286/2009 Sb.
ZÁKON
ze dne 22. července 2009,
kterým se mění zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti
(exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 119/2001
Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí,
zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963
Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 265/1992 Sb., o
zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů,
zákon č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění pozdějších
předpisů, a zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších
předpisů
Změna: 256/2013 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
Změna exekučního řádu
Čl. I
Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční
řád) a o změně dalších zákonů, ve znění zákona č. 6/2002 Sb., zákona č. 279/2003
Sb., zákona č. 360/2003 Sb., zákona č. 53/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona
č. 284/2004 Sb., zákona č. 499/2004 Sb., zákona č. 501/2004 Sb., zákona č. 377/2005
Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 70/2006 Sb., zákona č. 79/2006 Sb., zákona
č. 133/2006 Sb., zákona č. 253/2006 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 347/2007
Sb., zákona č. 247/2008 Sb., zákona č. 254/2008 Sb., zákona č. 259/2008 Sb. a zákona
č. 301/2008 Sb., se mění takto:
1. V § 5 odst. 2 se slovo „zmocnění“ nahrazuje slovem „pověření“ a slovo
„jednotlivé“ se zrušuje.
2. V § 7 odst. 1 větě první se za slova „§ 74 odst. 1 písm. b)“ vkládají
slova „a § 76a“.
3. V § 8 písmeno d) zní:
„d) jmenuje jednu třetinu členů zkušební komise a dvě třetiny členů kárné
komise z řad soudců,“.
4. V § 9 odst. 2 větě druhé se slova „Ústavního soudu nebo Nejvyššího soudu
anebo Nejvyššího správního soudu“ zrušují a za slova „státního zástupce,“ se vkládají
slova „asistenta státního zástupce,“.
5. V § 15 se doplňuje odstavec 5, který zní:
„(5) Exekutor jmenovaný do exekutorského úřadu, jehož výkon zanikl, převezme
neukončené spisy tohoto exekutorského úřadu a provádí dále exekuční i další činnost.
Účastníky řízení o tom informuje a oprávněného poučí, že může požádat o změnu exekutora.
Podíl exekutora, jemuž zanikl výkon úřadu, popřípadě jeho dědiců na odměně nově jmenovaného
exekutora se určí dohodou. Nebude-li dohoda doručena Komoře do dvou měsíců od jmenování
nového exekutora, rozhodne Komora. Nově jmenovaný exekutor zajistí předání ukončených
spisů, registrů, razítek, průkazů a pečetidel podle § 103 odst. 1.“.
6. V § 16 odst. 1 větě první se za slovo „pozastavení“ vkládají slova „nebo
zániku“.
7. V § 16 odst. 1 se věta poslední nahrazuje větami „Zastupovaný exekutor
a zástupce si dohodnou podíl zástupce na odměně zastupovaného exekutora. Nebude-li
dohoda doručena Komoře do dvou měsíců od ustanovení zástupce, rozhodne Komora.“.
8. V § 16 odst. 3 větě čtvrté se slova „pominou-li důvody, pro které vzniklo“
nahrazují slovy „byl-li po zániku výkonu exekutorského úřadu jmenován do exekutorského
úřadu nový exekutor anebo pominou-li jiné důvody, pro které zastupování vzniklo“.
9. V § 16 odst. 3 větě poslední se za slova „zastupovaným exekutorem“ vkládají
slova „ , popřípadě jeho dědici“.
10. V § 16 se doplňuje odstavec 7, který zní:
„(7) Dohody podle odstavce 1 a podle § 15 odst. 5 eviduje Komora.“.
11. V § 18 odst. 1 se na konci textu písmene b) doplňují slova „a nebo
jestliže mu bylo uloženo kárné opatření odvolání ze zastupování“.
12. V § 21 odst. 1 se slova „zmocnit k vykonání jednotlivých“ nahrazují
slovy „pověřit prováděním“.
13. V § 21 odstavec 2 zní:
„(2) Exekutor však nemůže pověřit koncipienta k vydání exekučního příkazu.
Koncipient nemůže vykonat dražbu nemovitosti nebo podniku, vydávat rozhodnutí v exekuci
prodejem nemovitosti nebo podniku ani zřizovat exekutorské zástavní právo.“.
14. § 25 zní:
15. V § 27 odstavec 2 včetně poznámky pod čarou č. 3a zní:
„(2) Exekutor může vykonavatele exekutora písemně pověřit prováděním úkonů,
které ve výkonu rozhodnutí podle občanského soudního řádu provádí vykonavatel3a).
Další zaměstnance může pověřit prováděním jednoduchých úkonů, které jsou předmětem
exekuční nebo další činnosti.
3a) § 265 odst. 2 a 3 občanského soudního řádu.
§ 46 a následující vyhlášky
č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších
předpisů.“.
16. V § 28 větě první se slova „soud svým rozhodnutím“ nahrazují slovy
„soud příslušný podle § 45 (dále jen „exekuční soud“)“.
17. V § 28 větě druhé se za slova „za úkony“ vkládá slovo „exekučního“.
18. V § 29 odst. 3 větě první se za slovo „neprodleně“ vkládá slovo „exekučnímu“.
19. V § 29 odst. 5 větě první se za slova „ode dne, kdy“ vkládá slovo „exekuční“.
20. V § 29 odst. 7 větě první se za slovo „věc“ vkládá slovo „exekučnímu“.
21. V § 29 odst. 7 větě druhé se za slova „o nichž bylo“ vkládá slovo „exekučním“.
22. V § 29 odst. 8 se za slovo „rozhoduje“ vkládá slovo „exekuční“.
23. V § 29 odst. 11 se za slovo „pověří“ vkládá slovo „exekuční“.
24. V § 29 se na konci odstavce 11 tečka nahrazuje středníkem a doplňují
se slova „nově pověřený exekutor rozhodne příkazem k úhradě nákladů exekuce o dosud
vzniklých nákladech exekuce.“.
25. V § 33 se na konci odstavce 3 doplňuje věta, která včetně poznámky
pod čarou č. 7f zní: „V exekučním řízení má exekutor pro účely získání dálkového
přístupu k počítačovým souborům, v nichž jsou vedeny údaje katastru nemovitostí,
postavení organizační složky státu7f).
7f) § 22 odst. 5 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České
republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů.“.
26. V § 34 odst. 2 větě první se za slovo „odkladu“ vkládají slova „ ,
a je-li to technicky možné, v elektronické podobě“.
27. V § 34 odst. 3 se slova „soud na návrh exekutora“ nahrazují slovem
„exekutor“.
28. V § 35 odstavec 2 zní:
„(2) Exekuční řízení je zahájeno dnem, kdy návrh na nařízení exekuce došel
exekutorovi. Exekutor však může začít provádět exekuci až tehdy, udělí-li mu exekuční
soud pověření k jejímu provedení.“.
29. V § 36 odst. 2 se slovo „exekucí“ nahrazuje slovy „exekučním příkazem“.
30. § 38 zní:
„§ 38
(1) V návrhu na nařízení exekuce musí být označen exekutor, který má
být pověřen provedením exekuce, s uvedením jeho sídla. Z návrhu musí být dále patrné,
kdo ho činí, které věci se týká a co sleduje, a musí být podepsán a datován. Kromě
toho musí návrh na nařízení exekuce obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků
nebo obchodní firmu nebo název, sídlo a identifikační číslo, přesné označení exekučního
titulu, uvedení povinnosti, která má být exekucí vymožena, a údaj o tom, zda, popřípadě
v jakém rozsahu povinný vymáhanou povinnost splnil, popřípadě označení důkazů, kterých
se oprávněný dovolává.
(2) K návrhu na nařízení exekuce je třeba připojit originál nebo úředně
ověřenou kopii exekučního titulu opatřeného potvrzením o jeho vykonatelnosti nebo
stejnopis notářského zápisu nebo exekutorského zápisu se svolením k vykonatelnosti,
ledaže exekuční titul vydal exekuční soud.“.
31. V § 39 odst. 1 se slova „nebo soud“ zrušují.
32. § 44 včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 16 zní:
„§ 44
Nařízení exekuce a pověření exekutora k provedení exekuce
(1) Exekutor, kterému došel návrh oprávněného na nařízení exekuce, požádá
exekuční soud nejpozději do 15 dnů ode dne doručení návrhu o pověření k provedení
exekuce (dále jen „pověření“). Neobsahuje-li návrh oprávněného všechny stanovené
náležitosti nebo je nesrozumitelný nebo neurčitý, běží tato lhůta až ode dne doručení
opraveného nebo doplněného návrhu, popřípadě exekučního titulu exekutorovi.
(2) V žádosti exekutora o pověření provedením exekuce musí být označen
exekutor, který má být pověřen provedením exekuce, s uvedením jeho sídla. Žádost
musí být datována a musí dále obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků nebo
obchodní firmu nebo název, sídlo a identifikační číslo, přesné označení exekučního
titulu, datum jeho vykonatelnosti a uvedení povinnosti, která má být exekucí vymožena.
Společně se žádostí exekutor soudu zašle návrh oprávněného na nařízení exekuce a
všechny listiny, které k návrhu připojil. Žádost musí být podána na elektronickém
formuláři a všechny listiny, které se soudu zasílají společně s ní, musí být zaslány
v elektronické podobě; není-li to technicky možné, mohou být žádost i listiny zaslány
v listinné podobě.
