32/1994 Sb. o Smlouvě mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmů a majetku

Schválený:
32/1994 Sb.
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Změna: 370/1999 Sb.
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 16. září 1993 byla v Praze podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmů a majetku.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny ve Washingtonu dne 23. prosince 1993.
Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 29 odst. 2 dnem 23. prosince 1993.
České znění Smlouvy se vyhlašuje současně.
SMLOUVA
mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmů a majetku
Česká republiky a Spojené státy americké přejíce si dále rozšířit a usnadnit vzájemné ekonomické vztahy se rozhodly uzavřít Smlouvu o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmů a majetku, a dohodly se takto:
Čl.1
Osoby, na které se smlouva vztahuje
1. Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště či sídlo v jednom nebo obou smluvních státech (rezidenti), pokud ve Smlouvě není stanoveno jinak.
2. Smlouva nebude v žádném případě omezovat jakoukoli výjimku, osvobození, odečet, zápočet nebo jinou úlevu nyní nebo později poskytnutou:
a) podle zákonů jednoho či druhého smluvního státu; nebo
b) podle jakékoli jiné smlouvy mezi smluvními státy.
3. Smluvní stát může zdaňovat své rezidenty [tak, jak jsou definováni v článku 4 (Rezident)] a své občany, včetně bývalých občanů podle zákonů tohoto státu, jako kdyby Smlouva nebyla v účinnosti.
4. Ustanovení odstavce 3 se nevztahují na:
a) výhody poskytnuté smluvním státem podle odstavce 2 článku 9 (Sdružené podniky), podle odstavců 1
b) a 4 článku 19 (Penze, renty, alimenty a přídavky na děti) a podle článků 24 (Vyloučení dvojího zdanění), 25 (Zákaz diskriminace) a 26 (Řešení případů dohodou); a
b) výhody poskytnuté smluvním státem podle článků 20 (Veřejné funkce), 21, (Studenti, stážisté, učitelé a výzkumní pracovníci) a 28 (Diplomaté a konzulární úředníci) pro fyzické osoby, které nejsou ani občany ani zákonnými stálými rezidenty v tomto státě.
Čl.2
Daně, na které se smlouva vztahuje
1. Současné daně, na které se tato smlouva vztahuje, jsou:
a) ve Spojených státech: federální daně z příjmů ukládané na základě Internal Revenue Code (avšak vyjma daně z akumulovaných zisků, daně z osobní holdingové společnosti a daní sociálního zabezpečení) a spotřební daně ukládané v souvislosti s investičním příjmem soukromých nadací (dále nazývané "daň Spojených států");
b) v České republice: daně z příjmů ukládané na základě zákona o daních z příjmů a daň z nemovitostí (dále nazývané "česká daň").
2. Tato smlouva se bude rovněž vztahovat na jakékoliv stejné nebo podobné daně, které budou ukládány po podpisu této smlouvy vedle současných daní nebo místo nich. Příslušné úřady smluvních států se budou vzájemně informovat o veškerých podstatných změnách, které budou provedeny v jejich příslušných daňových zákonech, a o úředně publikovaných materiálech týkajících se uplatnění Smlouvy, včetně vysvětlivek, prováděcích vyhlášek, daňových nebo soudních rozhodnutí.
Čl.3
Všeobecné definice
1. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:
a) výraz "smluvní stát" označuje Spojené státy nebo Českou republiku podle toho, o jaký případ jde;
b) výraz "Spojené státy" označuje Spojené státy americké, avšak nezahrnuje Portoriko, Panenské ostrovy, Guam nebo jakékoliv jiné americké vlastnictví či území. V zeměpisném smyslu výraz "Spojené státy" zahrnuje výsostné vody a mořské dno a podloží přilehlých oblastí, na nichž mohou být vykonávána práva Spojených států v souladu s mezinárodním právem a na nichž jsou v účinnosti zákony týkající se daní Spojených států;
c) výraz "osoba" označuje fyzickou osobu, pozůstalost, svěřený majetek, osobní společnost, společnost a všechna jiná sdružení osob;
d) výraz "společnost" označuje jakékoliv právnické osoby nebo nositele práv, považované pro účely zdanění za právnické osoby;
e) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého smluvního státu" označují podle okolností podnik provozovaný rezidentem jednoho smluvního státu a podnik provozovaný rezidentem druhého smluvního státu;
f) výraz "mezinárodní doprava" označuje jakoukoli dopravu lodí nebo letadlem, vyjma případů, kdy taková doprava je provozována pouze mezi místy ležícími v druhém smluvním státě;
g) výraz "příslušný úřad" označuje:
(i) ve Spojených státech státního tajemníka financí nebo jeho zmocněného zástupce;
(ii) v České republice ministra financí České republiky nebo jeho zmocněného zástupce.
2. Každý výraz, který není ve Smlouvě definován, bude mít pro její aplikaci smluvním státem význam, jenž mu náleží podle práva tohoto smluvního státu upravujícího daně, jež jsou předmětem této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad nebo se příslušné úřady nedohodnou na společném výkladu podle ustanovení článku 26 (Řešení případů dohodou).
Čl.4
Rezident
1. Výraz "rezident jednoho smluvního státu" označuje ve smyslu této smlouvy každou osobu, která je podle práva tohoto státu podrobena v tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu místa vedení, místa založení nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria.
2.
a) Avšak výraz "rezident jednoho smluvního státu" nezahrnuje osobu, která je podrobena zdanění v tomto státě jen z příjmů ze zdrojů v tomto státě nebo majetku tam umístěného;
b) V případě příjmů, které pobírá nebo platí osobní společnost, pozůstalost, nebo svěřený majetek, se tento výraz použije jen v takové míře, v jaké příjmy plynoucí takové osobní společnosti, pozůstalosti nebo svěřenému majetku podléhají zdanění v tomto státě jako příjmy rezidenta buď v jeho rukou, nebo v rukou jeho partnerů nebo skutečných příjemců; a
c) Česká republika bude považovat občana Spojených států nebo cizince majícího legální povolení k trvalému pobytu (držitel "zelené karty") za rezidenta Spojených států, pouze má-li taková osoba podstatnou přítomnost, stálý byt nebo obvyklý pobyt ve Spojených státech.
3. Výraz "rezident smluvního státu" zahrnuje:
a) tento stát, nižší správní útvar nebo místní úřad tohoto státu, nebo jakoukoliv agenturu nebo orgán takového státu, nižšího správního útvaru nebo úřadu; a
b) penzijní trust nebo jakoukoliv jinou organizaci, která je založena a provozována výlučně pro účely poskytování penzí nebo pro církevní, dobročinné, vědecké, umělecké, kulturní nebo vzdělávací účely a která je rezidentem tohoto státu v souladu se zákony tohoto státu, bez ohledu na to, že celý příjem nebo část jejího příjmu může být osvobozena od zdanění podle domácích právních předpisů tohoto státu.
4. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem v obou smluvních státech, bude její postavení určeno následovně:
a) předpokládá se, že tato osoba je rezidentem v tom státě, ve kterém má stálý byt; jestliže má stálý byt v obou státech, předpokládá se, že je rezidentem v tom státě, ke kterému má užší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů);
b) jestliže nemůže být určen stát, ve kterém má tato osoba středisko svých životních zájmů, nebo jestliže nemá stálý byt v žádném státě, předpokládá se, že je rezidentem v tom státě, ve kterém se obvykle zdržuje;
c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo v žádném z nich, předpokládá se, že je rezidentem v tom státě, jehož je státním příslušníkem;
d) jestliže je tato osoba státním příslušníkem obou států nebo žádného z nich, upraví příslušné úřady smluvních států tuto otázku vzájemnou dohodou.
5. Jestliže společnost je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem v obou smluvních státech, pak je-li založena podle právních předpisů smluvního státu nebo jeho nižšího správního útvaru, předpokládá se, že je rezidentem tohoto smluvního státu.
6. Jestliže osoba, jiná než osoba fyzická nebo společnost, je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem v obou smluvních státech, příslušné úřady smluvních států upraví tuto otázku vzájemnou dohodou a určí způsob uplatnění Smlouvy pro takovou osobu.
Čl.5
Stálá provozovna
1. Výraz "stálá provozovna" označuje ve smyslu této smlouvy trvalé zařízení pro podnikání, jehož prostřednictvím podnik vykonává zcela nebo zčásti svoji činnost.
2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:
a) místo vedení;
b) závod;
c) kancelář;
d) továrnu;
e) dílnu; a
f) důl, naleziště nafty nebo plynu, lom nebo jiné místo, kde se těží přírodní zdroje.
3. Výraz "stálá provozovna" rovněž zahrnuje:
a) staveniště nebo stavbu nebo instalační projekt nebo vrtací soupravu nebo loď využívanou pro průzkum či těžení přírodních zdrojů, avšak pouze trvají-li déle než dvanáct měsíců; a
b) poskytování služeb, včetně poradenských služeb, poskytované podnikem prostřednictvím zaměstnanců nebo jiných pracovníků, avšak pouze pokud činnosti takového charakteru trvají (u stejného nebo souvisejícího projektu) na území státu po jedno nebo více období přesahující v úhrnu více než 9 měsíců v jakémkoli dvanáctiměsíčním období.
Stálá provozovna nevznikne v žádném daňovém roce, ve kterém činnost popsaná v pododstavcích a) nebo b) tohoto odstavce trvá po jedno nebo více období nepřesahující v úhrnu 30 dnů v tomto daňovém roce.
4. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku výraz "stálá provozovna" nebude zahrnovat:
a) zařízení, které se využívá pouze k uskladnění, vystavení nebo dodání zboží patřícího podniku;
b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem uskladnění, vystavení nebo dodání;
c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem zpracování jiným podnikem;
d) trvalé zařízení pro podnikání, které se využívá pouze za účelem nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik;
e) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem provádění jakékoli jiné činnosti, která má pro podnik přípravný nebo pomocný charakter;
f) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze pro jakoukoliv kombinaci činností zmíněných v pododstavcích a) až e).
5. Bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2, pokud osoba (jiná než nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 6) jedná na účet podniku a má, a obvykle využívá plnou moc, která jí dovoluje uzavírat smlouvy jménem podniku, bude se mít za to, že tento podnik má stálou provozovnu v tomto státě ve vztahu ke všem činnostem, které tato osoba provádí pro podnik, pokud nejsou činnosti takové osoby omezeny na činnosti uvedené v odstavci 4, a které, pokud jsou vykonávány prostřednictvím stálého místa pro podnikání, neučinily by toto stálé místo stálou provozovnou podle ustanovení tohoto odstavce.
6. Nemá se za to, že podnik má stálou provozovnu v jednom smluvním státě jenom proto, že tam vykonává svoji činnost prostřednictvím makléře, generálního komisionáře nebo jiného nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti.
7. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem v jednom smluvním státě, ovládá společnost nebo je ovládána společností, která je rezidentem v druhém smluvním státě, nebo která tam vykonává svoji činnost (ať prostřednictvím stálé provozovny nebo jinak), neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou provozovnu druhé společnosti.
Čl.6
Příjmy z nemovitého majetku
1. Příjmy plynoucí rezidentu jednoho smluvního státu z nemovitého majetku (včetně příjmů ze zemědělství a lesnictví) umístěného ve druhém smluvním státě mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Výraz "nemovitý majetek" se definuje ve shodě s právem toho smluvního státu, v němž je tento majetek umístěn. Tento výraz zahrnuje v každém případě příslušenství nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář užívaný v zemědělství a lesnictví, práva, pro která platí ustanovení občanského práva vztahující se na pozemky, právo požívání nemovitého majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platy za těžení nebo za přivolení k těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních zdrojů; lodě, čluny a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy z přímého užívání, nájmu nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy z nemovitého majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majetku užívaného k výkonu nezávislého povolání.
5. Rezident jednoho smluvního státu, který podléhá zdanění ve druhém smluvním státě z příjmů z nemovitého majetku umístěného v tomto druhém státě, si může vypočítat daň z tohoto příjmu z čistého základu, jako kdyby byl takový příjem přičítán stálé provozovně v tomto druhém státě. V případě daně Spojených států bude volba uplatnění předcházející věty závazná pro daňový rok, v němž byla volba učiněna, a pro všechny následující daňové roky, pokud příslušné úřady Spojených států nebudou souhlasit s ukončením této volby.
Čl.7
Zisky podniků
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto státě, pokud podnik nevykonává nebo nevykonával svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik vykonává nebo vykonával svoji činnost tímto způsobem, mohou být zisky podniku zdaněny v tomto druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává nebo vykonával svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, přisuzují se s výhradou ustanovení odstavce 3 v každém smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný a nezávislý podnik vykonávala stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek.
3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady podniku vynaložené na cíle sledované touto stálou provozovnou včetně přiměřené částky výloh na výzkum a rozvoj, úroků a jiných podobných výloh a výloh vedení a všeobecných a správních výloh, ať vznikly ve státě, v němž je tato stálá provozovna umístěna, či jinde.
4. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky z podnikání na základě skutečnosti, že pouze nakupovala zboží pro podnik.
