138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon)

(1) Při nakládání s povrchovými a podzemními vodami je nutno dbát o jejich ochranu a zabezpečovat jejich hospodárné a národohospodářsky účelné využívání a pečovat o to, aby nedocházelo k porušování vodohospodářských ani jiných důležitých zájmů společnosti.

(2) Organizace, které nakládají s povrchovými, popřípadě podzemními vodami, jsou povinny provádět účinné úpravy v technologii výroby tak, aby bylo dosaženo co nejracionálnějšího a opětovného využití vody a zajištěna obnova, popřípadě zlepšení jakosti vody, a pokud spravují vodohospodářská díla nebo zařízení, umožňující toto nakládání, jsou povinny řádně o ně pečovat.

(3) Při výstavbě obytných souborů, nových závodů a obdobných zařízení, popřípadě při jejich rekonstrukcích jsou investorské organizace povinny zabezpečit i jejich zásobování vodou a odvádění, čištění, popřípadě jiné zneškodňování odpadních vod z nich tak, aby nebyla ohrožena jakost povrchových a podzemních vod; splnění této povinnosti jsou povinny zajišťovat investorské organizace a plánovací orgány již při plánování uvedených investičních akcí. Bez splnění povinností uvedených v prvé větě výstavba nebo rekonstrukce nesmí být schválena, povolena ani uskutečněna.

(1) Každý může bez povolení nebo souhlasu vodohospodářského orgánu odebírat povrchovou vodu pro drobnou vlastní potřebu, popřípadě ji jinak užívat, pokud k takovým odběrům, popř. užívání není třeba zvláštního technického zařízení. Rovněž není třeba povolení nebo souhlasu vodohospodářského orgánu k zachycování povrchové vody jednoduchými zařízeními (§ 38 odst. 2) na jednotlivých nemovitostech nebo ke změně jejího přirozeného odtoku za účelem ochrany uvedených nemovitostí proti škodlivým účinkům těchto vod.

(2) Při užívání vod podle odstavce 1 se nesmějí poškozovat břehy, vodohospodářská díla a zařízení, zařízení pro chov ryb, ohrožovat jakost nebo zdravotní nezávadnost vod, narušovat přírodní prostředí, zhoršovat odtokové poměry a porušovat práva a právem chráněné zájmy jiných.

(3) Vodohospodářský orgán může užívání vod podle odstavce 1 bez náhrady upravit, omezit, popř. zakázat, vyžadují-li to vodohospodářské nebo jiné důležité zájmy společnosti, bezpečnost osob nebo vodohospodářských děl, popř. zařízení, ochrana rybářství, nebo dochází-li při něm k porušování ustanovení odstavce 2.

(1) K užívání povrchových vod k plavbě a plavení dříví není třeba povolení ani souhlasu vodohospodářského orgánu. Přitom se však nesmějí poškozovat břehy, vodohospodářská díla a zařízení, zařízení pro chov ryb, porušovat práva a právem chráněné zájmy jiných.

(2) Vypouštět vody z plavidel do povrchových vod lze jen tehdy, pokud odpovídají ukazatelům přípustného stupně znečištění (§ 23 odst. 2). Provozovatel plavidla je povinen zabránit úniku oleje, pohonných látek, popele nebo jiných škodlivých látek z něho do povrchových vod, opatřit za tím účelem plavidlo potřebným zařízením a udržovat je ve stavu schopném řádného provozu.

(3) Správci přístavů jsou povinni zabezpečovat, aby škodlivé látky uvedené v odstavci 2 mohly být z plavidla odstraňovány tak, aby se zabránilo jejich vniknutí do povrchových vod.

(4) Ústřední vodohospodářský orgán České socialistické republiky a ústřední vodohospodářský orgán Slovenské socialistické republiky (dále jen "ústřední vodohospodářský orgán republiky") může v dohodě s federálním ministerstvem dopravy a s dotčenými ústředními orgány státní správy republiky podrobněji upravit, omezit nebo zakázat užívání vod k plavbě a k plavení dříví, vyžadují-li to vodohospodářské nebo jiné důležité zájmy společnosti, popřípadě podrobněji upravit povinnosti stanovené v odstavcích 2 a 3.

