58/2010 Sb.m.s.
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 20. listopadu 2007 byla v Praze podepsána
Smlouva mezi
Českou republikou a Bosnou a Hercegovinou o zamezení dvojímu zdanění a zabránění
daňovému úniku v oboru
daní z příjmu a z majetku.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky ji ratifikoval.
Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 27 odst. 1 dne 12. května 2010
a její ustanovení se
provádějí v souladu se zněním písmen a) a b) téhož článku.
Dnem, kterým se začala provádět tato smlouva, přestala být platná a přestala se provádět
ve vztazích mezi
Českou republikou a Bosnou a Hercegovinou ustanovení Smlouvy mezi Československou
socialistickou republikou
a Socialistickou federativní republikou Jugoslávie o zamezení dvojího zdanění v oboru
daní z příjmu
a z majetku, podepsané v Praze dne 2. listopadu 1981 a vyhlášené pod č. 99/1983 Sb.
Anglické znění Smlouvy a její překlad do českého jazyka se vyhlašují současně.
SMLOUVA
MEZI
ČESKOU REPUBLIKOU
A
BOSNOU A HERCEGOVINOU
O ZAMEZENÍ DVOJÍMU ZDANĚNÍ A ZABRÁNĚNÍ DAŇOVÉMU ÚNIKU
V OBORU DANÍ Z PŘÍJMU A Z MAJETKU
PŘEKLAD
ČESKA REPUBLIKA A BOSNA A HERCEGOVINA,
přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu
a z majetku,
se dohodly takto:
Článek 1
OSOBY, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které jsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních
států.
Článek 2
DANĚ, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE
1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu a z majetku ukládané jménem každého
ze smluvních států nebo jeho
nižších správních útvarů nebo místních úřadů, ať je způsob vybírání jakýkoli.
2. Za daně z příjmu a z majetku se považují všechny daně vybírané z celkového příjmu,
z celkového majetku nebo
z částí příjmu nebo majetku, včetně daní ze zisků ze zcizení movitého nebo nemovitého
majetku, daní z celkového
objemu mezd či platů vyplácených podniky a rovněž daní z přírůstku majetku.
3. Současné daně, na které se Smlouva vztahuje, jsou zejména:
a) v České republice:
(dále nazývané „česká daň“);
(i) daň z příjmů fyzických osob;
(ii) daň z příjmů právnických osob;
(iii) daň z nemovitostí;
b) v Bosně a Hercegovině:
(dále nazývané „daň Bosny a Hercegoviny“).
(i) daň z platu;
(ii) daň ze zisku podniku;
(iii) daň z příjmů z hospodářské a profesní činnosti;
(iv) daň z výnosu ze zemědělství a lesnictví;
(v) daň z nemovitostí;
(vi) daň z výnosu z majetku a majetkových práv;
(vii) daň z výnosu z autorských práv, patentů a technických inovací;
(viii) daň z hrubého příjmu fyzické osoby;
4. Smlouva se bude rovněž vztahovat na jakékoliv daně stejného nebo v zásadě podobného
druhu, které budou
ukládány po datu podpisu Smlouvy vedle nebo místo současných daní. Příslušné úřady
smluvních států si
vzájemně sdělí veškeré podstatné změny, které budou provedeny v jejich daňových zákonech.
Článek 3
VŠEOBECNÉ DEFINICE
1. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:
a) výraz „Česká republika“ označuje území České republiky, na kterém jsou, podle
českých právních předpisů
a v souladu s mezinárodním právem, vykonávána svrchovaná práva České republiky;
b) výraz „Bosna a Hercegovina“ označuje území Bosny a Hercegoviny, na kterém jsou,
podle právních předpisů
Bosny a Hercegoviny a v souladu s mezinárodním právem, vykonávána svrchovaná práva
Bosny a Hercegoviny;
c) výrazy „jeden smluvní stát“ a „druhý smluvní stát“ označují, podle souvislosti,
Českou republiku nebo Bosnu
a Hercegovinu;
d) výraz „nižší správní útvar“ označuje, v případě Bosny a Hercegoviny, entity: Federace
Bosny a Hercegoviny
a Republika srbská, a Oblast Brčko Bosny a Hercegoviny;
e) výraz „osoba“ zahrnuje fyzickou osobu, společnost a všechna jiná sdružení osob;
f) výraz „společnost“ označuje jakoukoliv právnickou osobu nebo jakéhokoliv nositele
práv považovaného pro
účely zdanění za právnickou osobu;
g) výraz „podnik“ se vztahuje k vykonávání jakékoliv činnosti;
h) výrazy „podnik jednoho smluvního státu“ a „podnik druhého smluvního státu“ označují,
podle souvislosti,
podnik provozovaný rezidentem jednoho smluvního státu a podnik provozovaný rezidentem
druhého smluvního
státu;
i) výraz „státní příslušník“ označuje:
(i) každou fyzickou osobu, která je státním občanem některého smluvního státu;
(ii) každou právnickou osobu, osobní společnost nebo sdružení zřízené podle právních
předpisů platných
v některém smluvním státě;
j) výraz „činnost“ zahrnuje rovněž vykonávání svobodného povolání a jiných činností
nezávislého charakteru;
k) výraz „mezinárodní doprava“ označuje jakoukoli dopravu lodí, člunem, letadlem,
silničním nebo železničním
vozidlem provozovanou podnikem, který má místo svého hlavního vedení v jednom smluvním
státě, vyjma
případů, kdy je loď provozována, člun provozován nebo letadlo, silniční nebo železniční
vozidlo provozováno
pouze mezi místy v druhém smluvním státě;
l) výraz „příslušný úřad“ označuje:
(i) v případě České republiky, ministra financí nebo jeho zmocněného zástupce;
(ii) v případě Bosny a Hercegoviny, ministerstvo financí a státní pokladny Bosny
a Hercegoviny nebo jeho
zmocněného zástupce.