(3) Soud usnesením nařídí exekuci a jejím provedením pověří exekutora
do 15 dnů, jestliže jsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro nařízení
exekuce, jinak návrh zamítne. Soud nařídí exekuci, aniž by stanovil, jakým způsobem
má být exekuce provedena.
(4) Exekutor doručí stejnopis usnesení oprávněnému, povinnému a Komoře.
Orgánům pověřeným vedením evidence (rejstříků) právnických osob16), případně dalším
orgánům či osobám se usnesení doručí, jen je-li to potřebné pro vedení exekuce. Je-li
v katastru nemovitostí zapsáno vlastnické právo povinného, usnesení se doručí katastrálnímu
úřadu, v obvodu jehož územní působnosti se nachází sídlo soudu, který exekutora pověřil.
(5) Usnesení se doručí oprávněnému a povinnému do vlastních rukou. Povinnému
se doručí společně s návrhem na nařízení exekuce.
(6) Usnesení obsahuje
a) označení exekučního soudu, který pověřuje exekutora provedením
exekuce,
b) označení exekutora, který je pověřen provedením exekuce,
c) označení exekučního titulu a orgánu, který ho vydal, nebo osoby,
která jej vyhotovila,
d) označení oprávněného a povinného,
e) označení povinnosti, která má být exekucí vymožena, včetně povinnosti
k úhradě nákladů exekuce,
f) podpis a datum,
g) poučení podle odstavce 7, § 44a odst. 1 a § 46 odst. 5.
(7) Proti usnesení o nařízení exekuce je přípustné odvolání, v němž nelze
namítat jiné skutečnosti než ty, jež jsou rozhodné pro nařízení exekuce; k ostatním
soud nepřihlédne a nařízení exekuce potvrdí. Neobsahuje-li odvolání skutečnosti rozhodné
pro nařízení exekuce nebo neobsahuje-li žádné skutečnosti, soud usnesením odvolání
odmítne. Podá-li povinný odvolání k rukám exekutora, je ten povinen postoupit je
bez zbytečného odkladu příslušnému soudu; doručením exekutorovi je zachována lhůta
k podání odvolání.
16) § 200a až 200d občanského soudního řádu.“.
33. Za § 44 se vkládají nové § 44a a 44b, které včetně nadpisu a poznámky
pod čarou č. 16a znějí:
„§ 44a
(1) Po doručení usnesení nesmí povinný nakládat se svým majetkem včetně
nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, vyjma běžné obchodní
a provozní činnosti, uspokojování základních životních potřeb svých a osob, ke kterým
má vyživovací povinnost, a udržování a správy majetku. Právní úkon, kterým povinný
porušil tuto povinnost, je neplatný. Právní úkon se však považuje za platný, pokud
se neplatnosti právního úkonu nedovolá exekutor, oprávněný, nebo přihlášený věřitel,
aby zajistili uspokojení vymáhané pohledávky. Právní účinky dovolání se neplatnosti
nastávají od účinnosti právního úkonu, dojde-li exekuční příkaz nebo jiný projev
vůle exekutora, oprávněného, nebo přihlášeného věřitele všem účastníkům právního
úkonu, jehož neplatnosti se exekutor, oprávněný nebo přihlášený věřitel dovolává.
(2) Složí-li povinný u exekutora částku ve výši vymáhané pohledávky,
nákladů exekuce a nákladů oprávněného, exekutor na návrh povinného zruší rozhodnutím
zákaz podle odstavce 1 a podle § 47 odst. 4. Exekutor vydá rozhodnutí podle věty
první do 7 dnů ode dne, v němž mu byl doručen návrh povinného, a neprodleně ho zašle
účastníkům řízení a dalším osobám, jimž byly v rámci exekuce doručeny exekuční příkazy
podle § 49 odst. 4. Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
(3) Na návrh povinného může exekutor rozhodnout o tom, že se zákaz podle
odstavce 1 a podle § 47 odst. 4 nevztahuje na majetek, který povinný uvedl v návrhu,
jestliže povinný zároveň doloží, že jeho zbývající majetek zjevně a nepochybně postačuje
k uhrazení vymáhané pohledávky včetně nákladů oprávněného a nákladů exekuce.
(4) S písemným souhlasem exekutora, oprávněného a všech přihlášených
věřitelů může povinný k úhradě vymáhané pohledávky, jejího příslušenství, nákladů
exekuce či nákladů oprávněného zpeněžit majetek nebo jednotlivé majetkové hodnoty,
nejsou-li postiženy jinou exekucí16a), nejméně však za obvyklou cenu zjištěnou na
základě znaleckého posudku splatnou při podpisu smlouvy k rukám exekutora.
(5) Odstavec 1 se nepoužije, je-li povinným stát.
§ 44b
Změna exekutora
Požádá-li oprávněný exekuční soud o změnu exekutora, exekuční soud po
vyjádření exekutora jej pověření zprostí, jsou-li pro to důvody zvláštního zřetele
hodné. V takovém případě pověří exekuční soud provedením exekuce exekutora, kterého
navrhne oprávněný, a exekutor zproštěný pověření mu věc postoupí. Účinky původního
návrhu oprávněného na provedení exekuce zůstávají zachovány. Odměna exekutora, který
byl zproštěn pověření, se vypočítá tak, jako by došlo k zastavení exekuce. Nově pověřený
exekutor rozhodne příkazem k úhradě nákladů exekuce o dosud vzniklých nákladech exekuce.
16a) Zákon č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně
probíhajících výkonů rozhodnutí.“.
34. V nadpisu § 45 se za slovo „příslušnost“ vkládá slovo „exekučního“.
35. V § 45 odst. 1 se slova „v prvním stupni“ zrušují.
36. V § 45 odstavec 2 zní:
„(2) Místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má bydliště
povinný, je-li fyzickou osobou, a nemá-li bydliště, soud, v jehož obvodu se zdržuje.
Má-li povinný, který je fyzickou osobou, bydliště na více místech, jsou místně příslušnými
všechny soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Je-li povinný
právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li
povinný, který je fyzickou osobou, bydliště v České republice, ani se v ní nezdržuje,
nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně
příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek; má-li majetek v obvodu více soudů,
je příslušným soud, kterému byla jako prvnímu doručena žádost exekutora o udělení
pověření.“.
37. § 46 včetně poznámek pod čarou č. 16b až 16d zní:
„§ 46
(1) Pověřený exekutor postupuje při provádění exekuce rychle a účelně;
při tom dbá ochrany práv účastníků řízení i třetích osob dotčených jeho postupem.
(2) Pověřený exekutor činí i bez návrhu úkony směřující k jejímu provedení.
Exekutor provádí exekuci až do vymožení pohledávky a jejího příslušenství nebo vynucení
jiné vymáhané povinnosti, nákladů exekuce a nákladů oprávněného; tím bude exekuce
provedena. Úkony a rozhodnutí exekutora a exekučního soudu jsou evidovány v exekučním
spise, který vede exekutor v listinné nebo v elektronické podobě.
(3) Exekutor je povinen provádět exekuce v pořadí, v jakém mu byla doručena
usnesení o nařízení exekuce.
(4) Peněžitá plnění na vymáhanou povinnost se hradí exekutorovi. Nedohodnou-li
se exekutor a oprávněný jinak, exekutor po právní moci usnesení o nařízení exekuce
zajistí po odpočtu nákladů exekuce výplatu celé vymožené pohledávky oprávněnému do
30 dnů od doby, kdy peněžité plnění obdržel. Vymožené částečné plnění exekutor vyplatí
oprávněnému, nedohodl-li se s ním jinak, ve stejné lhůtě v případě, kdy toto nevyplacené
částečné plnění převyšuje částku 1 000 Kč.
(5) Exekutor zašle povinnému společně s usnesením výzvu ke splnění vymáhané
povinnosti, v níž vyčíslí vymáhaný nárok a zálohu na snížené náklady exekuce16b)
a náklady oprávněného. Zároveň povinného poučí, že splní-li ve lhůtě 15 dnů vymáhaný
nárok a uhradí zálohu, vydá exekutor neprodleně příkaz k úhradě nákladů exekuce.
Právní mocí příkazu k úhradě nákladů exekuce bude exekuce provedena. Splněním vymáhaného
nároku a uhrazením zálohy zaniká zákaz podle § 44a odst. 1 a podle § 47 odst. 4.
Jinak exekutor provede exekuci.
(6) Je-li exekuční řízení podle zvláštního právního předpisu přerušeno16c)
nebo zvláštní právní předpis stanoví, že exekuci nelze provést16d), exekutor nečiní
žádné úkony směřující k provedení exekuce, pokud zákon nestanoví jinak. Insolvenčnímu
správci exekutor vydá výtěžek exekuce bezodkladně po právní moci usnesení, kterým
rozhodne po odpočtu nákladů exekuce o vydání výtěžku insolvenčnímu správci.
