířata vnímavá na příslušnou nákazu,
jakož i u vchodů a vjezdů do hospodářství a východů a výjezdů z hospodářství,
e) poučí chovatele zejména o povaze nákazy a možnostech jejího šíření
a o dalším zacházení s podezřelými zvířaty, živočišnými produkty, předměty, materiály
a látkami, které mohou být nositeli původců nákaz.
(2) Opatření podle odstavce 1 mohou být rozšířena v nezbytném rozsahu
na kontaktní hospodářství.
(3) Vyžadují-li to povaha nákazy, rizika jejího šíření, nebezpečí hrozící
zdraví lidí nebo zvířat, popřípadě nebezpečí jiné vážné újmy, anebo místní podmínky,
nařídí krajská veterinární správa opatření uvedená v odstavci 1 písm. c) a d) a v
odstavci 2 na místě.
(4) Chovatel je povinen podrobit se opatřením uvedeným v odstavcích 1
až 3 a poskytovat k jejich provedení nezbytnou součinnost.
(5) Krajská veterinární správa
a) ukončí opatření uvedená v odstavcích 1 až 3, jestliže podezření
z výskytu nebezpečné nákazy bylo vyloučeno, nebo
b) postupuje podle § 15, jestliže byl výskyt nebezpečné nákazy potvrzen.
(6) Ustanovení odstavců 1 až 5 platí obdobně pro shromažďovací střediska,
jatky a jiná místa, na nichž vzniklo podezření z výskytu nebezpečné nákazy.
§ 14
Vznikne-li podezření z výskytu nebezpečné nákazy u zvířat, která
se účastní svodu zvířat, a nestanoví-li jinak úřední veterinární lékař vykonávající
nad svodem státní veterinární dozor, je provozovatel svodu povinen zajistit, aby
a) podezřelá zvířata byla umístěna odděleně od ostatních zvířat,
b) zvířata zúčastněná na svodu neopouštěla jeho prostory a aby do
nich nevstupovala jiná zvířata,
c) živočišné produkty a předměty, které mohou být nositeli původců
nákaz, nebyly vynášeny nebo vyváženy z prostorů svodu,
d) osoby, které přišly do styku s podezřelými zvířaty, vycházely
z prostorů svodu jen se souhlasem úředního veterinárního lékaře a aby do nich jiné
osoby nevstupovaly bez vážného důvodu.
Ochranná a zdolávací opatření
§ 15
(1) Byl-li potvrzen výskyt nebezpečné nákazy nebo hrozí-li nebezpečí
jejího šíření, nařídí příslušný orgán v souladu s jednotnými postupy a metodami schválenými
orgány Evropské unie pro diagnostiku a tlumení příslušné nákazy a s pohotovostními
plány odpovídající mimořádná veterinární opatření ke zdolání této nákazy a ochraně
před jejím šířením (dále jen "ochranná a zdolávací opatření"), zejména
a) vymezení ohniska nákazy a jeho výstražné označení,
b) zřízení ochranného pásma a pásma dozoru, v případě potřeby i
dalšího pásma s omezením,
c) utracení, popřípadě poražení zvířat nemocných, podle okolností
i zvířat podezřelých a vnímavých na nákazu,
d) soupis hospodářství se zvířaty vnímavých druhů v pásmech podle
písmene b),
e) stanovení pravidel pro přemísťování, přepravu a vyšetřování
těchto zvířat v pásmech podle písmene b), jakož i pro nakládání s produkty těchto
zvířat,
f) neškodné odstranění, popřípadě další zpracování vedlejších živočišných
produktů,
g) zničení kontaminovaných krmiv, jiných kontaminovaných materiálů
a látek, jakož i kontaminovaného zařízení, které nemůže být dezinfikováno,
h) čištění, dezinfekci, dezinsekci a deratizaci prostorů, zařízení
a dopravních prostředků, v nichž jsou držena nebo přepravována zvířata nemocná nebo
zvířata podezřelá a vnímavá na nákazu,
i) očkování zvířat,
j) zajištění náležité informovanosti osob v pásmech podle písmene
b) o nařízených ochranných a zdolávacích opatřeních,
k) jde-li o nákazu, jejíž výskyt je povinně hlášen Komisi a členským
státům, zajištění informovanosti orgánů veřejné správy uvedených v pohotovostním
plánu kraje prostřednictvím operačního a informačního střediska integrovaného záchranného
systému kraje.
(2) V odůvodněných případech se v ohnisku nákazy vykonává soustavný
státní veterinární dozor.
(3) Podle odstavce 1 postupuje příslušný orgán i tehdy, byl-li potvrzen
výskyt nebezpečné nákazy v zahraničí a hrozí-li nebezpečí jejího zavlečení na území
České republiky.
§ 16
(1) Ochranná a zdolávací opatření mohou být rozšířena v nezbytném rozsahu
také na kontaktní hospodářství.
(2) Každý, kdo přepravuje zvířata určená k poražení nebo utracení v
souvislosti s plněním ochranných a zdolávacích opatření, nebo každý, kdo přepravuje,
zpracovává nebo neškodně odstraňuje předměty, které mohou být nositeli původců nákaz,
jakož i vedlejší živočišné produkty určené k neškodnému odstranění nebo dalšímu zpracování,
je povinen tato zvířata, předměty nebo vedlejší živočišné produkty přepravovat, zpracovávat
nebo neškodně odstraňovat jen způsobem stanoveným krajskou veterinární správou.
§ 17
(1) Orgán, který nařídil ochranná a zdolávací opatření, ukončí
tato opatření, není-li právními akty Evropské unie stanoveno jinak, jestliže
a) od poražení nebo utracení, popřípadě od ukončení léčby nebo
úhynu všech zvířat vnímavých druhů v ohnisku nákazy a neškodného odstranění jejich
kadáverů, uplynula stanovená pozorovací doba a v jejím průběhu nedošlo k dalšímu
onemocnění touto nákazou nebo nevzniklo podezření z této nákazy,
b) byly závěrečné čištění, dezinfekce, dezinsekce a deratizace
v ohnisku nákazy, pokud byla tato opatření nařízena, provedeny podle pokynů a pod
dohledem úředního veterinárního lékaře způsobem, jenž vylučuje šíření nebo přežití
původců nákazy, a od provedení těchto opatření uplynula dostatečná doba, která zaručuje,
že nákaza byla zcela zdolána,
c) byla provedena příslušná klinická a laboratorní vyšetření, pokud
byla nařízena, a to s příznivými výsledky.
(2) Krajská veterinární správa může nařídit, že v pozorovací době budou
v prostředí, v němž byla chována nemocná zvířata, umístěna kontrolní indikátorová
zvířata vnímavá na příslušnou nákazu.
(3) Se zřetelem na průběh zdolávání a rizika šíření nebezpečné nákazy
může orgán uvedený v odstavci 1 změnit nebo ukončit některá nařízená ochranná a zdolávací
opatření ještě před splněním podmínek uvedených v odstavci 1, jestliže vzhledem k
epizootologickým informacím nejsou již tato opatření nezbytná a neexistuje nebezpečí
šíření nákazy.
(4) Krajská veterinární správa může k odůvodněné žádosti chovatele
nebo z úřední povinnosti povolit individuální výjimku z ochranného a zdolávacího
opatření, nařízeného jí nebo jiným příslušným orgánem, jestliže tím nedojde ke ztížení
zdolávání nákazy nebo ke zvýšení nebezpečí jejího šíření.
§ 17a
Síť epizootologického sledování
(1) Ústřední veterinární správa může zavést na celém nebo části území
státu síť epizootologického sledování skotu nebo prasat (dále jen "síť sledování"),
jejímž prostřednictvím se zabezpečují vedení úřední epizootologické klasifikace hospodářství,
jejich pravidelné veterinární kontroly, shromažďování epizootologických údajů a sledování
nákazové situace.
(2) Síť sledování tvoří
a) stáda, hospodářství a osoby za ně odpovědné, schválené krajskou
veterinární správou k zařazení do sítě sledování,
b) veterinární lékaři schválení pro hospodářství zařazená do sítě
sledování,
c) státní ústavy pro veterinární laboratorní diagnostiku (dále jen
"státní veterinární ústavy") a laboratoře uvedené v § 52 odst. 3,
d) Státní veterinární správa, úřední veterinární lékaři provádějící
veterinární vyšetření zvířat před poražením, jejich masa, orgánů a ostatních částí
po poražení (dále jen "prohlídka jatečných zvířat a masa") a úřední veterinární lékaři
odpovědní za shromažďovací střediska,
e) ústřední evidence8) a digitální podoba dat v informačním systému
Státní veterinární správy (dále jen "počítačová databáze").
(3) Ústřední veterinární správa vede seznam hospodářství, která jsou
zařazena do sítě sledování, a schválených veterinárních lékařů; neplní-li některý
z těchto účastníků sítě sledování stanovené podmínky, krajská veterinární správa
mu schválení pozastaví nebo odejme.
(4) Chovatel, jehož hospodářství je zařazeno do sítě sledování, je
povinen
a) zajistit pro své hospodářství služby schváleného veterinárního
lékaře,
b) pozvat neprodleně do hospodářství schváleného veterinárního lékaře,
jestliže má podezření na výskyt nebezpečné nákazy nebo nemoci přenosné ze zvířat
na člověka,
c) uvědomit schváleného veterinárního lékaře o všech příchodech zvířat
do hospodářství a umístit tato zvířata před jejich zařazením do stáda v karanténě,
v jejímž průběhu se ověřuje, podle potřeby formou požadovaných testů, zda zdravotní
status hospodářství může být zachován.
(5) Krajská veterinární správa schválí veterinárního lékaře, jestliže
tento veterinární lékař nemá finanční zájem na příslušném hospodářství a jestliže
nejsou s chovatelem osobami navzájem blízkými. Vyžaduje-li to správné fungování sítě
sledování, může krajská veterinární správa určit, že bude schválený veterinární lékař
působit jen v určitém počtu hospodářství nebo jen na určitém území.
(6) Schválený veterinární lékař je povinen
a) pravidelně aktualizovat
své znalosti z oblasti zdraví zvířat, které se týkají příslušného druhu zvířat, včetně
znalostí právních předpisů, jimiž se řídí plnění jeho povinností,
b) poskytovat chovateli potřebné informace a pomoc k tomu, aby činil všechny kroky
k zachování zdravotního statusu hospodářství a k dodržování veterinárních požadavků
týkajících se označování a evidence zvířat, hlášení nebezpečných nákaz a jakýchkoli
jiných činitelů rizikových z hlediska zdraví nebo pohody zvířat, anebo zdraví lidí,
rychlého určení, z jaké příčiny došlo k úhynu zvířat a kam mají být odeslány jejich
kadávery, jakož i hygienických podmínek stáda a produkčních jednotek zvířat,
c) zajistit, aby zvířata, včetně zvířat vstupujících do hospodářství a zvířat, která
jsou předmětem obchodování, odpovídala veterinárním požadavkům týkajícím se kontroly
totožnosti zvířat a veterinárního osvědčení.
(7) Počítačová databáze musí být vedena tak, aby z ní bylo možno
vždy zjistit
a) identifikační čísla veškerého skotu přítomného v hospodářství,
anebo v případě skupin prasat registrační číslo hospodářství původu nebo stáda původu
a podle potřeby číslo veterinárního osvědčení,
b) u každého kusu skotu seznam všech hospodářství, počínaje hospodářstvím,
v němž se toto zvíře narodilo, a jde-li o zvíře dovezené ze třetí země, hospodářství,
z něhož bylo dovezeno, v případě skupin prasat registrační číslo posledního hospodářství
nebo posledního stáda, a jde-li o zvířata dovezená ze třetí země, hospodářství, z
nichž byla tato zvířata dovezena,
c) další údaje, které stanoví prováděcí právní předpis.
(8) Uvedené údaje se uchovávají v počítačové databázi po dobu 3 let
následujících od smrti zvířete, jde-li o skot, anebo od provedení posledního záznamu
o zvířeti, jde-li o prasata.
(9) Počítačová databáze musí být plně funkční bez ohledu na to, zda
již byla zavedena síť sledování.
(10) Prováděcí právní předpis může stanovit, vyžadují-li to právní
akty Evropské unie,
a) podrobnosti pro zařazování stád, hospodářství a osob za ně odpovědných
do sítě sledování,
b) podrobnosti schvalování veterinárních lékařů pro hospodářství,
c) další údaje počítačové databáze (odstavec 7),
d) opatření k zajištění zdraví zvířat a zabránění šíření nákazy v
případě, že nebyly dodrženy podmínky sítě sledování.
§ 17b
Ostatní nákazy a jejich zdolávání
Vznikne-li podezření z výskytu jiné nákazy, která pro účely tohoto
zákona není považována za nebezpečnou, nebo nemoci přenosné ze zvířat na člověka,
která není nákazou považovanou za nebezpečnou, anebo byl-li potvrzen výskyt takové
nákazy nebo nemoci, učiní, popřípadě uloží příslušný orgán opatření odpovídající
její povaze, závažnosti, možnostem jejího šíření a způsobu jejího zdolávání, jakož
i místním podmínkám.
HLAVA III
ZDRAVOTNÍ NEZÁVADNOST ŽIVOČIŠNÝCH PRODUKTŮ
Oddíl 1
Základní veterinární požadavky na živočišné produkty
§ 18
(1) Živočišné produkty musí
a) odpovídat požadavkům na jejich výrobu, zpracování, skladování,
přepravu a uvádění na trh, stanoveným tímto zákonem, zvláštními právními předpisy3)
a předpisy Evropské unie 14d),
b) být zdravotně nezávadné a bezpečné z hlediska ochrany zdraví lidí
a zvířat, zejména nesmí být zdrojem rizika šíření nákaz a nemocí přenosných ze zvířat
na člověka,
c) vyhovovat mikrobiologickým kritériím a nesmí obsahovat rezidua
a kontaminující látky v množstvích, která podle vědeckého hodnocení představují nebezpečí
pro zdraví lidí14e),
d) být, není-li stanoveno tímto zákonem nebo předpisy Evropské unie
jinak, stanoveným způsobem opatřeny značkou zdravotní nezávadnosti, anebo, pokud
není použití značky zdravotní nezávadnosti stanoveno, identifikační značkou14f).
(2) Živočišné produkty, které jsou určeny k lidské spotřebě, musí
být získány ze zvířat, která
a) splňují veterinární požadavky na zvířata příslušného druhu stanovené
tímto zákonem, zvláštními právními předpisy14g) a předpisy Evropské unie14d),
b) nepocházejí z hospodářství, podniku, území nebo části území, které
podléhá omezujícím nebo zakazujícím veterinárním opatřením, jež se vztahují na daná
zvířata a jejich produkty a jež byla přijata podle pravidel stanovených tímto zákonem
nebo zvláštními právními předpisy14h) vzhledem k výskytu slintavky a kulhavky, klasického
moru prasat, vezikulární choroby prasat, afrického moru prasat, moru skotu, newcastleské
choroby, aviární influenzy nebo moru malých přežvýkavců, anebo vzhledem k výskytu
nákaz vodních živočichů, ryb a měkkýšů, uvedených ve zvláštních právních předpisech14h),
c) nebyla poražena, jde-li o maso a masné výrobky, v podniku, v němž
během procesu porážení a výroby byla přítomna zvířata nakažená nebo podezřelá z nákazy
uvedené pod písmenem b), anebo jatečně opracovaná těla nebo části těl těchto zvířat,
dokud nebylo takové podezření vyloučeno,
d) jsou v souladu, jde-li o vodní živočichy a živočichy pocházející
z akvakultury, s požadavky stanovenými zvláštním právním předpisem14i).
(3) Krajská veterinární správa může při dodržení opatření pro tlumení
nákaz uvedených v odstavci 2 písm. b) povolit, aby za stanovených veterinárních podmínek
byly vyrobeny, zpracovány a uvedeny na trh živočišné produkty určené k lidské spotřebě,
které pocházejí z území nebo části území, jež podléhá omezujícím nebo zakazujícím
veterinárním opatřením, uvedeným v odstavci 2 písm. b), nikoli však z hospodářství,
v němž se vyskytuje některá z nákaz uvedených v odstavci 2 písm. b), nebo jež je
podezřelé z výskytu takové nákazy.
(4) Živočišné produkty, u nichž vznikly důvodné pochybnosti o dodržení
povinností nebo požadavků na zajištění jejich zdravotní nezávadnosti, a potraviny
živočišného původu15), jež byly z tohoto důvodu vráceny z obchodní sítě, mohou být
používány nebo dále zpracovávány jen se souhlasem krajské veterinární správy a za
podmínek jí stanovených.
(5) Potraviny živočišného původu, které jsou zdravotně nezávadné, se
posuzují jako poživatelné, popřípadě poživatelné po zvláštní úpravě (ošetření) nebo
dalším zpracování. Potraviny živočišného původu, které neodpovídají požadavkům zdravotní
nezávadnosti, se posuzují jako nepoživatelné.
(6) Prováděcí právní předpis
a) stanoví
1. veterinární a hygienické požadavky na zvláštní úpravu
(ošetření) a použití živočišných produktů uvedených v odstavci 3 a určených k lidské
spotřebě, jakož i potravin živočišného původu použitelných po zvláštní úpravě (ošetření)
nebo dalším zpracování,
2. způsob označování masa, které pochází z území nebo části
území, uvedených v odstavci 3,
3. které potraviny živočišného původu jsou poživatelné
a které jsou nepoživatelné,
b) může stanovit, vyžadují-li to právní akty Evropské unie, podrobnosti
týkající se zvláštní úpravy (ošetření), popřípadě dalšího zpracování a používání
mletého masa, masných polotovarů, masných výrobků, mléčných výrobků a vaječných výrobků.
§ 19
(1) Zvířatům, jejichž produkty jsou určeny k výživě lidí, lze podávat
nebo u nich používat jen doplňkové látky, léčivé přípravky a další přípravky určené
pro tato zvířata, které byly vyrobeny a uvedeny do oběhu v souladu s tímto zákonem
a zvláštními právními předpisy5).
(2) Zvířata, jimž byly podány doplňkové látky, léčivé přípravky a
další přípravky zanechávající nežádoucí rezidua v živočišných produktech, mohou být
využívána k získávání nebo výrobě produktů určených k výživě lidí až po uplynutí
ochranné lhůty stanovené výrobcem nebo schválené příslušným orgánem. Jde-li o léčivé
přípravky, které byly použity v případě nepředpokládaném rozhodnutím o jejich registraci,
anebo jde-li o neregistrované léčivé přípravky, u kterých není uvedena ochranná lhůta,
mohou být zvířata takto využívána po uplynutí nejméně
a) 28 dnů, jde-li o maso drůbeže a savců, včetně vnitřností a tuků,
b) 7 dnů, jde-li o mléko a vejce,
c) 500 stupňodnů, jde-li o maso ryb, přičemž počet stupňodnů se zjišťuje
násobením průměrné denní teploty vody počtem dnů.
(3) Doplňkové látky a léčivé přípravky, které mají hormonální, thyreostatický
nebo beta adrenergní účinek, nesmí být uváděny do oběhu a podávány zvířatům uvedeným
v odstavci 1, s výjimkou případů stanovených prováděcím právním předpisem.
(4) Léčiva mohou být podávána zvířatům též ve směsích s krmivy (medikovaná
krmiva); pro výrobu takových směsí a jejich uvádění na trh platí zvláštní právní
předpisy.5)
(5) Používání léčivých přípravků u volně žijící zvěře, jejíž produkty
jsou určeny k výživě lidí, je zakázáno, s výjimkou případů, kdy je uživatel honitby
povinen zabezpečit provádění povinných preventivních a diagnostických úkonů v rámci
veterinární kontroly zdraví volně žijící zvěře, a to v rozsahu a lhůtách stanovených
ministerstvem podle § 44 odst. 1 písm. d). Uživatel honitby je povinen uchovávat
údaje o použití léčivých přípravků u volně žijící zvěře podle věty první po dobu
nejméně 5 let a na požádání je předkládat úřednímu veterinárnímu lékaři. Údaje o
použití léčivých přípravků u volně žijící zvěře zahrnují druh a počty zvěře, pro
kterou byl léčivý přípravek použit, území, na němž byl léčivý přípravek použit, název
a množství použitého léčivého přípravku, datum použití léčivého přípravku a ochrannou
lhůtu léčivého přípravku.
(6) Odběr vzorků od živých zvířat a šetření v souvislosti s plněním plánu
sledování některých látek a jejich reziduí provádí úřední veterinární lékař nebo
soukromý veterinární lékař schválený pro tuto činnost krajskou veterinární správou.
Schválení soukromého veterinárního lékaře pro tuto činnost může být krajskou veterinární
správou pozastaveno nebo odejmuto, jestliže při jejím provádění postupoval v rozporu
s požadavky stanovenými tímto zákonem nebo předpisy Evropské unie70).
(7) Prováděcí právní předpis stanoví
a) způsob zacházení se zvířaty, kterým byly podány látky a přípravky
uvedené v odstavci 3, a s jejich produkty,
b) způsob sledování přítomnosti nepovolených nebo zakázaných látek
a přípravků, jakož i reziduí látek s farmakologickým účinkem, jejich metabolitů a
jiných látek, které se dostaly do živočišných produktů a které by mohly být škodlivé
pro zdraví lidí, u zvířat, v živočišných produktech a napájecí vodě, součinnost k
plnění tohoto úkolu poskytovanou chovateli zvířat a osobami, které vyrábějí a zpracovávají
živočišné produkty.
Veterinární vyšetření živočišných produktů
§ 20
(1) Každý, kdo uvádí do oběhu maso nebo orgány jatečných a jiných zvířat,
jakož i výrobky z nich k výživě lidí nebo ke krmení zvířat, může tak učinit až po
vyšetření, posouzení a označení těchto produktů způsobem stanoveným tímto zákonem
a čl. 18 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625, a to v souladu s výsledky
provedeného vyšetření a posouzení.
(2) Není-li stanoveno jinak, lze uvádět na trh pouze
a) zvěřinu, která pochází ze zvěře ulovené a usmrcené v souladu
se zvláštními právními předpisy6),16), a která je v souladu se zvláštními právními
předpisy16) označena způsobem umožňujícím její identifikaci,
b) ryby, korýše, měkkýše, žáby a jiné živočichy vodního a suchozemského
prostředí určené k výživě lidí, kteří byli získáni dovoleným způsobem lovu (výlovu),
odchytu nebo sběru17),
c) mléko, které bylo získáno od zvířat, jejichž zdravotní stav,
způsob chovu a výživy neovlivňují nepříznivě jeho zdravotní nezávadnost, a které
bylo mlékárensky ošetřeno, jakož i výrobky z tohoto mléka. Požadavek výroby mléčných
výrobků z mlékárensky ošetřeného mléka však neplatí, pokud schválený technologický
postup vyžaduje se zřetelem na vlastnosti výrobku, aby bylo při jeho výrobě použito
mlékárensky neošetřené mléko; pro tyto účely se výrobou mléčných výrobků rozumí postup
vedoucí ke změně charakteru tohoto mléka,
d) vejce, která byla prosvícena a stanoveným způsobem označena17a),
e) med, mateří kašičku nebo včelí vosk, které jsou zdravotně nezávadné
a pochází od klinicky zdravého včelstva.
(3) zrušen
(4) zrušen
§ 21
(1) Není-li stanoveno jinak, musí být jatečná zvířata poražena na jatkách
za podmínek stanovených tímto zákonem, zvláštními právními předpisy6) a předpisy
Evropské unie17c).
(2) Domácí porážkou mohou být poražena ve vlastním hospodářství chovatele
jatečná zvířata s výjimkou skotu staršího 72 měsíců, koní, oslů a jejich kříženců.
V případě domácí porážky skotu staršího 12 měsíců a mladšího 72 měsíců může chovatel
porazit nejvýše 3 kusy ročně.
(3) Maso a orgány jatečných zvířat z domácí porážky jsou určeny
pro spotřebu
a) osoby tvořící domácnost chovatele, jedná-li se o maso a orgány
ze skotu, nebo
b) osoby tvořící domácnost chovatele nebo pro spotřebu osoby blízké,
jedná-li se o maso a orgány ostatních zvířat.
(4) Maso a orgány jatečných zvířat z domácí porážky podléhají veterinárnímu
vyšetření, stanoví-li tak krajská veterinární správa se zřetelem k nákazové situaci,
a nesmí být dále uváděny na trh.
(5) Domácí porážku skotu mladšího 72 měsíců nebo jelenovitých ve farmovém
chovu je chovatel povinen písemně nebo prostřednictvím informačního systému Státní
veterinární správy oznámit krajské veterinární správě nejméně 3 dny před jejím konáním.
Pokud se domácí porážka oznámená podle věty první neuskuteční, je chovatel povinen
oznámit tuto skutečnost neprodleně krajské veterinární správě způsobem uvedeným ve
větě první. Povinnost předem oznámit domácí porážku skotu nebo jelenovitých ve farmovém
chovu podle věty první neplatí v případě domácí porážky skotu nebo jelenovitých ve
farmovém chovu jinak zdravého zvířete, pokud utrpělo zranění, které z důvodu respektování
dobrých životních podmínek zvířat brání jeho přepravě na jatky; v tomto případě chovatel
zajistí prohlídku zvířete soukromým veterinárním lékařem, vyžádá si od něj písemné
prohlášení o zdravotním stavu zvířete a oznámí domácí porážku skotu nebo jelenovitých
ve farmovém chovu krajské veterinární správě písemně nebo prostřednictvím informačního
systému Státní veterinární správy neprodleně po jejím provedení.
(6) Chovatel v oznámení podle odstavce 5 uvede vedle náležitostí
podle správního řádu
a) adresu a registrační číslo hospodářství,
b) datum a čas provedení domácí porážky skotu nebo jelenovitých
ve farmovém chovu,
c) počet, druh a identifikační číslo poráženého zvířete,
d) jde-li o porážení skotu také datum narození skotu a způsob zacházení
se vzniklými vedlejšími živočišnými produkty.
(7) Zvěř ve farmovém chovu může být porážena v hospodářství jen za
podmínek stanovených předpisy Evropské unie17c). Povolení vydává krajská veterinární
správa chovateli na základě písemné žádosti, která splňuje náležitosti podle zvláštního
právního předpisu17ca) a ve které chovatel doloží splnění podmínek stanovených předpisy
Evropské unie17c).
(8) Chovatel je povinen k porážce velké farmové zvěře v hospodářství
podle odstavce 7 nebo domácí porážce jelenovitých z farmového chovu požádat krajskou
veterinární správu o povolení k usmrcení těchto zvířat použitím střelné zbraně. K
žádosti vedle náležitostí podle správního řádu
a) doloží, že usmrcení střelnou zbraní provede
1. držitel zbrojní
licence vydané podle zvláštního právního předpisu17cd), nebo
2. chovatel osobně nebo
osoba, která je k němu v pracovním nebo obdobném poměru, jsou-li držiteli zbrojního
průkazu skupiny C vydaného podle zvláštního právního předpisu17cb), a
b) přiloží odůvodnění k usmrcení zvířete střelnou zbraní.
Pro účely tohoto ustanovení se velkou farmovou zvěří rozumí jelenovití,
mufloni a prasata divoká, jsou-li chováni ve farmovém chovu.
(9) Doba platnosti povolení vydaného podle odstavce 8 je 3 roky. Dobu
platnosti povolení může krajská veterinární správa prodloužit o další 3 roky, a to
na základě písemné žádosti držitele povolení podané 3 měsíce před skončením doby
platnosti, pokud držitel povolení doloží, že se nezměnily podmínky, za kterých bylo
povolení vydáno.
(10) Platnost povolení vydaného podle odstavce 8 končí, jestliže se
změnily osoby uvedené v odstavci 8 písm. a) bodě 1 nebo 2, které provádějí usmrcení
střelnou zbraní. Změnu těchto osob je chovatel povinen bez zbytečného odkladu oznámit
písemně nebo prostřednictvím informačního systému Státní veterinární správy krajské
veterinární správě.
(11) Krajská veterinární správa může povolení vydané podle odstavce
7 nebo 8 odejmout, jestliže byly porušeny podmínky, za kterých bylo vydáno.
(12) Chovatel, který je držitelem povolení podle odstavce 8, je
povinen
a) mít k dispozici situační nákres farmy nebo hospodářství s vyznačením
místa střelby a prostředků k zajištění bezpečnosti při střelbě, s posudkem znalce
v oboru balistiky; tímto nejsou dotčeny povinnosti držitele zbrojní licence podle
zvláštního právního předpisu17cb),
b) oznámit krajské veterinární správě nejméně 3 dny přede dnem
porážky místo a čas použití střelné zbraně k porážce.
(13) Krajská veterinární správa oznámí příslušnému útvaru Policie České
republiky místo a čas použití střelné zbraně k porážce zvěře ve farmovém chovu v
hospodářství nebo k domácí porážce jelenovitých z farmového chovu.
(14) Na jatky nesmí být dodávány zdravé březí plemenice.
(15) Jatečná zvířata podléhají na jatkách povinné prohlídce jatečných
zvířat a masa, kterou provádí úřední veterinární lékař, který splňuje požadavky odborné
kvalifikace stanovené předpisy Evropské unie66). Podrobnosti prohlídky jatečných
zvířat a masa včetně úkonů, které mohou být prováděny jinými osobami odborně způsobilými
k výkonu odborné veterinární činnosti než veterinárními lékaři, jsou stanoveny předpisy
Evropské unie67).
(16) Prohlídku jatečných zvířat před poražením provádí v případě porážky
mimo prostory jatek jinak zdravého zvířete, pokud utrpělo zranění, které z důvodu
respektování dobrých životních podmínek zvířat brání jeho přepravě na jatky, soukromý
veterinární lékař schválený pro tuto činnost krajskou veterinární správou. Schválení
soukromého veterinárního lékaře pro tuto činnost může být krajskou veterinární správou
pozastaveno nebo odejmuto, jestliže při jejím provádění postupoval v rozporu s požadavky
stanovenými tímto zákonem nebo předpisy Evropské unie71).
(17) Veterinární vyšetření těl ulovené volně žijící zvěře a zvěřiny
se provádí způsobem a v rozsahu stanovenými předpisy Evropské unie17g).
(18) V rámci veterinární prohlídky jatečných zvířat na jatkách a těl
ulovené volně žijící zvěře v zařízeních zpracovávajících zvěřinu, vnímavých na trichinelózu,
zajistí úřední veterinární lékař vyšetření jejich svaloviny na přítomnost svalovce
(trichinel). Není-li toto vyšetření provedeno laboratoří krajské veterinární správy,
musí být provedeno v laboratoři uvedené v § 52 odst. 3.
(19) Prováděcí právní předpis stanoví pravidla a postup veterinárního
vyšetřování živočišných produktů, posuzování a označování těchto produktů na základě
jejich veterinárního vyšetření, jakož i veterinární podmínky uvolňování těchto produktů
na trh, pokud tato pravidla, postupy a podmínky nejsou upraveny předpisy Evropské
unie a pokud jejich úpravu tyto předpisy umožňují.
§ 21a
(1) Krajská veterinární správa může v případech a za podmínek stanovených
v čl. 18 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625 povolit
a) provozovateli drůbežích nebo králičích jatek, aby zaměstnanci
tohoto provozovatele asistovali úřednímu veterinárnímu lékaři při provádění úkolů
souvisejících s úředními kontrolami,
b) provozovateli jatek jiných druhů zvířat, aby zaměstnanci tohoto
provozovatele prováděli odběr vzorků nebo testování související s úředními kontrolami.
(2) Zaměstnanec provozovatele jatek uvedený v odstavci 1 písm. a) je
oprávněn asistovat úřednímu veterinárnímu lékaři při provádění úkolů souvisejících
s úředními kontrolami, pokud absolvoval specializovanou odbornou průpravu se zaměřením
na asistenci při provádění úkolů souvisejících s úředními kontrolami, složil závěrečnou
zkoušku a získal tak osvědčení o způsobilosti k této činnosti. Specializovanou odbornou
průpravu může organizovat pouze vysoká škola uskutečňující akreditovaný studijní
program v oblasti veterinárního lékařství a hygieny, která vydává osobám, které absolvovaly
tuto specializovanou odbornou průpravu, osvědčení, jež je opravňuje k asistenci při
provádění úkolů souvisejících s úředními kontrolami, a vede seznam těchto osob.
(3) Zaměstnanec provozovatele jatek uvedený v odstavci 1 písm. b) je
oprávněn provádět odběr vzorků nebo testování související s úředními kontrolami,
pokud absolvoval specializovanou odbornou průpravu se zaměřením na odběr vzorků nebo
testování související s úředními kontrolami, složil závěrečnou zkoušku a získal tak
osvědčení o způsobilosti k této činnosti. Specializovanou odbornou průpravu může
organizovat pouze vysoká škola uskutečňující akreditovaný studijní program v oblasti
veterinárního lékařství a hygieny, která vydává osobám, které absolvovaly tuto specializovanou
odbornou průpravu, osvědčení, jež je opravňuje k odběru vzorků nebo testování souvisejícímu
s úředními kontrolami, a vede seznam těchto osob.
(4) Jestliže krajská veterinární správa zjistí, že provozovatel jatek
uvedený v odstavci 1 písm. a) nebo b) postupuje v rozporu s tímto zákonem nebo nařízením
Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625, vydané povolení provozovateli odejme.
(5) Prováděcí právní předpis stanoví organizaci specializované odborné
průpravy zaměstnanců provozovatelů jatek se zaměřením na asistenci při provádění
úkolů souvisejících s úředními kontrolami a na odběr vzorků nebo testování související
s úředními kontrolami, způsob a organizaci ověřování získaných znalostí, vydávání
osvědčení a vedení seznamu osob, které tuto specializovanou odbornou průpravu absolvovaly.
§ 21b
(1) Prohlídku jatečných zvířat před poražením může krajská veterinární
správa provést v hospodářství, a to v případech a za podmínek stanovených v čl. 5
a 6 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/624.
(2) Je-li v souladu s odstavcem 1 provedena v hospodářství prohlídka
před poražením zvěře ve farmovém chovu, může být porážka této zvěře uskutečněna ve
lhůtě až 28 dnů od data vydání veterinárního osvědčení, jsou-li splněny podmínky
stanovené v čl. 6 odst. 5 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/624.
(3) Prohlídka před poražením a prohlídka po poražení nemocných, vyčerpaných
nebo zraněných jatečných zvířat na jatkách musí být provedena úředním veterinárním
lékařem; čl. 3 a 7 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/624 se v těchto
případech nepoužijí.
Oddíl 2
Povinnosti osob, které vyrábějí, zpracovávají a uvádějí na trh živočišné
produkty
§ 22
(1) Osoby, které jako podnikatelé10) získávají, vyrábějí, zpracovávají,
ošetřují, balí, skladují, přepravují a uvádějí na trh živočišné produkty (dále jen
"zacházejí se živočišnými produkty") v podniku, závodě, popřípadě jiném zařízení,
jež jsou pod státním veterinárním dozorem, mají v souladu s předpisy Evropské unie17g)
odpovědnost za to, aby v jednotlivých fázích potravinového řetězce nebyla ohrožena
zdravotní nezávadnost živočišných produktů. Jsou povinny
a) v souladu s předpisy Evropské unie17h) požádat krajskou veterinární
správu o schválení a registraci, popřípadě jen o registraci podniku, závodu, popřípadě
jiného zařízení, oznámit krajské veterinární správě datum zahájení činnosti a provozovat
ji až po schválení, popřípadě registraci a oznamovat krajské veterinární správě změny
údajů rozhodných z hlediska schválení, popřípadě registrace. V žádosti uvedou vedle
náležitostí podle správního řádu druhy činností, které hodlají provozovat. Podmínky
schválení, podmíněného schválení, pozastavení nebo odejmutí schválení jsou stanoveny
předpisy Evropské unie17h),
b) zabezpečit ve všech fázích výroby, zpracování a uvádění živočišných
produktů na trh, aby nedocházelo k šíření nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na
člověka, a se zřetelem na povahu činnosti a druh živočišných produktů
1. dodržovat veterinární a hygienické požadavky na výrobu, zpracování a uvádění
živočišných produktů na trh, jakož i technologické postupy,
2.
zpracovat a dodržovat zásady organizace provozu, opatření k zajištění výroby zdravotně
nezávadných surovin a potravin živočišného původu a vlastní kontroly hygienických
podmínek výroby, jakož i technické, technologické a personální podmínky sanitace
(dále jen "provozní a sanitační řád"), a předložit provozní a sanitační řád včetně
příslušných změn ke schválení krajské veterinární správě,
3. provádět v souladu s
provozním a sanitačním řádem pravidelný úklid, čištění, dezinfekci, deratizaci a
dezinsekci provozních prostorů a zařízení a používat k tomu přípravky schválené podle
tohoto zákona nebo zvláštních právních předpisů5),
4. vést náležitou dokumentaci o
průběhu a výsledcích kontrol dodržování hygienických požadavků a zásad uvedených
v bodě 1, uchovávat ji po dobu nejméně 1 roku, není-li stanoveno jinak, a předkládat
ji na požádání úřednímu veterinárnímu lékaři,
c) označovat potraviny živočišného původu stanoveným způsobem [§
18 odst. 1 písm. d)],
d) zaměstnávat při zacházení se živočišnými produkty pouze osoby
způsobilé k takové činnosti podle zvláštních právních předpisů11), dbát o jejich
kvalifikaci a odbornou výchovu a vést je k dodržování hygienických požadavků na výrobu,
zpracování a uvádění živočišných produktů na trh a k dodržování požadavků osobní
hygieny,
e) provádět soustavně vlastní kontroly hygienických podmínek výroby
včetně stanovených mikrobiologických kritérií, odběru vzorků a jejich kontrolních
vyšetření, vést záznamy o výsledcích těchto vyšetření, uchovávat tyto záznamy po
dobu nejméně 2 let a na požádání je spolu s laboratorními protokoly poskytovat úřednímu
veterinárnímu lékaři. Jde-li o laboratorní vyšetření k potvrzení zdravotní nezávadnosti
živočišných produktů, musí být provedeno v laboratoři, které bylo vydáno pro příslušný
druh vyšetřování osvědčení o akreditaci17k),
f) vytvářet vhodné podmínky k provádění odborných veterinárních úkonů
potřebných podle tohoto zákona a čl. 18 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU)
2017/625 ke kontrole zdravotní nezávadnosti živočišných produktů a dodržování hygienických
požadavků na výrobu, zpracování a uvádění živočišných produktů na trh, poskytovat
úřednímu veterinárnímu lékaři údaje o původu surovin, z nichž byly vyrobeny potraviny,
g) poskytovat nezbytnou součinnost orgánům, které provádějí odběr
vzorků a šetření v souvislosti s plněním plánu sledování některých látek a jejich
reziduí, a dodržovat opatření přijatá na základě tohoto šetření,
h) jde-li o podnik s malým objemem výroby [§ 24 odst. 2 písm. b)],
dodržovat stanovenou výrobní kapacitu,
i) jde-li o zařízení zpracovávající živočichy pocházející z akvakultury,
vést záznamy o všech zásilkách těchto živočichů a jejich produktů, které přicházejí
do těchto zařízení nebo z nich odcházejí,
j) jde-li o podnik, který zpracovává a uvádí na trh med různých chovatelů,
požádat krajskou veterinární správu o schválení a registraci podniku; jde-li o podnik,
který zpracovává a uvádí na trh med pocházející výhradně z vlastního chovu včelstev,
požádat o registraci podniku,
k) jde-li o podnik, který zachází se živočišnými produkty pocházejícími
z krokodýlů, požádat krajskou veterinární správu o schválení a registraci podniku,
l) jde-li o podnik, který zpracovává nebo uvádí na trh produkty z
hmyzu určeného k lidské spotřebě, požádat krajskou veterinární správu o
1. schválení
a registraci podniku, nebo
2. registraci podniku, pokud vyrábí produkty z hmyzu, který
pochází výhradně z vlastního chovu, a prodává produkty z tohoto hmyzu pouze konečnému
spotřebiteli.
(2) Osoby, které zprostředkovávají uvádění živočišných produktů na
trh, jsou povinny předem požádat krajskou veterinární správu o registraci; to však
neplatí pro osoby, které již byly krajskou veterinární správou schváleny a registrovány,
popřípadě jen registrovány podle odstavce 1 písm. a). V žádosti vedle náležitostí
podle správního řádu uvede
a) adresu místa podnikání, liší-li se od adresy místa pobytu nebo
sídla,
b) druh a rozsah činnosti a
c) datum zahájení činnosti.
(3) Osoby, které zprostředkovávají uvádění živočišných produktů na trh,
mohou tuto činnost vykonávat až po registraci.
(4) Registrovaná osoba je povinna oznámit krajské veterinární správě
změny údajů uvedených v dokladu o registraci do 30 dnů ode dne nastalé změny.
(5) Krajská veterinární správa zruší registraci na žádost registrované
osoby. O zrušení registrace krajská veterinární správa žadatele informuje.
(6) Prováděcí právní předpis
a) stanoví
1. obsahové podrobnosti žádosti o schválení a registraci,
popřípadě jen o registraci, podle odstavce 1 písm. a), způsob a termíny oznamování
změn údajů rozhodných z hlediska schválení, popřípadě registrace,
2. způsob vedení
seznamu schválených a registrovaných podniků, závodů, popřípadě jiných zařízení a
způsob vedení záznamů provozovatele podle odstavce 1 písm. i),
3. veterinární a hygienické
požadavky na živočišné produkty a zacházení s nimi, jakož i na označování jejich
zdravotní nezávadnosti, pokud to předpisy Evropské unie umožňují,
4. obsahové náležitosti
provozního a sanitačního řádu a pravidla osobní hygieny zaměstnanců zacházejících
se živočišnými produkty,
b) může stanovit, vyžadují-li to právní akty Evropské unie, podrobnosti
provádění vlastní kontroly osobami, které zacházejí se živočišnými produkty, jakož
i podrobnosti provádění kontrol úředními veterinárními lékaři nad zdravotní nezávadností
živočišných produktů.
