88/2005 Sb.m.s.
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Změna: 26/2011 Sb.m.s.
Změna: 32/2020 Sb.m.s.
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 11. listopadu 2004 byla v Praze
podepsána Smlouva mezi vládou České republiky a radou ministrů Srbska a Černé Hory
o zamezení dvojímu zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky
Smlouvu ratifikoval.
Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 28 odst. 1 dne 27. června
2005 a její ustanovení se budou provádět v souladu se zněním odstavce 1(1) a 1(2)
téhož článku.
Dnem, kterým se začne provádět tato smlouva, přestanou být platná a přestanou
se provádět ve vztazích mezi Českou republikou a Srbskem a Černou Horou ustanovení
Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní
republikou Jugoslávie o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku,
podepsané v Praze dne 2. listopadu 1981 a vyhlášené pod č. 99/1983 Sb.
Anglické znění Smlouvy a její překlad do českého jazyka se vyhlašují současně.
SMLOUVA
MEZI VLÁDOU ČESKÉ REPUBLIKY A RADOU MINISTRŮ SRBSKA A ČERNÉ HORY O ZAMEZENÍ
DVOJÍMU ZDANĚNÍ V OBORU DANÍ Z PŘÍJMU A Z MAJETKU
(PŘEKLAD)
Vláda České republiky a rada ministrů Srbska a Černé Hory,
zamýšlejíce vylučovat dvojí zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku, a
to aniž by byly vytvářeny příležitosti k nezdanění nebo ke sníženému zdanění skrze
daňové úniky či prostřednictvím vyhýbání se daňové povinnosti (včetně prostřednictvím
uspořádání, která se nazývají "treaty-shopping" a která jsou zacílena na získání
úlev stanovených ve Smlouvě, a to v nepřímý prospěch rezidentů třetích jurisdikcí),
se dohodly takto:
Čl.1
OSOBY, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které jsou rezidenty jednoho nebo obou
smluvních států.
Čl.2
DANĚ, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE
1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu a z majetku ukládané jménem
každého ze smluvních států nebo jeho nižších správních útvarů nebo místních úřadů,
ať je způsob vybírání jakýkoli.
2. Za daně z příjmu a z majetku se považují všechny daně vybírané z celkového
příjmu, z celkového majetku nebo z částí příjmu nebo majetku, včetně daní ze zisků
ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku, daní z celkového objemu mezd či platů
vyplácených podniky a rovněž daní z přírůstku majetku.
3. Současné daně, na které se Smlouva vztahuje, jsou zejména:
(1) v Srbsku a Černé Hoře:
- daň ze zisku;
- daň z příjmů;
- daň z majetku;
-
daň z příjmu z mezinárodní dopravy;
(dále nazývané "srbská a černohorská daň");
(2) v České republice:
- daň z příjmů fyzických osob;
- daň z příjmů
právnických osob;
- daň z nemovitostí;
(dále nazývané "česká daň").
4. Smlouva se bude rovněž vztahovat na jakékoliv daně stejného nebo v zásadě
podobného druhu, které budou ukládány po datu podpisu Smlouvy vedle nebo místo současných
daní. Příslušné úřady smluvních států si vzájemně sdělí veškeré podstatné změny,
které budou provedeny v jejich daňových zákonech.
Čl.3
VŠEOBECNÉ DEFINICE
1. Pro účely této smlouvy:
(1) výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní stát" označují, podle
souvislosti, Českou republiku nebo Srbsko a Černou Horu;
(2) výraz "Srbsko a Černá Hora" označuje státní společenství Srbsko
a Černá Hora a, pokud je použit v zeměpisném významu, označuje pevninské území Srbska
a Černé Hory, vnitřní mořské vody Srbska a Černé Hory a pás výsostných vod, vzdušný
prostor nad tím, jakož i mořské dno a podloží části volného moře mimo vnější hranice
výsostných vod, kde Srbsko a Černá Hora vykonává svá svrchovaná práva za účelem průzkumu
a těžby jejich přírodních zdrojů, a to v souladu s vnitrostátními právními předpisy
Srbska a Černé Hory a v souladu s mezinárodním právem;
(3) výraz "Česká republika" označuje území České republiky, na kterém
jsou, podle českých právních předpisů a v souladu s mezinárodním právem, vykonávána
svrchovaná práva České republiky;
(4) výraz "nižší správní útvary" označuje, v případě státního společenství
Srbsko a Černá Hora, členské státy;
(5) výraz "státní příslušník" označuje:
- každou fyzickou osobu, která
je státním občanem některého smluvního státu;
- každou právnickou osobu, osobní společnost
nebo sdružení zřízené podle právních předpisů platných v některém smluvním státě;
(6) výraz "osoba" zahrnuje fyzickou osobu, společnost a všechna jiná
sdružení osob;
(7) výraz "společnost" označuje jakoukoliv právnickou osobu nebo jakéhokoliv
nositele práv považovaného pro účely zdanění za právnickou osobu;
(8) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého smluvního
státu" označují, podle souvislosti, podnik provozovaný rezidentem jednoho smluvního
státu a podnik provozovaný rezidentem druhého smluvního státu;
(9) výraz "mezinárodní doprava" označuje jakoukoli dopravu lodí, člunem,
letadlem, železničním nebo silničním vozidlem, provozovanou podnikem, který má místo
svého hlavního vedení v jednom smluvním státě, vyjma případů, kdy je loď, člun, letadlo,
železniční nebo silniční vozidlo provozována, provozován nebo provozováno pouze mezi
místy v druhém smluvním státě;
(10) výraz "příslušný úřad" označuje, pokud souvislost nevyžaduje odlišný
výklad:
- v případě České republiky ministra financí nebo jeho zmocněného zástupce;
-
v případě Srbska a Černé Hory Ministerstvo pro mezinárodní hospodářské vztahy nebo
jeho zmocněného zástupce.
