88/2007 Sb.m.s.
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 10. dubna 2006 byla
v Ammánu podepsána Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Jordánského
hášimovského království o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému
úniku v oboru daní z příjmu.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident
republiky Smlouvu ratifikoval.
Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 28 dne 7. listopadu
2007 a její ustanovení se budou provádět v souladu se zněním písmen
a) a b) téhož článku.
České znění Smlouvy a anglické znění, jež je pro její výklad rozhodné,
se vyhlašují současně.
SMLOUVA
MEZI
VLÁDOU ČESKÉ REPUBLIKY
A
VLÁDOU JORDÁNSKÉHO HÁŠIMOVSKÉHO KRÁLOVSTVÍ
O ZAMEZENÍ DVOJÍMU ZDANĚNÍ
A ZABRÁNĚNÍ DAŇOVÉMU ÚNIKU
V OBORU DANÍ Z PŘÍJMU
VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY
A
VLÁDA JORDÁNSKÉHO HÁŠIMOVSKÉHO KRÁLOVSTVÍ,
přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení dvojímu zdanění a
zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu,
se dohodly takto:
Článek 1
OSOBY, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které jsou rezidenty
jednoho nebo obou smluvních států.
Článek 2
DANĚ, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE
1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu ukládané
jménem každého ze smluvních států nebo jeho nižších
správních útvarů nebo místních úřadů, ať je způsob vybírání
jakýkoli.
2. Za daně z příjmu se považují všechny daně vybírané z
celkového příjmu nebo z částí příjmu, včetně daní ze zisků
ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku.
3. Současné daně, na které se Smlouva vztahuje, jsou
zejména:
a) v Jordánsku:
(i) daň z příjmů;
(ii) daň z dividend;
(iii) daň na sociální služby; (dále nazývané "jordánská daň");
b) v České republice:
(i) daň z příjmů fyzických osob;
(ii) daň z příjmů právnických osob; (dále nazývané "česká daň").
4. Smlouva se bude rovněž vztahovat na jakékoliv daně
stejného nebo v zásadě
podobného druhu, které budou ukládány po datu podpisu
Smlouvy vedle nebo
místo současných daní. Příslušné úřady smluvních států si
vzájemně sdělí veškeré
podstatné změny, které budou provedeny v jejich příslušných
daňových
zákonech.
Článek 3
VŠEOBECNÉ DEFINICE
1. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje
odlišný výklad:
a)
(i) výraz "Jordánsko" označuje území Jordánského
hášimovského království, výsostné vody Jordánska a mořské
dno a podloží výsostných vod, a zahrnuje jakoukoliv oblast
rozprostírající se za hranicemi výsostných vod Jordánska a
mořské dno a podloží jakékoliv takovéto oblasti, která,
podle právních předpisů Jordánska a v souladu s
mezinárodním právem, je oblastí nebo v budoucnosti může být
označena za oblast, kde má Jordánsko svrchovaná práva pro
účely průzkumu a těžby přírodních zdrojů, ať živých či
neživých;
(ii) výraz "Česká republika"označuje území České republiky,
na kterém jsou, podle českých právních předpisů a v souladu
s mezinárodním právem, vykonávána svrchovaná práva České
republiky;
b) výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní stát"
označují, podle
souvislosti, Českou republiku nebo Jordánsko;
c) výraz "osoba" zahrnuje fyzickou osobu, společnost a
všechna jiná sdružení osob;
d) výraz "společnost" označuje jakoukoliv právnickou
osobu nebo jakéhokoliv nositele práv považovaného pro účely
zdanění za právnickou osobu;
e) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik
druhého smluvního státu" označují, podle souvislosti,
podnik provozovaný rezidentem jednoho smluvního státu a
podnik provozovaný rezidentem druhého smluvního státu;
f) výraz "mezinárodní doprava" označuje jakoukoli dopravu
lodí nebo letadlem, provozovanou rezidentem jednoho
smluvního státu, vyjma případů, kdy je loď provozována nebo
letadlo provozováno pouze mezi místy v druhém smluvním
státě;
g) výraz "příslušný úřad" označuje:
(i) v Jordánsku, ministra financí nebo jeho zmocněného
zástupce;
(ii) v České republice, ministra financí nebo jeho
zmocněného zástupce;
h) výraz "státní příslušník" označuje:
(i) každou fyzickou osobu, která je státním občanem
některého smluvního státu;
(ii) každou právnickou osobu, osobní společnost nebo
sdružení zřízené podle právních předpisů platných v
některém smluvním státě.
2. Pokud jde o provádění Smlouvy v jakémkoliv čase některým
ze smluvních států, bude mít každý výraz, který v ní není
definován, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad,
takový význam, jenž mu náleží v tomto čase podle právních
předpisů tohoto státu pro účely daní, na které se Smlouva
vztahuje, přičemž jakýkoliv význam podle používaných
daňových zákonů tohoto státu bude převažovat nad významem
daným výrazu podle jiných právních předpisů tohoto státu.