5. Zisky z podnikání, které se mají přičíst stálé provozovně, budou pro účely této smlouvy zahrnovat pouze zisky plynoucí z majetku nebo činností této stálé provozovny a budou stanoveny každým rokem stejnou metodou, pokud neexistují dostatečné důvody pro jiný postup.
6. Nic v tomto článku se nedotkne uplatňování zákonů každého smluvního státu vztahujících se k určení daňové povinnosti osoby v případech, kdy informace, kterou mají příslušné úřady daného státu k dispozici, není odpovídající pro určení zisků, které lze přičítat stálé provozovně, za předpokladu, že na základě přístupné informace je určení zisků stálé provozovny v souladu se zásadami stanovenými v tomto článku.
7. Výraz "zisky podniků" znamená pro účely této smlouvy příjmy plynoucí z jakékoli obchodní či průmyslové činnosti. Zahrnuje například zisky z výrobních, obchodních, rybářských, dopravních, komunikačních nebo těžebních činností a z poskytování služeb druhou osobou, včetně případů, kdy společnost poskytuje služby svými zaměstnanci. Tento výraz nezahrnuje příjmy plynoucí fyzické osobě za poskytování služeb, ať již jako zaměstnance nebo v nezávislém povolání.
8. Jestliže zisky podniku zahrnují příjmy, o nichž se pojednává zvlášť v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena ustanoveními tohoto článku.
Čl.8
Lodní a letecká doprava
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu z provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě podléhají zdanění jen v tomto státě.
2. Výraz "zisky z provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě" zahrnuje pro účely tohoto článku zisky plynoucí z pronájmu lodí nebo letadel včetně posádky na určitou dobu nebo cestu. Zahrnuje rovněž zisky plynoucí z pronájmu lodí nebo letadel bez posádky, který provádí podnik provozující lodě nebo letadla v mezinárodní dopravě, pokud takové pronájmy jsou nahodilé ve vztahu k činnostem popsaným v odstavci 1.
3. Zisky podniku jednoho smluvního státu z užívání, údržby nebo pronájmu kontejnerů (včetně přívěsů, vlečných člunů a souvisejícího zařízení pro dopravu kontejnerů) užívaných v mezinárodní dopravě podléhají zdanění pouze v tomto státě.
4. Ustanovení odstavce 1 platí také pro podíly na zisku z účasti na poolu, na společném podniku nebo mezinárodní provozní agentuře.
Čl.9
Sdružené podniky
1. Jestliže:
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na řízení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu; nebo
b) tytéž osoby se přímo nebo nepřímo podílejí na řízení, kontrole nebo jmění podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního státu,
a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních nebo finančních vztazích vázány podmínkami, které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi podniky nezávislými, mohou jakékoliv zisky, které by, nebýt těchto podmínek, byly docíleny jedním z podniků, ale vzhledem k těmto podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto podniku a následně zdaněny.
2. Jestliže jeden smluvní stát zahrne do zisků podniku tohoto státu a následně zdaní zisky, ze kterých byl podnik druhého smluvního státu zdaněn v tomto druhém státě, a zisky takto zahrnuté jsou zisky, které by byly docíleny podnikem prvně zmíněného státu, kdyby podmínky sjednané mezi podniky byly takové, jaké by byly sjednány mezi nezávislými podniky, upraví druhý stát vhodně částku daně uložené z těchto zisků v tomto státě. Při stanovení této úpravy se vezme náležitý zřetel na jiná ustanovení této smlouvy, a bude-li to nutné, příslušné úřady smluvních států se za tím účelem vzájemně poradí.
3. Ustanovení odstavce 2 se neuplatní v případě podvodu, hrubé nedbalosti nebo vědomého zanedbání.
Čl.10
Dividendy
1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem v jednom smluvním státě, osobě, která je rezidentem v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže příjemce, který je skutečným vlastníkem dividend, je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto stanovená nepřesáhne:
a) 5 % hrubé částky dividend, jestliže skutečným vlastníkem je společnost, která vlastní nejméně 10 % podílů s hlasovacím právem na společnosti vyplácející dividendy;
b) 15 % hrubé částky dividend ve všech ostatních případech.
Tento odstavec se nedotkne zdanění zisků společnosti, ze kterých jsou dividendy vypláceny.
3. Pododstavec a) odstavce 2 se nepoužije v případě dividend, které vyplácí United State Regulated Investment Company nebo Real Estate Investment Trust. Pododstavec b) odstavce 2 se použije v případě dividend vyplácených společností Regulated Investment Company. V případě dividend vyplácených společností Real Estate Investment Trust se pododstavec b) odstavce 2 použije, jestliže skutečný vlastník dividend je fyzická osoba vlastnící méně než 10 % účasti na společnosti Real Estate Investment Trust; jinak se uplatní sazba srážkové daně podle vnitrostátních právních předpisů.
4. Výraz "dividendy", použitý v tomto článku, označuje příjmy z akcií nebo jiných práv, s výjimkou pohledávek, s podílem na zisku, jakož i příjmy z jiných práv na společnosti, které jsou podrobeny stejnému zdanění jako příjmy z akcií podle daňových předpisů státu, v němž je společnost, která rozdílí zisk, rezidentem. Výraz dividendy rovněž zahrnuje příjmy ze závazků, včetně dlužních úpisů nesoucích právo podílu na zisku, v tom rozsahu, jak je to stanoveno podle právních předpisů toho smluvního státu, ze kterého plyne příjem.
5. Ustanovení odstavce 2 se nepoužije, jestliže skutečný vlastník dividend, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává nebo vykonával v druhém smluvním státě, v němž je rezidentem společnost vyplácející dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěn, nebo vykonává nebo vykonával nezávislé povolání ve stálé základně tam umístěné, a jestliže dividendy lze přičítat této stálé provozovně nebo této stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 (Zisky podniků) nebo článku 14 (Nezávislá povolání) podle toho, o jaký případ jde.
6. Společnost, která je rezidentem v jednom smluvním státě, může kromě zdanění podle ostatních ustanovení této smlouvy podléhat ještě další dani. Tato daň však nemůže překročit 5 % příjmů společnosti, které lze přičíst stálé provozovně v tomto druhém státě nebo které podléhají zdanění na čistém základě v tomto druhém státě podle článku 6 (Příjmy z nemovitého majetku) nebo podle článku 13 (Zisky ze zcizení majetku), po odečtu daní ze zisků uložených z těchto příjmů v tomto druhém státě a po úpravě s ohledem na nárůst nebo snížení majetku, po zohlednění závazků společnosti ve vztahu ke stálé provozovně nebo obchodní nebo průmyslové činnosti. Taková daň se může použít pouze, pokud se taková daň ukládá podle právních předpisů tohoto druhého státu z příjmů jakékoliv stálé provozovny, která je udržována v tomto druhém státě společností, jež není rezidentem v tomto druhém státě.