(5) Péče o splavnost vodních toků a budování vodních cest přísluší ústřednímu vodohospodářskému orgánu republiky s výjimkou vodních cest dopravně významných. Věci plavebního provozu a působnosti orgánů státní správy ve věcech plavby upravují zvláštní předpisy.³⁾

(1) Užívání důlních vod pro vlastní potřebu důlních organizací⁴⁾ nevyžaduje povolení ani souhlasu vodohospodářského orgánu.

(2) Pokud důlní organizace nepotřebují důlní vody k vlastnímu provozu, jsou povinny umožnit odběr nebo jiné užívání pro ně nepotřebného množství vody těm, jimž k tomu dal vodohospodářský orgán povolení [§ 8 odst. 1 písm. e)].

(2) Povolení podle odstavce 1 písm. a) není třeba, jde-li o jednorázový odběr vod v případech obecného nebezpečí. Povolení není rovněž třeba k užívání povrchových vod při cvičení ozbrojených sil a ozbrojených bezpečnostních sborů; v těchto případech postupují ozbrojené síly a ozbrojené bezpečnostní sbory v dohodě s okresním národním výborem obdobně podle předpisů o obraně Československé socialistické republiky.⁶⁾

(3) Vodohospodářský orgán v povolení stanoví účel a dobu, pro kterou povolení vydává, a jeho rozsah; podle potřeby stanoví povinnosti, popřípadě podmínky, za kterých povolení uděluje.

(4) Pokud vodohospodářský orgán nestanovil jinak, přecházejí práva a povinnosti vyplývající z povolení, které bylo uděleno pro účel spojený s užíváním určitého nemovitého majetku, na dalšího nabyvatele, popřípadě uživatele takového majetku, pokud bude nadále tento majetek sloužit účelu, pro který bylo povolení uděleno. Další nabyvatelé, popřípadě uživatelé jsou povinni oznámit vodohospodářským orgánům, že došlo k převodu nebo přechodu majetku, s nímž bylo spojeno povolení, a to do dvou měsíců ode dne jeho převodu.

(1) Ke zřízení vodohospodářských děl (§ 38), k jejich změnám a zrušení je třeba povolení vodohospodářského orgánu.

(2) Vodohospodářský orgán v povolení vodohospodářského díla stanoví povinnosti, popřípadě podmínky, za kterých je uděluje. Podle potřeby uloží žadateli o povolení zřídit vodní značku (cejch), popřípadě předložit mu ke schválení návrh manipulačního nebo provozního řádu vodohospodářského díla.

(3) Povolení vodohospodářského díla je současně rozhodnutím o přípustnosti stavby podle zákona o stavebním řádu. Stavební úřad dává k těmto dílům souhlas podle zvláštních předpisů⁷⁾ pouze z hlediska zajištění souladu s územními plány a územními rozhodnutími.

(4) U vodohospodářských děl přísluší vodohospodářským orgánům působnost stavebních úřadů podle stavebního řádu, s výjimkou působnosti ve věcech vyvlastnění. Vodohospodářský orgán, který je příslušný k povolení vodohospodářského díla, rozhoduje též o jeho uvedení do trvalého provozu (užívání) podle zvláštních předpisů.⁸⁾

(5) Zanikne-li povolení udělené podle § 8 odst. 1, rozhodne vodohospodářský orgán o podmínkách dalšího trvání, popřípadě zrušení vodohospodářského díla,které umožňovalo povolené nakládání s vodou.

(2) Povolení k vodohospodářským dílům (§ 9) a k některým činnostem (§ 10) zanikají, nepřikročí-li oprávněný k jejich provádění do 2 let od vydání povolení, popřípadě v delší lhůtě, kterou vodohospodářský orgán v povolení stanovil.

(2) Zátopová území a rozsah pozemků uvedených v odstavci 1 písm. a) stanoví na návrh správce toku vodohospodářský orgán a oznamuje je příslušným stavebním úřadům a dotčeným místním národním výborům.

(3) Orgány, vydávající podle jiných předpisů povolení ke stavbám, zařízením nebo činnostem, uvedeným v odstavci 1, nevydají povolení, pokud jim žadatel nepředloží souhlas vodohospodářského orgánu.

(4) Souhlasu podle odstavce 1 není třeba k dočasným stavbám, zařízením, popřípadě činnostem, jichž je třeba při cvičení ozbrojených sil a ozbrojených bezpečnostních sborů; v těchto případech postupují ozbrojené síly a ozbrojené bezpečnostní sbory v dohodě s okresním národním výborem obdobně podle předpisů o obraně Československé socialistické republiky.

