47/1992 Sb.
PŘEDSEDNICTVO FEDERÁLNÍHO SHROMÁŽDĚNÍ
vyhlašuje
úplné znění občanského zákoníku ze dne 26. února 1964 č. 40 Sb., jak
vyplývá
ze změn, doplnění a úprav provedených zákonem ze dne 5. června 1969 č. 58
Sb.,
zákonem ze dne 9. listopadu 1982 č. 131 Sb., zákonem ze dne 15. června
1988
č. 94 Sb., zákonem ze dne 14. prosince 1988 č. 188 Sb., zákonem ze dne
28. března 1990 č. 87 Sb., zákonem ze dne 18. dubna 1990 č. 105 Sb.,
zákonem
ze dne 23. dubna 1990 č. 116 Sb., zákonem ze dne 21. února 1991 č. 87 Sb.
a zákonem ze dne 5. listopadu 1991 č. 509 Sb.
OBČANSKÝ ZÁKONÍK
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo
na tomto zákoně:
ČÁST PRVNÍ
OBECNÁ USTANOVENÍ
HLAVA PRVNÍ
OBČANSKOPRÁVNÍ VZTAHY A JEJICH OCHRANA
§ 1
(1) Úprava občanskoprávních vztahů přispívá k naplňování občanských práv
a svobod, zejména ochrany osobnosti a nedotknutelnosti vlastnictví.
(2) Občanský zákoník upravuje majetkové vztahy fyzických a právnických
osob, majetkové vztahy mezi těmito osobami a státem, jakož i vztahy
vyplývající z práva na ochranu osob, pokud tyto občanskoprávní vztahy
neupravují jiné zákony. 1)
(3) Právní vztahy vznikající z výsledků duševní tvořivé činnosti upravují
zvláštní zákony.
§ 2
(1) Občanskoprávní vztahy vznikají z právních úkonů nebo z jiných
skutečností, s nimiž zákon vznik těchto vztahů spojuje.
(2) V občanskoprávních vztazích mají účastníci rovné postavení.
(3) Účastníci občanskoprávních vztahů si mohou vzájemná práva a
povinnosti upravit dohodou odchylně od zákona, jestliže to zákon výslovně
nezakazuje a jestliže z povahy ustanovení zákona nevyplývá, že se od něj
nelze odchýlit.
§ 3
(1) Výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí
bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí
být
v rozporu s dobrými mravy.
(2) Fyzické a právnické osoby, státní orgány a orgány místní samosprávy
dbají o to, aby nedocházelo k ohrožování a porušování práv z
občanskoprávních
vztahů a aby případné rozpory mezi účastníky byly odstraněny především
jejich
dohodou.
§ 4
Proti tomu, kdo právo ohrozí nebo poruší, lze se domáhat ochrany u
orgánu, který je k tomu povolán. Není-li v zákoně stanoveno něco jiného,
je
tímto orgánem soud.
HLAVA DRUHÁ
ÚČASTNÍCI OBČANSKOPRÁVNÍCH VZTAHŮ
Oddíl první
Fyzické osoby
§ 7
(1) Způsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti vzniká narozením.
Tuto způsobilost má i počaté dítě, narodí-li se živé.
(2) Smrtí tato způsobilost zanikne. Jestliže smrt nelze prokázat
předepsaným způsobem, soud fyzickou osobu prohlásí za mrtvou, zjistí-li
její
smrt jinak. Za mrtvého soud prohlásí také nezvěstnou fyzickou osobu,
lze-li
se zřetelem ke všem okolnostem usoudit, že již nežije.
§ 8
(1) Způsobilost fyzické osoby vlastními právními úkony nabývat práv a
brát na sebe povinnosti (způsobilost k právním úkonům) vzniká v plném
rozsahu
zletilostí.
(2) Zletilosti se nabývá dovršením osmnáctého roku. Před dosažením tohoto
věku se zletilosti nabývá jen uzavřením manželství. Takto nabytá zletilost
se
neztrácí ani zánikem manželství ani prohlášením manželství za neplatné.
§ 9
Nezletilí mají způsobilost jen k takovým právním úkonům, které jsou svou
povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich věku.
§ 10
(1) Jestliže fyzická osoba pro duševní poruchu, která není jen přechodná,
není vůbec schopen činit právní úkony, soud jej způsobilosti k právním
úkonům
zbaví.
