28/2001 Sb.m.s.
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Změna: 92/2012 Sb.m.s.
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 2. března 2000 byla v Praze podepsána
Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Uzbecké republiky o zamezení dvojího
zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky
Smlouvu ratifikoval.
Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 29 dne 15. ledna 2001. Její
ustanovení se budou provádět v souladu se zněním článku 29 písm. a) a b).
České znění Smlouvy a anglické znění, jež je pro její výklad rozhodné, se vyhlašují
současně.
SMLOUVA
MEZI VLÁDOU ČESKÉ REPUBLIKY A VLÁDOU UZBECKÉ REPUBLIKY O ZAMEZENÍ DVOJÍHO
ZDANĚNÍ A ZABRÁNĚNÍ DAŇOVÉMU ÚNIKU V OBORU DANÍ Z PŘÍJMU A Z MAJETKU
Vláda České republiky a vláda Uzbecké republiky,
přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému
úniku v oboru daní z příjmu a z majetku a s cílem podpořit hospodářskou spolupráci
mezi oběma státy,
se dohodly takto:
Čl.1
Osoby, na které se Smlouva vztahuje
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které jsou rezidenty jednoho nebo obou
smluvních států.
Čl.2
Daně, na které se Smlouva vztahuje
1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu a z majetku ukládané jménem
každého ze smluvních států nebo jeho územně-správních útvarů nebo místních úřadů,
ať je způsob vybírání jakýkoli.
2. Za daně z příjmu a z majetku se považují všechny daně vybírané z celkového
příjmu, z celkového majetku nebo z částí příjmu nebo majetku, včetně daní ze zisků
ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku, daní z celkového objemu mezd či platů
vyplácených podniky a rovněž daní z přírůstku majetku.
3. Současné daně, na které se Smlouva vztahuje, jsou zejména:
a) v případě
Uzbecké republiky: (dále nazývané "uzbecké daně");
(i) daň z příjmů (zisku) právnických osob;
(ii) daň z příjmů fyzických
osob;
(iii) daň z majetku;
b) v případě České republiky:
(dále
nazývané "české daně").
(i) daň z příjmů fyzických osob;
(ii) daň z příjmů právnických osob;
(iii) daň z nemovitostí;
4. Tato smlouva se bude rovněž vztahovat na jakékoliv daně stejného nebo
v zásadě podobného druhu, které budou ukládány některým smluvním státem po podpisu
této smlouvy vedle nebo místo současných daní. Příslušné úřady smluvních států si
vzájemně sdělí veškeré podstatné změny, které budou provedeny v jejich příslušných
daňových zákonech.
Čl.3
Všeobecné definice
1. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:
a) výraz "Uzbekistán" označuje Uzbeckou republiku, a pokud je použit v zeměpisném
významu, zahrnuje její území, výsostné vody a vzdušný prostor nad nimi, kde Uzbecká
republika může, v souladu s mezinárodním právem a právními předpisy Uzbecké republiky,
vykonávat svrchovaná práva a jurisdikci, včetně práv využívat podloží a přírodní
zdroje;
b) výraz "Česká republika" označuje území České republiky, na kterém jsou,
podle českých právních předpisů a v souladu s mezinárodním právem, vykonávána svrchovaná
práva České republiky;
c) výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní stát" označují,
podle souvislosti, Českou republiku nebo Uzbeckou republiku;
d) výraz "osoba" zahrnuje
fyzickou osobu, společnost a všechna jiná sdružení osob;
e) výraz "společnost" označuje
jakoukoliv právnickou osobu nebo jakéhokoliv nositele práv považovaného pro účely
zdanění za právnickou osobu;
f) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik
druhého smluvního státu" označují, podle souvislosti, podnik provozovaný rezidentem
jednoho smluvního státu a podnik provozovaný rezidentem druhého smluvního státu;
g)
výraz "mezinárodní doprava" označuje jakoukoli dopravu lodí, letadlem, železničním
nebo silničním vozidlem provozovanou podnikem jednoho smluvního státu, vyjma případů,
kdy je loď, letadlo, železniční nebo silniční vozidlo provozováno pouze mezi místy
v druhém smluvním státě;
h) výraz "příslušný úřad" označuje:
(i) v případě Uzbekistánu:
předsedu Státního daňového výboru Uzbecké republiky nebo jeho zmocněného zástupce;
a
(ii) v případě České republiky: ministra financí České republiky nebo jeho zmocněného
zástupce;
i) výraz "státní příslušník" označuje:
(i) každou fyzickou osobu, která
je státním občanem některého smluvního státu;
(ii) každou právnickou osobu, osobní
společnost nebo sdružení zřízené podle právních předpisů platných v některém smluvním
státě.
2. Pokud jde o provádění této smlouvy v jakémkoliv čase některým ze smluvních
států, bude mít každý výraz, který v ní není definován, pokud souvislost nevyžaduje
odlišný výklad, takový význam, jenž mu náleží v tomto čase podle právních předpisů
tohoto smluvního státu pro účely daní, na které se Smlouva vztahuje. Význam výrazu
podle daňových zákonů tohoto státu bude mít přednost před významem stanoveným pro
tento výraz v jiných oborech práva tohoto státu.