(5) O zániku platnosti souhlasu ke stavbám nebo zařízením platí obdobně § 12 odst. 2. O zániku platnosti souhlasu k činnostem uvedeným v odstavci 1 písm. d) a e) platí obdobně § 12 odst. 1.

(1) Při investiční činnosti kteréhokoliv odvětví národního hospodářství je investor již ve stadiu zpracování přípravné dokumentace nebo jejích změn povinen požádat příslušný vodohospodářský orgán o vyjádření, zda je plánovaná investice z vodohospodářského hlediska možná, popřípadě za jakých podmínek. Investor je povinen k žádosti o schválení projektového úkolu připojit vyjádření vodohospodářského orgánu.

(2) Vyjádření vodohospodářského orgánu je třeba i k přípravě změn ve výrobním procesu nebo v rozsahu výroby a ke změně a úpravě vodohospodářských děl, i když se tyto změny a úpravy neprojeví v investiční oblasti, ale ovlivňují vodní hospodářství.

(3) Vyjádření nenahrazuje povolení ani souhlas a není rozhodnutím podle předpisů o správním řízení.

(1) Při projektování, výstavbě, správě, provozu a údržbě vodohospodářských děl, při nakládání s povrchovými vodami a při těžbě říčního materiálu z koryt vodních toků je třeba přihlížet k potřebám a ochraně rybářství a rekreace.

(2) Náklady na zařízení a opatření na ochranu rybářství u nově budovaných vodohospodářských děl nese jejich investor. Náklady na odstranění zařízení škodlivých rybářství u vybudovaných vodohospodářských děl hradí ten, kdo žádá o jejich odstranění. Vodohospodářský orgán může se zřetelem na zvláštní okolnosti rozhodnout jinak.

(3) Ústřední vodohospodářský orgán republiky může v dohodě s dotčenými ústředními orgány státní správy a rybářským svazem republiky stanovit vyhláškou podrobnosti o výstavbě zařízení, o jiných opatřeních na ochranu rybářství a o úhradě příslušných nákladů, jakož i k provádění odstavce 1.

(4) Ústřední vodohospodářský orgán republiky může po projednání s příslušnými ústředními orgány státní správy upravit užívání vodních toků k rekreaci a vymezit přitom oprávnění a povinnosti orgánů, organizací a občanů.

(1) Vyžadují-li to důležité zájmy společnosti, zejména je-li přechodný nedostatek vody, může vodohospodářský orgán bez náhrady upravit na dobu nezbytně nutnou nakládání s vodami, povolené podle § 8 odst. 1, popřípadě toto nakládání omezit nebo i zakázat. Takováto opatření provede po projednání s dotčenými organizacemi, pokud to mimořádnost situace nevylučuje.

(2) Dojde-li k mimořádnému omezení nebo znemožnění odběrů povrchové nebo podzemní vody, povolených podle § 8 odst. 1 písm. a) nebo b), které vede k vážnému ohrožení důležitých zájmů společnosti, je vodohospodářský orgán povinen učinit v dohodě s příslušnými orgány opatření k nápravě. Přitom může též rozhodnout o tom, kdo, jakým způsobem a v jakém rozsahu je povinen provést opatření k zajištění náhradního odběru vody, popřípadě k jejímu dovážení. Úhradu nutných nákladů spojených s uloženými opatřeními může vodohospodářský orgán požadovat na tom, kdo mimořádné omezení nebo znemožnění odběrů způsobil. Rozhodnutí vodohospodářského orgánu se nedotýká odpovědnosti k náhradě škody toho, kdo takové omezení nebo znemožnění odběrů vody způsobil.

(1) Správci (vlastníci, uživatelé) zemědělských nebo lesních pozemků a rybníků jsou povinni obhospodařovat je takovým způsobem, který by nejen uchovával vodohospodářsky vhodné podmínky z hlediska množství a jakosti vod, ale i napomáhal ke zlepšení vodohospodářských poměrů. Zejména jsou povinni zabraňovat nepříznivým odtokovým poměrům, splavování půdy a dbát o udržování půdní vláhy a zlepšování retenční schopnosti rybníků.

(2) Vodohospodářský orgán může po projednání s dotčenými orgány správcům (vlastníkům, uživatelům) zemědělských a lesních pozemků a rybníků uložit, která opatření, směřující ke splnění povinností uvedených v odstavci 1, mají provést.