2. Pokud jde o provádění Smlouvy v jakémkoliv čase některým ze smluvních států, bude
mít každý výraz, který
v ní není definován, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad, takový význam, jenž
mu náleží v tomto čase
podle právních předpisů tohoto státu pro účely daní, na které se Smlouva vztahuje,
přičemž jakýkoliv význam
podle používaných daňových zákonů tohoto státu bude převažovat nad významem daným
výrazu podle jiných
právních předpisů tohoto státu.
Článek 4
REZIDENT
1. Výraz „rezident smluvního státu“ označuje pro účely této smlouvy každou osobu,
která je podle právních
předpisů tohoto státu podrobena v tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého
pobytu, místa založení,
místa vedení nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria a rovněž zahrnuje tento stát
a jakýkoliv nižší správní
útvar nebo místní úřad tohoto státu. Tento výraz však nezahrnuje žádnou osobu, která
je podrobena zdanění
v tomto státě pouze z důvodu příjmu ze zdrojů v tomto státě nebo majetku tam umístěného.
2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem obou smluvních
států, bude její postavení
určeno následujícím způsobem:
a) předpokládá se, že tato osoba je rezidentem pouze toho státu, ve kterém má k dispozici
stálý byt; jestliže má
k dispozici stálý byt v obou státech, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho
státu, ke kterému má užší osobní
a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů);
b) jestliže nemůže být určeno, ve kterém státě má tato osoba středisko svých životních
zájmů nebo jestliže nemá
k dispozici stálý byt v žádném státě, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho
státu, ve kterém se obvykle
zdržuje;
c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo v žádném z nich, předpokládá
se, že je rezidentem
pouze toho státu, jehož je státním příslušníkem;
d) jestliže je tato osoba státním příslušníkem obou států nebo žádného z nich, upraví
příslušné úřady smluvních
států tuto otázku vzájemnou dohodou.
3. Jestliže osoba, jiná než osoba fyzická, je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem
obou smluvních států, předpokládá
se, že je rezidentem pouze toho státu, v němž se nachází místo jejího hlavního vedení.
Článek 5
STÁLÁ PROVOZOVNA
1. Výraz „stálá provozovna“ označuje pro účely této smlouvy trvalé místo k výkonu
činnosti, jehož prostřednictvím
je zcela nebo zčásti vykonávána činnost podniku.
2. Výraz „stálá provozovna“ zahrnuje obzvláště:
a) místo vedení části podniku;
b) závod;
c) kancelář;
d) továrnu;
e) dílnu a
f) důl, naleziště ropy nebo plynu, lom nebo jakékoliv jiné místo těžby přírodních
zdrojů.
3. Výraz „stálá provozovna“ rovněž zahrnuje:
a) staveniště nebo stavební, montážní nebo instalační projekt nebo dozor s tím spojený,
avšak pouze pokud
takové staveniště, projekt nebo dozor trvá déle než dvanáct měsíců;
b) poskytování služeb, včetně poradenských nebo manažerských služeb, podnikem jednoho
smluvního státu
nebo prostřednictvím zaměstnanců nebo jiných pracovníků najatých podnikem pro tento
účel, avšak pouze
pokud činnosti takového charakteru trvají na území druhého smluvního státu po jedno
nebo více období přesahující
v úhrnu šest měsíců v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období.
4. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku se předpokládá, že výraz „stálá
provozovna“ nezahrnuje:
a) zařízení, které se využívá pouze za účelem uskladnění, vystavení nebo dodání zboží
patřícího podniku;
b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem uskladnění, vystavení
nebo dodání;
c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem zpracování jiným
podnikem;
d) trvalé místo k výkonu činnosti, které se udržuje pouze za účelem nákupu zboží
nebo shromažďování informací
pro podnik;
e) trvalé místo k výkonu činnosti, které se udržuje pouze za účelem vykonávání jakékoliv
jiné činnosti, která má
pro podnik přípravný nebo pomocný charakter;
f) trvalé místo k výkonu činnosti, které se udržuje pouze k vykonávání jakéhokoliv
spojení činností uvedených
v písmenech a) až e), pokud celková činnost trvalého místa k výkonu činnosti vyplývající
z tohoto spojení je
přípravného nebo pomocného charakteru.