2. Pokud jde o provádění Smlouvy v jakémkoliv čase některým ze smluvních
států, bude mít každý výraz, který v ní není definován, pokud souvislost nevyžaduje
odlišný výklad, takový význam, jenž mu náleží v tomto čase podle právních předpisů
tohoto státu pro účely daní, na které se Smlouva vztahuje, přičemž jakýkoliv význam
podle používaných daňových zákonů tohoto státu bude převažovat nad významem daným
výrazu podle jiných právních předpisů tohoto státu.
Čl.4
REZIDENT
1. Výraz "rezident smluvního státu" označuje pro účely této smlouvy každou
osobu, která je podle právních předpisů tohoto státu podrobena v tomto státě zdanění
z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, místa vedení nebo jakéhokoli jiného podobného
kritéria, a rovněž zahrnuje tento stát a jakýkoli nižší správní útvar nebo místní
úřad tohoto státu. Tento výraz však nezahrnuje žádnou osobu, která je podrobena zdanění
v tomto státě pouze z důvodu příjmu ze zdrojů v tomto státě nebo majetku tam umístěného.
2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem
obou smluvních států, bude její postavení určeno následujícím způsobem:
(1) předpokládá se, že tato osoba je rezidentem pouze toho státu, ve
kterém má k dispozici stálý byt; jestliže má k dispozici stálý byt v obou státech,
předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, ke kterému má užší osobní a hospodářské
vztahy (středisko životních zájmů);
(2) jestliže nemůže být určeno, ve kterém státě má tato osoba středisko
svých životních zájmů, nebo jestliže nemá k dispozici stálý byt v žádném státě, předpokládá
se, že je rezidentem pouze toho státu, ve kterém se obvykle zdržuje;
(3) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo v žádném
z nich, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, jehož je státním příslušníkem;
(4) jestliže je tato osoba státním příslušníkem obou států nebo žádného
z nich, upraví příslušné úřady smluvních států tuto otázku vzájemnou dohodou.
3. Jestliže osoba, jiná než osoba fyzická, je podle ustanovení odstavce
1 rezidentem obou smluvních států, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu,
v němž se nachází místo jejího hlavního vedení.
Čl.5
STÁLÁ PROVOZOVNA
1. Výraz "stálá provozovna" označuje pro účely této smlouvy trvalé místo
k výkonu činnosti, jehož prostřednictvím je zcela nebo zčásti vykonávána činnost
podniku.
2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:
(1) lokální místo vedení;
(2) závod;
(3) kancelář;
(4) továrnu;
(5) dílnu a
(6) důl, naleziště ropy nebo plynu, lom nebo jakékoliv jiné místo těžby
přírodních zdrojů.
3. Výraz "stálá provozovna" rovněž zahrnuje:
(1) staveniště nebo stavební, montážní nebo instalační projekt nebo
dozor s tím spojený, avšak pouze pokud takové staveniště, projekt nebo dozor trvá
déle než dvanáct měsíců;
(2) poskytování služeb, včetně poradenských nebo manažerských služeb,
podnikem jednoho smluvního státu prostřednictvím zaměstnanců nebo jiných pracovníků
najatých podnikem pro tento účel, avšak pouze pokud činnosti takového charakteru
trvají na území druhého smluvního státu po jedno nebo více období přesahující v úhrnu
devět měsíců v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období.
4. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku se předpokládá,
že výraz "stálá provozovna" nezahrnuje:
(1) zařízení, které se využívá pouze za účelem uskladnění, vystavení
nebo dodání zboží patřícího podniku;
(2) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem
uskladnění, vystavení nebo dodání;
(3) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem
zpracování jiným podnikem;
(4) trvalé místo k výkonu činnosti, které se udržuje pouze za účelem
nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik;
(5) trvalé místo k výkonu činnosti, které se udržuje pouze za účelem
vykonávání jakékoliv jiné činnosti, která má pro podnik přípravný nebo pomocný charakter;
(6) trvalé místo k výkonu činnosti, které se udržuje pouze k vykonávání
jakéhokoliv spojení činností uvedených v bodech (1) až (5), pokud celková činnost
trvalého místa k výkonu činnosti vyplývající z tohoto spojení je přípravného nebo
pomocného charakteru.
5. Jestliže, bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2, osoba - jiná než
nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 6 - jedná ve smluvním státě na
účet podniku a má a obvykle používá oprávnění uzavírat smlouvy jménem podniku, má
se za to, že tento podnik má stálou provozovnu v tomto státě ve vztahu ke všem činnostem,
které tato osoba provádí pro podnik, pokud činnosti této osoby nejsou omezeny na
činnosti uvedené v odstavci 4, které, pokud by byly vykonávány prostřednictvím trvalého
místa k výkonu činnosti, by nezakládaly z tohoto trvalého místa k výkonu činnosti
stálou provozovnu podle ustanovení tohoto odstavce.