(1) Oblasti, které pro své přírodní podmínky tvoří významnou přirozenou akumulaci vod, může vláda České socialistické republiky a vláda Slovenské socialistické republiky (dále jen "vláda republiky") stanovit za chráněné oblasti přirozené akumulace vod (dále jen "chráněné vodohospodářské oblasti").

(2) Vláda republiky, při stanovení chráněných vodohospodářských oblastí upraví, popřípadě zakáže činnosti, které v nich ohrožují vodohospodářské poměry.

(1) Ochrannými pásmy se pro účely tohoto zákona rozumějí území stanovená k ochraně vydatnosti, jakosti nebo zdravotní nezávadnosti vodních zdrojů povrchových nebo podzemních vod určených pro zásobování pitnou vodou (dále jen "vodní zdroj").

(2) Ochranná pásma se dělí na ochranná pásma prvního stupně, která slouží k ochraně vodního zdroje v bezprostředním okolí jímacího nebo odběrného zařízení, a ochranná pásma druhého stupně, která slouží k ochraně vodního zdroje v územích stanovených vodohospodářským orgánem tak, aby nemohlo dojít k ohrožení jeho vydatnosti, jakosti nebo zdravotní nezávadnosti.

(3) Ochranná pásma stanoví, změní nebo zruší rozhodnutím vodohospodářský orgán na návrh nebo z vlastního podnětu. Dnem nabytí právní moci rozhodnutí vodohospodářského orgánu o stanovení nebo změně ochranného pásma vznikne věcné břemeno k dotčeným nemovitostem; práva a povinnosti vyplývající z věcného břemene přecházejí na právní nástupce oprávněných a povinných osob. Návrh na stanovení ochranných pásem je povinen podat ten, kdo žádá o povolení k odběru vody z vodního zdroje, s výjimkou vodárenských nádrží, kde je návrh povinen podat vlastník nádrže. Návrh na změnu ochranných pásem podává podle potřeb zajištění ochrany vydatnosti, jakosti nebo zdravotní nezávadnosti vodního zdroje ten, kdo má povolení k odběru vody z tohoto vodního zdroje, s výjimkou vodárenských nádrží, kde návrh na změnu podává vlastník nádrže. Pravomocné rozhodnutí o stanovení, změně nebo zrušení ochranného pásma zašle vodohospodářský orgán příslušnému katastrálnímu úřadu k provedení záznamu v katastru nemovitostí.^8a)

(4) V ochranných pásmech je zakázáno provádět činnosti ohrožující nebo poškozující vydatnost, jakost nebo zdravotní nezávadnost vodních zdrojů. Tyto činnosti stanoví vodohospodářský orgán po projednání s dotčenými orgány státní správy v rozhodnutí o stanovení nebo změně ochranného pásma podle odstavce 3. Vodohospodářský orgán může též v rozhodnutí o stanovení nebo změně ochranných pásem po projednání s dotčenými orgány státní správy omezit užívání nemovitostí a stanovit podmínky k ochraně vydatnosti, jakosti nebo zdravotní nezávadnosti vodního zdroje.

(5) Vlastník nemovitosti, případně osoba, která k ní vykonává právo hospodaření podle zvláštních předpisů,^8b) má nárok na náhradu za prokázané omezení užívání nemovitosti v ochranných pásmech.

(6) Náklady spojené s technickými úpravami v ochranných pásmech a náhrady za prokázané omezení užívání nemovitostí v ochranných pásmech nese ten, kdo má povolení k odběru vody z vodního zdroje, pro který se stanoví ochranná pásma, s výjimkou vodárenských nádrží, kde tyto náklady a náhrady nese vlastník vodárenské nádrže.

(7) Nedojde-li mezi vlastníkem nemovitosti, případně osobou, která k nemovitosti vykonává právo hospodaření podle zvláštních předpisů,^8b) a tím, kdo je povinen poskytnout náhradu za prokázané omezení užívání nemovitostí v ochranných pásmech (odstavec 6), k dohodě o její výši, rozhodne o její výši na návrh vlastníka nemovitosti nebo osoby, která k nemovitosti vykonává právo hospodaření podle zvláštních předpisů,^8b) nebo toho, kdo je povinen poskytnout náhradu, soud.

(8) Ústřední vodohospodářský orgán republiky vyhláškou stanoví seznam vodárenských nádrží a zásady pro stanovení a změny ochranných pásem.