5. Jestliže, bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2, osoba - jiná než nezávislý zástupce,
na kterého se vztahuje
odstavec 6 - jedná ve smluvním státě na účet podniku a má a obvykle vykonává oprávnění
uzavírat smlouvy
jménem podniku, má se za to, že tento podnik má stálou provozovnu v tomto státě ve
vztahu ke všem činnostem,
které tato osoba provádí pro podnik, pokud činnosti této osoby nejsou omezeny na
činnosti uvedené v odstavci 4,
které, pokud by byly vykonávány prostřednictvím trvalého místa k výkonu činnosti,
by nezakládaly z tohoto
trvalého místa k výkonu činnosti stálou provozovnu podle ustanovení tohoto odstavce.
6. Nemá se za to, že podnik má stálou provozovnu ve smluvním státě jenom proto, že
v tomto státě vykonává
svoji činnost prostřednictvím makléře, generálního komisionáře nebo jakéhokoliv jiného
nezávislého zástupce,
pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti.
7. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu, ovládá
nebo je ovládána společností,
která je rezidentem druhého smluvního státu nebo která v tomto druhém státě vykonává
svoji činnost (ať prostřednictvím
stálé provozovny nebo jinak), neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou
provozovnu
druhé společnosti.
Článek 6
PŘÍJMY Z NEMOVITÉHO MAJETKU
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z nemovitého majetku (včetně
příjmů ze zemědělství
nebo lesnictví) umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém
státě.
2. Výraz „nemovitý majetek“ má takový význam, jenž mu náleží podle právních předpisů
smluvního státu,
v němž je daný majetek umístěn. Výraz zahrnuje v každém případě příslušenství nemovitého
majetku, živý
a mrtvý inventář užívaný v zemědělství a lesnictví, práva, pro která platí ustanovení
občanského práva vztahující
se na pozemky, právo požívání nemovitého majetku a práva na proměnlivé nebo pevné
platby za těžení nebo za
přivolení k těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních zdrojů; lodě,
čluny a letadla se nepovažují za
nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy pobírané z přímého užívání, nájmu nebo
každého jiného způsobu
užívání nemovitého majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy z nemovitého majetku podniku.
Článek 7
ZISKY PODNIKŮ
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto státě, pokud
podnik nevykonává svoji
činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna.
Jestliže podnik vykonává
svoji činnost tímto způsobem, mohou být zisky podniku zdaněny ve druhém státě, avšak
pouze v takovém
rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v druhém smluvním
státě prostřednictvím stálé
provozovny, která je tam umístěna, přisuzují se, s výhradou ustanovení odstavce 3,
v každém smluvním státě této
stálé provozovně zisky, které by byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik
vykonávala stejné nebo
obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela nezávislá ve styku
s podnikem, jehož je
stálou provozovnou.
3. Při stanovení zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady vynaložené pro
účely stálé provozovny,
včetně výloh vedení a všeobecných správních výloh takto vynaložených, ať vznikly
ve státě, v němž je stálá
provozovna umístěna, či jinde.
4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky, které mají být přičteny
stálé provozovně, na
základě rozdělení celkových zisků podniku jeho různým částem, nic v odstavci 2 nevylučuje,
aby tento smluvní
stát stanovil zisky, jež mají být zdaněny, tímto obvyklým rozdělením; použitý způsob
rozdělení musí být však
takový, aby výsledek byl v souladu se zásadami stanovenými v tomto článku.
5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že pouze nakupovala
zboží pro podnik.
6. Zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, se pro účely předchozích odstavců
stanoví každý rok stejným
způsobem, pokud neexistují dostatečné důvody pro jiný postup.
7. Jestliže zisky zahrnují části příjmů, o nichž se pojednává odděleně v jiných článcích
této smlouvy, nebudou
ustanovení oněch článků dotčena ustanoveními tohoto článku.
Článek 8
MEZINÁRODNÍ DOPRAVA
1. Zisky z provozování lodí, člunů, letadel, silničních nebo železničních vozidel
v mezinárodní dopravě podléhají
zdanění jen ve smluvním státě, v němž se nachází místo hlavního vedení podniku.
2. Jestliže místo hlavního vedení podniku vodní dopravy je na palubě lodi nebo člunu,
považuje se za umístěné ve
smluvním státě, v němž se nachází domovský přístav lodi nebo člunu, nebo, není-li
takový domovský přístav, ve
smluvním státě, jehož je provozovatel lodi nebo člunu rezidentem.