(7) Po skončení exekuce podle odstavců 2 a 5 a § 55 zašle exekutor oznámení
o skončení exekuce všem orgánům a osobám, které ve svých evidencích vedou poznámku
o probíhající exekuci anebo kterým byla v exekuci uložena nějaká povinnost; oznámení
není rozhodnutím. Na žádost zašle toto oznámení neprodleně rovněž účastníkům řízení.
16b) § 11 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora,
o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti
za škody způsobené exekutorem, ve znění vyhlášky č. 233/2004 Sb.
16c) Například § 35 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení
a o výkonu rozhodčích nálezů.
16d) Například § 109 odst. 1 písm. c), § 267 odst. 1 zákona č. 182/2006
Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon).“.
38. V § 47 se doplňuje odstavec 5, který zní:
„(5) Provedením exekuce a zastavením exekuce zanikají účinky všech vydaných
exekučních příkazů.“.
39. V § 48 písmeno a) zní:
„a) exekuční soud,“.
40. V § 50 se doplňuje odstavec 3, který zní:
„(3) Exekutor je oprávněn nahlédnout do soudního spisu o prohlášení o majetku
povinného.“.
41. V § 51 se na začátek písmen a) a d) vkládá slovo „exekuční“.
42. V § 51 písmeno b) zní:
„b) exekuce byla zastavena,“.
43. § 53 se zrušuje.
44. § 54 včetně nadpisu zní:
„§ 54
Odklad exekuce
(1) Návrh na odklad exekuce se podává u pověřeného exekutora. Návrh na
odklad exekuce, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný
anebo neurčitý nebo ke kterému nejsou přiloženy listiny k prokázání tvrzení obsažených
v návrhu, exekutor odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze o návrhu věcně rozhodnout.
Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.
(2) Do vydání rozhodnutí o návrhu na odklad exekuce exekutor nečiní žádné
úkony směřující k provedení exekuce, nejde-li o návrh, který je svévolným nebo zřejmě
bezúspěšným uplatňováním nebo bráněním práva. Věta první se nepoužije, uplatní-li
účastník v návrhu na odklad stejné okolnosti, o nichž již bylo rozhodnuto.
(3) Odloží-li exekutor nebo exekuční soud exekuci na návrh povinného
podle § 266 odst. 1 občanského soudního řádu, potom exekutor nebo exekuční soud uvede
dobu, na kterou exekuci odkládá; po tuto dobu exekutor nečiní žádné úkony směřující
k provedení exekuce. Po uplynutí doby odkladu exekutor i bez návrhu pokračuje v provádění
exekuce.
(4) Je-li odložena vykonatelnost exekučního titulu, exekutor nebo exekuční
soud odloží provedení exekuce do doby pravomocného skončení řízení, ve kterém soud
rozhoduje o odložení vykonatelnosti exekučního titulu.
(5) Je-li u exekutora složena jistota ve výši vymáhané pohledávky, nákladů
oprávněného a nákladů exekuce, exekutor nebo exekuční soud na návrh povinného odloží
provedení exekuce do právní moci rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce podaném
povinným a rozhodne o tom, že povinný není vázán zákazem uvedeným v § 44a odst. 1
a v § 47 odst. 4 ode dne vydání rozhodnutí o odkladu. Nedojde-li k zastavení exekuce,
použije se jistota na úhradu vymáhané pohledávky, nákladů oprávněného a nákladů exekuce;
jinak se vrátí složiteli jistoty.
(6) I bez návrhu může exekuční soud odložit provedení exekuce, lze-li
očekávat, že exekuce bude zastavena.
(7) Nevyhoví-li exekutor návrhu na odklad exekuce do 7 dnů, postoupí
jej společně s exekučním spisem k rozhodnutí exekučnímu soudu, který o něm rozhodne
bez zbytečného odkladu, nejpozději do 15 dnů.“.
45. § 55 včetně nadpisu zní:
„§ 55
Zastavení exekuce
(1) Návrh na zastavení exekuce může povinný podat do 15 dnů ode dne,
kdy se dozvěděl o důvodu zastavení exekuce. Návrh na zastavení exekuce se podává
u pověřeného exekutora.
(2) Podá-li účastník návrh na zastavení exekuce, exekutor do 15 dnů od
doručení návrhu vyzve další účastníky exekuce, aby se vyjádřili, zda s návrhem souhlasí,
a aby se v případě, kdy nesouhlasí s tvrzeními obsaženými v návrhu na zastavení,
vyjádřili k návrhu a předložili listiny k prokázání svých tvrzení. Jestliže všichni
účastníci se zastavením exekuce souhlasí, exekutor vyhoví návrhu na zastavení exekuce
do 30 dnů od marného uplynutí lhůty k vyjádření nebo od doručení souhlasného vyjádření,
nastalo-li dříve. Nevyhoví-li exekutor návrhu na zastavení exekuce, postoupí jej
společně s exekučním spisem v uvedené lhůtě k rozhodnutí exekučnímu soudu.
(3) O zastavení exekuce rozhodne exekutor i bez návrhu, souhlasí-li se
zastavením oprávněný. Nesouhlasí-li oprávněný, požádá exekutor o zastavení exekuční
soud, který při rozhodování postupuje podle odstavce 4.
(4) O zastavení exekuce může rozhodnout exekuční soud i bez návrhu.
(5) Nesloží-li oprávněný přiměřenou zálohu na náklady exekuce, exekutor
exekuci zastaví. Exekutor exekuci nezastaví pouze tehdy, jsou-li splněny podmínky
pro osvobození oprávněného podle zvláštního právního předpisu nebo je-li vymáhán
o výživné na nezletilé dítě.“.
46. Za § 55a se vkládají nové § 55b a 55c, které včetně nadpisů znějí:
„§ 55b
Rozhodování exekutora
(1) Při rozhodování postupuje exekutor obdobně podle občanského soudního
řádu. Exekutor při rozhodování činí úkony, které v řízení o výkon rozhodnutí přísluší
soudu prvého stupně.
(2) Nestanoví-li tento zákon jinak, exekutor rozhoduje usnesením, které
doručí účastníkům řízení a dalším osobám, o jejichž návrzích a právech a povinnostech
rozhoduje.
(3) Exekutor rozhoduje bez jednání, nestanoví-li občanský soudní řád
jinak.
(4) Stanoví-li tento zákon, že má být úkon učiněn u exekutora, lhůta
zůstává zachována, je-li úkon učiněn u exekučního soudu, který podání neprodleně
zašle exekutorovi.
§ 55c
Odvolání proti rozhodnutí exekutora
(1) Proti rozhodnutí exekutora může účastník řízení podat odvolání.
(2) O odvolání proti rozhodnutí exekutora rozhoduje krajský soud, v jehož
obvodu působí exekuční soud.
(3) Odvolání není přípustné proti
a) rozhodnutí exekutora o návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu (§
68),
b) exekučnímu příkazu, nebo
c) příkazu k úhradě nákladů exekuce.
(4) Odvolání lze podat do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí
u exekutora, proti jehož rozhodnutí odvolání směřuje. Bylo-li vydáno opravné usnesení
týkající se výroku rozhodnutí, běží tato lhůta znovu od právní moci opravného usnesení.
(5) Ustanovení § 201 až 226 občanského soudního řádu se použijí přiměřeně.
(6) Úkony podle § 208 až 210a občanského soudního řádu činí exekutor,
který poté odvolání předloží společně s exekučním spisem odvolacímu soudu.“.
47. V § 56 se slovo „vždy“ zrušuje.
48. V § 58 odstavec 1 zní:
„(1) Exekuci lze provést jen způsoby uvedenými v tomto zákoně. Zajistit
majetek k provedení exekuce lze nejvýše v rozsahu bezpečně postačujícím k uhrazení
vymáhané pohledávky, jejího příslušenství včetně příslušenství, které se pravděpodobně
stane splatným po dobu trvání exekuce, pravděpodobných nákladů oprávněného a pravděpodobných
nákladů exekuce.“.
49. V § 58 odstavec 2 zní:
„(2) Nepostačuje-li jeden ze způsobů provedení exekuce k uspokojení oprávněného,
lze exekuci v jednom exekučním řízení provést více způsoby, popřípadě i všemi zákonem
stanovenými způsoby. K provedení exekuce více nebo všemi zákonem stanovenými způsoby
lze přistoupit současně nebo postupně. Nebrání-li to účelu exekuce, provede se exekuce
ukládající zaplacení peněžité částky přikázáním pohledávky, srážkami ze mzdy a jiných
příjmů nebo zřízením exekutorského zástavního práva na nemovitostech. Pokud způsoby
provedení exekuce podle věty třetí nepostačují k uhrazení vymáhané peněžité pohledávky,
jejího příslušenství, nákladů oprávněného a nákladů exekuce, provede se exekuce ukládající
zaplacení peněžité částky prodejem movitých věcí a nemovitostí nebo prodejem podniku.“.
50. V § 59 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se
písmeno e), které zní:
„e) zřízením exekutorského zástavního práva na nemovitostech.“.
51. § 61 a 62 se zrušují.
52. V § 64 odst. 6 se slovo „soudu“ zrušuje.
53. § 66 včetně poznámky pod čarou č. 18 zní:
„§ 66
(1) Je-li to pro provedení exekuce prodejem movitých věcí povinného účelné,
může exekutor i bez návrhu oprávněného zajistit movité věci, které sepsal, zejména
je-li zde obava z jejich poškození či ztráty. Zajištěné věci převezme do své úschovy
nebo je uloží u vhodného schovatele. Zajistit nelze nosič dat, na němž povinný pořídil
záznam provádění exekuce.