Článek 4
REZIDENT
1. Výraz "rezident smluvního státu" označuje pro účely této
smlouvy každou
osobu, která je podle právních předpisů tohoto státu
podrobena v tomto státě
zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, místa
vedení nebo jakéhokoli
jiného podobného kritéria, a rovněž zahrnuje tento stát a
jakýkoli nižší správní
útvar nebo místní úřad tohoto státu. Tento výraz však
nezahrnuje žádnou osobu,
která je podrobena zdanění v tomto státě pouze z důvodu
příjmu ze zdrojů v
tomto státě.
2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1
rezidentem obou
smluvních států, bude její postavení určeno následujícím
způsobem:
a) předpokládá se, že tato osoba je rezidentem pouze toho
státu, ve kterém má k dispozici stálý byt; jestliže má k
dispozici stálý byt v obou státech, předpokládá se, že je
rezidentem pouze toho státu, ke kterému má užší osobní a
hospodářské vztahy (středisko životních zájmů);
b) jestliže nemůže být určeno, ve kterém státě má tato
osoba středisko svých životních zájmů nebo jestliže nemá k
dispozici stálý byt v žádném státě, předpokládá se, že je
rezidentem pouze toho státu, ve kterém se obvykle zdržuje;
c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech
nebo v žádném z nich, předpokládá se, že je rezidentem
pouze toho státu, jehož je státním příslušníkem;
d) jestliže postavení fyzické osoby nemůže být určeno
podle písmen a) až c), upraví příslušné úřady smluvních
států tuto otázku vzájemnou dohodou.
3. Jestliže osoba, jiná než osoba fyzická, je podle
ustanovení odstavce 1
rezidentem obou smluvních států, předpokládá se, že je
rezidentem pouze toho
státu, v němž se nachází místo jejího hlavního vedení.
Článek 5
STÁLÁ PROVOZOVNA
1. Výraz "stálá provozovna" označuje pro účely této smlouvy
trvalé místo
k výkonu činnosti, jehož prostřednictvím je zcela nebo
zčásti vykonávána činnost
podniku.
2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:
a) místo vedení;
b) závod;
c) kancelář;
d) továrnu;
e) dílnu;
f) místo prodeje;
g) sklad ve vztahu k osobě, která vykonává činnost v
oblasti skladování;
h) důl, naleziště ropy nebo plynu, lom nebo jakékoliv jiné
místo těžby nebo průzkumu přírodních zdrojů.
3. Výraz "stálá provozovna" rovněž zahrnuje:
a) staveniště, stavební, montážní nebo instalační projekt
nebo dozor s tím spojený,
avšak pouze pokud takové staveniště, projekt nebo dozor
trvá déle než šest
měsíců;
b) poskytování služeb, včetně poradenských nebo
manažerských služeb,
podnikem jednoho smluvního státu, prostřednictvím
zaměstnanců nebo jiných
pracovníků najatých podnikem pro tento účel, avšak pouze
pokud činnosti
takového charakteru trvají na území druhého smluvního státu
po jedno nebo více
období přesahující v úhrnu Šest měsíců v jakémkoliv
dvanáctiměsíčním období.
4. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku se
předpokládá, že výraz
"stálá provozovna" nezahrnuje:
a) zařízení, které se využívá pouze za účelem uskladnění
nebo vystavení zboží patřícího podniku;
b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze
za účelem uskladnění nebo vystavení;
c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze
za účelem zpracování jiným podnikem;
d) trvalé místo k výkonu činnosti, které se udržuje pouze
za účelem nákupu zboží nebo shromažďování informací pro
podnik;
e) trvalé místo k výkonu činnosti, které se udržuje pouze
za účelem vykonávání jakékoliv jiné činnosti, která má pro
podnik přípravný nebo pomocný charakter;
f) trvalé místo k výkonu činnosti, které se udržuje pouze k
vykonávání
jakéhokoliv spojení činností uvedených v písmenech a) až
e), pokud celková
činnost trvalého místa k výkonu činnosti vyplývající z
tohoto spojení je
přípravného nebo pomocného charakteru.
5. Jestliže, bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2, osoba
- jiná než nezávislý
zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 6 - jedná v
jednom smluvním státě na
účet podniku druhého smluvního státu, má se za to, že tento
podnik má stálou
provozovnu v prvně zmíněném státě ve vztahu ke všem
činnostem, které tato
osoba provádí pro podnik, jestliže tato osoba:
a) má a obvykle používá v tomto státě oprávnění uzavírat
smlouvy jménem podniku, pokud činnosti takovéto osoby
nejsou omezeny na činnosti uvedené v odstavci 4, které,
pokud by byly vykonávány prostřednictvím trvalého místa k
výkonu činnosti, by nezakládaly z tohoto trvalého místa k
výkonu činnosti stálou provozovnu podle ustanovení tohoto
odstavce; nebo
b) nemá takové oprávnění, ale obvykle udržuje v prvně
zmíněném státě zásobu zboží, ze které pravidelně dodává
zboží jménem podniku.