3. Ustanovení odstavce 1 platí rovněž pro zisky z účasti na poolu, společném provozu
nebo mezinárodní provozní
organizaci.
Článek 9
SDRUŽENÉ PODNIKY
1. Jestliže
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na vedení, kontrole
nebo kapitálu podniku
druhého smluvního státu, nebo
b) tytéž osoby se podílejí přímo nebo nepřímo na vedení, kontrole nebo kapitálu podniku
jednoho smluvního
státu i podniku druhého smluvního státu
a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních nebo finančních
vztazích vázány podmínkami,
které sjednaly nebo jim byly uloženy a které se liší od podmínek, které by byly sjednány
mezi nezávislými
podniky, mohou jakékoliv zisky, které by, nebýt těchto podmínek, byly docíleny jedním
z podniků, ale vzhledem
k těmto podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto podniku a následně
zdaněny.2. Jestliže jeden smluvní stát zahrne do zisků podniku tohoto státu - a následně zdaní
- zisky, které podniku
druhého smluvního státu byly zdaněny v tomto druhém státě, a zisky takto zahrnuté
jsou zisky, které by byly
docíleny podnikem prvně zmíněného státu, kdyby podmínky sjednané mezi oběma podniky
byly takové, jaké by
byly sjednány mezi nezávislými podniky, upraví tento druhý stát přiměřeně částku
daně tam uložené z těchto
zisků. Při stanovení této úpravy se přihlédne k jiným ustanovením této smlouvy, a
bude-li to nutné, příslušné
úřady smluvních států se za tím účelem vzájemně poradí.
3. Ustanovení odstavce 2 se nepoužijí v případě podvodu, hrubé nedbalosti nebo vědomého
zanedbání.
Článek 10
DIVIDENDY
1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem jednoho smluvního státu,
rezidentu druhého smluvního
státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, jehož je společnost,
která je vyplácí,
rezidentem, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník
dividend je rezidentem
druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne 5 procent hrubé částky dividend.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace tohoto omezení.
Tento odstavec se nedotýká zdanění zisků společnosti, z nichž jsou dividendy vypláceny.
3. Výraz „dividendy“ použitý v tomto článku označuje příjmy z akcií nebo jiných práv,
s výjimkou pohledávek,
s podílem na zisku, jakož i jiné příjmy, které jsou podrobeny stejnému daňovému režimu
jako příjmy z akcií
podle právních předpisů státu, jehož je společnost, která provádí platbu, rezidentem.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník dividend, který
je rezidentem jednoho
smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, jehož je rezidentem společnost
vyplácející dividendy, svoji
činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, a jestliže účast,
pro kterou se dividendy vyplácejí,
se skutečně váže k této stálé provozovně. V takovém případě se použijí ustanovení
článku 7.
5. Jestliže společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu, dosahuje zisky
nebo příjmy z druhého
smluvního státu, nemůže tento druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností,
ledaže tyto dividendy jsou
vypláceny rezidentu tohoto druhého státu nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí,
se skutečně váže ke
stálé provozovně, která je umístěna v tomto druhém státě, ani podrobit nerozdělené
zisky společnosti dani
z nerozdělených zisků společnosti, i když vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky
pozůstávají zcela nebo
zčásti ze zisků nebo z příjmů majících zdroj v tomto druhém státě.
Článek 11
ÚROKY
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a skutečně vlastněné rezidentem druhého
smluvního státu podléhají
zdanění jen v tomto druhém státě.
2. Výraz „úroky“ použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek jakéhokoliv
druhu, ať zajištěných či
nezajištěných zástavním právem na nemovitosti a majících či nemajících právo účasti
na zisku dlužníka, a zvláště,
příjmy z vládních cenných papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů, včetně prémií
a výher, které se vážou
k těmto cenným papírům, obligacím nebo dluhopisům. Penále ukládané za pozdní platbu
se nepovažuje za úroky
pro účely tohoto článku. Výraz „úroky“ nezahrnuje žádnou část příjmu, která je považována
za dividendu podle
ustanovení článku 10 odstavce 3.
3. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, jestliže skutečný vlastník úroků, který je
rezidentem jednoho smluvního
státu, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, svoji činnost
prostřednictvím stálé provozovny,
která je tam umístěna, a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně
váže k této stálé
provozovně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7.
4. Předpokládá se, že úroky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je rezident
tohoto státu. Jestliže však
plátce úroků, ať je nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním
státě stálou provozovnu, ve
spojení s níž došlo k zadlužení, z něhož jsou úroky placeny, a tyto úroky jdou k
tíži takové stálé provozovny,
předpokládá se, že tyto úroky mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá provozovna
umístěna.
5. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou placeny, přesahuje,
v důsledku zvláštních
vztahů mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich a nějakou další
osobou, částku, kterou
by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí
se ustanovení tohoto
článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude
v tomto případě zdaněna
v souladu s právními předpisy každého smluvního státu, s přihlédnutím k ostatním
ustanovením této smlouvy.