Čl.4
Rezident
1. Výraz "rezident jednoho smluvního státu" označuje pro účely této smlouvy
každou osobu, která je podle právních předpisů tohoto státu podrobena v tomto státě
zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, místa vedení nebo jakéhokoli jiného
podobného kritéria, a rovněž zahrnuje tento stát a jakýkoliv územně-správní útvar
nebo místní úřad tohoto státu. Tento výraz však nezahrnuje žádnou osobu, která je
podrobena zdanění v tomto státě pouze z důvodu příjmu ze zdrojů v tomto státě nebo
majetku tam umístěného.
2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem obou
smluvních států, bude její postavení určeno následujícím způsobem:
a) předpokládá
se, že tato osoba je rezidentem pouze toho státu, ve kterém má stálý byt; jestliže
má stálý byt v obou státech, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, ke
kterému má užší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů);
b) jestliže
nemůže být určeno, ve kterém státě má tato osoba středisko svých životních zájmů,
nebo jestliže nemá stálý byt v žádném státě, předpokládá se, že je rezidentem pouze
toho státu, ve kterém se obvykle zdržuje;
c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje
v obou státech nebo v žádném z nich, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho
státu, jehož je státním příslušníkem;
d) jestliže je tato osoba státním příslušníkem
obou států nebo žádného z nich, upraví příslušné úřady smluvních států tuto otázku
vzájemnou dohodou.
3. Jestliže osoba jiná než osoba fyzická je podle ustanovení odstavce 1
rezidentem obou smluvních států, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu,
v němž se nachází místo jejího skutečného vedení.
Čl.5
Stálá provozovna
1. Výraz "stálá provozovna" označuje pro účely této smlouvy trvalé místo
pro podnikání, jehož prostřednictvím je zcela nebo zčásti vykonávána činnost podniku.
2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:
a) místo vedení;
b) závod;
c)
kancelář;
d) továrnu;
e) dílnu, a
f) důl, naleziště nafty nebo plynu, lom nebo jakékoliv
jiné místo, kde se těží přírodní zdroje.
3. Výraz "stálá provozovna" rovněž zahrnuje:
a) staveniště, stavbu, montážní
nebo instalační projekt nebo dozor s tím spojený, avšak pouze pokud taková stavba,
projekt nebo dozor trvá déle než dvanáct měsíců;
b) poskytování služeb, včetně poradenských
nebo manažerských služeb, podnikem jednoho smluvního státu prostřednictvím zaměstnanců
nebo jiných pracovníků najatých podnikem pro tento účel, avšak pouze pokud činnosti
takového charakteru trvají na území druhého smluvního státu po jedno nebo více období
přesahující v úhrnu šest měsíců v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období.
4. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku se předpokládá, že
výraz "stálá provozovna" nezahrnuje:
a) zařízení, které se využívá pouze za účelem
uskladnění nebo vystavení zboží patřícího podniku;
b) zásobu zboží patřícího podniku,
která se udržuje pouze za účelem uskladnění nebo vystavení;
c) zásobu zboží patřícího
podniku, která se udržuje pouze za účelem zpracování jiným podnikem;
d) trvalé místo
pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem nákupu zboží nebo shromažďování informací
pro podnik;
e) trvalé místo pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem vykonávání
jakékoliv jiné činnosti, která má pro podnik přípravný nebo pomocný charakter;
f)
trvalé místo pro podnikání, které se udržuje pouze k vykonávání jakéhokoliv spojení
činností uvedených v písmenech a) až e), pokud celková činnost trvalého místa pro
podnikání vyplývající z tohoto spojení je přípravného nebo pomocného charakteru.
5. Jestliže, bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2, osoba - jiná než
nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 7 - jedná v jednom smluvním státě
na účet podniku druhého smluvního státu, má se za to, že tento podnik má stálou provozovnu
v prvně zmíněném státě ve vztahu ke všem činnostem, které tato osoba provádí pro
podnik, jestliže tato osoba:
a) má a obvykle používá v tomto státě oprávnění, které
jí dovoluje uzavírat smlouvy jménem podniku, pokud činnosti této osoby nejsou omezeny
na činnosti uvedené v odstavci 4, které, pokud by byly vykonávány prostřednictvím
trvalého místa pro podnikání, by nezakládaly z tohoto trvalého místa pro podnikání
stálou provozovnu podle ustanovení tohoto odstavce; nebo
b) nemá takové oprávnění,
ale obvykle udržuje v prvně zmíněném státě zásobu zboží, ze které pravidelně dodává
zboží jménem podniku.
6. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku se předpokládá, že pojišťovna
jednoho smluvního státu, s výjimkou zajistného, má stálou provozovnu v druhém smluvním
státě, pokud vybírá pojistné na území tohoto druhého státu nebo pojišťuje rizika,
která se tam nacházejí prostřednictvím osoby jiné než nezávislý zástupce, na kterého
se vztahuje odstavec 7.
7. Nemá se za to, že podnik jednoho smluvního státu má stálou provozovnu
ve druhém smluvním státě jenom proto, že v tomto druhém státě vykonává svoji činnost
prostřednictvím makléře, generálního komisionáře nebo jakéhokoliv jiného nezávislého
zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti.
8. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu,
ovládá nebo je ovládána společností, která je rezidentem druhého smluvního státu
nebo která v tomto druhém státě vykonává svoji činnost (ať prostřednictvím stálé
provozovny nebo jinak), neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou provozovnu
druhé společnosti.
Čl.6
Příjmy z nemovitého majetku
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z nemovitého majetku
(včetně příjmů ze zemědělství nebo lesnictví) umístěného ve druhém smluvním státě,
mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Výraz "nemovitý majetek" má takový význam, jenž mu náleží podle právních
předpisů smluvního státu, v němž je tento majetek umístěn. Výraz zahrnuje v každém
případě příslušenství nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář užívaný v zemědělství
a lesnictví, práva, pro která platí ustanovení občanského práva vztahující se na
pozemky, právo požívání nemovitého majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platby
za těžení nebo za přivolení k těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních
zdrojů; lodě, čluny a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy pobírané z přímého užívání, nájmu
nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy z nemovitého majetku
podniku a pro příjmy z nemovitého majetku užívaného k vykonávání nezávislého povolání.
Čl.7
Zisky podniků
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto státě,
pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé
provozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem,
mohou být zisky podniku zdaněny ve druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v
jakém je lze přičítat této stálé provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v druhém
smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, přisuzují
se, s výhradou ustanovení odstavce 3, v každém smluvním státě této stálé provozovně
zisky, které by byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala
stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela nezávislá
ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou.
3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady vynaložené
na cíle sledované stálou provozovnou, včetně výloh vedení a všeobecných správních
výloh takto vynaložených, ať vznikly ve státě, v němž je stálá provozovna umístěna,
či jinde.
Avšak takový odpočet se nepovolí u částek, pokud nějaké budou, placených
(jinak než proti proplacení skutečných výdajů) stálou provozovnou ústředí podniku
nebo jakékoliv jiné z jeho kanceláří ve formě licenčních poplatků nebo jiných podobných
plateb jako náhrady za užití patentů nebo jiných práv nebo ve formě provize za zvlášť
poskytnuté služby nebo za řídicí služby nebo, vyjma případu bankovního podniku, ve
formě úroků z peněz půjčených stálé provozovně. Podobně se nezohlední při výpočtu
zisků stálé provozovny částky účtované (jinak než proti proplacení skutečných výdajů)
stálou provozovnou ústředí podniku nebo jakékoliv jiné z jeho kanceláří ve formě
licenčních poplatků nebo jiných podobných plateb jako náhrady za užití patentů nebo
jiných práv nebo ve formě provize za zvlášť poskytnuté služby nebo za řídicí služby
nebo, vyjma případu bankovního podniku, ve formě úroků z peněz půjčených ústředí
podniku nebo jakékoliv jiné z jeho kanceláří.4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky, které mají
být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení celkových zisků podniku jeho
různým částem, nic v odstavci 2 nevylučuje, aby tento stát stanovil zisky, jež mají
být zdaněny, tímto obvyklým rozdělením; použitý způsob rozdělení musí být však takový,
aby výsledek byl v souladu se zásadami stanovenými v tomto článku.
5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že
pouze nakupovala zboží pro podnik.
6. Zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, se pro účely předchozích
odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud neexistují dostatečné důvody pro
jiný postup.
7. Jestliže zisky zahrnují části příjmů, o nichž se pojednává odděleně v
jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena ustanoveními
tohoto článku.
Čl.8
Mezinárodní doprava
1. Zisky, které pobírá podnik smluvního státu z provozování lodí, letadel,
železničních nebo silničních vozidel v mezinárodní dopravě, podléhají zdanění jen
v tomto státě.
2. Zisky z provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě pro účely
tohoto článku zahrnují:
a) zisky pobírané z pronájmu lodí nebo letadel bez posádky,
a
b) zisky z používání, údržby nebo pronájmu kontejnerů (včetně přívěsů a souvisejícího
zařízení pro přepravu kontejnerů) používaných pro přepravu zboží,
pokud jsou takové
zisky doplňkové nebo nahodilé ve vztahu k ziskům, na které se vztahuje odstavec 1.3. Ustanovení odstavců 1 a 2 platí rovněž pro zisky z účasti na poolu, společném
provozu nebo mezinárodní provozní organizaci.
Čl.9
Sdružené podniky
1. Jestliže
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo
na řízení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu, nebo
b) tytéž osoby
se podílejí přímo nebo nepřímo na řízení, kontrole nebo jmění podniku jednoho smluvního
státu i podniku druhého smluvního státu
a jestliže v těchto případech jsou oba podniky
ve svých obchodních nebo finančních vztazích vázány podmínkami, které sjednaly nebo
jim byly uloženy a které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi nezávislými
podniky, mohou jakékoliv zisky, které by, nebýt těchto podmínek, byly docíleny jedním
z podniků, ale vzhledem k těmto podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků
tohoto podniku a následně zdaněny. 2. Jestliže jeden smluvní stát zahrne do zisků podniku tohoto státu - a
následně zdaní - zisky, které podniku druhého smluvního státu byly zdaněny v tomto
druhém státě, a zisky takto zahrnuté jsou zisky, které by byly docíleny podnikem
prvně zmíněného státu, kdyby podmínky sjednané mezi oběma podniky byly takové, jaké
by byly sjednány mezi nezávislými podniky, upraví tento druhý stát přiměřeně částku
daně tam uložené z těchto zisků. Při stanovení této úpravy se přihlédne k jiným ustanovením
této smlouvy, a bude-li to nutné, příslušné úřady smluvních států se za tím účelem
vzájemně poradí.