7. Jestliže společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu, dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností, ledaže tyto dividendy jsou vypláceny rezidentu tohoto druhého státu nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, tvoří část provozního majetku stálé provozovny nebo stálé základny, umístěné v tomto druhém státě, i když vyplácené dividendy pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů docílených v tomto druhém státě.
Čl.11
Úroky
1. Úroky, které mají zdroj v jednom smluvním státě a které skutečně vlastní rezident druhého smluvního státu, podléhají zdanění pouze v tomto druhém státě.
2. Spojené státy mohou, bez ohledu na ustanovení odstavce 1, zdanit částku převyšující zbytkový úrok v Real Estate Mortgage Investment Conduit v souladu s vnitrostátními právními předpisy.
3. Výraz "úroky", použitý v tomto článku, označuje příjmy z pohledávek jakéhokoliv druhu, zajištěných i nezajištěných zástavním právem na nemovitosti, a s výhradou odstavce 4 článku 10 (Dividendy) poskytujících nebo neposkytujících právo účasti na zisku dlužníka, a zvláště, příjem z vládních cenných papírů a příjem z obligací nebo dluhopisů, včetně prémií a výher vztahujících se k těmto cenným papírům, obligacím nebo dluhopisům, stejně jako jakýkoliv jiný příjem, který je podle daňových zákonů smluvního státu, v němž příjem vzniká, považován za příjem z půjčených peněz.
4. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, jestliže skutečný vlastník úroků, který je rezidentem v jednom smluvním státě, provádí nebo prováděl v druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny tam umístěné, nebo vykonává nebo vykonával v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné a jestliže úroky lze přičítat této stálé provozovně nebo této stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 (Zisky podniků) nebo článku 14 (Nezávislá povolání), podle toho, o jaký případ jde.
5. Předpokládá se, že úroky mají zdroj v jednom smluvním státě, jestliže plátcem je rezident tohoto státu. Pokud však osoba platící úroky, ať je rezidentem smluvního státu nebo ne, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, a tyto úroky jdou k tíži takové stálé provozovny nebo stálé základny, pak za zdroj takových úroků bude považován stát, v němž je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.
6. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným vlastníkem úroků, nebo které jeden i druhý udržuje s třetí osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka platů, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Čl.12
Licenční poplatky
1. Licenční poplatky, mající zdroj v jednom smluvním státě, které pobírá rezident druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Licenční poplatky uvedené v pododstavci a) odstavce 3, které skutečně vlastní rezident jednoho smluvního státu, mohou být zdaněny pouze v tomto státě. Licenční poplatky uvedené v pododstavci b) odstavce 3 mohou být zdaněny také ve smluvním státě, ve kterém je jejich zdroj, a v souladu s právními předpisy tohoto státu, avšak je-li příjemce, který je skutečným vlastníkem licenčních poplatků, rezidentem druhého smluvního státu, částka daně takto stanovená nepřesáhne 10 % hrubé částky licenčních poplatků.
3. Výraz "licenční poplatky" použitý v této smlouvě označuje platby jakéhokoliv druhu obdržené jako náhrada za užití nebo za právo na užití:
a) autorského práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému včetně kinematografických filmů nebo filmů nebo pásek nebo jiných prostředků obrazové či zvukové reprodukce;
b) patentu, ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo výrobního postupu nebo jiného obdobného práva nebo majetku, nebo průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení nebo za informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké.
Výraz "licenční poplatky" rovněž zahrnuje platby pocházející z prodeje takovýchto práv nebo majetku, které jsou vázány na produktivitu, využívání nebo další prodej.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává nebo vykonával v druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává nebo vykonával v tomto druhém státě nezávislé povolání ve stálé základně tam umístěné, a jestliže tyto licenční poplatky lze přičítat této stálé provozovně nebo stálé základně. V tomto případě se použijí ustanovení článku 7 (Zisky podniků) nebo článku 14 (Nezávislá povolání) podle toho, o jaký případ jde.
5. Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují k užití, právu nebo informaci, pro něž jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo které jeden i druhý udržuje s třetí osobou, z jakéhokoliv důvodu částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka platů, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
6. Pro účely tohoto článku:
a) S licenčními poplatky bude nakládáno jako s majícími zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je tento smluvní stát sám nebo jeho nižší správní útvar nebo místní orgán tohoto státu nebo osoba, která je pro daňové účely rezidentem tohoto státu. Jestliže však osoba platící licenčním poplatky, ať je nebo není rezidentem v některém smluvním státě, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž vznikla povinnost platit licenční poplatky, které jdou k tíži této stálé provozovny nebo stálé základny, má se za to, že tyto licenční poplatky mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.
b) Pokud nelze podle pododstavce a) nakládat s licenčními poplatky jako s poplatky majícími zdroj v jednom smluvním státě, bude s licenčními poplatky, placenými za užití nebo za právo na užití v jednom smluvním státě jakéhokoliv majetku nebo práva popsaného v odstavci 3, nakládáno jako s poplatky majícími zdroj v tomto státě.
Čl.13
Zisky ze zcizení majetku
1. Zisky plynoucí rezidentu jednoho smluvního státu ze zcizení nemovitého majetku umístěného ve druhém smluvním státě mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Pro účely tohoto článku výraz "nemovitý majetek umístěný ve druhém smluvním státě" zahrnuje nemovitý majetek zmíněný v článku 6, který je umístěný v tomto druhém státě. Rovněž zahrnuje podíly na společnosti, jejíž jmění je tvořeno nejméně z 50 % nemovitým majetkem umístěným ve druhém smluvním státě, a rovněž účast na osobní společnosti, svěřeném majetku nebo pozůstalosti, pokud jejich jmění sestává z nemovitého majetku umístěného v tomto druhém státě.
3. Zisky ze zcizení movitého majetku, které lze přičíst stálé provozovně, jež má nebo měl podnik jednoho smluvního státu v druhém smluvním státě, nebo které lze přičíst stálé základně, jež má nebo měl rezident jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě k výkonu nezávislého povolání, a zisky ze zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem) nebo stálé základny, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
4. Zisky plynoucí podniku jednoho smluvního státu ze zcizení lodí nebo letadel využívaných v mezinárodní dopravě podléhají zdanění jen v tomto státě.
5. Platby popsané v odstavci 3 článku 12 (Licenční poplatky) podléhají zdanění pouze podle ustanovení článku 12.
6. Zisky ze zcizení jiného majetku, než který je uveden v odstavcích 1 až 5, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž je zcizitel rezidentem.
