54/2008 Sb. m. s.
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 25. července 2007 byla v Addis Abebě
podepsána Smlouva
mezi Českou republikou a Etiopskou federativní demokratickou republikou o zamezení
dvojímu zdanění a zabránění
daňovému úniku v oboru daní z příjmu.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky Smlouvu
ratifikoval.
Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 28 dne 30. května 2008 a její
ustanovení se provádějí
v souladu se zněním písmen a) a b) téhož článku.
Anglické znění Smlouvy a její překlad do českého jazyka se vyhlašují současně.
SMLOUVA
MEZI
ČESKOU REPUBLIKOU
A
ETIOPSKOU FEDERATIVNÍ DEMOKRATICKOU REPUBLIKOU
O ZAMEZENÍ DVOJÍMU ZDANĚNÍ
A ZABRÁNĚNÍ DAŇOVÉMU ÚNIKU V OBORU DANÍ Z PŘÍJMU
PŘEKLAD
ČESKÁ REPUBLIKA A ETIOPSKÁ FEDERATIVNÍ DEMOKRATICKÁ REPUBLIKA,
přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku
v oboru daní z příjmu,
se dohodly takto:
Článek 1
OSOBY, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které jsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních
států.
Článek 2
DANĚ, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE
1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu ukládané jménem každého ze smluvních
států nebo
jeho územně-správních útvarů nebo místních úřadů, ať je způsob vybírání jakýkoli.
2. Za daně z příjmu se považují všechny daně vybírané z celkového příjmu nebo z částí
příjmu, včetně daní ze
zisků ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku a rovněž daní z přírůstku majetku.
3. Současné daně, na které se tato smlouva vztahuje, jsou zejména:
a) v případě České republiky:
(i) daň z příjmů fyzických osob;
(ii) daň z příjmů právnických osob;
(dále nazývané „česká daň“);
b) v případě Etiopie:
(i) daň z příjmů fyzických osob a právnických osob;
(ii) daň z příjmů z hornictví, ropných a zemědělských činností;
(dále nazývané „etiopská daň“).
4. Smlouva se bude rovněž vztahovat na jakékoliv daně stejného nebo v zásadě podobného
druhu, které budou
ukládány po datu podpisu této smlouvy vedle nebo místo současných daní. Příslušné
úřady smluvních států si
vzájemně sdělí veškeré podstatné změny, které budou provedeny v jejich příslušných
daňových zákonech.
Článek 3
VŠEOBECNÉ DEFINICE
1. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:
a) výrazy „jeden smluvní stát“ a „druhý smluvní stát“ označují, podle souvislosti,
Českou republiku nebo Etiopii;
b) výraz „Česká republika“ označuje území České republiky, na kterém jsou, podle
českých právních předpisů
a v souladu s mezinárodním právem, vykonávána svrchovaná práva České republiky;
c) výraz „Etiopie“ označuje Etiopskou federativní demokratickou republiku, pokud
je použit v zeměpisném
významu, označuje státní území a jakoukoliv jinou oblast, která, podle mezinárodního
práva nebo právních
předpisů Etiopie, je nebo může být prohlášena za oblast, kde Etiopie vykonává svrchovaná
práva nebo svou
jurisdikci;
d) výraz „osoba“ zahrnuje fyzickou osobu, společnost a všechna jiná sdružení osob;
e) výraz „společnost“ označuje jakoukoliv právnickou osobu nebo jakéhokoliv nositele
práv považovaného pro
účely zdanění za právnickou osobu;
f) výrazy „podnik jednoho smluvního státu“ a „podnik druhého smluvního státu“ označují,
podle souvislosti,
podnik provozovaný rezidentem jednoho smluvního státu a podnik provozovaný rezidentem
druhého smluvního
státu;
g) výraz „státní příslušník“ označuje:
(i) každou fyzickou osobu, která je státním občanem některého smluvního státu;
(ii) každou právnickou osobu, osobní společnost nebo sdružení zřízenou nebo zřízené
podle právních předpisů
platných v některém smluvním státě;
h) výraz „mezinárodní doprava“ označuje jakoukoli dopravu lodí nebo letadlem provozovanou
podnikem, který
má místo svého hlavního vedení v jednom smluvním státě, vyjma případů, kdy je taková
doprava provozována
pouze mezi místy nacházejícími se v druhém smluvním státě;
i) výraz „příslušný úřad“ označuje:
(i) v případě České republiky, ministra financí nebo jeho zmocněného zástupce;
(ii) v případě Etiopie, ministra financí a hospodářského rozvoje nebo jeho zmocněného
zástupce.
2. Pokud jde o provádění této smlouvy v jakémkoliv čase některým ze smluvních států,
bude mít každý výraz,
který v ní není definován, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad, takový význam,
jenž mu náleží v tomto
čase podle právních předpisů tohoto státu pro účely daní, na které se Smlouva vztahuje,
přičemž jakýkoliv
význam podle používaných daňových zákonů tohoto státu bude převažovat nad významem
daným výrazu podle
jiných právních předpisů tohoto státu.