6. Nemá se za to, že podnik jednoho smluvního státu má
stálou provozovnu ve druhém smluvním státě jenom proto, že
v tomto druhém státě vykonává svoji činnost prostřednictvím
makléře, generálního komisionáře nebo jakéhokoliv jiného
nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci své
řádné činnosti. Avšak, jestliže činnosti takového zástupce
jsou zcela nebo téměř zcela věnovány zájmům tohoto podniku,
nebude tento zástupce považován za nezávislého zástupce ve
smyslu tohoto odstavce.
7. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem jednoho
smluvního státu ovládá nebo je ovládána společností, která
je rezidentem druhého smluvního státu nebo která v tomto
druhém státě vykonává svoji činnost (ať prostřednictvím
stálé provozovny nebo jinak), neučiní sama o sobě z
kterékoli této společnosti stálou provozovnu druhé
společnosti.
Článek 6
PŘÍJMY Z NEMOVITÉHO MAJETKU
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu
z nemovitého majetku (včetně příjmů ze zemědělství nebo
lesnictví) umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být
zdaněny v tomto druhém státě.
2. Výraz "nemovitý majetek" má takový význam, jenž mu
náleží podle právních předpisů smluvního státu, v němž je
daný majetek umístěn. Výraz zahrnuje v každém případě
příslušenství nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář
užívaný v zemědělství a lesnictví, práva, pro která platí
ustanovení občanského práva vztahující se na pozemky, právo
požívání nemovitého majetku a práva na proměnlivé nebo
pevné platby za těžení nebo za přivolení k těžení
nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních zdrojů;
lodě, čluny a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy pobírané z
přímého užívání, nájmu nebo každého jiného způsobu užívání
nemovitého majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy z
nemovitého majetku podniku a pro příjmy z nemovitého
majetku užívaného k vykonávání nezávislého povolání.
Článek 7
ZISKY PODNIKŮ
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění
jen v tomto státě,
pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním
státě
prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna.
Jestliže podnik
vykonává svoji činnost tímto způsobem, mohou být zisky
podniku zdaněny ve
druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze
přičítat:
a) této stálé provozovně; nebo
b) prodejům zboží v tomto druhém státě, které je stejného
nebo podobného druhu jako zboží prodávané prostřednictvím
této stálé provozovny.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji
činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé
provozovny, která je tam umístěna, přisuzují se, s výhradou
ustanovení odstavce 3, v každém smluvním státě této stálé
provozovně zisky, které by byla mohla docílit, kdyby byla
jako samostatný podnik vykonávala stejné nebo obdobné
činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela
nezávislá ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou.
3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst
náklady vynaložené pro účely činnosti stálé provozovny,
včetně výloh vedení a všeobecných správních výloh takto
vynaložených, ať vznikly ve státě, v němž je stálá
provozovna umístěna, či jinde. Avšak takový odpočet se
nepovolí u částek, pokud nějaké budou, placených (jinak než
proti proplacení skutečných výdajů) stálou provozovnou
ústředí podniku nebo jakékoliv jiné z jeho kanceláří ve
formě licenčních poplatků, odměn nebo jiných podobných
plateb náhradou za užití patentů nebo jiných práv nebo ve
formě provize za zvláštní poskytnuté služby nebo za řídící
služby nebo, vyjma případu bankovního podniku, ve formě
úroků z peněz půjčených stálé provozovně. Podobně se
nezohlední při výpočtu zisků stálé provozovny částky
účtované (jinak než proti proplacení skutečných výdajů)
stálou provozovnou ústředí podniku nebo jakékoliv jiné z
jeho kanceláří ve formě licenčních poplatků, odměn nebo
jiných podobných plateb náhradou za užití patentů nebo
jiných práv nebo ve formě provize za zvláštní poskytnuté
služby nebo za řídící služby nebo, vyjma případu bankovního
podniku, ve formě úroků z peněz půjčených ústředí podniku
nebo jakékoliv jiné z jeho kanceláří.
4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit
zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, na základě
rozdělení celkových zisků podniku jeho různým částem, nic v
odstavci 2 nevylučuje, aby tento smluvní stát stanovil
zisky, jež mají být zdaněny, tímto obvyklým rozdělením;
použitý způsob rozdělení musí být však takový, aby výsledek
byl v souladu se zásadami stanovenými v tomto článku.
5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě
skutečnosti, že pouze nakupovala zboží pro podnik.
6. Zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, se
pro účely předchozích odstavců stanoví každý rok stejným
způsobem, pokud neexistují dostatečné důvody pro jiný
postup.
7. Jestliže zisky zahrnují části příjmů, o nichž se
pojednává odděleně v jiných článcích této smlouvy, nebudou
ustanovení oněch článků dotčena ustanoveními tohoto článku.
Článek 8
VODNÍ A LETECKÁ DOPRAVA
1. Zisky, které pobírá rezident smluvního státu z
provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě,
podléhají zdanění jen v tomto státě.
2. Ustanovení odstavce 1 platí rovněž pro zisky z účasti
na poolu, společném provozu nebo mezinárodní provozní
organizaci.