§ 23
Povinnosti provozovatele jatek
(1) Provozovatel jatek je povinen dále
a) organizovat a řídit jejich provoz v souladu s předpisy Evropské unie17l) a se
zásadami ochrany zvířat před nebezpečnými nákazami, jinými škodlivými vlivy a týráním
a s veterinárními požadavky na zdravotní nezávadnost živočišných produktů,
b) přijímat na jatky pouze jatečná zvířata,
1. která jsou označena a evidována podle plemenářského zákona9d)
a o kterých mu byly poskytnuty údaje stanovené předpisy Evropské unie,
2. jimž nebyly
podávány nepovolené nebo zakázané látky anebo přípravky,
3. jimž byly podány látky
anebo přípravky, jejichž působením by mohly být nepříznivě ovlivněny živočišné produkty,
ale u nichž prokazatelně uplynuly stanovené ochranné lhůty,
c) zabezpečit, aby kdykoli mohla být zjištěna totožnost přijatých jatečných zvířat
a příslušnost masa, orgánů a ostatních částí k nim, a to až do posouzení jejich poživatelnosti,
popřípadě použitelnosti,
d) v provoze, kde není soustavný veterinární dozor, písemně nebo prostřednictvím
informačního systému Státní veterinární správy ohlásit krajské veterinární správě
každou dodávku jatečných zvířat nejméně 3 pracovní dny před jejím uskutečněním,
e) ohlásit úřednímu veterinárnímu lékaři neprodleně každé onemocnění nebo podezření
z onemocnění, poranění nebo uhynutí jatečného zvířete,
f) vytvořit podmínky pro prohlídku jatečných zvířat a masa a poskytnout bezplatně
osobám, které ji provádějí, nezbytnou věcnou, osobní a jinou pomoc, zejména
1. poskytnout
těmto osobám místnosti vhodně vybavené pro jejich činnost s tekoucí pitnou, studenou
a teplou vodou a pracovní místa na výrobních linkách,
2. připravit jatečná zvířata,
jejich těla, maso, orgány a ostatní části k veterinárnímu vyšetření,
3. provádět pomocné
úkony potřebné k tomuto vyšetření,
g) vypracovat a předložit krajské veterinární správě ke schválení provozní a sanitační
řád a pohotovostní plán,
h) oznámit písemně nebo prostřednictvím informačního systému Státní veterinární správy
do 24 hodin od provedení porážky krajské veterinární správě porážku skotu nebo prasat,
pokud jsou maso nebo orgány určeny k dodání zpět chovateli; v oznámení uvede druh
a počet poražených kusů a osobu, které maso nebo orgány dodal.
(2) Jatečná zvířata přijatá na jatky nesmí již prostory jatek opustit
bez souhlasu úředního veterinárního lékaře. Nemocná nebo z nemoci podezřelá jatečná
zvířata se porážejí na jatkách nebo v oddělení jatek určených pro tento účel. Se
souhlasem krajské veterinární správy mohou být poražena i na jatkách v prostorech
určených k porážení zdravých zvířat, avšak časově odděleně.
(3) Jatečná zvířata, o nichž tak stanoví tento zákon nebo předpisy Evropské
unie, nesmí být porážena pro účely výživy lidí17m).
(4) Prováděcí právní předpis může stanovit, vyžadují-li to právní
akty Evropské unie,
a) podrobnosti o přípravě jatečných zvířat k dodávce na jatky, zacházení
s nimi na jatkách a organizaci provozu jatek,
b) způsob porážení jatečných zvířat, přípravy jatečných zvířat, jejich
těl, masa, orgánů a ostatních částí k veterinárnímu vyšetření, konkrétní nákazy,
jiná onemocnění nebo jiné skutečnosti, které brání porážení jatečných zvířat, jakož
i technické podmínky pro výkon státního veterinárního dozoru na jatkách,
c) rozsah pomocných úkonů prováděných provozovatelem jatek.
§ 24
(1) Prostory podniku, závodu, popřípadě jiného zařízení, určené pro
zacházení se živočišnými produkty musí odpovídat požadavkům tohoto zákona a předpisům
Evropské unie17n), zejména musí být konstruovány, uspořádány a vybaveny tak, aby
umožňovaly dodržování povinností a požadavků k zajištění zdravotní nezávadnosti živočišných
produktů a hygienických podmínek jejich výroby, zpracování a uvádění na trh, jakož
i k vyloučení kontaminace. Musí být
a) dobře udržované, čisté a chráněné před původci nákaz zvířat a
nemocí přenosných ze zvířat na člověka, členovci, hlodavci a jinými škodlivými živočichy,
b) uspořádány tak, aby jejich části, v nichž existuje nebezpečí nákazy
nebo znečištění živočišných produktů určených k výživě lidí a zvířat, byly odděleny
od částí, v nichž toto nebezpečí není, a aby byla oddělena pracoviště s rozdílnými
technologickými postupy a klimatickými podmínkami,
c) vybaveny stroji, zařízeními a jinými předměty, které nepůsobí
nepříznivě na zdravotní nezávadnost živočišných produktů a podle odborných poznatků
a zkušeností umožňují spolehlivě kontrolovat, zda a jak jsou dodržovány povinnosti,
požadavky a hodnoty stanovené tímto zákonem a předpisy Evropské unie k zajištění
zdravotní nezávadnosti živočišných produktů a hygienických podmínek zacházení s nimi.
(2) Prováděcí právní předpis stanoví v souladu s předpisy Evropské
unie17o)
a) veterinární a hygienické požadavky na podniky, závody a jiná zařízení,
v nichž se zachází se živočišnými produkty, a technické podmínky jejich konstrukce,
uspořádání a vybavení,
b) jakým postupem a podle jakých kritérií může krajská veterinární správa
přizpůsobit bez ohrožení hygieny výroby veterinární a hygienické požadavky pro podniky,
závody a jiná zařízení, v nichž se zachází se živočišnými produkty, s cílem
1. umožnit podnikům,
závodům a jiným zařízením další používání tradičních metod ve všech fázích výroby,
zpracování nebo uvádění živočišných produktů na trh,
2. vyjít vstříc potřebám podniků,
závodů a jiných zařízení umístěných v oblastech s omezujícími zeměpisnými podmínkami,
3.
přizpůsobit požadavky na konstrukci, uspořádání a vybavení podniků, závodů a jiných
zařízení,
4. vyjít vstříc potřebám podniků, závodů a jiných zařízení s malým objemem
výroby,
5. umožnit podnikům, závodům a jiným zařízením provádění provozních zkoušek
k ověřování nových přístupů k hygienické kontrole,
c) které podniky, závody a jiná zařízení se považují za podniky s
malým objemem výroby,
d) které podniky, závody a jiná zařízení se považují za podniky provozující
maloobchodní činnost,
e) obsahové náležitosti žádosti o přizpůsobení veterinárních a hygienických
požadavků pro některé podniky, závody a jiná zařízení, v nichž se zachází se živočišnými
produkty.
§ 24a
Na provozovny maloobchodu, ve kterých se připravuje maso a vyrábějí
masné výrobky určené pro přímý prodej spotřebiteli v místě provádění uvedených činností,
se vztahují předpisy Evropské unie upravující zvláštní hygienická pravidla pro potraviny
živočišného původu a organizaci úředních kontrol živočišných produktů, jde-li o provozovny,
v nichž se týdně
a) bourá více než 5 t masa, vyjma masa drůbežího a králičího,
b) porcuje více než 2 t masa drůbežího nebo králičího, nebo
c) vyrábí více než 7,5 t masných výrobků.
§ 25
Prodej zvířat a živočišných produktů v tržnicích a na tržištích, prodej
živočišných produktů určených ke krmení zvířat
(1) V tržnicích a na tržištích [§ 46 písm. a)], kde byl příslušnými orgány
povolen prodej zvířat a živočišných produktů, lze prodávat jen zdravá zvířata a zdravotně
nezávadné živočišné produkty.
(2) Provozovatel tržnice nebo tržiště uvedených v odstavci 1 je povinen
a) předložit krajské veterinární správě ke schválení tržní řád, pokud
tento řád nebyl vydán formou nařízení obce. Tržní řád musí obsahovat veterinární
a hygienické podmínky zacházení s prodávanými zvířaty a živočišnými produkty, pravidla
čištění a dezinfekce prostorů tržnice nebo tržiště včetně neškodného odstraňování
vedlejších živočišných produktů a jiných odpadů a pravidla osobní hygieny osob podílejících
se na zacházení s prodávanými zvířaty a živočišnými produkty,
b) vést evidenci osob, které v tržnici nebo na tržišti prodávají
zvířata nebo živočišné produkty, která obsahuje jméno, příjmení a místo trvalého
pobytu nebo pobytu, jde-li o fyzickou osobu, jméno a příjmení, popřípadě obchodní
firmu, místo trvalého pobytu nebo pobytu a místo podnikání, liší-li se od místa trvalého
pobytu nebo pobytu, jde-li o podnikající fyzickou osobu, a obchodní firmu nebo název,
sídlo, popřípadě umístění organizační složky na území České republiky, jde-li o právnickou
osobu.
(3) Osoba, která provozuje prodej živých ryb na samostatném prodejním
místě, musí dodržovat požadavky stanovené tímto zákonem a zákonem na ochranu zvířat
proti týrání6) a nejméně 7 dnů před zahájením prodeje oznámit krajské veterinární
správě prostřednictvím informačního systému Státní veterinární správy, kdy a na kterém
místě bude prodej zahájen a kdy bude ukončen.
(4) Živočišné produkty určené ke krmení zvířat lze prodávat v prodejnách
potravin pouze v podobě trvanlivých, spotřebitelsky balených a odděleně uložených
výrobků.
(5) Prováděcí právní předpis stanoví
a) veterinární a hygienická pravidla pro prodej zvířat a živočišných
produktů v tržnicích a na tržištích, pro prodej ryb na samostatném prodejním místě
a pro zabíjení, kuchání a jiné úpravy ryb, pokud jsou tyto činnosti součástí jejich
prodeje,
b) která zvířata lze prodávat v tržnicích a na tržištích,
c) veterinární, hygienické a technické požadavky na tržnice a tržiště,
kde jsou prodávána zvířata a živočišné produkty, a na jejich uspořádání a vybavení.
Oddíl 3
Vnitrostátní přeprava živočišných produktů
§ 26
(1) Živočišné produkty se přepravují v souladu s předpisy Evropské unie17p)
v dopravních prostředcích, které jsou konstruovány a vybaveny tak, aby byly dobře
čistitelné a chránily přepravované produkty před znehodnocením, znečištěním a kontaminací,
jakož i před členovci, hlodavci a jinými škodlivými živočichy, a je-li to třeba se
zřetelem na druh přepravovaných produktů, aby udržovaly požadované mikroklimatické
podmínky až do skončení přepravy.
(2) Dopravní prostředky určené pro přepravování živočišných produktů
musí být řádně větrány, pravidelně čištěny a dezinfikovány.
(3) Dopravce, který jako podnikatel10) přepravuje živočišné produkty,
je povinen
a) požádat před zahájením činnosti krajskou veterinární správu o
registraci,
b) vést evidenci o čištění a dezinfekci dopravních prostředků používaných
k přepravě živočišných produktů, jakož i o provedených přepravách, uchovávat ji po
dobu nejméně 1 roku a na požádání ji předložit úřednímu veterinárnímu lékaři,
c) umožnit krajské veterinární správě, aby před registrací mohla
provést kontrolu dopravních prostředků, které budou používány k přepravě živočišných
produktů; to platí také pro dopravní prostředky určené k přepravě živočišných produktů,
které jsou nově zařazovány do provozu.
(4) V jednom přepravním prostoru lze přepravovat jen živočišné produkty,
které byly shodně posouzeny z hlediska jejich zdravotní nezávadnosti a použitelnosti,
popřípadě poživatelnosti a u kterých nedochází ke vzájemnému nepříznivému ovlivňování.
§ 27
(1) Veterinární osvědčení je třeba k přepravě
a) živočišných produktů určených ke zvláštní úpravě (ošetření) a
použití (§ 18 odst. 4 a 5),
b) vyžadují-li to tento zákon, zvláštní právní předpisy nebo předpisy
Evropské unie, v případech živočišných produktů určených k obchodování nebo vývozu,
popřípadě v dalších případech.
(2) Krajská veterinární správa, která vydala veterinární osvědčení, je
povinna uchovávat jeho kopii po dobu 3 let.
(3) Živočišné produkty, k jejichž přepravě se vyžaduje veterinární osvědčení,
podléhají veterinárnímu vyšetření v místě původu, a stanovila-li tak krajská veterinární
správa, také v místě, do něhož jsou tyto produkty přepravovány.
(4) Prováděcí právní předpis
a) upraví podrobněji veterinární požadavky
na vybavení, čištění a dezinfekci ramp, na nichž se nakládají a vykládají živočišné
produkty, na vybavení dopravních prostředků, jimiž se přepravují živočišné produkty,
jejich čištění a dezinfekci a na způsob ukládání živočišných produktů v jejich přepravních
prostorech,
b) stanoví lhůtu, v níž lze požádat o vydání veterinárního osvědčení k přepravě živočišných
produktů, náležitosti a dobu platnosti tohoto veterinárního osvědčení, jak a na základě
čeho se toto veterinární osvědčení vydává.
Oddíl 4
Prodej malých množství vlastních produktů z prvovýroby přímo konečnému
spotřebiteli
Prodej malých množství vlastních produktů z prvovýroby
§ 27a
(1) Chovatel může v malých množstvích prodávat
a) živou drůbež, živé králíky a živé nutrie z vlastního chovu ve
svém hospodářství přímo spotřebiteli,
b) čerstvé drůbeží maso, čerstvé králičí maso nebo čerstvé maso
z nutrií, pocházející z drůbeže, králíků nebo nutrií z vlastního hospodářství a poražených
v tomto hospodářství, ve svém hospodářství, v tržnici nebo na tržišti, které se nacházejí
na území České republiky, a to přímo spotřebiteli, anebo je dodávat do místního maloobchodu;
drůbeží maso nemusí být tříděno podle jakosti a hmotnosti52),
c) nebalená čerstvá vejce pocházející z vlastního hospodářství
ve svém hospodářství, v tržnici nebo na tržišti, které se nacházejí na území České
republiky, a to přímo spotřebiteli, anebo je dodávat do místního maloobchodu. Chovatel,
který použije vejce v jím provozovaném zařízení stravovacích služeb53) nemusí vejce
označovat stanoveným způsobem54). Chovatel, který chová nejvíce 50 nosnic, prodávající
vejce ve svém hospodářství, v tržnici nebo na tržišti, které se nacházejí na území
České republiky, nemusí vejce označit kódem producenta, jsou-li jméno a adresa chovatele
uvedena v místě prodeje. Povinnost třídit nebalená čerstvá vejce podle jakosti a
hmotnosti55), se nevztahuje na
1. prodej v tržnici nebo na tržišti, které se nacházejí
na území České republiky,
2. prodej ve svém hospodářství, nebo
3. chovatele, který
použije vejce v jím provozovaném zařízení stravovacích služeb,
d) med, mateří kašičku nebo včelí vosk pocházející z vlastního
chovu včelstev ve své domácnosti, ve svém hospodářství, v tržnici nebo na tržišti,
které se nacházejí na území České republiky, a to přímo spotřebiteli, anebo jej dodávat
do místního maloobchodu. Chovatel včel, který med použije v jím provozovaném zařízení
stravovacích služeb53), nemusí med označit stanoveným způsobem56),
e) se souhlasem krajské veterinární správy syrové, mlékárensky
neošetřené mléko a syrovou smetanu (dále jen "syrové mléko") pocházející od zvířat
z vlastního chovu ve svém hospodářství v místě výroby nebo prostřednictvím prodejního
automatu přímo spotřebiteli pro spotřebu v jeho domácnosti, anebo jej po tepelném
ošetření uvádět na trh při poskytování stravovacích služeb53). Chovatel zajistí,
aby
1. syrové mléko bylo získáváno v souladu s požadavky na prvovýrobu syrového mléka
a mleziva, stanovenými předpisy Evropské unie, které upravují zvláštní hygienická
pravidla pro potraviny živočišného původu57),
2. celkový počet mikroorganizmů v získaném
mléce při 30 °C nepřesahoval počet 100 000 v 1 ml, jde-li o kravské mléko, nebo 500
000 v 1 ml, jde-li o mléko jiného druhu, a celkový počet somatických buněk nepřesahoval
400 000 v 1 ml, jde-li o kravské mléko,
3. syrové mléko bylo vyšetřeno na základě
analýzy nebezpečí a s přihlédnutím k předchozím výsledkům a jejich trendům, zejména
při podání žádosti o souhlas krajské veterinární správy k prodeji syrového mléka
a při každé změně v chovu zvířat nebo ve způsobu získávání, ošetřování a zpracovávání
syrového mléka, jež by mohla ovlivnit jeho zdravotní nezávadnost, nejméně však dvakrát
ročně, a to z hlediska dodržování limitů uvedených v bodě 2 a patogenních mikroorganizmů,
stanovených prováděcím právním předpisem, a
4. obsah reziduí inhibičních látek v syrovém
mléce odpovídal požadavkům stanoveným předpisy Evropské unie58),
f) živé ryby nebo jiné živočichy pocházející z akvakultury z vlastního
chovu ve svém hospodářství přímo spotřebiteli nebo uvádět čerstvé produkty rybolovu59)
na trh při poskytování stravovacích služeb53).
(2) Za místní maloobchod podle odstavce 1 písm. b), c) a d) se považuje
maloobchod podle předpisu Evropské unie, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky
potravinového práva a zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví
postupy týkající se bezpečnosti potravin60) s odpovídajícím sortimentem živočišných
produktů, který se nachází na území České republiky a který produkty uvedené v odstavci
1 písm. b), c) a d) dodává přímo spotřebiteli.
(3) Živočišné produkty uvedené v odstavci 1 musí pocházet od zdravých
zvířat a musí být zdravotně nezávadné a bezpečné z hlediska ochrany zdraví lidí a
zvířat, zejména nesmí být zdrojem nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka.
Živočišné produkty uvedené v odstavci 1 provozovatel místního maloobchodu nesmí uvádět
na trh prostřednictvím zásilkového prodeje.
(4) Chovatel, který prodává nebo dodává vlastní produkty z prvovýroby
podle odstavce 1, je povinen zajistit, aby byly doprovázeny obchodním dokladem podle
prováděcího nařízení Komise (EU) č. 931/2011, s výjimkou případů, kdy chovatel tyto
produkty prodává ve svém hospodářství nebo ve své domácnosti.
(5) Chovatel, který prodává nebo dodává vlastní produkty z prvovýroby
podle odstavce 1, musí zajistit, aby tyto produkty byly
a) vyráběny, skladovány a přepravovány v čistém prostředí s používáním
zařízení a pracovních nástrojů a pomůcek udržovaných v čistotě a
b) chráněny před vlivy, které by mohly nepříznivě působit na jejich
zdravotní nezávadnost, zejména před kontaminací.
(6) Chovatel nutrií je povinen zabezpečit vyšetření jejich masa na
přítomnost svalovce (trichinel), a to v laboratoři, které bylo vydáno osvědčení o
akreditaci k provádění tohoto vyšetření, nebo ve státním veterinárním ústavu, anebo
v laboratoři, které bylo krajskou veterinární správou vydáno podle § 50 odst. 3 povolení
pro tento druh vyšetření. Laboratoř je povinna vydat chovateli protokol o laboratorním
vyšetření nutrií a jednou ročně předkládat krajské veterinární správě prostřednictvím
informačního systému Státní veterinární správy údaje o provedených vyšetřeních stanovené
prováděcím právním předpisem. Chovatel nutrií je povinen uchovávat protokol o laboratorním
vyšetření masa nutrií po dobu nejméně 2 let a na požádání jej předložit úřednímu
veterinárnímu lékaři. Chovatel nutrií může čerstvé maso z nutrií prodávat konečnému
spotřebiteli nebo dodávat do místního maloobchodu způsobem uvedeným v odstavci 1
písm. b) až po vyhovujícím vyšetření masa nutrií na přítomnost svalovce (trichinel).
(7) Chovatel, který prodává syrové mléko podle odstavce 1 písm.
e), je povinen
a) zpracovat a dodržovat provozní a sanitační řád a na požádání
jej předložit krajské veterinární správě a
b) zajistit, aby obsah celkového počtu mikroorganismů v syrovém
kravském mléce prodávaném spotřebiteli nebyl vyšší, než stanoví předpisy Evropské
unie, které upravují zvláštní hygienická pravidla pro potraviny živočišného původu61),
pro syrové kravské mléko určené k výrobě mléčných výrobků, nebo nebyl vyšší než 1
500 000 v 1 ml, jde-li o syrové mléko jiného druhu.
(8) Jestliže chovatel zjistí při vyšetření vzorků, že byly překročeny
limity uvedené v odstavci 1 písm. e) bodě 2 nebo v odstavci 7 písm. b), přijme neprodleně
nápravná opatření a informuje o tom krajskou veterinární správu, která může nařídit
zvýšení četnosti vyšetřování až do doby dosažení nápravy.
(9) Zjistí-li krajská veterinární správa, že chovatel postupuje při
prodeji syrového mléka v rozporu s tímto zákonem nebo předpisy Evropské unie, odejme
chovateli souhlas k prodeji syrového mléka.
(10) Prováděcí právní předpis stanoví
a) veterinární a hygienická pravidla pro prodej a dodávání malých
množství vlastních produktů z prvovýroby, uvedených v odstavci 1, a pro zacházení
s těmito produkty,
b) co se rozumí malým množstvím podle odstavce 1,
c) rozsah a limity vyšetřování syrového mléka ke zjištění přítomnosti
patogenních mikroorganismů ohrožujících zdraví lidí,
d) údaje o provedených vyšetřeních, jež jsou laboratoře povinny
předkládat krajské veterinární správě, včetně termínu jejich předložení.
§ 27b
(1) Uživatel honitby může v malých množstvích těla ulovené volně
žijící zvěře v kůži nebo peří
a) prodávat přímo spotřebiteli,
b) dodávat do místní maloobchodní prodejny s odpovídajícím sortimentem
živočišných produktů, která se nachází na území České republiky a která zásobuje
přímo spotřebitele,
c) dodávat do maloobchodního zařízení, které bylo krajskou veterinární
správou registrováno jako zařízení určené pro zacházení se zvěřinou a které se nachází
na území kraje, v němž byla zvěř ulovena, nebo krajů sousedních, nebo
d) prodávat v tržnici nebo na tržišti, které se nacházejí na území
České republiky, přímo spotřebiteli, jde-li o drobnou volně žijící zvěř.
(2) Těla ulovené volně žijící zvěře uvedená v odstavci 1 nesmí spotřebitel
dále uvádět na trh nebo je uvádět na trh prostřednictvím zásilkového prodeje.
(3) Uživatel honitby je povinen zajistit vyšetření těl ulovené volně
žijící zvěře uvedených v odstavci 1 co nejdříve po ulovení, a to proškolenou osobou,
která je oprávněným účastníkem lovu. Vyšetření může být provedeno také uživatelem
honitby, popřípadě jeho členem, jsou-li proškolenými osobami. Představuje-li ulovená
volně žijící zvěř podle výsledků vyšetření provedeného proškolenou osobou zdravotní
riziko, musí být předložena uživatelem honitby úřednímu veterinárnímu lékaři k veterinárnímu
vyšetření.
(4) Uživatel honitby je povinen na požádání úředního veterinárního
lékaře předložit evidenci o ulovené zvěři, jejím prodeji a vlastní spotřebě, vedenou
podle zákona o myslivosti7).
(5) Proškolená osoba je povinna vést záznamy o druzích a počtech ulovené
a vyšetřené volně žijící zvěře, o místě a době jejího ulovení, o výsledcích vyšetření
a o tom, kam byla tato zvěř dodána, uchovávat tyto záznamy po dobu nejméně 2 let
a na požádání je poskytovat úřednímu veterinárnímu lékaři.
(6) Jde-li o zvěř vnímavou na trichinelózu, je uživatel honitby povinen
zabezpečit její vyšetření na přítomnost svalovce (trichinel), a to v laboratoři,
které bylo vydáno osvědčení o akreditaci k provádění tohoto vyšetření, nebo ve státním
veterinárním ústavu, anebo v laboratoři, které bylo krajskou veterinární správou
vydáno podle § 50 odst. 3 povolení pro tento druh vyšetřování; jde-li o prase divoké,
přikládá uživatel honitby spolu se svalovinou vyšetřovaného kusu zvěře i ocas tohoto
kusu. Nelze-li k vyšetření prasete divokého přiložit ocas daného kusu zvěře, vyšetří
laboratoř daný kus prasete divokého i bez přiloženého ocasu daného kusu prasete divokého.
Laboratoř je povinna vydat uživateli honitby protokol o laboratorním vyšetření zvěře,
u prasete divokého s vyjádřením o přiložení ocasu vyšetřovaného kusu, a jednou ročně
předkládat krajské veterinární správě prostřednictvím informačního systému Státní
veterinární správy údaje o provedených vyšetřeních stanovené prováděcím právním předpisem.
Uživatel honitby je povinen uchovávat protokol o laboratorním vyšetření zvěře po
dobu nejméně 2 let a na požádání jej předložit úřednímu veterinárnímu lékaři. Uživatel
honitby může zvěř vnímavou na trichinelózu prodávat nebo dodávat přímo spotřebiteli
způsobem uvedeným v odstavci 1 až po vyhovujícím vyšetření zvěře na přítomnost svalovce
(trichinel).
(7) Ulovená volně žijící zvěř, kterou uživatel honitby nebo oprávněný
účastník lovu použije výlučně pro spotřebu ve své domácnosti, nemusí být vyšetřena
proškolenou osobou. Jde-li však o zvěř vnímavou na trichinelózu, je uživatel honitby
povinen zabezpečit její vyšetření na přítomnost svalovce (trichinel), a to v laboratoři
uvedené v odstavci 6; jde-li o prase divoké, přikládá uživatel honitby spolu se svalovinou
vyšetřovaného kusu zvěře i ocas tohoto kusu. Nelze-li k vyšetření prasete divokého
přiložit ocas daného kusu zvěře, vyšetří laboratoř daný kus prasete divokého i bez
přiloženého ocasu daného kusu prasete divokého. Laboratoř je povinna vydat uživateli
honitby protokol o laboratorním vyšetření zvěře, u prasete divokého s vyjádřením
o přiložení ocasu vyšetřovaného kusu, a jednou ročně předkládat krajské veterinární
správě prostřednictvím informačního systému Státní veterinární správy údaje o provedených
vyšetřeních stanovené prováděcím právním předpisem. Uživatel honitby je povinen uchovávat
protokol o laboratorním vyšetření zvěře po dobu nejméně 2 let a na požádání jej předložit
úřednímu veterinárnímu lékaři.
(8) Proškolenou osobou je fyzická osoba, která absolvovala specializované
školení se zaměřením na vyšetřování těl ulovené volně žijící zvěře, stanovené předpisy
Evropské unie17g), a získala tak osvědčení o způsobilosti k této činnosti. Školení
zajišťuje vysoká škola uskutečňující akreditovaný studijní program v oblasti veterinárního
lékařství a hygieny, která také proškoleným osobám vydává osvědčení, vede seznam
těchto osob a předává jej Ústřední veterinární správě; Ústřední veterinární správa
seznam těchto osob zveřejňuje na internetových stránkách Státní veterinární správy.
Zjistí-li krajská veterinární správa při výkonu státního veterinárního dozoru, že
proškolená osoba porušila povinnosti stanovené tímto zákonem nebo předpisy Evropské
unie17f), osvědčení této proškolené osobě pozastaví, případně odejme. Před opětovným
zahájením činnosti je proškolená osoba, jíž bylo osvědčení pozastaveno, povinna podrobit
se zkoušce k ověření znalostí proškolené osoby. Vysoká škola uvedená ve větě druhé
vydává proškoleným osobám také průkaz proškolené osoby; v případě odnětí osvědčení
krajská veterinární správa těmto osobám odejme i průkaz proškolené osoby.
(9) Prováděcí právní předpis stanoví v souladu s předpisy Evropské
unie17g)
a) způsob a rozsah vyšetřování těl ulovené volně žijící zvěře,
vedení záznamů proškolené osoby a údaje o provedených vyšetřeních, jež jsou laboratoře
povinny předkládat krajské veterinární správě, včetně termínu jejich předložení,
b) veterinární a hygienická pravidla pro prodej a dodávání malých
množství těl ulovené volně žijící zvěře uvedených v odstavci 1 a pro zacházení s
nimi,
c) co se rozumí malým množstvím podle odstavce 1,
d) obsah, rozsah a organizaci specializovaného školení se zaměřením
na vyšetřování těl ulovené volně žijící zvěře, způsob a organizaci ověřování získaných
znalostí, vydávání osvědčení a průkazu proškolené osoby a vedení seznamu proškolených
osob,
e) vzor průkazu proškolené osoby.
HLAVA IV
VETERINÁRNÍ PODMÍNKY OBCHODOVÁNÍ SE ZVÍŘATY A ŽIVOČIŠNÝMI PRODUKTY S ČLENSKÝMI
STÁTY, JEJICH DOVOZU A TRANZITU Z TŘETÍCH ZEMÍ A JEJICH VÝVOZU DO TĚCHTO ZEMÍ
Oddíl 1
Obchodování se zvířaty a živočišnými produkty s členskými státy
§ 28
(1) Osoby, které se podílejí na obchodování se zvířaty nebo živočišnými
produkty, mohou obchodovat pouze
a) se zvířaty, která odpovídají požadavkům stanoveným tímto zákonem,
zvláštními právními předpisy17q) a předpisy Evropské unie17r), zejména která
1. pocházejí
z hospodářství, popřípadě jiného zařízení registrovaného podle zvláštního právního
předpisu8), které nepodléhá omezujícím nebo zakazujícím veterinárním opatřením vztahujícím
se na zvířata daného druhu a je pod státním veterinárním dozorem,
2. jsou zdravá a
splňují stanovené veterinární požadavky na obchodování s nimi, jakož i případné zvláštní
veterinární záruky17s),
3. jsou označena a evidována podle plemenářského zákona9d)
a provázena veterinárním osvědčením17t), a nevyžaduje-li se toto osvědčení, jiným
průvodním dokladem,
b) s živočišnými produkty, které odpovídají požadavkům stanoveným
tímto zákonem, zvláštními právními předpisy17u) a předpisy Evropské unie14d), zejména
které
1. pocházejí z podniku, závodu nebo jiného zařízení, jenž je schválen a registrován,
popřípadě registrován podle tohoto zákona a předpisů Evropské unie17h) a je pod státním
veterinárním dozorem,
2. jsou zdravotně nezávadné, ve všech fázích jejich výroby,
zpracování a uvádění na trh byly dodrženy povinnosti a požadavky stanovené z hlediska
ochrany zdraví lidí a zvířat a splňují stanovené veterinární požadavky na obchodování
s nimi, jakož i případné zvláštní veterinární záruky17v),
3. jsou označeny stanoveným
způsobem14f) a provázeny průvodním dokladem, popřípadě, vyžaduje-li se veterinární
osvědčení17t), tímto osvědčením.
(2) Osoby, které se podílejí na obchodování se zvířaty nebo živočišnými
produkty, nesmí obchodovat se zvířaty a živočišnými produkty, které z veterinárních
nebo hygienických důvodů nemohou být obchodně využity v České republice, ani zvířaty,
která byla určena k poražení nebo utracení v souvislosti s plněním programu ozdravování
zvířat nebo v rámci ochranných a zdolávacích opatření.
(3) Osoby, které se podílejí na obchodování se zvířaty a živočišnými
produkty, jsou povinny předem požádat krajskou veterinární správu o registraci. To
však neplatí pro osoby, které již byly krajskou veterinární správou schváleny a registrovány
podle § 9b nebo schváleny a registrovány, popřípadě jen registrovány podle § 22 odst.
1 písm. a). Krajská veterinární správa registraci zruší, jestliže registrovaná osoba
závažným způsobem nebo opakovaně porušuje povinnosti stanovené tímto zákonem nebo
předpisy Evropské unie.
(4) Prováděcí právní předpis stanoví
a) konkrétní veterinární požadavky na obchodování se zvířaty jednotlivých
druhů a s různými živočišnými produkty,
b) požadavky na vydávání veterinárního osvědčení, jež provází zvířata
a živočišné produkty uvedené v odstavci 1, a jeho obsahové náležitosti.
§ 29
nadpis vypuštěn
Úřední kontrolu obchodování se zvířaty a živočišnými produkty provádí
krajská veterinární správa v souladu s čl. 9 nařízení Evropského parlamentu a Rady
(EU) 2017/625.
§ 30
nadpis vypuštěn
(1) Příjemci zvířat v místě určení jsou povinni informovat krajskou veterinární
správu o příchodu zvířat z jiného členského státu, nejsou-li doprovázena veterinárním
osvědčením. Lhůtu, rozsah a způsob informování stanoví v rozsahu nezbytně nutném
pro organizaci úředních kontrol při příchodu na místo určení prováděcí právní předpis.
(2) Příjemci živočišných produktů v místě určení jsou povinni informovat
krajskou veterinární správu o příchodu těchto produktů z jiného členského státu,
nejde-li o potraviny živočišného původu podle zákona o potravinách. Lhůtu, rozsah
a způsob informování stanoví v rozsahu nezbytně nutném pro organizaci úředních kontrol
při příchodu na místo určení prováděcí právní předpis.
(3) Za místo určení se pro účely tohoto zákona považuje místo prvního
příjmu včetně jakéhokoli prvního zacházení nebo manipulace na území České republiky.
§ 31a
(1) Ustanovení § 28 až 30 se s výjimkou přemísťování podle § 4a odst.
2 nepoužijí pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu uvedených v části A přílohy
I předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat
v zájmovém chovu48). Přemísťování těchto zvířat z ostatních členských států do České
republiky se řídí předpisem Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní
přesuny zvířat v zájmovém chovu48).
(2) Osoba, která přemísťuje v rámci neobchodního přesunu z ostatních
členských států zvířata v zájmovém chovu uvedená v odstavci 1, která jsou mladší
12 týdnů a nejsou očkována proti vzteklině nebo jsou ve věku mezi 12 a 16 týdny,
jsou očkována proti vzteklině, ale dosud nesplňují požadavky na platnost uvedené
v bodě 2 písm. e) přílohy III předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro
neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu48), nesmí tato zvířata přemístit, pokud
nejsou splněny podmínky stanovené v čl. 7 předpisu Evropské unie o veterinárních
podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu48).
(3) Ústřední veterinární správa může na žádost chovatele v souladu s
čl. 32 odst. 1 předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny
zvířat v zájmovém chovu48) povolit přemístění zvířete v zájmovém chovu uvedeného
v odstavci 1, které nesplňuje podmínky stanovené v odstavci 1, a stanovit podmínky
tohoto přemístění.
(4) Kontrolu zvířat v zájmovém chovu uvedených v odstavci 1 podle čl.
33 předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat
v zájmovém chovu48) provádí formou nediskriminujících namátkových kontrol krajská
veterinární správa. Je-li kontrolou zvířat zjištěno porušení požadavku stanoveného
předpisem Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat
v zájmovém chovu48), rozhodne krajská veterinární správa podle čl. 35 předpisu Evropské
unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu48).
Oddíl 2
Dovoz a tranzit zvířat, živočišných produktů a ostatního veterinárního
zboží z třetích zemí a jejich vývoz do těchto zemí
Dovoz z třetích zemí
§ 32
(1) Dovozce nebo jeho zástupce, popřípadě jiná osoba odpovědná za zásilku
je povinen vstoupit se zvířaty, živočišnými produkty a ostatním veterinárním zbožím
dováženým ze třetích zemí (dále jen "kontrolované zboží") na území České republiky
jen přes stanoviště veterinární hraniční kontroly České republiky (dále jen "pohraniční
veterinární stanice") nebo jiného členského státu.
(2) Za kontrolované zboží podle odstavce 1 se považují také směsné
produkty, jimiž se rozumí potraviny určené k lidské spotřebě obsahující jak zpracované
produkty živočišného původu, tak i produkty rostlinného původu, včetně těch, u nichž
je zpracování primárního produktu nedílnou součástí výroby konečného produktu, a
seno a sláma
(3) Pohraniční veterinární stanice je součástí krajské veterinární
správy, k níž je místně příslušná. Její provoz se řídí provozním řádem vydaným v
dohodě s orgány Celní správy České republiky (dále jen "orgány celní správy") a orgány
Policie České republiky.
(4) Kontrolované zboží je na pohraniční veterinární stanici podrobeno
pohraniční veterinární kontrole, která zjišťuje, zda jsou splněny stanovené veterinární
a hygienické požadavky na dovážené kontrolované zboží (dále jen "dovozní podmínky")
a kterou provádějí úřední veterinární lékaři krajské veterinární správy, jejíž součástí
je pohraniční veterinární stanice (dále jen "orgány provádějící pohraniční veterinární
kontrolu"). Při provádění pohraniční veterinární kontroly, včetně rozhodování o zásilkách,
postupují orgány provádějící pohraniční veterinární kontrolu podle čl. 49 až 55 nařízení
Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625 a předpisů Evropské unie17y).
(5) Pravidla používání společného zdravotního vstupního dokladu osobou,
která předkládá kontrolované zboží ke kontrole, a orgány provádějícími pohraniční
veterinární kontrolu stanoví čl. 56 a 58 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU)
2017/625.
(6) Orgány celní správy postupují při propouštění zásilek kontrolovaného
zboží do některého celního režimu podle čl. 57 nařízení Evropského parlamentu a Rady
(EU) 2017/625.
(7) Jsou-li předmětem dovozu zvířata nebo živočišné produkty, pro něž
nejsou dovozní podmínky stanoveny předpisy Evropské unie, je dovozce nebo jeho zástupce,
popřípadě jiná osoba odpovědná za zásilku povinen nejméně 15 dnů před příjezdem zásilky
na území České republiky požádat Ústřední veterinární správu o sdělení dovozních
podmínek, jež jsou uplatňovány na dovoz zvířat nebo živočišných produktů daného druhu
z příslušné třetí země do České republiky, a postupovat v souladu se sdělenými podmínkami.
(8) Orgány provádějící pohraniční veterinární kontrolu neodpovídají
za škodu, ke které došlo nezbytným zdržením dopravního prostředku v důsledku provádění
této kontroly. Při jejím provádění však postupují tak, aby nebyl provoz dopravce
nebo provozovatele poštovních služeb rušen větší měrou, než je nezbytně nutné.
(9) Zvláštní právní předpisy o dovozu zvířat18a) a o podmínkách jejich
přepravy6) zůstávají nedotčeny.
nadpis vypuštěn
§ 33
Orgány provádějící pohraniční veterinární kontrolu v případě podezření
z nesouladu zásilek kontrolovaného zboží ze třetích zemí s tímto zákonem, zvláštními
právními předpisy nebo předpisy Evropské unie, nebo při zjištění nesouladu s těmito
předpisy postupují podle čl. 65 až 72 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU)
2017/625.
Dovoz zvířat
§ 34
(1) Vstup zvířat dovážených z třetích zemí na území České republiky
nelze povolit, jestliže
a) zvířata, pro něž byly dovozní podmínky stanoveny (harmonizovány)
na úrovni Evropské unie, pocházejí z třetí země nebo její části, která není uvedena
na seznamu třetích zemí a jejich částí, z nichž je možno zvířata toho druhu dovážet,
anebo z třetí země nebo její části, z nichž je dovoz zvířat toho druhu zakázán,
b) zvířata, pro něž nebyly dosud dovozní podmínky stanoveny (harmonizovány)
na úrovni Evropské unie, nesplňují dovozní podmínky uplatňované v České republice,
c) zvířata jsou nemocná nákazou nebo nemocí přenosnou ze zvířat
na člověka, podezřelá z nákazy nebo nemoci přenosné ze zvířat na člověka, anebo představují
z jiného důvodu nebezpečí pro zdraví lidí nebo zvířat,
d) zvířata nejsou v dostatečně dobré kondici, která by jim umožňovala
pokračovat v přepravě,
e) veterinární osvědčení nebo jiný průvodní doklad nesplňuje požadavky
stanovené pro doklad, který provází zvířata dovážená z třetích zemí,
f) vyvážející třetí země nesplňuje požadavky stanovené pro třetí
země vyvážející zvířata do členských států.
(2) Prováděcí právní předpis stanoví konkrétní požadavky na dovoz zvířat
různých druhů ze třetích zemí a důvody, které brání vstupu jednotlivých druhů zvířat
dovážených z třetích zemí na území České republiky.
nadpis vypuštěn
§ 35
Orgány provádějící pohraniční veterinární kontrolu v případě podezření
z nesouladu zásilek kontrolovaného zboží ze třetích zemí s podmínkami stanovenými
nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 ze dne 22. října 2014 o
prevenci a regulaci zavlékání či vysazování a šíření invazních nepůvodních druhů,
nebo při zjištění nesouladu s tímto nařízením postupují podle čl. 65 až 72 nařízení
Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625.
Dovoz živočišných produktů
§ 36
Dovozce nebo jeho zástupce je povinen zajistit, aby živočišné produkty
dovezené z třetích zemí splňovaly požadavky uvedené v § 18 odst. 1 a 2 a v předpisech
Evropské unie18b), anebo poskytovaly rovnocenné záruky. Veterinární osvědčení, které
je provází, musí potvrzovat, že živočišné produkty splňují dovozní podmínky včetně
případných zvláštních dovozních podmínek, stanovených orgány Evropské unie pro příslušnou
třetí zemi nebo skupinu třetích zemí.
§ 37
nadpis vypuštěn
(1) Živočišné produkty dovážené z třetí země a navržené k propuštění
do celního režimu uskladnění v celním skladu nebo svobodného pásma se z hlediska
pohraniční veterinární kontroly považují za zboží navržené k propuštění do celního
režimu volného oběhu na území České republiky nebo jiného členského státu, pokud
nejsou navržené k propuštění do celního režimu konečného užití. Proto podléhají na
pohraniční veterinární stanici pohraniční veterinární kontrole za účelem ověření,
zda splňují dovozní podmínky.
(2) Pohraniční veterinární kontrole nepodléhají směsné produkty,
které
a) neobsahují žádné zpracované masné výrobky a současně méně než
polovinu jejich hmoty tvoří zpracovaný mléčný výrobek, pokud jsou
1. skladovány při
pokojové teplotě nebo během výroby prošly úplným procesem vaření nebo jiným tepelným
ošetřením v celé hmotě tak, že všechny syrové produkty byly denaturovány,
2. výslovně
označeny údajem o určení pro lidskou spotřebu,
3. bezpečně zabaleny nebo zapečetěny
v čistých nádobách,
4. provázeny obchodním dokladem a označeny jedním z úředních jazyků
členského státu tak, že obchodní doklad a označení společně poskytují informaci o
povaze, množství a počtu balení směsného produktu, zemi původu, výrobci a složce,
nebo
b) neobsahují žádné zpracované masné výrobky a současně méně než
polovinu jejich hmoty tvoří jiný zpracovaný produkt živočišného původu než zpracovaný
mléčný výrobek, nebo
c) jsou uvedeny na seznamu potravin, na něž se nevztahují veterinární
kontroly podle přílohy II rozhodnutí Komise 2007/275/ES ze dne 17. dubna 2007 o seznamech
zvířat a produktů, na něž se vztahují kontroly na stanovištích hraniční kontroly
podle směrnic Rady 91/496/EHS a 97/78/ES, v platném znění.