Článek 4
REZIDENT
1. Výraz „rezident smluvního státu“ označuje pro účely této smlouvy každou osobu,
která je podle právních
předpisů tohoto státu podrobena v tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého
pobytu, místa hlavního
vedení nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria, a rovněž zahrnuje tento stát a
jakýkoliv územně-správní útvar
nebo místní úřad tohoto státu. Tento výraz však nezahrnuje žádnou osobu, která je
podrobena zdanění v tomto
státě pouze z důvodu příjmu ze zdrojů v tomto státě.
2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem obou smluvních
států, bude její postavení
určeno následovně:
a) předpokládá se, že tato osoba je rezidentem pouze toho státu, ve kterém má k dispozici
stálý byt; jestliže má
k dispozici stálý byt v obou státech, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho
státu, ke kterému má užší osobní
a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů);
b) jestliže nemůže být určeno, ve kterém státě má tato osoba středisko svých životních
zájmů, nebo jestliže nemá
k dispozici stálý byt v žádném státě, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho
státu, ve kterém se obvykle
zdržuje;
c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo v žádném z nich, předpokládá
se, že je rezidentem
pouze toho státu, jehož je státním příslušníkem;
d) jestliže je tato osoba státním příslušníkem obou států nebo žádného z nich, upraví
příslušné úřady smluvních
států tuto otázku vzájemnou dohodou.
3. Jestliže osoba, jiná než osoba fyzická, je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem
obou smluvních států,
předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, v němž se nachází místo jejího
hlavního vedení.
Článek 5
STÁLÁ PROVOZOVNA
1. Výraz „stálá provozovna“ označuje pro účely této smlouvy trvalé místo k výkonu
činnosti, jehož prostřednictvím
je zcela nebo zčásti vykonávána činnost podniku.
2. Výraz „stálá provozovna“ zahrnuje obzvláště:
a) místo vedení;
b) závod;
c) kancelář;
d) továrnu;
e) místo prodeje;
f) dílnu;
g) komerční sklad (ve vztahu k osobě, která vykonává činnost v oblasti skladování);
h) farmu, plantáž nebo jiné místo, kde jsou vykonávány zemědělské, lesnické, plantážní
nebo související činnosti; a
i) důl, naleziště ropy nebo plynu, lom nebo jakékoliv jiné místo těžby přírodních
zdrojů.
3. Výraz „stálá provozovna“ rovněž zahrnuje:
a) staveniště nebo stavební, montážní nebo instalační projekt nebo dozor s tím spojený,
avšak pouze pokud
takové staveniště, projekt nebo dozor trvá déle než šest měsíců;
b) poskytování služeb, včetně poradenských nebo manažerských služeb, podnikem jednoho
smluvního státu
prostřednictvím zaměstnanců nebo jiných pracovníků najatých podnikem pro tento účel,
avšak pouze pokud činnosti
takového charakteru trvají na území druhého smluvního státu po jedno nebo více období
přesahující v úhrnu
šest měsíců v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období.
4. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku se předpokládá, že výraz „stálá
provozovna“ nezahrnuje:
a) zařízení, které se využívá pouze za účelem uskladnění, vystavení nebo dodání zboží
patřícího podniku;
b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem uskladnění, vystavení
nebo dodání;
c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem zpracování jiným
podnikem;
d) trvalé místo k výkonu činnosti, které se udržuje pouze za účelem nákupu zboží
nebo shromažďování informací
pro podnik;
e) trvalé místo k výkonu činnosti, které se udržuje pouze za účelem vykonávání jakékoliv
jiné činnosti, která má
pro podnik přípravný nebo pomocný charakter (takové, jako je reklama, poskytování
informací, vědecký výzkum
atd.);
f) trvalé místo k výkonu činnosti, které se udržuje pouze k vykonávání jakéhokoliv
spojení činností uvedených
v písmenech a) až e), pokud celková činnost trvalého místa k výkonu činnosti vyplývající
z tohoto spojení je
přípravného nebo pomocného charakteru.
5. Jestliže, bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2, osoba – jiná než nezávislý
zástupce, na kterého se vztahuje
odstavec 7 – jedná ve smluvním státě na účet podniku a má a obvykle vykonává oprávnění
uzavírat smlouvy
jménem podniku, má se za to, že tento podnik má stálou provozovnu v tomto státě ve
vztahu ke všem činnostem,
které tato osoba provádí pro podnik, pokud činnosti této osoby nejsou omezeny na
činnosti uvedené v odstavci 4,
které, pokud by byly vykonávány prostřednictvím trvalého místa k výkonu činnosti,
by nezakládaly z tohoto
trvalého místa k výkonu činnosti stálou provozovnu podle ustanovení tohoto odstavce.
6. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku se předpokládá, že pojišťovna
jednoho smluvního státu,
s výjimkou zajistného, má stálou provozovnu v druhém smluvním státě, pokud vybírá
pojistné na území tohoto
druhého státu nebo pojišťuje rizika, která se tam nacházejí, prostřednictvím osoby
jiné než nezávislý zástupce, na
kterého se vztahuje odstavec 7.
7. Nemá se za to, že podnik má stálou provozovnu ve smluvním státě jenom proto, že
v tomto státě vykonává
svoji činnost prostřednictvím makléře, generálního komisionáře nebo jakéhokoliv jiného
nezávislého zástupce,
pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti. Avšak, jestliže činnosti takového
zástupce jsou zcela nebo
hlavně věnovány tomuto podniku, nebude tento zástupce považován za nezávislého zástupce
ve smyslu tohoto
odstavce.
8. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu, ovládá
nebo je ovládána společností,
která je rezidentem druhého smluvního státu nebo která v tomto druhém státě vykonává
svoji činnost (ať prostřednictvím
stálé provozovny nebo jinak), neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou
provozovnu
druhé společnosti.
Článek 6
PŘÍJMY Z NEMOVITÉHO MAJETKU
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z nemovitého majetku (včetně
příjmů ze zemědělství
nebo lesnictví) umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém
státě.
2. Výraz „nemovitý majetek“ má takový význam, jenž mu náleží podle právních předpisů
smluvního státu,
v němž je daný majetek umístěn. Výraz zahrnuje v každém případě příslušenství nemovitého
majetku, živý
a mrtvý inventář užívaný v zemědělství a lesnictví, práva, pro která platí ustanovení
občanského práva vztahující
se na pozemky, právo požívání nemovitého majetku a práva na proměnlivé nebo pevné
platby za těžení nebo za
přivolení k těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních zdrojů; lodě a
letadla se nepovažují za
nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy pobírané z přímého užívání, nájmu nebo
každého jiného způsobu
užívání nemovitého majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy z nemovitého majetku podniku
a pro příjmy z nemovitého
majetku užívaného k vykonávání nezávislého povolání.
Článek 7
ZISKY PODNIKŮ
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto státě, pokud
podnik nevykonává svoji
činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna.
Jestliže podnik vykonává
svoji činnost tímto způsobem, mohou být zisky podniku zdaněny ve druhém státě, avšak
pouze v takovém
rozsahu, v jakém je lze přičítat:
a) této stálé provozovně; nebo
b) prodejům zboží v tomto druhém státě, které je stejného nebo podobného druhu jako
zboží prodávané prostřednictvím
této stálé provozovny.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v druhém smluvním
státě prostřednictvím stálé
provozovny, která je tam umístěna, přisuzují se, s výhradou ustanovení odstavce 3,
v každém smluvním státě této
stálé provozovně zisky, které by byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik
vykonávala stejné nebo
obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela nezávislá ve styku
s podnikem, jehož je
stálou provozovnou.
3. Při stanovení zisků stálé provozovny se povoluje odečíst takové odpočitatelné
náklady podle vnitrostátních
právních předpisů smluvních států vynaložené pro účely stálé provozovny, včetně výloh
vedení a všeobecných
správních výloh takto vynaložených, ať vznikly ve státě, v němž je stálá provozovna
umístěna, či jinde.
4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky, které mají být přičteny
stálé provozovně, na
základě rozdělení celkových zisků podniku jeho různým částem, nic v odstavci 2 nevylučuje,
aby tento smluvní
stát stanovil zisky, jež mají být zdaněny, tímto obvyklým rozdělením; použitý způsob
rozdělení musí být však
takový, aby výsledek byl v souladu se zásadami stanovenými v tomto článku.
5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že pouze nakupovala
zboží pro podnik.
6. Zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, se pro účely předchozích odstavců
stanoví každý rok stejným
způsobem, pokud neexistují dostatečné důvody pro jiný postup.
7. Jestliže zisky zahrnují části příjmů, o nichž se pojednává odděleně v jiných článcích
této smlouvy, nebudou
ustanovení oněch článků dotčena ustanoveními tohoto článku.
Článek 8
MEZINÁRODNÍ DOPRAVA
1. Zisky z provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě podléhají zdanění
jen ve smluvním státě, v němž
se nachází místo hlavního vedení podniku.
2. Jestliže místo hlavního vedení podniku vodní dopravy je na palubě lodi, považuje
se za umístěné ve smluvním
státě, v němž se nachází domovský přístav lodi, nebo, není-li takový domovský přístav,
ve smluvním státě, jehož
je provozovatel lodi rezidentem.
3. Zisky, na které se tento článek vztahuje, pozůstávají ze zisků přímo pobíraných
podnikem z přepravy cestujících
nebo nákladů loděmi nebo letadly (ať vlastněnými, pronajatými nebo jinak podniku
k dispozici), které
podnik provozuje v mezinárodní dopravě. Tento článek se rovněž, bez ohledu na ustanovení
článku 12, vztahuje
na zisky z činností, které přímo souvisejí s takovým provozováním lodí nebo letadel,
jakož i na zisky z činností,
které jsou doplňkové ve vztahu k tomuto provozování (např. zisky z nahodilého pronájmu
lodí nebo letadel bez
posádky, zisky z nahodilého používání, údržby nebo pronájmu kontejnerů používaných
pro přepravu nákladů,
zisky z prodeje letenek jménem jiného dopravce).
4. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku platí rovněž pro zisky z účasti na poolu,
společném provozu nebo
mezinárodní provozní organizaci.
Článek 9
SDRUŽENÉ PODNIKY
1. Jestliže
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na vedení, kontrole
nebo kapitálu podniku
druhého smluvního státu, nebo
b) tytéž osoby se podílejí přímo nebo nepřímo na vedení, kontrole nebo kapitálu podniku
jednoho smluvního
státu i podniku druhého smluvního státu
a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních nebo finančních vztazích vázány podmínkami,
které sjednaly nebo jim byly uloženy a které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi nezávislými
podniky, mohou jakékoliv zisky, které by, nebýt těchto podmínek, byly docíleny jedním z podniků, ale vzhledem
k těmto podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto podniku a následně zdaněny.