(2) K provedení exekuce prodejem nemovitosti povinného může exekutor
přistoupit, jen jestliže bude listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány,
popřípadě též veřejnými listinami notáře doloženo, že nemovitost je ve vlastnictví
povinného.
(3) Ustanovení § 328b odst. 4 věty druhé a § 336h odst. 4 občanského
soudního řádu platí obdobně pro exekutory a zaměstnance exekutorských úřadů.
(4) Nepostačuje-li k úhradě závazků podle 336n§ 336n odst. 1 občanského
soudního řádu složená jistota, požádá exekutor exekuční soud, aby podle vykonatelného
usnesení uvedeného v § 336n odst. 2 občanského soudního řádu nařídil exekuci bez
návrhu a k vymožení potřebných částek jej pověřil provedením exekuce na majetek vydražitele.
(5) Při oceňování nemovitosti, jejího příslušenství a jednotlivých práv
a závad s nemovitostí spojených se použije obvyklá cena podle zvláštního právního
předpisu18).
(6) Povinnost podle § 328a odst. 1 občanského soudního řádu je splněna
vyvěšením veřejné vyhlášky na úřední desce exekutora a exekučního soudu; vedle tohoto
zveřejnění může exekutor nabídku uveřejnit prostřednictvím hromadných sdělovacích
prostředků nebo veřejně přístupné počítačové sítě. Povinnost nabídky se vztahuje
na instituce, jejichž zřizovatelem je stát nebo obec.
(7) Náklady exekuce se uspokojují jako pohledávky nákladů řízení ve skupině
uvedené v § 337c odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu.
18) § 2 odst. 1 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně
některých zákonů (zákon o oceňování majetku).“.
54. § 68 včetně nadpisu zní:
„§ 68
Vyškrtnutí věci ze soupisu
(1) Ten, jemuž svědčí právo k věci, které nepřipouští exekuci (dále jen
„navrhovatel“) může podat návrh na vyškrtnutí věci ze soupisu. Návrh lze podat do
30 dnů ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl o soupisu věci, a to u exekutora, který
věc pojal do soupisu. Opožděný návrh exekutor odmítne.
(2) O návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu rozhodne exekutor do 15 dnů
od jeho doručení. Nebyl-li návrh odmítnut pro opožděnost, rozhodne exekutor o návrhu
na základě znaleckých posudků, zpráv a vyjádření orgánů, fyzických a právnických
osob, notářských nebo exekutorských zápisů a jiných listin, předložených navrhovatelem
společně s návrhem.
(3) Exekutor vždy vyškrtne věc ze soupisu, souhlasí-li s tím oprávněný.
Exekutor vždy vyškrtne věc ze soupisu, pokud během provádění exekuce vyjde najevo,
že povinnému nepatří či patřit nemůže.
(4) Žalobu na vyloučení věci podle § 267 občanského soudního řádu může
navrhovatel podat u exekučního soudu do 30 dnů od doručení rozhodnutí exekutora,
kterým nevyhověl, byť jen zčásti, jeho včas podanému návrhu na vyškrtnutí věci ze
soupisu. O tom musí být navrhovatel exekutorem poučen. Od podání návrhu na vyškrtnutí
věcí ze soupisu do uplynutí lhůty podle věty první a po dobu řízení o žalobě nelze
sepsané movité věci prodat.“.
55. Za § 69 se vkládá nový § 69a, který včetně nadpisu zní:
„§ 69a
Zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitostech
(1) Je-li to účelné pro provedení exekuce, může exekutor na nemovitostech
povinného zřídit exekutorské zástavní právo.
(2) Nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se na provádění exekuce zřízením
exekutorského zástavního práva na nemovitostech přiměřeně ustanovení občanského soudního
řádu upravující výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech.
(3) Pro pořadí exekutorského zástavního práva k nemovitosti je rozhodující
den, kdy byl příslušnému katastrálnímu úřadu doručen exekuční příkaz; došlo-li několik
exekučních příkazů ve stejný den, mají zástavní práva stejné pořadí. Bylo-li však
pro vymáhanou pohledávku již dříve zřízeno zákonné nebo smluvní zástavní právo, řídí
se pořadí exekutorského zástavního práva pořadím tohoto zástavního práva.“.
56. V § 70 se odstavec 2 zrušuje.
Dosavadní odstavce 3 až 6 se označují jako odstavce 2 až 5.
57. V § 70 odstavec 3 zní:
„(3) Ustanovení § 338u odst. 3 občanského soudního řádu se použije obdobně
pro exekutory a zaměstnance exekutorských úřadů.“.
58. V § 72 odst. 2 se za slova „na účet“ vkládají slova „exekučního“.
59. V § 72 se doplňuje odstavec 3, který zní:
„(3) Exekuci prováděnou podle § 351 občanského soudního řádu lze zastavit,
a to i zčásti, pokud výše uložené pokuty neodpovídá vymáhané povinnosti či okolnostem
případu.“.
60. V nadpisu hlavy VI části první se za slovo „exekuce“ doplňují slova
„a náklady oprávněného“.
61. V § 87 odst. 4 se za slovo „určených“ vkládají slova „v exekučním příkazu“.
62. V § 88 odstavec 2 zní:
„(2) Příkaz k úhradě nákladů exekuce obsahuje
a) označení exekučního soudu, který pověřil exekutora provedením exekuce,
b) označení exekutora, který je pověřen provedením exekuce,
c) označení exekučního titulu a orgánu, který ho vydal, nebo osoby,
která jej vyhotovila,
d) označení oprávněného a povinného,
e) označení povinnosti, která má být exekucí vymožena,
f) stanovení povinnosti k náhradě nákladů, včetně jejich vyčíslení
a odůvodnění,
g) výši zaplacené zálohy a její vyúčtování,
h) datum a podpis exekutora a poučení o námitkách.“.
63. Na konci § 89 se doplňuje věta „Pro případ zastavení exekuce pro nemajetnost
povinného si může oprávněný s exekutorem předem sjednat výši účelně vynaložených
výdajů.“.
64. V § 90 se na konci odstavce 3 doplňuje věta „Spotřebovaná část zálohy
se oprávněnému nevrací a stává se nákladem oprávněného (§ 87 odst. 2).“.
65. V § 95 se doplňuje odstavec 3, který zní:
„(3) Každému, kdo na tom má právní zájem nebo kdo pro to má vážné důvody,
exekutor na žádost povolí, aby nahlédl do exekučního spisu a aby si z něho učinil
výpisy nebo opisy, ledaže jde o spis, o němž právní předpisy stanoví, že jeho obsah
musí zůstat utajen.“.
66. § 96 zní:
„§ 96
Půjčování spisů
Exekutor předá kopie požadovaných listin z exekučního spisu, případně
kopii celého spisu na základě písemné žádosti orgánům činným v trestním řízení, soudům,
finančním úřadům, katastrálním úřadům a znalcům. Nepostačí-li poskytnutí kopií listin
nebo kopie celého spisu, umožní exekutor osobám pověřeným těmito orgány nahlížení
do spisu; jen je-li to zcela nezbytné, spis jim zapůjčí. Na půjčování spisů ministerstvu
se vztahuje § 7 odst. 4 písm. a); obdobně se postupuje při předkládání věci soudu
v souvislosti s rozhodováním soudu v exekučním řízení.“.
67. V § 103 odst. 1 se za slovo „razítka“ vkládá slovo „ , průkazy“.
68. V § 103 odst. 3 se za slovo „razítka“ vkládá slovo „ , průkazu“.
69. V § 109 se na konci odstavce 4 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se
písmena f) a g), která znějí:
„f) kárnou komisi,
g) kontrolní komisi.“.
70. V § 110 odst. 7 písm. a) se za slova „orgánů Komory“ vkládají slova
„z řad exekutorů“.
71. V § 110 odst. 7 písm. c) se za slovo „zkušební“ vkládá slovo „ , kárný“.
72. V § 110 odstavec 8 zní:
„(8) K platnosti zkušebního, kárného a kancelářského řádu je zapotřebí
předchozího souhlasu ministerstva.“.
73. V § 111 odst. 5 se za slovo „revizní“ vkládají slova „ , kárné nebo
kontrolní“.
74. V § 111 odst. 6 písmena i) a j) znějí:
„i) vypracovává návrh organizačního řádu, volebního řádu, zkušebního řádu,
kárného řádu a kancelářského řádu a předkládá je sněmu ke schválení,
j) předkládá ministerstvu ke schválení zkušební řád, kárný řád a kancelářský
řád,“.
75. V § 111 odst. 6 písmeno n) zní:
„n) přijímá stavovské předpisy a činí veškerá opatření nezbytná k zajištění
řádné činnosti Komory,“.
76. V § 112 odst. 1 se tečka na konci nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno
e), které zní:
„e) navrhuje na výzvu předsedy kárného soudu 10 exekutorů do seznamu přísedících
kárného soudu.“.