Článek 9
SDRUŽENÉ PODNIKY
Jestliže
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo
nepřímo na řízení, kontrole nebo kapitálu podniku druhého
smluvního státu, nebo
b) tytéž osoby se podílejí přímo nebo nepřímo na řízení,
kontrole nebo kapitálu podniku jednoho smluvního státu i
podniku druhého smluvního státu
a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých
obchodních nebo finančních vztazích vázány podmínkami,
které sjednaly nebo jim byly uloženy a které se liší od
podmínek, které by byly sjednány mezi nezávislými podniky,
mohou jakékoliv zisky, které by, nebýt těchto podmínek,
byly docíleny jedním z podniků, ale vzhledem k těmto
podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto
podniku a následně zdaněny.
Článek 10
DIVIDENDY
1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem
jednoho smluvního státu, rezidentu druhého smluvního státu,
mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve
smluvním státě, jehož je společnost, která je vyplácí,
rezidentem, a to podle právních předpisů tohoto státu,
avšak jestliže skutečný vlastník dividend je rezidentem
druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne 10
procent hrubé částky dividend.
Tento odstavec se nedotýká zdanění zisků společností, z
nichž jsou dividendy vypláceny.
3. Výraz "dividendy" použitý v tomto článku označuje příjmy
z akcií nebo jiných
práv, s výjimkou pohledávek, s podílem na zisku, jakož i
jiné příjmy, které jsou
podrobeny stejnému daňovému režimu jako příjmy z akcií
podle právních
předpisů státu, jehož je společnost, která vyplácí příjem,
rezidentem.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže
skutečný vlastník dividend, který je rezidentem jednoho
smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, jehož je
rezidentem společnost vyplácející dividendy, svoji činnost
prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna,
nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze
stálé základny tam umístěné, a jestliže účast, pro kterou
se dividendy vyplácejí, se skutečně váže k této stálé
provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se
použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o
jaký případ jde.
5. Jestliže společnost, která je rezidentem jednoho
smluvního státu, dosahuje zisky nebo příjmy z druhého
smluvního státu, nemůže tento druhý stát zdanit dividendy
vyplácené společností, ledaže tyto dividendy jsou vypláceny
rezidentu tohoto druhého státu nebo že účast, pro kterou se
dividendy vyplácejí, se skutečně váže ke stálé provozovně
nebo stálé základně, která je umístěna v tomto druhém
státě, ani podrobit nerozdělené zisky společnosti dani z
nerozdělených zisků společnosti, i když vyplácené dividendy
nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze
zisků nebo z příjmů majících zdroj v tomto druhém státě.
Článek 11
ÚROKY
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené
rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto
druhém státě.
2. Tyto úroky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním
státě, v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů
tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník
úroků je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto
uložená nepřesáhne 10 procent hrubé částky úroků.
3. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a pobírané a
skutečně vlastněné
vládou druhého smluvního státu, včetně nižších správních
útvarů a místních
úřadů tohoto státu, centrální bankou nebo jakoukoliv
finanční institucí, která je
zcela vlastněna touto vládou jsou, bez ohledu na ustanovení
odstavce 2,
osvobozeny od zdanění v prvně zmíněném státě.
4. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy z
pohledávek jakéhokoliv druhu, ať zajištěných či
nezajištěných zástavním právem na nemovitosti a majících Či
nemajících právo účasti na zisku dlužníka, a zvláště,
příjmy z vládních cenných papírů a příjmy z obligací nebo
dluhopisů, včetně prémií a výher, které se vážou k těmto
cenným papírům, obligacím nebo dluhopisům, jakož i příjmy
přirovnávané k příjmům z půjčených peněz. Výraz nezahrnuje
žádnou část příjmu, která je považována za dividendu podle
ustanovení článku 10 této smlouvy.
5. Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 se nepoužijí, jestliže
skutečný vlastník úroků, který je rezidentem jednoho
smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, ve
kterém mají úroky zdroj, svoji činnost prostřednictvím
stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v
tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam
umístěné, a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky
placeny, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo
stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení
článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
6. Předpokládá se, že úroky mají zdroj ve smluvním státě,
jestliže plátcem je rezident tohoto státu. Jestliže však
plátce úroků, ať je nebo není rezidentem některého
smluvního státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu
nebo stálou základnu, ve spojení s níž došlo k zadlužení, z
něhož jsou úroky placeny, a tyto úroky jdou k tíži takové
stálé provozovny nebo stálé základny, předpokládá se, že
tyto úroky mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá
provozovna nebo stálá základna umístěna.
7. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce,
z níž jsou placeny, přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů
mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich
a nějakou další osobou, částku, kterou by byl smluvil
plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových
vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto
posledně zmíněnou částku. Částka plateb, která ji
přesahuje, bude v tomto případě zdaněna v souladu s
právními předpisy každého smluvního státu, s přihlédnutím k
ostatním ustanovením této smlouvy.
Článek 12
LICENČNÍ POPLATKY
1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě
a vyplácené rezidentu druhého smluvního státu mohou být
zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto licenční poplatky však mohou být rovněž zdaněny
ve smluvním státě, v němž mají zdroj, a to podle právních
předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník
licenčních poplatků je rezidentem druhého smluvního státu,
daň takto uložená nepřesáhne 10 procent hrubé částky
licenčních poplatků.