3. Ustanovení odstavce 2 se nepoužijí v případě podvodu, hrubé nedbalosti
nebo vědomého zanedbání.
Čl.10
Dividendy
1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem jednoho smluvního
státu, rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, jehož
je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to podle právních předpisů tohoto
státu, avšak jestliže skutečný vlastník dividend je rezidentem druhého smluvního
státu, daň takto uložená nepřesáhne:
a) 5 procent hrubé částky dividend, jestliže skutečným vlastníkem je
společnost (jiná než osobní společnost), která přímo drží alespoň 25 procent kapitálu
společnosti, která vyplácí dividendy;
b) 10 procent hrubé částky dividend ve všech ostatních případech.
Tento odstavec se nedotýká zdanění zisků společnosti, z nichž jsou dividendy vypláceny.
3. Výraz "dividendy" použitý v tomto článku označuje příjmy z akcií, požitkových
akcií nebo požitkových práv, kuksů, zakladatelských podílů nebo jiných práv, s výjimkou
pohledávek, s podílem na zisku, jakož i jiné příjmy, které jsou podrobeny stejnému
daňovému režimu jako příjmy z akcií podle právních předpisů státu, jehož je společnost,
která provádí platbu, rezidentem.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník dividend,
který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, jehož
je rezidentem společnost vyplácející dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost
prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém
státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné a jestliže účast, pro kterou
se dividendy vyplácejí, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo stálé základně.
V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký
případ jde.
5. Jestliže společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu, dosahuje
zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento druhý smluvní stát zdanit
dividendy vyplácené společností, ledaže tyto dividendy jsou vypláceny rezidentu tohoto
druhého státu nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže
ke stálé provozovně nebo stálé základně, která je umístěna v tomto druhém státě,
ani podrobit nerozdělené zisky společnosti dani z nerozdělených zisků společnosti,
i když vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze
zisků nebo z příjmů majících zdroj v tomto druhém státě.
Čl.11
Úroky
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého
smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto úroky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž mají
zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník
úroků je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne 5 procent
hrubé částky úroků.
3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 2, budou úroky osvobozené od zdanění
ve smluvním státě, ve kterém mají zdroj, pokud jsou:
a) pobírané a skutečně vlastněné:
(i) vládou druhého smluvního státu,
územně-správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu, centrální bankou tohoto
druhého státu nebo jakoukoli finanční institucí, která je vlastněna nebo ovládána
vládou druhého státu; nebo
(ii) rezidentem druhého smluvního státu v souvislosti s
půjčkou nebo úvěrem, která je zaručena nebo pojištěna nebo který je zaručen nebo
pojištěn vládou druhého smluvního státu, centrální bankou tohoto druhého státu nebo
jakoukoli finanční institucí, která je vlastněna nebo ovládána touto vládou;
b) vyplácené v souvislosti s prodejem jakéhokoliv zařízení nebo zboží
na úvěr;
c) vyplácené z jakékoliv půjčky nebo úvěru jakéhokoliv druhu, která byla
poskytnuta bankou nebo který byl poskytnut bankou.
4. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek jakéhokoliv
druhu, ať zajištěných či nezajištěných zástavním právem na nemovitosti nebo majících
či nemajících právo účasti na zisku dlužníka, a zvláště příjmy z vládních cenných
papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů, včetně prémií a výher, které se vážou
k těmto cenným papírům, obligacím nebo dluhopisům. Penále ukládané za pozdní platbu
se nepovažuje za úroky pro účely tohoto článku. Výraz „úroky“ nezahrnuje žádnou část
příjmu, která je považována za dividendu podle ustanovení článku 10 odstavce 3.
5. Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník
úroků, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě,
ve kterém mají úroky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé
provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání
ze stálé základny tam umístěné a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny,
se skutečně váže k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se
použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
6. Předpokládá se, že úroky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem
je rezident tohoto státu. Jestliže však plátce úroků, ať je, nebo není rezidentem
některého smluvního státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu,
ve spojení s níž došlo k zadlužení, z něhož jsou úroky placeny, a tyto úroky jdou
k tíži takové stálé provozovny nebo stálé základny, předpokládá se, že tyto úroky
mají zdroj v tom smluvním státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna
umístěna.
7. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou placeny,
přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo
mezi oběma z nich a nějakou další osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se
skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto
článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude
v tomto případě zdaněna v souladu s právními předpisy každého smluvního státu, s
přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Čl.12
Licenční poplatky
1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu
druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto licenční poplatky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě,
v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný
vlastník licenčních poplatků je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená
nepřesáhne 10 procent hrubé částky licenčních poplatků.