(3) Mléčné výrobky obsažené ve směsných produktech musí pocházet pouze
ze zemí, jejichž seznam je uveden v příloze I nařízení Komise (EU) č. 605/2010 ze
dne 2. července 2010, kterým se stanoví veterinární a hygienické podmínky a podmínky
veterinárních osvědčení pro dovoz syrového mléka, mléčných výrobků, mleziva a výrobků
z mleziva určených k lidské spotřebě do Evropské unie, v platném znění, a musí být
ošetřeny způsobem stanoveným tímto předpisem.
(4) Směsné produkty podléhající pohraniční veterinární kontrole musí
být dováženy za podmínek uvedených v nařízení Komise (EU) č. 28/2012 ze dne 11. ledna
2012, kterým se stanoví požadavky na osvědčení pro dovoz některých směsných produktů
do Unie a tranzit těchto produktů přes Unii a kterým se mění rozhodnutí 2007/275/ES
a nařízení (ES) č. 1162/2009, v platném znění.
(5) Prováděcí právní předpis stanoví konkrétní požadavky na dovoz živočišných
produktů z třetích zemí.
§ 38
Tranzit zvířat a živočišných produktů z třetích zemí
Pro tranzit kontrolovaného zboží z jedné třetí země do jiné třetí země
(dále jen "tranzit") územím České republiky se použije obdobně § 32, 33, 35 a 36.
§ 38a
(1) Ustanovení § 32 až 38 se nepoužijí na živočišné produkty uvedené
v předpisu Evropské unie o dovozu zásilek produktů živočišného původu pro osobní
spotřebu do Společenství21). Dovoz zásilek těchto produktů se řídí předpisem Evropské
unie o dovozu zásilek produktů živočišného původu pro osobní spotřebu do Společenství21).
(2) Kontrolu živočišných produktů uvedených v odstavci 1 podle čl.
5 a 6 předpisu Evropské unie o dovozu zásilek produktů živočišného původu pro osobní
spotřebu do Společenství21) provádějí v rámci celní kontroly celní úřady při kontrole
cestujících a jejich osobních zavazadel a při kontrole dovážených zásilek u provozovatelů
poštovních služeb a provozovatelů kurýrních služeb. Zjistí-li celní úřad při kontrole
v místě vstupu, že zásilka živočišných produktů nesplňuje podmínky stanovené předpisem
Evropské unie o dovozu zásilek produktů živočišného původu pro osobní spotřebu do
Společenství21), zabaví zásilku a vystaví doklad o jejím zabavení.
(3) Celní úřad kontroluje, zda provozovatelé všech míst vstupu na území
České republiky splnili povinnosti uvedené v čl. 3 a 4 předpisu Evropské unie o dovozu
zásilek produktů živočišného původu pro osobní spotřebu do Společenství21).
(4) Ustanovení § 32 až 38 se nepoužijí na zvířata uvedená v příloze
I předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat
v zájmovém chovu48), není-li takto dováženo více než 5 zvířat v zájmovém chovu. Dovoz
těchto zvířat se řídí předpisem Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní
přesuny zvířat v zájmovém chovu48).
(5) Kontrolu zvířat uvedených v odstavci 4 podle čl. 34 předpisu Evropské
unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu48)
v místě vstupu na území České republiky provádějí v rámci celní kontroly celní úřady
při kontrole cestujících a jejich osobních zavazadel. Je-li kontrolou zvířat zjištěno
porušení požadavku stanoveného předpisem Evropské unie o veterinárních podmínkách
pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu48), informuje celní úřad krajskou
veterinární správu. Krajská veterinární správa rozhodne o zásilce podle čl. 35 předpisu
Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém
chovu48).
(6) Celní úřady při kontrolách podle odstavce 5 vedou záznamy o celkovém
počtu provedených kontrol a o případech nesplnění podmínek zjištěných těmito kontrolami
podle čl. 34 odst. 4 písm. b) a zaznamenávají údaje podle čl. 34 odst. 4 písm. c)
předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v
zájmovém chovu48).
(7) Zvířata v zájmovém chovu uvedená v části A přílohy I předpisu Evropské
unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu48),
která jsou mladší dvanácti týdnů a nejsou očkována proti vzteklině nebo jsou ve věku
mezi dvanácti a šestnácti týdny, jsou očkována proti vzteklině, ale dosud nesplňují
požadavky na platnost uvedené v bodě 2 písm. e) přílohy III předpisu Evropské unie
o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu48), mohou
být dovezena v rámci neobchodního přesunu z třetí země do České republiky, jsou-li
splněny podmínky stanovené v čl. 11 předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách
pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu48).
(8) Ústřední veterinární správa může na žádost chovatele v souladu
s čl. 32 odst. 1 předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní
přesuny zvířat v zájmovém chovu48) povolit dovoz zvířete v zájmovém chovu uvedeného
v části A přílohy I předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní
přesuny zvířat v zájmovém chovu48), které nesplňuje podmínky stanovené v čl. 10 předpisu
Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém
chovu48) a stanovit podmínky tohoto dovozu.
§ 38b
Vývoz zvířat a živočišných a rostlinných produktů do třetích zemí
(1) K vývozu kontrolovaného zboží do třetích zemí je třeba veterinární
osvědčení. Vývozce k žádosti o jeho vydání předloží vzor veterinárního osvědčení
požadovaný dovážejícím, popřípadě tranzitním státem a na vyžádání také doklad o veterinárních
podmínkách, jejichž splnění požaduje dovážející, popřípadě tranzitní stát, a to v
ověřeném překladu do českého jazyka. Ověřený překlad vzoru veterinárního osvědčení
se nevyžaduje v případě, že je vzor požadovaného veterinárního osvědčení zveřejněn
na internetových stránkách Státní veterinární správy.
(2) Pokud třetí země určení z nákazových důvodů vyžaduje pro dovoz
krmiv rostlinného původu, doplňkových látek a premixů na své území ověření veterinárního
osvědčení, provede jej krajská veterinární správa. Vývozce k žádosti o jeho ověření
předloží dokumenty dokládající splnění dovozních podmínek uvedených ve veterinárním
osvědčení.
(3) Odmítne-li třetí země určení přijetí zásilky a dojde-li k jejímu
vrácení, nese vývozce náklady spojené s tímto opatřením.
(4) Pokud třetí země určení vyžaduje veterinární osvědčení vytištěná
na ceninovém papíře s ochrannými znaky, uhradí vývozce náklady spojené s jeho vytištěním.
O náhradě nákladů spojených s vytištěním veterinárního osvědčení k vývozu rozhodne
krajská veterinární správa. Tato náhrada je příjmem státního rozpočtu, vybírá ji
krajská veterinární správa, která ji uložila. Výši paušální částky nákladů spojených
s vytištěním veterinárního osvědčení k vývozu stanoví prováděcí právní předpis.
(5) Pokud třetí země určení vyžaduje pro dovoz nebo neobchodní přesun
zvířete v zájmovém chovu na své území ověření pasu nebo jiného identifikačního dokladu
zvířete v zájmovém chovu, provede jej krajská veterinární správa.
(6) Pokud třetí země určení vyžaduje pro dovoz nebo neobchodní přesun
na své území ověření veterinárního osvědčení, pasu nebo jiného identifikačního dokladu
zvířete v zájmovém chovu ústřední kompetentní autoritou, provede jej Ústřední veterinární
správa.
(7) Pro zvířata, živočišné produkty a z nákazových důvodů případně
pro krmiva rostlinného původu, doplňkové látky a premixy přepravované z území České
republiky do jiného členského státu za účelem vývozu do třetí země se vyžaduje potvrzení
o splnění požadavků a podmínek stanovených třetí zemí určení. Vývozce k žádosti o
jeho vydání předloží vzor tohoto potvrzení, a to v ověřeném překladu.
(8) Krajská veterinární správa zajistí kontrolované zboží úřední veterinární
závěrou, jestliže to vyžaduje třetí země určení. Úřední veterinární závěrou se rozumí
zajištění totožnosti zboží v dopravních prostředcích, kontejnerech nebo obalech plombou,
pečetí, známkou nebo jiným zajišťovacím prostředkem tak, aby nebylo možno zboží vyjmout
nebo do nich zboží vložit, aniž dojde k narušení této závěry. Porušit úřední veterinární
závěru lze jen se souhlasem krajské veterinární správy.
(9) Pokud třetí země určení vyžaduje umístění zvířete do karantény,
oznámí vývozce krajské veterinární správě její zahájení způsobem umožňujícím dálkový
přenos dat prostřednictvím informačního systému Státní veterinární správy nejpozději
24 hodin předem. Karanténa je ukončena po splnění podmínek karantény vydáním veterinárního
osvědčení k vývozu.
§ 38c
(1) K přepravě kontrolovaného zboží při dovozu, vývozu a tranzitu mohou
být použity jen takové dopravní prostředky, zařízení a obaly, které odpovídají veterinárním
požadavkům stanoveným pro vnitrostátní přepravu zboží téhož druhu.
(2) Napájení a krmení zvířat v pohraniční veterinární stanici, popřípadě
na jiných místech v průběhu přepravy musí být provedeno tak, aby přepravovaná zvířata
nebyla v přímém ani nepřímém styku s tuzemskými zvířaty.
(3) Přepravu kontrolovaného zboží v tuzemsku provede dopravce co nejrychleji,
a pokud možno bez překládky. Dovezená jatečná zvířata musí být přepravena přímo na
jatky a bez prodlení poražena.
(4) Má-li doba přepravy vyvážených zvířat přesáhnout 8 hodin, vypracuje
dopravce v dohodě s odesilatelem plán cesty.
(5) Prováděcí právní předpis stanoví, do jaké doby po příchodu na jatky
musí být poražena dovezená jatečná zvířata jednotlivých druhů.
HLAVA V
VETERINÁRNÍ ASANACE
§ 39
(1) Veterinárními asanačními činnostmi jsou
a) shromažďování (sběr), přeprava (svoz), neškodné odstraňování a další
zpracovávání vedlejších živočišných produktů,
b) dezinfekce, deratizace, dezinsekce, popřípadě i dezodorizace,
c) odchyt zvířat bez pána 62) a toulavých a opuštěných zvířat23a) a
jejich umísťování do karantény nebo izolace.
(2) Veterinární asanační činnosti uvedené v odstavci 1 lze vykonávat jen
na základě povolení Státní veterinární správy.
(3) Vedlejší živočišné produkty, které nejsou vhodné ke krmení zvířat nebo
k dalšímu zpracování, musí být bez průtahů neškodně odstraněny zahrabáním na určeném
místě nebo spálením, popřípadě neškodně odstraněny jiným, tímto zákonem a předpisy
Evropské unie9b) stanoveným způsobem.
(4) K dezinfekci, deratizaci, dezinsekci a dezodorizaci podle tohoto zákona
lze používat jen registrované přípravky a postupy nebo přípravky, jejichž uvedení
do oběhu bylo povoleno5).
(5) Prováděcí právní předpis stanoví se zřetelem na povahu nákazy a nebezpečí
jejího šíření, které přípravky a postupy se použijí při provádění ochranných a zdolávacích
opatření.
§ 39a
(1) Zásady klasifikace vedlejších živočišných produktů, veterinární a hygienická
pravidla pro shromažďování (sběr), přepravu (svoz), označování, skladování, neškodné
odstraňování, použití a další zpracovávání vedlejších živočišných produktů jednotlivých
kategorií, stejně jako pro uvádění těchto produktů a výrobků z nich na trh, pro obchodování
s nimi a pro jejich dovoz, tranzit a vývoz, stanoví předpisy Evropské unie9b).
(2) Jestliže předpisy Evropské unie9b) vyžadují, aby byly vedlejší živočišné
produkty neškodně odstraněny nebo dále zpracovány, je provozovatel schváleného podniku,
závodu, popřípadě jiného zařízení povinen, není-li stanoveno jinak, neškodně odstranit
nebo dále zpracovat tyto vedlejší živočišné produkty v podniku, závodě, popřípadě
jiném zařízení, který byl pro neškodné odstraňování a další zpracovávání vedlejších
živočišných produktů příslušné kategorie schválen Státní veterinární správou a registrován
pod přiděleným veterinárním schvalovacím číslem. Podmínky schválení a pozastavení,
popřípadě odejmutí schválení jsou stanoveny předpisy Evropské unie9b).
(3) Provozovatelé schválených podniků, závodů, popřípadě jiných zařízení,
uvedených v odstavci 2, postupují při neškodném odstraňování a dalším zpracovávání
vedlejších živočišných produktů a při vlastní kontrole hygienických podmínek této
činnosti podle tohoto zákona a předpisů Evropské unie9b).
(4) Úřední veterinární lékaři ve schválených podnicích, závodech, popřípadě
jiných zařízeních, uvedených v odstavci 2, postupují při výkonu státního veterinárního
dozoru podle tohoto zákona a předpisů Evropské unie9b).
§ 40
(1) Chovatelé a osoby zacházející se živočišnými produkty jsou povinni
zajistit neškodné odstranění vedlejších živočišných produktů, které vzniknou v souvislosti
s jejich činností nebo v jejich zařízení; to platí přiměřeně také pro provozovatele
letišť, přístavů a jiných míst vstupu do České republiky, jde-li o dovážené živočišné
produkty, popřípadě jiné veterinární zboží, zabavené v souladu s předpisy Evropské
unie21) a určené k neškodnému odstranění, nebo o kuchyňské odpady z dopravních prostředků
v mezinárodní přepravě. Není-li stanoveno jinak, jsou povinni
a) hlásit neprodleně výskyt vedlejších živočišných produktů osobě,
která provádí jejich shromažďování (sběr) a přepravu (svoz). Ohlašovací povinnost
nemá chovatel nebo osoba zacházející se živočišnými produkty, pokud se s osobou,
jíž byl povolen výkon veterinární asanační činnosti, dohodla na pravidelném (turnusovém)
svozu vedlejších živočišných produktů,
b) třídit, označovat, bezpečně ukládat a podle potřeby ošetřovat vedlejší
živočišné produkty do doby přepravy k neškodnému odstranění na místech, s nimiž vyslovila
souhlas krajská veterinární správa, a to tak, aby nedocházelo k jejich zcizení, k
ohrožení zdraví lidí a zvířat nebo k poškození životního prostředí,
c) uchovávat obchodní a jiné doklady, týkající se vedlejších živočišných
produktů předaných k přepravě, po dobu nejméně 2 let, a jde-li o kadávery zvířat
individuálně označovaných podle zvláštních právních předpisů9d), zabezpečit, aby
tyto kadávery byly předávány k přepravě včetně identifikačních prostředků,
d) předávat vedlejší živočišné produkty osobě, která provádí jejich
shromažďování (sběr) a přepravu (svoz), poskytovat jí k tomu nezbytnou součinnost
a pomoc, zejména při přibližování kadáverů na místa přístupná dopravním prostředkům
a při jejich nakládání, a platit jí za přepravu a neškodné odstraňování a další zpracovávání
vedlejších živočišných produktů sjednanou cenu.
(2) Chovatelé a osoby zacházející se živočišnými produkty, u nichž
se obvykle vyskytují vedlejší živočišné produkty, jsou dále povinni
a) zřizovat nepropustné, dobře čistitelné, dezinfikovatelné a uzavíratelné
kafilerní boxy pro krátkodobé ukládání vedlejších živočišných produktů, čistit a
dezinfikovat je po každém vyprázdnění,
b) vhodně umísťovat kafilerní boxy jak z hlediska jejich oddělení od
ostatních provozních prostorů, tak i z hlediska nakládání a přepravy vedlejších živočišných
produktů.
(3) Ten, komu náleží nebo kdo spravuje místo nálezu vedlejších živočišných
produktů, má ohlašovací povinnost podle odstavce 1 písm. a) v případě, že není znám
chovatel nebo osoba zacházející se živočišnými produkty uvedená v odstavci 1. V tomto
případě hradí náklady neškodného odstranění vedlejšího živočišného produktu obec,
v jejímž katastrálním území je místo nálezu.
(4) Nerozhodla-li Státní veterinární správa z nákazových důvodů jinak,
může chovatel sám na vlastním pozemku neškodně odstranit kadáver zvířete v zájmovém
chovu, pokud tento kadáver nepochází ze zvířete náležejícího mezi přežvýkavce nebo
prasata, anebo ze zvířete nemocného nebezpečnou nákazou nebo podezřelého z této nákazy.
Neškodným odstraněním se v tomto případě rozumí zahrabání na místě vhodném z hlediska
ochrany zdraví lidí a zvířat a ochrany životního prostředí, a to do hloubky nejméně
80 cm s použitím dezinfekčních prostředků. Kadáver koně v zájmovém chovu může chovatel
neškodně odstranit sám na vlastním pozemku jen se souhlasem krajské veterinární správy
a za podmínek jí stanovených; chovatel je dále povinen místo zahrabání kadáveru koně
označit způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem a toto označení zachovávat
po dobu 10 let.
(5) Podnikatel, který zachází se živočišnými produkty, může se souhlasem
krajské veterinární správy a za podmínek stanovených předpisy Evropské unie9b) zpracovávat
ve vlastním zařízení vedlejší živočišné produkty, které vznikly v souvislosti s jeho
činností.
§ 41
(1) Osoba, jíž byl povolen výkon veterinární asanační činnosti, je povinna
vykonávat ji tak, aby nedocházelo k ohrožení zdraví lidí a zvířat, k týrání zvířat
nebo k poškození životního prostředí. Osoba, jejímž předmětem činnosti je shromažďování,
přeprava, neškodné odstraňování a další zpracovávání vedlejších živočišných produktů
(dále jen "asanační podnik"), je povinna dále
a) zajistit nepřetržitý příjem hlášení o výskytu vedlejších živočišných
produktů a svážet je do 24 hodin poté, kdy byla o jejich výskytu uvědoměna, v případech
veřejného zájmu neprodleně,
b) svážet a neškodně odstraňovat nebo dále zpracovávat veškeré vedlejší
živočišné produkty z určeného územního obvodu (svozové oblasti) vždy, pokud tyto
produkty nebyly v souladu s tímto zákonem a předpisy Evropské unie9b) neškodně odstraněny
nebo dále zpracovány jinak, a požadovat za to úhradu ve výši ceny sjednané podle
zvláštního právního předpisu24),
c) postupovat při zdolávání nebezpečné nákazy nebo nemoci přenosné
ze zvířat na člověka a jejich následků v souladu s nařízenými ochrannými a zdolávacími
opatřeními,
d) vypracovat provozní řád a předložit jej před zahájením činnosti
krajské veterinární správě ke schválení,
e) dodržovat veterinární a hygienické požadavky na neškodné odstraňování
a další zpracovávání vedlejších živočišných produktů stanovené tímto zákonem a předpisy
Evropské unie9b), jakož i postupy založené na analýze nebezpečí a kritických kontrolních
bodech (HACCP),
f) provádět vlastní kontroly dodržování veterinárních a hygienických
požadavků na neškodné odstraňování a další zpracovávání vedlejších živočišných produktů
stanovených tímto zákonem a předpisy Evropské unie9b), vést záznamy o výsledcích
těchto kontrol, uchovávat je po dobu nejméně 2 let a předkládat je na požádání úřednímu
veterinárnímu lékaři,
g) vytvořit podmínky včetně bezplatného poskytnutí vhodného prostoru
k provádění patologicko-anatomických pitev kadáverů (dále jen "veterinární prosektorská
činnost") krajskou veterinární správou,
h) jde-li o kadávery zvířat individuálně označených podle zvláštního
právního předpisu9d), nesnímat, popřípadě neodstraňovat identifikační prostředky
dříve, než dojde k vlastnímu neškodnému odstraňování nebo dalšímu zpracovávání těchto
kadáverů.
2) Vedlejší živočišné produkty převzaté asanačním podnikem k neškodnému
odstranění nebo k dalšímu zpracování nesmí již opustit prostory tohoto podniku bez
souhlasu krajské veterinární správy, nejde-li o jejich přemístění do jiného asanačního
podniku.
(3) Místo určené pro neškodné odstraňování vedlejších živočišných produktů
zahrabáním (dále jen "zahraboviště"), zařízení určené pro neškodné odstraňování a
další zpracovávání vedlejších živočišných produktů nebo místo určené pro ukládání
nebo spalování kadáverů zvířat v zájmovém chovu se zřizují po vyjádření krajského
úřadu, obecního úřadu nebo újezdního úřadu a krajské veterinární správy na místě,
a) které je dostatečně vzdáleno od míst, na nichž jsou chována hospodářská
zvířata,
b) kde touto činností nebude narušováno životní prostředí.
(4) Zařízení určené pro neškodné odstraňování a další zpracovávání vedlejších
živočišných produktů musí být vybaveno a udržováno tak, aby umožňovalo bezpečnou
práci a bezpečné zneškodňování a zpracovávání těchto produktů, popřípadě uvádění
na trh takových výrobků, které neobsahují nepřípustné množství škodlivých látek ani
patogenních mikroorganismů. V tomto zařízení nesmí být vyráběny výrobky určené k
výživě lidí.
(5) Prováděcí právní předpis může stanovit, vyžadují-li to právní akty
Evropské unie,
a) podrobnější veterinární a hygienické požadavky na označování, shromažďování
(sběr), přepravu (svoz), neškodné odstraňování a další zpracovávání vedlejších živočišných
produktů, na uspořádání a vybavení podniku, závodu, popřípadě jiného zařízení určeného
pro neškodné odstraňování a další zpracovávání vedlejších živočišných produktů, na
zahraboviště a na zařízení (místa) určená pro ukládání nebo spalování kadáverů zvířat
v zájmovém chovu, pokud tyto požadavky nejsou stanoveny předpisy Evropské unie,
b) podrobnosti týkající se provádění vlastní kontroly hygienických
podmínek neškodného odstraňování a dalšího zpracovávání vedlejších živočišných produktů
provozovateli podniků, závodů, popřípadě jiných zařízení, uvedených v § 39a odst.
2.
§ 42
(1) Osoba, jíž byl povolen výkon činnosti uvedené v § 39 odst. 1 písm.
c), provádí
a) v rámci ochranných a zdolávacích opatření odchyt zvířat bez pána62)
a toulavých a opuštěných zvířat, vnímavých na nebezpečnou nákazu,
b) na žádost obce, v případě hlavního města Prahy na žádost městské části
hlavního města Prahy, Policie České republiky nebo obecní policie a v součinnosti
s nimi odchyt toulavých a opuštěných zvířat, a jejich umístění v karanténě nebo izolaci,
je-li jejich odchyt v zájmu ochrany zdraví lidí a zvířat, popřípadě v jiném veřejném
zájmu.
(2) Odchyt zvířat bez pána 62) a toulavých a opuštěných zvířat, popřípadě
i jiných zvířat podle odstavce 1, jakož i sběr a neškodné odstraňování kadáverů zvířat
v zájmovém chovu, může provádět fyzická osoba, která absolvovala specializovanou
odbornou průpravu se zaměřením na tuto činnost organizovanou vysokou školou uskutečňující
akreditovaný studijní program v oblasti veterinárního lékařství nebo veterinární
hygieny, složila závěrečnou zkoušku a získala tak osvědčení o způsobilosti k této
činnosti. Pečovat o toulavá a opuštěná zvířata v útulcích pro zvířata mohou pouze
osoby, které mají uvedené osvědčení.
(3) Osoba uvedená v odstavci 1 nebo 2 odchycené zvíře
a) vydá chovateli, který je povinen držet toto zvíře podle pokynů krajské
veterinární správy po nezbytně nutnou dobu v izolaci,
b) utratí, rozhodne-li tak krajská veterinární správa z nákazových
nebo diagnostických důvodů, vyžaduje-li to povaha nebezpečné nákazy a okolnosti případu;
náklady na utracení6) zvířete hradí stát.
(4) Náklady na odchyt zvířete a dočasnou péči o ně je chovatel odchyceného
zvířete povinen nahradit osobě, která tyto náklady vynaložila.
(5) Není-li znám chovatel, jemuž by mělo být odchycené zvíře vráceno podle
odstavce 3 písm. a), anebo nelze-li je vrátit chovateli z jiného důvodu, osoba uvedená
v odstavci 1 nebo 2 odchycené zvíře umístí v útulku pro zvířata. Chovatel je povinen
uhradit náklady vynaložené na péči o odchycené zvíře v útulku pro zvířata.
(6) Provozovatel útulku pro zvířata je povinen požádat krajskou veterinární
správu o registraci útulku nejméně 14 dnů před zahájením činnosti. V žádosti vedle
obecných náležitostí podle správního řádu uvede druh útulku, zda půjde o útulek pro
hospodářská zvířata nebo o útulek pro zvířata v zájmovém chovu, a kapacitu útulku.
(7) Provozovatel útulku pro zvířata může tuto činnost vykonávat až po registraci.
Krajská veterinární správa neprovede registraci, jestliže žadatel nesplňuje požadavky
stanovené tímto zákonem a prováděcími právními předpisy vydanými k provozování útulku
pro zvířata.
(8) Provozovatel útulku pro zvířata je povinen oznámit krajské veterinární
správě změny údajů uvedených v dokladu o registraci do 30 dnů ode dne nastalé změny.
(9) Krajská veterinární správa zruší registraci na žádost provozovatele
útulku pro zvířata. Zjistí-li krajská veterinární správa závažné nebo opětovné porušení
povinnosti provozovatele útulku, registraci zruší. O zrušení registrace krajská veterinární
správa žadatele informuje.
(10) Prováděcí právní předpis stanoví obsah, rozsah a organizaci specializované
odborné průpravy uvedené v odstavci 2, způsob a organizaci ověřování získaných znalostí
a vydávání osvědčení.
(11) Prováděcí právní předpis stanoví podmínky pro provozování útulku,
jeho uspořádání a minimální velikost prostor pro zvířata.
HLAVA VI
STÁTNÍ SPRÁVA VE VĚCECH VETERINÁRNÍ PÉČE
§ 43
Orgány státní správy ve věcech veterinární péče
Státní správu ve věcech veterinární péče vykonávají
a) ministerstvo,
b) Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra,
c) obce,
d) orgány veterinární správy.
§ 44
(1) Ministerstvo
a) stanoví hlavní směry rozvoje a úkoly veterinární
péče a kontroluje jejich plnění,
b) řídí výkon státní správy ve věcech veterinární péče a rozhoduje o opravných prostředcích
proti rozhodnutím Ústřední veterinární správy, může vyhlásit některou územní oblast
za region ovlivněný zvláštními zeměpisnými omezeními,
c) schvaluje programy ozdravování zvířat a zásady pro vypracování pohotovostních
plánů a zveřejňuje je ve Věstníku Ministerstva zemědělství a na svých internetových
stránkách,
d) na základě nákazové situace a jejího předpokládaného vývoje a se zřetelem na zvláštní
veterinární záruky požadované v souvislosti s mezinárodním obchodem se zvířaty a
jejich produkty stanoví, které programy ozdravování zvířat, úkony související s kontrolou
dědičnosti zdraví, úkony související s kontrolou pohody zvířat, povinné preventivní
a diagnostické úkony k předcházení vzniku a šíření nákaz a nemocí přenosných ze zvířat
na člověka, jakož i k jejich zdolávání, se provádějí v příslušném kalendářním roce
a to včetně podmínek a lhůt k jejich provedení, a určuje, které z nich a v jakém
rozsahu se hradí z prostředků státního rozpočtu. Mezi nákazami, jichž se tyto úkony
týkají, jsou vždy tuberkulóza, brucelóza a enzootická leukóza skotu, jakož i brucelóza
a Aujeszkyho choroba prasat,
e) koordinuje činnost ústředních orgánů státní správy při plnění úkolů souvisejících
s předcházením vzniku a šíření nebezpečných nákaz a jejich zdoláváním,
f) může v souvislosti s prováděním mimořádných veterinárních opatření nebo v souvislosti
s provedením porážky nebo usmrcení většího počtu hospodářských zvířat v případě jejich
nemoci, vyčerpání nebo zranění pro potřeby Státní veterinární správy požádat Správu
státních hmotných rezerv o poskytnutí státní hmotné rezervy formou bezúplatného použití,
g) může měnit nebo ukončit mimořádná veterinární opatření vyhlášená Ústřední veterinární
správou, která trvají déle než 15 dnů,
h) rozhoduje o náhradě nákladů a ztrát vzniklých v souvislosti s nebezpečnými nákazami.
(2) Povinné preventivní a diagnostické úkony pro příslušný kalendářní rok
a podmínky a lhůty k jejich provedení uvedené v odstavci 1 písm. d) stanoví ministerstvo
formou opatření obecné povahy na období 1 kalendářního roku; opatření obecné povahy
se vydává bez řízení o návrhu opatření obecné povahy.
(3) Opatření obecné povahy nabývá účinnosti dnem jeho vyvěšení na úřední
desce ministerstva a vyvěšuje se po celý kalendářní rok. Ministerstvo opatření obecné
povahy zašle též Ústřední veterinární správě a krajským veterinárním správám, které
jsou povinny jej bezodkladně vyvěsit na svých úředních deskách po celý kalendářní
rok.
(4) Opatření obecné povahy v den následující po dni nabytí jeho účinnosti
opatří ministerstvo záznamem o jeho účinnosti.
(5) Ministerstvo zřizuje státní veterinární ústavy a ústav pro vědeckovýzkumnou
činnost v oboru veterinárního lékařství a na návrh Státní veterinární správy určuje
národní referenční laboratoře; seznam národních referenčních laboratoří se zveřejňuje
ve Věstníku Ministerstva zemědělství.
(6) Ministr zemědělství zřizuje v dohodě s ústředními orgány státní správy,
jimž přísluší některé úkoly související s předcházením vzniku a šíření nebezpečných
nákaz a jejich zdoláváním, Ústřední nákazovou komisi jako svůj trvalý poradní orgán.
§ 45
(1) Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra v oboru své působnosti
a) organizuje provádění mimořádných veterinárních opatření nařízených
jinými orgány, popřípadě činí v dohodě s těmito orgány vlastní mimořádná veterinární
opatření,
b) provádí ve spolupráci se Státní veterinární správou povinné preventivní,
diagnostické a léčebné úkony k předcházení vzniku a šíření nebezpečných nákaz a k
jejich zdolávání, jakož i jiné odborné veterinární úkony, potřebné k veterinární
kontrole zdraví a dědičnosti zdraví,
c) vykonává státní veterinární dozor a činí opatření k odstranění zjištěných
nedostatků, a to Ministerstvo obrany v objektech důležitých pro obranu státu24a)
nebo v objektech jím zřízených organizačních složek státu nebo příspěvkových organizací
a Ministerstvo vnitra v objektech Ministerstva vnitra nebo jím zřízených organizačních
složek státu nebo útvarů Policie České republiky,
d) poskytuje Státní veterinární správě informace důležité z hlediska
předcházení vzniku a šíření nebezpečných nákaz a péče o zdravotní nezávadnost živočišných
produktů.
(2) Veterinární lékaři Ministerstva obrany nebo ozbrojených sil České
republiky, kteří byli pověřeni touto činností,
a) vystavují a vyplňují pasy psů používaných k plnění úkolů Ministerstva
obrany a ozbrojených sil České republiky, pokud jde o psy přemísťované mezi členskými
státy k neobchodním účelům, a odebírají jim vzorky k provedení sérologického testu
prokazujícího titr protilátek proti vzteklině,
b) provádějí kontroly psů používaných k plnění úkolů Ministerstva obrany
a ozbrojených sil České republiky při vstupu těchto psů ze třetích zemí v místech
vstupu podle čl. 10 odst. 2 předpisu Evropské unie o veterinárních podmínkách pro
neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu48) určených Ministerstvem obrany,
c) vydávají zdravotní potvrzení pro zvířata chovaná v objektech důležitých
pro obranu státu nebo v objektech Ministerstvem obrany zřízených organizačních složek
státu nebo příspěvkových organizací.
(3) Veterinární lékaři Ministerstva vnitra, popřípadě jím zřízených organizačních
složek státu nebo útvarů Policie České republiky, kteří byli pověřeni touto činností,
vystavují a vyplňují pasy psů používaných k plnění úkolů Ministerstva vnitra, pokud
jde o psy přemísťované mezi členskými státy k neobchodním účelům, a odebírají jim
vzorky k provedení sérologického testu prokazujícího titr protilátek proti vzteklině.
§ 46
Obec
a) schvaluje místa, na nichž lze konat trhy určené k prodeji zvířat
a živočišných produktů (tržnice a tržiště) a po určení veterinárních podmínek místa,
na nichž lze konat svody zvířat, a povoluje konání těchto trhů a svodů. Na území
hlavního města Prahy schvalují tato místa a povolují konání těchto trhů a svodů městské
části hlavního města Prahy,
b) vydává na návrh krajské veterinární správy nařízení obce25) o nařízení
mimořádných veterinárních opatření, ukončuje mimořádná veterinární opatření a dozírá
na jejich plnění. To však neplatí pro hlavní město Prahu, v němž vyhlašuje a ukončuje
mimořádná veterinární opatření vždy Městská veterinární správa v Praze,
c) sama nebo ve spolupráci s jinou obcí nebo jinou osobou může zřídit
a provozovat útulek pro zvířata odchycená podle § 42 odst. 1,
d) hradí náklady spojené s odchytem a izolací odchyceného zvířete podle
§ 42, není-li jeho chovatel znám,
e) podílí se na svém území, které zasahuje do ochranného pásma, pásma
dozoru, popřípadě dalšího pásma s omezením, na zabezpečování mimořádných veterinárních
opatření nařízených Státní veterinární správou, a to způsobem a v rozsahu stanovenými
těmito opatřeními; na území hlavního města Prahy se na zabezpečování uvedených opatření
podílejí městské části hlavního města Prahy. Pro náhradu nákladů a ztrát vzniklých
obci a v případě hlavního města Prahy městské části v souvislosti se zabezpečováním
mimořádných veterinárních opatření platí obdobně § 67 odst. 2, § 68 odst. 1 a § 70
odst. 1 a 2.
§ 47
Orgány veterinární správy
(1) Státní veterinární správa je orgánem veterinární správy a správním
úřadem s celostátní působností podřízeným ministerstvu.
(2) Státní veterinární správa je organizační složkou státu a účetní jednotkou.
Jejím sídlem je Praha.
(3) Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv (dále
jen „Ústav“) je orgánem veterinární správy pro oblast veterinárních přípravků a veterinárních
technických prostředků, organizační složkou státu a účetní jednotkou.
(4) Státní veterinární správa je tvořena Ústřední veterinární správou,
krajskými veterinárními správami, které vykonávají svou působnost ve věcech veterinární
péče na území, které je shodné s územím krajů podle jiného zákona7a), a Městskou
veterinární správou v Praze, která vykonává působnost krajské veterinární správy
na území hlavního města Prahy.
(5) V čele Státní veterinární správy je ústřední ředitel, který řídí Ústřední
veterinární správu; jeho výběr, jmenování a odvolání se řídí zákonem o státní službě.
Výběr, jmenování a odvolání ředitele krajské veterinární správy se řídí zákonem o
státní službě.
(6) Ústřední ředitel jmenuje a odvolává se souhlasem ministra zemědělství
ředitele státních veterinárních ústavů.
(7) Svou působnost vykonává Státní veterinární správa Ústřední veterinární
správou a krajskými veterinárními správami. Jako orgán prvého stupně rozhoduje ve
správním řízení krajská veterinární správa podle své územní působnosti, o odvolání
proti rozhodnutí krajské veterinární správy rozhoduje Ústřední veterinární správa,
s výjimkou § 48 odst. 1 písm. f), g), l) a p), ve kterých rozhoduje jako orgán prvého
stupně Ústřední veterinární správa.
§ 48
Státní veterinární správa
(1) Ústřední veterinární správa
a) zpracovává koncepce ochrany zdraví zvířat a péče o zdravotní nezávadnost
živočišných produktů, víceleté plány kontrol s cílem pravidelně ověřovat dodržování
právních předpisů, které se týkají zdraví a pohody zvířat a zdravotní nezávadnosti
živočišných produktů a krmiv, plány sledování některých látek a jejich reziduí a
zabezpečuje realizaci těchto koncepcí a plánů,
b) předkládá ministerstvu ke schválení návrhy programů ozdravování
zvířat, včetně návrhů na jejich financování, a zabezpečuje jejich plnění, návrhy
zásad pro vypracování pohotovostních plánů, jakož i, v případě hospodářských zvířat
po projednání s Agrární komorou, návrhy na stanovení dalších povinných preventivních
a diagnostických úkonů k předcházení vzniku a šíření nákaz a nemocí přenosných ze
zvířat na člověka a k jejich zdolávání, které nejsou uvedeny v § 44 odst. 1 písm.
d) větě druhé. Při vzniku mimořádné situace organizuje činnost krizového centra tlumení
nákaz25b),
c) vypracovává a aktualizuje celostátní pohotovostní plány, koordinuje
provádění povinných preventivních a diagnostických úkonů k předcházení vzniku a šíření
nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka a k jejich zdolávání, rozhoduje o
nařízení, změně a ukončení mimořádných veterinárních opatření a dozírá na jejich
plnění, přiznává, pozastavuje a obnovuje stádům, hospodářstvím a oblastem status
prosté nákazy, vede jejich seznam a navrhuje orgánům Evropské unie, aby byl České
republice přiznán status území prostého nákazy,
d) řídí krajské veterinární správy, rozhoduje o opravných prostředcích
proti jejich rozhodnutím a proti rozhodnutím Ústavu,
e) řídí státní veterinární ústavy a Ústav a koordinuje jejich odbornou
činnost, navrhuje ministerstvu určení národních referenčních laboratoří a určuje
referenční laboratoře, usměrňuje a koordinuje jejich činnost,
f) vykonává státní veterinární dozor a vydává závazné pokyny k odstranění
zjištěných nedostatků, provádí úřední kontroly a audity a na základě jejich výsledků
přijímá vhodná opatření, povoluje v souladu s předpisy Evropské unie zmírňující výjimky
z veterinárních a hygienických požadavků stanovených na zdraví zvířat a jejich pohodu,
na živočišné produkty, jakož i na konstrukci, uspořádání a vybavení podniků, závodů
a jiných zařízení, v nichž se zachází se živočišnými produkty, a na vedlejší živočišné
produkty, mají-li tyto výjimky celostátní povahu nebo se týkají území více krajů,
g) vydává závazné posudky v případech, v nichž si jejich vydávání vyhradí,
dává z hlediska zdravotní nezávadnosti souhlas k biologickému zkoušení dosud nepoužívaných
krmiv, jejich výrobě, dovozu a uvádění na trh, určuje případy, ve kterých je třeba
provést hodnocení specifické účinnosti biocidních přípravků proti stanoveným původcům
nákaz,
h) provádí kontroly podle zákona o Státním zemědělském intervenčním
fondu pro potřeby tohoto fondu,
i) určuje pohraniční veterinární stanici podle čl. 59 nařízení Evropského
parlamentu a Rady (EU) 2017/625 a za podmínek uvedených v čl. 62 a 63 nařízení Evropského
parlamentu a Rady (EU) 2017/625 určení pohraniční veterinární stanice ruší nebo pozastavuje,
na požádání dovozců zvířat nebo živočišných produktů, pro něž nejsou dovozní podmínky
stanoveny (harmonizovány) předpisy Evropské unie, sděluje dovozní podmínky uplatňované
na dovoz zvířat nebo živočišných produktů daného druhu z příslušné třetí země do
České republiky a určuje, která očkování brání dovozu zvířat a jejich produktů, může
v souvislosti s úkoly týkajícími se pohraniční veterinární kontroly požadovat od
celních orgánů informace nezbytné z hlediska řízení a mezinárodní spolupráce na úseku
této kontroly,
j)
vede, aktualizuje a zveřejňuje na internetových stránkách Státní veterinární správy
seznamy schválených a registrovaných, povolených, určených, popřípadě evidovaných
1. chovatelů, kteří chovají 3 a více psů samičího pohlaví starších 12 měsíců,
účastníků sítě sledování, shromažďovacích středisek, karanténních středisek, inseminačních
stanic, středisek pro odběr spermatu, bank spermatu, zařízení pro chov zvířat, včetně
chovu živočichů pocházejících z akvakultury, a jiných zařízení, podílejících se na
uvádění zvířat do oběhu a na obchodování s nimi,
2. podniků, závodů, popřípadě jiných zařízení, podílejících
se na výrobě, zpracovávání a uvádění živočišných produktů na trh a na obchodování
s nimi,
3. osob, které jako podnikatelé10) přepravují zvířata nebo živočišné produkty
a podléhají registraci, jakož i obchodníků uvedených v § 9b,
4. třetích zemí, popřípadě
jejich částí, z nichž lze dovážet zvířata nebo živočišné produkty do České republiky,
5.
podniků, popřípadě jiných zařízení v třetích zemích, z nichž lze dovážet živočišné
produkty do České republiky,
6. veterinárních laboratoří, asanačních podniků a jiných
osob, které vykonávají jen některé asanační činnosti uvedené v § 39 odst. 1,
7. svobodných
pásem a celních skladů pod státním veterinárním dozorem,
8. referenčních
laboratoří,
9. dalších osob, podniků, závodů, středisek a jiných zařízení a prostředků,
pokud jejich schválení a registraci, popřípadě jen registraci vyžadují tento zákon
nebo předpisy Evropské unie;
seznamy podle bodů 1 až 9 předává Komisi
a ostatním členským státům, vyžadují-li to předpisy Evropské unie,
k) zveřejňuje na internetových stránkách Státní veterinární správy
v souladu s právními akty Evropské unie vzory veterinárních osvědčení a vzory veterinárních
osvědčení k vývozu vyjednané Ústřední veterinární správou s kompetentní autoritou
dovážejícího státu, jakož i seznamy referenčních laboratoří Evropské unie, národních
referenčních laboratoří členských států a laboratoří členských států oprávněných
k výkonu určité laboratorní činnosti, pokud to právní akty Evropské unie vyžadují,
l) vydává, mění a odnímá fyzickým a právnickým osobám povolení
1. k
provádění laboratorní, popřípadě jiné veterinární diagnostické činnosti, jejíž výsledky
mají být využívány pro účely státního veterinárního dozoru,
2. k provozování asanačního
podniku,
m) shromažďuje, zpracovává a vyhodnocuje informace z oblasti veterinární
péče včetně údajů, jež se Česká republika zavázala podávat mezinárodním organizacím
vzhledem ke svému členství v nich, vede, provozuje a rozvíjí informační systém v
oblasti veterinární péče v souladu se zvláštními právními předpisy25c), spolupracuje
se správci jiných informačních systémů sloužících k výkonu veřejné správy v České
republice a zabezpečuje funkční integraci informačního systému v oblasti veterinární
péče do mezinárodních informačních systémů v oblasti veterinární péče,
n) organizuje atestační studium úředních veterinárních lékařů a uděluje
atestace, organizuje odborné kurzy a další vzdělávání zaměstnanců Státní veterinární
správy,
o) spolupracuje
1. s Agrární komorou, Potravinářskou komorou, Komorou
a s dalšími profesními zájmovými sdruženími, jakož i s Veterinární a farmaceutickou
univerzitou Brno v otázkách týkajících se jejich působnosti a společného zájmu,
2.
s orgány Evropské unie, kterým podává jimi požadované nebo předpisy Evropské unie
stanovené informace, zprávy, stanoviska a doklady z oboru své působnosti, a s členskými
státy, kterým poskytuje potřebnou součinnost, zejména informace stanovené předpisy
Evropské unie,
3. se zahraničními veterinárními službami a příslušnými mezinárodními
organizacemi,
p) plní úkoly vyplývající pro ni z předpisů Evropské unie2), včetně
výkonu dozoru nad plněním povinností vyplývajících pro fyzické a právnické osoby
z těchto předpisů, vydává povolení k přijetí vedlejších živočišných produktů náležejících
mezi materiály 1. nebo 2. kategorie a zpracovaných produktů pocházejících z těchto
materiálů, které jsou odesílány z jiných členských států do České republiky jako
státu určení,
r) přiděluje výrobcům pasů řady čísel v souladu s čl. 21 odst. 3 předpisu
Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém
chovu48),
s) vydává na žádost osvědčení o uznání uplatněné certifikované metodiky
z oblasti veterinární péče vypracované v rámci výzkumného projektu nebo záměru,
t) plní ostatní úkoly stanovené tímto zákonem nebo zvláštními právními
předpisy1b),
u) vede a aktualizuje evidenci trvale označených psů a jejich chovatelů
podle § 4 odst. 7
(2) Prováděcí právní předpis stanoví konkrétní požadavky na vybavení, způsob
a organizaci provozu informačního systému v oblasti veterinární péče.