3. Výraz "licenční poplatky" použitý v tomto článku
označuje platby jakéhokoliv druhu obdržené jako náhrada za
užití nebo za právo na užití jakéhokoliv autorského práva k
dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému, včetně
kinematografických filmů a filmů nebo nahrávek pro
televizní nebo rozhlasové vysílání, jakéhokoliv patentu,
ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce
nebo výrobního postupu nebo jakéhokoliv průmyslového,
obchodního nebo vědeckého zařízení nebo za informace, které
se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové,
obchodní nebo vědecké.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže
skutečný vlastník licenčních poplatků, který je rezidentem
jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě,
ve kterém mají licenční poplatky zdroj, svoji činnost
prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna,
nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze
stálé základny tam umístěné, a jestliže právo nebo majetek,
které dávají vznik licenčním poplatkům, se skutečně vážou k
této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém
případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle
toho, o jaký případ jde.
5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve
smluvním státě, jestliže plátcem je rezident tohoto státu.
Jestliže však plátce licenčních poplatků, ať je nebo není
rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním státě
stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž
vznikla povinnost platit licenční poplatky, a tyto licenční
poplatky jdou k tíži takové stálé provozovny nebo stálé
základny, předpokládá se, že tyto licenční poplatky mají
zdroj v tom státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá
základna umístěna.
6. Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují
k užití, právu nebo informaci, za které jsou placeny,
přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a
skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich a nějakou další
osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným
vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se
ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou
částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude v tomto
případě zdaněna v souladu s právními předpisy každého
smluvního státu, s přihlédnutím k ostatním ustanovením této
smlouvy.
Článek 13
ZISKY ZE ZCIZENÍ MAJETKU
1. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu
ze zcizení nemovitého majetku uvedeného v článku 6 a
umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v
tomto druhém státě.
2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí
provozního majetku stálé provozovny, jež má podnik jednoho
smluvního státu ve druhém smluvním státě nebo movitého
majetku, který patří ke stálé základně, kterou má k
dispozici rezident jednoho smluvního státu ve druhém
smluvním státě za účelem vykonávání nezávislého povolání,
včetně zisků ze zcizení takové stálé provozovny (samotné
nebo spolu s celým podnikem) nebo takové stálé základny,
mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
3. Zisky, které pobírá rezident smluvního státu ze
zcizení lodí nebo letadel provozovaných v mezinárodní
dopravě nebo ze zcizení movitého majetku sloužícího k
provozování těchto lodí nebo letadel, podléhají zdanění jen
v tomto státě.
4. Zisky ze zcizení jakéhokoliv jiného majetku, než který
je uveden v předchozích odstavcích, podléhají zdanění jen
ve smluvním státě, jehož je zcizitel rezidentem.
Článek 14
NEZÁVISLÁ POVOLÁNÍ
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze
svobodného povolání
nebo z jiných činností nezávislého charakteru, podléhají
zdanění jen v tomto
státě, vyjma následujících případů, kdy takové příjmy mohou
být rovněž zdaněny
ve druhém smluvním státě:
a) jestliže má tento rezident pravidelně k dispozici ve
druhém smluvním státě stálou základnu za účelem vykonávání
svých činností; v takovém případě jen taková část příjmů,
jakou lze přičíst této stálé základně, může být zdaněna v
tomto druhém státě; nebo
b) jestliže jeho pobyt ve druhém smluvním státě po jedno
nebo více období v úhrnu dosahuje nebo přesahuje 183 dny v
jakémkoliv dvanáctiměsíčním období začínajícím nebo
končícím v příslušném daňovém roce; v takovém případě jen
taková část příjmů, která je pobírána z jeho činností
vykonávaných v tomto druhém státě, může být zdaněna v tomto
druhém státě.
2. Výraz "svobodné povolání" zahrnuje obzvláště nezávislé
činnosti vědecké,
literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelské, jakož i
nezávislé činnosti
lékařů, právníků, inženýrů, architektů, dentistů a účetních
znalců.
Článek 15
ZAMĚSTNÁNÍ
1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které pobírá
rezident jednoho smluvního státu z důvodu zaměstnání,
podléhají s výhradou ustanovení článků 16, 18, 19 a 20
zdanění jen v tomto státě, pokud zaměstnání není vykonáváno
ve druhém smluvním státě. Je-li tam zaměstnání vykonáváno,
mohou být odměny z něj pobírané zdaněny v tomto druhém
státě.
2. Odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu
z důvodu zaměstnání vykonávaného ve druhém smluvním státě,
podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdanění jen v
prvně zmíněném státě, jestliže všechny následující podmínky
jsou splněny:
a) příjemce se zdržuje ve druhém státe po jedno nebo více
období nepřesahující v úhrnu 183 dny v jakémkoliv
dvanáctiměsíčním období začínajícím nebo končícím v
příslušném daňovém roce, a
b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za
zaměstnavatele, který není rezidentem druhého státu, a
c) odměny nejdou k tíži stálé provozovny nebo stálé
základny, kterou má
zaměstnavatel ve druhém státě.