Čl.14
Nezávislá povolání
1. Příjmy, které rezident jednoho smluvního státu pobírá ze samostatného nezávislého povolání, podléhají zdanění jen v tomto státě, pokud taková činnost není nebo nebyla vykonávána ve druhém smluvním státě a:
a) příjem nelze přičíst stálé základně, již má tato fyzická osoba pravidelně k dispozici v tomto druhém státě pro účely provozování této činnosti; v takovém případě příjmy, které lze přičíst této stálé základně, mohou být zdaněny v tomto druhém státě; nebo
b) fyzická osoba se nezdržuje ve druhém smluvním státě po jedno nebo více období přesahující v úhrnu 183 dnů v jakémkoli dvanáctiměsíčním období.
2. Výraz "nezávislé povolání" zahrnuje obzvláště nezávislé činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelské, jakož i samostatné činnosti lékařů, právníků, inženýrů, architektů, dentistů a účetních znalců.
Čl.15
Závislá povolání
1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá z důvodu zaměstnání, podléhají s výhradou ustanovení článků 16 (Tantiémy), 19 (Penze, renty, alimenty a přídavky na děti), 20 (Veřejné funkce) a 21 (Studenti, stážisté, učitelé a výzkumní pracovníci) zdanění jen v tomto státě, pokud zaměstnání není vykonáváno v druhém smluvním státě. Je-li tam zaměstnání vykonáváno, mohou být takové odměny přijaté za ně zdaněny v tomto druhém státě.
2. Odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá z důvodu zaměstnání vykonávaného v druhém smluvním státě, podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdanění jen v prvně zmíněném státě, jestliže
a) příjemce se zdržuje v druhém státě po jedno nebo více období, která nepřesáhnou v úhrnu 183 dny v jakémkoli dvanáctiměsíčním období;
b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem, nebo za zaměstnavatele, který není rezidentem v druhém státě; a
c) odměny nejdou k tíži stálé provozovně nebo stálé základně, kterou má zaměstnavatel v druhém státě.
3. Nehledě na předchozí ustanovení tohoto článku, mohou být odměny pobírané z důvodu zaměstnání vykonávaného jako člen řádné posádky lodě nebo letadla, které jsou provozovány podnikem jednoho smluvního státu v mezinárodní dopravě, zdaněny jen v tomto smluvním státě.
Čl.16
Tantiémy
Tantiémy a jiné podobné odměny, jež rezident jednoho smluvního státu pobírá za služby poskytované v druhém smluvním státě jako člen správní rady společnosti nebo jiného podobného orgánu společnosti, která je rezidentem v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
Čl.17
Omezení výhod
1. Osoba, která je rezidentem jednoho smluvního státu a pobírá příjem z druhého smluvního státu, bude oprávněná podle této smlouvy k úlevám ze zdanění v druhém smluvním státě, jen pokud taková osoba je:
a) fyzická osoba;
b) smluvní stát nebo nižší správní útvar nebo místní orgán tohoto státu;
c) zapojena do aktivního provádění obchodní či průmyslové činnosti v prvně zmíněném státě (jiné než v oblasti provádění nebo řízení investic, pokud nejde o činnosti v bankovnictví nebo pojišťovnictví prováděné bankou nebo pojišťovacím ústavem) a příjem plynoucí z druhého smluvního státu je získán na základě této obchodní nebo průmyslové činnosti nebo v souvislosti s ní;
d) společnost, jejíž hlavní druh akcií je v podstatném rozsahu a pravidelně obchodován na burze uznaných cenných papírů, nebo která je zcela vlastněna, přímo nebo nepřímo, rezidentem tohoto smluvního státu, jehož hlavní druh akcií je v podstatném rozsahu a pravidelně obchodován na burze uznaných cenných papírů;
e) subjekt, který je neziskovou organizací (včetně penzijního fondu nebo soukromé nadace) a který, na základě tohoto postavení, je obecně osvobozený od zdanění příjmů ve smluvním státě, v němž je rezidentem, za předpokladu, že více jak polovina skutečných příjemců, členů nebo účastníků, pokud jsou takoví, jsou v takové organizaci oprávnění, podle tohoto článku, k výhodám plynoucím z této smlouvy; nebo
f) osoba, která splňuje obě následující podmínky:
(i) více než 50 % skutečného podílu na takové osobě (nebo v případě společnosti, více než 50 % počtu akcií každého druhu akcií společnosti) je vlastněno, přímo nebo nepřímo, osobami, které jsou oprávněny k výhodám plynoucím z této smlouvy podle pododstavců a), b), d) nebo e); a
(ii) ne více než 50 % hrubých příjmů takové osoby je použito, přímo nebo nepřímo, na splnění závazků (včetně závazků za úroky nebo licenční poplatky) osobám, které nejsou oprávněny k výhodám plynoucím z této smlouvy podle pododstavců a), b), d) nebo e).
2. Osobě, která není oprávněná k výhodám této smlouvy, podle ustanovení odstavce 1 mohou být nicméně poskytnuty výhody plynoucí z této smlouvy, jestliže příslušný úřad toho státu, v němž mají příjmy zdroj, tak určí.
3. Pro účely pododstavce d) odstavce 1 znamená výraz "burza uznaných cenných papírů":
a) Systém NASDAQ vlastněný společností National Association of Securities Dealers Inc. (Národní asociace obchodníků cenných papírů, Inc.) a jakoukoli burzu registrovanou u Securities and Exchange Commission (Komise cenných papírů a burz) jako burzu národních cenných papírů pro účely zákona o burzách cenných papírů z roku 1934;
b) českou burzu (Burza cenných papírů Praha a.s.) a jakoukoliv jinou burzu cenných papírů uznanou státními úřady; a
c) jakoukoliv jinou burzu, na níž se dohodnou příslušné úřady.
4. Pro účely pododstavce f) (ii) odstavce 1, výraz "hrubé příjmy" znamená hrubé výnosy, nebo tam, kde se podnik zabývá průmyslovou a obchodní činností zahrnující zpracování nebo výrobu zboží, hrubé výnosy snížené o přímé náklady na pracovní sílu a materiál, které lze přičíst takovému zpracování nebo výrobě a které jsou nebo mohou být placeny z těchto příjmů.