§ 48a
(1) Ústřední veterinární správa informuje veřejnost na základě výsledků
státního veterinárního dozoru o zjištěných živočišných produktech, které nejsou zdravotně
nezávadné, nebo živočišných produktech nevhodných k lidské spotřebě v souladu s čl.
10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002.
(2) Ústřední veterinární správa je oprávněna informovat veřejnost na
základě výsledků státního veterinárního dozoru o
a) zjištěných živočišných produktech označených nebo nabízených klamavým
způsobem, nebo
b) potvrzení výskytu nebezpečné nákazy nebo nemoci přenosné ze zvířat
na člověka, které mohou ohrozit zdraví lidí nebo zvířat.
(3) Informace veřejnosti zveřejněné podle odstavců 1 a 2 mohou obsahovat
totožnost kontrolované osoby, povahu případného rizika, přijatá opatření a další
informace nezbytné k ochraně zdraví lidí a zvířat. Na tyto případy se nevztahuje
povinnost mlčenlivosti uložená podle zvláštních právních předpisů51).
(4) Informace nezbytné k ochraně zdraví lidí a zvířat zveřejněné podle
odstavců 1 a 2 mohou být veřejnosti poskytnuty také prostřednictvím letáků nebo plakátů
umístěných na dobře viditelných místech. Vlastník, nájemce, pachtýř nebo provozovatel
tohoto místa je povinen zveřejnění informace podle věty první umožnit.
§ 49
Krajská veterinární správa
(1) Krajská veterinární správa
a) vypracovává a aktualizuje v souladu s celostátními pohotovostními
plány krajské pohotovostní plány a kontroluje jejich plnění, organizuje činnost krajského
krizového centra tlumení nákaz25b),
b) organizuje provádění povinných preventivních a diagnostických úkonů
k předcházení vzniku a šíření nákaz a k jejich zdolávání, schvaluje a v případě neprovedení
stanovených povinných preventivních a diagnostických úkonů [§ 4 odst. 1 písm. i),
§ 44 odst. 1 písm. d)] pozastavuje, popřípadě odnímá status hospodářství úředně prostého
nebezpečných nákaz, uznává a odnímá status hospodářství se zanedbatelným nebo kontrolovaným
rizikem klasické klusavky za podmínek stanovených předpisem Evropské unie34), schvaluje
ozdravovací programy chovatelů, schvaluje prostory určené pro čištění a dezinfekci
dopravních prostředků používaných k přepravě zvířat a plní úkoly vyplývající pro
ni z plánu sledování některých látek a jejich reziduí,
c) rozhoduje o nařízení, změně a ukončení mimořádných veterinárních
opatření v obvodu kraje nebo jeho části, přesahující územní obvod obce, dozírá na
jejich plnění a povoluje individuální výjimky z nařízených mimořádných veterinárních
opatření,
d) rozhoduje o nařízení, změně a ukončení mimořádných veterinárních
opatření, jimiž se ukládají povinnosti individuálně určeným fyzickým a právnickým
osobám, a dozírá na jejich plnění,
e) oznamuje na základě výsledků předběžného vyšetření zvířat podezření
z výskytu nebezpečné nákazy Ústřední veterinární správě a po jejich potvrzení výskyt
této nákazy příslušnému krajskému úřadu, obci, na území hlavního města Prahy městským
částem hlavního města Prahy, orgánu Policie České republiky a místně příslušnému
orgánu Komory, výskyt nemoci přenosné ze zvířat na člověka též příslušnému orgánu
ochrany veřejného zdraví,
f) z nákazových důvodů může nařídit chovateli, aby předvedl zvíře k
veterinárnímu vyšetření, ochrannému očkování nebo k provedení jiného odborného veterinárního
úkonu, a určuje podmínky a dobu trvání karantény a izolace,
g) vykonává státní veterinární dozor a vydává závazné pokyny k odstranění
zjištěných nedostatků, provádí plánované úřední kontroly, kontroly v případě podezření
z nedodržování povinností a požadavků a audity, a na základě jejich výsledků přijímá
vhodná opatření, ověřuje soulad se specifikacemi podle předpisů Evropské unie o zemědělských
produktech a potravinách, jež představují zaručené tradiční speciality, a o ochraně
zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin25j), pokud
jde o produkty a potraviny živočišného původu, povoluje v souladu s předpisy Evropské
unie zmírňující výjimky z veterinárních a hygienických požadavků stanovených na zdraví
zvířat a jejich pohodu, na živočišné produkty, jakož i na konstrukci, uspořádání
a vybavení podniků, závodů a jiných zařízení, v nichž se zachází se živočišnými produkty,
a na vedlejší živočišné produkty, pokud povolování těchto výjimek nepřísluší Ústřední
veterinární správě,
h) schvaluje a registruje, popřípadě jen registruje v obvodu své působnosti
1.
účastníky sítě sledování, shromažďovací střediska, karanténní střediska, inseminační
stanice, střediska pro odběr spermatu, banky spermatu, zařízení pro chov zvířat,
včetně chovu živočichů pocházejících z akvakultury, a jiná zařízení, podílející se
na uvádění zvířat do oběhu a na obchodování s nimi,
2. podniky, závody, popřípadě jiná zařízení, podílející
se na výrobě, zpracovávání a uvádění živočišných produktů na trh a na obchodování
s nimi,
3. osoby, které jako podnikatelé10) přepravují zvířata nebo živočišné produkty
a podléhají registraci, jakož i obchodníky uvedené v § 9b,
4. asanační podniky a jiné
osoby, které vykonávají jen některé asanační činnosti uvedené v § 39 odst. 1,
5. soukromé
veterinární lékaře pro shromažďovací střediska nebo pro určitou činnost, pokud jejich
schválení vyžadují tento zákon nebo předpisy Evropské unie,
6. svobodná pásma a celní
sklady pod státním veterinárním dozorem,
7. útulky pro
zvířata,
8. další osoby, podniky, závody, střediska a jiná zařízení a prostředky,
pokud jejich schválení a registraci, popřípadě jen registraci vyžadují tento zákon
nebo předpisy Evropské unie; odnímá nebo pozastavuje schválení a registraci, popřípadě
jen ruší registraci, jsou-li splněny podmínky pro takové opatření stanovené tímto
zákonem nebo předpisy Evropské unie,
i) vydává závazné posudky pro stavební řízení, ohlášení stavby a pro
kolaudační souhlas a osvědčuje splnění požadavků a podmínek stanovených pro zacházení
se živočišnými produkty,
j) uplatňuje stanoviska k územním plánům, regulačním plánům a závazná
stanoviska v územním řízení z hlediska veterinární péče,
k) určuje veterinární podmínky pro konání svodů zvířat a veterinární
podmínky k provádění pokusů na zvířatech, registruje cirkusy, vydává rejstříky cirkusových
zvířat a rejstříky míst konání představení cirkusů, potvrzuje pasy pro cirkusová
zvířata, provádí kontroly dodržování povinností a požadavků spojených s přemísťováním
cirkusových zvířat mezi členskými státy a ověřuje, zda jsou splněny podmínky pro
přemístění cirkusu z České republiky do jiného členského státu,
l) tomu, kdo vyrábí, zpracovává, dováží, ošetřuje, skladuje, přepravuje,
uvádí na trh a používá krmiva živočišného původu, určuje veterinární podmínky pro
jejich použití tak, aby bylo vyloučeno jejich ovlivnění činiteli působícími nepříznivě
na jejich zdravotní nezávadnost. U krmiv, jež byla ošetřena látkami škodlivými zdraví
lidí nebo zvířat nebo jinak nepříznivě ovlivňujícími živočišné produkty anebo do
nichž byly takové látky přidávány v souladu se schváleným technologickým postupem
a která proto mohou být použita ke krmení jen po uplynutí stanovené ochranné lhůty,
stanovuje v případě potřeby tuto lhůtu nebo jiné veterinární podmínky a opatření,
a kontroluje jejich dodržování,
m) vydává po provedené veterinární kontrole veterinární osvědčení a
odpovídá za jeho úplnost a správnost,
n) provádí prohlídku jatečných zvířat a masa, jakož i veterinární vyšetření
ostatních živočišných produktů a posuzuje jejich použitelnost (poživatelnost), vydává
provozovatelům drůbežích nebo králičích jatek povolení k tomu, aby zaměstnanci těchto
provozovatelů asistovali úřednímu veterinárnímu lékaři při provádění úkolů souvisejících
s úředními kontrolami, a provozovatelům jatek jiných druhů zvířat povolení k tomu,
aby zaměstnanci těchto provozovatelů prováděli odběr vzorků nebo testování související
s úředními kontrolami, a rozhoduje o výši náhrady nákladů spojených s výkonem této
prohlídky, prověřuje systém vlastní kontroly hygienických podmínek výroby podnikatelů10)
uvedených v § 22, schvaluje pohotovostní plány provozovatelů jatek, provozní a sanitační
řády uvedené v § 22 odst. 1 písm. b) bodě 2, dává a odnímá souhlas k prodeji malých
množství syrového mléka chovatelem v místě výroby nebo prostřednictvím prodejního
automatu přímo spotřebiteli,
o) provádí veterinární kontrolu zvířat a živočišných produktů, které
jsou předmětem obchodování, a pokud je součástí krajské veterinární správy pohraniční
veterinární stanice, také pohraniční veterinární kontrolu kontrolovaného zboží dováženého
z třetích zemí; v souvislosti s prováděním pohraniční veterinární kontroly může požadovat
od celních orgánů informace nezbytné pro řádný výkon této kontroly,
p) přijímá odpovídající opatření, nejsou-li
1. splněny veterinární
podmínky stanovené tímto zákonem nebo předpisy Evropské unie pro obchodování se zvířaty
a živočišnými produkty, anebo pro dovoz zvířat a živočišných produktů,
2. dodržovány
povinnosti nebo požadavky stanovené tímto zákonem nebo předpisy Evropské unie pro
shromažďovací střediska, nebo
3. dodržovány povinnosti nebo požadavky stanovené předpisem
Evropské unie, kterým se zakazuje uvádět na trh, dovážet do Společenství a vyvážet
z něj kočičí a psí kůže a výrobky obsahující tyto kůže25i), jedná-li se o surové
kočičí a psí kůže,
q) vyžaduje-li to výkon státního veterinárního dozoru, vykonává veterinární
prosektorskou činnost v asanačních podnicích,
r) registruje absolventy středních odborných škol veterinárního oboru,
popřípadě absolventy pomaturitního studia veterinárního oboru, kteří jsou oprávněni
vykonávat některé odborné veterinární úkony podnikatelským způsobem, (dále jen „soukromý
veterinární technik“),
s) vydává, mění a odnímá fyzickým a právnickým osobám povolení
1. k
provádění laboratorní, popřípadě jiné veterinární diagnostické činnosti za účelem
vyšetření zvěřiny na přítomnost svalovce (trichinel), nejde-li o povolení k provádění
laboratorní, popřípadě jiné veterinární diagnostické činnosti, jejíž výsledky mají
být využívány pro účely státního veterinárního dozoru,
2. k výkonu některých veterinárních
asanačních činností (§ 51 odst. 1), nejde-li o provozování asanačního podniku,
3. k porážení zvěře
ve farmovém chovu v hospodářství, k usmrcení velké farmové zvěře v hospodářství použitím
střelné zbraně nebo k domácí porážce jelenovitých z farmového chovu použitím střelné
zbraně,
t) provádí kontroly podmíněnosti podle zákona o zemědělství25l) v souladu
s předpisem Evropské unie upravujícím prováděcí pravidla pro podmíněnost, odlišení
a integrovaný administrativní a kontrolní systém25m), provádí kontroly a vydává osvědčení
podle zákona o Státním zemědělském intervenčním fondu pro potřeby tohoto fondu,
u) ukládá pokuty za nesplnění nebo porušení povinností, požadavků nebo
podmínek stanovených tímto zákonem a předpisy Evropské unie,
v) plní úkoly vyplývající pro ni z předpisů Evropské unie2), včetně
výkonu dozoru nad plněním povinností vyplývajících pro fyzické a právnické osoby
z těchto předpisů,
x) ověřuje pro vývoz nebo neobchodní přesun zvířete v zájmovém chovu
do třetích zemí pas nebo jiný identifikační doklad zvířete v zájmovém chovu,
y) potvrzuje po provedené veterinární kontrole splnění požadavků a
podmínek stanovených třetí zemí určení pro vydání veterinárního osvědčení pro vývoz
kompetentní autoritou jiného členského státu,
z) zajišťuje totožnost kontrolovaného zboží úřední veterinární závěrou,
aa) plní ostatní úkoly stanovené tímto zákonem nebo zvláštními právními
předpisy1b).
(2) Ředitel krajské veterinární správy zřizuje nákazovou komisi, která
je jeho poradním orgánem.
(3) Součástí krajské veterinární správy je pohotovostní středisko pro mimořádné
situace, které v souladu s celostátními pohotovostními plány zasahuje v ohniscích
nákaz a v případech jiných mimořádných situací.
§ 49a
Správní pomoc a spolupráce
(1) Státní veterinární správa při plnění úkolů v systému správní pomoci
a spolupráce postupuje podle předpisu Evropské unie o úředních kontrolách72).
(2) Ústřední veterinární správa je styčným místem v systému správní pomoci
a spolupráce v oblasti péče o zdraví zvířat a jeho ochrany a plní úkoly tohoto místa
stanovené předpisem Evropské unie o úředních kontrolách73).
(3) Při úředních kontrolách prováděných orgány veterinární správy v rámci
pomoci na vyžádání v souladu s předpisem Evropské unie o úředních kontrolách74) mohou
být za podmínek tímto předpisem stanovených přítomni pracovníci dožadujících orgánů
jiných členských států.
Povolení k výkonu některých odborných veterinárních činností
§ 50
(1) Ústřední veterinární správa může vydat povolení k provádění laboratorní,
popřípadě jiné veterinární diagnostické činnosti, jejíž výsledky budou využívány
pro účely státního veterinárního dozoru, osobě, která dosáhla věku 18 let, má způsobilost
k právním úkonům, je bezúhonná, k výkonu příslušné činnosti odborně způsobilá a bude
ji vykonávat v prostředí a za veterinárních a hygienických podmínek, které odpovídají
druhu a rozsahu příslušné činnosti.
(2) Ústřední veterinární správa vydá povolení k provozování asanačního
podniku osobě, která splňuje předpoklady uvedené v odstavci 1.
(3) Krajská veterinární správa může vydat povolení k provádění laboratorní,
popřípadě jiné veterinární diagnostické činnosti za účelem vyšetření zvěřiny na přítomnost
svalovce (trichinel), nejde-li o povolení k provádění laboratorní, popřípadě jiné
veterinární diagnostické činnosti, jejíž výsledky budou využívány pro účely státního
veterinárního dozoru, osobě, která dosáhla věku 18 let, má způsobilost k právním
úkonům, je bezúhonná, k výkonu této činnosti odborně způsobilá a bude ji vykonávat
v prostředí a za veterinárních a hygienických podmínek odpovídajících druhu a rozsahu
této činnosti.
(4) Jde-li o právnickou osobu, musí předpoklady uvedené v odstavcích
1 a 3 splňovat její odborný zástupce. Jde-li o osobu, které dosud nebylo přiděleno
identifikační číslo osoby, přidělí jí krajská veterinární správa identifikační číslo
osoby současně s vydáním povolení podle odstavců 1 až 3; identifikační číslo osoby
poskytne správce základního registru právnických osob, podnikajících fyzických osob
a orgánů veřejné moci (dále jen „registr osob“)39).
(5) Za bezúhonného se pro účely tohoto zákona považuje ten, kdo nebyl
pravomocně odsouzen v posledních 10 letech pro úmyslný trestný čin anebo v posledních
5 letech pro trestný čin spáchaný z nedbalosti v souvislosti s odbornou veterinární
činností. Za účelem prokázání bezúhonnosti si příslušný orgán uvedený v odstavcích
1 až 3 vyžádá podle zvláštního právního předpisu25g) výpis z evidence Rejstříku trestů.
Žádost o vydání výpisu z evidence Rejstříku trestů a výpis z evidence Rejstříku trestů
se předávají v elektronické podobě, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup.
(6) V povolení musí být určen druh a rozsah činnosti a odborný zástupce,
a jde-li o asanační podnik, též územní obvod, v němž bude činnost vykonávána, (svozová
oblast).
(7) Ústřední veterinární správa nebo krajská veterinární správa může
změnit nebo odejmout jí vydané povolení, jestliže činnost není vykonávána v souladu
s právními předpisy nebo se změnily podmínky, za nichž bylo povolení vydáno.
(8) Laboratorní, popřípadě jinou veterinární diagnostickou činnost za
účelem vyšetření zvěřiny na přítomnost svalovce (trichinel), nejde-li o povolení
k provádění laboratorní, popřípadě jiné veterinární diagnostické činnosti, jejíž
výsledky budou využívány pro účely státního veterinárního dozoru, podle ustanovení
odstavce 3 je oprávněn vykonávat veterinární lékař, soukromý veterinární technik,
osoba odborně způsobilá podle ustanovení § 59a odst. 1 písm. b) až e) nebo osoba,
která absolvovala specializovanou odbornou průpravu se zaměřením na vyšetřování zvěřiny
na přítomnost svalovce (trichinel), složila závěrečnou zkoušku a získala tak osvědčení
o způsobilosti k této činnosti.
(9) Specializovanou odbornou průpravu se zaměřením na vyšetřování zvěřiny
na přítomnost svalovce (trichinel) organizuje vysoká škola uskutečňující akreditovaný
studijní program v oblasti veterinárního lékařství a hygieny, která vydává osobám,
které absolvovaly tuto specializovanou odbornou průpravu, osvědčení o způsobilosti
k vyšetřování zvěřiny na přítomnost svalovce (trichinel) a vede seznam těchto osob.
(10) Prováděcí právní předpis stanoví obsah, rozsah a organizaci specializované
odborné průpravy se zaměřením na vyšetřování zvěřiny na přítomnost svalovce (trichinel),
způsob a organizaci ověřování získaných znalostí, vydávání osvědčení a vedení seznamu
osob, které tuto specializovanou odbornou průpravu absolvovaly.
§ 51
(1) Krajská veterinární správa vydá povolení, nejde-li o povolení k provozování
asanačního podniku (§ 50 odst. 2), k výkonu jen některých veterinárních asanačních
činností uvedených v § 39 odst. 1 osobě, která splňuje podmínky stanovené tímto zákonem
a předpisy Evropské unie upravujícími hygienická pravidla pro vedlejší živočišné
produkty, které nejsou určeny k lidské spotřebě9b). Jde-li o odchyt zvířat bez pána
62) a toulavých nebo opuštěných zvířat nebo o sběr a neškodné odstraňování kadáverů
zvířat v zájmovém chovu, musí být tato osoba osobou odborně způsobilou podle § 42
odst. 2. Pro změnu nebo odejmutí povolení platí obdobně § 50 odst. 7.
(2) V povolení musí být určen druh a rozsah činnosti, a jde-li o sběr
a neškodné odstraňování vedlejších živočišných produktů, také místo, kde budou tyto
produkty neškodně odstraňovány nebo dále zpracovávány. Jde-li o vydání povolení osobě,
které dosud nebylo přiděleno identifikační číslo osoby, přidělí jí krajská veterinární
správa identifikační číslo osoby současně s vydáním povolení podle odstavce 1; identifikační
číslo osoby poskytne správce registru osob39).
(3) Krajská veterinární správa kontroluje v rámci výkonu státního veterinárního
dozoru zejména, zda jsou dodržovány požadavky na tuto činnost stanovené tímto zákonem
a předpisy Evropské unie9b).
§ 51a
Národní referenční laboratoře
(1) Ministerstvo určuje národní referenční laboratoře podle čl. 100 odst.
1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625 za účelem prohlubování, koordinace
a sjednocování laboratorní a diagnostické činnosti. Ministerstvo určí státní veterinární
ústav, popřípadě jiné zařízení jako národní referenční laboratoř, jestliže je tento
ústav nebo zařízení oprávněn k provádění příslušného druhu vyšetření a splňuje podmínky
stanovené v čl. 100 odst. 2 a 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625.
Určení národní referenční laboratoře může ministerstvo odejmout, jestliže činnost
není vykonávána řádně, anebo odpadl důvod pro její určení.
(2) Národní referenční laboratoř plní povinnosti a úkoly stanovené v
čl. 101 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625.
(3) Národní referenční laboratoř vypracuje za každý kalendářní rok zprávu
o své činnosti a předloží ji ministerstvu a Ústřední veterinární správě jednou ročně,
vždy v termínu do 31. března za období předcházejícího kalendářního roku. Zpráva
o činnosti národní referenční laboratoře se skládá z odborné a ekonomické části.
§ 51b
Referenční laboratoře
(1) Ústřední veterinární správa určuje referenční laboratoře v oblasti
veterinární péče, a to pro činnosti, pro které ministerstvo neurčuje národní referenční
laboratoře podle čl. 100 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625.
Ústřední veterinární správa určí státní veterinární ústav, popřípadě jiné zařízení
oprávněné k provádění určitého druhu vyšetření, jako referenční laboratoř, jestliže
má pro tuto činnost odpovídající prostorové, materiální, technické a personální vybavení
a uplatňuje ve své činnosti aktuální poznatky a metody a je zapojen do informačního
systému Státní veterinární správy. Určení referenční laboratoře může Ústřední veterinární
správa odejmout, jestliže činnost není vykonávána řádně, anebo odpadl důvod pro její
určení.
(2) Referenční laboratoře v oboru své působnosti zejména
a) koordinují používaní diagnostických metod a standardů, optimalizují
a aktualizují tyto metody a standardy v závislosti na vývoji vědy a techniky,
b) zpracovávají používané nebo nově zaváděné postupy do formy standardních
operačních postupů, zajišťují jejich akreditaci a kontrolují jejich používání při
provádění laboratorních vyšetření pro potřeby státního veterinárního dozoru,
c) poskytují laboratořím podle § 50 odst. 1 a 3 zákona odbornou a
technickou pomoc a odborné informace, kontrolují jejich odbornou úroveň a pomáhají
jim při zajišťování standardů a diagnostických činidel,
d) pravidelně organizují srovnávací testy pro jednotlivá vyšetření
a diagnostické metody a zúčastňují se mezinárodních srovnávacích testů organizovaných
příslušnými referenčními laboratořemi Evropské unie, popřípadě dalšími institucemi,
e) potvrzují pozitivní výsledky vyšetření prováděných v laboratořích
podle § 50 odst. 1 a 3 zákona a poskytují jim odbornou pomoc při identifikaci příslušné
nákazy; v případě sporných výsledků vydávají pro potřeby státního veterinárního dozoru
tzv. referenční výsledek,
f) identifikují a uchovávají izoláty původců příslušné nákazy, pocházejících
z potvrzených případů této nákazy,
g) spolupracují s příslušnými referenčními laboratořemi Evropské
unie, včetně spolupráce při školení odborných pracovníků,
h) zpracovávají a předávají laboratořím podle § 50 odst. 1 a 3 zákona
odborné informace získané od příslušných referenčních laboratoří Evropské unie, popřípadě
i z jiných zdrojů,
i) poskytují orgánům vykonávajícím státní veterinární dozor odbornou
pomoc.
(3) Referenční laboratoř vypracuje za každý kalendářní rok zprávu o své
činnosti a předloží ji Ústřední veterinární správě jednou ročně, vždy v termínu do
31. března za období předcházejícího kalendářního roku. Zpráva referenční laboratoře
se skládá z odborné a ekonomické části.
Státní veterinární dozor
§ 52
(1) Orgány veterinární správy vykonávají státní veterinární dozor
v souladu s tímto zákonem, zvláštními právními předpisy25h) a nařízením Evropského
parlamentu a Rady (EU) 2017/625. Při jeho výkonu
a) dozírají, zda jsou dodržovány povinnosti, požadavky a podmínky
stanovené tímto zákonem, zvláštními právními předpisy25h) nebo předpisy Evropské
unie anebo na jejich základě a v jimi stanovených mezích, a zjišťují nedostatky,
jejich příčiny a osoby za ně odpovědné,
b) projednávají a podle potřeby ukládají závaznými pokyny, jakým
způsobem a v jaké lhůtě mají být zjištěné nedostatky odstraněny a kontrolují jejich
plnění,
c) postupují podle čl. 137 odst. 2 a 3 a čl. 138 odst. 2 nařízení
Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625,
d) sledují nákazovou situaci v prostředí volně žijících živočichů.
(2) Specifickými formami státního veterinárního dozoru jsou veterinární
kontrola zdraví a dědičnosti zdraví, kontrola označování a evidence zvířat, veterinární
kontrola zdravotní nezávadnosti krmiv, prohlídka jatečných zvířat a masa a pohraniční
veterinární kontrola .
(3) Je-li podkladem pro rozhodnutí orgánu veterinární správy výsledek
laboratorního vyšetření vzorků, musí být výsledkem vyšetření provedeného
a) státním veterinárním ústavem, národní referenční laboratoří, referenční
laboratoří nebo laboratoří, které bylo vydáno pro příslušný okruh vyšetřování osvědčení
o akreditaci podle zákona o technických požadavcích na výrobky17k) a které Ústřední
veterinární správa vydala povolení k provádění veterinární laboratorní a diagnostické
činnosti; tyto subjekty se považují za úřední laboratoře určené podle čl. 37 nařízení
Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625,
b) laboratoří jiného orgánu státního dozoru, která provádí laboratorní
vyšetření vzorků při úředních kontrolách, nebo
c) referenční laboratoří Evropské unie nebo laboratoří jiného členského
státu schválenou pro provádění laboratorních vyšetření vzorků při úředních kontrolách.
(4) Při laboratorním vyšetření vzorků se postupuje podle norem a metod
stanovených na základě čl. 34 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625.
(5) Pro výkon státního veterinárního dozoru Ministerstva obrany a Ministerstva
vnitra platí ustanovení odstavců 1 až 4 obdobně.
§ 53
(1) Úřední veterinární lékaři orgánů veterinární správy a veterinární
lékaři Ministerstva obrany nebo ozbrojených sil České republiky a veterinární lékaři
Ministerstva vnitra, popřípadě jím zřízených organizačních složek státu nebo útvarů
Policie České republiky, pověření výkonem státního veterinárního dozoru (dále jen
"veterinární inspektor"), jsou oprávněni při jeho výkonu,
a) na místě znehodnotit živočišné produkty, které nejsou zdravotně
nezávadné, anebo nařídit jejich znehodnocení a neškodné odstranění, a to na náklad
kontrolované osoby,
b) pozastavit, omezit nebo zakázat výrobu, zpracování nebo uvádění
živočišných produktů na trh, jestliže nejsou dodržovány podmínky a požadavky stanovené
tímto zákonem, zvláštními právními předpisy26) nebo předpisy Evropské unie47) na
živočišné produkty a zacházení s nimi,
c) pozastavit výrobu, zpracování nebo uvádění živočišných produktů
na trh na přiměřenou dobu při podezření, že nejsou zdravotně nezávadné,
d) zajistit živočišné produkty na přiměřenou dobu úřední veterinární
závěrou, jestliže nejsou dodrženy podmínky a požadavky stanovené tímto zákonem, zvláštními
právními předpisy26) nebo předpisy Evropské unie47) na živočišné produkty a zacházení
s nimi, nebo při podezření, že živočišné produkty nejsou zdravotně nezávadné; úřední
veterinární závěrou se rozumí zajištění živočišných produktů v dopravních prostředcích,
kontejnerech nebo obalech plombou, pečetí, známkou nebo jiným zajišťovacím prostředkem
tak, aby nebylo možno živočišné produkty vyjmout nebo do nich živočišné produkty
vložit, aniž dojde k narušení této závěry; porušit úřední veterinární závěru lze
jen se souhlasem krajské veterinární správy,
e) zakázat užívání prostor pro výrobu, zpracování nebo uvádění živočišných
produktů na trh při důvodném podezření na uvádění na trh potravin jiných než zdravotně
nezávadných nebo z nákazových důvodů, jestliže kontrolovaná osoba neumožní veterinárnímu
inspektorovi vstupovat na pozemky, do staveb nebo do jiných prostor v souladu s jeho
oprávněním podle kontrolního řádu,
f) zjednat si přístup do staveb, dopravních prostředků, na pozemky
a do dalších prostor včetně otevření uzavřených prostor při důvodném podezření na
uvádění na trh potravin jiných než zdravotně nezávadných nebo z nákazových důvodů.
Každý, v jehož objektu se takové prostory kontrolované osoby nalézají, je povinen
strpět kontrolu v těchto prostorách.
(2) Krajská veterinární správa ukončí
a) opatření uložené podle odstavce 1 písm. b), pokud byl závadný
stav odstraněn,
b) opatření uložené podle odstavce 1 písm. c), pokud kontrolovaná
osoba prokáže, že živočišné produkty jsou zdravotně nezávadné,
c) opatření uložené podle odstavce 1 písm. d), pokud byl závadný
stav odstraněn, nebo pokud kontrolovaná osoba prokáže, že živočišné produkty jsou
zdravotně nezávadné.
(3) Veterinární inspektoři jsou povinni
a) prokazovat pověření ke kontrole podle kontrolního řádu43) služebním
průkazem,
b) pořizovat záznam o opatřeních podle odstavce 1 písm. a) až d).
(4) Veterinární inspektor je oprávněn zahájit kontrolu prodeje na dálku
kontrolním nákupem předcházejícím předložení pověření ke kontrole nebo doručení oznámení
o zahájení kontroly. Při kontrole prodeje na dálku postupuje veterinární inspektor
podle čl. 36 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625.
(5) Využije-li kontrolovaná osoba práva na druhé odborné stanovisko podle
předpisu Evropské unie o úředních kontrolách75), postupuje veterinární inspektor
při odběru kontrolního vzorku podle čl. 35 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu
a Rady (EU) 2017/625.
(6) Pro úřední veterinární asistenty platí obdobně odstavec 3 a práva
a povinnosti kontrolujících stanovená kontrolním řádem44).
(7) Za odebrané vzorky se neposkytne náhrada s výjimkou vzorků odebraných
při prodeji potravin živočišného původu podle zvláštních právních předpisů28), za
které se kontrolované osobě poskytne náhrada27), pokud o ni požádá ve lhůtě do 6
měsíců ode dne, kdy byla seznámena se skutečností, že potravina splňuje požadavky
stanovené zvláštními právními předpisy28). Náhrada se kontrolované osobě poskytne
nejdéle do 30 dnů ode dne, kdy o ni požádala.
(8) Prováděcí právní předpis stanoví
a) veterinární hlediska pro stanovení četnosti úředních kontrol a
auditů, pokud jejich četnost není upravena předpisy Evropské unie,
b) způsob sledování nákazové situace v prostředí volně žijících zvířat,
c) vzor služebního průkazu veterinárního inspektora a úředního veterinárního
asistenta,
d) postup při odběru vzorků, není-li stanoven nařízením Evropského
parlamentu a Rady (EU) 2017/625.
(9) Provádí-li Komise svými odborníky, popřípadě i odborníky z jiných
členských států, kteří jsou zapsáni v seznamu vedeném Komisí pro tyto účely, ve spolupráci
s orgány veterinární správy kontroly dodržování a jednotného uplatňování povinností
a požadavků, stanovených tímto zákonem a prováděcími právními předpisy, anebo předpisy
Evropské unie, na místě v České republice, poskytují jim orgány veterinární správy
podporu, kterou tito odborníci potřebují ke splnění svého úkolu.
(10) Pro provádění kontrol uvedených v odstavci 9 platí ustanovení odstavce
3 písm. a) a práva a povinnosti kontrolujících stanovená kontrolním řádem45) obdobně.
Zejména musí být uvedeným odborníkům umožněn stejný přístup do míst, zařízení a dopravních
prostředků, jaký mají veterinární inspektoři. Informace získané uvedenými odborníky
v průběhu kontrol a závěry z nich nesmí být za žádných okolností použity pro osobní
účely ani sdělovány osobám, které nepatří do příslušných útvarů Komise nebo členských
států.
(11) Ústřední ředitel může zřídit inspekční skupinu, která je složena
nejen z veterinárních inspektorů krajské veterinární správy, v jejímž územním obvodu
je kontrola prováděna, ale také z veterinárních inspektorů jiných krajských veterinárních
správ. Pro veterinární inspektory jiných krajských veterinárních správ, kteří jsou
členy inspekční skupiny, platí práva a povinnosti kontrolujících stanovená tímto
zákonem a kontrolním řádem i v územním obvodu krajské veterinární správy, v jejímž
územním obvodu je kontrola prováděna. V řízení o přestupku zjištěném při kontrole
provedené inspekční skupinou rozhoduje jako orgán prvého stupně krajská veterinární
správa, v jejímž územním obvodu byla kontrola provedena.
§ 53a
Státní dozor nad klasifikací těl jatečných zvířat
(1) Státní dozor nad dodržováním povinností stanovených zákonem o potravinách
vykonává veterinární inspektor.
(2) Státní dozor nad prováděním klasifikace jatečně upravených těl jatečných
zvířat podle zákona o potravinách může vykonávat i osoba, která není veterinárním
inspektorem (dále jen „inspektor“).
(3) Pro inspektory platí obdobně práva a povinnosti kontrolujících stanovená
kontrolním řádem46) a v § 53 odst. 3 písm. a). Prováděcí právní předpis stanoví vzor
služebního průkazu inspektora.
(4) Inspektor může na základě písemného pověření ústředního ředitele
vykonávat státní dozor nad prováděním klasifikace jatečně upravených těl jatečných
zvířat i mimo územní působnost krajské veterinární správy, jejímž je inspektorem.
V řízení o přestupku zjištěném při kontrole, při níž inspektor postupoval podle věty
první, rozhoduje jako orgán prvého stupně krajská veterinární správa, v jejímž územním
obvodu byla kontrola provedena.
Mimořádná veterinární opatření
§ 54
(1) Mimořádná veterinární opatření jsou
a) nařízení veterinárního vyšetření, očkování zvířat nebo zajištění odběru vzorků,
b) vymezení ohniska nákazy, ochranných pásem, pásem dozoru a zamořené oblasti, výstražné
označení, popřípadě i střežení ohniska nákazy, vybudování zábran k omezení nebo zabránění
volnému pohybu volně žijících živočichů,
c) nařízení izolace nebo karantény, popřípadě porážky nebo usmrcení zvířat, nařízení
lovu nebo odchytu volně žijících živočichů nebo sběru kadáverů volně žijících živočichů,
d) omezení nebo zákaz chovu, přemísťování, prodeje, obchodování, volného pohybu,
porážení a plemenitby zvířat a provádění pokusů na zvířatech,
e) omezení nebo zákaz pastvy, používání krmiva, steliva nebo zdroje vody,
f) omezení nebo zákaz konání svodů zvířat, veřejných vystoupení zvířat, lovu nebo
odchytu volně žijících živočichů nebo lovu ryb,
g) omezení nebo zákaz prodeje nebo dodávání zvířat a živočišných produktů podle §
27a nebo těl ulovené volně žijící zvěře podle § 27b,
h) pozastavení nakládání se živočišnými produkty, krmivy nebo stelivy do skončení
potřebného vyšetření, nařízení odděleného uložení (uskladnění) zdravotně závadných
nebo podezřelých živočišných produktů, krmiv nebo steliv,
i) omezení nebo zákaz výroby, zpracovávání, přepravy nebo uvádění na trh zdravotně
závadných nebo podezřelých živočišných produktů, krmiv nebo steliv, stanovení zvláštních
podmínek pro jejich výrobu, zpracovávání a přepravu anebo nařízení jejich zničení,
j) stanovení zvláštních podmínek provozu, popřípadě jeho omezení nebo zastavení,
k) omezení, zákaz nebo stanovení zvláštních podmínek dovozu, vývozu a tranzitu veterinárního
zboží,
l) nařízení očisty, omezení nebo zákaz používání anebo zničení zařízení a předmětů,
které mohou být nositeli původců nákaz,
m) nařízení zvláštního ošetření hnoje, kejdy, močůvky a odpadních vod,
n) stanovení zvláštních podmínek pro ukládání, sběr, svoz, neškodné odstraňování
a další zpracovávání vedlejších živočišných produktů, popřípadě nařízení sběru, svozu,
neškodného odstranění a dalšího zpracování vedlejších živočišných produktů i mimo
určený územní obvod (svozovou oblast),
o) nařízení úpravy hygienického a sanitačního provozu nebo technologických a pracovních
postupů, dezinfekce, deratizace a dezinsekce,
p) omezení nebo zákaz volného pohybu a styku osob a jejich shromažďování, omezení
nebo zákaz pohraničního styku osob,
r) nařízení zneškodnění, popřípadě omezení výskytu zdrojů nákaz zvířat s přírodní
ohniskovostí,
s) omezení nebo zákaz sklizně, nařízení změny agrotechnických postupů.
(2) Příslušný orgán nařídí mimořádná veterinární opatření
a) při podezření z výskytu nebo potvrzení výskytu nebezpečné nákazy
nebo nemoci přenosné ze zvířat na člověka, anebo hrozí-li nebezpečí jejího šíření
(ochranná a zdolávací opatření),
b) při zjištění jiných než zdravotně nezávadných živočišných produktů,
vody nebo krmiv, popřípadě jiné příčiny závažného ohrožení zdraví zvířat nebo lidí
živočišnými produkty, (veterinární hygienická opatření),
c) hrozí-li nebezpečí zavlečení nebo rozšíření původců nákaz zvířat
a nemocí přenosných ze zvířat na člověka či zdravotně závadných živočišných produktů
a krmiv ze zahraničí, (opatření k veterinární ochraně státního území).
(3) Odůvodňují-li to okolnosti konkrétního případu, mohou být nařízena
i jiná opatření odpovídající veterinárním požadavkům a poznatkům veterinární vědy.
(4) Příslušný orgán může nařídit mimořádná veterinární opatření také
při podezření z výskytu nebo potvrzení výskytu jiné nákazy nebo nemoci přenosné ze
zvířat na člověka, která není považována za nebezpečnou (§ 17b).
§ 55
Jako mimořádné veterinární opatření při výskytu slintavky a kulhavky
může být nařízena uzávěra obce, popřípadě její části. Rozumí se jí
a) uzavření příjezdových
a přístupových cest do obce, jejich opatření závorami a výstražným označením a jejich
střežení,
b) zákaz průjezdu obcí a určení objížďky,
c) zřízení dezinfekčních pásů na příjezdových a přístupových cestách do obce,
d) zákaz přemísťování, prodeje a volného pohybu hospodářských a zájmově chovaných
zvířat,
e) zákaz opouštění prostorů, v nichž jsou umístěna nemocná a podezřelá zvířata, a
zákaz vstupu do těchto prostorů bez vážného důvodu,
f) zákaz shromažďování osob,
g) stanovení pravidel pro pohyb osob v obci,
h) zákaz vstupu do obce a zákaz jejího opouštění,
i) stanovení zvláštních podmínek pro zásobování obce, pro výjimečný vjezd dopravních
prostředků a pro vstup osob do obce z naléhavých důvodů, jakož i stanovení dezinfekčních
opatření, jimž musí být tyto dopravní prostředky a osoby podrobeny před opuštěním
obce,
j) stanovení zvláštních podmínek provozu odpadového hospodářství.
§ 55a
(1) Kraj se podílí na svém území, které zasahuje do ochranného pásma,
pásma dozoru, popřípadě dalšího pásma s omezením na zabezpečování mimořádných veterinárních
opatření nařízených Státní veterinární správou, a to způsobem a v rozsahu stanovenými
těmito opatřeními.
(2) Pro náhradu nákladů a ztrát vzniklých kraji v souvislosti se zabezpečováním
mimořádných veterinárních opatření platí obdobně § 67 odst. 2, § 68 odst. 1 a § 70
odst. 1 a 2.
§ 56
Závazný posudek
(1) Závazný posudek Státní veterinární správy, který není správním
rozhodnutím, je podkladem ve stavebním řízení, pro ohlášení stavby a pro vydání kolaudačního
souhlasu a musí být vyžádán
a) podnikatelem10), jde-li o stavbu nebo zařízení, které podléhají
státnímu veterinárnímu dozoru,
b) tím, kdo bude stavbu nebo zařízení používat jako útulek pro zvířata,
anebo k ukládání nebo spalování kadáverů zvířat v zájmovém chovu, nebo
c) tím, kdo bude stavbu nebo zařízení používat pro chov druhu zvířete
vyžadujícího zvláštní péči podle zvláštního právního předpisu6).
(2) Orgán příslušný rozhodnout ve věci podle zvláštních právních předpisů29)
nemůže rozhodnout v rozporu s tímto posudkem.