3. Výraz "zaměstnavatel" zmíněný v odstavci 2 písmeno b)
označuje osobu, která
má právo na vykonanou práci a která nese odpovědnost a
riziko spojené s
vykonáváním práce.
4. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku, mohou
být odměny
pobírané z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi
nebo letadla
provozované nebo provozovaného v mezinárodní dopravě
rezidentem smluvního
státu zdaněny v tomto státě.
Článek 16
TANTIÉMY
Tantiémy a jiné podobné platby, které pobírá rezident
jednoho smluvního státu jako člen správní rady nebo
jakéhokoliv jiného obdobného orgánu společnosti, která je
rezidentem druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v
tomto druhém smluvním státě.
Článek 17
UMĚLCI A SPORTOVCI
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu
jako na veřejnosti vystupující umělec, jako divadelní,
filmový, rozhlasový nebo televizní umělec nebo hudebník
nebo jako sportovec z takovýchto osobně vykonávaných
činností ve druhém smluvním státe, mohou být bez ohledu na
ustanovení článků 14 a 15 zdaněny v tomto druhém státě.
2. Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem
nebo sportovcem neplynou umělci nebo sportovci samému,
nýbrž jiné osobě, mohou být tyto příjmy bez ohledu na
ustanovení článků 7, 14 a 15 zdaněny ve smluvním státě, ve
kterém jsou činnosti umělce nebo sportovce vykonávány.
Článek 18
PENZE A ANUITY
1. Penze a jiné podobné platy vyplácené rezidentu jednoho
smluvního státu ze zdrojů ve druhém smluvním státě z důvodu
dřívějšího zaměstnání a anuity vyplácené takovému rezidentu
z takových zdrojů, podléhají s výhradou ustanovení článku
19 odstavce 2 této smlouvy zdanění jen v tomto druhém
státě.
2. Výraz "anuity" označuje stanovené částky placené
fyzické osobě opakovaně ve stanovených lhůtách po dobu
jejího života nebo během určitého nebo zjistitelného
časového období na základě závazku provádět platby náhradou
za odpovídající a plnou úhradu v penězích nebo penězi
vyjádřitelnou.
Článek 19
VEŘEJNÉ FUNKCE
1.
a) Platy, mzdy a jiné podobné odměny, jiné než penze,
vyplácené jedním smluvním státem nebo nižším správním
útvarem nebo místním úřadem tohoto státu fyzické osobě za
služby prokazované tomuto státu nebo útvaru nebo úřadu,
podléhají zdanění jen v tomto státě.
b) Takové platy, mzdy a jiné podobné odměny však podléhají
zdanění jen ve druhém smluvním státě, jestliže služby jsou
prokazovány v tomto státě a fyzická osoba, která je
rezidentem tohoto státu:
(i) je státním příslušníkem tohoto státu; nebo
(ii) se nestala rezidentem tohoto státu jen z důvodu
prokazování těchto služeb.
2.
a) Jakékoli penze vyplácené jedním smluvním státem nebo
nižším správním
útvarem nebo místním úřadem tohoto státu nebo vyplácené z
fondů, které zřídily,
fyzické osobě za služby prokázané tomuto státu nebo útvaru
nebo úřadu,
podléhají zdanění jen v tomto státě.
b) Takové penze však podléhají zdanění jen ve druhém
smluvním státě, jestliže fyzická osoba je rezidentem a
státním příslušníkem tohoto státu.
3. Ustanovení článků 15, 16, 17 a 18 se použijí na platy,
mzdy a jiné podobné
odměny a na penze za služby prokázané v souvislosti s
průmyslovou nebo
obchodní činností vykonávanou některým smluvním státem nebo
nižším
správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu.
Článek 20
STUDENTI A
ŽÁCI
1. Platby, které dostává za účelem úhrady nákladů své
výživy, vzdělávání nebo praktické výuky, vyučování nebo
přípravy student nebo žák, který je nebo bezprostředně před
svým příjezdem do jednoho smluvního státu byl rezidentem
druhého smluvního státu a který se zdržuje v prvně zmíněném
státě pouze za účelem svého vzdělávání nebo praktické
výuky, vyučování nebo přípravy, nepodléhají zdanění v tomto
státě za předpokladu, že takovéto platby plynou ze zdrojů
mimo tento stát.
2. Pokud jde o podpory, stipendia a odměny ze zaměstnání,
které nejsou předmětem odstavce 1, bude mít student nebo
žák popsaný v odstavci 1, kromě toho, právo v průběhu
takového vzdělávání nebo praktické výuky, vyučování nebo
přípravy na stejná daňová osvobození, slevy nebo snížení;
která přísluší rezidentům smluvního státu, v němž se
zdržuje.
Článek 21
OSTATNÍ PŘÍJMY
Části příjmů rezidenta jednoho smluvního státu, které
nejsou výslovně uvedeny v předchozích článcích této
smlouvy, podléhají zdanění jen v tomto státě. Avšak,
jestliže jsou takové příjmy pobírány ze zdrojů na území
druhého smluvního státu, mohou být takové příjmy rovněž
zdaněny v tomto druhém státě.