(2) Jestliže fyzická osoba pro duševní poruchu, která není jen přechodná,
anebo pro nadměrné používání alkoholických nápojů nebo omamných prostředků
či
jedů je schopen činit jen některé právní úkony, soud jeho způsobilost k
právním úkonům omezí a rozsah omezení v rozhodnutí určí.
(3) Soud zbavení nebo omezení způsobilosti změní nebo zruší, změní-li se
nebo odpadnou-li důvody, které k nim vedly.
Ochrana osobnosti
§ 11
Fyzická osoba má právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví,
občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů
osobní povahy.
§ 12
(1) Písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky a obrazové a
zvukové záznamy týkající se fyzické osoby nebo jejích projevů osobní
povahy
smějí být pořízeny nebo použity jen s jejím svolením.
(2) Svolení není třeba, použijí-li se písemnosti osobní povahy,
podobizny, obrazové snímky nebo obrazové a zvukové záznamy k účelům
úředním
na základě zákona.
(3) Podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy se mohou bez
svolení fyzické osoby pořídit nebo použít přiměřeným způsobem též pro
vědecké
a umělecké účely a pro tiskové, filmové, rozhlasové a televizní
zpravodajství. Ani takové použití však nesmí být v rozporu s oprávněnými
zájmy fyzické osoby.
§ 13
(1) Fyzická osoba má právo se zejména domáhat, aby bylo upuštěno od
neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby byly
odstraněny
následky těchto zásahů a aby mu bylo dáno přiměřené zadostiučinění.
(2) Pokud by se nejevilo postačujícím zadostiučinění podle odstavce 1
zejména proto, že byla ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby
nebo
její vážnost ve společnosti, má fyzická osoba též právo na náhradu
nemajetkové újmy v penězích.
(3) Výši náhrady podle odstavce 2 určí soud s přihlédnutím k závažnosti
vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo.
§ 15
Po smrti fyzické osoby přísluší uplatňovat právo na ochranu jeho
osobnosti manželu a dětem, a není-li jich, jejím rodičům.
Oddíl druhý
Právnické osoby
§ 18
(1) Způsobilost mít práva a povinnosti mají i právnické osoby.
(2) Právnickými osobami jsou
a) sdružení fyzických nebo právnických osob,
b) účelová sdružení majetku,
c) jednotky územní samosprávy,
d) jiné subjekty, o kterých to stanoví zákon.
§ 19
(1) Ke zřízení právnické osoby je potřebná písemná smlouva nebo zakládací
listina, pokud nestanoví zvláštní zákon jinak.
(2) Právnické osoby vznikají dnem, ke kterému jsou zapsány do obchodního
nebo do jiného zákonem určeného rejstříku, pokud nestanoví zvláštní zákon
jejich vznik jinak.
§ 19a
(1) Způsobilost právnické osoby nabývat práva a povinnosti může být
omezena jen zákonem.
(2) Právnické osoby, které se zapisují do obchodního nebo do jiného
zákonem určeného rejstříku, mohou nabývat práva a povinnosti ode dne
účinnosti zápisu do tohoto rejstříku, pokud zvláštní zákon nestanoví
jinak.
§ 19b
(1) Právnické osoby mají svůj název, který musí být určen při jejich
zřízení.
(2) Při neoprávněném použití názvu právnické osoby je možné se domáhat u
soudu, aby se neoprávněný uživatel zdržel jeho užívání a odstranil závadný
stav; je možné se též domáhat přiměřeného zadostiučinění, které může být
požadováno i v penězích.
(3) Odstavec 2 platí přiměřeně i pro neoprávněný zásah do dobré pověsti
právnické osoby.
§ 20
(1) Právní úkony právnické osoby ve všech věcech činí ti, kteří k tom
jsou oprávněni smlouvou o zřízení právnické osoby, zakládací listinou nebo
zákonem (statutární orgány).
(2) Za právnickou osobu mohou činit právní úkony i jiní její pracovníci
nebo členové, pokud je to stanoveno ve vnitřních předpisech právnické
osoby
nebo je to vzhledem k jejich pracovnímu zařazení obvyklé. Překročí-li tyto
osoby své oprávnění, vznikají práva a povinnosti právnické osobě, jen
pokud
se právní úkon týká předmětu činnosti právnické osoby a jen tehdy, jde-li
o
překročení, o kterém druhý účastník nemohl vědět.