77. V § 113 odstavec 5 zní:
„(5) Členství v revizní komisi je neslučitelné s členstvím v prezidiu Komory,
s funkcí náhradníka člena prezidia Komory a s členstvím v kárné komisi a v kontrolní
komisi.“.
78. Za § 113 se vkládá nový § 113a, který včetně nadpisu zní:
„§ 113a
Kontrolní komise
(1) Kontrolní komise má 7 členů a 3 náhradníky; klesne-li počet členů
kontrolní komise pod počet stanovený tímto zákonem, je kontrolní komise oprávněna
doplnit z řad náhradníků členy nové.
(2) Kontrolní komise ze svých členů volí a odvolává předsedu a místopředsedu
kontrolní komise.
(3) Kontrolní komise
a) připravuje podklady, zpracovává zprávy a navrhuje opatření týkající
se vyřizování stížností na exekutory, exekutorské kandidáty, exekutorské koncipienty
a další zaměstnance exekutorů; za tím účelem je kontrolní komise oprávněna činit
šetření v dotčených exekutorských úřadech,
b) provádí kontroly a doporučuje prezidiu opatření při provádění
dohledu nad činností exekutorů a nad vedením exekutorských úřadů,
c) působí preventivně a výchovně, provádí analýzy a zásadní poznatky
ze své činnosti ve spolupráci s ostatními orgány Komory navrhuje prezidiu ke zveřejnění.
(4) Předsedu kontrolní komise zastupuje místopředseda kontrolní komise.
(5) Členství v kontrolní komisi je neslučitelné s členstvím v prezidiu
Komory, s funkcí náhradníka člena prezidia Komory, jakož i s členstvím v revizní
komisi.“.
79. Za § 113a se vkládá nový § 114, který včetně nadpisu zní:
„§ 114
Kárná komise
(1) Kárná komise má 9 členů, z toho 6 členů z řad soudců a 3 členy z
řad exekutorů.
(2) Členové kárné komise volí ze svých členů předsedu a místopředsedu
kárné komise. Předsedou kárné komise může být pouze soudce.
(3) Předsedu kárné komise zastupuje místopředseda kárné komise.
(4) Kárné řízení se koná před tříčlenným kárným senátem jmenovaným předsedou
kárné komise. Kárný senát se skládá z 2 členů kárné komise z řad soudců a z 1 člena
kárné komise z řad exekutorů. Předsedou kárného senátu může být pouze soudce.
(5) Členství v kárné komisi je neslučitelné s členstvím v prezidiu Komory
a s členstvím v revizní komisi a kontrolní komisi.
(6) Řízení, rozhodování a činnost kárné komise upraví Komora kárným řádem.“.
80. V části první nadpis hlavy X zní:
81. Nad § 116 se vkládá nadpis, který zní:
„Obecná ustanovení“.
82. V § 116 odstavec 8 včetně poznámky pod čarou č. 20a zní:
„(8) Příjem z pokut uložených exekutorům je příjmem státního rozpočtu,
příjem z pokut uložených kandidátům a koncipientům připadá Komoře. Nezaplatí-li kandidát
nebo koncipient ve lhůtě pokutu, provede výkon rozhodnutí o uložení kárného opatření
pokuty na návrh Komory soud podle zvláštního právního předpisu20a).
20a) § 274 písm. i) občanského soudního řádu.“.
83. V § 116 se doplňuje odstavec 9, který zní:
„(9) Odpovědnost exekutora, kandidáta nebo koncipienta za kárné provinění
zaniká, nebyl-li do 3 let od jeho spáchání podán návrh na zahájení kárného řízení.“.
84. Za § 117 se vkládají nové § 117a až 120a, které včetně nadpisu a poznámek
pod čarou č. 20b a 21 znějí:
„Kárné řízení proti kandidátovi a koncipientovi
§ 117a
(1) O tom, zda se kandidát nebo koncipient dopustil kárného provinění,
a o uložení kárného opatření rozhoduje v kárném řízení pro každou věc ustanovený
tříčlenný kárný senát.
(2) Na návrh člena kárného senátu prezident Komory nebo viceprezident
Komory, účastní-li se prezident Komory jinak ve věci, se souhlasem prezidia Komory
odvolá člena kárného senátu, který závažným způsobem porušil své povinnosti či jinak
ohrozil důvěru v řádné a nestranné rozhodování kárného senátu. Zanikne-li funkce
některého z členů kárného senátu, kárná komise Komory bez odkladu zvolí nového člena.
§ 117b
(1) O podání kárné žaloby vyrozumí předseda kárného senátu kandidáta
nebo koncipienta, proti němuž se kárné řízení vede (dále jen „kárně obviněný“), jejím
doručením. Poučí jej o právu zvolit si zástupce z řad exekutorů nebo advokátů, vyjádřit
se ke skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a navrhnout důkazy na svou obhajobu.
O zahájení řízení se vyrozumí též ministr, pokud není kárným žalobcem.
(2) Kárně obviněnému, který není zastoupen, ustanoví kárný senát opatrovníka,
jestliže to vyžaduje ochrana jeho zájmů, zejména byl-li stižen duševní poruchou nebo
chorobou, která mu brání náležitě se hájit. Opatrovníkem ustanoví kárný senát exekutora
nebo advokáta s jejich souhlasem.
§ 118
(1) Kárně obviněný má právo se vyjádřit ke všem skutečnostem, které
jsou mu kladeny za vinu, a navrhovat důkazy na svou obhajobu. Kárně obviněný může
být v řízení zastoupen exekutorem nebo advokátem.
(2) V řízení lze vyslýchat svědky, znalce a účastníky, jen když se
dobrovolně dostaví a poskytnou výpověď.
(3) Pověřený člen kárného senátu provede potřebná šetření, zejména
zjistí potřebné další skutečnosti a důkazy, nejsou-li v návrhu uvedeny, a jde-li
o listiny nebo jiné věci, opatří je k provedení důkazu. Úkony, které v kárném řízení
nemohou být provedeny, provede na dožádání kárného senátu a na náklady Komory soud;
soud dožádání vyhoví, nejde-li o úkon podle zákona nepřípustný. Soud přitom učiní
všechna rozhodnutí, která jsou k provedení dožádání potřebná.
§ 119
(1) Kárný senát bez ústního jednání řízení zastaví, jestliže
a) byla kárná žaloba podána opožděně nebo byla vzata zpět,
b) skončil pracovní poměr kandidáta nebo koncipienta u exekutora,
c) zanikla odpovědnost kárně obviněného za kárné provinění,
d) kárně obviněný byl za skutek, pro který se vede kárné řízení,
pravomocně odsouzen v trestním řízení.
(2) Kárný senát řízení přeruší, má-li za to, že skutek, který se kárně
obviněnému klade za vinu, má znaky trestného činu, a věc předloží příslušnému orgánu
činnému v trestním řízení.
(3) Kárný senát přeruší kárné řízení také tehdy, dozví-li se, že pro
skutek, pro který bylo kárné řízení zahájeno, se proti kárně obviněnému vede trestní
stíhání.
(4) Kárný senát pokračuje v řízení, jestliže orgán činný v trestním
řízení rozhodl jinak než podle odstavce 1 písm. d).
(5) Nerozhodne-li kárný senát o zastavení nebo přerušení kárného řízení,
určí jeho předseda termín ústního jednání a vyrozumí o něm kárného žalobce, kárně
obviněného, a má-li zástupce, také jeho zástupce. Má-li kárně obviněný ustanoveného
opatrovníka podle § 117 odst. 6, termín ústního jednání se sdělí jen opatrovníkovi.
Je-li třeba vyslechnout svědky, předvolá je předseda kárného senátu k ústnímu jednání.
§ 120
(1) Dojde-li kárný senát k závěru, že kandidát se dopustil kárného
provinění, rozhodne, že je vinen, a uloží mu kárné opatření podle § 116 odst. 4.
Dojde-li kárný senát k závěru, že koncipient se dopustil kárného provinění, rozhodne,
že je vinen, a uloží mu kárné opatření podle § 116 odst. 5.
(2) Dojde-li kárný senát k závěru, že se kárně obviněný kárného provinění
nedopustil nebo mu nelze kárné provinění prokázat, rozhodne, že kárně obviněný se
kárného obvinění zprošťuje.
(3) Kárný senát zastaví kárné řízení, jestliže vyjde najevo některý
z důvodů zastavení uvedených v § 119 odst. 1 při ústním jednání.
(4) Jestliže kárný senát kárnou žalobu zamítl nebo kárně obviněného
obvinění zprostil, má kandidát nebo koncipient, proti němuž se kárné řízení vedlo,
nárok na náhradu nákladů účelně vynaložených v souvislosti s kárným řízením. Bylo-li
kárné řízení zahájeno na návrh kárného žalobce podle § 117 odst. 2 písm. a), c),
d) nebo e), má kandidát nebo koncipient, proti němuž se kárné řízení vedlo, nárok
na náhradu vůči státu. Bylo-li kárné řízení zahájeno na návrh kárného žalobce podle
§ 117 odst. 2 písm. b), má kandidát nebo koncipient, proti němuž se kárné řízení
vedlo, nárok na náhradu vůči Komoře.
(5) Náklady kárného řízení nese Komora. V rozhodnutí podle odstavce
1 uloží kárný senát kárně obviněnému, aby zaplatil Komoře náklady řízení stanovené
paušální částkou v kárném řádu.