2. Jestliže jeden smluvní stát zahrne do zisků podniku tohoto státu – a následně
zdaní – zisky, které podniku
druhého smluvního státu byly zdaněny v tomto druhém státě, a zisky takto zahrnuté
jsou zisky, které by byly
docíleny podnikem prvně zmíněného státu, kdyby podmínky sjednané mezi oběma podniky
byly takové, jaké by
byly sjednány mezi nezávislými podniky, upraví tento druhý stát přiměřeně částku
daně tam uložené z těchto
zisků. Při stanovení této úpravy se přihlédne k ostatním ustanovením této smlouvy,
a bude-li to nutné, příslušné
úřady smluvních států se za tím účelem vzájemně poradí.
3. Ustanovení odstavce 2 se nepoužijí v případě podvodu, hrubé nedbalosti nebo vědomého
zanedbání.
Článek 10
DIVIDENDY
1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem jednoho smluvního státu,
rezidentu druhého smluvního
státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, jehož je společnost,
která je vyplácí,
rezidentem, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník
dividend je rezidentem
druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne 10 procent hrubé částky dividend.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace tohoto omezení.
Tento odstavec se nedotýká zdanění zisků společnosti, z nichž jsou dividendy vypláceny.
3. Výraz „dividendy“ použitý v tomto článku označuje příjmy z akcií nebo jiných práv,
s výjimkou pohledávek,
s podílem na zisku, jakož i jiné příjmy, které jsou podrobeny stejnému daňovému režimu
jako příjmy z akcií
podle právních předpisů státu, jehož je společnost, která provádí platbu, rezidentem.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník dividend, který
je rezidentem jednoho
smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, jehož je rezidentem společnost
vyplácející dividendy, svoji
činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v
tomto druhém státě nezávislé
povolání ze stálé základny tam umístěné a jestliže účast, pro kterou se dividendy
vyplácejí, se skutečně váže k této
stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku
7 nebo článku 14 podle
toho, o jaký případ jde.
5. Jestliže společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu, dosahuje zisky
nebo příjmy z druhého
smluvního státu, nemůže tento druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností,
ledaže tyto dividendy jsou
vypláceny rezidentu tohoto druhého státu nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí,
se skutečně váže ke
stálé provozovně nebo stálé základně, která je umístěna v tomto druhém státě, ani
podrobit nerozdělené zisky
společnosti dani z nerozdělených zisků společnosti, i když vyplácené dividendy nebo
nerozdělené zisky pozůstávají
zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů majících zdroj v tomto druhém státě.
Článek 11
ÚROKY
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého smluvního
státu mohou být
zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto úroky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž mají zdroj,
a to podle právních
předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník úroků je rezidentem druhého
smluvního státu, daň takto
uložená nepřesáhne 10 procent hrubé částky úroků.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace tohoto omezení.
3. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého smluvního
státu, který je jejich
skutečným vlastníkem, budou bez ohledu na ustanovení odstavce 2 osvobozeny od zdanění
ve státě, ve kterém
mají zdroj, pokud jsou vypláceny:
a) vládě druhého smluvního státu, územně-správnímu útvaru nebo místnímu úřadu tohoto
státu, centrální bance
tohoto druhého státu nebo jakékoli instituci, která je vlastněna nebo ovládána vládou
druhého státu a jejímž
pouhým smyslem je podpora exportu nebo zahraničních investic; nebo
b) v souvislosti s půjčkou nebo úvěrem, která je zaručena nebo zajištěna nebo který
je zaručen nebo zajištěn
vládou druhého smluvního státu, územně-správním útvarem nebo místním úřadem tohoto
státu, centrální bankou
tohoto druhého státu nebo jakoukoli institucí, která je vlastněna nebo ovládána touto
vládou a jejímž pouhým
smyslem je podpora exportu nebo zahraničních investic.
4. Výraz „úroky“ použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek jakéhokoliv
druhu, ať zajištěných či
nezajištěných zástavním právem na nemovitosti a majících či nemajících právo účasti
na zisku dlužníka, a zvláště
příjmy z vládních cenných papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů, včetně prémií
a výher, které se vážou
k těmto cenným papírům, obligacím nebo dluhopisům. Penále ukládané za pozdní platbu
se nepovažuje za úroky
pro účely tohoto článku. Výraz „úroky“ nezahrnuje žádnou část příjmu, která je považována
za dividendu podle
ustanovení článku 10 odstavce 3.
5. Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník úroků, který
je rezidentem jednoho
smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, svoji
činnost prostřednictvím
stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé
povolání ze stálé základny
tam umístěné a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže
k této stálé provozovně
nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku
14 podle toho, o jaký případ
jde.
6. Předpokládá se, že úroky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je rezident
tohoto státu. Jestliže však
plátce úroků, ať je nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním
státě stálou provozovnu
nebo stálou základnu, ve spojení s níž došlo k zadlužení, z něhož jsou úroky placeny,
a tyto úroky jdou k tíži
takové stálé provozovny nebo stálé základny, předpokládá se, že tyto úroky mají zdroj
v tom smluvním státě, ve
kterém je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.
7. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou placeny, přesahuje,
v důsledku zvláštních
vztahů mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich a nějakou další
osobou, částku, kterou
by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí
se ustanovení tohoto
článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude
v tomto případě zdaněna
v souladu s právními předpisy každého smluvního státu, s přihlédnutím k ostatním
ustanovením této smlouvy.
Článek 12
LICENČNÍ POPLATKY
1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého
smluvního státu
mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto licenční poplatky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž
mají zdroj, a to podle
právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků
je rezidentem druhého
smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne 10 procent hrubé částky licenčních
poplatků.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace tohoto omezení.
3. Výraz „licenční poplatky“ použitý v tomto článku označuje platby jakéhokoliv druhu
obdržené jako náhrada
za užití nebo za právo na užití jakéhokoliv autorského práva k dílu literárnímu,
uměleckému nebo vědeckému,
včetně kinematografických filmů a filmů nebo pásek pro televizní nebo rozhlasové
vysílání, jakéhokoliv patentu,
ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo postupu nebo jakéhokoliv
průmyslového,
obchodního nebo vědeckého zařízení, nebo za informace, které se vztahují na zkušenosti
nabyté v oblasti průmyslové,
obchodní nebo vědecké.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník licenčních
poplatků, který je rezidentem
jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční
poplatky zdroj, svoji
činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v
tomto druhém státě nezávislé
povolání ze stálé základny tam umístěné a jestliže právo nebo majetek, které dávají
vznik licenčním poplatkům, se
skutečně vážou k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se
použijí ustanovení článku 7
nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem
je rezident tohoto státu.
Jestliže však plátce licenčních poplatků, ať je nebo není rezidentem některého smluvního
státu, má ve smluvním
státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž vznikla povinnost
platit licenční poplatky, a tyto
licenční poplatky jdou k tíži takové stálé provozovny nebo stálé základny, předpokládá
se, že tyto licenční
poplatky mají zdroj v tom smluvním státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá
základna umístěna.
6. Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují k užití, právu nebo informaci,
za které jsou placeny,
přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo
mezi oběma z nich a nějakou
další osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby
nebylo takových vztahů,
použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka
plateb, která ji přesahuje, bude
v tomto případě zdaněna v souladu s právními předpisy každého smluvního státu, s
přihlédnutím k ostatním
ustanovením této smlouvy.
Článek 13
ZISKY ZE ZCIZENÍ MAJETKU
1. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení nemovitého majetku
uvedeného v článku 6
a umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí provozního majetku stálé provozovny,
jež má podnik
jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebo movitého majetku, který patří
ke stálé základně, kterou
má k dispozici rezident jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě za účelem
vykonávání nezávislého
povolání, včetně zisků ze zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým
podnikem) nebo takové
stálé základny, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
3. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení akcií nebo jiných
podílů na společnosti, která
je rezidentem druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
4. Zisky ze zcizení lodí nebo letadel provozovaných v mezinárodní dopravě nebo movitého
majetku sloužícího
k provozování těchto lodí nebo letadel, podléhají zdanění jen ve smluvním státě,
v němž se nachází místo hlavního
vedení podniku, který vlastnil tyto lodě nebo letadla.
5. Zisky ze zcizení jakéhokoliv jiného majetku, než který je uveden v odstavcích
1 až 4, podléhají zdanění jen ve
smluvním státě, jehož je zcizitel rezidentem.
Článek 14
NEZÁVISLÁ POVOLÁNÍ
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze svobodného povolání nebo
z jiných činností nezávislého
charakteru, podléhají zdanění jen v tomto státě, pokud tento rezident nemá pravidelně
k dispozici ve
druhém smluvním státě stálou základnu za účelem vykonávání svých činností. Jestliže
má tento rezident takovou
stálou základnu, mohou být příjmy rovněž zdaněny ve druhém státě, avšak pouze v takovém
rozsahu, v jakém je
lze přičítat této stálé základně.
2. Výraz „svobodné povolání“ zahrnuje obzvláště nezávislé činnosti vědecké, literární,
umělecké, vychovatelské
nebo učitelské, jakož i nezávislé činnosti lékařů, právníků, inženýrů, architektů,
dentistů a účetních znalců.
Článek 15
ZAMĚSTNÁNÍ
1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu
z důvodu zaměstnání,
podléhají s výhradou ustanovení článků 16, 18, 19 a 20 zdanění jen v tomto státě,
pokud zaměstnání není vykonáváno
ve druhém smluvním státě. Je-li tam zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny z něj
pobírané
zdaněny v tomto druhém státě.
2. Odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z důvodu zaměstnání vykonávaného
ve druhém
smluvním státě, podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdanění jen v prvně
zmíněném státě, jestliže
všechny následující podmínky jsou splněny:
a) příjemce se zdržuje ve druhém státě po jedno nebo více období nepřesahující v
úhrnu 183 dny v jakémkoliv
dvanáctiměsíčním období začínajícím nebo končícím v příslušném daňovém roce, a
b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele, který není rezidentem
druhého státu, a
c) odměny nejdou k tíži stálé provozovny nebo stálé základny, kterou má zaměstnavatel
ve druhém státě.