§ 20a
(1) Právnická osoba se zrušuje dohodou, uplynutím doby nebo splněním
účelu, pro který byla zřízena, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.
(2) Právnická osoba zapsaná v obchodním rejstříku nebo v jiném zákonem
určeném rejstříku zaniká dnem výmazu z tohoto rejstříku, pokud zvláštní
zákony nestanoví jinak.
(3) Před zánikem právnické osoby se vyžaduje její likvidace, pokud celé
její jmění nenabývá právní nástupce nebo zvláštní zákon nestanoví jinak.
(4) Ustanovení obchodního zákoníku o likvidaci obchodních společností se
přiměřeně použijí i pro likvidaci jiné právnické osoby, pokud z ustanovení
upravujících tyto právnické osoby nevyplývá něco jiného.
Nadace
§ 20b
(1) Fyzická nebo právnická osoba mohou jednotlivě nebo společně zřizovat
nadace (fondy) k obecně prospěšným cílům, zejména za účelem rozvoje
duchovních hodnot, ochrany lidských práv nebo jiných humanitních cílů, k
ochraně a tvorbě životního prostředí, zachování přírodních hodnot i
ochraně
kulturních památek.
(2) Fyzická osoba může nadaci zřídit i závětí.
(3) Nadace je právnickou osobou; vzniká registrací u příslušného státního
orgánu.
§ 20c
Zřizovatel vydává statut nadace, který obsahuje zejména
a) název a sídlo nadace,
b) cíl, který bude nadací podporován,
c) zdroje nadace,
d) způsoby použití prostředků nadace a komu je lze poskytnout,
e) určení správce nadace a kdo ji zastupuje v právních vztazích,
f) způsob majetkového vypořádání při zániku nadace.
Zájmová sdružení právnických osob
§ 20f
K ochraně svých zájmů nebo k dosažení jiného účelu mohou právnické osoby
vytvářet zájmová sdružení právnických osob (dále jen "sdružení").
§ 20g
K založení sdružení se vyžaduje písemná zakladatelská smlouva uzavřená
zakladateli nebo schválení založení sdružení na ustavující členské schůzi.
O
založení sdružení na této schůzi se sepíše zápis obsahující seznam
zakládajících členů sdružení s uvedením jejich jména (názvu) a bydliště
(sídla) a podpisy členů. Ke smlouvě nebo zápisu o ustavující členské
schůzi
musí být přiloženy stanovy a určení osob oprávněných jednat jménem
sdružení,
jež schválí zakladatelé nebo ustavující schůze.
§ 20h
(1) Stanovy sdružení určí název, sídlo a předmět činnosti sdružení,
úpravu majetkových poměrů, vznik a zánik členství, práva a povinnosti
členů,
orgány sdružení a vymezení jejich působnosti, způsob zrušení sdružení a
naložení s jeho likvidačním zůstatkem. Členství ve sdružení lze vázat na
určitý členský příspěvek.
(2) Stanovy schvalují zakladatelé nebo ustavující členská schůze. Stanovy
určí způsob, jímž se stanovy mění a doplňují.
§ 20i
(1) Sdružení je právnickou osobou, jež odpovídá svým majetkem za
nesplnění svých povinností.
(2) Sdružení nabývá právní způsobilosti zápisem do registru sdružení
vedeného u okresního úřadu2) příslušného podle sídla sdružení. Do
registru
se zapisuje název a sídlo sdružení, předmět jeho činnosti, orgány, kterými
sdružení jedná, a jména osob, vykonávajících jejich působnost.
(3) K návrhu na zápis do registru se přikládá zakladatelská smlouva nebo
zápis o ustavující členské schůzi spolu se stanovami. Návrh podává osoba
zmocněná zakladateli nebo ustavující členskou schůzí.
HLAVA TŘETÍ
ZASTOUPENÍ
§ 22
(1) Zástupcem je ten, kdo je oprávněn jednat za jiného jeho jménem. Ze
zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému.
(2) Zastupovat jiného nemůže ten, kdo sám není způsobilý k právnímu
úkonu, o který jde, ani ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy
zastoupeného.