(6) Komora nahradí svědkovi hotové výdaje a výdělek, který mu prokazatelně
ušel. Nárok je třeba uplatnit u Komory do 3 dnů od výslechu, jinak zaniká; o tom
musí být svědek poučen. Náhrada hotových výdajů a poskytování odměn znalcům a tlumočníkům
se řídí zvláštními právními předpisy20b).
§ 120a
(1) Pro rozhodnutí v kárném řízení je rozhodující skutkový a právní
stav v době, kdy ke kárnému provinění došlo; pozdější právní úpravy se použije, jestliže
je to pro kárně obviněného příznivější.
(2) Rozhodnutí kárného senátu musí být písemné a musí obsahovat výrok
a odůvodnění; pro doručování se použijí přiměřeně ustanovení správního řádu o doručování
rozhodnutí vydaných ve správním řízení.
(3) Rozhodnutí kárného senátu se doručí kárně obviněnému a kárnému
žalobci do vlastních rukou. Má-li kárně obviněný v řízení zástupce nebo opatrovníka,
doručí se jim rozhodnutí namísto kárně obviněnému. Dále se doručí ministrovi, pokud
nebyl kárným žalobcem.
(4) Proti rozhodnutí kárného senátu není odvolání přípustné.
(5) Kárný žalobce je oprávněn podat žalobu podle zvláštního právního
předpisu21) proti rozhodnutí kárného senátu podle § 120 odst. 1 až 3, jestliže k
jejímu podání shledá závažný veřejný zájem.
20b) Zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění zákona
č. 322/2006 Sb.
21) § 66 soudního řádu správního.“.
85. Do § 121 se vkládá nadpis, který zní:
„Kárné řízení proti exekutorovi“.
86. V § 121 odst. 1 se za slova „kárné řízení“ vkládají slova „proti exekutorovi“.
87. V § 121 se odstavec 2 zrušuje.
Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 2.
88. V § 124a se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se
písmeno m), které zní:
„m) nenavrhne na výzvu předsedy kárného soudu 10 exekutorů do seznamu přísedících
kárného soudu podle § 112 odst. 1 písm. e).“.
89. V § 124a odst. 2 se slova „nebo h)“ nahrazují slovy „ , h) nebo m)“.
90. V § 125 odstavec 1 zní:
„(1) Komora vede centrální evidenci exekucí, v níž se evidují
a) pravomocná usnesení o nařízení exekuce,
b) pravomocná usnesení o zastavení a odkladu exekuce,
c) dražební vyhlášky vydané podle § 336b odst. 2 a § 338o odst. 2 občanského
soudního řádu,
d) oznámení dražebního roku podle § 328b odst. 3 občanského soudního
řádu.“.
91. V § 125 se na konci odstavce 2 doplňuje věta „Komora zveřejňuje údaje
z centrální evidence exekucí způsobem umožňujícím dálkový přístup.“.
92. V § 125 odstavec 5 zní:
„(5) Nestanoví-li se dále jinak, náleží za poskytnutí údajů z centrální
evidence exekucí Komoře odměna, kterou stanoví ministerstvo vyhláškou.“.
93. V § 125 se doplňuje odstavec 6, který zní:
„(6) Odměna podle odstavce 5 Komoře nenáleží
a) za poskytnutí údajů podle odstavce 1 písm. c) a d),
b) za poskytnutí údajů podle odstavce 1 ministerstvu nebo soudům.“.
94. V § 130 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňují se odstavce
2 a 3, které znějí:
„(2) Tam, kde se v zvláštních právních předpisech hovoří o nákladech státu
na provedení soudního výkonu rozhodnutí nebo výkonu rozhodnutí, rozumí se tím také
náklady exekuce podle tohoto zákona.
(3) Jsou-li exekucemi prováděnými podle tohoto zákona i výkonem rozhodnutí
prováděným podle občanského soudního řádu postiženy tytéž věci, práva nebo jiné majetkové
hodnoty, postupuje se podle zákona, kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně
probíhajících výkonů rozhodnutí16a).“.
Čl. II
Přechodná ustanovení
1. Není-li dále stanoveno jinak, použije se exekuční řád ve znění účinném
ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti
tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti
tohoto zákona, zůstávají zachovány.
2. Pro určení věcné a místní příslušnosti v řízeních, která byla zahájena
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se použijí dosavadní právní předpisy.
3. Odvolání a námitky proti rozhodnutím soudu prvního stupně nebo exekutora,
která byla vydána přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo která byla vydána
po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou
podle dosavadních právních předpisů.
4. O návrzích na nařízení exekuce, odklad a zastavení exekuce, které byly
podány přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se rozhodne podle dosavadních právních
předpisů.
5. Výběrové řízení na obsazení exekutorských úřadů, které byly uvolněny nebo
zřízeny přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, ukončí Komora nejpozději do 12
měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
6. Kárná řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí
podle dosavadních právních předpisů.
Čl. III
Zmocnění k vydání úplného znění
Předseda vlády se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásil úplné znění zákona
č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně
dalších zákonů, jak vyplývá ze zákonů jej měnících.
ČÁST DRUHÁ
Změna zákona č. 119/2001 Sb.
Čl. IV
Zákon č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících
výkonů rozhodnutí, se mění takto:
1. V § 2 písmeno a) včetně poznámek pod čarou č. 1 až 3 zní:
„a) exekucí výkon rozhodnutí nařizovaný a prováděný soudem podle zvláštního
právního předpisu1), exekuce nařizovaná soudem a prováděná soudním exekutorem podle
zvláštního právního předpisu1a), daňová exekuce nařizovaná a prováděná správcem daně
podle zvláštního právního předpisu2) a exekuce nařizovaná a prováděná správním orgánem
podle zvláštního právního předpisu3),
1) Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.
1a) Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti
(exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
2) Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších
předpisů.
3) Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 413/2005 Sb.“.
2. V § 2 písm. e) se slova „a vydání příkazu orgánem veřejné správy“ nahrazují
slovy „nebo správním orgánem“.
3. V § 14 se doplňuje odstavec 5, který zní:
„(5) Zpeněžením nemovitosti zanikají účinky dalších nařízení výkonu rozhodnutí
a exekučních příkazů v rozsahu týkajícím se zpeněžené nemovitosti.“.
4. V § 16 odst. 1 se věta první nahrazuje větou „Ode dne uvedeného v §
16a odst. 2 se přerušují již nařízené exekuce, které postihují věci, práva a jiné
majetkové hodnoty patřící k podniku.“.
5. V § 16 odst. 2 větě první se slova „Exekuce, kterými byly postiženy
movité věci, nemovitosti a jiné pohledávky než z účtu u peněžního ústavu patřící
k podniku, nařízené po nařízení výkonu rozhodnutí prodejem podniku soudem nebo po
vydání exekučního příkazu o prodeji podniku soudním exekutorem“ nahrazují slovy „Exekuce,
kterými byly postiženy věci, práva a jiné majetkové hodnoty patřící k podniku, nařízené
po dni uvedeném v § 16a odst. 2“.
6. V § 16 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:
„(3) Byla-li exekuce postihující věci, práva a jiné majetkové hodnoty patřící
k podniku provedena dříve, než se ten, kdo exekuci provádí, dozvěděl o nařízení exekuce
prodejem podniku, zůstávají účinky provedené exekuce zachovány.“.
Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 4.
7. Za § 16 se vkládá nový § 16a, který zní:
„§ 16a
(1) Postihují-li exekuce souběžně stejný podnik povinného, provede se
ta exekuce, která byla nejdříve nařízena; řízení v ostatních exekucích se ohledně
této věci dnem právní moci jejich nařízení přerušují.
(2) Pořadí nařízení exekuce podle odstavce 1 se řídí dnem, kdy příslušnému
rejstříkovému soudu nebo orgánu, který vede jiný rejstřík, v němž je povinný zapsán
a) bylo doručeno usnesení, jímž soud nařídil výkon rozhodnutí prodejem
nemovitostí,
b) byl doručen exekuční příkaz vydaný soudním exekutorem, nebo
c) byl doručen exekuční příkaz vydaný správcem daně.
(3) V řízení o exekuci přerušené podle odstavce 1 lze pokračovat jen
tehdy, jestliže v dříve nařízené exekuci nebyl do jejího pravomocného skončení podnik
prodán a jestliže vymáhaná pohledávka dosud nezanikla. Z více exekucí přerušených
podle odstavce 1 se pokračuje v té, která byla nařízena dříve.
(4) Jestliže ohledně téhož podniku bylo více exekucí nařízeno tentýž
den, rozhodne obecný soud povinného, která z těchto exekucí se provede.
(5) Ustanovení § 15 platí při exekuci prodejem podniku obdobně.“.
ČÁST TŘETÍ
Změna zákoníku práce
Čl. V
V § 5 odst. 5 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění zákona č.
362/2007 Sb. a zákona č. 121/2008 Sb., se slova „a zástupce veřejného ochránce práv“
nahrazují slovy „ , zástupce veřejného ochránce práv, notářských kandidátů, notářských
koncipientů4f), exekutorských kandidátů, exekutorských koncipientů4g) a advokátních
koncipientů4h)“.