Článek 12
LICENČNÍ POPLATKY
1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého
smluvního státu
mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto licenční poplatky však mohou být, vyjma případu druhu plateb, který je uveden
v písmenu a) odstavce 3,
rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů
tohoto státu, avšak jestliže
skutečný vlastník licenčních poplatků je rezidentem druhého smluvního státu, daň
takto uložená nepřesáhne
10 procent hrubé částky licenčních poplatků.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace tohoto omezení.
3. Výraz „licenční poplatky“ použitý v tomto článku označuje platby jakéhokoliv druhu
obdržené jako náhrada
za užití nebo za právo na užití:
a) jakéhokoliv autorského práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému, s
výjimkou počítačového
programu a včetně kinematografických filmů a filmů nebo pásek pro televizní nebo
rozhlasové vysílání;
b) jakéhokoliv patentu, ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce
nebo výrobního postupu
a počítačového programu, nebo jakéhokoliv průmyslového, obchodního nebo vědeckého
zařízení, nebo za informace,
které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník licenčních
poplatků, který je rezidentem
jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční
poplatky zdroj, svoji
činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, a jestliže právo
nebo majetek, které dávají vznik
licenčním poplatkům, se skutečně vážou k této stálé provozovně. V takovém případě
se použijí ustanovení článku 7.
5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem
je rezident tohoto státu.
Jestliže však plátce licenčních poplatků, ať je nebo není rezidentem některého smluvního
státu, má ve smluvním
státě stálou provozovnu, ve spojení s níž vznikla povinnost platit licenční poplatky,
a tyto licenční poplatky jdou
k tíži takové stálé provozovny, předpokládá se, že tyto licenční poplatky mají zdroj
v tom státě, ve kterém je stálá
provozovna umístěna.
6. Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují k užití, právu nebo informaci,
za které jsou placeny,
přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo
mezi oběma z nich a nějakou
další osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby
nebylo takových vztahů,
použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka
plateb, která ji přesahuje, bude
v tomto případě zdaněna v souladu s právními předpisy každého smluvního státu, s
přihlédnutím k ostatním
ustanovením této smlouvy.
Článek 13
ZISKY ZE ZCIZENÍ MAJETKU
1. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení nemovitého majetku
uvedeného v článku 6,
který je umístěn ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí provozního majetku stálé provozovny,
jež má podnik
jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, včetně zisků ze zcizení takové
stálé provozovny (samotné
nebo spolu s celým podnikem), mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
3. Zisky ze zcizení majetku, který je částí provozního majetku podniku a pozůstávajícího
z lodí, člunů, letadel,
silničních nebo železničních vozidel provozovaných tímto podnikem v mezinárodní dopravě
nebo z movitého
majetku sloužícího k provozování těchto lodí, člunů, letadel, silničních nebo železničních
vozidel, podléhají
zdanění jen ve smluvním státě, v němž se nachází místo hlavního vedení podniku.
4. Zisky ze zcizení jakéhokoliv jiného majetku, než který je uveden v odstavcích
1, 2 a 3, podléhají zdanění jen ve
smluvním státě, jehož je zcizitel rezidentem.
Článek 14
PŘÍJMY ZE ZAMĚSTNÁNÍ
1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu
z důvodu zaměstnání,
podléhají s výhradou ustanovení článků 15, 17, 18 a 19 zdanění jen v tomto státě,
pokud zaměstnání není vykonáváno
ve druhém smluvním státě. Je-li tam zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny z něj
pobírané
zdaněny v tomto druhém státě.
2. Odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z důvodu zaměstnání vykonávaného
ve druhém
smluvním státě, podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdanění jen v prvně
zmíněném státě, jestliže
všechny následující podmínky jsou splněny:
a) příjemce je zaměstnán ve druhém státě po jedno nebo více období nepřesahující
v úhrnu 183 dny v jakémkoliv
dvanáctiměsíčním období začínajícím nebo končícím v příslušném daňovém roce a
b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele, který není rezidentem
druhého státu, a
c) odměny nejdou k tíži stálé provozovny, kterou má zaměstnavatel ve druhém státě.
3. Do počítání období zmíněných v odstavci 2 písmeno a) se zahrnují následující dny:
a) všechny dny fyzické přítomnosti včetně dní příjezdů a odjezdů a
b) dny strávené mimo stát činnosti, jako jsou soboty a neděle, státní svátky, dovolené,
a služební cesty přímo
spojené se zaměstnáním příjemce v tomto státě, po kterých bylo v činnosti na území
tohoto státu pokračováno.
4. Výraz „zaměstnavatel“ zmíněný v odstavci 2 písmeno b) označuje osobu, která má
právo na vykonanou práci
a která nese odpovědnost a riziko spojené s vykonáváním práce.
5. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku mohou být odměny pobírané z důvodu
zaměstnání vykonávaného
na palubě lodi, která je provozována, člunu, který je provozován, nebo na palubě
letadla nebo
v silničním nebo železničním vozidle, které je provozováno v mezinárodní dopravě,
zdaněny ve smluvním státě,
v němž se nachází místo hlavního vedení podniku.
Článek 15
TANTIÉMY
Tantiémy a jiné podobné odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako
člen správní rady nebo
jakéhokoli jiného obdobného orgánu společnosti, která je rezidentem druhého smluvního
státu, mohou být
zdaněny v tomto druhém státě.
Článek 16
UMĚLCI A SPORTOVCI
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako na veřejnosti vystupující
umělec, jako divadelní,
filmový, rozhlasový nebo televizní umělec nebo hudebník nebo jako sportovec z takovýchto
osobně vykonávaných
činností ve druhém smluvním státě, mohou být bez ohledu na ustanovení článků 7 a
14 zdaněny v tomto
druhém státě.
2. Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem nebo sportovcem neplynou
umělci nebo sportovci
samému, nýbrž jiné osobě, mohou být tyto příjmy bez ohledu na ustanovení článků 7
a 14 zdaněny ve smluvním
státě, ve kterém jsou činnosti umělce nebo sportovce vykonávány.
Článek 17
PENZE
Penze a jiné podobné platy vyplácené rezidentu smluvního státu z důvodu dřívějšího
zaměstnání podléhají s výhradou
ustanovení článku 18 odstavce 2 zdanění jen v tomto státě.
Článek 18
VEŘEJNÉ FUNKCE
1. a) Platy, mzdy a jiné podobné odměny, jiné než penze, vyplácené jedním smluvním
státem nebo nižším
správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu fyzické osobě za služby prokazované
tomuto státu nebo
útvaru nebo úřadu, podléhají zdanění jen v tomto státě.
b) Takové platy, mzdy a jiné podobné odměny však podléhají zdanění jen ve druhém
smluvním státě, jestliže
služby jsou prokazovány v tomto státě a fyzická osoba, která je rezidentem tohoto
státu:
(i) je státním příslušníkem tohoto státu; nebo
(ii) se nestala rezidentem tohoto státu jen z důvodu prokazování těchto služeb.
2. a) Jakékoli penze vyplácené jedním smluvním státem nebo nižším správním útvarem
nebo místním úřadem
tohoto státu nebo vyplácené z fondů, které zřídily, fyzické osobě za služby prokázané
tomuto státu nebo útvaru
nebo úřadu podléhají zdanění jen v tomto státě.
b) Takové penze však podléhají zdanění jen ve druhém smluvním státě, jestliže fyzická
osoba je rezidentem
a státním příslušníkem tohoto státu.
3. Ustanovení článků 14, 15, 16 a 17 se použijí na platy, mzdy a jiné podobné odměny
a na penze za služby
prokázané v souvislosti s průmyslovou nebo obchodní činností vykonávanou některým
smluvním státem nebo
nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu.
Článek 19
STUDENTI
1. Platby, které dostává za účelem úhrady nákladů své výživy, vzdělávání nebo praktické
výuky, vyučování nebo
přípravy student nebo žák, který je nebo bezprostředně před svým příjezdem do jednoho
smluvního státu byl
rezidentem druhého smluvního státu a který se zdržuje v prvně zmíněném státě pouze
za účelem svého vzdělávání
nebo praktické výuky, vyučování nebo přípravy, nepodléhají zdanění v tomto státě
za předpokladu, že takovéto
platby plynou ze zdrojů mimo tento stát.
2. Pokud jde o podpory, stipendia a odměny ze zaměstnání, které nejsou předmětem
odstavce 1 tohoto článku,
bude mít student nebo žák uvedený v odstavci 1, kromě toho, právo v průběhu takového
vzdělávání nebo
praktické výuky, vyučování nebo přípravy na stejná daňová osvobození, slevy nebo
snížení, která přísluší rezidentům
státu, v němž se zdržuje.
Článek 20
OSTATNÍ PŘÍJMY
1. Části příjmů rezidenta smluvního státu, ať mají zdroj kdekoliv, o kterých se nepojednává
v předchozích
článcích této smlouvy, podléhají zdanění jen v tomto státě.
2. Ustanovení odstavce 1 se nepoužijí na příjmy jiné než příjmy z nemovitého majetku,
který je definován
v článku 6 odstavci 2, jestliže příjemce takových příjmů, který je rezidentem jednoho
smluvního státu, vykonává
v druhém smluvním státě svoji činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je
tam umístěna, a jestliže právo
nebo majetek, pro které se příjmy platí, se skutečně vážou k této stálé provozovně.
V takovém případě se použijí
ustanovení článku 7.