6. Nemá se za to, že podnik má stálou provozovnu ve smluvním státě jenom
proto, že v tomto státě vykonává svoji činnost prostřednictvím makléře, generálního
komisionáře nebo jakéhokoliv jiného nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají
v rámci své řádné činnosti.
7. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu,
ovládá nebo je ovládána společností, která je rezidentem druhého smluvního státu
nebo která v tomto druhém státě vykonává svoji činnost (ať prostřednictvím stálé
provozovny nebo jinak), neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou provozovnu
druhé společnosti.
Čl.6
PŘÍJMY Z NEMOVITÉHO MAJETKU
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z nemovitého majetku
(včetně příjmů ze zemědělství nebo lesnictví) umístěného ve druhém smluvním státě,
mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Výraz "nemovitý majetek" má takový význam, jenž mu náleží podle právních
předpisů smluvního státu, v němž je daný majetek umístěn. Výraz zahrnuje v každém
případě příslušenství nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář užívaný v zemědělství
a lesnictví, práva, pro která platí ustanovení občanského práva vztahující se na
pozemky, právo požívání nemovitého majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platby
za těžení nebo za přivolení k těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních
zdrojů; lodě, čluny, letadla, železniční a silniční vozidla se nepovažují za nemovitý
majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy pobírané z přímého užívání, nájmu
nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy z nemovitého majetku
podniku a pro příjmy z nemovitého majetku užívaného k vykonávání nezávislého povolání.
Čl.7
ZISKY PODNIKŮ
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto
státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím
stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto
způsobem, mohou být zisky podniku zdaněny ve druhém státě, avšak pouze v takovém
rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v druhém
smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, přisuzují
se, s výhradou ustanovení odstavce 3, v každém smluvním státě této stálé provozovně
zisky, které by byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala
stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela nezávislá
ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou.
3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady vynaložené
pro účely stálé provozovny, včetně výloh vedení a všeobecných správních výloh takto
vynaložených, ať vznikly ve státě, v němž je stálá provozovna umístěna, či jinde.
4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky, které
mají být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení celkových zisků podniku
jeho různým částem, nic v odstavci 2 nevylučuje, aby tento smluvní stát stanovil
zisky, jež mají být zdaněny, tímto obvyklým rozdělením; použitý způsob rozdělení
musí být však takový, aby výsledek byl v souladu se zásadami stanovenými v tomto
článku.
5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že
pouze nakupovala zboží pro podnik.
6. Zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, se pro účely předchozích
odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud neexistují dostatečné důvody pro
jiný postup.
7. Jestliže zisky zahrnují části příjmů, o nichž se pojednává odděleně
v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena ustanoveními
tohoto článku.
Čl.8
MEZINÁRODNÍ DOPRAVA
1. Zisky z provozování lodí, člunů, letadel, železničních nebo silničních
vozidel v mezinárodní dopravě podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž se
nachází místo hlavního vedení podniku.
2. Jestliže místo hlavního vedení podniku vodní dopravy je na palubě lodi
nebo člunu, považuje se za umístěné ve smluvním státě, v němž se nachází domovský
přístav lodi nebo člunu, nebo, není-li takový domovský přístav, ve smluvním státě,
jehož je provozovatel lodi nebo člunu rezidentem.
3. Ustanovení odstavce 1 platí rovněž pro zisky z účasti na poolu, společném
provozu nebo mezinárodní provozní organizaci.
Čl.9
SDRUŽENÉ PODNIKY
Jestliže
(1) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na
řízení, kontrole nebo kapitálu podniku druhého smluvního státu, nebo
(2) tytéž osoby se podílejí přímo nebo nepřímo na řízení, kontrole
nebo kapitálu podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního státu
a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních
nebo finančních vztazích vázány podmínkami, které sjednaly nebo jim byly uloženy
a které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi nezávislými podniky, mohou
jakékoliv zisky, které by, nebýt těchto podmínek, byly docíleny jedním z podniků,
ale vzhledem k těmto podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto podniku
a následně zdaněny.
Čl.10
DIVIDENDY
1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem jednoho smluvního
státu, rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, jehož
je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to podle právních předpisů tohoto
státu, avšak jestliže skutečný vlastník dividend je rezidentem druhého smluvního
státu, daň takto uložená nepřesáhne 10 procent hrubé částky dividend.
Příslušné úřady
smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace tohoto omezení.
Tento odstavec
se nedotýká zdanění zisků společnosti, z nichž jsou dividendy vypláceny.
3. Výraz "dividendy" použitý v tomto článku označuje příjmy z akcií nebo
jiných práv, s výjimkou pohledávek, s podílem na zisku, jakož i jiné příjmy, které
jsou podrobeny stejnému daňovému režimu jako příjmy z akcií podle právních předpisů
státu, jehož je společnost, která provádí platbu, rezidentem.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník dividend,
který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, jehož
je rezidentem společnost vyplácející dividendy, svoji činnost prostřednictvím stálé
provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání
ze stálé základny tam umístěné a jestliže účast, pro kterou se dividendy vyplácejí,
se skutečně váže k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se
použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
5. Jestliže společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu, dosahuje
zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento druhý stát zdanit dividendy
vyplácené společností, ledaže tyto dividendy jsou vypláceny rezidentu tohoto druhého
státu nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže ke stálé
provozovně nebo stálé základně, která je umístěna v tomto druhém státě, ani podrobit
nerozdělené zisky společnosti dani z nerozdělených zisků společnosti, i když vyplácené
dividendy nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů
majících zdroj v tomto druhém státě.