Poznámky pod čarou č. 4f až 4h znějí:
„4f) Zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád),
ve znění pozdějších předpisů.
4g) Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti
(exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
4h) § 36 a násl. zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších
předpisů.“.
ČÁST ČTVRTÁ
Změna občanského soudního řádu
Čl. VI
Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 36/1967 Sb.,
zákona č. 158/1969 Sb., zákona č. 49/1973 Sb., zákona č. 20/1975 Sb., zákona č. 133/1982
Sb., zákona č. 180/1990 Sb., zákona č. 328/1991 Sb., zákona č. 519/1991 Sb., zákona
č. 263/1992 Sb., zákona č. 24/1993 Sb., zákona č. 171/1993 Sb., zákona č. 117/1994
Sb., zákona č. 152/1994 Sb., zákona č. 216/1994 Sb., zákona č. 84/1995 Sb., zákona
č. 118/1995 Sb., zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 238/1995 Sb., zákona č. 247/1995
Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 31/1996 Sb., zákona č. 142/1996 Sb.,
nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 269/1996 Sb., zákona č. 202/1997 Sb., zákona
č. 227/1997 Sb., zákona č. 15/1998 Sb., zákona č. 91/1998 Sb., zákona č. 165/1998
Sb., zákona č. 326/1999 Sb., zákona č. 360/1999 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného
pod č. 2/2000 Sb., zákona č. 27/2000 Sb., zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 46/2000
Sb., zákona č. 105/2000 Sb., zákona č. 130/2000 Sb., zákona č. 155/2000 Sb., zákona
č. 204/2000 Sb., zákona č. 220/2000 Sb., zákona č. 227/2000 Sb., zákona č. 367/2000
Sb., zákona č. 370/2000 Sb., zákona č. 120/2001 Sb., zákona č. 137/2001 Sb., zákona
č. 231/2001 Sb., zákona č. 271/2001 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č.
276/2001 Sb., zákona č. 317/2001 Sb., zákona č. 451/2001 Sb., zákona č. 491/2001
Sb., zákona č. 501/2001 Sb., zákona č. 151/2002 Sb., zákona č. 202/2002 Sb., zákona
č. 226/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., nálezu Ústavního
soudu vyhlášeného pod č. 476/2002 Sb., zákona č. 88/2003 Sb., zákona č. 120/2004
Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 153/2004 Sb., zákona č. 237/2004 Sb.,
zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 340/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č.
501/2004 Sb., zákona č. 554/2004 Sb., zákona č. 555/2004 Sb., zákona č. 628/2004
Sb., zákona č. 59/2005 Sb., zákona č. 170/2005 Sb., zákona č. 205/2005 Sb., zákona
č. 216/2005 Sb., zákona č. 342/2005 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 383/2005
Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona
č. 79/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 113/2006 Sb., zákona č. 115/2006
Sb., zákona č. 133/2006 Sb., zákona č. 134/2006 Sb., zákona č. 135/2006 Sb., zákona
č. 189/2006 Sb., zákona č. 216/2006 Sb., zákona č. 233/2006 Sb., zákona č. 264/2006
Sb., zákona č. 267/2006 Sb., zákona č. 308/2006 Sb., zákona č. 315/2006 Sb., zákona
č. 296/2007 Sb., zákona č. 104/2008 Sb., zákona č. 123/2008 Sb., zákona č. 126/2008
Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 259/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona
č. 295/2008 Sb., zákona č. 305/2008 Sb., zákona č. 384/2008 Sb. a zákona č. 7/2009
Sb., se mění takto:
1. V § 270 se na konci textu odstavce 3 doplňují slova „ ; jinak soud výkon
rozhodnutí zastaví“.
2. § 336o zní:
„§ 336o
(1) Dražbu lze uskutečnit i elektronicky.
(2) V dražební vyhlášce soud stanoví
a) způsob registrace dražitelů,
b) způsob elektronické dražby,
c) čas zahájení a ukončení elektronické dražby, během kterého lze
zvyšovat podání,
d) způsob určení vydražitele v případě podle § 336j odst. 1 věty
druhé,
e) způsob zveřejnění usnesení o příklepu,
f) termín přihlášení pohledávek,
g) termín uplatnění předkupního práva a způsob sdělení rozhodnutí,
zda je předkupní právo prokázáno,
h) termín uplatnění námitek proti příklepu.
(3) Pro elektronickou dražbu platí obdobně ustanovení § 336b až 336n.“.
Čl. VII
Přechodná ustanovení
1. Není-li dále stanoveno jinak, použije se občanský soudní řád, ve znění
účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, i pro řízení zahájená přede dnem
nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.
2. Na řízení o výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti, v nichž byla dražební
vyhláška vydána přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se § 336o občanského soudního
řádu, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nepoužije.
ČÁST ŠESTÁ
Změna zákona o řízení ve věcech soudců a státních zástupců
Čl. X
Zákon č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění
zákona č. 151/2002 Sb., zákona č. 192/2003 Sb. a zákona č. 314/2008 Sb., se mění
takto:
1. Název zákona zní: „Zákon o řízení ve věcech soudců, státních zástupců
a soudních exekutorů“.
2. V nadpisu části první se slova „A STÁTNÍCH ZÁSTUPCŮ“ nahrazují slovy
„ , STÁTNÍCH ZÁSTUPCŮ A SOUDNÍCH EXEKUTORŮ“.
3. V § 1 se slova „a státních zástupců“ nahrazují slovy „ , státních zástupců
a soudních exekutorů“.
4. V § 2 písm. a) se slova „a kárná odpovědnost státního zástupce za kárné
provinění1),“ nahrazují slovy „ , kárná odpovědnost státního zástupce a kárná odpovědnost
soudního exekutora za kárné provinění1),“.
Poznámka pod čarou č. 1 zní:
„1) § 87 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní
správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích).
Zákon
č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č.
120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně
dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.“.
5. Za § 4a se vkládá nový § 4b, který zní:
„§ 4b
(1) Jde-li o řízení ve věcech soudních exekutorů, kárný soud jedná a
rozhoduje v senátech složených z předsedy senátu, jeho zástupce a 4 přísedících.
Předseda senátu je soudcem Nejvyššího správního soudu a jeho zástupce je soudcem
Nejvyššího soudu. Dva z přísedících jsou soudní exekutoři, dva jsou osoby navržené
podle odstavce 4 věty třetí. Mezi přísedícími, kteří nejsou soudními exekutory, musí
být vždy nejméně jeden advokát a jedna osoba vykonávající jiné právnické povolání,
je-li zapsána v seznamu přísedících pro řízení ve věcech soudců.
(2) Předseda kárného soudu vede seznam soudců Nejvyššího správního soudu
a seznam soudců Nejvyššího soudu pro řízení ve věcech soudních exekutorů. Do seznamu
soudců Nejvyššího správního soudu zařadí předseda kárného soudu soudce po vyjádření
soudcovské rady tohoto soudu. Do seznamu soudců Nejvyššího soudu zařadí předseda
kárného soudu soudce navrženého předsedou Nejvyššího soudu. Předseda Nejvyššího soudu
navrhne soudce do seznamu na výzvu předsedy kárného soudu po vyjádření soudcovské
rady Nejvyššího soudu.
(3) Předseda kárného soudu určí losem předsedu senátu pro řízení ve věcech
soudních exekutorů a jeho náhradníka ze seznamu soudců Nejvyššího správního soudu
a zástupce předsedy senátu a jeho náhradníka ze seznamu soudců Nejvyššího soudu.
(4) Předseda kárného soudu vede seznamy přísedících pro řízení ve věcech
soudních exekutorů. Do seznamu přísedících ze soudních exekutorů zařadí předseda
kárného soudu 10 soudních exekutorů navržených na výzvu předsedy kárného soudu prezidentem
Exekutorské komory České republiky. Pro ostatní přísedící platí § 4 odst. 4 věty
druhá až čtvrtá přiměřeně; navržené osoby zařadí předseda kárného soudu do seznamu
ostatních přísedících. Přísedícím podle věty třetí nemůže být soudce ani soudní exekutor.
(5) Předseda kárného soudu určí losem ze seznamů podle odstavce 4 přísedící
kárného senátu, 4 náhradníky z řad soudních exekutorů a 4 náhradníky z řad ostatních
přísedících ve stanoveném pořadí. Předseda kárného soudu losuje ostatní přísedící
a náhradníky z řad ostatních přísedících postupně tak, aby členem kárného senátu
či náhradníkem z řad ostatních přísedících byl vždy nejméně jeden advokát a jedna
osoba vykonávající jiné právnické povolání, je-li zapsána v seznamu přísedících pro
řízení ve věcech soudních exekutorů.
(6) Funkční období senátu pro řízení ve věcech soudních exekutorů je
pětileté.
(7) Senát kárného soudu ve věcech soudních exekutorů rozhoduje většinou
hlasů všech členů. V případě rovnosti hlasů při rozhodování o tom, zda se soudní
exekutor dopustil kárného provinění, vydá senát zprošťující rozhodnutí.“.