3. Výraz "licenční poplatky" použitý v tomto článku označuje platby jakéhokoliv
druhu obdržené jako náhrada za užití nebo za právo na užití jakéhokoliv autorského
práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému, včetně kinematografických filmů
nebo filmů nebo pásek používaných pro rozhlasové nebo televizní vysílání, jakýchkoliv
jiných prostředků obrazové nebo zvukové reprodukce, jakéhokoliv patentu, ochranné
známky, návrhu nebo modelu, plánu, počítačového programu, tajného vzorce nebo výrobního
postupu nebo za užití nebo za právo na užití jakéhokoliv průmyslového, obchodního
nebo vědeckého zařízení nebo za informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté
v oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké. Tento výraz však nezahrnuje zisky, o
nichž se pojednává v článku 8.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník licenčních
poplatků, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním
státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost
prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém
státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné a jestliže právo nebo majetek,
které dávají vznik licenčním poplatkům, se skutečně vážou k této stálé provozovně
nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku
14 podle toho, o jaký případ jde.
5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže
plátcem je rezident tohoto státu. Jestliže však plátce licenčních poplatků, ať je,
nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu
nebo stálou základnu, ve spojení s níž vznikla povinnost platit licenční poplatky,
a tyto licenční poplatky jdou k tíži takové stálé provozovny nebo stálé základny,
předpokládá se, že tyto licenční poplatky mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá
provozovna nebo stálá základna umístěna.
6. Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují k užití, právu
nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů mezi
plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou, částku,
kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů,
použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka
plateb, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna v souladu s právními předpisy
každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Čl.13
Zisky ze zcizení majetku
1. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení nemovitého
majetku uvedeného v článku 6, který je umístěn ve druhém smluvním státě, mohou být
zdaněny v tomto druhém státě.
2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí provozního majetku stálé
provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebo
movitého majetku, který patří ke stálé základně, kterou má rezident jednoho smluvního
státu ve druhém smluvním státě za účelem vykonávání nezávislého povolání, včetně
zisků ze zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem) nebo
takové stálé základny, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
3. Zisky ze zcizení lodí, letadel, železničních nebo silničních vozidel provozovaných
v mezinárodní dopravě podnikem smluvního státu nebo ze zcizení movitého majetku sloužícího
k provozování těchto lodí, letadel, železničních nebo silničních vozidel podléhají
zdanění jen v tomto smluvním státě.
4. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení akcií
nebo jiných podílů na společnosti, která je rezidentem druhého smluvního státu, mohou
být zdaněny v tomto druhém státě.
5. Zisky ze zcizení jakéhokoliv jiného majetku, než který je uveden v odstavcích
1, 2, 3 a 4 tohoto článku, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, jehož je zcizitel
rezidentem.
Čl.14
Nezávislá povolání
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze svobodného
povolání nebo z jiných činností nezávislého charakteru, podléhají zdanění jen v tomto
státě, vyjma následujících případů, kdy takové příjmy mohou být rovněž zdaněny ve
druhém smluvním státě:
a) jestliže má tento rezident pravidelně k dispozici ve druhém smluvním
státě stálou základnu za účelem vykonávání svých činností; v takovém případě jen
taková část příjmů, jakou lze přičíst této stálé základně, může být zdaněna v tomto
druhém státě; nebo
b) jestliže jeho pobyt ve druhém státě po jedno nebo více období v úhrnu
činí nebo přesahuje 183 dny v jakémkoli dvanáctiměsíčním období začínajícím nebo
končícím v příslušném daňovém roce; v takovém případě jen taková část příjmů, která
je pobírána z jeho činností vykonávaných v tomto druhém státě, může být zdaněna v
tomto druhém státě.
2. Výraz "svobodné povolání" zahrnuje obzvláště nezávislé činnosti vědecké,
literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelské, jakož i nezávislé činnosti lékařů,
právníků, inženýrů, architektů, dentistů a účetních znalců.
Čl.15
Zaměstnání
1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního
státu z důvodu zaměstnání, podléhají s výhradou ustanovení článků 16, 18 a 19 zdanění
jen v tomto státě, pokud zaměstnání není vykonáváno ve druhém smluvním státě. Je-li
tam zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny z něj pobírané zdaněny v tomto druhém
státě.
2. Odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z důvodu zaměstnání
vykonávaného ve druhém smluvním státě, podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce
1 zdanění jen v prvně zmíněném státě, jestliže všechny následující podmínky jsou
splněny:
a) příjemce se zdržuje v druhém státě po jedno nebo více období nepřesahující
v úhrnu 183 dny v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období začínajícím nebo končícím v
příslušném daňovém roce, a
b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele,
který není rezidentem druhého státu, a
c) odměny nejdou k tíži stálé provozovny nebo
stálé základny, kterou má zaměstnavatel v druhém státě.
3. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku mohou být odměny pobírané
z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi, letadla, v železničním nebo silničním
vozidle provozovaném podnikem smluvního státu v mezinárodní dopravě zdaněny v tomto
státě.
Čl.16
Tantiémy
Tantiémy a jiné podobné platby, které pobírá rezident jednoho smluvního
státu jako člen správní rady nebo jakéhokoliv obdobného orgánu společnosti, která
je rezidentem druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
Čl.17
Umělci a sportovci
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako na veřejnosti
vystupující umělec, jako divadelní, filmový, rozhlasový nebo televizní umělec nebo
hudebník nebo jako sportovec z takovýchto osobně vykonávaných činností ve druhém
smluvním státě, mohou být bez ohledu na ustanovení článků 14 a 15 zdaněny v tomto
druhém státě.
2. Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem nebo sportovcem
neplynou umělci nebo sportovci samému, nýbrž jiné osobě, mohou být tyto příjmy bez
ohledu na ustanovení článků 7, 14 a 15 zdaněny ve smluvním státě, ve kterém jsou
činnosti umělce nebo sportovce vykonávány.
3. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí na příjmy pobírané z činností
vykonávaných v jednom smluvním státě umělcem nebo sportovcem, který je rezidentem
druhého smluvního státu, jestliže návštěva prvně zmíněného státu je zcela financována
z veřejných fondů druhého státu nebo jeho územně-správních útvarů nebo místních úřadů.
V takovém případě podléhá příjem zdanění jen ve státě, jehož je umělec nebo sportovec
rezidentem.
Čl.18
Penze
Penze a jiné podobné platy vyplácené rezidentu smluvního státu z důvodu
dřívějšího zaměstnání podléhají s výhradou ustanovení článku 19 odst. 2 zdanění jen
v tomto státě.
Čl.19
Veřejné funkce
1. a) Platy, mzdy a jiné podobné odměny jiné než penze vyplácené jedním
smluvním státem nebo územně-správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu fyzické
osobě za služby prokazované tomuto státu nebo územně-správnímu útvaru nebo místnímu
úřadu podléhají zdanění jen v tomto státě.
b) Takové platy, mzdy a jiné podobné odměny však podléhají zdanění jen
ve druhém smluvním státě, jestliže služby jsou prokazovány v tomto státě a fyzická
osoba, která je rezidentem tohoto státu:
(i) je státním příslušníkem tohoto státu;
nebo
(ii) se nestala rezidentem tohoto státu jen z důvodu prokazování těchto služeb.
2. a) Jakékoli penze vyplácené jedním smluvním státem nebo územně-správním
útvarem nebo místním úřadem tohoto státu nebo vyplácené z fondů, které zřídily, fyzické
osobě za služby prokázané tomuto smluvnímu státu nebo územně-správnímu útvaru nebo
místnímu úřadu podléhají zdanění jen v tomto státě.
b) Takové penze však podléhají zdanění jen ve druhém smluvním státě,
jestliže fyzická osoba je rezidentem a státním příslušníkem tohoto státu.
3. Ustanovení článků 15, 16 a 18 se použijí na platy, mzdy a jiné podobné
odměny a penze vyplácené za služby prokázané v souvislosti s průmyslovou nebo obchodní
činností prováděnou některým smluvním státem nebo územně-správním útvarem nebo místním
úřadem tohoto státu.
Čl.20
Studenti
Platby, které dostává za účelem úhrady nákladů své výživy, vzdělávání nebo
výcviku student nebo učeň, který je nebo bezprostředně před svým příjezdem do jednoho
smluvního státu byl rezidentem druhého smluvního státu a který se zdržuje v prvně
zmíněném státě pouze za účelem svého vzdělávání nebo výcviku, nepodléhají zdanění
v tomto státě za předpokladu, že takovéto platby plynou ze zdrojů mimo tento stát.
Čl.21
Ostatní příjmy
1. Části příjmů rezidenta smluvního státu, ať mají zdroj kdekoliv, o kterých
se nepojednává v předchozích článcích této smlouvy, podléhají zdanění jen v tomto
státě.
2. Ustanovení odstavce 1 se nepoužijí na příjmy jiné než příjmy z nemovitého
majetku, který je definován v článku 6 odst. 2, jestliže příjemce takových příjmů,
který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě průmyslovou
nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo
vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné a
jestliže právo nebo majetek, pro které se příjmy platí, se skutečně vážou k této
stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku
7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
Čl.22
Majetek
1. Nemovitý majetek rezidenta jednoho smluvního státu, který je umístěn
ve druhém smluvním státě, může být zdaněn v tomto druhém státě.
2. Movitý majetek, který je částí provozního majetku stálé provozovny, jež
má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebo movitý majetek,
který patří ke stálé základně, kterou má rezident jednoho smluvního státu ve druhém
smluvním státě za účelem vykonávání nezávislého povolání, může být zdaněn v tomto
druhém státě.
3. Majetek vlastněný podnikem smluvního státu a představovaný loděmi, letadly,
železničními nebo silničními vozidly provozovanými v mezinárodní dopravě a movitým
majetkem, který slouží k provozování těchto lodí, letadel, železničních nebo silničních
vozidel, podléhá zdanění jen v tomto státě.
4. Všechny ostatní části majetku rezidenta smluvního státu podléhají zdanění
jen v tomto státě.