Čl.11
ÚROKY
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého
smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto úroky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž mají
zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník
úroků je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne 10 procent
hrubé částky úroků. Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob
aplikace tohoto omezení.
3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 2 budou úroky osvobozeny od zdanění
ve smluvním státě, ve kterém mají zdroj, pokud jsou pobírané a skutečně vlastněné
vládou druhého smluvního státu, včetně jakéhokoliv nižšího správního útvaru nebo
místního úřadu tohoto státu, centrální bankou nebo jakoukoli finanční institucí,
která je zcela vlastněna touto vládou.
4. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek jakéhokoliv
druhu, ať zajištěných či nezajištěných zástavním právem na nemovitosti a majících
či nemajících právo účasti na zisku dlužníka, a zvláště, příjmy z vládních cenných
papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů, včetně prémií a výher, které se vážou
k těmto cenným papírům, obligacím nebo dluhopisům. Penále ukládané za pozdní platbu
se nepovažuje za úroky pro účely tohoto článku. Výraz "úroky" nezahrnuje žádnou část
příjmu, která je považována za dividendu podle ustanovení článku 10 odstavce 3.
5. Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník
úroků, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě,
ve kterém mají úroky zdroj, svoji činnost prostřednictvím stálé provozovny, která
je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny
tam umístěné a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže
k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení
článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
6. Předpokládá se, že úroky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem
je rezident tohoto státu. Jestliže však plátce úroků, ať je nebo není rezidentem
některého smluvního státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu,
ve spojení s níž došlo k zadlužení, z něhož jsou úroky placeny, a tyto úroky jdou
k tíži takové stálé provozovny nebo stálé základny, předpokládá se, že tyto úroky
mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.
7. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou placeny,
přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo
mezi oběma z nich a nějakou další osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se
skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto
článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude
v tomto případě zdaněna v souladu s právními předpisy každého smluvního státu, s
přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Čl.12
LICENČNÍ POPLATKY
1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu
druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto licenční poplatky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním
státě, v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže
skutečný vlastník licenčních poplatků je rezidentem druhého smluvního státu, daň
takto uložená nepřesáhne:
(1) 5 procent hrubé částky licenčních poplatků uvedených v odstavci
3 bodě (1);
(2) 10 procent hrubé částky licenčních poplatků uvedených v odstavci
3 bodě (2).
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace
těchto omezení.
3. Výraz "licenční poplatky" použitý v tomto článku označuje platby
jakéhokoliv druhu obdržené jako náhrada za užití nebo za právo na užití:
(1) jakéhokoliv autorského práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo
vědeckému, s výjimkou počítačového programu, a včetně kinematografických filmů nebo
filmů nebo pásek používaných pro rozhlasové nebo televizní vysílání;
(2) jakéhokoliv patentu, ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu,
tajného vzorce nebo výrobního postupu a počítačového programu nebo za užití nebo
za právo na užití průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení nebo za informace,
které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník licenčních
poplatků, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním
státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, svoji činnost prostřednictvím stálé
provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání
ze stálé základny tam umístěné a jestliže právo nebo majetek, které dávají vznik
licenčním poplatkům, se skutečně vážou k této stálé provozovně nebo stálé základně.
V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký
případ jde.
5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže
plátcem je rezident tohoto státu. Jestliže však plátce licenčních poplatků, ať je
nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu
nebo stálou základnu, ve spojení s níž vznikla povinnost platit licenční poplatky,
a tyto licenční poplatky jdou k tíži takové stálé provozovny nebo stálé základny,
předpokládá se, že tyto licenční poplatky mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá
provozovna nebo stálá základna umístěna.
6. Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují k užití, právu
nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů mezi
plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou, částku,
kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů,
použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka
plateb, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna v souladu s právními předpisy
každého smluvního státu, s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Čl.13
ZISKY ZE ZCIZENÍ MAJETKU
1. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení nemovitého
majetku uvedeného v článku 6 a umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny
v tomto druhém státě.
2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí provozního majetku
stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě,
nebo movitého majetku, který patří ke stálé základně, kterou má k dispozici rezident
jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě za účelem vykonávání nezávislého
povolání, včetně zisků ze zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým
podnikem) nebo takové stálé základny, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
3. Zisky ze zcizení majetku, který je částí provozního majetku podniku
a pozůstávajícího z lodí, člunů, letadel, železničních nebo silničních vozidel provozovaných
tímto podnikem v mezinárodní dopravě, nebo movitého majetku sloužícího k provozování
těchto lodí, člunů, letadel, železničních nebo silničních vozidel, podléhají zdanění
jen ve smluvním státě, v němž se nachází místo hlavního vedení podniku.
4. Zisky ze zcizení jakéhokoliv jiného majetku, než který je uveden v odstavcích
1, 2 a 3, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, jehož je zcizitel rezidentem.