Čl.18
Umělci a sportovci
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako na veřejnosti vystupující umělec, například jako divadelní, filmový, rozhlasový nebo televizní umělec nebo hudebník, nebo jako sportovec ze svých osobně vykonávaných činností v druhém smluvním státě, mohou být bez ohledu na ustanovení článků 14 (Nezávislá povolání) a 15 (Závislá povolání) zdaněny v tomto druhém státě, vyjma případů, kdy částka hrubých příjmů plynoucích tomuto umělci nebo sportovci včetně výdajů, jež mu byly nebo jeho jménem byly hrazeny z takových činností, nepřesáhne dvacet tisíc dolarů Spojených států (20 000 USD) nebo jejich ekvivalent v českých korunách za příslušný daňový rok. Taková daň může být uložena srážkou na celou částku všech hrubých příjmů plynoucích takovému umělci nebo sportovci v kterémkoli období během příslušného daňového roku, za předpokladu, že umělec nebo sportovec je oprávněn obdržet refundaci takových daní, jestliže nevznikne daňová povinnost v příslušném daňovém roce podle ustanovení této smlouvy.
2. Jestliže příjmy z činností vykonávaných osobně umělcem nebo sportovcem neplynou tomuto umělci nebo sportovci, nýbrž jiné osobě, mohou být tyto příjmy této jiné osoby bez ohledu na ustanovení článku 7 (Zisky podniků) a 14 (Nezávislá povolání) zdaněny ve smluvním státě, ve kterém jsou činnosti umělce nebo sportovce vykonávány, pokud není zjištěno, že ani umělec nebo sportovec ani jiné osoby, které mají k němu vztah, se nepodílejí přímo nebo nepřímo na ziscích této jiné osoby jakýmkoli způsobem, včetně obdržení odložené odměny, prémií, poplatků, dividend, rozdělení zisků osobních společností nebo jiných rozdělených zisků.
3. Příjmy plynoucí rezidentu jednoho smluvního státu jako umělci nebo sportovci budou bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2 osvobozeny od zdanění druhým smluvním státem, jestliže návštěva tohoto druhého státu je podstatným způsobem hrazena z veřejných fondů prvně zmíněného státu nebo jeho nižšího správního útvaru nebo místního orgánu a nebo je vykonávána na základě zvláštní dohody mezi vládami smluvních států.
Čl.19
Penze, renty, alimenty a přídavky na děti
1. S výhradou ustanovení článku 20 (Veřejné služby):
a) penze a jiné podobné platy za předchozí zaměstnání plynoucí rezidentu jednoho smluvního státu, který je jejich skutečným vlastníkem, nebo jiné osobě, která je rezidentem téhož smluvního státu, podléhají zdanění pouze v tomto státě; a
b) příspěvky sociálního pojištění a jiné veřejné penze vyplácené jedním smluvním státem rezidentu druhého smluvního státu nebo občanu Spojených států podléhají zdanění pouze v prvně zmíněném státě.
2. Renty plynoucí rezidentu jednoho smluvního státu, jež je jejich skutečným vlastníkem, podléhají zdanění pouze v tomto státě. Výraz "renta" použitý v tomto odstavci označuje stanovenou částku vyplácenou opakovaně v určených termínech po určený počet let na základě závazku uskutečnit tyto platby náhradou za zcela odpovídající plnění (jiné než poskytování služeb).
3. Alimenty placené rezidentu jednoho smluvního státu podléhají zdanění pouze v tomto státě. Výraz "alimenty" použitý v tomto odstavci označuje opakované platby uskutečňované podle písemné smlouvy o rozchodu nebo podle rozhodnutí o rozvodu, odděleném vyživování nebo povinné podpoře, a které jsou zdanitelné u příjemce podle zákonů státu, jehož je rezidentem.
4. Neodečitatelné alimenty a opakované platby za účelem podpory dítěte uskutečňované podle písemné smlouvy o rozchodu nebo podle rozhodnutí o rozvodu, odděleném vyživování nebo povinné podpoře, vyplácené rezidentem jednoho smluvního státu rezidentu druhého smluvního státu, nepodléhají zdanění v tomto druhém státě.
Čl.20
Veřejné funkce
Odměny, včetně penzí, vyplácené z veřejných fondů jednoho smluvního státu nebo nižšího správního útvaru nebo místního orgánu tohoto státu občanu tohoto státu za služby prokazované ve funkcích vládní povahy podléhají zdanění pouze v tomto státě. Avšak ustanovení článku 14 (Nezávislá povolání), článku 15 (Závislá povolání) nebo článku 18 (Umělci nebo sportovci) se podle případu uplatní a nepoužije se předchozí věta na odměny vyplácené z veřejných fondů jednoho smluvního státu, nižšího správního útvaru nebo místního úřadu tohoto státu za služby prokazované v souvislosti s průmyslovou nebo obchodní činností prováděnou některým smluvním státem, nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu.
Čl.21
Studenti, stážisté, učitelé a výzkumní pracovníci
1.
a) Fyzická osoba, která je rezidentem v jednom smluvním státě na počátku své návštěvy druhého smluvního státu a která se dočasně zdržuje v tomto druhém státě za prvořadým účelem:
(i) studia na univerzitě nebo jiném úředně uznávaném vzdělávacím ústavu v tomto druhém smluvním státě, nebo
(ii) zajištění výcviku požadovaného pro kvalifikaci prováděné profese nebo profesní specializace, nebo
(iii) studia nebo provádění výzkumu jako příjemce peněžních darů, příspěvků a ocenění od vládních, církevních, dobročinných, vědeckých, literárních nebo vzdělávacích organizací,
bude osvobozena od zdanění tímto druhým smluvním státem ze všech částek popsaných v pododstavci b) tohoto odstavce na období nepřesahující pět let od data svého příjezdu do tohoto druhého smluvního státu.
b) Částky, na něž odkazuje pododstavec a) tohoto odstavce, jsou:
(i) úhrady z ciziny, jiné než odměna za osobní služby, za účelem její výživy, vzdělávání, studia, výzkumu nebo výcviku;
(ii) peněžní dar, příspěvek nebo ocenění; a
(iii) příjmy z osobních služeb vykonávaných v tomto druhém státě v souhrnné částce nepřesahující 5000 dolarů Spojených států (5000 USD) nebo její ekvivalent v českých korunách za jakýkoliv daňový rok.
2. Fyzická osoba, která je rezidentem jednoho smluvního státu na počátku své návštěvy druhého smluvního státu a která se dočasně zdržuje v tomto druhém smluvním státě jako zaměstnanec rezidenta prvně zmíněného smluvního státu nebo s ním má smlouvu, za prvořadým účelem:
a) získání technických, profesních nebo podnikatelských zkušeností od osoby jiné, než je uvedený rezident prvně zmíněného smluvního státu, nebo
b) studia na univerzitě nebo jiném úředně uznávaném vzdělávacím ústavu v tomto druhém smluvním státě,
bude osvobozena od zdanění tímto druhým smluvním státem na období 12 po sobě jdoucích měsíců ze svých příjmů z osobních služeb v souhrnné částce nepřesahující 8000 dolarů Spojených států (8000 USD) nebo jejího ekvivalentu v českých korunách.