§ 23
Zastoupení vzniká na základě zákona nebo rozhodnutí státního orgánu
(zákonné zastoupení) anebo na základě dohody o plné moci.
§ 24
Zástupce musí jednat osobně; dalšího zástupce si může ustanovit, jen
jestliže je to právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto. I z
právních úkonů dalšího zástupce vznikají práva a povinnosti přímo
zastoupenému.
Zákonné zastoupení
§ 27
(1) Kdo je zákonným zástupcem nezletilého dítěte, upravuje zákon o rodině.
(2) Zákonným zástupcem fyzické osoby, která byla rozhodnutím soudu
zbavena způsobilosti k právním úkonům nebo jejíž způsobilost k právním
úkonům
byla rozhodnutím soudu omezena, je soudem ustanovený opatrovník.
(3) Nemůže-li být opatrovníkem ustanovena příbuzný fyzické osoby ani jiná
osoba, která splňuje podmínky pro ustanovení opatrovníkem, ustanoví soud
opatrovníkem orgán místní správy, popřípadě jeho zařízení, jestliže je
oprávněno vystupovat svým jménem (§ 18 odst. 1).
§ 28
Jestliže zákonní zástupci jsou povinni též spravovat majetek těch, které
zastupují, a nejde-li o běžnou záležitost, je k nakládání s majetkem třeba
schválení soudu.
Zastoupení na základě plné moci
§ 31
(1) Při právním úkonu je možné dát se zastoupit fyzickou nebo právnickou
osobou. Zmocnitel udělí za tímto účelem plnou moc zmocněnci, v níž musí
být
uveden rozsah zmocněncova oprávnění.
(2) Při plné moci udělené právnické osobě vzniká právo jednat za
zmocnitele statutárnímu orgánu této osoby nebo osobě, které tento orgán
udělí
plnou moc.
(3) Plnou moc lze udělit i několika zmocněncům společně. Není-li v plné
moci udělené několika zmocněncům určeno jinak, musí jednat všichni
společně.
(4) Je-li třeba, aby právní úkon byl učiněn v písemné formě, musí být
plná moc udělena písemně. Písemně musí být plná moc udělena i tehdy,
netýká-li se jen určitého právního úkonu.
§ 32
(1) Nevyplývá-li z právního úkonu, že někdo jedná za někoho jiného,
platí, že jedná vlastním jménem.
(2) Jedná-li zmocněnec jménem zmocnitele v mezích oprávnění zastupovat,
vzniknou tím práva a povinnosti přímo zmocniteli. Pokyny dané zmocněnci,
které nevyplývají z plné moci, nemají vliv na právní účinky jednání,
ledaže
by byly známé osobám, vůči kterým zmocněnec jednal.
(3) Je-li zmocnitel v dobré víře anebo věděl-li nebo musel vědět o určité
okolnosti, přihlíží se k tomu i u zmocněnce, ledaže jde o okolnosti, o
kterých se zmocněnec dozvěděl před udělením plné moci. Zmocnitel, který
není
v dobré víře, nemůže se dovolávat dobré víry zmocněnce.
§ 33
(1) Překročil-li zmocněnec své oprávnění vyplývající z plné moci, je
zmocnitel vázán, jen pokud toto překročení schválil. Neoznámí-li však
zmocnitel osobě, se kterou zmocněnec jednal, svůj nesouhlas bez zbytečného
odkladu po tom, co se o překročení oprávnění dozvěděl, platí, že
překročení
schválil.
(2) Překročil-li zmocněnec při jednání své oprávnění jednat za zmocnitele
nebo jedná-li někdo za jiného bez plné moci, je z tohoto jednání zavázán
sám,
ledaže ten, za koho bylo jednáno, právní úkon dodatečně bez zbytečného
odkladu
schválí. Neschválí-li zmocnitel překročení plné moci nebo jednání bez plné
moci, může osoba, se kterou bylo jednáno, na zmocněnci požadovat buď
splnění
závazku nebo náhradu škody způsobenou jeho jednáním.
(3) Ustanovení odstavce 2 neplatí, jestliže osoba, se kterou bylo
jednáno, o nedostatku plné moci věděla.