(1) Vodárenské toky jsou úseky vodních toků zvlášť určené jako zdroje vody k hromadnému zásobování obyvatelstva vodou. Vodohospodářské orgány jsou povinny při rozhodování, týkajícím se těchto toků, přihlížet k jejich určení a dbát o postupné odstraňování jejich dosavadního znečišťování.

(2) Vodárenské toky a jejich povodí stanoví vyhláškou ústřední vodohospodářský orgán republiky po projednání s dotčenými ústředními orgány státní správy. Přitom může stanovit, že stavby nebo provozování některých činností v povodí vodárenských toků vyžadují povolení, popřípadě souhlasu vodohospodářského orgánu.

Pokud není stanoveno jinak (§ 19 odst. 6), řídí se úhrada nákladů na opatření, která byla uložena podle § 17 až 20 k ochraně jakosti nebo zdravotní nezávadnosti povrchových nebo podzemních vod, zvláštními předpisy.⁹⁾ Na náklady na opatření, která byla uložena z jiných důvodů než k ochraně jakosti nebo zdravotní nezávadnosti povrchových nebo podzemních vod, může vodohospodářský orgán, který je uloží, poskytnout příspěvek, jestliže by jejich vynaložení pro toho, kdo je má nést, znamenalo zvlášť citelnou újmu; vodohospodářský orgán však příspěvek neposkytne, jde-li současně o opatření k využití zemědělských pozemků podle předpisů o ochraně zemědělského půdního fondu^,10) která provádějí správci (vlastníci, uživatelé) pozemků na vlastní náklad.

(1) Za odpadní vody se považují vody použité v sídlištích, obcích, domech, závodech, ve zdravotnických zařízeních a jiných objektech či zařízeních, pokud po použití mají změněnou jakost (složení nebo teplotu), jakož i jiné vody z nich odtékající, pokud mohou ohrozit jakost povrchových nebo podzemních vod.

(2) Ústřední vodohospodářský orgán republiky může podrobněji vymezit, které vody se podle odstavce 1 považují za vody odpadní.

(1) Kdo vypouští odpadní nebo zvláštní vody do vod povrchových nebo podzemních, je povinen dbát, aby jakost povrchových nebo podzemních vod nebyla ohrožena nebo zhoršena. Za tím účelem je povinen zejména zajišťovat zneškodňování vypouštěných vod způsobem odpovídajícím současnému stavu technického pokroku a měřit objem vypouštěných vod a míru jejich znečištění v souladu s podmínkami stanovenými v rozhodnutí vodohospodářského orgánu. Výsledky těchto měření je povinen předávat vodohospodářskému orgánu, který rozhodnutí vydal. Vodohospodářský orgán může rozhodnutím uložit místo a způsob měření objemu vypouštěných odpadních vod a míry jejich znečištění a stanovit četnost předkládání výsledků těchto měření.

(2) Při povolování vypouštění odpadních a zvláštních vod (§ 8) je vodohospodářský orgán vázán ustanoveními tohoto zákona, ukazateli přípustného stupně znečištění vod a dalšími právními předpisy.^10a)

(3) Vláda nařízením stanoví ukazatele přípustného znečištění vod a jejich hodnoty a vymezí případy, kdy na základě rozhodnutí vodohospodářského orgánu mohou být vypouštěny odpadní a zvláštní vody s vyššími hodnotami ukazatelů přípustného stupně znečištění vod.

(4) Vyžadují-li to nutné zájmy ochrany vod, může vodohospodářský orgán stanovit hodnoty ukazatelů přípustného stupně znečištění vod nižší, případně stanovit i další ukazatele a jejich hodnoty. Vodohospodářský orgán může po časově omezenou dobu povolit vypouštění odpadních a zvláštních vod s vyššími hodnotami ukazatelů přípustného stupně znečištění vod. Při rozhodování vodohospodářský orgán postupuje v souladu s nařízením vlády vydaným podle odstavce 3.

(1) Veřejné kanalizace jsou určeny k hromadnému odvádění, popřípadě i zneškodňování odpadních a srážkových vod z obcí a sídlišť. V pochybnostech, zda jde o veřejnou kanalizaci, rozhoduje vodohospodářský orgán.