3. Fyzická osoba, která je rezidentem některého ze smluvních států v době, kdy se začíná dočasně zdržovat ve druhém smluvním státě, a která se dočasně zdržuje v tomto druhém státě po období nepřesahující 1 rok, jako účastník programu financovaného vládou tohoto druhého smluvního státu za prvořadým účelem výcviku, výzkumu nebo studia, bude osvobozena od zdanění tímto druhým státem ze svých příjmů z osobních služeb vykonávaných v souvislosti s takovým výcvikem, výzkumem nebo studiem v tomto druhém smluvním státě v souhrnné částce nepřesahující 10 000 dolarů Spojených států (10 000 USD) nebo jejího ekvivalentu v českých korunách.
4. Příslušné úřady smluvních států se mohou dohodnout na změně částek uvedených v odstavcích 1 (b) (iii), 2 (b) a 3 tohoto článku, aby byly zohledněny významné změny v cenových hladinách.
5. Fyzická osoba, která navštíví jeden smluvní stát za prvořadým účelem výuky nebo provádění výzkumu na univerzitě, vysoké škole, škole nebo jiném úředně uznaném vzdělávacím nebo výzkumném ústavu v tomto smluvním státě a která je nebo bezprostředně před takovou návštěvou byla rezidentem druhého smluvního státu, bude osvobozena od zdanění v prvně zmíněném státě na období nepřesahující dva roky z odměn za takovou výuku nebo výzkum. Výhody poskytované v tomto odstavci nebudou uděleny fyzické osobě, která během bezprostředně předcházejícího období využívala výhod jednoho z předcházejících odstavců tohoto článku. Fyzická osoba bude oprávněna k výhodám tohoto odstavce pouze jednou.
6. Tento článek se nepoužije na příjmy z výzkumu, jestliže takový výzkum není prováděn ve veřejném zájmu, nýbrž v první řadě pro soukromý prospěch určité osoby nebo osob.
Čl.22
Jiné příjmy
1. Příjmy osoby, jež je rezidentem v jednom smluvním státě, ať vznikají kdekoli, o kterých se nepojednává v předchozích článcích této smlouvy, podléhají zdanění pouze v tomto státě.
2. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije na příjmy, jiné než příjmy z nemovitého majetku, jak je definovaný v odstavci 2 článku 6 (Příjmy z nemovitého majetku), jestliže skutečný vlastník těchto příjmů, který je rezidentem smluvního státu, provádí nebo prováděl průmyslovou a obchodní činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny tam umístěné, nebo vykonává nebo vykonával v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné, a tyto příjmy lze přičíst takové stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se uplatní ustanovení článku 7 (Zisky podniků) nebo článku 14 (Nezávislá povolání), podle toho, o jaký případ jde.
Čl.23
Majetek
1. Majetek představovaný nemovitým majetkem uvedeným v článku 6 (Příjmy z nemovitého majetku), vlastněný rezidentem jednoho smluvního státu a umístěný ve druhém smluvním státě, může být zdaněn v tomto druhém státě.
2. Majetek představovaný movitým majetkem, který tvoří část provozního majetku stálé provozovny, kterou má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebo movitým majetkem vztahujícím se ke stálé základně, kterou má rezident jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě za účelem výkonu nezávislého povolání, může být zdaněn v tomto druhém státě.
3. Majetek představovaný loděmi, letadly a kontejnery, které vlastní rezident některého smluvního státu a které provozuje v mezinárodní dopravě, a movitým majetkem vztahujícím se k provozování takových lodí a letadel, podléhá zdanění pouze v tomto státě.
4. Všechny další části majetku rezidenta některého smluvního státu podléhají zdanění pouze v tomto státě.
Čl.24
Vyloučení dvojího zdanění
1. V souladu s ustanoveními a s výhradou omezení právních předpisů Spojených států (které mohou být čas od času pozměněny, aniž by se změnily jejich obecné principy), Spojené státy povolí rezidentu nebo občanu Spojených států jako zápočet na daň z příjmů Spojených států daň z příjmů zaplacenou v České republice tímto rezidentem nebo občanem nebo jeho jménem.
2. V České republice bude dvojímu zdanění zabráněno následujícím způsobem:
Česká republika může při ukládání daní svým rezidentům zahrnout do základu, ze kterého se takové daně ukládají, příjmy, které mohou být podle ustanovení této smlouvy také zdaněny ve Spojených státech, avšak povolí snížit částku daně vypočtenou z takového základu o částku rovnající se dani zaplacené ve Spojených státech (jiné než pouze na základě občanství). Takové snížení však nepřesáhne tu část české daně vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá na příjmy, které mohou být podle ustanovení této smlouvy zdaněny ve Spojených státech (jiné než pouze na základě občanství).
3. V případě fyzické osoby, která je občanem Spojených států a rezidentem České republiky, se má za to, že příjem, který může být zdaněn ve Spojených státech výhradně z důvodu občanství v souladu s odstavcem 3 článku 1 (Osoby, na které se Smlouva vztahuje), má zdroj v České republice do rozsahu nezbytného pro zabránění dvojímu zdanění, za předpokladu, že v žádném případě nebude daň placená Spojeným státům menší než daň, která by byla zaplacena, kdyby fyzická osoba nebyla občanem Spojených států.
Čl.25
Zákaz diskriminace
1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni v druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeni státní příslušníci tohoto druhého státu, kteří jsou ve stejné situaci. Toto ustanovení se bude uplatňovat i na osoby, které nejsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států. Avšak pro účely zdanění Spojených států, státní příslušníci Spojených států, kteří podléhají zdanění na základě celosvětového zisku, nejsou ve stejné situaci jako čeští státní příslušníci, kteří nejsou rezidenty Spojených států.
2. Výraz "státní příslušníci" označuje:
a) všechny fyzické osoby, které jsou státními občany některého smluvního státu;
b) všechny právnické osoby, osobní společnosti a sdružení, které byly zřízeny podle práva platného v některém smluvním státě.
3. Zdanění stálé provozovny, kterou podnik jednoho smluvního státu má v druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější než zdanění podniků tohoto druhého státu, které vykonávají tutéž činnost. Toto ustanovení nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu osobní úlevy, srážky a snížení pro daňové účely z důvodů osobního stavu nebo rodinných závazků, které přiznává svým rezidentům.
4. Nic v tomto článku nebude vykládáno jako zabraňující některému ze smluvních států uložit daň, jak je popsaná v odstavci 6 článku 10 (Dividendy).