(3) Závazné posudky na stavby nebo zařízení, které podléhají státnímu veterinárnímu
dozoru a jsou v objektech důležitých pro obranu státu nebo v objektech Ministerstvem
obrany zřízených organizačních složek státu nebo příspěvkových organizací, vydávají
orgány pověřené ministrem obrany.
(4) Závazné posudky na stavby nebo zařízení, které podléhají státnímu veterinárnímu
dozoru a jsou v objektech Ministerstva vnitra nebo jím zřízených organizačních složek
státu nebo v objektech útvarů Policie České republiky, vydávají orgány pověřené ministrem
vnitra.
§ 56a
Veterinární osvědčení a úřední potvrzení
(1) Veterinární osvědčení vystavuje úřední veterinární lékař v případech
a za podmínek uvedených v čl. 87 a 88 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU)
2017/625.
(2) Veterinární osvědčení musí splňovat požadavky uvedené v čl. 89 nařízení
Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625.
(3) Veterinární osvědčení v případě dovozu a vývozu musí být
a) na každé straně podepsáno úředním veterinárním lékařem, který je
vystavuje, a orazítkováno,
b) vyhotoveno
1. v případě dovozu v úředním jazyce členského státu
určení a toho členského státu, v němž se provádí pohraniční veterinární kontrola,
anebo provázeno ověřeným překladem do tohoto jazyka, nebo
2. v případě vývozu v českém
jazyce a jazyce, který požaduje třetí země určení, popřípadě tranzitní stát,
c) opatřeno vlastním identifikačním číslem a musí sestávat
1. z jediného
listu papíru,
2. ze dvou nebo více stran, které jsou součástí jediného, celistvého
a nedělitelného listu papíru, nebo
3. z několika po sobě jdoucích stran očíslovaných
tak, aby bylo zřejmé, o kterou stranu z tohoto počtu stran se jedná; identifikační
číslo musí být uvedeno na každé straně,
d) vydáno dříve, než zvířata nebo živočišné produkty opustí místo veterinární
kontroly, a musí provázet v originální verzi zvířata nebo živočišné produkty
1. při
jejich vstupu na území členských států v případě dovozu, nebo
2. na území třetí země
určení v případě vývozu.
(4) Při vydávání úředního potvrzení se postupuje podle čl. 91 nařízení
Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625.
§ 56b
Veterinární podmínky pokusu
Uživatel pokusných zvířat6) je povinen požádat o stanovení veterinárních
podmínek pro provádění pokusů pro zvířata, která
a) hodlá použít k pokusu
1. mimo schválené zařízení uživatele pokusných
zvířat, nebo
2. ve schváleném zařízení uživatele pokusných zvířat, v případě, že charakter
použitých biologických materiálů, zvířat nebo jejich produkty nebo biologické materiály
mají nebo lze předpokládat, že budou mít vysoce rizikový charakter, nebo
b) mají být po ukončení pokusu
1. umístěna do chovu odpovídajícího
danému druhu pokusných zvířat, nebo
2. dodána na jatky.
§ 57
(1) Orgány veterinární správy vzájemně spolupracují s příslušnými orgány
ochrany zvířat, ochrany veřejného zdraví, Státní zemědělské a potravinářské inspekce
a odborného dozoru nad krmivy.
(2) Orgány veřejné správy, orgány Policie České republiky a obecní policie
spolupracují s orgány veterinární správy při předcházení nebezpečným nákazám, zamezení
jejich šíření a jejich zdolávání a v souladu se svou působností se podílejí na zajišťování
a kontrole plnění mimořádných veterinárních opatření.
HLAVA VII
ODBORNÁ VETERINÁRNÍ ČINNOST A JEJÍ VÝKON
§ 58
Odborná veterinární činnost
(1) Odbornou veterinární činností je
a) veterinární preventivní činnost,
b) vyšetřování, stanovení diagnózy a léčení zvířat a chirurgické zákroky na zvířatech,
c) předepisování léčiv, veterinárních přípravků a veterinárních technických prostředků,
podávání léčiv a veterinárních přípravků, jejichž prodej a výdej jsou vázány na předpis
veterinárního lékaře,
d) prohlídka jatečných zvířat a masa a vyšetřování ostatních živočišných produktů,
e) diagnostika zdravotního stavu zvířat, včetně veterinární laboratorní diagnostiky,
f) veterinární asanační činnost,
g) další odborné činnosti, k nimž je třeba odpovídající kvalifikace získané studiem
a praxí ve veterinárním, popřípadě i jiném oboru.
(2) Odbornou veterinární činnost vykonávají
a) orgány veterinární správy,
jde-li o úkony spojené s výkonem státní správy,
b) státní veterinární ústavy a národní referenční laboratoře a referenční laboratoře,
c) fyzické a právnické osoby v rozsahu a za podmínek stanovených tímto a zvláštním
právním předpisem,29a)
d) příslušné orgány Ministerstva obrany a Ministerstva vnitra.
(3) Odbornou veterinární činnost mohou vykonávat také
a) vysoké školy veterinární, určuje-li tak jejich statut,
b) střední odborné školy veterinárního oboru, jde-li o součást jejich
pedagogické činnosti.
§ 59
Odborná způsobilost
(1) Osobami odborně způsobilými k výkonu odborné veterinární činnosti
jsou veterinární lékaři, za něž se považují absolventi vysoké školy, kteří
a) dosáhli požadovaného vzdělání během nejméně pětiletého denního teoretického
a praktického studia v magisterském studijním programu v oblasti veterinárního lékařství
nebo veterinární hygieny30), zahrnujícím studijní předměty vymezené prováděcím právním
předpisem, přičemž délka studia může být dodatečně vyjádřena rovněž odpovídajícím
počtem kreditů ECTS31) stanoveném vysokou školou pro magisterský studijní program
v oblasti veterinárního lékařství nebo veterinární hygieny30), zahrnující studijní
předměty vymezené prováděcím právním předpisem, a
b) získali znalosti a dovednosti stanové v prováděcím právním předpisu,
na nichž je založena odborná činnost veterinárních lékařů.
(2) Za veterinární lékaře se považují také
a) osoby, které jsou držiteli diplomu, vysvědčení nebo jiného dokladu
o dosažení požadovaného vzdělání, uvedeného v prováděcím právním předpisu a vydaného
příslušným orgánem jiného členského státu,
b) osoby, které jsou držiteli osvědčení, jímž příslušný orgán vydávajícího
členského státu osvědčuje, že diplom, vysvědčení nebo jiný doklad o požadovaném vzdělání
1. je v souladu s požadavky uvedenými v odstavci 1,
2. byl získán tak, že osoba, která
je jeho držitelem, vykonávala v souladu se zákonem příslušné činnosti po dobu a za
podmínek stanovených pro státní příslušníky jednotlivých členských států v příloze
č. 1, nebo
3. byl vydán po ukončení vzdělání, které je v souladu s odstavcem 1, a
je považován vydávajícím členským státem za rovnocenný dokladům uvedeným v písmenu
a).
(3) Osoby, které jsou státními příslušníky jiného členského státu a splňují
podmínky uvedené v odstavcích 1 a 2, jsou oprávněny používat jimi získaný akademický
titul, popřípadě jeho zkratku, a to v jazyce státu, v němž byl tento titul získán.
(4) Státní veterinární správa organizuje ve spolupráci s vysokou školou
uskutečňující akreditovaný studijní program v oblasti veterinárního lékařství nebo
veterinární hygieny atestační studium pro úřední veterinární lékaře, které probíhá
ve dvou částech:
a) základní (atestace I. stupně),
b) specializační (atestace II. stupně).
(5) K výkonu státního veterinárního dozoru je odborně způsobilý úřední
veterinární lékař, který získal atestaci I. stupně. Státní veterinární dozor může
vykonávat i úřední veterinární lékař, který atestaci I. stupně nezískal, nejdéle
však po dobu 3 let ode dne, kdy začal vykonávat činnost úředního veterinárního lékaře.
Pokud takovou atestaci v této době nezíská, není k výkonu státního veterinárního
dozoru nadále odborně způsobilý. Na služební místo představeného Státní veterinární
správy může být jmenován úřední veterinární lékař, pokud získal atestaci II. stupně.
Vedoucím zaměstnancem veterinárního ústavu může být jmenován veterinární lékař, pokud
získal atestaci II. stupně; to neplatí pro vedoucího zaměstnance 1. stupně řízení.
(6) Prováděcí právní předpis stanoví
a) studijní předměty, které musí být zahrnuty v magisterském studijním
programu v oblasti veterinárního lékařství nebo veterinární hygieny, a znalosti a
dovednosti, uvedené v odstavci 1,
b) diplomy, vysvědčení a jiné doklady o požadovaném vzdělání, uvedené
v odstavci 2 písm. a),
c) formy, obsah a organizaci atestačního studia úředních veterinárních
lékařů, způsob a organizaci ověřování znalostí a vydávání osvědčení.
(7) Není-li možno uznat odbornou způsobilost k výkonu činnosti veterinárního
lékaře podle odstavce 2, anebo odbornou způsobilost pro výkon funkce úředního veterinárního
lékaře, postupuje se podle zákona o uznávání odborné kvalifikace31).
(8) Vysoká škola uskutečňující akreditovaný studijní program v oblasti
veterinárního lékařství nebo veterinární hygieny organizuje studium pro veterinární
lékaře působící v klinickém veterinárním lékařství, které probíhá ve dvou částech:
a) praktické (klinické vzdělávání I. stupně, k získání označení praktický
veterinární lékař pro choroby příslušné skupiny druhů zvířat),
b) specializované (klinické vzdělávání II. stupně, k získání označení
veterinární lékař specialista pro choroby příslušné skupiny druhů zvířat).
(9) Podrobnosti stanoví ministerstvo prováděcím právním předpisem.
§ 59a
nadpis vypuštěn
(1) Osobami odborně způsobilými k výkonu odborné veterinární činnosti
v rozsahu a způsobem odpovídajícím jejich odborné způsobilosti jsou dále osoby, které
získaly
a) vysokoškolské vzdělání studiem v magisterském studijním programu
v oblasti veterinárního lékařství nebo veterinární hygieny, anebo studiem, které
se podle zvláštního právního předpisu31a) považuje za rovnocenné,
b) vysokoškolské vzdělání studiem v bakalářském studijním programu
v oblasti veterinární hygieny nebo v magisterském studijním programu v oblasti veterinární
hygieny navazujícím na bakalářský studijní program v oblasti veterinární hygieny,
anebo studiem, které se podle zvláštního právního předpisu31a) považuje za rovnocenné,
c) střední vzdělání s maturitní zkouškou nebo vyšší odborné vzdělání
ve veterinárním oboru,
d) vysokoškolské vzdělání studiem ve studijním programu v oblasti,
která není uvedena v písmenu a) nebo b) a která odpovídá druhu a rozsahu činnosti,
zejména v oblasti lékařství, chemie, biologie nebo zootechniky,
e) střední vzdělání s maturitní zkouškou nebo vyšší odborné vzdělání
v oboru, který není uveden v písmenu c) a který odpovídá druhu a rozsahu činnosti,
f) odbornou způsobilost k výkonu některých odborných veterinárních
činností specializovanou odbornou průpravou
1. organizovanou Státní veterinární správou,
2. organizovanou vysokou školou uskutečňující akreditovaný studijní program v oblasti
veterinárního lékařství a hygieny, nebo
3. podle zvláštních právních předpisů31b).
(2) Osoby, které získaly vysokoškolské vzdělání studiem podle odstavce
1 písm. b), mohou vykonávat funkce úředních veterinárních asistentů. Nestanoví-li
tento zákon nebo předpisy Evropské unie jinak, úřední veterinární asistenti pomáhají
úředním veterinárním lékařům pod jejich vedením a odpovědností zejména při kontrole
dodržování veterinárních a hygienických podmínek chovu zvířat a požadavků na pohodu
zvířat, při kontrole označování a evidence zvířat a plnění opatření stanovených ve
schválených ozdravovacích programech, při kontrole dodržování veterinárních a hygienických
podmínek a požadavků na zacházení se živočišnými produkty, při prohlídce jatečných
zvířat a masa a při provádění pohraniční veterinární kontroly.
(3) Studenti čtvrtého a vyššího ročníku magisterského studijního programu
v oblasti veterinárního lékařství nebo v oblasti veterinární hygieny jsou odborně
způsobilí k výkonu odborné veterinární činnosti, která je vykonávána v rámci výuky
pod dohledem a odpovědností veterinárního lékaře.
§ 59b
Způsobilost k výkonu povolání veterinárního lékaře pro osoby z třetích
zemí
(1) Osoby, které získaly odbornou způsobilost ve třetích zemích, jsou
způsobilé k výkonu povolání veterinárního lékaře, jestliže
a) prokáží, že vzdělání získané na zahraniční vysoké škole je v souladu
s požadavky uvedenými v § 59 odst. 1 a o této skutečnosti jim bude vydáno Komorou
osvědčení podle zvláštního právního předpisu32),
b) doloží osvědčení o uznání vysokoškolského vzdělání podle zvláštního
právního předpisu32a).
(2) Osoby uvedené v odstavci 1, které neprokáží, že vzdělání získané na
zahraniční vysoké škole je v souladu s požadavky uvedenými v § 59 odst. 1, jsou způsobilé
k výkonu povolání veterinárního lékaře na základě úspěšného vykonání rozdílové zkoušky31)
ze znalostí odpovídajících požadavkům uvedeným v § 59 odst. 1 (dále jen „zkouška“).
(3) Osoby, které se ucházejí o vykonání zkoušky, musí doložit osvědčení
o uznání vysokoškolského vzdělání podle zvláštního právního předpisu32a).
(4) Zkouška se koná před zkušební komisí, kterou zřizuje Komora jako svůj
poradní orgán. Členy zkušební komise jmenuje a odvolává prezident Komory na návrh
představenstva Komory a Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně. Na základě
úspěšně vykonané zkoušky vydá Komora osvědčení.
(5) Zkoušku lze opakovat. Náklady spojené s provedením zkoušky hradí osoba
uvedená v odstavci 3.
(6) Na žádost osoby uvedené v odstavci 3 upustí Komora od vykonání zkoušky,
jsou-li pro takové opatření splněny podmínky stanovené zákonem o uznávání odborné
kvalifikace31), zejména je-li tato osoba držitelem diplomu, vysvědčení nebo jiného
dokladu o požadovaném vzdělání. Bylo-li od vykonání zkoušky upuštěno, vydá Komise
o této skutečnosti osvědčení do 90 dnů ode dne podání žádosti uvedené ve větě první.
Soukromí veterinární lékaři
§ 60
Soukromí veterinární lékaři jsou oprávněni vykonávat veterinární léčebnou
a preventivní činnost podle § 58, pokud jsou
a) odborně způsobilí podle § 59 a 59b a
b) členy Komory, a to na základě osvědčení podle zákona o Komoře
veterinárních lékařů České republiky32).
§ 61
(1) Soukromý veterinární lékař je povinen
a) oznámit krajské veterinární správě nejméně 7 dnů předem zahájení
a ukončení činnosti,
b) uvědomit neprodleně krajskou veterinární správu o podezření z výskytu
nebezpečné nákazy nebo podezření z týrání zvířete, jakož i o jiných skutečnostech
důležitých z hlediska veterinární péče a veřejného zájmu na plnění jejích úkolů,
c) dbát při podávání léčiv na dodržování ochranných lhůt a dalších
požadavků, které jsou stanoveny za účelem vyloučení nežádoucích reziduí ze živočišných
produktů, popřípadě nežádoucích kombinací s doplňkovými látkami, které jsou obsaženy
v krmivech, a upozornit chovatele na nutnost dodržování ochranných lhůt u zvířat,
která slouží k produkci potravin,
d) vést řádnou evidenci o provedených preventivních úkonech, o použití
a výdeji léčiv a o utracení zvířat, která podléhají označování a evidenci podle zvláštního
právního předpisu9d), uchovávat ji po dobu nejméně 3 let a na požádání ji předložit
úřednímu veterinárnímu lékaři,
e) po jeho předložení chovatelem neprodleně zaznamenávat do záznamu
chovatele podání léčiv zvířatům a očkování zvířat a úplně, správně a pravdivě vyplňovat
zdravotní potvrzení.
(2) V oznámení o zahájení činnosti podle odstavce 1 písm. a) musí být
uvedeny, vedle údajů stanovených pro podání správním řádem32b), akademický titul,
místo výkonu veterinární léčebné a preventivní činnosti a číslo telefonu, faxu nebo
elektronická adresa. K oznámení musí být přiloženy prvopis nebo ověřená kopie osvědčení
podle zákona o Komoře veterinárních lékařů České republiky32) a prohlášení o souhlasu
s využitím poskytnutých informací v registrech a evidenci úkonů informačního systému
Státní veterinární správy32c).
(3) Soukromý veterinární lékař je povinen zachovávat mlčenlivost o skutečnostech,
o nichž se dozvěděl v souvislosti s výkonem odborné veterinární činnosti, pokud jí
nebyl zproštěn. Tím není dotčena povinnost oznamovat určité skutečnosti orgánům příslušným
podle tohoto zákona a podle zvláštních právních předpisů.33)
(4) Soukromý veterinární lékař je oprávněn vést pro svou potřebu pohotovostní
zásobu léčiv.
(5) Vyšetření, zdravotní zkoušky a povinné preventivní a diagnostické
úkony v rámci veterinární kontroly zdraví, kontroly dědičnosti zdraví a kontroly
pohody zvířat provádí veterinární lékař schválený pro tuto činnost. Schválený veterinární
lékař postupuje při výkonu této činnosti v souladu s pokyny krajské veterinární správy
a provádí tuto činnost v rozsahu, postupy a v souladu s požadavky stanovenými ministerstvem
podle § 44 odst. 1 písm. d). Schválení veterinárního lékaře pro tuto činnost může
být krajskou veterinární správou pozastaveno nebo odejmuto, jestliže při jejím provádění
postupoval v rozporu s požadavky stanovenými tímto zákonem.
§ 62
(1) Soukromý veterinární lékař může odmítnout poskytnutí naléhavé odborné
veterinární pomoci pouze z důvodu ohrožení svého zdraví, kterému nelze účinně předcházet
nebo bránit.
(2) Soukromý veterinární lékař může odstoupit od smlouvy o provedení
odborného veterinárního úkonu, odmítl-li chovatel poskytnout potřebnou součinnost.
Odstoupí-li soukromý veterinární lékař od smlouvy, musí poskytnout zvířeti neodkladnou
péči, aby nedošlo k utrpení zvířete, poškození jeho zdraví nebo jiné škodě, které
touto péčí bylo možno zabránit.
(3) Jde-li o naléhavý úkon, nutný v zájmu předcházení, zamezení šíření
a zdolání nebezpečné nákazy anebo v zájmu zajištění zdravotní nezávadnosti živočišných
produktů, nepotřebuje soukromý veterinární lékař souhlasu chovatele k jeho provedení.
§ 64
Soukromí veterinární technici
(1) Oprávnění veterinárního technika vykonávat některé odborné veterinární
úkony podnikatelským způsobem vzniká rozhodnutím krajské veterinární správy o registraci
soukromého veterinárního technika. Oprávnění k činnosti soukromého veterinárního
technika vzniká též marným uplynutím lhůty a způsobem podle § 28 až 30 zákona o volném
pohybu služeb. Krajská veterinární správa rozhodne o registraci, pokud žadatel
a) splňuje požadavek odborné způsobilosti podle § 59a odst. 1 písm. c),
b) je způsobilý k právním úkonům a bezúhonný podle § 50 odst. 5.
(2) Nemá-li dosud žadatel podle odstavce 1 přiděleno identifikační číslo
osoby, přidělí mu krajská veterinární správa identifikační číslo osoby současně s
vydáním rozhodnutí o registraci podle odstavce 1; identifikační číslo osoby poskytne
správce registru osob39).
(3) Soukromí veterinární technici mohou samostatně vykonávat jen takové
odborné veterinární úkony, které odpovídají jimi dosažené odborné způsobilosti.
(4) Jinak platí pro práva a povinnosti soukromých veterinárních techniků
přiměřeně § 61, § 62 odst. 1 a 2.
(5) Krajská veterinární správa může registraci zrušit, jestliže soukromý
veterinární technik porušuje povinnosti nebo podmínky vyplývající z tohoto zákona
a z rozhodnutí o registraci.
(6) Prováděcí právní předpis stanoví
a) náležitosti žádosti o registraci
podle odstavce 1,
b) podrobnosti výkonu odborných veterinárních úkonů soukromými veterinárními techniky.
§ 64a
Odborná způsobilost k označování hospodářských zvířat
(1) Označování označovaných zvířat podle plemenářského zákona8) je oprávněn
provádět veterinární lékař nebo soukromý veterinární technik.
(2) Označování označovaných zvířat podle plemenářského zákona8), včetně
označování výžehem nebo injekční aplikací elektronického identifikátoru, je dále
oprávněna provádět osoba, která získala střední vzdělání nebo vyšší odborné vzdělání
anebo vysokoškolské vzdělání v některém zemědělském oboru nebo v oboru se zaměřením
na zemědělství, veterinářství a veterinární prevenci a která absolvovala specializovanou
odbornou průpravu se zaměřením na označování zvířat výžehem nebo injekční aplikací
elektronického identifikátoru, složila závěrečnou zkoušku a získala tak osvědčení
o způsobilosti k této činnosti.
(3) Označování označovaných zvířat podle plemenářského zákona8), s výjimkou
označování výžehem nebo injekční aplikací elektronického identifikátoru, je dále
oprávněn provádět chovatel hospodářských zvířat.
(4) Specializovanou odbornou průpravu se zaměřením na označování zvířat
výžehem nebo injekční aplikací elektronického identifikátoru organizuje vysoká škola
uskutečňující akreditovaný studijní program v oblasti veterinárního lékařství a hygieny,
která vydává osobám, které absolvovaly tuto specializovanou odbornou průpravu, osvědčení
o způsobilosti k označování zvířat výžehem nebo injekční aplikací elektronického
identifikátoru a vede seznam těchto osob.
(5) Prováděcí právní předpis stanoví obsah, rozsah a organizaci specializované
odborné průpravy se zaměřením na označování označovaných zvířat podle plemenářského
zákona8) výžehem nebo injekční aplikací elektronického identifikátoru, způsob a organizaci
ověřování získaných znalostí, vydávání osvědčení a vedení seznamu osob, které tuto
specializovanou odbornou průpravu absolvovaly.
§ 64b
Chovatel hospodářských zvířat
(1) Chovatel hospodářských zvířat je oprávněn provádět na jím provozovaném
hospodářství u hospodářských zvířat, které na tomto hospodářství chová, odborné veterinární
úkony, jejichž seznam spolu s podrobnostmi jejich provádění stanoví prováděcí právní
předpis.
(2) Chovatel hospodářských zvířat, který splňuje požadavky odborné způsobilosti
podle § 59a odst. 1 písm. a) až e), je oprávněn na jím provozovaném hospodářství
podle pokynů ošetřujícího veterinárního lékaře k injekční aplikaci léčiv u hospodářských
zvířat, které na tomto hospodářství chová. Prováděcí právní předpis stanoví podrobnosti
výkonu odborných veterinárních úkonů spočívajících v injekční aplikaci léčiv u hospodářských
zvířat chovateli hospodářských zvířat.
(3) Chovatel hospodářských zvířat, který splňuje požadavky odborné způsobilosti
podle § 59a odst. 1 písm. a) až e), je vedle odborných veterinárních úkonů podle
odstavce 1 oprávněn provádět na jím provozovaném hospodářství u hospodářských zvířat,
které na tomto hospodářství chová, další odborné veterinární úkony, pokud absolvoval
specializovanou odbornou průpravu se zaměřením na provádění odborných veterinárních
úkonů, složil závěrečnou zkoušku a získal tak osvědčení o způsobilosti k provádění
těchto úkonů. Chovatel hospodářských zvířat je povinen vést záznamy o dalších odborných
veterinárních úkonech, které provedl, o datu jejich provedení, počtu a identifikaci
zvířat, u kterých byly tyto úkony provedeny, uchovávat tyto záznamy po dobu nejméně
2 let, a na požádání je předložit úřednímu veterinárnímu lékaři. Prováděcí právní
předpis stanoví seznam dalších odborných veterinárních úkonů a podrobnosti jejich
provádění k tomu oprávněnými chovateli hospodářských zvířat.
(4) Specializovanou odbornou průpravu podle odstavce 3 organizuje vysoká
škola uskutečňující akreditovaný studijní program v oblasti veterinárního lékařství
a hygieny, která vydává osobám, které absolvovaly tuto specializovanou odbornou průpravu,
osvědčení o způsobilosti k provádění odborných veterinárních úkonů a vede seznam
těchto osob. Prováděcí právní předpis stanoví obsah, rozsah a organizaci specializované
odborné průpravy podle odstavce 3 se zaměřením na provádění odborných veterinárních
úkonů, způsob a organizaci ověřování získaných znalostí, vydávání osvědčení a vedení
seznamu osob, které tuto specializovanou odbornou průpravu absolvovaly.
§ 64c
Prohlížitel včelstev
(1) Chovatel včelstev je v případě potvrzené nebezpečné nákazy včel uvedené
v příloze č. 2 k tomuto zákonu oprávněn zajistit v ochranném pásmu stanoveném v mimořádném
veterinárním opatření rozebrání včelího díla proškolenou osobou k prohlídce včelstev
s rozebráním včelího díla (dále jen "prohlížitel včelstev").
(2) Prohlížitel včelstev je povinen provádět prohlídku včelstev s rozebráním
včelího díla v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem, vést záznamy o datu,
době a výsledku prohlídky včelstev, registračním čísle chovatele včelstev, registračním
čísle stanoviště včelstev, počtu včelstev na stanovišti včelstev, počtu a identifikačním
čísle vzorku, uchovávat tyto záznamy po dobu nejméně 3 let a na požádání je poskytnout
úřednímu veterinárnímu lékaři.
(3) Prohlížitelem včelstev může být fyzická osoba, která absolvovala specializované
školení se zaměřením na prohlídku včelstev s rozebráním včelího díla a získala tak
osvědčení o způsobilosti k této činnosti. Školení zajišťuje vysoká škola uskutečňující
akreditovaný studijní program v oblasti veterinárního lékařství a hygieny, která
také prohlížitelům včelstev vydává osvědčení, vede seznam těchto osob a předává jej
Ústřední veterinární správě; Ústřední veterinární správa seznam těchto osob zveřejňuje
na internetových stránkách Státní veterinární správy. Zjistí-li krajská veterinární
správa při výkonu státního veterinárního dozoru, že prohlížitel včelstev porušil
povinnosti stanovené tímto zákonem, osvědčení tomuto prohlížiteli včelstev pozastaví,
případně odejme. Před opětovným zahájením činnosti je prohlížitel včelstev, jemuž
bylo osvědčení pozastaveno, povinen podrobit se zkoušce k ověření znalostí prohlížitele
včelstev. Vysoká škola uvedená ve větě druhé vydává prohlížitelům včelstev také průkaz
prohlížitele včelstev; v případě odnětí osvědčení krajská veterinární správa těmto
osobám odejme i průkaz prohlížitele včelstev.
(4) Prováděcí právní předpis stanoví
a) rozsah prohlídky včelstev s rozebráním včelího díla a vedení záznamů
prohlížitele včelstev,
b) obsah, rozsah a organizaci specializovaného školení se zaměřením
na prohlídku včelstev s rozebráním včelího díla, vydávání osvědčení a průkazu prohlížitele
včelstev a vedení seznamu prohlížitelů včelstev,
c) vzor průkazu prohlížitele včelstev.
HLAVA VIII
VETERINÁRNÍ PŘÍPRAVKY A VETERINÁRNÍ TECHNICKÉ PROSTŘEDKY
§ 65
Ústav v oblasti veterinárních přípravků a veterinárních technických
prostředků
a) vykonává státní veterinární dozor nad uváděním do oběhu a používáním
veterinárních přípravků a veterinárních technických prostředků; za tímto účelem vyhodnocuje
jejich vhodnost pro veterinární použití, přičemž posuzuje
1. jakost a účinnost veterinárních
přípravků a jejich bezpečnost pro zvířata, veřejné zdraví a životní prostředí,
2.
bezpečnost veterinárních technických prostředků pro zvířata, veřejné zdraví a životní
prostředí, jejich vlastnosti a způsobilost dosáhnout účelu, ke kterému jsou veterinární
technické prostředky určeny,
b) rozhoduje o schválení veterinárního přípravku a o prodloužení doby
platnosti rozhodnutí o schválení veterinárního přípravku, o schválení změn oproti
dokumentaci předložené v rámci řízení o schválení veterinárního přípravku, o pozastavení
platnosti rozhodnutí o schválení veterinárního přípravku a o zrušení schválení veterinárního
přípravku; v rámci řízení o schválení veterinárního přípravku posuzuje navrhované
označení veterinárního přípravku z toho hlediska, zda nemůže vést k jeho nesprávnému
používání, které by mohlo mít za následek nebezpečí pro veřejné zdraví, zdraví zvířat
nebo životní prostředí,
c) rozhoduje o zápisu veterinárního technického prostředku do Seznamu
veterinárních technických prostředků a o prodloužení doby platnosti rozhodnutí o
zápisu, o schválení změn oproti údajům předloženým v rámci řízení o zápisu, o pozastavení
platnosti zápisu a o výmazu veterinárního technického prostředku ze Seznamu veterinárních
technických prostředků; v rámci řízení o zápisu veterinárního technického prostředku
do Seznamu veterinárních technických prostředků posuzuje navrhované označení veterinárního
technického prostředku z toho hlediska, zda nemůže vést k jeho nesprávnému používání,
které by mohlo mít za následek nebezpečí pro veřejné zdraví, zdraví zvířat nebo životní
prostředí,
d) vede a aktualizuje Seznam schválených veterinárních přípravků a
Seznam veterinárních technických prostředků,
e) na základě žádosti výrobce osvědčuje, že výrobce splňuje při výrobě
veterinárních přípravků požadavky správné výrobní praxe,
f) odebírá vzorky veterinárních přípravků k laboratornímu vyšetření,
g) může rozhodnout v případě výskytu nežádoucího účinku veterinárního
přípravku, nežádoucí příhody veterinárního technického prostředku nebo závady v jakosti
veterinárního přípravku nebo veterinárního technického prostředku o jeho
1. stažení
z oběhu,
2. zneškodnění,
3. pozastavení používání a uvádění do oběhu, nebo
4. uvádění
do oběhu za podmínek, které stanoví,
h) posuzuje ve sporných případech, zda jde o veterinární přípravek,
veterinární technický prostředek nebo o jiný výrobek.
§ 65a
(1) Žádost o schválení veterinárního přípravku podává Ústavu fyzická nebo
právnická osoba usazená v některém z členských států nebo v některém ze smluvních
států Dohody o Evropském hospodářském prostoru (dále jen "příslušný stát"), která
za účelem jeho uvedení do oběhu v České republice hodlá vyrábět, distribuovat z jiného
členského státu nebo dovážet ze třetí země veterinární přípravek (dále jen "žadatel
o schválení"). Žádost se podává samostatně pro veterinární přípravek určitého složení
a zamýšleného způsobu a rozsahu použití.
(2) V řízení o schválení veterinárního přípravku Ústav posoudí úplnost
žádosti o schválení a nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení sdělí výsledek tohoto
posouzení žadateli o schválení.
(3) Je-li žádost o schválení veterinárního přípravku úplná, Ústav o ní
rozhodne ve lhůtě 90 dnů ode dne, kdy bylo sděleno žadateli o schválení, že jeho
žádost byla shledána úplnou.
(4) Žádost o schválení veterinárního přípravku kromě obecných náležitostí
stanovených správním řádem obsahuje
a) identifikační údaje výrobce, popřípadě výrobců, včetně uvedení všech
míst výroby a států, ve kterých byl veterinární přípravek uveden do oběhu,
b) obchodní název veterinárního přípravku,
c) podrobný popis obalů včetně popisu obalového materiálu a všech velikostí
balení,
d) popis vzhledu veterinárního přípravku,
e) údaje o kvalitativním a kvantitativním složení veterinárního přípravku
včetně pomocných látek; jednotlivé složky se uvádějí v sestupném pořadí podle hmotnosti
v době výroby,
f) účel a způsob použití veterinárního přípravku, včetně údajů o cílových
druzích zvířat, pro které je veterinární přípravek určen,
g) údaj o době použitelnosti a způsobu uchovávání veterinárního přípravku,
h) údaje důležité pro správné a bezpečné používání veterinárního přípravku
a
i) způsob nakládání s nepoužitým veterinárním přípravkem.
(5) Žadatel o schválení k žádosti podle odstavce 4 přiloží
a) bezpečnostní list sestavený v souladu s předpisem Evropské unie76)
v případě, že se na přípravek vzhledem k jeho charakteru vztahuje povinnost dodavatele
poskytnout příjemci bezpečnostní list77),
b) návrh textů na všechny obaly, popřípadě na příbalovou informaci,
je-li součástí balení,
c) vzorek veterinárního přípravku, včetně analytického certifikátu;
za analytický certifikát se považuje dokument obsahující výsledky výrobcem stanovené
zkoušky nebo zkoušek fyzikálních, chemických a mikrobiologických vlastností přípravku,
d) prohlášení o tom, že výrobce vyrábí veterinární přípravek v souladu
s požadavky správné výrobní praxe stanovené prováděcím právním předpisem, případně
jiných standardů kvality, které zajistí, že vyráběný veterinární přípravek bude odpovídat
podmínkám, za kterých má být schválen, a že výrobce plní požadavky jiných právních
předpisů, které jsou pro jeho výrobu závazné,
e) prohlášení o bezpečnosti veterinárního přípravku, včetně jeho bezpečnosti
vztahující se k původcům transmisivních spongiformních encefalopatií34),
f) prohlášení o schopnosti veterinárního přípravku dosáhnout popisovaného
účelu a
g) na vyžádání Ústavem další doklady potřebné k prokázání jakosti,
účinnosti a bezpečnosti veterinárního přípravku pro zvířata, veřejné zdraví a životní
prostředí.
(6) Žadatel o schválení v případě, že se jedná o veterinární přípravek,
který ještě nebyl uveden do oběhu v příslušném státě, kromě údajů a dokumentace uvedených
v odstavcích 4 a 5 předloží
a) dokumenty charakterizující jakost veterinárního přípravku, včetně
vstupních surovin, pomocí popisu smyslových, chemických, fyzikálních, mikrobiologických
a popřípadě dalších znaků, kontrolní kritéria jakosti veterinárního přípravku, popis
kontrolních metod a výsledky hodnocení,
b) dokumenty dokládající stabilitu veterinárního přípravku a dobu použitelnosti
přípravku za dodržení podmínek uvedených v žádosti,
c) dokumenty popisující způsob výroby a kontroly veterinárního přípravku,
d) údaje, na základě kterých bylo vystaveno prohlášení o bezpečnosti
veterinárního přípravku za navrhovaného způsobu použití a o jeho schopnosti dosáhnout
popisovaného účelu,
e) dokumenty dokládající splnění požadavků na sterilitu veterinárního
přípravku, pokud to charakter přípravku vyžaduje, a
f) potvrzení příslušného úřadu, že výrobce je oprávněn v příslušném
státě vyrábět předmětný veterinární přípravek s identifikací příslušného právního
předpisu a s uvedením informace, zda výroba veterinárního přípravku podléhá pravidelnému
dozoru podle právních předpisů.
(7) Žadatel o schválení v případě, že se jedná o veterinární přípravek,
který již byl uveden do oběhu v příslušném státě, kromě údajů a dokumentace uvedených
v odstavcích 4 a 5 předloží
a) prohlášení o tom, že přípravek je vyráběn nebo uváděn do oběhu v
příslušném státě, a
b) informaci o úřadech či orgánech, do jejichž působnosti náleží dozor
nad dodržováním požadavků právních předpisů, podle kterých byl veterinární přípravek
v příslušném státě vyroben nebo uveden do oběhu.
(8) Žádost a další dokumentace předkládané Ústavu musí být předloženy v
českém nebo anglickém jazyce. Návrhy textů na označení veterinárního přípravku musí
být vždy Ústavu poskytnuty v elektronické podobě.
(9) Ústav nevydá rozhodnutí o schválení veterinárního přípravku, pozastaví
platnost rozhodnutí o schválení veterinárního přípravku nebo zruší jeho schválení,
prokáže-li se, že veterinární přípravek je neúčinný, není bezpečný, neodpovídá dokumentaci
předložené v rámci řízení o schválení veterinárního přípravku, podmínky jeho výroby
nejsou způsobilé zajistit soustavný soulad s podmínkami, za kterých veterinární přípravek
má být nebo byl schválen, nebo pokud, s ohledem na složení veterinárního přípravku
anebo jeho zamýšlené použití, jde o výrobek, který má být uváděn do oběhu podle jiného
právního předpisu. Ústav dále nevydá rozhodnutí o schválení veterinárního přípravku,
pozastaví platnost rozhodnutí o schválení veterinárního přípravku nebo zruší jeho
schválení, prokáže-li se, že veterinární přípravek určený pro potravinová zvířata
obsahuje látky, které nejsou pro tato zvířata povolené78), obsahuje návykovou látku
nebo obsahuje škodlivé příměsi, včetně patogenních mikroorganismů.
(10) Rozhodnutí o schválení veterinárního přípravku platí 5 let ode dne
nabytí jeho právní moci. Doba platnosti rozhodnutí může být opakovaně prodloužena
o dalších 5 let na základě žádosti držitele rozhodnutí podané nejpozději 30 dnů před
uplynutím doby platnosti vydaného rozhodnutí.
(11) V rámci řízení o schválení veterinárního přípravku se neposuzují práva
k ochraně průmyslového vlastnictví a obchodního tajemství a skutečnost, že rozhodnutí
o schválení veterinárního přípravku bylo vydáno nebo změněno, není porušením těchto
práv Ústavem.
(12) Rozhodnutí o schválení veterinárního přípravku zaniká smrtí držitele
rozhodnutí o schválení veterinárního přípravku, jde-li o osobu fyzickou, nebo zánikem
držitele rozhodnutí o schválení veterinárního přípravku, jde-li o osobu právnickou,
v případě, že zanikla bez právního nástupce.
(13) Rozhodnutí o schválení veterinárního přípravku zaniká na žádost držitele
tohoto rozhodnutí. V žádosti o zrušení platnosti rozhodnutí o schválení veterinárního
přípravku kromě obecných náležitostí podle správního řádu uvede, zda navrhuje postupné
stažení veterinárního přípravku z oběhu, návrh na stanovení doby, po kterou bude
postupné stažení probíhat, a čísla šarží, kterých se postupné stažení týká.
§ 65b
(1) Žádost o zápis veterinárního technického prostředku do Seznamu veterinárních
technických prostředků podává Ústavu fyzická nebo právnická osoba usazená v příslušném
státě, která za účelem jeho uvedení do oběhu v České republice hodlá vyrábět, distribuovat
z jiného členského státu nebo dovážet ze třetí země veterinární technický prostředek
(dále jen "žadatel o zápis"). Žádost o zápis veterinárního technického prostředku
se podává samostatně pro veterinární technický prostředek určitého složení, vlastností,
postupu výroby a zamýšleného způsobu a rozsahu použití.
(2) V řízení o zápisu veterinárního technického prostředku do Seznamu veterinárních
technických prostředků Ústav posoudí úplnost žádosti o zápis a nejpozději do 30 dnů
od zahájení řízení sdělí výsledek tohoto posouzení žadateli o zápis.
(3) Je-li žádost o zápis veterinárního technického prostředku do Seznamu
veterinárních technických prostředků úplná, Ústav o ní rozhodne ve lhůtě 30 dnů ode
dne, kdy bylo sděleno žadateli o zápis, že jeho žádost byla shledána úplnou. Ve zvlášť
složitých případech Ústav rozhodne nejdéle do 90 dnů ode dne, kdy bylo sděleno žadateli
o zápis, že jeho žádost byla shledána úplnou.
(4) Žádost o zápis veterinárního technického prostředku do Seznamu veterinárních
technických prostředků kromě obecných náležitostí stanovených správním řádem obsahuje
a) identifikační údaje výrobce, popřípadě výrobců, včetně uvedení všech
míst výroby a států, ve kterých byl veterinární technický prostředek uveden do oběhu,
b) obchodní název veterinárního technického prostředku,
c) účel použití veterinárního technického prostředku, včetně údajů
o cílových druzích zvířat, pro které je veterinární technický prostředek určen,
d) podrobný popis obalů včetně popisu obalového materiálu a všech velikostí
balení, pokud to charakter veterinárního technického prostředku vyžaduje,
e) údaje o kvalitativním a kvantitativním složení podle charakteru
veterinárního technického prostředku,
f) popis vzhledu veterinárního technického prostředku a popis způsobu
jeho použití,
g) návrh na údaje uváděné na obalu a návod k použití, pokud návod není
součástí údajů uváděných na obalu,
h) dobu použitelnosti a způsob uchovávání, pokud to charakter veterinárního
technického prostředku vyžaduje, a
i) způsob nakládání s nepoužitým veterinárním technickým prostředkem,
pokud to charakter veterinárního technického prostředku vyžaduje.
(5) Žadatel o zápis k žádosti podle odstavce 4 přiloží
a) prohlášení o shodě veterinárního technického prostředku s normami
platnými v Evropské unii, pokud je k dispozici,
b) prohlášení o bezpečnosti veterinárního technického prostředku, včetně
jeho bezpečnosti vztahující se k původcům transmisivních spongiformních encefalopatií34),
pokud to charakter veterinárního technického prostředku vyžaduje,
c) prohlášení o vhodnosti veterinárního technického prostředku pro
veterinární použití a způsobilosti dosáhnout popisovaného účelu,
d) dokumentaci klinického hodnocení nebo vědecké údaje publikované
v odborné literatuře, jež prokazují vhodnost veterinárního technického prostředku
pro veterinární použití z hlediska bezpečnosti a účinnosti, a
e) na vyžádání Ústavem další doklady potřebné k prokázání vhodnosti
veterinárního technického prostředku pro veterinární použití, jeho bezpečnosti pro
zvířata a jeho způsobilosti dosáhnout popisovaného účelu.
(6) Žádost a další dokumentace předkládané Ústavu musí být předloženy v
českém nebo anglickém jazyce. Návrhy textů na označení veterinárního technického
prostředku musí být vždy Ústavu poskytnuty v elektronické podobě.