Článek 21
MAJETEK
1. Majetek představovaný nemovitým majetkem uvedeným v článku 6, který je vlastněn
rezidentem jednoho
smluvního státu a umístěn ve druhém smluvním státě, může být zdaněn v tomto druhém
státě.
2. Majetek představovaný movitým majetkem, který je částí provozního majetku stálé
provozovny, jež má podnik
jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, může být zdaněn v tomto druhém
státě.
3. Majetek představovaný majetkem, který je částí provozního majetku podniku a pozůstávající
z lodí, člunů,
letadel, silničních nebo železničních vozidel provozovaných tímto podnikem v mezinárodní
dopravě nebo z movitého
majetku sloužícího k provozování těchto lodí, člunů, letadel, silničních nebo železničních
vozidel, podléhá
zdanění jen ve smluvním státě, v němž se nachází místo hlavního vedení podniku.
4. Všechny ostatní části majetku rezidenta smluvního státu podléhají zdanění jen
v tomto státě.
Článek 22
VYLOUČENÍ DVOJÍHO ZDANĚNÍ
1. Jestliže rezident jednoho smluvního státu pobírá příjem nebo vlastní majetek,
který může být v souladu
s ustanoveními této smlouvy zdaněn ve druhém smluvním státě, prvně zmíněný stát povolí:
a) snížit daň z příjmů tohoto rezidenta o částku rovnající se dani z příjmů zaplacené
v tomto druhém státě;
b) snížit daň z majetku tohoto rezidenta o částku rovnající se majetkové dani zaplacené
v tomto druhém státě.
Částka, o kterou se daň sníží, však v žádném případě nepřesáhne tu část daně z příjmů
nebo majetkové daně,
vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá, podle toho, o jaký případ jde,
na příjem nebo majetek,
který může být zdaněn v tomto druhém státě.2. Jestliže, v souladu s jakýmkoliv ustanovením Smlouvy, příjem pobíraný nebo majetek
vlastněný rezidentem
jednoho smluvního státu je osvobozen od zdanění v tomto státě, tento stát může přesto,
při výpočtu částky daně
ze zbývajících příjmů nebo majetku tohoto rezidenta, vzít v úvahu osvobozený příjem
nebo majetek.
Článek 23
ZÁKAZ DISKRIMINACE
1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni ve druhém smluvním
státě žádnému zdanění
nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění
a spojené povinnosti,
kterým jsou nebo mohou být podrobeni státní příslušníci tohoto druhého státu, kteří
jsou, zejména s ohledem na
rezidenci, ve stejné situaci. Toto ustanovení se bez ohledu na ustanovení článku
1 vztahuje rovněž na osoby, které
nejsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.
2. Zdanění stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním
státě, nebude v tomto
druhém státě nepříznivější než zdanění podniků tohoto druhého státu, které vykonávají
tytéž činnosti. Toto
ustanovení nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal rezidentům
druhého smluvního
státu jakékoliv osobní úlevy, slevy a snížení daně z důvodu osobního stavu nebo rodinných
závazků, které
přiznává svým vlastním rezidentům.
3. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku 9 odstavce 1, článku 11 odstavce
5 nebo článku 12 odstavce 6,
budou úroky, licenční poplatky a jiné výlohy placené podnikem jednoho smluvního státu
rezidentu druhého
smluvního státu, odčitatelné pro účely stanovení zdanitelných zisků takového podniku
za stejných podmínek,
jako kdyby byly placeny rezidentu prvně zmíněného státu. Podobně jakékoliv dluhy
podniku jednoho smluvního
státu vůči rezidentu druhého smluvního státu budou pro účely stanovení zdanitelného
majetku takového podniku
odčitatelné za stejných podmínek, jako kdyby byly smluveny vůči rezidentu prvně zmíněného
státu.
4. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž kapitál je zcela nebo zčásti, přímo nebo
nepřímo vlastněn nebo
kontrolován jedním nebo více rezidenty druhého smluvního státu, nebudou podrobeny
v prvně zmíněném státě
žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo
tíživější než zdanění
a spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeny ostatní podobné podniky
prvně zmíněného státu.
5. Ustanovení tohoto článku se bez ohledu na ustanovení článku 2 vztahují na daně
všeho druhu a pojmenování.
Článek 24
ŘEŠENÍ PŘÍPADŮ DOHODOU
1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států vedou
nebo povedou u ní ke
zdanění, které není v souladu s ustanoveními této smlouvy, může, bez ohledu na opravné
prostředky, které
poskytují vnitrostátní právní předpisy těchto států, předložit svůj případ příslušnému
úřadu smluvního státu,
jehož je rezidentem nebo, pokud její případ spadá pod článek 23 odstavec 1, úřadu
smluvního státu, jehož je
státním příslušníkem. Případ musí být předložen do tří let od prvního oznámení opatření
vedoucího ke zdanění,
které není v souladu s ustanoveními Smlouvy.