5. Vyjma případů, kdy se uplatní ustanovení odstavce 1 článku 9 (Sdružené podniky), odstavce 4 článku 11 (Úroky) nebo odstavce 5 článku 12 (Licenční poplatky), úroky, licenční poplatky a jiné úhrady placené rezidentem jednoho smluvního státu rezidentu druhého smluvního státu budou pro účely stanovení zdanitelných zisků prvně zmíněného rezidenta odečitatelné za stejných podmínek, jako kdyby byly placeny rezidentu prvně zmíněného státu. Obdobně jakékoliv dluhy, které má rezident jednoho smluvního státu vůči rezidentu druhého smluvního státu, budou pro určení zdanitelného majetku prvně zmíněného rezidenta odečitatelné za stejných podmínek, jako kdyby byly smluveny s rezidentem prvně zmíněného státu.
6. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela nebo zčásti, přímo nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno osobou nebo osobami, které jsou rezidenty v druhém smluvním státě, nebudou podrobeny v prvně zmíněném státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo budou moci být podrobeny ostatní podobné podniky prvně zmíněného státu.
7. Ustanovení tohoto článku se bez ohledu na ustanovení článku 2 (Daně, na které se Smlouva vztahuje) budou vztahovat na daně jakéhokoliv druhu a charakteru ukládané jedním ze smluvních států, nebo jeho nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu.
Čl.26
Řešení případů dohodou
1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států vedou nebo povedou u něj ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními této smlouvy, může bez ohledu na opravné prostředky, které poskytuje právo těchto států, předložit svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je rezidentem nebo státním příslušníkem. Případ musí být předložen do tří let od prvního oznámení o opatření vedoucího ke zdanění,které není v souladu s ustanoveními této smlouvy.
2. Příslušný úřad se bude snažit, bude-li považovat námitku za oprávněnou a nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení, vyřešit případ dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se vyloučilo zdanění, které není ve shodě s touto smlouvou. Dosažená dohoda bude provedena bez ohledu na jakákoliv časová či jiná procedurální omezení obsažená ve vnitrostátních právních předpisech smluvního státu.
3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit dohodou jakékoliv obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu nebo aplikaci této smlouvy. Mohou také spolu konzultovat zamezení dvojímu zdanění u případů, o kterých tato smlouva nepojednává.
4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců.
Čl.27
Výměna informací a pomoc v oblasti správy
1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat informace nutné pro aplikaci ustanovení této smlouvy nebo vnitrostátních právních předpisů smluvních států, které se vztahují na daně, jež jsou předmětem této smlouvy, pokud toto zdanění není v rozporu s touto smlouvou. Výměna informací není omezena článkem 1 (Osoby, na které se Smlouva vztahuje). Jakékoliv informace obdržené smluvním státem budou udržovány v tajnosti stejným způsobem jako informace obdržené podle vnitrostátních právních předpisů tohoto státu a budou sděleny jen osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních orgánů), které se zabývají vyměřováním, vybíráním nebo spravováním, vymáháním nebo trestním stíháním ve věci daní, nebo rozhodováním o opravných prostředcích ve vztahu k daním, na něž se vztahuje tato smlouva. Tyto osoby nebo úřady použijí tyto informace pouze pro uvedené účely. Tyto informace mohou zveřejnit při veřejných soudních jednáních nebo v soudních rozhodnutích.
2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána tak, že ukládají smluvnímu státu povinnost:
a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy nebo správní praxi tohoto nebo druhého smluvního státu;
b) sdělit informace, které by nemohly být získány na základě právních předpisů nebo v normálním správním řízení tohoto nebo druhého smluvního státu;
c) sdělit informace, které by odhalily obchodní, podnikatelské, průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní postup, nebo informaci, jejíž sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.
3. Jestliže je v souladu s tímto článkem požadována informace jedním smluvním státem, získá druhý smluvní stát informaci, na kterou se vztahuje požadavek, stejným způsobem a ve stejném rozsahu, jako kdyby daň prvně zmíněného státu byla daní tohoto druhého státu a byla uložena tímto druhým státem. Na zvláštní požádání příslušného úřadu jednoho smluvního státu poskytne příslušný úřad druhého smluvního státu informaci podle tohoto článku ve formě výpovědí svědků a autentických kopií nepublikovaných původních dokumentů (včetně účetních knih, dokladů, prohlášení, záznamů, účtů a rukopisů v témže rozsahu, v jakém mohou být takové výpovědi a dokumenty získány podle právních předpisů a správní praxe tohoto druhého státu, pokud se týče jeho vlastních daní.
4. Nehledě na ustanovení článku 2 (Daně, na které se Smlouva vztahuje) se tato smlouva pro účely tohoto článku uplatní na daně všech druhů, které ukládá smluvní stát.
Čl.28
Diplomaté a konzulární úředníci
Nic v této smlouvě se nedotkne daňových výsad diplomatů a konzulárních úředníků podle obecných pravidel mezinárodního práva nebo na základě ustanovení zvláštních dohod.
Čl.29
Vstup v platnost
1. Tato smlouva podléhá ratifikaci v souladu s postupy, které se uplatňují v každém ze smluvních států, a ratifikační listiny budou vyměněny ve Washingtonu, D.C., co nejdříve.
2. Smlouva nabude platnosti výměnou ratifikačních listin a její ustanovení nabudou účinnosti :
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na částky placené nebo připisované prvního dne nebo po prvním dni druhého měsíce následujícího po datu, kdy Smlouva vstoupí v platnost;
b) pokud jde o ostatní daně, za daňová období počínající prvním dnem nebo po prvním dni ledna roku, v němž Smlouva vstoupí v platnost.
Čl.30
Výpověď
1. Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena některým smluvním státem. Každý smluvní stát může Smlouvu vypovědět kdykoliv po 5 letech od data, kdy Smlouva vstoupí v platnost, za předpokladu, že nejméně šest měsíců před vypovězením byla předána nóta diplomatickou cestou. V takovém případě se Smlouva přestane uplatňovat:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na částky placené nebo připisované prvního dne nebo po prvním dni ledna následujícího po vypršení šestiměsíční lhůty;
b) pokud jde o ostatní daně, za daňová období počínající prvního dne nebo po prvním dni ledna následujícího po vypršení šestiměsíční lhůty.
Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocnění, podepsali tuto smlouvu.
Dáno v Praze ve dvojím vyhotovení, v českém a anglickém jazyce, přičemž oba texty mají stejnou platnost, dne 16. září 1993.
Za Českou republiku:
Ivan Kočárník v.r.
Za Spojené státy americké:
Adrian Basora v.r.