Čl.14
NEZÁVISLÁ POVOLÁNÍ
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze svobodného
povolání nebo jiných činností nezávislého charakteru, podléhají zdanění jen v tomto
státě, vyjma následujících případů, kdy takové příjmy mohou být rovněž zdaněny ve
druhém smluvním státě:
(1) jestliže má tento rezident pravidelně k dispozici ve druhém smluvním
státě stálou základnu za účelem vykonávání svých činností; v takovém případě jen
taková část příjmů, jakou lze přičíst této stálé základně, může být zdaněna v tomto
druhém státě; nebo
(2) jestliže jeho pobyt ve druhém státě po jedno nebo více období v
úhrnu přesahuje 183 dny v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období začínajícím nebo končícím
v příslušném daňovém roce; v takovém případě jen taková část příjmů, která je pobírána
z jeho činností vykonávaných v tomto druhém státě, může být zdaněna v tomto druhém
státě.
2. Do počítání období zmíněných v odstavci 1 bodě (2) se zahrnují následující
dny:
(1) všechny dny fyzické přítomnosti včetně dní příjezdů a odjezdů a
(2) dny strávené mimo stát činnosti, jako jsou soboty a neděle, státní
svátky, dovolené a služební cesty přímo spojené s vykonáváním činnosti příjemce v
tomto státě, po kterých bylo v činnosti na území tohoto státu pokračováno.
3. Výraz "svobodné povolání" zahrnuje obzvláště nezávislé činnosti vědecké,
literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelské, jakož i nezávislé činnosti lékařů,
právníků, inženýrů, architektů, dentistů a účetních znalců.
Čl.15
ZAMĚSTNÁNÍ
1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního
státu z důvodu zaměstnání, podléhají s výhradou ustanovení článků 16, 18, 19 a 20
zdanění jen v tomto státě, pokud zaměstnání není vykonáváno ve druhém smluvním státě.
Je-li tam zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny z něj pobírané zdaněny v tomto
druhém státě.
2. Odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z důvodu zaměstnání
vykonávaného ve druhém smluvním státě, podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce
1 zdanění jen v prvně zmíněném státě, jestliže všechny následující podmínky jsou
splněny:
(1) příjemce je zaměstnán ve druhém státě po jedno nebo více období
nepřesahující v úhrnu 183 dny v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období začínajícím nebo
končícím v příslušném daňovém roce a
(2) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele, který
není rezidentem druhého státu, a
(3) odměny nejdou k tíži stálé provozovny nebo stálé základny, kterou
má zaměstnavatel ve druhém státě.
3. Do počítání období zmíněných v odstavci 2 bodě (1) se zahrnují následující
dny:
(1) všechny dny fyzické přítomnosti včetně dní příjezdů a odjezdů a
(2) dny strávené mimo stát činnosti, jako jsou soboty a neděle, státní
svátky, dovolené a služební cesty přímo spojené se zaměstnáním příjemce v tomto státě,
po kterých bylo v činnosti na území tohoto státu pokračováno.
4. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku mohou být odměny pobírané
z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi, člunu, letadla, železničního nebo
silničního vozidla, která je provozována, který je provozován nebo které je provozováno
v mezinárodní dopravě, zdaněny ve smluvním státě, v němž se nachází místo hlavního
vedení podniku.
Čl.16
TANTIÉMY
Tantiémy a jiné podobné odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního
státu jako člen správní rady nebo jakéhokoliv jiného obdobného orgánu společnosti,
která je rezidentem druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
Čl.17
UMĚLCI A SPORTOVCI
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako na veřejnosti
vystupující umělec, jako divadelní, filmový, rozhlasový nebo televizní umělec nebo
hudebník nebo jako sportovec z takovýchto osobně vykonávaných činností ve druhém
smluvním státě, mohou být bez ohledu na ustanovení článků 14 a 15 zdaněny v tomto
druhém státě.
2. Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem nebo sportovcem
neplynou umělci nebo sportovci samému, nýbrž jiné osobě, mohou být tyto příjmy bez
ohledu na ustanovení článků 7, 14 a 15 zdaněny ve smluvním státě, ve kterém jsou
činnosti umělce nebo sportovce vykonávány.
Čl.18
PENZE
Penze a jiné podobné platy vyplácené rezidentu smluvního státu z důvodu
dřívějšího zaměstnání podléhají s výhradou ustanovení článku 19 odstavce 2 zdanění
jen v tomto státě.
Čl.19
VEŘEJNÉ FUNKCE
1. (1) Platy, mzdy a jiné podobné odměny, jiné než penze, vyplácené
jedním smluvním státem nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu
fyzické osobě za služby prokazované tomuto státu nebo útvaru nebo úřadu, podléhají
zdanění jen v tomto státě.
(2) Takové platy, mzdy a jiné podobné odměny však podléhají zdanění
jen ve druhém smluvním státě, jestliže služby jsou prokazovány v tomto státě a fyzická
osoba, která je rezidentem tohoto státu:
- je státním příslušníkem tohoto státu;
nebo
- se nestala rezidentem tohoto státu jen z důvodu prokazování těchto služeb.
2. (1) Jakékoli penze vyplácené jedním smluvním státem nebo nižším správním
útvarem nebo místním úřadem tohoto státu nebo vyplácené z fondů, které zřídily, fyzické
osobě za služby prokázané tomuto státu nebo útvaru nebo úřadu podléhají zdanění jen
v tomto státě.
(2) Takové penze však podléhají zdanění jen ve druhém smluvním státě,
jestliže fyzická osoba je rezidentem a státním příslušníkem tohoto státu.