(7) Ústav rozhodne o nepovolení zápisu veterinárního technického prostředku
do Seznamu veterinárních technických prostředků, pozastaví platnost zápisu nebo rozhodne
o výmazu ze Seznamu veterinárních technických prostředků, prokáže-li se, že veterinární
technický prostředek není vhodný pro veterinární použití, neodpovídá údajům předloženým
v rámci řízení o zapsání do Seznamu veterinárních technických prostředků, podmínky
jeho výroby nejsou způsobilé zajistit soustavný soulad s podmínkami, za kterých veterinární
technický prostředek má být nebo byl zapsán do Seznamu veterinárních technických
prostředků, nebo pokud, s ohledem na jeho složení anebo jeho zamýšlené použití, jde
o výrobek, který má být uváděn do oběhu podle jiného právního předpisu. Ústav dále
rozhodne o nepovolení zápisu veterinárního technického prostředku do Seznamu veterinárních
technických prostředků, pozastaví platnost zápisu nebo rozhodne o výmazu ze Seznamu
veterinárních technických prostředků, prokáže-li se, že veterinární technický prostředek
určený pro potravinová zvířata obsahuje látky, které nejsou pro tato zvířata povolené78),
nebo pokud obsahuje škodlivé příměsi, včetně patogenních mikroorganismů.
(8) Rozhodnutí o zápisu veterinárního technického prostředku do Seznamu
veterinárních technických prostředků platí po dobu 5 let ode dne nabytí právní moci
rozhodnutí. Doba platnosti rozhodnutí může být opakovaně prodloužena o dalších 5
let na základě žádosti držitele rozhodnutí podané nejpozději 30 dnů před uplynutím
doby platnosti vydaného rozhodnutí.
(9) V rámci řízení o zápisu veterinárního technického prostředku do Seznamu
veterinárních technických prostředků se neposuzují práva k ochraně průmyslového vlastnictví
a obchodního tajemství a skutečnost, že rozhodnutí o zápisu veterinárního technického
prostředku do Seznamu veterinárních technických prostředků bylo vydáno nebo změněno,
není porušením těchto práv Ústavem.
(10) Rozhodnutí o zápisu veterinárního technického prostředku do Seznamu
veterinárních technických prostředků zaniká smrtí držitele tohoto rozhodnutí, jde-li
o osobu fyzickou, nebo zánikem držitele tohoto rozhodnutí, jde-li o osobu právnickou,
v případě, že zanikla bez právního nástupce.
(11) Rozhodnutí o zápisu veterinárního technického prostředku do Seznamu
veterinárních technických prostředků zaniká na žádost držitele tohoto rozhodnutí.
V žádosti o zrušení platnosti rozhodnutí o zápisu veterinárního technického prostředku
do Seznamu veterinárních technických prostředků kromě obecných náležitostí podle
správního řádu uvede, zda navrhuje postupné stažení veterinárního technického prostředku
z oběhu, návrh na stanovení doby, po kterou bude postupné stažení probíhat, a čísla
šarží, kterých se postupné stažení týká.
§ 65c
Jde-li o veterinární přípravek nebo o veterinární technický prostředek,
který byl vyroben nebo uveden do oběhu v příslušném státě, Ústav žádosti podle §
65a nebo 65b vyhoví v případě, že veterinární přípravek nebo veterinární technický
prostředek odpovídá právním předpisům, které jsou pro jeho výrobu nebo uvedení do
oběhu v příslušném státě závazné, výrobním postupům a pravidlům, která jsou v příslušném
státě používaná a pro která existuje dostatečně podrobná dokumentace, na jejímž základě
je možno provést dodatečná šetření, a tyto předpisy, postupy a pravidla zaručují
míru ochrany oprávněného zájmu, která odpovídá míře této ochrany stanovené v České
republice.
§ 65d
Ústav zveřejňuje na internetových stránkách Ústavu pro státní kontrolu
veterinárních biopreparátů a léčiv
a) schválení veterinárního přípravku, včetně změn, jakož i pozastavení
platnosti rozhodnutí o schválení veterinárního přípravku a zrušení jeho schválení,
b) zápis veterinárního technického prostředku do Seznamu veterinárních
technických prostředků, včetně změn, jakož i pozastavení platnosti zápisu a výmaz
veterinárního technického prostředku ze Seznamu veterinárních technických prostředků,
a případy nežádoucích příhod týkajících se používaných veterinárních technických
prostředků.
(1) Uvádět do oběhu a používat při poskytování veterinární péče je možno
pouze
a) schválené veterinární přípravky, u kterých nebyla překročena doba
jejich použitelnosti,
b) veterinární technické prostředky zapsané do Seznamu veterinárních
technických prostředků, u kterých nebyla překročena doba jejich použitelnosti.
(2) Pro vědecké, výzkumné, pedagogické a kontrolní účely lze použít i veterinární
přípravky, které nebyly schváleny, a veterinární technické prostředky, které nejsou
zapsány do Seznamu veterinárních technických prostředků.
(3) Při poskytování veterinární péče lze používat i zdravotnické prostředky,
které jsou vhodné pro použití v rámci veterinární péče34a).
(4) Veterinární lékař může v případě ohrožení života nebo zdraví zvířete
použít při poskytování veterinární péče i takový veterinární technický prostředek,
který nesplňuje stanovené požadavky, a to za předpokladu, že
a) je podrobně seznámen se zdravotním stavem zvířete, u něhož byla stanovena
přesná diagnóza jeho onemocnění; to neplatí jen pro veterinární technické prostředky,
které jsou určeny pro stanovení nebo potvrzení diagnózy,
b) není možno použít jiný veterinární technický prostředek, který odpovídá
stanoveným požadavkům,
c) uvědomil Ústav o použití veterinárního technického prostředku, který
nesplňuje stanovené požadavky, a
d) písemně seznámil chovatele s možnými riziky použití veterinárního
technického prostředku, který nesplňuje stanovené požadavky, a chovatel dal k němu
písemný souhlas.
§ 66a
(1) Držitel rozhodnutí o schválení veterinárního přípravku je povinen
a) zajistit, aby vlastnosti schváleného veterinárního přípravku odpovídaly
dokumentaci předložené v řízení o schválení veterinárního přípravku, aby obal nebo
příbalová informace k veterinárnímu přípravku obsahovaly pokyny pro zacházení s ním,
a požádat Ústav o schválení každé změny obsahu údajů a dokumentace oproti jejímu
stavu v okamžiku vydání rozhodnutí o schválení nebo schválení poslední změny, a to
před provedením změny,
b) zaznamenávat a vyhodnocovat případy hlášení nežádoucích účinků schváleného
veterinárního přípravku, vést a uchovávat o nich záznamy a poskytovat je Ústavu,
a to spolu s podáním žádosti o prodloužení platnosti rozhodnutí o schválení veterinárního
přípravku; za nežádoucí účinek veterinárního přípravku se považuje nezamýšlená a
škodlivá odezva, která se dostaví po jeho podání,
c) hlásit do 15 dnů ode dne, kdy se o tom dozvěděl, Ústavu výskyt závažného
nežádoucího účinku schváleného veterinárního přípravku nebo závady v jeho jakosti
a informovat Ústav o provedených opatřeních; za závažný nežádoucí účinek veterinárního
přípravku se považuje nežádoucí účinek, který má za následek smrt, ohrožení života
nebo trvalé či významné poškození zdraví,
d) v případě výskytu nežádoucího účinku schváleného veterinárního přípravku
nebo závady v jeho jakosti učinit opatření k nápravě a omezení nepříznivého působení
schváleného veterinárního přípravku včetně jeho případného stažení z oběhu,
e) v případě výskytu nežádoucího účinku schváleného veterinárního přípravku
nebo závady v jeho jakosti zajistit na vlastní náklad jeho vyšetření, popřípadě klinické
hodnocení,
f) zavádět potřebné změny, které umožňují výrobu, kontrolu jakosti
a používání schváleného veterinárního přípravku ve shodě s dostupnými vědeckými poznatky,
g) poskytovat Ústavu na požádání informaci o objemu veterinárních přípravků
uvedených do oběhu a
h) poskytovat Ústavu na požádání vzorky schváleného veterinárního přípravku.
(2) Osoba, která vyrábí veterinární přípravky, je povinna
a) vyrábět a kontrolovat veterinární přípravky způsobem, který zajistí,
že tyto přípravky jsou vyráběny a uváděny do oběhu v jakosti odpovídající jejich
určenému použití a v souladu s údaji a dokumentací předloženými Ústavu v řízení o
schválení veterinárního přípravku nebo v řízení o změně v dokumentaci schváleného
veterinárního přípravku; záznamy o výrobě a kontrole každé šarže vést a uchovávat
1 rok po datu ukončení použitelnosti šarže, nejméně však 5 let od uvolnění šarže
do oběhu, a na požádání tuto dokumentaci předložit Ústavu,
b) zavést k dosažení cílů uvedených v písmeni a) odpovídající systém
správné výrobní praxe nebo systém řízení kvality nebo postup založený na analýze
nebezpečí a kritických kontrolních bodech (HACCP); v případě, že osoba, která vyrábí
veterinární přípravky, zavede systém řízení kvality nebo postup založený na analýze
nebezpečí a kritických kontrolních bodech, musí takový systém nebo postup obsahovat
prvky, které zajistí dosažení účinků předpokládaných zavedením systému správné výrobní
praxe obdobně, a
c) není-li současně držitelem rozhodnutí o schválení veterinárního
přípravku, informovat tohoto držitele o všech významných skutečnostech, které mohou
mít vliv na jakost veterinárního přípravku a na odpovědnost držitele stanovenou tímto
zákonem, a poskytovat mu součinnost při plnění jeho povinností podle odstavce 1.
(3) Osoba, která uvádí schválené veterinární přípravky do oběhu, anebo
s nimi jinak zachází, je povinna
a) uvádět veterinární přípravky do oběhu za podmínek odpovídajících
jejich schválení,
b) dodržovat pokyny k zacházení s veterinárním přípravkem uvedené na
jeho obalu nebo v příbalové informaci,
c) hlásit do 15 dnů ode dne, kdy se o tom dozvěděla, Ústavu a držiteli
rozhodnutí o schválení veterinárního přípravku výskyt závažného nežádoucího účinku
schváleného veterinárního přípravku nebo závady v jeho jakosti a
d) po dobu 5 let vést a uchovávat záznamy o nákupu a prodeji veterinárních
přípravků, které obsahují název veterinárního přípravku, datum nákupu nebo prodeje,
identifikaci dodavatele a údaje o nakoupeném množství.
(4) Prováděcí právní předpis stanoví
a) požadavky na jakost veterinárních přípravků,
b) požadavky správné výrobní praxe,
c) obsah hlášení nežádoucích účinků nebo závad v jakosti veterinárních
přípravků,
d) výčet změn podléhajících schválení, vyžadujících odborné hodnocení,
e) obsah údajů uváděných na obalu nebo v příbalové informaci veterinárního
přípravku.
§ 66b
(1) Držitel rozhodnutí o zápisu veterinárního technického prostředku
je povinen
a) zajistit, aby vlastnosti veterinárního technického prostředku zapsaného
do Seznamu veterinárních technických prostředků odpovídaly údajům předloženým v řízení
o zapsání veterinárního technického prostředku, aby k veterinárnímu technickému prostředku
byly připojeny pokyny pro zacházení s ním, které odpovídají podmínkám rozhodnutí
o zápisu veterinárního technického prostředku a následných změn, a požádat Ústav
o schválení každé změny obsahu údajů oproti stavu v okamžiku rozhodnutí o jeho zápisu
nebo schválení poslední změny, a to před provedením změny,
b) zaznamenávat a vyhodnocovat případy hlášení nežádoucích příhod veterinárního
technického prostředku, vést a uchovávat o nich záznamy a poskytovat je Ústavu, a
to spolu s podáním žádosti o prodloužení platnosti rozhodnutí o zápisu veterinárního
technického prostředku do Seznamu veterinárních technických prostředků; za nežádoucí
příhodu veterinárního technického prostředku se považuje jakékoliv selhání nebo zhoršení
charakteristik, popřípadě účinnosti veterinárního technického prostředku nebo nepřesnost
v označení veterinárního technického prostředku, nebo v návodu k jeho použití, které
vedou nebo by mohly vést k nezamýšlené nebo škodlivé odezvě po jeho použití,
c) hlásit do 15 dnů ode dne, kdy se o tom dozvěděl, Ústavu výskyt závažné
nežádoucí příhody veterinárního technického prostředku nebo závady v jeho jakosti
a informovat Ústav o provedených opatřeních; za závažnou nežádoucí příhodu se považuje
úmrtí, ohrožení života nebo trvalé či významné poškození zdraví zvířete nebo osoby,
která veterinární technický prostředek používá nebo provádí jejich údržbu a servis,
anebo vážné ohrožení jejich zdraví,
d) v případě výskytu nežádoucí příhody veterinárního technického prostředku
nebo závady v jeho jakosti učinit opatření k nápravě a omezení nepříznivého působení
veterinárního technického prostředku, včetně jeho případného stažení z oběhu,
e) v případě výskytu nežádoucí příhody veterinárního technického prostředku
nebo závady v jeho jakosti zajistit na vlastní náklad jeho vyšetření, popřípadě klinické
hodnocení,
f) zavádět potřebné změny, které umožňují výrobu, kontrolu jakosti
a používání zapsaného veterinárního technického prostředku ve shodě s dostupnými
vědeckými poznatky,
g) poskytovat Ústavu na požádání informaci o objemu veterinárních technických
prostředků uvedených do oběhu a
h) poskytovat Ústavu na požádání vzorky zapsaného veterinárního prostředku.
(2) Osoba, která vyrábí veterinární technické prostředky, je povinna je
vyrábět a kontrolovat způsobem, který zajistí, že jsou vyráběny a uváděny do oběhu
v jakosti odpovídající jejich určenému použití a v souladu s údaji předloženými Ústavu
v souvislosti se zápisem veterinárního technického prostředku nebo se změnou v jeho
zápisu.
(3) Osoba, která uvádí zapsané veterinární technické prostředky do oběhu,
anebo s nimi jinak zachází, je povinna
a) uvádět veterinární technické prostředky do oběhu za podmínek odpovídajících
jejich zápisu do Seznamu veterinárních technických prostředků,
b) dodržovat pokyny k zacházení s veterinárním technickým prostředkem,
c) hlásit do 15 dnů ode dne, kdy se o tom dozvěděla, Ústavu a držiteli
rozhodnutí o zápisu veterinárního technického prostředku výskyt závažné nežádoucí
příhody nebo závady v jakosti veterinárního technického prostředku a
d) po dobu 5 let vést a uchovávat záznamy o nákupu a prodeji veterinárních
technických prostředků, které obsahují název veterinárního technického prostředku,
datum nákupu nebo prodeje, identifikaci dodavatele a údaje o nakoupeném množství.
(4) Prováděcí právní předpis stanoví
a) požadavky na jakost veterinárních technických prostředků,
b) obsah hlášení nežádoucích příhod nebo závad v jakosti veterinárních
technických prostředků,
c) obsah údajů uváděných na obalu nebo v návodu k použití veterinárního
technického prostředku.
HLAVA IX
NÁHRADA NÁKLADŮ A ZTRÁT VZNIKLÝCH V SOUVISLOSTI S NEBEZPEČNÝMI NÁKAZAMI
§ 67
(1) Chovateli se poskytne náhrada nákladů a ztrát, které vznikly v důsledku
provádění mimořádných veterinárních opatření nařízených ke zdolávání některé z nebezpečných
nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka, uvedených v příloze č. 2 k tomuto
zákonu, a k ochraně před jejich šířením, anebo při nálezu původce této nákazy nebo
nemoci, a to za podmínky, že tato neprodleně uplatňovaná opatření zahrnují nejméně
izolaci zvířat v hospodářství a zákaz jejich přemísťování od doby vzniku podezření
z výskytu nákazy a po potvrzení jejího výskytu.
(2) Náhrada podle odstavce 1 zahrnuje náhradu za
a) náklady na utracení nebo porážku nemocných a podezřelých zvířat
vnímavých druhů a za neškodné odstranění jejich kadáverů; v odůvodněných případech
se poskytne i náhrada za neškodné odstranění jejich produktů,
b) utracené nebo poražené zvíře,
c) očistu, dezinfekci, dezinsekci a deratizaci hospodářství a jeho
zařízení (vybavení),
d) nařízené očkování,
e) dodržování opatření v ochranných pásmech, pásmech dozoru a dalších
pásmech s omezením,
f) dodržování opatření ve stanovené pozorovací době před ukončením
mimořádných veterinárních opatření a opětovným zástavem zvířat do hospodářství.
(3) Jde-li o nákazu nebo nemoc přenosnou ze zvířat na člověka, které
jsou uvedeny v předpisech Evropské unie upravujících výdaje ve veterinární oblasti34b),
poskytuje se také náhrada
a) za zničení kontaminovaných krmiv a kontaminovaného zařízení hospodářství,
které nemůže být dezinfikováno v souladu s odstavcem 2 písm. c),
b) za prokázané ztráty způsobené výpadkem produkce hospodářského zvířete
v době provádění nařízených mimořádných veterinárních opatření a v souvislosti s
nimi.
(4) Jde-li o nebezpečnou nákazu včel, poskytuje se také náhrada za včelařské
zařízení, pomůcky, úly a jejich vybavení, zlikvidované nebo znehodnocené na základě
nařízených mimořádných veterinárních opatření.
(5) Náhrada podle odstavce 1 se neposkytne, jestliže chovatel nesplnil
schválený program ozdravování zvířat podle § 5 odst. 4 písm. d), povinnost uvědomit
krajskou veterinární správu o podezření z výskytu nebezpečné nákazy nebo nemoci přenosné
ze zvířat na člověka, jinou závažnou povinnost uloženou mu tímto zákonem k předcházení
vzniku, zamezení šíření a zdolávání nebezpečných nákaz nebo nemocí přenosných ze
zvířat na člověka, anebo nařízená ochranná a zdolávací opatření.
(6) Náhrada podle odstavce 1 se sníží o 10 %, pokud
a) chovatel nezabezpečil provedení stanovených vyšetření, zdravotních
zkoušek a povinných preventivních a diagnostických úkonů v rámci veterinární kontroly
zdraví, kontroly dědičnosti zdraví a kontroly pohody zvířat, nebo
b) chovatel nesplnil povinnosti chovatele týkající se označování a
evidence zvířat podle plemenářského zákona9d).
§ 67a
(1) Uživateli honitby se poskytne náhrada nákladů a ztrát, které vznikly
v důsledku provádění mimořádných veterinárních opatření nařízených ke zdolávání některé
z nebezpečných nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka, uvedených v příloze
č. 2 k tomuto zákonu, a k ochraně před jejich šířením, anebo při nálezu původce této
nákazy nebo nemoci, a to za podmínky, že tato neprodleně uplatňovaná opatření zahrnují
nejméně zajištění odběru vzorků nebo sběr kadáverů volně žijících živočichů.
(2) Náhrada podle odstavce 1 zahrnuje náhradu za
a) ulovenou nebo utracenou volně žijící zvěř,
b) očistu a dezinfekci
1. dopravního prostředku sloužícího k přepravě
uhynulých, ulovených nebo utracených volně žijících živočichů,
2. místa nálezu kadáveru
uhynulého volně žijícího živočicha, nebo
3. zařízení pro uchovávání a odběr vzorků
od uhynulých, ulovených nebo utracených volně žijících živočichů,
c) zřízení kafilerního boxu,
d) dodržování opatření v ochranných pásmech, pásmech dozoru a dalších
pásmech s omezením.
(3) Náhrada podle odstavce 1 se neposkytne, jestliže uživatel honitby nezajistil
nařízený odběr vzorků, neprovedl nařízený sběr kadáverů volně žijících živočichů,
nesplnil povinnost uvědomit krajskou veterinární správu o podezření z výskytu nebezpečné
nákazy nebo nemoci přenosné ze zvířat na člověka, jinou závažnou povinnost uloženou
mu tímto zákonem k předcházení vzniku, zamezení šíření a zdolávání nebezpečných nákaz
nebo nemocí přenosných ze zvířat na člověka, anebo nařízená ochranná a zdolávací
opatření.
(4) Náhrada podle odstavce 1 se sníží o 10 %, pokud uživatel honitby nezabezpečil
provedení stanovených povinných preventivních a diagnostických úkonů v rámci veterinární
kontroly zdraví volně žijící zvěře.
§ 67b
(1) Osobě obhospodařující zemědělskou půdu se poskytne náhrada nákladů
a ztrát, které vznikly v důsledku provádění mimořádných veterinárních opatření nařízených
ke zdolávání některé z nebezpečných nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka,
uvedených v příloze č. 2 k tomuto zákonu, a k ochraně před jejich šířením, jde-li
o výskyt této nákazy nebo nemoci u volně žijících živočichů, anebo při nálezu původce
této nákazy nebo nemoci, a to za podmínky, že tato neprodleně uplatňovaná opatření
zahrnují nejméně omezení, zákaz sklizně nebo nařízení změny agrotechnických postupů.
(2) Náhrada podle odstavce 1 zahrnuje náhradu za
a) zemědělské plodiny a porosty na zemědělské půdě, na které se vztahují
mimořádná veterinární opatření,
b) dodržování opatření v ochranných pásmech, pásmech dozoru a dalších
pásmech s omezením.
(3) Náhrada podle odstavce 1 se neposkytne, jestliže osoba obhospodařující
zemědělskou půdu nesplnila nařízená ochranná a zdolávací opatření.
§ 68
(1) Náhrada podle § 67, 67a nebo 67b se poskytuje ve výši prokázaných účelně
vynaložených nákladů a způsobených ztrát.
(2) Jde-li o náhradu za utracené nebo poražené zvíře anebo ulovenou
nebo utracenou volně žijící zvěř, poskytuje se ve výši obvyklé ceny zdravého zvířete
téhož druhu a kategorie v místě a době vzniku škody, snížené
a) o to, co bylo chovateli poskytnuto za zužitkovatelné části těla
zvířete a zužitkovatelné produkty,
b) o 20 % obvyklé ceny zvířete, bylo-li zvíře utraceno nebo poraženo
v důsledku nebezpečné nákazy, jestliže chovatel nevyužil možnosti preventivního očkování,
pro které byla schválena očkovací látka.
§ 69
(1) Osobám, které pro nařízená ochranná a zdolávací opatření nemohly dočasně
vykonávat svou obvyklou pracovní nebo jinou výdělečnou činnost anebo ji mohly vykonávat
jen v omezeném rozsahu, náleží náhrada ušlého výdělku, pokud jim tato náhrada nepřísluší
od zaměstnavatele, anebo náhrada ušlého zisku.
(2) Osobám, které byly nuceny zdržovat se z důvodu uvedeného v odstavci
1 mimo své bydliště, náleží náhrada zvýšených nákladů na přechodné ubytování a stravování
podle zvláštních právních předpisů.35)
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se nevztahují na osoby, kterým byla poskytnuta
náhrada podle § 67, 67a nebo 67b.
§ 70
(1) Nestanoví-li předpisy Evropské unie jinak, poskytuje se náhrada podle
§ 67, 67a nebo 67b z prostředků státního rozpočtu, a to na základě žádosti chovatele,
uživatele honitby, osoby obhospodařující zemědělskou půdu nebo osoby uvedené v §
69. Tato žádost může být podána nejdříve první den následující po dni utracení nebo
poražení zvířat, a nedochází-li k utracení nebo poražení zvířat, nejdříve první den
následující po ukončení nařízených ochranných a zdolávacích opatření, a nejpozději
do 6 týdnů ode dne utracení nebo poražení zvířat, a nedochází-li k utracení nebo
poražení zvířat, nejpozději do 6 týdnů ode dne skončení nařízených ochranných a zdolávacích
opatření. Jedná-li se o náhradu v případě nebezpečné nákazy včel, může být žádost
podána nejdříve první den následující po dni utracení včel nebo včelstev, a nedochází-li
k utracení včel nebo včelstev, nejdříve první den následující po oznámení nebo vyhlášení
nařízených ochranných a zdolávacích opatření, a nejpozději do 6 měsíců ode dne utracení
včel nebo včelstev, a nedochází-li k utracení včel nebo včelstev, nejpozději do 6
měsíců ode dne ukončení nařízených ochranných a zdolávacích opatření. K posouzení,
zda jsou splněny podmínky pro poskytnutí náhrady a v jaké výši, si vyžádá ministerstvo
stanovisko krajské veterinární správy. Není-li žádost podána v uvedené lhůtě, nárok
na náhradu zaniká.
(2) Chovateli, uživateli honitby nebo osobě obhospodařující zemědělskou
půdu může být na náhradu podle § 67, 67a nebo 67b poskytnuta přiměřená záloha.
(3) Prováděcí právní předpis
a) stanoví podrobněji postup při uplatňování náhrady podle § 67, 67a
nebo 67b a náležitosti žádosti o její poskytnutí,
b) může stanovit při výskytu kterých dalších, zejména exotických nákaz,
popřípadě i nemocí přenosných ze zvířat na člověka se poskytuje náhrada a v jakém
rozsahu.
HLAVA X
PŘESTUPKY
§ 71
Přestupky fyzických osob
(1) Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že
a) nesplní nebo poruší některou z povinností chovatele nebo některý
z požadavků na přemístění a vnitrostátní přepravu zvířat stanovených v § 4 odst.
1 a 2, § 5 odst. 1 písm. a) až c), § 5 odst. 2 a 3, § 6 odst. 1 až 4 a 7 nebo v §
7,
b) nesplní nebo poruší některou z povinností chovatele stanovených
v § 4 odst. 3, 4 a 7,
c) nesplní nebo poruší některou z povinností pořadatele svodu zvířat
stanovenou v § 9 odst. 2 a 3,
d) nesplní nebo poruší některou z povinností nebo některý z požadavků
na zabezpečení zdravotní nezávadnosti živočišných produktů stanovených v § 20 odst.
2 písm. c) až e), § 21 odst. 1 až 8, 10, 12 a 14, § 25 odst. 1, § 27a odst. 1, 3
až 8 nebo v § 27b odst. 1 až 8,
e) nesplní nebo poruší některou z povinností nebo některý z požadavků
k ochraně před nákazami a nemocemi přenosnými ze zvířat na člověka stanovených v
§ 5 odst. 1 písm. d) až i), § 11 odst. 1 a 3, § 12 odst. 1, § 14, § 16 odst. 2 nebo
v § 17a odst. 4,
f) nesplní nebo poruší povinnost stanovenou v § 13 odst. 4, nebo nesplní
nebo poruší některé z opatření podle § 53 odst. 1,
g) nesplní nebo poruší některou z povinností nebo některý z požadavků
na zabezpečení zdravotní nezávadnosti živočišných produktů stanovených v § 19 odst.
1 až 5 nebo v § 20 odst. 1 a odst. 2 písm. a) a b),
h) nesplní nebo poruší některou z veterinárních podmínek obchodování
se zvířaty a živočišnými produkty, anebo některou z veterinárních podmínek dovozu
a tranzitu veterinárního zboží z třetích zemí a jeho vývozu do těchto zemí, stanovenou
v § 28 odst. 1 až 3, § 30 odst. 1 a 2, § 31a odst. 2, § 32 odst. 1 a 7, § 36, § 37
odst. 2 až 4, § 38a odst. 7, § 38b odst. 1, 7 až 9 nebo v § 38c odst. 1 až 4,
i) nesplní nebo poruší některou z povinností nebo některý z požadavků
stanovených předpisem Evropské unie o dovozu zásilek produktů živočišného původu
pro osobní spotřebu do Společenství21),
j) nesplní nebo poruší některou z povinností nebo některý z požadavků
chovatele stanovených předpisem Evropské unie o veterinárních podmínkách pro neobchodní
přesuny zvířat v zájmovém chovu48),
k) nesplní nebo poruší některou z povinností nebo některý z požadavků
stanovených v § 39a odst. 2 nebo v § 42 odst. 2, 3 a 5 až 8, nebo vykonává veterinární
léčebnou a preventivní činnost jako soukromý veterinární lékař, ačkoli nesplňuje
požadavky stanovené v § 60,
l) nesplní nebo poruší některou z povinností chovatele nebo osoby zacházející
se živočišnými produkty stanovenou v § 40 odst. 1, 3 a 4,
m) nesplní nebo poruší povinnost provozovatele útulku pro zvířata stanovenou
v § 42 odst. 6,
n) nesplní nebo poruší povinnost vlastníka, nájemce, pachtýře nebo
provozovatele stanovenou v § 48a odst. 4,
o) nesplní nebo poruší povinnost uživatele pokusných zvířat stanovenou
v § 56b,
p) nesplní nebo poruší některou z povinností chovatele hospodářských
zvířat stanovenou v § 64a odst. 3 nebo v § 64b odst. 1 až 3,
q) nesplní nebo poruší povinnost prohlížitele včelstev stanovenou v
§ 64c odst. 2,
r) vykonává některou z činností, k níž je třeba povolení orgánu veterinární
správy, schválení tímto orgánem nebo registrace u tohoto orgánu, bez tohoto povolení,
tohoto schválení nebo této registrace, vykonává některou z činností bez podání oznámení
nebo ověření odborné způsobilosti podle zvláštního právního předpisu31), anebo vykonává
některou z činností, k níž není odborně způsobilá,
s) nepředloží zásilku veterinárního zboží k pohraniční veterinární
kontrole na pohraniční veterinární stanici v souladu s čl. 47 odst. 5 nařízení Evropského
parlamentu a Rady (EU) 2017/625,
t) neoznámí předem fyzický příchod zásilky veterinárního zboží orgánům
provádějícím pohraniční veterinární kontrolu způsobem stanoveným v čl. 56 odst. 4
nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625,
u) nesplní nebo poruší opatření uložená orgány veterinární správy podle
čl. 66 odst. 3 nebo 6 nebo čl. 67 nebo čl. 137 odst. 2 a 3 nebo čl. 138 odst. 2 nařízení
Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625,
v) jiným jednáním, než je uvedeno v písmenech s) až u), nesplní povinnost
podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625,
x) jiným jednáním, než je uvedeno v písmenech a) až v), nesplní povinnost
podle přímo použitelného předpisu Evropské unie na úseku veterinární péče63),
y) nesplní závazný pokyn orgánu veterinární správy, nebo
z) nesplní nebo poruší některou z povinností vyplývající pro ni z mimořádných
veterinárních opatření.
(2) Za přestupek lze uložit pokutu do
a) 20 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. a) a c),
b) 50 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. b), d) až y),
c) 100 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. z).
§ 72
Přestupky právnických osob a podnikajících fyzických osob
(1) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím,
že
a) nesplní nebo poruší některou z povinností chovatele nebo některý
z požadavků na přemístění a vnitrostátní přepravu zvířat stanovených v § 4, § 5 odst.
1 písm. a) až c), § 5 odst. 2 až 5 nebo v § 6 odst. 1 až 4 a 7,
b) nesplní nebo poruší některou z povinností nebo některý z požadavků
pro přepravu zvířat a péči o ně v průběhu přepravy stanovených v § 7 nebo v § 8 odst.
1, 3 a 4,
c) nesplní nebo poruší některou z povinností pořadatele svodu zvířat
stanovenou v § 9 odst. 2 a 3, některou z podmínek na vnitrostátní přepravu pro provozovatele
cirkusu nebo jiného veřejného vystoupení se zvířaty stanovenou v § 9 odst. 4, některou
z povinností provozovatele shromažďovacího střediska stanovenou v § 9a odst. 1 a
2 nebo některou z povinností obchodníka stanovenou v § 9b odst. 1,
d) nesplní nebo poruší některou z povinností nebo některý z požadavků
na zabezpečení zdravotní nezávadnosti živočišných produktů stanovených v § 20 odst.
2 písm. c) až e), § 21 odst. 14, § 24 odst. 1, § 25 odst. 1 až 4, § 26, § 27 odst.
1, § 27a odst. 1, 3 až 8 nebo v § 27b odst. 1 až 4, 6 a 7,
e) nesplní nebo poruší některou z povinností k ochraně před nákazami
a nemocemi přenosnými ze zvířat na člověka stanovenou v § 11 odst. 1 a 3, § 12 odst.
1, § 14 nebo v § 16 odst. 2, anebo některou z povinností chovatele stanovenou v §
5 odst. 1 písm. d) až i) nebo v § 17a odst. 4,
f) nesplní nebo poruší některou z povinností nebo některý z požadavků
na zabezpečení zdravotní nezávadnosti živočišných produktů stanovených v § 18 odst.
1, 2 a 4, § 22 odst. 1 až 4, § 23 odst. 1 až 3 nebo v § 24a,
g) nesplní nebo poruší některou z povinností stanovenou v § 39 odst.
3 a 4, § 39a odst. 2 a 3, § 40, § 41 odst. 1 až 4, § 42 odst. 3, 5 až 8, § 48a odst.
4, § 56b, § 64a odst. 2 a 3 nebo v § 64b odst. 1 až 3, nebo vykonává veterinární
léčebnou a preventivní činnost jako soukromý veterinární lékař, ačkoli nesplňuje
požadavky stanovené v § 60,
h) nesplní nebo poruší některou z povinností stanovenou v § 13 odst.
4, nebo nesplní nebo poruší některé z opatření podle § 53 odst. 1,
i) nesplní nebo poruší některou z povinností nebo některý z požadavků
na zabezpečení zdravotní nezávadnosti živočišných produktů stanovených v § 19 odst.
1 až 5, § 20 odst. 1 a 2 písm. a) a b) nebo v § 21 odst. 1, 7, 8, 10 a 12,
j) nesplní nebo poruší některou z veterinárních podmínek obchodování
se zvířaty a živočišnými produkty, anebo některou z veterinárních podmínek dovozu
a tranzitu veterinárního zboží z třetích zemí a jeho vývozu do těchto zemí, stanovenou
v § 28 odst. 1 až 3, § 30 odst. 1 a 2, § 31a odst. 2, § 32 odst. 1 a 7, § 36, § 37
odst. 2 až 4, § 38a odst. 7, § 38b odst. 1 a 7 až 9 nebo v § 38c odst. 1 až 4,
k) nesplní nebo poruší některou z povinností nebo některý z požadavků
stanovených předpisem Evropské unie o dovozu zásilek produktů živočišného původu
pro osobní spotřebu do Společenství21) nebo předpisem Evropské unie o veterinárních
podmínkách pro neobchodní přesuny zvířat v zájmovém chovu48),
l) vykonává některou z činností, k níž je třeba povolení orgánu veterinární
správy, schválení tímto orgánem nebo registrace u tohoto orgánu, bez tohoto povolení,
tohoto schválení nebo této registrace, vykonává některou z činností bez podání oznámení
nebo ověření odborné způsobilosti podle zvláštního právního předpisu31), anebo vykonává
některou z činností, k níž není odborně způsobilá,
m) nepředloží zásilku veterinárního zboží k pohraniční veterinární
kontrole na pohraniční veterinární stanici v souladu s čl. 47 odst. 5 nařízení Evropského
parlamentu a Rady (EU) 2017/625,
n) neoznámí předem fyzický příchod zásilky veterinárního zboží orgánům
provádějícím pohraniční veterinární kontrolu způsobem stanoveným v čl. 56 odst. 4
nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625,
o) nesplní nebo poruší opatření uložená orgány veterinární správy podle
čl. 66 odst. 3 nebo 6 nebo čl. 67 nebo čl. 137 odst. 2 a 3 nebo čl. 138 odst. 2 nařízení
Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625,
p) jiným jednáním, než je uvedeno v písmenech m) až o), nesplní povinnost
podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625,
q) jiným jednáním, než je uvedeno v písmenech a) až p), nesplní povinnost
podle přímo použitelného předpisu Evropské unie na úseku veterinární péče63),
r) nesplní závazný pokyn orgánu veterinární správy,
s) nesplní nebo poruší některou z povinností vyplývající pro ni z mimořádných
veterinárních opatření,
t) nesplní nebo poruší některou z povinností stanovenou v § 66a odst.
1 písm. f) až h), § 66a odst. 3 písm. a), b) a d), § 66b odst. 1 písm. f) až h),
§ 66b odst. 2 nebo § 66b odst. 3 písm. a), b) a d),
u) nesplní nebo poruší některou z povinností stanovenou v § 66a odst.
2, nebo
v) nesplní nebo poruší některou z povinností stanovenou v § 66 odst.
1, § 66a odst. 1 písm. a) až e), § 66a odst. 3 písm. c), § 66b odst. 1 písm. a) až
e) nebo § 66b odst. 3 písm. c).
(2) Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dále dopustí přestupku
tím, že
a) jako soukromý veterinární lékař nesplní nebo poruší některou z povinností
stanovenou v § 4a odst. 4, § 6 odst. 7, § 12 odst. 2, § 17a odst. 6, § 61 odst. 1,
3 a 5, § 62 odst. 2 nebo v § 66 odst. 3 a 4,
b) jako soukromý veterinární technik nesplní nebo poruší některou z
povinností stanovenou v § 64 odst. 3 a 4, nebo
c) jako výrobce pasů nebo distributor pasů nesplní nebo poruší některou
z povinností stanovenou v § 4b odst. 2 nebo 3.
(3) Za přestupek lze uložit pokutu do
a) 300 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. a) až d) a
t),
b) 500 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. e) až g) a
u),
c) 1 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. h) až r)
a v),
d) 2 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. s),
e) 50 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 2 písm. a) až c).
nadpis vypuštěn
§ 74
Společná ustanovení k přestupkům
(1) Přestupky podle tohoto zákona projednává krajská veterinární správa,
s výjimkou přestupků podle § 72 odst. 1 písm. t) až v), které projednává Ústav. Přestupky
podle § 71 odst. 1 písm. h) a i) a přestupky podle § 72 odst. 1 písm. k) projednává
celní úřad.
(2) Pokutu vybírá orgán, který ji uložil.
HLAVA XI
USTANOVENÍ SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ
§ 75
(1) Náhradu nákladů a ztrát vzniklých plněním povinností podle tohoto zákona,
zejména prováděním nařízených mimořádných veterinárních opatření, poskytuje stát
jen za podmínek a v rozsahu stanovených tímto zákonem.
(2) Bylo-li při výkonu státního veterinárního dozoru zjištěno nesplnění
nebo porušení povinnosti stanovené tímto zákonem, zvláštními právními předpisy25h)
nebo předpisy Evropské unie, může Státní veterinární správa uložit tomu, u něhož
k nesplnění nebo porušení povinnosti došlo, plnou nebo částečnou náhradu nákladů
tímto orgánem vynaložených.
(3) Náklady spojené s výkonem prohlídky jatečných zvířat a masa a s veterinárním
vyšetřením a posouzením živočišných produktů je povinen hradit provozovatel podniku,
závodu nebo jiného zařízení, ve kterém jsou tyto kontrolní činnosti prováděny, a
to ve výši minimálních sazeb stanovených předpisem Evropské unie o úředních kontrolách35a);
pro účely placení se výše nákladů přepočte na českou měnu podle referenčního směnného
kurzu Evropské centrální banky uveřejněného Komisí v Úředním věstníku na příslušné
období. V případě prohlídky skotu, který musí být v souladu s předpisy Evropské unie
upravujícími pravidla pro prevenci, tlumení a eradikaci některých přenosných spongiformních
encefalopatií7c) vyšetřen na bovinní spongiformní encefalopatii, se výše náhrady
zvyšuje o částku stanovenou prováděcím právním předpisem. Prováděcí právní předpis
také stanoví podmínky vyšetřování, včetně věkové hranice skotu, který musí být na
bovinní spongiformní encefalopatii vyšetřen.
(4) Zjistí-li Státní veterinární správa, že ve stanovené lhůtě nedošlo
k odstranění nedostatků zjištěných při běžné kontrole, je chovatel nebo provozovatel
podniku, závodu nebo jiného zařízení, ve kterém jsou kontrolní činnosti prováděny,
povinen nahradit náklady dodatečné kontroly. O náhradě nákladů podle odstavců 2 a
3 a o náhradě nákladů za dodatečnou kontrolu podle předpisu Evropské unie o úředních
kontrolách35b) rozhodne Státní veterinární správa. Tato náhrada je příjmem státního
rozpočtu, vybírá ji Státní veterinární správa. Prováděcí právní předpis stanoví výši
paušální částky nákladů dodatečné kontroly.
(5) Náklady spojené s prováděním pohraniční veterinární kontroly podle
předpisu Evropské unie o úředních kontrolách79) je povinen hradit dovozce nebo jeho
zástupce, a to ve výši částky stanovené pro účely výpočtu skutečných nákladů spojených
s prováděním každé jednotlivé pohraniční veterinární kontroly. O náhradě nákladů
spojených s prováděním pohraniční veterinární kontroly rozhodne krajská veterinární
správa. Tato náhrada je příjmem státního rozpočtu, vybírá ji krajská veterinární
správa, která ji uložila. Výši částky nákladů pro účely výpočtu skutečných nákladů
spojených s prováděním každé jednotlivé pohraniční veterinární kontroly stanoví prováděcí
právní předpis.
(6) Vývozce uhradí náklady veterinární kontroly spojené s vydáním veterinárního
osvědčení k vývozu zvířat nebo živočišných produktů podle § 38b odst. 1 nebo s ověřením
veterinárního osvědčení pro vývoz krmiv rostlinného původu, doplňkových látek a premixů
podle § 38b odst. 2. O náhradě nákladů veterinární kontroly rozhodne krajská veterinární
správa. Tato náhrada je příjmem státního rozpočtu, vybírá ji krajská veterinární
správa, která ji uložila. Výši paušální částky nákladů veterinární kontroly stanoví
prováděcí právní předpis.
§ 75a
(1) Právní předpis Státní veterinární správy o mimořádných veterinárních
opatřeních se označuje názvem nařízení Státní veterinární správy. Způsob vyhlášení
nařízení Státní veterinární správy a podmínky nabytí jeho platnosti a účinnosti stanoví
zákon o Sbírce právních předpisů územních samosprávných celků a některých správních
úřadů77).
(2) Nařízení Státní veterinární správy, které se týká územního obvodu kraje
nebo jeho části přesahující územní obvod obce, se vyvěsí na úřední desce krajského
úřadu a všech obecních úřadů, jejichž území se týká, na dobu nejméně 15 dnů a musí
být každému přístupné u krajské veterinární správy, krajského úřadu a u všech obecních
úřadů, jejichž území se týká.
(3) Nařízení Státní veterinární správy, které má celostátní povahu nebo
se týká územních obvodů více krajů, se vyvěsí na úředních deskách ministerstva a
krajských úřadů, jejichž území se týká, na dobu nejméně 15 dnů a zveřejňuje se neprodleně
na internetových stránkách Státní veterinární správy. Pokud jsou nařízením Státní
veterinární správy podle věty první ukládány povinnosti i jiným subjektům, než jsou
chovatelé hospodářských zvířat, zveřejňuje se nařízení také v celostátním rozhlasovém
nebo televizním vysílání. Provozovatel rozhlasového nebo televizního vysílání je
povinen umožnit bezplatně zástupci Státní veterinární správy zveřejnění těchto opatření,
jejich změny nebo ukončení ihned, jakmile byl o to požádán.