6. V § 5 odst. 2 se slova „a přísedící senátu kárného soudu pro řízení
ve věcech státních zástupců, nejde-li o státního zástupce“ nahrazují slovy „ , přísedící
senátu kárného soudu pro řízení ve věcech státních zástupců, nejde-li o státního
zástupce, a přísedící senátu kárného soudu pro řízení ve věcech soudních exekutorů,
nejde-li o soudního exekutora“.
7. V § 5 odst. 4 se slova „a přísedícího senátu kárného soudu ve věcech
státních zástupců, nejde-li o státního zástupce“ nahrazují slovy „ , přísedícího
senátu kárného soudu ve věcech státních zástupců, nejde-li o státního zástupce, a
přísedícího senátu kárného soudu pro řízení ve věcech soudních exekutorů, nejde-li
o soudního exekutora“.
8. V § 5 odst. 5 se slova „ nebo 4a“ nahrazují slovy „ , 4a nebo 4b“.
9. V § 5 se na konec odstavce 6 doplňují věty „Do seznamu přísedících kárného
soudu pro řízení ve věcech soudních exekutorů, je-li jím soudní exekutor, může být
navržen pouze soudní exekutor, který vykonává exekutorský úřad po dobu nejméně 3
let a je bezúhonný. Funkce přísedícího kárného soudu je neslučitelná s funkcí člena
Prezidia, předsedy kontrolní komise a předsedy revizní komise Exekutorské komory
České republiky.“.
10. V nadpise hlavy III se slova „A STÁTNÍCH ZÁSTUPCŮ“ nahrazují slovy
„ , STÁTNÍCH ZÁSTUPCŮ A SOUDNÍCH EXEKUTORŮ“.
11. V § 9 odstavec 3 zní:
„(3) Účastníky řízení jsou navrhovatel a soudce, předseda soudu, místopředseda
soudu, předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu, státní
zástupce nebo soudní exekutor, proti němuž návrh směřuje (dále jen „kárně obviněný“).“.
12. V § 12 odstavec 1 zní:
„(1) Návrh na zahájení řízení doručí předseda senátu kárně obviněnému do
vlastních rukou, a jde-li o soudce, poučí jej o právu zvolit si obhájce z řad soudců
nebo advokátů; jde-li o státního zástupce, poučí ho o právu zvolit si obhájce z řad
státních zástupců nebo advokátů; jde-li o soudního exekutora, poučí ho o právu zvolit
si obhájce z řad soudních exekutorů nebo advokátů. Současně poučí kárně obviněného
o jeho právech podle tohoto zákona a přiměřeně i jako obviněného podle trestního
řádu; zejména ho poučí o právu uplatnit důvod podjatosti členů senátu, vyjádřit se
ke skutečnostem, které jsou mu kladeny za vinu a k důkazům o nich, o právu uvádět
skutečnosti sloužící v jeho prospěch a navrhnout o nich důkazy, jakož i o jeho právu
nevypovídat.“.
13. V § 12 se na konci odstavce 2 doplňuje věta „Jde-li o soudního exekutora,
vyrozumí předseda senátu o zahájení kárného řízení ministra spravedlnosti, pokud
nepodal návrh na zahájení řízení, a Exekutorskou komoru České republiky, pokud její
orgán nepodal návrh na zahájení řízení.“.
14. V § 12 se vkládá nový odstavec 2, který zní:
„(2) Návrh na zahájení kárného řízení předseda senátu zašle též ministru
spravedlnosti, pokud návrh na zahájení řízení nepodal.“.
Dosavadní odstavec 2 se označí jako odstavec 3.
15. V § 13 se slova „soudce, předsedy soudu, místopředsedy soudu, předsedy
kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státního zástupce,
proti němuž se řízení vede“ nahrazují slovy „kárně obviněného“.
16. V § 14 se na konci písmene b) čárka nahrazuje středníkem a doplňují
se slova „nebo, jde-li o soudního exekutora, zanikl-li mu výkon exekutorského úřadu,“.
17. V § 14 písm. c) se slova „nebo státního zástupce“ nahrazují slovy „
, státního zástupce nebo soudního exekutora“.
18. V § 15 se slova „soudci, předsedovi soudu, místopředsedovi soudu, předsedovi
kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státnímu zástupci“
nahrazují slovy „kárně obviněnému“.
19. V § 16 odst. 1 se slova „ , soudce, předsedu soudu, místopředsedu soudu,
předsedu kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státního zástupce,
proti němuž se řízení vede“ nahrazují slovy „a kárně obviněného“.
20. V § 16 odst. 1 se slova „soudce, předseda soudu, místopředseda soudu,
předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státní zástupce“
nahrazují slovy „kárně obviněný“.
21. V § 16 odst. 3 se slova „soudce, předseda soudu, místopředseda soudu,
předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státní zástupce“
nahrazují slovy „kárně obviněný“.
22. V § 16 se na konci odstavce 4 doplňuje věta „Jde-li o řízení ve věcech
soudních exekutorů, vyrozumí se o termínu ústního jednání ministr spravedlnosti,
není-li navrhovatelem, a Exekutorská komora České republiky, není-li její orgán navrhovatelem.“.
23. V § 17 odst. 1 větě první a druhé se slova „soudce, předsedy soudu,
místopředsedy soudu, předsedy kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního
soudu nebo státního zástupce, proti němuž se řízení vede“ nahrazují slovy „kárně
obviněného“.
24. V § 17 odst. 1 větě třetí se slova „soudce, předseda soudu, místopředseda
soudu, předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státní
zástupce“ nahrazují slovy „kárně obviněný“.
25. V § 17 odst. 4 větě první se slova „soudce, předsedu soudu, místopředsedu
soudu, předsedu kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státního
zástupce, proti němuž se kárné řízení vede,“ nahrazují slovy „kárně obviněného“.
26. V § 17 odst. 4 větě druhé se slova „Soudce, předseda soudu, místopředseda
soudu, předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státní
zástupce“ nahrazují slovy „Kárně obviněný“.
27. V § 17 odst. 5 větě první se slova „ , soudce, předseda soudu, místopředseda
soudu, předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státní
zástupce, proti němuž se kárné řízení vede“ nahrazují slovy „a kárně obviněný“.
28. V § 17 odst. 5 se slova „Soudci, předsedovi soudu, místopředsedovi
soudu, předsedovi kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státnímu
zástupci, proti němuž se kárné řízení vede,“ nahrazují slovy „Kárně obviněnému“.
29. V § 19 odst. 1 se slova „soudce, předseda soudu, místopředseda soudu,
předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státní zástupce“
nahrazují slovy „kárně obviněný“.
30. V § 19 odst. 2 se slova „soudce, předseda soudu, místopředseda soudu,
předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státní zástupce“
nahrazují slovy „kárně obviněný“.
31. V § 19 odst. 3 větě první se slova „soudce, předsedu soudu, místopředsedu
soudu, předsedu kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státního
zástupce“ nahrazují slovy „kárně obviněného“.
32. V § 19 odst. 3 větě první se slova „soudce, předseda soudu, místopředseda
soudu, předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státní
zástupce“ nahrazují slovy „kárně obviněný“.
33. V § 19 odst. 3 větě druhé se slova „soudce, předsedy soudu, místopředsedy
soudu, předsedy kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státního
zástupce“ nahrazují slovy „kárně obviněného“.
34. V § 20 větě první se slova „soudci nebo státnímu zástupci, proti němuž
se kárné řízení vede,“ nahrazují slovy „kárně obviněnému“.
35. V § 20 větě druhé se slova „soudce, předseda soudu, místopředseda soudu,
předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státní zástupce“
nahrazují slovy „kárně obviněný“.
36. Na konci textu § 20 se doplňují slova „ , a jde-li o soudního exekutora,
doručí se též Exekutorské komoře České republiky, není-li její orgán navrhovatelem“.
37. V § 22 odst. 1 se slova „nebo státní zástupce“ nahrazují slovy „ ,
státní zástupce nebo soudní exekutor“.
38. V § 23 se na konci odstavce 2 doplňují slova „ ; jde-li o soudního
exekutora, potřebná opatření provede Ministerstvo spravedlnosti“.
Čl. XI
Přechodná ustanovení
1. Kárná řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí
podle dosavadních právních předpisů.
2. Předseda České advokátní komory a děkani právnických fakult veřejných
vysokých škol v České republice navrhnou přísedící podle § 4b odst. 4 zákona č. 7/2002
Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, do 2 měsíců ode dne
nabytí účinnosti tohoto zákona. Prezident Exekutorské komory České republiky navrhne
přísedící z řad soudních exekutorů podle § 4b odst. 4 zákona č. 7/2002 Sb., ve znění
účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, do 2 měsíců ode dne nabytí účinnosti
tohoto zákona. Předseda Nejvyššího soudu navrhne soudce podle § 4b odst. 2 zákona
č. 7/2002 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, do 2 měsíců
ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Senát kárného soudu podle tohoto zákona se
ustaví nejpozději do 5 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
ČÁST SEDMÁ
Změna zákona o státním zastupitelství
Čl. XII
V zákoně č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění zákona č. 14/2002
Sb., se § 12f zrušuje.
ČÁST OSMÁ
ÚČINNOST
Čl. XIII
Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem druhého kalendářního měsíce následujícího
po dni jeho vyhlášení.
v z. Němcová v. r.
Klaus v. r.
Fischer v. r.