§ 33a
(1) Zmocněnec je oprávněn udělit plnou moc jiné osobě, aby místo něho
jednala za zmocnitele,
a) je-li výslovně oprávněn podle plné moci udělit plnou moc jiné osobě,
b) je-li zmocněncem právnická osoba.
(2) Z právních úkonů dalšího zmocněnce je zavázán přímo zmocnitel.
§ 33b
(1) Plná moc zanikne
a) provedením úkonu, na který byla omezena,
b) je-li odvolána zmocnitelem,
c) je-li vypovězena zmocněncem,
d) zemře-li zmocněnec.
(2) Plná moc zaniká smrtí zmocnitele, nevyplývá-li z jejího obsahu něco
jiného. Zánikem právnické osoby, jež je zmocněncem nebo zmocnitelem,
zaniká
plná moc jen tehdy, nepřecházejí-li její práva a závazky na jinou osobu.
(3) Zmocnitel se nemůže platně vzdát práva plnou moc kdykoliv odvolat.
(4) Dokud odvolání plné moci není zmocněnci známé, mají jeho právní úkony
účinky, jako kdyby plná moc ještě trvala. Tohoto ustanovení se však nemůže
dovolávat ten, kdo o odvolání plné moci věděl nebo musel vědět.
(5) Oznámil-li zmocnitel jiné osobě, že udělil plnou moc zmocněnci na
určité úkony, může se vůči němu dovolávat odvolání plné moci jen
oznámil-li
jí toto odvolání před jednáním zmocněnce nebo když tato osoba v době
jednání
zmocněnce o tomto odvolání věděla.
(6) Zemře-li zmocnitel nebo vypoví-li zmocněnec plnou moc, je zmocněnec
povinen učinit ještě vše, co nesnese odkladu, aby zmocnitel nebo jeho
právní
nástupce neutrpěl újmu na svých právech. Úkony takto učiněné mají stejné
právní účinky, jako kdyby zastoupení ještě trvalo, pokud neodporují tomu,
co
zařídil zmocnitel nebo jeho právní nástupci.
HLAVA ČTVRTÁ
PRÁVNÍ ÚKONY
§ 34
Právní úkon je projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku
těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem
spojují.
§ 35
(1) Projev vůle může být učiněn jednáním nebo opomenutím; může se stát
výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěl
účastník projevit.
(2) Právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich
jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon
učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.
(3) Právní úkony vyjádřené jinak než slovy se vykládají podle toho, co
způsob jejich vyjádření obvykle znamená. Přitom se přihlíží k vůli toho,
kdo
právní úkon učinil, a chrání se dobrá víra toho, komu byl právní úkon
určen.
§ 36
(1) Vznik, změnu nebo zánik práva či povinnosti lze vázat na splnění
podmínky. K podmínce nemožné, na kterou je vázán zánik práva nebo
povinnosti
se nepřihlíží.
(2) Podmínka je odkládací, jestliže na jejím splnění závisí, zda právní
následky úkonu nastanou. Podmínka je rozvazovací, jestliže na jejím
splnění
závisí, zda následky již nastalé pominou.
(3) Jestliže účastník, jemuž je nesplnění podmínky na prospěch, její
splnění záměrně zmaří, stane se právní úkon nepodmíněným.
(4) K splnění podmínky se nepřihlíží, způsobí-li její splnění záměrně
účastník, který neměl právo tak učinit a jemuž je její splnění na
prospěch.
(5) Nevyplývá-li z právního úkonu nebo jeho povahy něco jiného, má se za
to, že podmínka je odkládací.
§ 37
(1) Právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně;
jinak je neplatný.
(2) Právní úkon, jehož předmětem je plnění nemožné, je neplatný.
(3) Právní úkon není neplatný pro chyby v psaní a počtech, je-li jeho
význam nepochybný.
§ 38
(1) Neplatný je právní úkon, pokud ten, kdo jej učinil, nemá způsobilost
k právním úkonům.
(2) Rovněž je neplatný právní úkon osoby jednající v duševní poruše,
která ji činí k tomuto právnímu úkonu neschopnou.
§ 39
Neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu
nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.
§ 40
(1) Nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon nebo
dohoda účastníků, je neplatný.
(2) Písemně uzavřená dohoda může být změněna nebo zrušena pouze písemně.