Čl.23
Vyloučení dvojího zdanění
1. V případě rezidenta Uzbekistánu bude dvojí zdanění vyloučeno následovně:
Jestliže rezident Uzbekistánu pobírá příjem nebo vlastní majetek, který může být
v souladu s ustanoveními této smlouvy zdaněn v České republice, Uzbekistán povolí:
a) snížit daň z příjmů tohoto rezidenta o částku rovnající se dani z
příjmů zaplacené v České republice;
b) snížit daň z majetku tohoto rezidenta o částku rovnající se majetkové
dani zaplacené v České republice. Částka, o kterou se daň sníží, však v žádném případě
nepřesáhne tu část daně z příjmů nebo majetkové daně vypočtené před jejím snížením,
která poměrně připadá, podle toho, o jaký případ jde, na příjem nebo majetek, který
může být zdaněn v České republice.
2. S výhradou ustanovení právních předpisů České republiky týkajících se
vyloučení dvojího zdanění, bude v případě rezidenta České republiky dvojí zdanění
vyloučeno následovně: Česká republika může při ukládání daní svým rezidentům zahrnout
do daňového základu, ze kterého se takové daně ukládají, části příjmu nebo majetku,
které mohou být v souladu s ustanoveními této smlouvy rovněž zdaněny v Uzbekistánu,
avšak povolí snížit částku daně vypočtenou z takového základu o částku rovnající
se dani zaplacené v Uzbekistánu. Částka, o kterou se daň sníží, však nepřesáhne tu
část české daně vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá na příjem nebo
majetek, který může být v souladu s ustanoveními této smlouvy zdaněn v Uzbekistánu.
3. Jestliže v souladu s jakýmkoliv ustanovením Smlouvy je příjem pobíraný
nebo majetek vlastněný rezidentem jednoho smluvního státu osvobozen od zdanění v
tomto státě, tento stát může přesto, při výpočtu částky daně ze zbývajících příjmů
nebo zbývajícího majetku tohoto rezidenta, vzít v úvahu osvobozený příjem nebo majetek.
4. Předpokládá se, pro účely odstavců 1, 2 a 3 tohoto článku, že příjem pobíraný
a majetek vlastněný rezidentem jednoho smluvního státu, který může být v souladu
s touto smlouvou zdaněn ve druhém smluvním státě, je pobírán ze zdrojů v tomto druhém
smluvním státě a je vlastněn v tomto druhém státě.
Čl.24
Zákaz diskriminace
1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni ve druhém
smluvním státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které
jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo
mohou být podrobeni státní příslušníci tohoto druhého státu, kteří jsou, zejména
s ohledem na rezidenci, ve stejné situaci. Toto ustanovení se bez ohledu na ustanovení
článku 1 vztahuje rovněž na osoby, které nejsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních
států.
2. Zdanění stálé provozovny nebo stálé základny, jež má rezident jednoho
smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější
než zdanění rezidentů tohoto druhého státu, kteří vykonávají tytéž činnosti.
3. Nic v tomto článku nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu,
aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu jakékoliv osobní úlevy, slevy a snížení
daně z důvodu osobního stavu nebo povinností k rodině, které přiznává svým vlastním
rezidentům.
4. Osoby bez státní příslušnosti, které jsou rezidenty smluvního státu,
nebudou podrobeny v žádném smluvním státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem
s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti,
kterým jsou nebo mohou být podrobeni státní příslušníci příslušného státu, kteří
jsou, zejména s ohledem na rezidenci, ve stejné situaci.
5. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku 9 odst. 1, článku 11 odst.
7 nebo článku 12 odst. 6 této smlouvy, budou úroky, licenční poplatky a jiné výlohy
placené podnikem jednoho smluvního státu rezidentu druhého smluvního státu odčitatelné
pro účely stanovení zdanitelných zisků takového podniku za stejných podmínek, jako
kdyby byly placeny rezidentu prvně zmíněného státu. Podobně jakékoliv dluhy podniku
jednoho smluvního státu vůči rezidentu druhého smluvního státu budou pro účely stanovení
zdanitelného majetku takového podniku odčitatelné za stejných podmínek, jako kdyby
byly smluveny vůči rezidentu prvně zmíněného státu.
6. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela nebo zčásti,
přímo nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno jedním nebo více rezidenty druhého
smluvního státu, nebudou podrobeny v prvně zmíněném státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv
povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené
povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeny ostatní podobné podniky prvně zmíněného
státu.
7. Ustanovení tohoto článku se bez ohledu na ustanovení článku 2 vztahují
na daně všeho druhu a pojmenování.
Čl.25
Řešení případů dohodou
1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států
vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními této smlouvy,
může, bez ohledu na opravné prostředky, které poskytují vnitrostátní právní předpisy
těchto států, předložit svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je rezidentem,
nebo pokud její případ spadá pod článek 24 odst. 1, úřadu smluvního státu, jehož
je státním příslušníkem. Případ musí být předložen do tří let od prvního oznámení
opatření vedoucího ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními Smlouvy.
2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a nebude-li
sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit, aby případ vyřešil vzájemnou
dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se zamezilo zdanění,
které není v souladu se Smlouvou. Jakákoliv dosažená dohoda bude uskutečněna bez
ohledu na jakékoliv časové lhůty ve vnitrostátních právních předpisech smluvních
států.
3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit vzájemnou dohodou
jakékoliv obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu nebo provádění
Smlouvy. Mohou rovněž spolu konzultovat za účelem vyloučení dvojího zdanění v případech
neupravených ve Smlouvě.