3. Výraz „zaměstnavatel“ zmíněný v odstavci 2 písmeno b) označuje osobu, která má
právo na vykonanou práci
a která nese odpovědnost a riziko spojené s vykonáváním práce.
4. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku podléhají odměny pobírané rezidentem
smluvního státu
z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi, která je provozována v mezinárodní
dopravě, nebo na palubě
letadla, které je provozováno v mezinárodní dopravě, zdanění jen ve smluvním státě,
v němž se nachází místo
hlavního vedení podniku.
Článek 16
TANTIÉMY
Tantiémy a jiné podobné odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako
člen správní rady nebo
jakéhokoliv jiného obdobného orgánu společnosti, která je rezidentem druhého smluvního
státu, mohou být
zdaněny v tomto druhém státě.
Článek 17
UMĚLCI A SPORTOVCI
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako na veřejnosti vystupující
umělec, jako divadelní,
filmový, rozhlasový nebo televizní umělec nebo hudebník nebo jako sportovec z takovýchto
osobně vykonávaných
činností ve druhém smluvním státě, mohou být bez ohledu na ustanovení článků 14 a
15 zdaněny v tomto
druhém státě.
2. Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem nebo sportovcem neplynou
umělci nebo sportovci
samému, nýbrž jiné osobě, mohou být tyto příjmy bez ohledu na ustanovení článků 7,
14 a 15 zdaněny ve
smluvním státě, ve kterém jsou činnosti umělce nebo sportovce vykonávány.
3. Příjmy pobírané z činností uvedených v odstavci 1, které jsou vykonávány v rámci
dohod o kulturní nebo
sportovní výměně mezi vládami smluvních států, a to jinak než za účelem dosažení
zisku, se bez ohledu na
ustanovení odstavců 1 a 2 osvobozují od zdanění ve smluvním státě, ve kterém jsou
tyto činnosti vykonávány.
Článek 18
PENZE
Penze a jiné podobné platy vyplácené rezidentu smluvního státu z důvodu dřívějšího
zaměstnání podléhají s výhradou
ustanovení článku 19 odstavce 2 zdanění jen v tomto státě.
Článek 19
VEŘEJNÉ FUNKCE
1. a) Platy, mzdy a jiné podobné odměny, jiné než penze, vyplácené jedním smluvním
státem nebo
územně-správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu fyzické osobě za služby
prokazované tomuto státu nebo útvaru nebo úřadu podléhají zdanění jen v tomto státě.
b) Takové platy, mzdy a jiné podobné odměny však podléhají zdanění jen ve druhém
smluvním státě, jestliže
služby jsou prokazovány v tomto státě a fyzická osoba, která je rezidentem tohoto
státu:
(i) je státním příslušníkem tohoto státu; nebo
(ii) se nestala rezidentem tohoto státu jen z důvodu prokazování těchto služeb.
2. a) Jakékoli penze vyplácené jedním smluvním státem nebo územně-správním útvarem
nebo místním úřadem
tohoto státu nebo vyplácené z fondů, které zřídily, fyzické osobě za služby prokázané
tomuto státu nebo útvaru
nebo úřadu podléhají zdanění jen v tomto státě.
b) Takové penze však podléhají zdanění jen ve druhém smluvním státě, jestliže fyzická
osoba je rezidentem
a státním příslušníkem tohoto státu.
3. Ustanovení článků 15, 16, 17 a 18 se použijí na platy, mzdy a jiné podobné odměny
a na penze za služby
prokázané v souvislosti s průmyslovou nebo obchodní činností vykonávanou některým
smluvním státem nebo
územně správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu.
Článek 20
STUDENTI A ŽÁCI
1. Platby, které dostává za účelem úhrady nákladů své výživy, vzdělávání nebo studia
student nebo žák, který je
nebo bezprostředně před svým příjezdem do jednoho smluvního státu byl rezidentem
druhého smluvního státu
a který se zdržuje v prvně zmíněném státě pouze za účelem svého vzdělávání nebo studia,
nepodléhají zdanění
v tomto státě za předpokladu, že takovéto platby plynou ze zdrojů mimo tento stát.
2. Pokud jde o podpory, stipendia a odměny ze zaměstnání, které nejsou předmětem
odstavce 1, bude mít student
nebo žák uvedený v odstavci 1, kromě toho, právo v průběhu takového vzdělávání nebo
studia na stejná daňová
osvobození, slevy nebo snížení, která přísluší rezidentům státu, v němž se zdržuje.
Článek 21
OSTATNÍ PŘÍJMY
1. Části příjmu rezidenta smluvního státu, ať mají zdroj kdekoliv, o kterých se nepojednává
v předchozích
článcích této smlouvy, podléhají zdanění jen v tomto státě.