(2) Provoz veřejné kanalizace se řídí kanalizačním řádem. Kanalizační řád stanoví nejvyšší přípustnou míru znečištění vod vypouštěných do veřejné kanalizace, popřípadě nejvyšší přípustné množství těchto vod a seznam látek, které nejsou odpadními vodami a jejichž vniknutí do veřejné kanalizace musí být zabráněno, popřípadě další podmínky jejího provozu. Kanalizační řád schvaluje vodohospodářský orgán na návrh žadatele.

(3) Vody, které k dodržení nejvyšší přípustné míry znečištění vyžadují předchozí čištění, mohou být vypouštěny do veřejné kanalizační sítě jen s povolením vodohospodářského orgánu. Vodohospodářský orgán může povolení udělit jen tehdy, bude-li zajištěno vyčištění těchto vod na stupeň odpovídající kanalizačnímu řádu. O změně, popřípadě zrušení tohoto povolení platí ustanovení § 11 obdobně.

(4) Organizace spravující veřejnou kanalizaci smí na ni připojit pouze nemovitosti, popřípadě jejich části a zařízení, v nichž vznikají vody, jejichž znečištění nepřesahuje nejvyšší přípustnou míru znečištění, stanovenou kanalizačním řádem, a nemovitosti, jejich části a zařízení, z nichž bylo vypouštění odpadních vod podle odstavce 3 povoleno.

(5) Dojde-li mezi správcem veřejné kanalizace a tím, kdo žádá o připojení na ni, ke sporu o zřízení přípojky, rozhodne o připojení vodohospodářský orgán.

(6) Ústřední vodohospodářský orgán republiky může upravit vyhláškou správu a provoz veřejných kanalizací a stanovit všeobecné podmínky pro odvádění odpadních vod těmito kanalizacemi a vydá směrnice pro vypracování návrhů kanalizačních řádů.

(1) Kdo zachází s látkami, které nejsou odpadními vodami a které mohou ohrozit jakost nebo zdravotní nezávadnost povrchových nebo podzemních vod, je povinen dbát zvláštních předpisů, které stanoví, za jakých podmínek lze s takovými látkami zacházet z hlediska ochrany jakosti povrchových a podzemních vod. Není-li zacházení s uvedenými látkami z tohoto hlediska zvláštními předpisy upraveno, je každý, kdo s těmito látkami zachází, povinen učinit taková opatření, aby nevnikly do povrchových nebo podzemních vod anebo aby neohrozily jejich jakost nebo zdravotní nezávadnost.

(2) Vodohospodářský orgán může v odůvodněných případech povolit z ustanovení druhé věty odstavce 1 výjimky.

(3) Mytí motorových vozidel a provozních mechanismů ve vodních tocích nebo na místech, ze kterých by pohonné hmoty nebo mazadla mohly ohrozit jakost nebo zdravotní nezávadnost povrchových nebo podzemních vod, je zakázáno.

(4) Ústřední vodohospodářský orgán republiky může v dohodě s dotčenými ústředními orgány státní správy stanovit k ochraně povrchových a podzemních vod podmínky, za kterých lze nakládat s látkami uvedenými v odstavci 1 a za kterých lze povolovat výjimky podle odstavce 2.

(1) Kdo způsobí nebo zjistí mimořádné závažné zhoršení, popřípadě ohrožení jakosti povrchových vod nebo podzemních vod (dále jen "havárie"), je povinen to neprodleně hlásit národnímu výboru, popřípadě orgánu Veřejné bezpečnosti. Organizace, která v souvislosti s porušením kanalizačního řádu ohrozí jakost povrchových vod, je povinna to neprodleně hlásit též organizaci spravující veřejnou kanalizaci.

(2) Dojde-li k havárii mimořádného rozsahu, která může závažným způsobem ohrozit životy nebo zdraví lidí nebo způsobit značné škody na majetku, platí při zabraňování škodlivým následkům havárie přiměřeně ustanovení § 42 odst. 2.

(3) Podrobnosti o hlášení havárií a o spolupráci jednotlivých orgánů a organizací při nich a při odstraňování jejich škodlivých následků stanoví vyhláškou ústřední vodohospodářský orgán republiky v dohodě s ministerstvem vnitra republiky a ministerstvem zdravotnictví republiky.