3. Ustanovení článků 15, 16, 17 a 18 se použijí na platy, mzdy a jiné podobné
odměny a na penze za služby prokázané v souvislosti s průmyslovou nebo obchodní činností
vykonávanou některým smluvním státem nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem
tohoto státu.
Čl.20
STUDENTI
1. Platby, které dostává za účelem úhrady nákladů své výživy, vzdělávání
nebo praktické výuky, vyučování nebo přípravy student nebo žák, který je nebo bezprostředně
před svým příjezdem do jednoho smluvního státu byl rezidentem druhého smluvního státu
a který se zdržuje v prvně zmíněném státě pouze za účelem svého vzdělávání nebo praktické
výuky, vyučování nebo přípravy, nepodléhají zdanění v tomto státě za předpokladu,
že takovéto platby plynou ze zdrojů mimo tento stát.
2. Pokud jde o podpory, stipendia a odměny ze zaměstnání, které nejsou
předmětem odstavce 1, bude mít student nebo žák uvedený v odstavci 1, kromě toho,
právo v průběhu takového vzdělávání nebo praktické výuky, vyučování nebo přípravy
na stejná daňová osvobození, slevy nebo snížení, která přísluší rezidentům smluvního
státu, v němž se zdržuje.
Čl.21
OSTATNÍ PŘÍJMY
1. Části příjmů rezidenta smluvního státu, ať mají zdroj kdekoliv, o kterých
se nepojednává v předchozích článcích této smlouvy, podléhají zdanění jen v tomto
státě.
2. Ustanovení odstavce 1 se nepoužijí na příjmy jiné než příjmy z nemovitého
majetku, který je definován v článku 6 odstavci 2, jestliže příjemce takových příjmů,
který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě svoji
činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v
tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné a jestliže právo
nebo majetek, pro které se příjmy platí, se skutečně vážou k této stálé provozovně
nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku
14 podle toho, o jaký případ jde.
Čl.22
MAJETEK
1. Majetek představovaný nemovitým majetkem uvedeným v článku 6, který
je vlastněn rezidentem jednoho smluvního státu a umístěn ve druhém smluvním státě,
může být zdaněn v tomto druhém státě.
2. Majetek představovaný movitým majetkem, který je částí provozního majetku
stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě,
nebo movitým majetkem, který patří ke stálé základně, kterou má k dispozici rezident
jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě za účelem vykonávání nezávislého
povolání, může být zdaněn v tomto druhém státě.
3. Majetek představovaný majetkem, který je částí provozního majetku podniku
a pozůstávající z lodí, člunů, letadel, železničních nebo silničních vozidel provozovaných
tímto podnikem v mezinárodní dopravě, nebo movitého majetku sloužícího k provozování
těchto lodí, člunů, letadel, železničních nebo silničních vozidel, podléhá zdanění
jen ve smluvním státě, v němž se nachází místo hlavního vedení podniku.
4. Všechny ostatní části majetku rezidenta smluvního státu podléhají zdanění
jen v tomto státě.
Čl.23
VYLOUČENÍ DVOJÍHO ZDANĚNÍ
1. Jestliže rezident jednoho smluvního státu pobírá příjem nebo vlastní
majetek, který může být v souladu s ustanoveními této smlouvy zdaněn ve druhém smluvním
státě, prvně zmíněný stát povolí:
(1) snížit daň z příjmů tohoto rezidenta o částku rovnající se dani
z příjmů zaplacené v tomto druhém státě;
(2) snížit daň z majetku tohoto rezidenta o částku rovnající se majetkové
dani zaplacené v tomto druhém státě.
Částka, o kterou se daň sníží, však v žádném
případě nepřesáhne tu část daně z příjmů nebo majetkové daně, vypočtené před jejím
snížením, která poměrně připadá, podle toho, o jaký případ jde, na příjem nebo majetek,
který může být zdaněn v tomto druhém státě.
2. Jestliže, v souladu s jakýmkoliv ustanovením Smlouvy, příjem pobíraný
nebo majetek vlastněný rezidentem jednoho smluvního státu je osvobozen od zdanění
v tomto státě, tento stát může přesto, při výpočtu částky daně ze zbývajících příjmů
nebo majetku tohoto rezidenta, vzít v úvahu osvobozený příjem nebo majetek.
Čl.24
ZÁKAZ DISKRIMINACE
1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni ve druhém
smluvním státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které
jsou jiné nebo tíživější než zdanění a spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou
být podrobeni státní příslušníci tohoto druhého státu, kteří jsou, zejména s ohledem
na rezidenci, ve stejné situaci. Toto ustanovení se bez ohledu na ustanovení článku
1 vztahuje rovněž na osoby, které nejsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.
2. Zdanění stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve druhém
smluvním státě, nebo stálé základny, jež má k dispozici rezident jednoho smluvního
státu ve druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější než zdanění
podniků nebo rezidentů tohoto druhého státu vykonávajících tytéž činnosti.
3. Nic v tomto článku nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu,
aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu jakékoliv osobní úlevy, slevy a snížení
daně z důvodu osobního stavu nebo povinností k rodině, které přiznává svým vlastním
rezidentům.
4. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku 9, článku 11 odstavce 7
nebo článku 12 odstavce 6, budou úroky, licenční poplatky a jiné výlohy placené podnikem
jednoho smluvního státu rezidentu druhého smluvního státu odčitatelné pro účely stanovení
zdanitelných zisků takového podniku za stejných podmínek, jako kdyby byly placeny
rezidentu prvně zmíněného státu. Podobně jakékoliv dluhy podniku jednoho smluvního
státu vůči rezidentu druhého smluvního státu budou pro účely stanovení zdanitelného
majetku takového podniku odčitatelné za stejných podmínek, jako kdyby byly smluveny
vůči rezidentu prvně zmíněného státu.
5. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž kapitál je zcela nebo zčásti,
přímo nebo nepřímo vlastněn nebo kontrolován jedním nebo více rezidenty druhého smluvního
státu, nebudou podrobeny v prvně zmíněném státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem
s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a spojené povinnosti,
kterým jsou nebo mohou být podrobeny ostatní podobné podniky prvně zmíněného státu.
6. Ustanovení tohoto článku se bez ohledu na ustanovení článku 2 vztahují
na daně všeho druhu a pojmenování.
Čl.25
ŘEŠENÍ PŘÍPADŮ DOHODOU
1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států
vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními této smlouvy,
může, bez ohledu na opravné prostředky, které poskytují vnitrostátní právní předpisy
těchto států, předložit svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je rezidentem,
nebo, pokud její případ spadá pod článek 24 odstavec 1, úřadu smluvního státu, jehož
je státním příslušníkem. Případ musí být předložen do tří let od prvního oznámení
opatření vedoucího ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními Smlouvy.
2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a nebude-li
sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit případ vyřešit vzájemnou dohodou
s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se zamezilo zdanění, které není
v souladu se Smlouvou. Jakákoliv dosažená dohoda bude uskutečněna bez ohledu na jakékoliv
časové lhůty ve vnitrostátních právních předpisech smluvních států.
3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit vzájemnou dohodou
jakékoliv obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu nebo provádění
Smlouvy. Mohou rovněž spolu konzultovat za účelem vyloučení dvojího zdanění v případech
neupravených ve Smlouvě.
4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem dosažení
dohody ve smyslu předchozích odstavců.
Čl.26
VÝMĚNA INFORMACÍ
1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat takové informace,
u nichž lze předpokládat, že jsou relevantní ve vztahu k provádění ustanovení této
smlouvy nebo ve vztahu k provádění nebo vymáhání vnitrostátních právních předpisů,
které se vztahují na daně všeho druhu a pojmenování ukládané jménem smluvních států
nebo jejich nižších správních útvarů nebo místních úřadů, pokud zdanění, které upravují,
není v rozporu se Smlouvou. Výměna informací není omezena články 1 a 2.
2. Veškeré informace obdržené smluvním státem podle odstavce 1 budou udržovány
v tajnosti stejným způsobem jako informace získané podle vnitrostátních právních
předpisů tohoto státu a budou poskytnuty pouze osobám nebo úřadům (včetně soudů a
správních úřadů), které se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, které jsou uvedeny
v odstavci 1, vymáháním nebo trestním stíháním ve věci těchto daní, rozhodováním
o opravných prostředcích ve vztahu k těmto daním nebo dozorem výše uvedeného. Tyto
osoby nebo úřady použijí tyto informace jen k těmto účelům. Mohou sdělit tyto informace
při veřejných soudních řízeních nebo v soudních rozhodnutích.
3. Ustanovení odstavců 1 a 2 nebudou v žádném případě vykládána tak,
že ukládají smluvnímu státu povinnost:
(1) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy a
správní praxi tohoto nebo druhého smluvního státu;
(2) poskytnout informace, které nemohou být získány na základě právních
předpisů nebo v běžném správním řízení tohoto nebo druhého smluvního státu;
(3) poskytnout informace, které by odhalily jakékoliv obchodní, hospodářské,
průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní postup, nebo informace,
jejichž sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.
4. Jestliže jsou v souladu s tímto článkem jedním smluvním státem požadovány
informace, druhý smluvní stát použije svých opatření zaměřených na získávání informací,
aby získal požadované informace, i když tento druhý stát takové informace nepotřebuje
pro své vlastní daňové účely. Povinnost obsažená v předchozí větě podléhá omezením
odstavce 3, ale v žádném případě nebudou tato omezení vykládána tak, že umožňují
smluvnímu státu odmítnout poskytnout informace pouze z toho důvodu, že nemá domácí
zájem na takových informacích.
5. Ustanovení odstavce 3 nebudou v žádném případě vykládána tak, že umožňují
smluvnímu státu odmítnout poskytnout informace pouze z toho důvodu, že informacemi
disponuje banka, jiná finanční instituce, pověřenec nebo osoba, která jedná v zastoupení
nebo jako zmocněnec, nebo proto, že se informace vztahují k vlastnickým podílům na
osobě.
Čl.27
ČLENOVÉ DIPLOMATICKÝCH MISÍ A KONZULÁRNÍCH ÚŘADŮ
Nic v této smlouvě se nedotýká daňových výsad členů diplomatických misí
nebo konzulárních úřadů, které jim přísluší na základě obecných pravidel mezinárodního
práva nebo na základě ustanovení zvláštních dohod.
Čl.28
VSTUP V PLATNOST
1. Smluvní státy si vzájemně diplomatickou cestou oznámí splnění postupů
požadovaných jejich vnitrostátními právními předpisy pro vstup této smlouvy v platnost.