Článek 22
VYLOUČENÍ DVOJÍHO ZDANĚNÍ
1. V případě rezidenta Jordánska bude dvojí zdanění
vyloučeno následovně:
Jestliže rezident Jordánska pobírá příjem z České
republiky, částka daně z tohoto příjmu zaplacená v České
republice v souladu s ustanoveními této smlouvy bude, s
výhradou ustanovení jordánských vnitrostátních právních
předpisů, započtena oproti dani ukládané v Jordánsku tomuto
rezidentu. Částka zápočtu však nepřesáhne částku jordánské
daně z tohoto příjmu vypočtenou v souladu s jordánskými
daňovými zákony a předpisy.
2. V případě rezidenta České republiky bude dvojí zdanění
vyloučeno následovně:
a) Česká republika může při ukládání daní svým rezidentům
zahrnout do daňového základu, ze kterého se takové daně
ukládají, části příjmů, které mohou být, v souladu s
ustanoveními této smlouvy, rovněž zdaněny v Jordánsku,
avšak povolí snížit částku daně vypočtenou z takového
základu o částku rovnající se dani zaplacené v Jordánsku.
Částka, o kterou se daň sníží, však nepřesáhne tu část
české daně vypočtené před jejím snížením, která poměrně
připadá na příjmy, které mohou být, v souladu s
ustanoveními této smlouvy, zdaněny v Jordánsku.
b) Jestliže, v souladu s jakýmkoliv ustanovením Smlouvy,
příjem pobíraný rezidentem České republiky je v České
republice osvobozen od zdanění, Česká republika může
přesto, při výpočtu částky daně ze zbývajících příjmů
tohoto rezidenta, vzít v úvahu osvobozený příjem.
Článek 23
ZÁKAZ DISKRIMINACE
1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou
podrobeni ve druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo
jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo
tíživější než zdanění a spojené povinnosti, kterým jsou
nebo mohou být podrobeni státní příslušníci tohoto druhého
státu, kteří jsou, zejména s ohledem na rezidenci, ve
stejné situaci. Toto ustanovení se bez ohledu na ustanovení
článku 1 vztahuje rovněž na osoby, které nejsou rezidenty
jednoho nebo obou smluvních států.
2. Zdanění stálé provozovny, jež má podnik jednoho
smluvního státu ve druhém smluvním státě nebo stálé
základny, jež má k dispozici rezident jednoho smluvního
státu ve druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě
nepříznivější než zdanění podniků nebo rezidentů tohoto
druhého státu, kteří vykonávají tytéž činnosti.
3. Nic v tomto článku nebude vykládáno jako závazek
jednoho smluvního státu, aby přiznal rezidentům druhého
smluvního státu jakékoliv osobní úlevy, slevy a snížení
daně z důvodu osobního stavu nebo povinností k rodině,
které přiznává svým vlastním rezidentům.
4. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž kapitál je
zcela nebo zčásti, přímo nebo nepřímo vlastněn nebo
kontrolován jedním nebo více rezidenty druhého smluvního
státu, nebudou podrobeny v prvně zmíněném státě žádnému
zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které
jsou jiné nebo tíživější než zdanění a spojené povinnosti,
kterým jsou nebo mohou být podrobeny ostatní podobné
podniky prvně zmíněného státu.
5. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku 9, článku
11 odstavce 7 nebo článku 12 odstavce 6, budou úroky,
licenční poplatky a jiné výlohy placené podnikem jednoho
smluvního státu rezidentu druhého smluvního státu,
odčitatelné pro účely stanovení zdanitelných zisků takového
podniku za stejných podmínek, jako kdyby byly placeny
rezidentu prvně zmíněného státu.
Článek 24
ŘEŠENÍ PŘÍPADŮ DOHODOU
1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou
smluvních států vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které
není v souladu s ustanoveními této smlouvy, může, bez
ohledu na opravné prostředky, které poskytují vnitrostátní
právní předpisy těchto států, předložit svůj případ
příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je rezidentem
nebo, pokud její případ spadá pod článek 23 odstavec
1, úřadu smluvního státu, jehož je státním příslušníkem.
Případ musí být
předložen do tří let od prvního oznámení opatření vedoucího
ke zdanění, které
není v souladu s ustanoveními Smlouvy.
2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za
oprávněnou a nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení,
bude se snažit případ vyřešit vzájemnou dohodou s
příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se
zamezilo zdanění, které není v souladu se Smlouvou.
Jakákoliv dosažená dohoda bude uskutečněna bez ohledu na
jakékoliv časové lhůty ve vnitrostátních právních
předpisech smluvních států.
3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit
vyřešit vzájemnou dohodou jakékoliv obtíže nebo
pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu nebo
provádění Smlouvy. Mohou rovněž spolu konzultovat za účelem
vyloučení dvojího zdanění v případech neupravených ve
Smlouvě.
4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý
styk za účelem dosažení dohody ve smyslu předchozích
odstavců.