2. Ustanovení odstavce 1 se nepoužijí na příjmy jiné než příjmy z nemovitého majetku,
který je definován
v článku 6 odstavci 2, jestliže příjemce takových příjmů, který je rezidentem jednoho
smluvního státu, vykonává
v druhém smluvním státě svoji činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je
tam umístěna, nebo vykonává
v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné a jestliže
právo nebo majetek, pro které se
příjmy platí, se skutečně vážou k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém
případě se použijí
ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
3. Části příjmů rezidenta jednoho smluvního státu, o nichž se nepojednává v předchozích
článcích této smlouvy
a které mají zdroj ve druhém smluvním státě, mohou být rovněž, bez ohledu na ustanovení
odstavců 1 a 2,
zdaněny v tomto druhém státě.
Článek 22
VYLOUČENÍ DVOJÍHO ZDANĚNÍ
1. Jestliže rezident jednoho smluvního státu pobírá příjem, který může být v souladu
s ustanoveními této
smlouvy zdaněn ve druhém smluvním státě, prvně zmíněný stát povolí snížit daň z příjmů
tohoto rezidenta
o částku rovnající se dani z příjmů zaplacené v tomto druhém státě. Částka, o kterou
se daň sníží, však nepřesáhne
tu část daně z příjmů, vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá na příjem,
který může být zdaněn
v tomto druhém státě.
2. Jestliže, v souladu s jakýmkoliv ustanovením Smlouvy, příjem pobíraný rezidentem
smluvního státu je osvobozen
od zdanění v tomto státě, tento stát může přesto, při výpočtu částky daně ze zbývajících
příjmů tohoto
rezidenta, vzít v úvahu osvobozený příjem.
3. Daň zaplacená ve smluvním státě zahrnuje pro účely odstavce 1 tohoto článku daň,
která by byla splatná nebýt
daňových úlev poskytovaných podle právních předpisů tohoto státu, jejichž smyslem
je podpora hospodářského
rozvoje v tomto státě.
Článek 23
ZÁKAZ DISKRIMINACE
1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni ve druhém smluvním
státě žádnému zdanění
nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění
a spojené povinnosti,
kterým jsou nebo mohou být podrobeni státní příslušníci tohoto druhého státu, kteří
jsou, zejména s ohledem na
rezidenci, ve stejné situaci. Toto ustanovení se bez ohledu na ustanovení článku
1 vztahuje rovněž na státní
příslušníky smluvních států, kteří nejsou rezidenti jednoho nebo obou smluvních států.
2. Zdanění stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním
státě, nebo stálé
základny, jež má k dispozici rezident jednoho smluvního státu ve druhém smluvním
státě, nebude v tomto
druhém státě nepříznivější než zdanění podniků nebo rezidentů tohoto druhého státu,
které nebo kteří vykonávají
tytéž činnosti.
3. Nic v tomto článku nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu, aby
přiznal rezidentům druhého
smluvního státu jakékoliv osobní úlevy, slevy a snížení daně z důvodu osobního stavu
nebo povinností k rodině,
které přiznává svým vlastním rezidentům.
4. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku 9 odstavce 1, článku 11 odstavce
7 nebo článku 12 odstavce 6,
budou úroky, licenční poplatky a jiné výlohy placené podnikem jednoho smluvního státu
rezidentu druhého
smluvního státu, odčitatelné pro účely stanovení zdanitelných zisků takového podniku
za stejných podmínek,
jako kdyby byly placeny rezidentu prvně zmíněného státu.
5. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž kapitál je zcela nebo zčásti, přímo nebo
nepřímo vlastněn nebo
kontrolován jedním nebo více rezidenty druhého smluvního státu, nebudou podrobeny
v prvně zmíněném
smluvním státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které
jsou jiné nebo tíživější
než zdanění a spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeny ostatní podobné
podniky prvně
zmíněného státu.
6. Ustanovení tohoto článku se bez ohledu na ustanovení článku 2 vztahují na daně
všeho druhu a pojmenování.
Článek 24
ŘEŠENÍ PŘÍPADŮ DOHODOU
1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států vedou
nebo povedou u ní ke
zdanění, které není v souladu s ustanoveními této smlouvy, může, bez ohledu na opravné
prostředky, které
poskytují vnitrostátní právní předpisy smluvních států, předložit svůj případ příslušnému
úřadu smluvního státu,
jehož je rezidentem nebo, pokud její případ spadá pod článek 23 odstavec 1, úřadu
smluvního státu, jehož je
státním příslušníkem. Případ musí být předložen do tří let od prvního oznámení opatření
vedoucího ke zdanění,
které není v souladu s ustanoveními Smlouvy.
2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a nebude-li sám schopen
najít uspokojivé
řešení, bude se snažit případ vyřešit vzájemnou dohodou s příslušným úřadem druhého
smluvního státu tak,
aby se zamezilo zdanění, které není v souladu se Smlouvou. Jakákoliv dosažená dohoda
bude uskutečněna bez
ohledu na jakékoliv časové lhůty ve vnitrostátních právních předpisech smluvních
států.
3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit vzájemnou dohodou jakékoliv
obtíže nebo pochybnosti,
které mohou vzniknout při výkladu nebo provádění Smlouvy. Mohou rovněž spolu konzultovat
za účelem
vyloučení dvojího zdanění v případech neupravených ve Smlouvě.
4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem dosažení dohody
ve smyslu předchozích
odstavců.