Tato smlouva vstoupí v platnost dnem pozdějšího z těchto oznámení a její ustanovení
se budou provádět:
(1) v Srbsku a Černé Hoře:
pokud jde o daně z příjmů pobíraných a daně
z majetku vlastněného v každém daňovém roce začínajícím 1. ledna v kalendářním roce
následujícím po roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost, nebo později;
(2) v České republice:
- pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje,
na příjmy vyplácené nebo připisované k 1. lednu v kalendářním roce následujícím po
roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost, nebo později;
- pokud jde o ostatní daně
z příjmů a daně z majetku, na příjmy nebo majetek za každý daňový rok začínající
1. ledna v kalendářním roce následujícím po roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost,
nebo později.
2. Ustanovení Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a
Socialistickou federativní republikou Jugoslávie o zamezení dvojího zdanění v oboru
daní z příjmu a z majetku, která byla podepsána v Praze dne 2. listopadu 1981, přestanou
být platná a přestanou se provádět ve vztazích mezi Českou republikou a Srbskem a
Černou Horou dnem, kterým se začne provádět tato smlouva.
Čl.29
VÝPOVĚĎ
Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena některým smluvním
státem. Každý smluvní stát může diplomatickou cestou, podáním výpovědi Smlouvu vypovědět,
a to nejméně šest měsíců před koncem každého kalendářního roku následujícího po období
pěti let ode dne vstupu Smlouvy v platnost. V takovém případě se Smlouva přestane
provádět:
(1) v Srbsku a Černé Hoře:
pokud jde o daně z příjmů pobíraných a daně
z majetku vlastněného v každém daňovém roce začínajícím 1. ledna v kalendářním roce
následujícím po roce, v němž byla dána výpověď, nebo později;
(2) v České republice:
- pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje,
na příjmy vyplácené nebo připisované k 1. lednu v kalendářním roce následujícím po
roce, v němž byla dána výpověď, nebo později;
- pokud jde o ostatní daně z příjmů
a daně z majetku, na příjmy nebo majetek za každý daňový rok začínající 1. ledna
v kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla dána výpověď, nebo později.
Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto smlouvu.
Dáno v Praze dne 11. listopadu 2004 ve dvou původních vyhotoveních v anglickém
jazyce.
Za vládu České republiky Za radu ministrů Srbska a Černé Hory Cyril Svoboda v. r. Vuk Draškovič v. r. ministr zahraničních věcí ministr zahraničních věcí
PROTOKOL
zrušen
Příloha
Sdělení Ministerstva financí České republiky č. j. MF-5860/2017/15-89
ke Smlouvě mezi vládou České republiky a radou ministrů Srbska a Černé Hory
o zamezení dvojímu zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku1) (dále jen "Smlouva")
v návaznosti na Mnohostrannou úmluvu o implementaci opatření k boji proti snižování
daňového základu a přesouvání zisků ve vztahu k daňovým smlouvám2) (dále jen "Úmluva")
Zpracovatel: Ing. Martin Boreš
Telefon: 257 044 467
Článek 1
Ministerstvo financí České republiky sděluje, že se Smlouva na základě
výhrad a notifikací učiněných Českou republikou a Srbskem ve vztahu k Úmluvě mění
v kontextu jejího provádění mezi Českou republikou a Srbskem následovně:
1) Nový text preambule Smlouvy zní:
"Vláda České republiky a rada ministrů Srbska a Černé Hory,
zamýšlejíce vylučovat dvojí zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku,
a to aniž by byly vytvářeny příležitosti k nezdanění nebo ke sníženému zdanění skrze
daňové úniky či prostřednictvím vyhýbání se daňové povinnosti (včetně prostřednictvím
uspořádání, která se nazývají "treaty-shopping" a která jsou zacílena na získání
úlev stanovených ve Smlouvě, a to v nepřímý prospěch rezidentů třetích jurisdikcí),
se dohodly takto:".
2) Pro účely Smlouvy se rozumí, že následující ustanovení je její nedílnou
součástí:
"Jestliže se dá usuzovat s ohledem na všechny relevantní skutečnosti a
okolnosti, že získání výhody plynoucí ze Smlouvy bylo jedním z hlavních cílů jakéhokoliv
opatření nebo jakékoliv transakce přímo nebo nepřímo vedoucích k této výhodě, tato
výhoda, bez ohledu na jiná ustanovení Smlouvy, nebude poskytnuta ve vztahu k části
příjmu nebo majetku, pokud není prokázáno, že poskytnutí této výhody v dané situaci
by bylo v souladu s účelem a cílem příslušných ustanovení Smlouvy.".
Článek 2
Výše uvedené změny Smlouvy se v obou smluvních státech provádějí následovně:
1) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje z částek vyplácených nebo
připisovaných nerezidentům, jestliže skutečnost dávající vzniknout takovým daním
nastala k 1. lednu 2021 nebo později; a
2) pokud jde o všechny ostatní daně, na daně ukládané za zdaňovací období
začínající 1. března 2021 nebo později.
Ing. Václav Zíka, v. r.
pověřený řízením odboru Daně z příjmů a účetnictví
1) Smlouva mezi vládou České republiky a radou ministrů Srbska a Černé Hory o
zamezení dvojímu zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku byla vyhlášena pod č.
88/2005 Sb.m.s., Protokol k ní ve Sb.m.s. č. 26/2011
2) Mnohostranná úmluva o implementaci opatření k boji proti snižování daňového
základu a přesouvání zisků ve vztahu k daňovým smlouvám byla vyhlášena pod č. 32/2020
Sb.m.s.