(4) Pro ukončení nařízených mimořádných veterinárních opatření podle §
17 odst. 1, popřípadě pro změnu nebo ukončení některých z nich ještě před jejich
ukončením podle § 17 odst. 1 se použijí přiměřeně odstavce 2 a 3.
§ 76
(1) Na postupy podle tohoto zákona se vztahuje správní řád36), není-li
tímto zákonem stanoveno jinak. Stanoviska uplatněná k územně plánovací dokumentaci
nejsou správním rozhodnutím. Stanoviska a posudky vydávané podle tohoto zákona jako
podklad pro rozhodnutí podle zvláštního právního předpisu nebo územní souhlas anebo
ohlášení stavby jsou závazným stanoviskem podle správního řádu36a) a nejsou samostatným
rozhodnutím ve správním řízení. O schválení a registraci, popřípadě jen registraci,
podle tohoto zákona nebo předpisu Evropské unie se místo písemného vyhotovení rozhodnutí
vydává doklad 64) o schválení a registraci, popřípadě jen registraci. Pokud se v
tomto zákoně používá pojmu územní řízení nebo stavební řízení, rozumí se tím také
společné územní a stavební řízení podle stavebního zákona.
(2) Odvolání proti rozhodnutí krajské veterinární správy podle § 42 odst.
3 písm. b) a § 49 odst. 1 písm. d) nemá odkladný účinek. Toto rozhodnutí je vykonatelné
dnem oznámení. Vydání rozhodnutí o změně a ukončení mimořádných veterinárních opatření
podle § 49 odst. 1 písm. d) může být prvním úkonem v řízení, pokud tím nemůže být
způsobena újma některému z účastníků řízení.
(3) Správní řád se neuplatní v řízení
a) o opatření podle § 13 odst. 3 a podle § 53 odst. 1 písm. a) až d),
které veterinární inspektor ústně oznámí kontrolované nebo povinné osobě podle kontrolního
řádu; o svých zjištěních a nařízených opatřeních pořídí záznam, jehož kopii předá
kontrolované nebo povinné osobě. Kontrolovaná osoba může proti tomuto opatření podat
námitky, a to do záznamu o tomto opatření, anebo písemně nejpozději do 3 dnů ode
dne předání záznamu. Podané námitky nemají odkladný účinek. Podaným námitkám může
zcela vyhovět krajská veterinární správa; neučiní-li tak, předloží námitky bez odkladu
Ústřední veterinární správě, jejíž rozhodnutí je konečné a doručuje se kontrolované
osobě,
b) o ukončení opatření podle § 13 odst. 5 a podle § 53 odst. 2; o ukončení
těchto opatření vyhotoví krajská veterinární správa zápis, jehož kopii doručí kontrolované
osobě.
§ 76a
Nestanoví-li tento zákon jinak,
a) řídí se uznávání odborné způsobilosti osoby, která je oprávněna
o takové uznání požádat a hodlá vykonávat na území České republiky regulovanou činnost
uvedenou v tomto zákoně, zákonem o uznávání odborné kvalifikace31),
b) může osoba, která je státním příslušníkem jiného členského státu,
je v něm usazena a vykonává v souladu s jeho právními předpisy regulovanou činnost
uvedenou v tomto zákoně, vykonávat tuto činnost dočasně nebo příležitostně i na území
České republiky na základě ověření dokladů o její odborné způsobilosti a písemného
oznámení podle zákona o uznávání odborné kvalifikace31); pro tuto osobu platí obdobně
práva a povinnosti držitele povolení nebo osvědčení podle tohoto zákona,
c) je proškolená osoba, která získala kvalifikaci v jiném členském
státě v souladu s předpisy Evropské unie a může tuto kvalifikaci prokázat, oprávněna
k výkonu činnosti na území České republiky v rozsahu těchto předpisů.
§ 77
(1) Řízení zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí
podle předpisů účinných v době jeho zahájení.
(2) Povolení k výkonu odborné veterinární činnosti vydané podle dřívějších
předpisů se považuje za povolení nebo registraci podle tohoto zákona. Neodpovídá-li
však povolení k provozování asanačního podniku podmínkám tohoto zákona, je ten, komu
povolení svědčí, povinen požádat ve lhůtě 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti zákona
Státní veterinární správu, aby rozhodla o uvedení povolení v soulad s tímto zákonem.
Neučiní-li tak a nerozhodne-li Státní veterinární správa z vlastního podnětu, dříve
vydané povolení zaniká.
(3) Prováděcí právní předpis stanoví v souladu s výsledky jednání orgánů
Evropské unie a orgánů České republiky
a) podniky, v nichž budou po dobu přechodného
období uplatňovány veterinární požadavky na jejich provoz odchylně od požadavků stanovených
prováděcími právními předpisy,
b) odchylné veterinární požadavky na provoz jednotlivých podniků uvedených pod písmenem
a) a dobu trvání přechodného období.
§ 77a
Závazný posudek orgánu veterinární správy vydávaný jako podklad ve stavebním
řízení, pro ohlášení stavby a pro vydání kolaudačního souhlasu, které se týká staveb
a zařízení, jež jsou určeny k chovu zvířat, k zacházení se živočišnými produkty a
krmivy nebo k ukládání, sběru, svozu, neškodnému odstraňování a dalšímu zpracování
vedlejších živočišných produktů, pokud jsou tyto činnosti vykonávány podnikatelským
způsobem, jakož i staveb, které budou používány jako útulek pro zvířata, podle §
56, se nevydají podle tohoto zákona, pokud je jejich vydání nahrazeno postupem v
řízení o vydání integrovaného povolení podle zákona o integrované prevenci a omezování
znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon
o integrované prevenci). Ostatní ustanovení tohoto zákona tím nejsou dotčena.
§ 77b
Působnosti stanovené obci podle tohoto zákona jsou výkonem přenesené působnosti,
s výjimkou § 46 písm. c).
§ 77c
(1) Kde se v předpisech Evropské unie mluví o
a) příslušném úřadu, příslušném ústředním úřadu nebo kompetentní autoritě,
rozumí se tím pro účely tohoto zákona ústřední úřad, do jehož působnosti náleží výkon
příslušného oprávnění nebo provedení příslušného opatření, anebo úřad, na který byly
výkon příslušného oprávnění nebo provádění příslušného opatření přeneseny,
b) příslušném orgánu nebo příslušném veterinárním úřadu, rozumí se tím
pro účely tohoto zákona orgán veterinární správy, do okruhu jehož působnosti byly
výkon příslušného oprávnění nebo provádění příslušného opatření tímto zákonem svěřeny,
popřípadě do okruhu jehož působnosti se zřetelem na svůj význam, povahu a srovnatelné
úkoly náleží.
(2) Opatření k zajištění dodržování povinností, k odstranění zjištěných
nedostatků a k jednotnému uplatňování požadavků stanovených předpisy uvedenými v
odstavci 1 se uskutečňují způsoby stanovenými tímto zákonem.
(3) Osoby, které jsou povinny plnit povinnosti uložené jim tímto zákonem,
jsou povinny plnit v oblasti veterinární péče také povinnosti, které pro ně vyplývají
z předpisů uvedených v odstavci 1.
§ 78
Zmocňovací ustanovení
Ministerstvo vydá vyhlášky k provedení § 4a odst. 7, § 4b odst. 2 písm.
d) a § 4b odst. 3 písm. c), § 5 odst. 7, § 5a odst. 4, § 6 odst. 8, § 8 odst. 5,
§ 9a odst. 5, § 9b odst. 3, § 10 odst. 3, § 17a odst. 10, § 18 odst. 6, § 19 odst.
3 a 7, § 21 odst. 19, § 21a odst. 5, § 22 odst. 6, § 23 odst. 4, § 24 odst. 2, §
25 odst. 5, § 27 odst. 4, § 27a odst. 10, § 27b odst. 9, § 28 odst. 4, § 30 odst.
1 a 2, § 34 odst. 2, § 37 odst. 5, § 38b odst. 4, § 38c odst. 5, § 39 odst. 5, §
40 odst. 4, § 41 odst. 5, § 42 odst. 10 a 11, § 48 odst. 2, § 50 odst. 10, § 53 odst.
8, § 53a odst. 3, § 59 odst. 6 a 9, § 64 odst. 6, § 64a odst. 5, § 64b odst. 1 až
4, § 64c odst. 4, § 66a odst. 4, § 66b odst. 4, § 70 odst. 3 a § 75 odst. 3 až 6.
§ 78a
(1) V § 11 odst. 1, § 12 odst. 2 písm. b), § 13 odst. 1 a 2, § 16 odst.
2, § 17 odst. 2, § 18 odst. 2, § 20 odst. 6 a 7 písm. a), § 23 odst. 1 písm. d),
§ 23 odst. 2, § 27 odst. 2 a 3, § 40 odst. 1 písm. b), § 40 odst. 5, § 41 odst. 1
písm. g) a h), § 42 odst. 3 písm. a) a b), § 47 odst. 4, § 48 odst. 1 písm. d), §
49 odst. 1 a 2, § 50 odst. 1, § 51 odst. 1, § 64 odst. 1 větách první a druhé, §
64 odst. 5, § 76 odst. 2 a 3 a v nadpisu k § 49 se slova "okresní veterinární správa"
v příslušném pádu a čísle nahrazují slovy "krajská veterinární správa" v příslušném
pádu a čísle.
(2) V § 13 odst. 1 písm. b), § 16 odst. 2, § 40 odst. 1 písm. a) větách
první a druhé a písm. d) na prvním i druhém místě, § 40 odst. 2 úvodní části ustanovení
a písm. a), § 41 odst. 2 a 3, § 54 odst. 1 písm. n) na prvním i druhém místě a §
77a se slova "konfiskáty živočišného původu" v příslušném pádu a čísle nahrazují
slovy "vedlejší živočišné produkty" v příslušném pádu a čísle.
ČÁST ČTVRTÁ
Změna zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů
§ 81
Zákon č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění zákona č. 10/1993
Sb., zákona č. 72/1994 Sb., zákona č. 85/1994 Sb., zákona č. 273/1994 Sb., zákona
č. 36/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 301/1995
Sb., zákona č. 151/1997 Sb., zákona č. 305/1997 Sb., zákona č. 149/1998 Sb., zákona
č. 157/1998 Sb., zákona č. 167/1998 Sb. a zákona č. 63/1999 Sb., se mění takto:
Příloha k zákonu č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění zákona
č. 85/1994 Sb., zákona č. 273/1994 Sb., zákona č. 36/1995 Sb., zákona č. 118/1995
Sb., zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 301/1995 Sb., zákona č. 151/1997 Sb. a zákona
č. 305/1997 Sb., "Sazebník správních poplatků" se mění takto:
1. Položka 67 zní:
"Vydání rozhodnutí o výsledku pohraniční veterinární kontroly (§ 37 zákona
č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů)
- za každou i započatou tunu zásilky živých zvířat Kč 170,-
- za každou i započatou tunu zásilky živočišných produktů, krmiv a předmětů, které mohou být nositeli původců nákaz Kč 110,- nejméně Kč 1 120,- nejvýše Kč 11 900,-".
2. Položka 68 včetně poznámky zní:
"a) Schválení veterinárního přípravku a veterinárního technického prostředku (§ 65 zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů) Kč 3 000,-
b) Vydání osvědčení k výrobě veterinárních přípravků a veterinárních technických prostředků (§ 65 zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů) Kč 6 000,-
Poznámka:
Úkon zpoplatňovaný podle písmene a) této položky zahrnuje i zápis veterinárního
přípravku a veterinárního technického prostředku do Seznamu schválených veterinárních
přípravků a veterinárních technických prostředků.".
3. Položka 69 zní:
"Vydání veterinárního osvědčení k přemístění zvířete mimo včel (§ 6 zákona
č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů)
- za jedno zvíře Kč 50,-
- za více než jedno zvíře Kč 100,-".
4. Položka 70 zní:
"Vydání veterinárního osvědčení k přepravě živočišných produktů (§ 27 zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů) Kč 100,-".
5. Položka 71 zní:
"a) Vydání osvědčení o splnění požadavků a podmínek pro zacházení se živočišnými produkty (§ 22 zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů) Kč 500,-
b) Vydání závazného posudku (§ 56 zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů) Kč 300,-".
6. Položka 72 zní:
"a) Registrace soukromého veterinárního lékaře (§ 60 zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů) Kč 2 000,-
b) Registrace soukromého veterinárního technika (§ 64 zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů) Kč 1 000,-
c) Vydání povolení k provádění laboratorní, popřípadě jiné veterinární diagnostické činnosti (§ 50 zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů) Kč 2 000,-
d) Vydání povolení k provozování asanačního podniku (§ 50 zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů) Kč 3 000,-
e) Vydání povolení k provozování jiné veterinární asanační činnosti (§ 51 zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů) Kč 1 000,-".
7. Položka 73 zní:
"a) Vydání rozhodnutí o schválení chovu nebezpečných druhů zvířat
za jedno zvíře Kč 3 000,-
za více než jedno zvíře Kč 5 000,-
b) Udělení akreditace uživatelského zařízení k chovu zvířat pro pokusné účely Kč 10 000,-".
ČÁST PÁTÁ
ZRUŠOVACÍ USTANOVENÍ
§ 82
Zrušují se:
1. Zákon č. 87/1987 Sb., o veterinární péči, ve znění zákona č. 239/1991
Sb., zákona č. 437/1991 Sb. a zákona č. 110/1997 Sb.
2. Zákon č. 108/1987 Sb., o působnosti orgánů veterinární péče České
republiky, ve znění zákonného opatření Předsednictva České národní rady č. 25/1991
Sb., zákona č. 437/1991 Sb., zákonného opatření Předsednictva České národní rady
č. 348/1992 Sb., zákona č. 112/1994 Sb. a zákona č. 110/1997 Sb.
Klaus v. r.
Havel v. r.
Zeman v. r.
Příloha 1
PODMÍNKY UZNÁNÍ OSVĚDČENÍ PŘÍSLUŠNÉHO ÚŘADU VYDÁVAJÍCÍHO ČLENSKÉHO STÁTU, KTERÉ
POTVRZUJE ZÁKONNÉ VYKONÁVÁNÍ POVOLÁNÍ VETERINÁRNÍHO LÉKAŘE
Bulharsko
V případě osob, jejichž diplomy, osvědčení a jiné doklady o dosažené kvalifikaci
v oboru veterinárního lékařství byly uděleny nebo jejichž odborná příprava začala
v Bulharsku před přistoupením, uznává Česká republika tyto diplomy, osvědčení a jiné
doklady o dosažené kvalifikaci v oboru veterinárního lékařství jako dostatečný důkaz,
pokud jsou provázeny osvědčením uvádějícím, že tyto osoby vykonávaly skutečně a v
souladu se zákonem danou činnost v Bulharsku po dobu nejméně 3 po sobě následujících
let v průběhu pěti let předcházejících dni vydání osvědčení.
Estonsko
1. V případě občanů členských států, jejichž diplomy, osvědčení a jiné doklady
o dosažené kvalifikaci v oboru veterinárního lékařství byly uděleny nebo jejichž
odborná příprava začala v Estonsku před přistoupením, uznává Česká republika tyto
diplomy, osvědčení a jiné doklady o dosažené kvalifikaci v oboru veterinárního lékařství
jako dostatečný důkaz, pokud jsou provázeny osvědčením uvádějícím, že tyto osoby
vykonávaly skutečně a v souladu se zákonem danou činnost v Estonsku po dobu nejméně
pěti po sobě následujících let v průběhu sedmi let předcházejících dni vydání osvědčení.
2. V případě občanů členských států, jejichž diplomy, osvědčení a jiné doklady
o dosažené kvalifikaci v oboru veterinárního lékařství byly uděleny nebo jejichž
odborná příprava začala v bývalém Sovětském svazu před 20. srpnem 1991, uznává Česká
republika tyto diplomy, osvědčení a jiné doklady o dosažené kvalifikaci v oboru veterinárního
lékařství jako dostatečný důkaz, pokud orgány Estonska potvrdí, že tyto doklady mají
na jeho území stejnou právní platnost jako estonské doklady o dosažené kvalifikaci
v oboru veterinárního lékařství, pokud jde o přístup k povolání veterinárního lékaře
a výkon tohoto povolání. Toto potvrzení musí být provázeno osvědčením vydaným týmiž
orgány uvádějícím, že tito občané členských států vykonávali skutečně a v souladu
se zákonem danou činnost na území Estonska po dobu nejméně pěti po sobě následujících
let v průběhu sedmi let předcházejících dni vydání osvědčení.
Chorvatsko
V případě občanů členských států, jejichž diplomy, osvědčení a jiné doklady
o dosažené kvalifikaci v oboru veterinárního lékařství byly uděleny nebo jejichž
odborná příprava začala v Jugoslávii před 8. říjnem 1991, uznává Česká republika
tyto diplomy, osvědčení a jiné doklady o dosažené kvalifikaci v oboru veterinárního
lékařství jako dostatečný důkaz, pokud orgány Chorvatska potvrdí, že tyto doklady
mají na jeho území stejnou právní platnost jako chorvatské doklady o dosažené kvalifikaci
v oboru veterinárního lékařství, pokud jde o přístup k povolání veterinárního lékaře
a výkon tohoto povolání. Toto potvrzení musí být provázeno osvědčením vydaným týmiž
orgány uvádějícím, že tito občané členských států vykonávali skutečně a v souladu
se zákonem danou činnost na území Chorvatska po dobu nejméně 3 po sobě následujících
let v průběhu pěti let předcházejících dni vydání osvědčení.
Litva
V případě občanů členských států, jejichž diplomy, osvědčení a jiné doklady
o dosažené kvalifikaci v oboru veterinárního lékařství byly uděleny nebo jejichž
odborná příprava začala v bývalém Sovětském svazu před 11. březnem 1991, uznává Česká
republika tyto diplomy, osvědčení a jiné doklady o dosažené kvalifikaci v oboru veterinárního
lékařství jako dostatečný důkaz, pokud orgány Litvy potvrdí, že tyto doklady mají
na jejím území stejnou právní platnost jako litevské doklady o dosažené kvalifikaci
v oboru veterinárního lékařství, pokud jde o přístup k povolání veterinárního lékaře
a výkon tohoto povolání. Toto potvrzení musí být provázeno osvědčením vydaným týmiž
orgány uvádějícím, že tito občané členských států vykonávali skutečně a v souladu
se zákonem danou činnost na území Litvy po dobu nejméně 3 po sobě následujících let
v průběhu pěti let předcházejících dni vydání osvědčení.
Lotyšsko
V případě občanů členských států, jejichž diplomy, osvědčení a jiné doklady
o dosažené kvalifikaci v oboru veterinárního lékařství byly uděleny nebo jejichž
odborná příprava začala v bývalém Sovětském svazu před 21. srpnem 1991, uznává Česká
republika tyto diplomy, osvědčení a jiné doklady o dosažené kvalifikaci v oboru veterinárního
lékařství jako dostatečný důkaz, pokud orgány Lotyšska potvrdí, že tyto doklady mají
na jeho území stejnou právní platnost jako lotyšské doklady o dosažené kvalifikaci
v oboru veterinárního lékařství, pokud jde o přístup k povolání veterinárního lékaře
a výkon tohoto povolání. Toto potvrzení musí být provázeno osvědčením vydaným týmiž
orgány uvádějícím, že tito občané členských států vykonávali skutečně a v souladu
se zákonem danou činnost na území Lotyšska po dobu nejméně 3 po sobě následujících
let v průběhu pěti let předcházejících dni vydání osvědčení.
Německo
V případě osob, jejichž diplomy, osvědčení a jiné doklady o dosažené kvalifikaci
v oboru veterinárního lékařství dokládají odbornou přípravu dosaženou na území bývalé
Německé demokratické republiky, která nesplňuje všechny základní požadavky odborné
přípravy uvedené v § 59 odst. 1, uznává Česká republika tyto diplomy, osvědčení a
jiné doklady o dosažené kvalifikaci jako dostatečný důkaz, pokud dokládají odbornou
přípravu zahájenou před sjednocením Německa, opravňují držitele k výkonu činnosti
veterinárního lékaře na celém území Německa za stejných podmínek jako doklady uvedené
v § 59 odst. 2 písm. a) a jsou doplněny osvědčením vydaným příslušnými německými
orgány dokládajícím, že tyto osoby skutečně a v souladu se zákonem vykonávaly danou
činnost na území Německa po dobu nejméně 3 po sobě následujících let v průběhu pěti
let předcházejících dni vydání osvědčení.
Slovensko
V případě občanů členských států, jejichž diplomy, osvědčení a jiné doklady
o dosažené kvalifikaci v oboru veterinárního lékařství byly uděleny nebo jejichž
odborná příprava začala v bývalém Československu před 1. lednem 1993, uznává Česká
republika tyto diplomy, osvědčení a jiné doklady o dosažené kvalifikaci v oboru veterinárního
lékařství jako dostatečný důkaz, pokud orgány Slovenska potvrdí, že tyto doklady
mají na jeho území stejnou právní platnost jako slovenské doklady o dosažené kvalifikaci
v oboru veterinárního lékařství, pokud jde o přístup k povolání veterinárního lékaře
a výkon tohoto povolání. Toto potvrzení musí být provázeno osvědčením vydaným týmiž
orgány uvádějícím, že tito občané členských států vykonávali skutečně a v souladu
se zákonem danou činnost na území Slovenska po dobu nejméně 3 po sobě následujících
let v průběhu pěti let předcházejících dni vydání osvědčení.
Slovinsko
V případě občanů členských států, jejichž diplomy, osvědčení a jiné doklady
o dosažené kvalifikaci v oboru veterinárního lékařství byly uděleny nebo jejichž
odborná příprava začala v Jugoslávii před 25. červnem 1991, uznává Česká republika
tyto diplomy, osvědčení a jiné doklady o dosažené kvalifikaci v oboru veterinárního
lékařství jako dostatečný důkaz, pokud orgány Slovinska potvrdí, že tyto doklady
mají na jeho území stejnou právní platnost jako slovinské doklady o dosažené kvalifikaci
v oboru veterinárního lékařství, pokud jde o přístup k povolání veterinárního lékaře
a výkon tohoto povolání. Toto potvrzení musí být provázeno osvědčením vydaným týmiž
orgány uvádějícím, že tito občané členských států vykonávali skutečně a v souladu
se zákonem danou činnost na území Slovinska po dobu nejméně 3 po sobě následujících
let v průběhu pěti let předcházejících dni vydání osvědčení.
Rumunsko
V případě osob, jejichž diplomy, osvědčení a jiné doklady o dosažené kvalifikaci
v oboru veterinárního lékařství byly uděleny nebo jejichž odborná příprava začala
v Rumunsku před přistoupením, uznává Česká republika tyto diplomy, osvědčení a jiné
doklady o dosažené kvalifikaci v oboru veterinárního lékařství jako dostatečný důkaz,
pokud jsou provázeny osvědčením uvádějícím, že tyto osoby vykonávaly skutečně a v
souladu se zákonem danou činnost v Rumunsku po dobu nejméně 3 po sobě následujících
let v průběhu pěti let předcházejících dni vydání osvědčení.
Ostatní členské státy
V případě osob z ostatních členských států musí osvědčení příslušného úřadu
vydávajícího členského státu uvádět, že se tato osoba zákonným způsobem podílela
na výkonu povolání veterinárního lékaře po dobu nejméně 3 po sobě následujících let
v průběhu pěti let předcházejících dni vydání osvědčení.
Příloha 2
NÁKAZY A NEMOCI PŘENOSNÉ ZE ZVÍŘAT NA ČLOVĚKA, KTERÉ JSOU POVAŽOVÁNY ZA NEBEZPEČNÉ,
A JEJICH PŮVODCI
a) nákazy společné více druhům zvířat:
1. Aujeszkyho choroba
2. brucelóza (Brucella abortus, Brucella melitensis, Brucella suis)
3. echinokokóza (hydatidóza)
4. horečka Údolí Rift
5. hydroperikarditida přežvýkavců
6. japonská encefalitida
7. katarální horečka ovcí
8. krymsko-konžská hemoragická horečka
9. leptospiróza
10. listerióza
11. mor skotu
12. myiáza (Cochliomya hominivorax, Chrysomya bezziana)
13. Q horečka
14. salmonelóza (invazivní sérovary - jejich původci)
15. slintavka a kulhavka
16. sněť slezinná
17. transmisivní spongiformní encefalopatie (TSE)
18. trichinelóza
19. tuberkulóza (Mycobacterium bovis, Mycobacterium suis, Mycobacterium
avium, Mycobacterium tuberculosis)
20. tularémie
21. verotoxigenní Escherichia coli
22. vezikulární stomatitida
23. vzteklina
24. západonilská horečka
b) nákazy skotu:
1. anaplasmóza skotu
2. babesióza skotu
3. enzootická leukóza skotu
4. hemoragická septikémie (pasteurelóza)
5. hlavnička
6. infekční rinotracheitida skotu (IBR, IBR/IPV)
7. nodulární dermatitida skotu
8. plicní nákaza skotu
9. theilerióza
10. trichomonáza
11. trypanosomiáza (přenášená mouchou tse-tse)
12. venerická kampylobakterióza skotu
c) nákazy ovcí a koz:
1. enzootické zmetání ovcí (chlamydióza ovcí)
2. epididymitida beranů (Brucella ovis)
3. klusavka
4. mor malých přežvýkavců
5. nakažlivá agalakcie
6. nakažlivá pleuropneumonie koz
7. nemoc Nairobi
8. neštovice ovcí a neštovice koz
d) nákazy koní:
1. encefalomyelitida koní (východní)
2. encefalomyelitida koní (západní)
3. hřebčí nákaza
4. infekční anémie koní (nakažlivá chudokrevnost koní)
5. infekční arteritida koní
6. mor koní
7. nakažlivá metritida koní
8. piroplasmóza koní
9. Surra (Trypanosoma evansi)
10. venezuelská encefalomyelitida koní
11. vozhřivka
e) nákazy prasat:
1. africký mor prasat
2. encefalitida způsobená virem Nipah
3. klasický mor prasat
4. reprodukční a respirační syndrom prasat
5. vezikulární choroba prasat
6. virová gastroenteritida (transmisivní gastroenteritida prasat)
7. prasečí epidemická diarhoe
f) nákazy drůbeže:
1. aviární influenza (vysoce patogenní a nízkopatogenní)
2. cholera drůbeže
3. mykoplasmóza drůbeže (Mycoplasma gallisepticum, Mycoplasma synoviae)
4. newcastleská choroba
5. pulorová nákaza (Salmonella pullorum)
6. tyf drůbeže
g) nákazy včel:
1. hniloba včelího plodu (evropská hniloba včelího plodu)
2. mor včelího plodu (americká hniloba včelího plodu)
3. roztoč Tropilaelaps (infestace včel roztočem Tropilaelaps)
4. roztočíková nákaza včel
5. tumidóza (Aethina tumida)
6. varroáza včel
h) nákazy ryb:
1. epizootická nekróza krvetvorné tkáně
2. nakažlivá chudokrevnost lososů (ISA): infekce rodu Isavirus (ISAV) s
genotypem HPR s delecí
3. herpesviróza Koi (herpesviróza kapra Koi)
4. infekční nekróza krvetvorné tkáně
5. virová hemoragická septikémie
i) ostatní nákazy:
1. epizootické hemoragické onemocnění (jelenovitých)
2. leishmanióza
3. neštovice velbloudů
j) další nákazy, o jejichž povinném hlášení rozhodnou orgány Evropské unie.
Příloha 3
zrušena
Příloha 4
zrušena
Příloha 5
zrušena
Příloha 6
zrušena
Vybraná ustanovení novel
Čl. II zákona č. 131/2003 Sb.
ČÁST DRUHÁ
PŘECHODNÁ USTANOVENÍ
1. Pokud se v jiných právních předpisech používá pojem "okresní veterinární
správa", popřípadě "Městská veterinární správa v Brně", "Městská veterinární správa
v Ostravě" a "Městská veterinární správa v Plzni", rozumí se tím "krajská veterinární
správa".
2. Okresní veterinární správy, Městská veterinární správa v Brně, Městská
veterinární správa v Ostravě a Městská veterinární správa v Plzni zanikají dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona. Jejich hmotný majetek, práva a závazky, včetně práv a závazků
vyplývajících z pracovněprávních vztahů, které mají ke dni zániku, přecházejí dnem
nabytí účinnosti tohoto zákona na místně příslušné krajské veterinární správy.
3. Zaměstnanci, kteří jsou ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona v pracovním
poměru k okresní veterinární správě, Městské veterinární správě v Brně, Městské veterinární
správě v Ostravě a Městské veterinární správě v Plzni, se stávají dnem nabytí účinnosti
tohoto zákona zaměstnanci místně příslušné krajské veterinární správy v odpovídajícím
pracovním, funkčním a platovém zařazení.
4. Neodpovídá-li povolení k výkonu odborné veterinární činnosti (50, 51)
podmínkám tohoto zákona, je ten, komu povolení svědčí, povinen požádat ve lhůtě do
6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona o uvedení povolení v soulad s tímto
zákonem. Neučiní-li tak a nerozhodne-li příslušný orgán veterinární správy z vlastního
podnětu, dříve vydané povolení zanikne.
5. Fyzická osoba, která vykonává veterinární preventivní, diagnostickou
a léčebnou činnost podnikatelským způsobem na základě rozhodnutí Státní veterinární
správy o její registraci, není ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona členem Komory
a hodlá vykonávat tuto činnost i po tomto dni, je povinna ve lhůtě do 6 měsíců ode
dne nabytí účinnosti tohoto zákona podat písemnou přihlášku za člena Komory a požádat
o vydání osvědčení uvedeného v § 60 odst. 1 zákona č. 166/1999 Sb., ve znění tohoto
zákona. Neučiní-li tak, její oprávnění k výkonu uvedené činnosti zaniká.
6. Chovatelé a podnikatelé,10) kteří jsou povinni požádat o schválení a
registraci, popřípadě jen o registraci podle tohoto zákona, jsou povinni tak učinit
do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
7. Obaly, do kterých jsou baleny potraviny živočišného původu a které nejsou
opatřeny označením zdravotní nezávadnosti, mohou být používány do 31. prosince 2003.
Potraviny živočišného původu, vyrobené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona
a uskladněné před tímto dnem ve státních hmotných rezervách, mohou být uváděny do
oběhu bez označení zdravotní nezávadnosti.
8. V řízeních, která ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona nebyla okresními
veterinárními správami pravomocně ukončena, pokračují místně příslušné krajské veterinární
správy.
9. Ustanovení § 35 odst. 1 zákona č. 166/1999 Sb., ve znění tohoto zákona,
se pro dobu ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona do dne, kdy vstoupí v platnost
smlouva o přistoupení České republiky k Evropské unii, použije i na provážené veterinární
zboží při jeho výstupu z tuzemska.
10. Za veterinární lékaře schválené pro určitou činnost se považují ke
dni nabytí účinnosti tohoto zákona všichni veterinární lékaři, kteří k tomuto dni
byli registrováni Státní veterinární správou jako soukromí veterinární lékaři podle
dřívějších předpisů.
10) § 2 odst. 1 a 2 obchodního zákoníku.
Čl. II zákona č. 48/2006 Sb.
Společná a přechodná ustanovení
1. Neodpovídá-li povolení k výkonu odborné veterinární činnosti anebo schválení
nebo registrace, vydané podle dosavadní právní úpravy, podmínkám stanoveným předpisy
Evropských společenství38), je ten, komu povolení, schválení nebo registrace svědčí,
povinen požádat ve lhůtě do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona o uvedení
povolení, schválení nebo registrace do souladu s těmito předpisy. Neučiní-li tak
a nerozhodne-li příslušný orgán veterinární správy z vlastního podnětu, má se za
to, že povolení, schválení nebo registrace, vydané podle dosavadní právní úpravy,
zanikly.
2. Veterinární přípravky schválené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona,
které již nejsou veterinárními přípravky podle § 3 odst. 1 písm. t) zákona č. 166/1999
Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon),
ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se považují za veterinární
přípravky schválené podle zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých
souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti
tohoto zákona, nejde-li o doplňkové látky používané k výživě zvířat, a to po dobu
3 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
3. Řízení zahájená a neukončená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona
se dokončí podle dosavadních právních předpisů.
4. Osoby, které pečují o toulavá a opuštěná zvířata v útulcích pro zvířata,
mohou tuto činnost vykonávat do 31. prosince 2006, i když nemají osvědčení opravňující
k výkonu této činnosti podle § 42 odst. 2 zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči
a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění účinném ode
dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
5. Jestliže produkty, které spadají do působnosti vyhlášky č. 376/2003 Sb.,
o veterinárních kontrolách dovozu a tranzitu produktů ze třetích zemí, ve znění pozdějších
předpisů, a příslušných předpisů Evropských společenství39) a které byly dovezeny
před 1. lednem 2005 a uskladněny ve svobodných celních pásmech, svobodných skladech
a schválených celních skladech nebo prostorech osob zásobujících plavidla v mezinárodní
námořní dopravě (§ 37), aniž by byly provázeny veterinárním osvědčením odpovídajícím
příslušným předpisům Evropských společenství, neopustily sklady, v nichž byly uskladněny,
do 31. prosince 2005 a zůstaly v uskladnění, musí být od 1. ledna 2006 zničeny pod
dohledem úředního veterinárního lékaře40). Náklady tohoto opatření nese vlastník
uvedených produktů.
6. Pokud se v jiných právních předpisech používá pojem "konfiskáty živočišného
původu", rozumí se tím "vedlejší živočišné produkty".
38) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 854/2004.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002.
39) Rozhodnutí Rady 79/542/EHS, v platném znění.
Rozhodnutí Komise 94/984/ES, 97/221/ES, 2000/572/ES, 2000/585/ES, 2000/609/ES,
2003/779/ES a 2004/438/ES, v platném znění.
40) Rozhodnutí Komise 2005/92/ES ze dne 2. února 2005 o veterinárních
podmínkách, osvědčeních a přechodných ustanoveních týkajících se dovozu a doby uskladnění
zásilek určitých produktů živočišného původu ve svobodných pásmech, svobodných skladech
a v prostorech hospodářských subjektů zásobujících prostředky přeshraniční námořní
dopravy ve Společenství.
Rozhodnutí Komise 2005/93/ES ze dne 2. února 2005 o přechodných ustanoveních
týkajících se dovozu a doby uskladnění zásilek určitých produktů živočišného původu
v celních skladech ve Společenství.
Čl. II zákona č. 182/2008 Sb.
Přechodná ustanovení
1. Chovatelé, kterým zákon č. 166/1999 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí
účinnosti tohoto zákona, ukládá povinnost předložit krajské veterinární správě ke
schválení ozdravovací program, jsou povinni tak učinit, pokud jim tento program dosud
nebyl schválen, nejpozději do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
2. Osvědčení o odborné způsobilosti úředního veterinárního asistenta, které
podle dosavadních právních předpisů získaly osoby s úplným středním vzděláním, úspěšným
absolvováním specializované odborné průpravy v příslušném oboru, zůstávají v platnosti
i po nabytí účinnosti tohoto zákona.
3. Osoby, které jsou povinny podle § 5a zákona č. 166/1999 Sb., ve znění
účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, požádat o schválení a registraci,
popřípadě jen o registraci zařízení pro chov živočichů pocházejících z akvakultury,
jsou povinny tak učinit do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
4. Řízení zahájená a neukončená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona
se dokončí podle dosavadních právních předpisů.
Čl. XXIV zákona č. 223/2009 Sb.
Přechodné ustanovení
Řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a do tohoto dne
neskončená se dokončí a práva a povinnosti s nimi související se posuzují podle dosavadních
právních předpisů.
Čl. II zákona č. 308/2011 Sb.
Přechodná a závěrečná ustanovení
1. Krajské veterinární správy a Městská veterinární správa v Praze jako samostatné
organizační složky státu ke dni účinnosti tohoto zákona zanikají sloučením se Státní
veterinární správou.
2. Zaměstnanci, kteří jsou ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona v pracovním
poměru ke krajské veterinární správě a Městské veterinární správě v Praze, se stávají
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zaměstnanci Státní veterinární správy. Výkon
práv a povinností z pracovněprávních vztahů zaměstnanců, kteří jsou ke dni nabytí
účinnosti tohoto zákona v pracovním poměru ke krajské veterinární správě a Městské
veterinární správě v Praze, přechází na Státní veterinární správu.
3. Příslušnost hospodařit s majetkem České republiky, včetně práv a ostatních
majetkových hodnot, se kterými byly příslušné hospodařit krajské veterinární správy
a Městská veterinární správa v Praze, přechází dnem nabytí účinnosti tohoto zákona
na Státní veterinární správu.
4. Z krajských veterinárních správ a Městské veterinární správy v Praze přecházejí
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona na Státní veterinární správu všechny pohledávky,
závazky, jakož i práva a povinnosti vyplývající z jiných právních předpisů.
5. Řízení zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a do tohoto
dne neskončené se dokončí a práva a povinnosti s ním související se posuzují podle
zákona č. 166/1999 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
6. Pokud se v jiných právních předpisech používá pojem
a) „Státní veterinární správa“, rozumí se tím Ústřední veterinární správa
Státní veterinární správy,
b) „krajská veterinární správa“, rozumí se tím krajská veterinární správa
Státní veterinární správy,
c) „orgány veterinární správy“, rozumí se tím Státní veterinární správa.
7. Provozovatel podniku, který zpracovává a uvádí do oběhu med různých chovatelů,
je povinen požádat krajskou veterinární správu o schválení a registraci podniku podle
§ 22 odst. 1 písm. j) zákona č. 166/1999 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti
tohoto zákona, nejpozději do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
8. Osoba, která uvádí syrové mléko do oběhu, je povinna uvést tuto činnost
do souladu se zákonem č. 166/1999 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti
tohoto zákona, nejpozději do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
9. Soukromý veterinární lékař je povinen požádat krajskou veterinární správu
o schválení k provádění vyšetření, zdravotních zkoušek a povinných preventivních
a diagnostických úkonů v rámci kontroly zdraví zvířat, kontroly dědičnosti zdraví
a kontroly pohody zvířat do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
10. Správní řízení týkající se prodloužení schválení veterinárních přípravků
a správní řízení týkající se změn rozhodnutí o schválení veterinárních přípravků,
která nebyla pravomocně skončena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí
podle dosavadních právních předpisů.
Čl.VIII zákona č. 126/2016 Sb.
Přechodné ustanovení
Řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle
zákona č. 166/1999 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
Čl. II zákona č. 302/2017 Sb.
Přechodné ustanovení
1. Osoby, které zprostředkovávají uvádění živočišných produktů na trh, které
tuto činnost provozovaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jsou povinny
podat žádost o registraci, která obsahuje náležitosti podle § 22 odst. 2 zákona č.
166/1999 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, krajské veterinární
správě nejpozději do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
2. Provozovatel útulku pro zvířata, který jej provozoval přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona, je povinen podat žádost o jeho registraci, která obsahuje
náležitosti podle § 42 odst. 6 zákona č. 166/1999 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí
účinnosti tohoto zákona, krajské veterinární správě nejpozději do 60 dnů ode dne
nabytí účinnosti tohoto zákona.
3. Řízení, která byla zahájena podle zákona č. 166/1999 Sb., ve znění účinném
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a která nebyla přede dnem nabytí účinnosti
tohoto zákona pravomocně skončena, se dokončí podle zákona č. 166/1999 Sb., ve znění
účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
4. Úřední veterinární lékař je povinen získat atestaci I. stupně do 3 let
ode dne přijetí do služebního poměru podle zákona o státní službě. Dosavadní úřední
veterinární lékař, který ke dni přijetí do služebního poměru podle zákona o státní
službě nezískal atestaci I. stupně, je povinen tuto atestaci získat do 2 let ode
dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
5. Představený Státní veterinární správy, který ke dni přijetí do služebního
poměru podle zákona o státní službě nezískal atestaci II. stupně, je povinen tuto
atestaci získat do 5 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
Čl.II zákona č. 368/2019 Sb.
Přechodná ustanovení
1. Pohraniční veterinární stanice schválená Komisí podle dosavadních právních
předpisů se považuje za pohraniční veterinární stanici určenou podle čl. 59 odst.
1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625 v souladu s § 48 odst. 1 písm.
i) zákona č. 166/1999 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
2. Národní referenční laboratoř schválená ministerstvem podle § 44 odst.
5 zákona č. 166/1999 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona,
se považuje za národní referenční laboratoř určenou podle čl. 100 odst. 1 nařízení
Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625 v souladu s § 44 odst. 5 zákona č. 166/1999
Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
3. Referenční laboratoř schválená Ústřední veterinární správou podle § 48
odst. 1 písm. e) zákona č. 166/1999 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti
tohoto zákona, se považuje za referenční laboratoř určenou podle § 48 odst. 1 písm.
e) zákona č. 166/1999 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
4. Řízení, která nebyla pravomocně skončena přede dnem nabytí účinnosti tohoto
zákona, se dokončí podle dosavadních právních předpisů.
5. Veterinární přípravky schválené podle dosavadních právních předpisů se
považují za schválené podle tohoto zákona, přičemž lhůta pro podání žádosti o prodloužení
platnosti rozhodnutí o jejich schválení je pro příslušný veterinární přípravek shodná
jako lhůta pro podání oznámení držitele rozhodnutí o tom, že hodlá nadále veterinární
přípravek vyrábět, distribuovat z jiného členského státu nebo dovážet ze třetí země
za účelem jeho uvádění do oběhu v České republice podle ustanovení § 65 odst. 3,
ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
6. Veterinární technické prostředky zapsané do seznamu veterinárních technických
prostředků podle dosavadních právních předpisů se považují za zapsané do Seznamu
veterinárních technických prostředků podle tohoto zákona. Lhůta pro podání žádosti
o prodloužení platnosti zápisu do Seznamu veterinárních technických prostředků začíná
běžet dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a činí 5 let; není-li v této lhůtě taková
žádost podána, Ústav provede výmaz veterinárního technického prostředku ze Seznamu
veterinárních technických prostředků.
Čl.XXXIII zákona č. 284/2021 Sb.
neplatil
1) Směrnice Rady 64/432/EHS ze dne 26. června 1964 o veterinárních otázkách
obchodu se skotem a prasaty uvnitř Společenství.