Článek 25
VÝMĚNA INFORMACÍ
1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat
takové informace, jaké jsou nezbytné pro provádění
ustanovení této smlouvy nebo vnitrostátních právních
předpisů smluvních států, které se vztahují na daně, jež
jsou předmětem Smlouvy, pokud zdanění, které upravují, není
v rozporu se Smlouvou, a zvláště pak za účelem zabraňování
podvodům nebo únikům ve vztahu k těmto daním. Výměna
informací není omezena článkem 1. Veškeré informace
obdržené smluvním státem budou udržovány v tajnosti stejným
způsobem jako informace získané podle vnitrostátních
právních předpisů tohoto státu a budou poskytnuty pouze
osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních úřadů), které
se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, na něž se
Smlouva vztahuje, vymáháním nebo trestním stíháním ve věci
těchto daní nebo rozhodováním o opravných prostředcích ve
vztahu k těmto daním. Tyto osoby nebo úřady použijí tyto
informace jen k těmto účelům. Mohou sdělit tyto informace
při veřejných soudních řízeních nebo v soudních
rozhodnutích.
2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě
vykládána tak, že ukládají některému smluvnímu státu
povinnost:
a) provést správní opatření, která by porušovala právní
předpisy a správní praxi
tohoto nebo druhého smluvního státu;
b) poskytnout informace, které nemohou být získány na
základě právních předpisů nebo v běžném správním řízení
tohoto nebo druhého smluvního státu;
c) poskytnout informace, které by odhalily jakékoliv
obchodní, hospodářské, průmyslové, komerční nebo profesní
tajemství nebo obchodní postup, nebo informace, jejichž
sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.
Článek 26
ČLENOVÉ DIPLOMATICKÝCH MISÍ A KONZULÁRNÍCH ÚŘADŮ
Nic v této smlouvě se nedotýká daňových výsad členů
diplomatických misí nebo konzulárních úřadů, které jim
přísluší na základě obecných pravidel mezinárodního práva
nebo na základě ustanovení zvláštních dohod.
Článek 27
OMEZENÍ VÝHOD
1. Ustanovení této smlouvy (s výjimkou ustanoveních článku
25) se nepoužijí ve
vztahu ke společnostem nebo jiným osobám, které požívají
zvláštního daňového
režimu (pokud jde například o sazbu daně a výpočet daňového
základu) na
základě právních předpisů nebo správní praxe některého ze
smluvních států.
Ustanovení této smlouvy se nepoužijí ani ve vztahu k
příjmům pobíraným od
takových společností nebo jiných osob rezidentem druhého
smluvního státu.
2. Výhody stanovené podle této smlouvy nebudou rovněž
poskytnuty
společnostem některého ze smluvních států, jestliže účelem
založení takových
společností bylo pouze získat výhody podle této smlouvy,
které by jinak nebyly
dostupné.
3. Ustanovení této smlouvy v žádném případě nezabraňují
smluvním státům
aplikovat ustanovení jejich vnitrostátních právních
předpisů, která mají za cíl
zabraňovat daňovým unikům, obzvláště ustanovení o nízké
kapitalizaci,
převodních cenách, atd.
Článek 28
VSTUP V PLATNOST
Smluvní státy si vzájemně diplomatickou cestou oznámí
splnění postupů požadovaných jejich vnitrostátními právními
předpisy pro vstup této smlouvy v platnost. Tato smlouva
vstoupí v platnost dnem pozdějšího z těchto oznámení a její
ustanovení se budou provádět:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy
vyplácené nebo
připisované k 1. lednu v kalendářním roce následujícím po
roce, v němž Smlouva
vstoupí v platnost, nebo později;
b) pokud jde o ostatní daně z příjmů, na příjmy za každý
daňový rok začínající 1.
ledna v kalendářním roce následujícím po roce, v němž
Smlouva vstoupí
v platnost, nebo později.
Článek 29
VÝPOVĚĎ
Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena
některým smluvním státem. Každý smluvní stát může
diplomatickou cestou, podáním výpovědi Smlouvu vypovědět, a
to nejméně šest měsíců před koncem každého kalendářního
roku následujícího po období pěti let ode dne vstupu
Smlouvy v platnost. V takovém případě se Smlouva přestane
provádět:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy
vyplácené nebo připisované k 1. lednu v kalendářním roce
následujícím po roce, v němž byla dána výpověď, nebo později;
b) pokud jde o ostatní daně z příjmů, na příjmy za každý
daňový rok začínající 1. ledna v kalendářním roce následujícím
po roce, v němž byla dána výpověď, nebo později.
Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali
tuto smlouvu.
Dáno v AMMÁNU dne 10. dubna 2006 ve
dvou původních vyhotoveních, každé v jazyce českém,
arabském a anglickém. Všechny texty jsou autentické. V
případě jakéhokoliv rozdílu bude rozhodujícím anglický
text.
Za vládu Za vládu České republiky: Jordánského hášimovského království: Petra Buzková, v.r. Ziad Fariz, v.r. ministryně školství, místopředseda vlády a ministr financí mládeže a tělovýchovy