2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a nebude-li sám schopen
najít uspokojivé
řešení, bude se snažit případ vyřešit vzájemnou dohodou s příslušným úřadem druhého
smluvního státu tak,
aby se zamezilo zdanění, které není v souladu se Smlouvou. Jakákoliv dosažená dohoda
bude uskutečněna bez
ohledu na jakékoliv časové lhůty ve vnitrostátních právních předpisech smluvních
států.
3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit vzájemnou dohodou jakékoliv
obtíže nebo pochybnosti,
které mohou vzniknout při výkladu nebo provádění Smlouvy. Mohou rovněž spolu konzultovat
za účelem
vyloučení dvojího zdanění v případech neupravených ve Smlouvě.
4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem dosažení dohody
ve smyslu předchozích
odstavců.
Článek 25
VÝMĚNA INFORMACÍ
1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat takové informace, jaké jsou
nezbytné pro provádění
ustanovení této smlouvy nebo vnitrostátních právních předpisů, které se vztahují
na daně všeho druhu a pojmenování,
jež jsou ukládány jménem smluvních států nebo jejich nižších správních útvarů nebo
místních úřadů,
pokud zdanění, které upravují, není v rozporu se Smlouvou. Výměna informací není
omezena články 1 a 2.
Veškeré informace obdržené smluvním státem budou udržovány v tajnosti stejným způsobem
jako informace
získané podle vnitrostátních právních předpisů tohoto státu a budou poskytnuty pouze
osobám nebo úřadům
(včetně soudů a správních úřadů), které se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní,
jež jsou uvedeny v první
větě, vymáháním nebo trestním stíháním ve věci těchto daní nebo rozhodováním o opravných
prostředcích ve
vztahu k těmto daním. Tyto osoby nebo úřady použijí tyto informace jen k těmto účelům.
Mohou sdělit tyto
informace při veřejných soudních řízeních nebo v soudních rozhodnutích.
2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána tak, že ukládají smluvnímu
státu povinnost:
a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy a správní praxi
tohoto nebo druhého smluvního
státu;
b) poskytnout informace, které nemohou být získány na základě právních předpisů nebo
v běžném správním
řízení tohoto nebo druhého smluvního státu;
c) poskytnout informace, které by odhalily jakékoliv obchodní, hospodářské, průmyslové,
komerční nebo profesní
tajemství nebo obchodní postup, nebo informace, jejichž sdělení by bylo v rozporu
s veřejným pořádkem.
Článek 26
ČLENOVÉ DIPLOMATICKÝCH MISÍ A KONZULÁRNÍCH ÚŘADŮ
Nic v této smlouvě se nedotýká daňových výsad členů diplomatických misí nebo konzulárních
úřadů, které jim
přísluší na základě obecných pravidel mezinárodního práva nebo na základě ustanovení
zvláštních dohod.
Článek 27
VSTUP V PLATNOST
1. Smluvní státy si vzájemně oznámí diplomatickou cestou splnění postupů požadovaných
jejich vnitrostátními
právními předpisy pro vstup této smlouvy v platnost. Tato smlouva vstoupí v platnost
dnem pozdějšího z těchto
oznámení a její ustanovení se budou provádět:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené nebo připisované
k 1. lednu v kalendářním
roce následujícím po roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost, nebo později;
b) pokud jde o ostatní daně z příjmů a daně z majetku, na příjmy nebo majetek za
každý daňový rok začínající
1. ledna v kalendářním roce následujícím po roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost,
nebo později.
2. Ustanovení Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou
federativní republikou
Jugoslávie o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku, která byla
podepsána v Praze dne
2. listopadu 1981, přestanou být platná a přestanou se provádět ve vztazích mezi
Českou republikou a Bosnou
a Hercegovinou dnem, kterým se začne provádět tato smlouva.
Článek 28
VÝPOVĚĎ
Tato smlouva zůstane v platnosti dokud nebude vypovězena některým smluvním státem.
Každý smluvní stát
může diplomatickou cestou, podáním výpovědi Smlouvu vypovědět, nejméně šest měsíců
před koncem každého
kalendářního roku následujícího po období pěti let ode dne vstupu Smlouvy v platnost.
V takovém případě se
Smlouva přestane provádět:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené nebo připisované
k 1. lednu v kalendářním
roce následujícím po roce, v němž byla dána výpověď, nebo později;
b) pokud jde o ostatní daně z příjmů a daně z majetku, na příjmy nebo majetek za
každý daňový rok začínající
1. ledna v kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla dána výpověď, nebo
později.
Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto smlouvu.
Dáno v Praze dne 20. listopadu 2007 ve dvou původních vyhotoveních v anglickém jazyce.
Za Českou republiku Za Bosnu a Hercegovinu Miroslav Kalousek v. r. Dragan Vrankić v. r. ministr financí ministr financí a státní pokladny