3/2002 Sb. o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech)

Schválený:
3/2002 Sb.
ZÁKON
ze dne 27. listopadu 2001
o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů
(zákon o církvích a náboženských společnostech)
Změna: 4/2003 Sb.
Změna: 562/2004 Sb.
Změna: 495/2005 Sb.
Změna: 296/2007 Sb.
Změna: 129/2008 Sb.
Změna: 41/2009 Sb.
Změna: 227/2009 Sb.
Změna: 420/2011 Sb.
Změna: 375/2011 Sb.
Změna: 428/2012 Sb.
Změna: 303/2013 Sb.
Změna: 192/2016 Sb.
Změna: 303/2017 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
 
ČÁST PRVNÍ
SVOBODA NÁBOŽENSKÉHO VYZNÁNÍ A POSTAVENÍ CÍRKVÍ A NÁBOŽENSKÝCH SPOLEČNOSTÍ
 
HLAVA I
ÚVODNÍ USTANOVENÍ
 
§ 1
Předmět úpravy
Tento zákon upravuje
a) postavení církví a náboženských společností,
b) vedení veřejně přístupných seznamů registrovaných církví a náboženských společností, svazů církví a náboženských společností a právnických osob založených registrovanou církví a náboženskou společností a evidovaných podle tohoto zákona (dále jen "evidovaná právnická osoba"),
c) působnost Ministerstva kultury (dále jen "ministerstvo") ve věcech církví a náboženských společností.
 
§ 2
Svoboda náboženského vyznání
(1) Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu. Každý má právo změnit své náboženství nebo víru anebo být bez náboženského vyznání.
(2) Právo nezletilých dětí na svobodu náboženského vyznání nebo být bez vyznání je zaručeno.1) Zákonní zástupci nezletilých dětí mohou výkon tohoto práva usměrňovat způsobem odpovídajícím rozvíjejícím se schopnostem nezletilých dětí.
(3) Nikdo nesmí být nucen ke vstupu do církve a náboženské společnosti ani k vystoupení z ní, k účasti nebo neúčasti na náboženských úkonech či úkonech církve a náboženské společnosti.
(4) Každý má právo volit si duchovní nebo řeholní stav a rozhodovat se pro život v komunitách, řádech a podobných společenstvích.
(5) Nikdo nesmí být omezen na svých právech proto, že se hlásí k církvi a náboženské společnosti, že se účastní její činnosti nebo že ji podporuje, anebo je bez vyznání.
 
§ 3
Základní pojmy
Pro účely tohoto zákona se rozumí
a) církví a náboženskou společností dobrovolné společenství osob s vlastní strukturou, orgány, vnitřními předpisy, náboženskými obřady a projevy víry, založené za účelem vyznávání určité náboženské víry, ať veřejně nebo soukromě, a zejména s tím spojeného shromažďování, bohoslužby, vyučování, duchovní služby a případně obecně prospěšné činnosti,
b) osobou hlásící se k církvi a náboženské společnosti osoba, která podle svého přesvědčení a vnitřních předpisů církve a náboženské společnosti k ní přináleží,
c) identifikačními údaji jméno, popřípadě jména a příjmení, rodné číslo nebo datum narození, adresa místa pobytu na území České republiky, kde má fyzická osoba hlášen trvalý, popřípadě přechodný pobyt, nebo bydliště, nemá-li trvalý ani přechodný pobyt, v případě cizinců i údaj o jejich státním občanství, název a sídlo právnické osoby,
d) sídlem registrované církve a náboženské společnosti, svazu církví a náboženských společností a evidované právnické osoby adresa ústředí registrované církve a náboženské společnosti, svazu církví a náboženských společností a evidované právnické osoby na území České republiky.
 
HLAVA II
CÍRKVE A NÁBOŽENSKÉ SPOLEČNOSTI
 
§ 4
Postavení církví a náboženských společností
(1) Církev a náboženská společnost vzniká dobrovolným sdružováním fyzických osob a svébytně rozhoduje o věcech spojených s vyznáváním víry, o organizaci náboženského společenství a o vytváření k tomu určených institucí.
(2) Stát, kraje a obce nemohou provádět náboženskou nebo protináboženskou činnost.
(3) Církve a náboženské společnosti spravují své záležitosti, zejména ustanovují a ruší své orgány, ustanovují a odvolávají své duchovní a zřizují a ruší církevní a jiné instituce podle svých předpisů nezávisle na státních orgánech.3)
(4) Církev a náboženská společnost nesmí používat název, který by ji mohl podle názvu činit zaměnitelnou s registrovanou církví a náboženskou společností nebo jinou právnickou osobou.
 
§ 5
Podmínky vzniku a působení církví a náboženských společností
Vznikat a vyvíjet činnost nemůže církev a náboženská společnost, jejíž učení nebo činnost sleduje porušení práva nebo dosažení nějakého cíle nezákonným způsobem, zejména pokud
a) popírá nebo omezuje osobní, politická nebo jiná práva fyzických osob pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení, náboženské vyznání nebo sociální postavení,
b) rozněcuje nenávist a nesnášenlivost,
c) podporuje násilí nebo porušování právních předpisů,
d) závažně narušuje veřejnou mravnost, veřejný pořádek nebo veřejné zdraví,
e) omezuje osobní svobodu osob zejména tím, že využívá psychický nebo fyzický nátlak k vytvoření závislosti, která vede k fyzickému, psychickému nebo ekonomickému poškozování těchto osob nebo jejich rodinných příslušníků, k poškozování jejich sociálních vazeb včetně omezování psychického vývoje nezletilých nebo omezování jejich práva na vzdělání4), nebo zabraňuje nezletilým přijmout zdravotní péči odpovídající zdravotním potřebám, nebo
f) je její učení utajováno vcelku nebo v některých částech, stejně jako organizační struktura církve a náboženské společnosti a vazby na zahraniční složky, je-li částí církve nebo náboženské společnosti působící mimo území České republiky.
 
§ 6
Registrované církve a náboženské společnosti
(1) Církev a náboženská společnost se stává právnickou osobou registrací (dále jen "registrovaná církev a náboženská společnost") podle tohoto zákona, pokud tento zákon nestanoví jinak.
(2) zrušen
(3) Registrovaná církev a náboženská společnost může k plnění svého poslání zejména
a) vyučovat a vychovávat své duchovní i laické pracovníky ve vlastních školách a jiných zařízeních i na vysokých školách bohosloveckých a bohosloveckých fakultách za podmínek podle zvláštních právních předpisů,5)
b) získat oprávnění k výkonu zvláštních práv podle tohoto zákona.
 
§ 7