Článek 25
VÝMĚNA INFORMACÍ
1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat takové informace, jaké jsou
nezbytné pro provádění
ustanovení této smlouvy nebo vnitrostátních právních předpisů, které se vztahují
na daně všeho druhu a pojmenování,
jež jsou ukládány jménem smluvních států nebo jejich územně-správních útvarů nebo
místních úřadů,
pokud zdanění, které upravují, není v rozporu se Smlouvou. Výměna informací není
omezena články 1 a 2.
Veškeré informace obdržené smluvním státem budou udržovány v tajnosti stejným způsobem
jako informace
získané podle vnitrostátních právních předpisů tohoto státu a budou poskytnuty pouze
osobám nebo úřadům
(včetně soudů a správních úřadů), které se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní,
jež jsou uvedeny v první
větě, vymáháním nebo trestním stíháním ve věci těchto daní nebo rozhodováním o opravných
prostředcích ve
vztahu k těmto daním. Tyto osoby nebo úřady použijí tyto informace jen k těmto účelům.
Mohou sdělit tyto
informace při veřejných soudních řízeních nebo v soudních rozhodnutích.
2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána tak, že ukládají smluvnímu
státu povinnost:
a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy a správní praxi
tohoto nebo druhého smluvního
státu;
b) poskytnout informace, které nemohou být získány na základě právních předpisů nebo
v běžném správním
řízení tohoto nebo druhého smluvního státu;
c) poskytnout informace, které by odhalily jakékoliv obchodní, hospodářské, průmyslové,
komerční nebo profesní
tajemství nebo obchodní postup, nebo informace, jejichž sdělení by bylo v rozporu
s veřejným pořádkem.
Článek 26
ČLENOVÉ DIPLOMATICKÝCH MISÍ A KONZULÁRNÍCH ÚŘADŮ
Nic v této smlouvě se nedotýká daňových výsad členů diplomatických misí nebo konzulárních
úřadů, které jim
přísluší na základě obecných pravidel mezinárodního práva nebo na základě ustanovení
zvláštních dohod.
Článek 27
SMÍŠENÁ USTANOVENÍ
1. Ustanovení této smlouvy v žádném případě nezabraňují jakémukoliv smluvnímu státu
provádět ustanovení
jeho vnitrostátních právních předpisů, jejichž cílem je zabraňovat daňovým únikům,
obzvláště, avšak není to
omezeno na, ustanovení o nízké kapitalizaci, o převodních cenách a o převaze podstaty
nad formou.
2. Příslušný úřad jednoho smluvního státu může, po projednání s příslušným úřadem
druhého smluvního státu,
odepřít výhody plynoucí z této smlouvy jakékoliv osobě, nebo s ohledem na jakoukoliv
transakci, jestliže dle jeho
názoru by poskytnutí těchto výhod znamenalo, vzhledem k účelu Smlouvy, její zneužití.
Článek 28
VSTUP V PLATNOST
Smluvní státy si vzájemně oznámí diplomatickou cestou splnění postupů požadovaných
jejich vnitrostátními
právními předpisy pro vstup této smlouvy v platnost. Tato smlouva vstoupí v platnost
dnem pozdějšího z těchto
oznámení a její ustanovení se budou provádět:
a) v případě Etiopie:
(i) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené nebo připisované
k 8. červenci, který
následuje po datu, kterým Smlouva vstoupí v platnost, nebo později;
(ii) pokud jde o ostatní daně z příjmů, na příjmy za každý daňový rok začínající
8. července, který následuje po
datu, kterým Smlouva vstoupí v platnost, nebo později;
b) v případě České republiky:
(i) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené nebo připisované
k 1. lednu v kalendářním
roce následujícím po roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost, nebo později;
(ii) pokud jde o ostatní daně z příjmů, na příjmy za každý daňový rok začínající
1. ledna v kalendářním roce
následujícím po roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost, nebo později.
Článek 29
VÝPOVĚĎ
Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena některým smluvním státem.
Každý smluvní stát
může diplomatickou cestou, podáním výpovědi, Smlouvu vypovědět, nejméně devět měsíců
před koncem každého
kalendářního roku následujícího po období pěti let ode dne vstupu Smlouvy v platnost.
V takovém případě
se Smlouva přestane provádět:
a) v případě Etiopie:
(i) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené nebo připisované
k 8. červenci, který
následuje po datu, kterým byla dána výpověď, nebo později;
(ii) pokud jde o ostatní daně z příjmů, na příjmy za každý daňový rok začínající
8. července, který následuje po
datu, kterým byla dána výpověď, nebo později;
b) v případě České republiky:
(i) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené nebo připisované
k 1. lednu v kalendářním
roce následujícím po roce, v němž byla dána výpověď, nebo později;
(ii) pokud jde o ostatní daně z příjmů, na příjmy za každý daňový rok začínající
1. ledna v kalendářním roce
následujícím po roce, v němž byla dána výpověď, nebo později.
Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto smlouvu.
Dáno v Addis Abebě dne 25. července 2007 ve dvou původních vyhotoveních v anglickém
jazyce.
Za Českou republiku Za Etiopskou federativní demokratickou republiku Ing. Zdeněk Dobiáš v. r. Mekonnen Manyazewal v. r. mimořádný a zplnomocněný velvyslanec státní ministr financí a hospodářského České republiky v Etiopské federativní rozvoje demokratické republice