Směrnice Rady 97/12/ES ze dne 17. března 1997, kterou se mění a aktualizuje
směrnice 64/432/EHS o veterinárních otázkách obchodu se skotem a prasaty uvnitř Společenství.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/36/ES ze dne 6. července 2005 o
uznávání odborných kvalifikací.
Směrnice Rady 82/894/EHS ze dne 21. prosince 1982 o hlášení chorob zvířat ve
Společenství.
Směrnice Rady 88/407/EHS ze dne 14. června 1988 o veterinárních požadavcích
na obchod s hluboce zmrazeným spermatem skotu uvnitř Společenství a na jeho dovoz.
Směrnice Rady 93/60/EHS ze dne 30. června 1993, kterou se mění směrnice 88/407/EHS
o veterinárních požadavcích na obchod s hluboce zmrazeným spermatem skotu uvnitř
Společenství a na jeho dovoz a kterou se její oblast působnosti rozšiřuje na čerstvé
sperma skotu.
Směrnice Rady 2003/43/ES ze dne 26. května 2003, kterou se mění směrnice 88/407/EHS
o veterinárních požadavcích na obchod se spermatem skotu uvnitř Společenství a na
jeho dovoz.
Směrnice Rady 89/556/EHS ze dne 25. září 1989 o veterinárních otázkách obchodu
s embryi skotu ve Společenství a dovozů těchto embryí ze třetích zemí.
Směrnice Rady 93/52/EHS ze dne 24. června 1993, kterou se mění směrnice 89/556/EHS
o veterinárních otázkách obchodu s embryi skotu ve Společenství a dovozu těchto embryí
ze třetích zemí.
Směrnice Rady 91/496/EHS ze dne 15. července 1991, kterou se stanoví zásady
organizace veterinárních kontrol zvířat dovážených do Společenství ze třetích zemí
a kterou se mění směrnice 89/662/EHS, 90/425/EHS a 90/675/EHS.
Směrnice Rady 90/426/EHS ze dne 26. června 1990 o veterinárních předpisech
pro přesun koňovitých a jejich dovoz ze třetích zemí.
Směrnice Rady 92/36/EHS ze dne 29. dubna 1992, kterou se mění, pokud jde o
mor koní, směrnice 90/426/EHS o veterinárních předpisech pro přesun koňovitých a
jejich dovoz ze třetích zemí.
Směrnice Rady 2004/68/ES ze dne 26. dubna 2004, kterou se stanoví veterinární
předpisy pro dovoz některých živých kopytníků do Společenství a pro jejich tranzit,
mění směrnice 90/426/EHS a 92/65/EHS, a zrušuje směrnice 72/462/EHS.
Směrnice Rady 90/429/EHS ze dne 26. června 1990, kterou se stanoví veterinární
požadavky na obchod se spermatem prasat uvnitř Společenství a na jeho dovoz.
Směrnice Rady 90/539/EHS ze dne 15. října 1990 o veterinárních podmínkách pro
obchod s drůbeží a násadovými vejci uvnitř Společenství a jejich dovoz ze třetích
zemí.
Směrnice Rady 93/120/ES ze dne 22. prosince 1993, kterou se mění směrnice Rady
90/539/EHS o veterinárních podmínkách pro obchod s drůbeží a násadovými vejci uvnitř
Společenství a jejich dovoz ze třetích zemí.
Směrnice Rady 1999/90/ES ze dne 15. listopadu 1999, kterou se mění směrnice
90/539/EHS o veterinárních podmínkách pro obchod s drůbeží a násadovými vejci uvnitř
Společenství a jejich dovoz ze třetích zemí.
Směrnice Rady 2006/88/ES ze dne 24. října 2006 o veterinárních požadavcích
na živočichy pocházející z akvakultury a produkty akvakultury a o prevenci a tlumení
některých nákaz vodních živočichů.
Směrnice Rady 91/68/EHS ze dne 28. ledna 1991 o veterinárních podmínkách obchodu
s ovcemi a kozami uvnitř Společenství.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/10/ES ze dne 22. května 2001, kterou
se mění směrnice Rady 91/68/EHS, pokud jde o klusavku.
Směrnice Rady 2003/50/ESze dne 11. června 2003, kterou se mění směrnice 91/68/EHS,
pokud jde o zpřísnění kontrolních opatření pro pohyb ovcí a koz.
Směrnice Rady 92/65/EHS ze dne 13. července 1992 o veterinárních předpisech
pro obchod se zvířaty, spermatem, vajíčky a embryi uvnitř Společenství a jejich dovoz
do Společenství, pokud se na ně nevztahují zvláštní veterinární předpisy Společenství
uvedené v příloze A oddíle I směrnice 90/425/EHS.
Směrnice Rady 92/118/EHS ze dne 17. prosince 1992 o veterinárních a hygienických
předpisech pro obchod s produkty živočišného původu ve Společenství a jejich dovoz
do Společenství, pokud se na ně nevztahují zvláštní předpisy Společenství uvedené
v kapitole I přílohy A směrnice 89/662/EHS, a pokud jde o patogenní původce, směrnice
90/425/EHS.
Směrnice Rady 96/90/ES ze dne 17. prosince 1996, kterou se mění směrnice 92/118/EHS
o veterinárních a hygienických předpisech pro obchod s produkty živočišného původu
ve Společenství a jejich dovoz do Společenství, pokud se na ně nevztahují zvláštní
předpisy Společenství uvedené v kapitole I přílohy A směrnice 89/662/EHS, a pokud
jde o patogenní původce, směrnice 90/425/EHS.
Směrnice Rady 97/79/ES ze dne 18. prosince 1997, kterou se mění směrnice 71/118/EHS,
72/462/EHS, 85/73/EHS, 91/67/EHS, 91/492/EHS, 91/493/EHS, 92/45/EHS a 92/118/EHS,
pokud jde o veterinární kontrolu produktů dovážených do Společenství ze třetích zemí.
Směrnice Rady 92/119/EHS ze dne 17. prosince 1992, kterou se zavádějí obecná
opatření Společenství pro tlumení některých nákaz zvířat a zvláštní opatření týkající
se vezikulární choroby prasat.
Směrnice Rady 96/22/ES ze dne 29. dubna 1996 o zákazu používání některých látek
s hormonálním nebo tyreostatickým účinkem a beta-sympatomimetik v chovech zvířat
a o zrušení směrnic 81/602/EHS, 88/146/EHS a 88/299/EHS.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/74/ES ze dne 22. září 2003, kterou
se mění směrnice Rady 96/22/ES o zákazu používání některých látek s hormonálním nebo
tyreostatickým účinkem a beta-sympatomimetik v chovech zvířat.
Směrnice Rady 96/23/ES ze dne 29. dubna 1996 o kontrolních opatřeních u některých
látek a jejich reziduí v živých zvířatech a živočišných produktech a o zrušení směrnic
85/358/EHS a 86/469/EHS a rozhodnutí 89/187/EHS a 91/664/EHS.
Směrnice Rady 97/78/ES ze dne 18. prosince 1997, kterou se stanoví základní
pravidla pro veterinární kontroly produktů ze třetích zemí dovážených do Společenství.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/82/ES ze dne 6. listopadu 2001 o
kodexu Společenství týkajícím se veterinárních léčivých přípravků.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/28/ES ze dne 31. března 2004, kterou
se mění směrnice 2001/82/ES o kodexu Společenství týkajícím se veterinárních léčivých
přípravků.
Směrnice Rady 2002/99/ES ze dne 16. prosince 2002, kterou se stanoví veterinární
předpisy pro produkci, zpracování, distribuci a dovoz produktů živočišného původu
určených k lidské spotřebě.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/99/ES ze dne 17. listopadu 2003
o sledování zoonóz a jejich původců, o změně rozhodnutí Rady 90/424/EHS a o zrušení
směrnice Rady 92/117/EHS.
1a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001 ze dne 22. května
2001 o stanovení pravidel pro prevenci, tlumení a eradikaci některých přenosných
spongiformních encefalopatií, v platném znění.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002,
kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský
úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin,
v platném znění.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 576/2013 ze dne 12. června 2013
o neobchodních přesunech zvířat v zájmovém chovu a o zrušení nařízení (ES) č. 998/2003.
Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 577/2013 ze dne 28. června 2013 o vzorových identifikačních
dokladech pro neobchodní přesuny psů, koček a fretek, vyhotovení seznamu území a
třetích zemí a požadavcích na formát, grafickou úpravu a jazyky prohlášení potvrzujících
splnění některých podmínek stanovených nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU)
č. 576/2013.
Nařízení Komise (ES) č. 136/2004 ze dne 22. ledna 2004, kterým se stanoví postupy
veterinárních kontrol produktů dovážených ze třetích zemí na stanovištích hraniční
kontroly Společenství, v platném znění.
Nařízení Komise (ES) č. 282/2004 ze dne 18. února 2004, kterým se zavádí doklad
pro celní prohlášení u zvířat dovážených do Společenství ze třetích zemí a pro veterinární
kontroly těchto zvířat, v platném znění.
Nařízení Komise (ES) č. 599/2004 ze dne 30. března 2004 o přijetí harmonizovaného
vzoru osvědčení a inspekční zprávy pro obchod se zvířaty a produkty živočišného původu
uvnitř Společenství.
Nařízení Komise (ES) č. 206/2009 ze dne 5. března 2009 o dovozu zásilek produktů
živočišného původu pro osobní spotřebu do Společenství a o změně nařízení (ES) č.
136/2004.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004 ze dne 29. dubna 2004
o hygieně potravin, v platném znění.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004 ze dne 29. dubna 2004,
kterým se stanoví zvláštní hygienická pravidla pro potraviny živočišného původu,
v platném znění.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009 ze dne 21. října 2009
o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu a získané produkty,
které nejsou určeny k lidské spotřebě, a o zrušení nařízení (ES) č. 1774/2002 (nařízení
o vedlejších produktech živočišného původu).
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625 ze dne 15. března 2017
o úředních kontrolách a jiných úředních činnostech prováděných s cílem zajistit uplatňování
potravinového a krmivového práva a pravidel týkajících se zdraví zvířat a dobrých
životních podmínek zvířat, zdraví rostlin a přípravků na ochranu rostlin, o změně
nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001, (ES) č. 396/2005, (ES) č.
1069/2009, (ES) č. 1107/2009, (EU) č. 1151/2012, (EU) č. 652/2014, (EU) 2016/429
a (EU) 2016/2031, nařízení Rady (ES) č. 1/2005 a (ES) č. 1099/2009 a směrnic Rady
98/58/ES, 1999/74/ES, 2007/43/ES, 2008/119/ES a 2008/120/ES a o zrušení nařízení
Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 854/2004 a (ES) č. 882/2004, směrnic Rady 89/608/EHS,
89/662/EHS, 90/425/EHS, 91/496/EHS, 96/23/ES, 96/93/ES a 97/78/ES a rozhodnutí Rady
92/438/EHS (nařízení o úředních kontrolách).
1b) Například zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících
zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě
a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský
zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti
týrání, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 91/1996 Sb., o krmivech, ve znění
pozdějších předpisů, zákon č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů
a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně
těchto druhů a o změně některých zákonů (zákon o obchodování s ohroženými druhy),
ve znění zákona č. 444/2005 Sb., zákon č. 79/1997 Sb., o léčivech a o změnách a doplnění
některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 110/1997 Sb.,
o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících
zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele,
ve znění pozdějších předpisů.
2) Například nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001, nařízení
Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 998/2003, nařízení Evropského parlamentu a Rady
(ES) č. 178/2002, nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004, nařízení
Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004, nařízení Evropského parlamentu a Rady
(ES) č. 854/2004, nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004, nařízení
Komise (ES) č. 745/2004, nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1774/2002.
3) Zákon č. 110/1997 Sb.
Zákon č. 20/1966 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
3a) Například nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004, nařízení
Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004, nařízení Evropského Parlamentu a Rady
(ES) č. 178/2002.
4) Zákon č. 91/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
4a) Například nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 183/2005 ze dne
12. ledna 2005, kterým se stanoví požadavky na hygienu krmiv, nařízení Evropského
Parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002.
5) Například zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících
zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2002 Sb., o
podmínkách uvádění biocidních přípravků a účinných látek na trh a o změně některých
souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 91/1996 Sb., o krmivech,
ve znění pozdějších předpisů.
5a) Vyhláška č. 273/2000 Sb., kterou se stanoví nejvyšší přípustné zbytky veterinárních
léčiv a biologicky aktivních látek používaných v živočišné výrobě v potravinách a
potravinových surovinách, ve znění pozdějších předpisů.
Nařízení Rady (EHS) č. 2377/90 ze dne 26. června 1990, kterým se stanoví postup
Společenství pro stanovení maximálních limitů reziduí veterinárních léčivých přípravků
v potravinách živočišného původu, v platném znění.
6) Zákon č. 246/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
7) Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů.
7a) Ústavní zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných
celků a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky,
ve znění ústavního zákona č. 176/2001 Sb.
7c) Například nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001.
7g) Například nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 576/2013, nařízení
Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001.
8) Zákon č. 154/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
9) § 13a zákona č. 246/1992 Sb.
9a) Zákon č. 378/2007 Sb.
Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících
zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně
některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
9b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009. Čl. 8 a příloha
č. V nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001.
9c) Vyhláška č. 291/2003 Sb., o zákazu podávání některých látek zvířatům, jejichž
produkty jsou určeny k výživě lidí, a o sledování (monitoringu) přítomnosti nepovolených
látek, reziduí a látek kontaminujících, pro něž by živočišné produkty mohly být škodlivé
pro zdraví lidí, u zvířat a v jejich produktech, ve znění vyhlášky č. 232/2005 Sb.
9d) § 22 a násl. zákona č. 154/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
10) § 420 a násl. občanského zákoníku.
11) Zákon č. 258/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Nařízení vlády č.
27/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které
je zaměstnavatel povinen zajistit při práci související s chovem zvířat.
13) § 28 vyhlášky č. 136/2004 Sb., kterou se stanoví podrobnosti označování
zvířat a jejich evidence a evidence hospodářství a osob stanovených plemenářským
zákonem.
13c) Nařízení Rady (ES) č. 1/2005 ze dne 22. prosince 2004 o ochraně zvířat
během přepravy a souvisejících činností a o změně směrnic 64/432/EHS a 93/119/ES
a nařízení (ES) č. 1255/97.
14) Nařízení Rady (ES) č. 1/2005 ze dne 22. prosince 2004 o ochraně zvířat
během přepravy a souvisejících činností a o změně směrnic 64/432/EHS a 93/119/ES
a nařízení (ES) č. 1255/97.
14a) Nařízení Komise (ES) č. 1739/2005 ze dne 21. října 2005, kterým se stanoví
veterinární požadavky na přesun cirkusových zvířat mezi členskými státy.
14b) Například rozhodnutí Rady 90/424/EHS ze dne 26. června 1990 o některých
výdajích ve veterinární oblasti, v platném znění.
14c) Například § 52 odst. 1 vyhlášky č. 299/2003 Sb., o opatřeních pro předcházení
a zdolávání nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka, § 2 písm. d) vyhlášky
č. 202/2004 Sb., o opatřeních pro předcházení a zdolávání afrického moru prasat,
§ 67 vyhlášky č. 389/2004 Sb., o opatřeních pro tlumení slintavky a kulhavky a k
jejímu předcházení a o změně vyhlášky č. 299/2003 Sb., o opatřeních pro předcházení
a zdolávání nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka, ve znění vyhlášky č.
356/2004 Sb.
14d) Například nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004, nařízení
Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004, nařízení Evropského parlamentu a Rady
(ES) č. 854/2004, nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004, nařízení
Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002.
14e) Například nařízení Rady (EHS) č. 2377/90, nařízení Rady (EHS) č. 315/93
ze dne 8. února 1993, kterým se stanoví postupy Společenství pro kontrolu kontaminujících
látek v potravinách, vyhláška č. 291/2003 Sb., vyhláška č. 273/2000 Sb., vyhláška
č. 132/2004 Sb., o mikrobiologických požadavcích na potraviny, způsobu jejich kontroly
a hodnocení, vyhláška č. 158/2004 Sb., kterou se stanoví maximálně přípustné množství
reziduí jednotlivých druhů pesticidů v potravinách a potravinových surovinách, ve
znění vyhlášky č. 68/2005 Sb., vyhláška č. 305/2004 Sb., kterou se stanoví druhy
kontaminujících a toxikologicky významných látek a jejich přípustné množství v potravinách.
14f) Čl. 5 a oddíl I přílohy II nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES)
č. 853/2004, v platném znění.
Čl. 18 odst. 4 a čl. 18 odst. 8 písm. e) nařízení Evropského parlamentu a Rady
(EU) 2017/625.
Čl. 48 prováděcího nařízení Komise (EU) 2019/627 ze dne 15. března 2019, kterým
se stanoví jednotná praktická opatření pro provádění úředních kontrol produktů živočišného
původu určených k lidské spotřebě v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady
(EU) 2017/625 a kterým se mění nařízení Komise (ES) č. 2074/2005, pokud jde o úřední
kontroly.
14g) Například vyhláška č. 382/2003 Sb., o veterinárních požadavcích na obchodování
se zvířaty a o veterinárních podmínkách jejich dovozu ze třetích zemí, ve znění vyhlášky
č. 260/2005 Sb., vyhláška č. 381/2003 Sb., o veterinárních požadavcích na živočichy
pocházející z akvakultury a produkty akvakultury, produkty rybolovu a živé mlže a
o veterinárních podmínkách jejich dovozu ze třetích zemí, ve znění vyhlášky č. 201/2004
Sb.
14h) Například vyhláška č. 299/2003 Sb., ve znění vyhlášky č. 356/2004 Sb.,
vyhláška č. 389/2004 Sb., vyhláška č. 202/2004 Sb.
14i) Vyhláška č. 381/2003 Sb., ve znění vyhlášky č. 201/2004 Sb.
15) § 2 písm. a) a b) zákona č. 110/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
16) Například zákon č. 449/2001 Sb., vyhláška č. 244/2002 Sb., kterou se provádějí
některá ustanovení zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů.
17) zákon č. 102/1963 Sb., o rybářství, ve znění pozdějších předpisů.
17a) Nařízení Rady (EHS) č. 1907/90 ze dne 26. června 1990 o některých obchodních
normách pro vejce, v platném znění.
Nařízení Komise (ES) č. 2295/2003 ze dne 23. prosince 2003, kterým se zavádí
prováděcí pravidla k nařízení Rady (EHS) č. 1907/90 o některých obchodních normách
pro vejce, v platném znění.
Vyhláška č. 326/2001 Sb., kterou se provádí § 18 písm. a), d), g), h), i) a
j) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění
některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, pro maso, masné výrobky,
ryby, ostatní vodní živočichy a výrobky z nich, vejce a výrobky z nich, ve znění
vyhlášky č. 264/2003 Sb.
17c) Příloha III nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004.
17ca) Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 413/2005 Sb.
17cb) Zákon č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu a o změně zákona
č. 156/2000 Sb., o ověřování střelných zbraní, střeliva a pyrotechnických předmětů
a o změně zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných
zbraních), ve znění zákona č. 13/1998 Sb., a zákona č. 368/1992 Sb., o správních
poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském
podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o zbraních),
ve znění pozdějších předpisů.
17f) Příloha III oddíl IV nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004,
v platném znění.
17g) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002.
Příloha I oddíl IV kapitola VIII nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES)
č. 854/2004, v platném znění.
17h) Čl. 6 odst. 2 a 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004.
Čl. 4 odst. 1 až 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004.
Čl. 138 odst. 2 písm. j) a čl. 148 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU)
2017/625.
17k) Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a
doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
17l) Například příloha III nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 853/2004,
nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 854/2004.
17m) Čl. 18 odst. 8 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625.
Čl. 43 prováděcího nařízení Komise (EU) 2019/627 ze dne 15. března 2019, kterým
se stanoví jednotná praktická opatření pro provádění úředních kontrol produktů živočišného
původu určených k lidské spotřebě v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady
(EU) 2017/625 a kterým se mění nařízení Komise (ES) č. 2074/2005, pokud jde o úřední
kontroly.
17n) Příloha II kapitoly I až III nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES)
č. 854/2004.
17o) Čl. 13 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004.
17p) Příloha II kapitola IV nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004.
Čl. 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004.
Čl. 17 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 854/2004.
17q) Vyhláška č. 382/2003 Sb.
Vyhláška č. 380/2003 Sb., o veterinárních požadavcích na obchodování se spermatem,
vaječnými buňkami a embryi a o veterinárních podmínkách jejich dovozu ze třetích
zemí.
Vyhláška č. 381/2003 Sb.
17r) Například rozhodnutí Komise 2001/618/ES ze dne 23. července 2001 o stanovení
dalších záruk týkajících se Aujeszkyho choroby při obchodu s prasaty uvnitř Společenství,
o stanovení kritérií pro poskytování informací o této nákaze a o zrušení rozhodnutí
93/24/EHS a 93/244/EHS.
17s) Například § 12, 14, 30 a násl. vyhlášky č. 382/2003 Sb.
17t) Nařízení Komise (ES) č. 599/2004.
17u) Například vyhláška č. 379/2003 Sb., o veterinárních požadavcích na obchodování
s živočišnými produkty, na které se nevztahují zvláštní právní předpisy, a o veterinárních
podmínkách jejich dovozu ze třetích zemí.
17v) Například čl. 8 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004.
17x) Vyhláška č. 377/2003 Sb., o veterinárních kontrolách dovozu a tranzitu
zvířat ze třetích zemí, ve znění vyhlášky č. 259/2005 Sb.
Vyhláška č. 376/2003 Sb., o veterinárních kontrolách dovozu a tranzitu produktů
ze třetích zemí, ve znění vyhlášky č. 259/2005 Sb.
17y) Například nařízení Komise (ES) č. 282/2004, nařízení Komise (ES) č. 136/2004.
18a) Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších
předpisů.
Zákon č. 100/2004 Sb., ve znění zákona č. 444/2005 Sb.
18b) Čl. 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004.
Čl. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004.
Čl. 126 a 127 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625.
21) Nařízení Komise (ES) č. 206/2009 ze dne 5. března 2009 o dovozu zásilek
produktů živočišného původu pro osobní spotřebu do Společenství a o změně nařízení
(ES) č. 136/2004.
23a) § 3 písm. h) a i) zákona č. 246/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
24) Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů.
24a) § 29 zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky.
25) § 102 odst. 2 písm. d) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení).
25b) Například § 15 odst. 3 vyhlášky č. 299/2003 Sb.
25c) Zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně
některých dalších zákonů.
25g) Zákon č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů.
25g) Čl. 2 bod 6, čl. 3 odst. 2, čl. 4 odst. 6 nařízení Evropského parlamentu
a Rady (ES) č. 882/2004.
25h) § 4c zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění zákona č. 291/2009
Sb.
25h) Zákon č. 185/2004 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších
předpisů.
25i) Čl. 48 nařízení Komise (ES) č. 796/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým
se stanoví prováděcí pravidla k podmíněnosti, odlišení a integrovanému administrativnímu
a kontrolnímu systému uvedených v nařízení Rady (ES) č. 1782/2003, kterým se stanoví
společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky
a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce, v platném znění.
25i) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1523/2007 ze dne 11. prosince
2007, kterým se zakazuje uvádět na trh, dovážet do Společenství a vyvážet z něj kočičí
a psí kůže a výrobky obsahující tyto kůže.
25j) Například zákon č. 246/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon č.
79/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 110/1997 Sb., ve znění pozdějších
předpisů.
25l) Zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech
26) Například zákon č. 110/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon č.
258/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti
výrobků a o změně některých zákonů (zákon o obecné bezpečnosti výrobků), ve znění
pozdějších předpisů, zákon č. 634/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
27) Zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů.
28) Zákon č. 110/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
29) Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon),
ve znění pozdějších předpisů.
29a) Zákon č. 381/1991 Sb., o Komoře veterinárních lékařů České republiky.
30) § 44 a násl. zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění
dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů.
30a) § 124 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce.
31) Zákon č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti
státních příslušníků členských států Evropské unie a o změně některých zákonů (zákon
o uznávání odborné kvalifikace), ve znění pozdějších předpisů.
31a) § 98 odst. 1 zákona č. 111/1998 Sb.
31b) Například § 1 odst. 2 nařízení vlády č. 10/1999 Sb., kterým se zrušuje
nařízení vlády č. 192/1998 Sb., o jedech a některých jiných látkách škodlivých zdraví,
ve znění pozdějších předpisů, a kterým se pro účely trestního zákona stanoví, co
se považuje za jedy, § 41 odst. 4 zákona č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a
chemických přípravcích a o změně některých zákonů, § 44b a 58 zákona č. 258/2000
Sb., ve znění pozdějších předpisů.
32) § 2 odst. 2 písm. c) zákona č. 381/1991 Sb., ve znění zákona č. 318/2004
Sb.
32a) § 89 až 90 zákona č. 111/1998 Sb., ve znění zákona č. 165/2006.
32b) § 37 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád.
32c) Vyhláška č. 329/2003 Sb., o informačním systému Státní veterinární správy.
33) Například zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád),
ve znění pozdějších předpisů.
34) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001.
34a) Zákon č. 123/2000 Sb., o zdravotnických prostředcích a o změně některých
souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
34a) Zákon č. 268/2014 Sb., o zdravotnických prostředcích a o změně zákona
č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.
34b) Rozhodnutí Rady 90/424/EHS, v platném znění.
35) Zákon č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění pozdějších předpisů.
35a) Čl. 79 odst. 1 písm. b) a příloha IV kapitola II nařízení Evropského parlamentu
a Rady (EU) 2017/625.
35b) Čl. 79 odst. 2 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625.
36) Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 413/2005 Sb.
36a) § 149 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb.
37) Příloha III oddíl IX kapitola I nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES)
č. 853/2004.
38) Příloha III oddíl IX kapitola II část III bod 1 písm. a) nařízení Evropského
parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004.
39) Zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění zákona č. 100/2010
Sb.
43) § 4 zákona č. 255/2012 Sb.
44) § 7, § 8 písm. a) a c), § 9, 20 zákona č. 255/2012 Sb.
45) § 7, § 8 písm. c), § 9 písm. b), § 10 odst. 2, § 20 zákona č. 255/2012 Sb.
46) § 7, § 8 písm. a), c), e) a f), § 9 písm. b), § 10 odst. 2 a § 20 zákona
č. 255/2012 Sb.
47) Například nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002, v platném
znění, nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004, v platném znění, nařízení
Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004, v platném znění, nařízení Evropského
parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. října 2011 o poskytování informací
o potravinách spotřebitelům, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.
1924/2006 a (ES) č. 1925/2006 a o zrušení směrnice Komise 87/250/EHS, směrnice Rady
90/496/EHS, směrnice Komise 1999/10/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES,
směrnic Komise 2002/67/ES a 2008/5/ES a nařízení Komise (ES) č. 608/2004 a nařízení
Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625.
48) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 576/2013.
49) Čl. 6 písm. d) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 576/2013.
50) Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 577/2013.
51) § 20 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád).
52) Příloha XIV část B bod I odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES)
č. 1234/2007 ze dne 22. října 2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských
trhů a zvláštní ustanovení pro některé zemědělské produkty (jednotné nařízení o společné
organizaci trhů), v platném znění.
53) § 23 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
54) § 8 zákona č. 110/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
55) Příloha VII část VI nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1308/2013
ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými
produkty a zrušují nařízení Rady (EHS) č. 922/72, (EHS) č. 234/79, (ES) č. 1037/2001
a (ES) č. 1234/2007, v platném znění.
56) § 6 zákona č. 110/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
57) Příloha III oddíl IX kapitola I část I a II nařízení Evropského parlamentu
a Rady (ES) č. 853/2004.
58) Příloha III oddíl IX kapitola I část III odst. 4 nařízení Evropského parlamentu
a Rady (ES) č. 853/2004.
59) Bod 3.5 přílohy I nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004.
60) Čl. 3 bod 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002.
61) Příloha III oddíl IX kapitola II část III bod 1 písm. a) nařízení Evropského
parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004.".
62) § 1046 občanského zákoníku.
63) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001.
Nařízení Evropského
parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009.
Nařízení Komise (EU) č. 142/2011 ze dne 25. února 2011, kterým se provádí nařízení
Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009 o hygienických pravidlech pro vedlejší
produkty živočišného původu a získané produkty, které nejsou určeny k lidské spotřebě,
a provádí směrnice Rady 97/78/ES, pokud jde o určité vzorky a předměty osvobozené
od veterinárních kontrol na hranici podle uvedené směrnice.
Nařízení Komise (ES) č. 136/2004.
Nařízení Komise (ES) č. 282/2004.
Nařízení Komise (ES) č. 599/2004.
Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 577/2013.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 854/2004.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004.
Nařízení Rady (ES) č. 1/2005.
Nařízení Komise (ES) č. 1739/2005.
Nařízení Rady (ES) č. 21/2004 o sytému identifikace a evidence ovcí a koz.
Nařízení Komise (ES) č. 911/2004, kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu
a Rady č. 1760/2000, pokud jde o ušní značky, zvířecí pasy a evidenci zemědělských
podniků.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2160/2003 ze dne 17. listopadu 2003
o tlumení salmonel a některých jiných původů zoonóz, vyskytujících se v potravním
řetězci.
Nařízení Komise (ES) č. 1177/2006 ze dne 1. srpna 2006, kterým se provádí nařízení
Evropského parlamentu a Rady (ES) 2160/2003, pokud jde o požadavky na používání určitých
tlumících metod v rámci národních programů pro tlumení salmonel u drůbeže.
Nařízení Komise (EU) č. 517/2011 ze dne 25. května 2011, kterým se provádí nařízení
Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2160/2003, pokud jde o cíl Unie zaměřený na
snížení výskytu určitých sérotypů salmonely u nosnic Gallus gallus, a kterým se mění
nařízení (ES) č. 2160/2003 a nařízení Komise (EU) č. 200/2010.
Nařízení Komise (EU) č. 200/2012 ze dne 8. března 2012 o cíli Unie zaměřeném na snížení
výskytu Salmonella enteritidis a Salmonella typhimurium u hejn brojlerů, jak je stanoveno
v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2160/2003.
Nařízení Komise (ES) č. 200/2010 ze dne 10. března 2010, kterým se provádí nařízení
Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2160/2003, pokud jde o cíl Společenství zaměřený
na snížení výskytu určitých sérotypů salmonel v reprodukčních hejnech dospělé drůbeže
druhu Gallus gallus.
Nařízení Komise (EU) č. 1190/2012 ze dne 12. prosince 2012 o cíli Unie zaměřeném
na snížení výskytu Salmonella enteritidis a Salmonella typhimurium v hejnech krůt,
jak je stanoveno v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2160/2003.
Nařízení Komise (ES) č. 2073/2005 o mikrobiologických kritériích pro potraviny.
Nařízení Komise 2074/2005, kterým se stanoví prováděcí opatření pro některé výrobky
podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 853/2004 a pro organizaci úředních
kontrol podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 854/2004 a (ES) č. 882/2004,
kterým se stanoví odchylka od nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004
a kterým se mění nařízení (ES) č. 853/2004 a (ES) č. 854/2004.
Prováděcí nařízení Komise (EU) 2015/1375 ze dne 10. srpna 2015, kterým se stanoví
zvláštní předpisy pro úřední kontroly trichinel v mase.
Nařízení Komise 1162/2009, kterým se stanoví přechodná nařízení Evropského parlamentu
a Rady (ES) č. 853/2004, (ES) 854/2004 a (ES) č. 882/2004 a kterým se mění nařízení
(ES) č. 853/2004 a (ES) č. 854/2004.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1379/2013 ze dne 11. prosince 2013
o společné organizaci trhů s produkty rybolovu a akvakultury a o změně nařízení Rady
(ES) č. 1184/2006 a (ES) č. 1224/2009 a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 104/2000.
Nařízení Komise (ES) č. 2056/2001, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení
Rady (ES) č. 104/2000, pokud jde o informování spotřebitelů o produktech rybolovu
a akvakultury.
Nařízení Rady (ES) č. 2406/96 o stanovení společných obchodních norem pro některé
produkty rybolovu.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 ze dne 17. prosince 2013,
kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty a zrušují nařízení
Rady (EHS) č. 922/72, (EHS) č. 234/79, (ES) č. 1037/2001 a (ES) č. 1234/2007.
Nařízení Komise (ES) č. 543/2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení
Rady (ES) č. 1234/2007, pokud jde o obchodní normy pro drůbeží maso.
Nařízení Komise (ES) č. 1249/2008 ze dne 10. prosince 2008, kterým se stanoví prováděcí
pravidla pro zavádění klasifikačních stupnic Společenství pro jatečně upravená těla
skotu, prasat a ovcí a pro ohlašování jejich cen.
Nařízení Komise (EU) 2015/1474 ze dne 27. srpna 2015 o použití recyklované teplé
vody k odstraňování povrchové mikrobiální kontaminace jatečně upravených těl.
Nařízení Komise (ES) č. 589/2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení
Rady (ES) č. 1234/2007, pokud jde o obchodní normy pro vejce.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1760/2000 ze dne 17. července 2000
o systému identifikace a evidence skotu, o označování hovězího masa a výrobků z hovězího
masa a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 820/97.
Nařízení Komise (ES) č. 1825/2000 ze dne 25. srpna 2000, kterým se stanoví prováděcí
pravidla k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1760/2000, pokud jde o označování
hovězího masa a výrobků z hovězího masa.
Nařízení Komise (ES) 275/2007 o označování hovězího masa a výrobků z hovězího masa
ze dne 15. března 2007.
Nařízení Komise (ES) č. 566/2008 ze dne 18. června 2008, kterým se stanoví prováděcí
pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1234/2007, pokud jde o uvádění masa dvanáctiměsíčního
nebo mladšího skotu na trh.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 470/2009 ze dne 6. května 2009, kterým
se stanoví postupy Společenství pro stanovení limitů reziduí farmakologicky účinných
látek v potravinách živočišného původu, kterým se zrušuje nařízení Rady (EHS) č.
2377/90 a kterým se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/82/ES a nařízení
Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 26/2004.
Nařízení Komise (EU) č. 37/2010 ze dne 22. prosince 2009 o farmakologicky účinných
látkách a jejich klasifikaci podle maximálních limitů reziduí v potravinách živočišného
původu.
Nařízení Komise (ES) č. 1881/2006 ze dne 19. prosince 2006, kterým se stanoví maximální
limity některých kontaminujících látek v potravinách.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 396/2005 ze dne 23. února 2005 o maximálních
limitech reziduí pesticidů v potravinách a krmivech rostlinného a živočišného původu
a na jejich povrchu a o změně směrnice Rady 91/414/EHS.
Nařízení Komise (ES) č. 1950/2006 ze dne 13. prosince 2006, kterým se v souladu se
směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2001/82/ES o kodexu Společenství týkajícím
se veterinárních léčivých přípravků stanoví seznam základních látek k léčbě koňovitých.
Nařízení Komise (EU) č. 252/2012 ze dne 21. března 2012, kterým se stanoví metody
odběru vzorků a analýzy pro úřední kontrolu obsahu dioxinů, PCB s dioxinovým efektem
a PCB bez dioxinového efektu v některých potravinách a kterým se ruší nařízení (ES)
1883/2006.
Nařízení Komise (EU) č. 915/2010 ze dne 12. října 2010 o koordinovaném víceletém
kontrolním programu Unie pro roky 2011, 2012 a 2013 s cílem zajistit dodržování maximálních
limitů reziduí pesticidů v potravinách rostlinného a živočišného původu a na jejich
povrchu a vyhodnotit expozici spotřebitelů těmto reziduím pesticidů.
Nařízení Rady (ES) č. 733/2008 ze dne 15. července 2008 o podmínkách dovozu zemědělských
produktů pocházejících ze třetích zemí po havárii jaderné elektrárny v Černobylu.
Nařízení Rady (Euratom) č. 3954/87 ze dne 22. prosince 1987, kterým se stanoví nejvyšší
přípustné úrovně radioaktivní kontaminace potravin a krmiv po jaderné havárii nebo
jiném případu radiační mimořádné situace.
Nařízení Komise (ES) č. 1135/2009 ze dne 25. listopadu 2009, kterým se stanoví zvláštní
podmínky pro dovoz určitých výrobků pocházejících nebo odesílaných z Číny a kterým
se zrušuje rozhodnutí Komise 2008/798/ES.
Nařízení Komise (ES) č. 401/2006 ze dne 23. února 2006, kterým se stanoví metody
odběru vzorků a metody analýzy pro úřední kontrolu množství mykotoxinů v potravinách.
Nařízení Komise (ES) č. 152/2009 ze dne 27. ledna 2009, kterým se stanoví metody
odběru vzorků a laboratorního zkoušení pro úřední kontrolu krmiv.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1831/2003 ze dne 22. září 2003 o doplňkových
látkách používaných ve výživě zvířat.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1307/2013 ze dne 17. prosince 2013,
kterým se stanoví pravidla pro přímé platby zemědělcům v režimech podpory v rámci
společné zemědělské politiky a kterým se zrušují nařízení Rady (ES) č. 637/2008 a
nařízení Rady (ES) č. 73/2009.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1332/2008 ze dne 16. prosince 2008
o potravinářských enzymech a o změně směrnice Rady 83/417/EHS, nařízení Rady (ES)
č. 1493/1999, směrnice 2000/13/ES, směrnice Rady 2001/112/ES a nařízení (ES) č. 258/97.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1333/2008 ze dne 16. prosince 2008
o potravinářských přídatných látkách.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1334/2008 ze dne 16. prosince 2008
o aromatech a některých složkách potravin s aromatickými vlastnostmi pro použití
v potravinách nebo na jejich povrchu a o změně nařízení Rady (EHS) č. 1601/91, nařízení
(ES) č. 2232/96 a č. 110/2008 a směrnice 2000/13/ES.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2065/2003 ze dne 10. listopadu 2003
o kouřových aromatech používaných nebo určených k použití v potravinách nebo na jejich
povrchu
Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 1321/2013 ze dne 10. prosince 2013, kterým se na
úrovni Unie stanoví seznam primárních produktů kouřových aromat povolených pro použití
jako takové v potravinách nebo na jejich povrchu a/nebo k výrobě sekundárních kouřových
aromat.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 ze dne 20. prosince 2006
o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin.
Nařízení Komise (EU) č. 432/2012 ze dne 16. května 2012, kterým se zřizuje seznam
schválených zdravotních tvrzení při označování potravin jiných než tvrzení o snížení
rizika onemocnění a o vývoji a zdraví dětí.
Nařízení Rady (ES) č. 834/2007 ze dne 28. června 2007 o ekologické produkci a označování
ekologických produktů a o zrušení nařízení (EHS) č. 2092/91.
Nařízení Komise (ES) č. 889/2008 ze dne 5. září 2008, kterým se stanoví prováděcí
pravidla k nařízení Rady (ES) č. 834/2007 o ekologické produkci a označování ekologických
produktů, pokud jde o ekologickou produkci, označování a kontrolu.
Nařízení Komise (ES) č. 1235/2008 ze dne 8. prosince 2008, kterým se stanoví prováděcí
pravidla k nařízení Rady (ES) č. 834/2007, pokud jde o opatření pro dovoz ekologických
produktů ze třetích zemí.
Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 931/2011 ze dne 19. září 2011 o požadavcích na
sledovatelnost stanovených nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002
pro potraviny živočišného původu.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011.
Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 1337/2013 ze dne 13. prosince 2013, kterým se stanoví
prováděcí pravidla k nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011, pokud
jde o uvádění země původu nebo místa provenience u čerstvého, chlazeného a zmrazeného
vepřového, skopového, kozího a drůbežího masa.
Nařízení Komise (EU) č. 101/2013 ze dne 4. února 2013 o použití kyseliny mléčné ke
snižování povrchové mikrobiální kontaminace u jatečně upravených těl skotu.
Nařízení Rady (ES) č. 1255/97 ze dne 25. června 1997 o kritériích Společenství pro
místa zastávek a o změně plánu cesty uvedeného v příloze směrnice 91/628/EHS.
Nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 ze dne 24. září 2009 o ochraně zvířat při usmrcování.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2160/2003 ze dne 17. listopadu 2003
o tlumení salmonel a některých jiných původců zoonóz vyskytujících se v potravním
řetězci.
Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 636/2014 ze dne 13. června 2014 o vzoru osvědčení
pro obchod s nestaženou velkou volně žijící zvěří.
64) § 151 zákona č. 500/2004 Sb.
65) Čl. 17 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 576/2013 ze
dne 12. června 2013 o neobchodních přesunech zvířat v zájmovém chovu a o zrušení
nařízení (ES) č. 998/2003.
66) Příloha I oddíl III kapitola IV nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES)
č. 854/2004.
66) Čl. 18 odst. 7 písm. j) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625.
Čl. 13 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/624 ze dne 8. února
2019 o zvláštních pravidlech pro provádění úředních kontrol produkce masa a pro produkční
a sádkovací oblasti pro živé mlže v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady
(EU) 2017/625.
67) Příloha I nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 854/2004.
67) Čl. 17 a 18 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625.
68) Zákon č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky,
ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění pozdějších
předpisů.
Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 300/2013 Sb., o Vojenské policii a o změně některých zákonů (zákon
o Vojenské policii), ve znění pozdějších předpisů.
69) Zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením
a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování
(zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů.
70) Čl. 34 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625.
71) Příloha III oddíl I kapitola VI nařízení (ES) č. 853/2004.
Čl. 18 odst. 7 písm. c) a čl. 18 odst. 10 nařízení Evropského parlamentu a
Rady (EU) 2017/625.
Čl. 4 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/624 ze dne 8. února 2019
o zvláštních pravidlech pro provádění úředních kontrol produkce masa a pro produkční
a sádkovací oblasti pro živé mlže v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady
(EU) 2017/625.
72) Čl. 102 až 107 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625.
73) Čl. 103 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625.
74) Čl. 104 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625.
75) Čl. 35 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625.
76) Příloha II nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne
18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek,
o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení
nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS
a směrnic Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES, v platném znění.
77) Čl. 31 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006, v platném
znění.
77) Zákon č. 35/2021 Sb., o Sbírce právních předpisů územních samosprávných
celků a některých správních úřadů.
78) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 470/2009 ze dne 6. května
2009, kterým se stanoví postupy Společenství pro stanovení limitů reziduí farmakologicky
účinných látek v potravinách živočišného původu, kterým se zrušuje nařízení Rady
(EHS) č. 2377/90 a kterým se mění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/82/ES
a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 726/2004.
79) Čl. 79 odst. 1 písm. a), čl. 79 odst. 2 písm. a) a čl. 82 odst. 1 písm.
b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625.