4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem dosažení
dohody ve smyslu předchozích odstavců, včetně prostřednictvím společné komise složené
z nich samých nebo jejich zástupců.
Čl.26
Omezení výhod
Příslušný úřad jednoho smluvního státu může po konzultaci s příslušným úřadem
druhého smluvního státu odepřít výhody vyplývající z této smlouvy jakékoliv osobě
a s ohledem na jakoukoliv transakci, jestliže by podle jeho názoru poskytnutí těchto
výhod znamenalo zneužití Smlouvy.
Čl.27
Výměna informací
1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat takové informace, u
nichž lze předpokládat, že jsou relevantní ve vztahu k provádění ustanovení této
smlouvy nebo ve vztahu k provádění nebo vymáhání vnitrostátních právních předpisů,
které se vztahují na daně všeho druhu a pojmenování ukládané jménem smluvních států
nebo jejich územně-správních útvarů nebo místních úřadů, pokud zdanění, které upravují,
není v rozporu se Smlouvou. Výměna informací není omezena články 1 a 2.
2. Veškeré informace obdržené smluvním státem podle odstavce 1 budou udržovány
v tajnosti stejným způsobem jako informace získané podle vnitrostátních právních
předpisů tohoto státu a budou poskytnuty pouze osobám nebo úřadům (včetně soudů a
správních úřadů), které se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, které jsou uvedeny
v odstavci 1, vymáháním nebo trestním stíháním ve věci těchto daní, rozhodováním
o opravných prostředcích ve vztahu k těmto daním nebo dozorem výše uvedeného. Tyto
osoby nebo úřady použijí tyto informace jen k těmto účelům. Mohou sdělit tyto informace
při veřejných soudních řízeních nebo v soudních rozhodnutích.
3. Ustanovení odstavců 1 a 2 nebudou v žádném případě vykládána tak,
že ukládají smluvnímu státu povinnost:
a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy a správní
praxi tohoto nebo druhého smluvního státu;
b) poskytnout informace, které nemohou být získány na základě právních
předpisů nebo v běžném správním řízení tohoto nebo druhého smluvního státu;
c) poskytnout informace, které by odhalily jakékoliv obchodní, hospodářské,
průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní postup, nebo informace,
jejichž sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.
4. Jestliže jsou v souladu s tímto článkem jedním smluvním státem požadovány
informace, druhý smluvní stát použije svých opatření zaměřených na získávání informací,
aby získal požadované informace, i když tento druhý stát takové informace nepotřebuje
pro své vlastní daňové účely. Povinnost obsažená v předchozí větě podléhá omezením
odstavce 3, ale v žádném případě nebudou tato omezení vykládána tak, že umožňují
smluvnímu státu odmítnout poskytnout informace pouze z toho důvodu, že nemá domácí
zájem na takových informacích.
5. Ustanovení odstavce 3 nebudou v žádném případě vykládána tak, že umožňují
smluvnímu státu odmítnout poskytnout informace pouze z toho důvodu, že informacemi
disponuje banka, jiná finanční instituce, pověřenec nebo osoba, která jedná v zastoupení
nebo jako zmocněnec, nebo proto, že se informace vztahují k vlastnickým podílům na
osobě.
Čl.28
Členové diplomatických misí a konzulární úředníci
Nic v této smlouvě se nedotýká daňových výsad členů diplomatických misí nebo
konzulárních úředníků, které jim přísluší na základě obecných pravidel mezinárodního
práva nebo na základě ustanovení zvláštních dohod.
Čl.29
Vstup v platnost
Každý ze smluvních států diplomatickou cestou oznámí druhému splnění postupů
požadovaných jeho vnitrostátními právními předpisy pro vstup této smlouvy v platnost.
Tato smlouva vstoupí v platnost dnem pozdějšího z těchto oznámení a následně se bude
provádět:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené k 1.
lednu v kalendářním roce následujícím po roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost,
nebo později;
b) pokud jde o ostatní daně z příjmů a daně z majetku, na příjmy nebo
majetek za každý daňový rok začínající 1. ledna v kalendářním roce následujícím po
roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost, nebo později.
Čl.30
Výpověď
Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena jedním ze smluvních
států. Každý smluvní stát může diplomatickou cestou podáním výpovědi Smlouvu vypovědět,
nejméně šest měsíců před koncem každého kalendářního roku začínajícího po uplynutí
pěti let ode dne vstupu Smlouvy v platnost. V takovém případě se Smlouva přestane
provádět:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené k 1.
lednu v kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla dána výpověď, nebo později;
b)
pokud jde o ostatní daně z příjmů a daně z majetku, na příjmy nebo majetek za každý
daňový rok začínající 1. ledna v kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla
dána výpověď, nebo později.
Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto smlouvu.
Dáno v Praze dne 2. března roku 2000 ve dvou původních vyhotoveních, každé
v jazyce českém, uzbeckém a anglickém, přičemž všechny texty jsou autentické. V případě
jakéhokoliv rozdílu bude rozhodujícím anglický text.
Za vládu České republiky Za vládu Uzbecké republiky doc. Ing. Pavel Mertlík, CSc. v. r. Eldor Ganiev v. r. místopředseda vlády ministr vnějších ekonomických a ministr financí vztahů