(1) Vodohospodářský orgán uloží tomu, kdo nedovoleným vypouštěním vod^10b) nebo nedovoleným nakládáním s látkami škodlivými vodám^10b) znečistí povrchové nebo podzemní vody nebo tímto ohrozí jejich jakost (dále jen "původce závadného stavu"), povinnost provést opatření k odstranění závadného stavu, zejména směřující k zabránění dalšího znečišťování nebo ohrožování jakosti povrchových a podzemních vod, popřípadě též opatření k zajištění náhradního odběru vody (dále jen "opatření k nápravě").

(2) Vodohospodářský orgán uloží podle potřeby ochrany vod opatření k nápravě nabyvateli majetku získaného způsobem uvedeným ve zvláštním právním předpise,^10c) a který není původcem závadného stavu, ale k jehož majetku takto získanému je závadný stav vázán. Takto postupuje vodohospodářský orgán v případě, že nabyvatel tohoto majetku jej získal s vědomím ekologické zátěže a byla-li s ním uzavřena zvláštní smlouva^10d) nebo byla-li mu poskytnuta sleva z kupní ceny z důvodu závadného stavu, jenž je předmětem opatření k nápravě. Tímto způsobem postupuje vodohospodářský orgán i v případě, existuje-li dosud původce závadného stavu.

(3) Povinnosti plynoucí z opatření k nápravě uloženého původci závadného stavu nebo nabyvateli majetku podle odstavce 1 nebo 2 přecházejí na jejich právní nástupce.

(4) Nesplní-li opatření k nápravě ten, jemuž bylo opatření k nápravě uloženo, a hrozí-li nebezpečí z prodlení, jeho provedení zabezpečí na náklady toho, jemuž bylo opatření k nápravě uloženo, příslušný vodohospodářský orgán.

(5) Nelze-li opatření k nápravě uložit podle odstavce 1 a nejedná-li se o případ právního nástupnictví podle odstavce 3 a hrozí-li nebezpečí z prodlení, nezbytná opatření k nápravě zabezpečí příslušný vodohospodářský orgán. V tomto případě vodohospodářský orgán nařídí provedení opatření k nápravě právnické osobě nebo fyzické osobě podnikající podle zvláštních předpisů,^10e) která je k provedení opatření k nápravě odborně a technicky způsobilá. Účastníkem řízení je jen tato osoba; odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek.

(6) Náklady na provedení opatření k nápravě nese ten, jemuž bylo opatření k nápravě uloženo. V případě uvedeném v odstavci 5 nese tyto náklady příslušný okresní úřad.

(7) Vlastníci (uživatelé) majetku, na němž závadný stav vázne, nebo jejichž majetku je nutno použít při odstranění závadného stavu a kteří nejsou těmi, jimž bylo opatření k nápravě uloženo, jsou povinni strpět provedení opatření k nápravě uloženého nebo nařízeného vodohospodářským orgánem. Za tím účelem jsou povinni zejména umožnit vstup, popřípadě vjezd na své nemovitosti a strpět omezení obvyklého užívání nemovitostí.

(8) Pro vstup, popřípadě vjezd do objektů a zařízení Armády České republiky, Policie České republiky, Bezpečnostní informační služby a Vězeňské služby České republiky platí zvláštní předpisy.^10f)

(9) Ten, jemuž bylo opatření k nápravě uloženo, a vodohospodářský orgán v případech uvedených v odstavcích 4 a 5 jsou povinni při provádění uložených opatření k nápravě na cizích nemovitostech co nejvíce šetřit práv vlastníků (uživatelů) dotčených nemovitostí a vstup, popřípadě vjezd a zamýšlená omezení obvyklého užívání nemovitostí jim předem oznámit. Po dokončení opatření k nápravě jsou ti, jimž byla opatření k nápravě uložena, povinni na své náklady uvést pozemky do předchozího stavu, pokud se s jejich vlastníky nedohodli jinak; jsou-li opatření k nápravě prováděna na základě nařízení vodohospodářského orgánu podle odstavce 5, hradí tyto náklady příslušný okresní úřad.

(10) Náhradu za majetkovou újmu nebo omezení vzniklá vlastníkům (uživatelům) při provádění opatření k nápravě na cizích nemovitostech hradí ten, jemuž bylo opatření k nápravě uloženo. V případě uvedeném v odstavci 5 hradí tuto náhradu příslušný okresní úřad. Právo na náhradu musí být uplatněno u toho, jemuž bylo opatření k nápravě uloženo, nebo u příslušného okresního úřadu do šesti měsíců od jeho vzniku, jinak zaniká. Tímto ustanovením není dotčeno právo na náhradu škody.