(3) Písemný právní úkon je platný, je-li podepsán jednající osobou;
činí-li právní úkon více osob, nemusí být jejich podpisy na téže listině,
ledaže právní předpis stanoví jinak. Podpis může být nahrazen mechanickými
prostředky v případech, kdy je to obvyklé.
(4) Písemná forma je zachována, je-li právní úkon učiněn telegraficky,
dálnopisem nebo elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení obsahu
právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila.
(5) K písemným právním úkonům těch, kteří nemohou číst a psát, je třeba
úředního zápisu. Úřední zápis se nevyžaduje, má-li ten, kdo nemůže číst
nebo
psát, schopnost seznámit se s obsahem právního úkonu s pomocí přístrojů
nebo
speciálních pomůcek nebo prostřednictvím jiné osoby, kterou si zvolí, a je
schopný vlastnoručně listinu podepsat.
§ 40a
Jde-li o důvod neplatnosti právního úkonu podle ustanovení § 49a, § 140,
§ 145 odst. 1, § 479, § 589 a § 701 odst. 1, považuje se právní úkon za
platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti právního
úkonu nedovolá. Neplatnosti se nemůže dovolávat ten, kdo ji sám způsobil.
Totéž platí, nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje dohoda
účastníků (§ 40). Je-li právní úkon v rozporu s obecně závazným právním
předpisem o cenách, je neplatný pouze v rozsahu, ve kterém odporuje tomuto
předpisu, jestliže se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti
dovolá.
§ 41
Vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou
jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z
okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od
ostatního obsahu.
§ 41a
(1) Má-li neplatný právní úkon náležitosti jiného právního úkonu, který
je platný, lze se jej dovolat, je-li z okolností zřejmé, že vyjadřuje vůli
jednající osoby.
(2) Má-li být právním úkonem zastřen právní úkon jiný, platí tento jiný
úkon, odpovídá-li to vůli účastníků a jsou-li splněny všechny jeho
náležitosti. Neplatnosti takového právního úkonu se nelze dovolávat vůči
účastníku, který jej považoval za nezastřený.
§ 42
Vznikne-li pro neplatnost právního úkonu škoda, odpovídá se za ni podle
ustanovení tohoto zákona o odpovědnosti za škodu.
§ 42a
Odporovatelnost
(1) Věřitel se může domáhat, aby soud určil, že dlužníkovy právní úkony,
pokud zkracují uspokojení jeho vymahatelné pohledávky, jsou vůči němu
právně
neúčinné. Toto právo má věřitel i tehdy, je-li nárok proti dlužníkovi z
jeho
odporovatelného úkonu již vymahatelný anebo byl-li již uspokojen.
(2) Odporovat je možné právním úkonům, které dlužník učinil v posledních
třech letech v úmyslu zkrátit své věřitele, musel-li být tento úmysl druhé
straně znám a právním úkonům, kterými byli věřitelé dlužníka zkráceni a k
nimž došlo v posledních třech letech mezi dlužníkem a osobami jemu
blízkými
(§ 116, § 117), nebo které dlužník učinil v uvedeném čase ve prospěch
těchto
osob, s výjimkou případu, když druhá strana tehdy dlužníkův úmysl zkrátit
věřitele i při náležité pečlivosti nemohla poznat.
(3) Právo odporovat právním úkonům lze uplatnit vůči osobě, v jejíž
prospěch byl právní úkon učiněn, nebo které vznikl z odporovatelného úkonu
dlužníka prospěch.
(4) Právní úkon, kterému věřitel s úspěchem odporoval, je vůči němu
neúčinný potud, že věřitel může požadovat uspokojení své pohledávky z
toho,
co odporovatelným právním úkonem ušlo z dlužníkova majetku; není-li to
dobře
možné, má právo na náhradu vůči tomu, kdo měl z tohoto úkonu prospěch.
Smlouvy
Návrh na uzavření smlouvy
§ 43a
(1) Projev vůle směřující k uzavření smlouvy, jenž je určen jedné nebo
více určitým osobám, je návrhem na uzavření smlouvy (dále jen "návrh"),
jestliže je dostatečně určitý a vyplývá z něj vůle navrhovatele, aby byl
vázán v případě jeho přijetí.
(2) Návrh působí od doby, kdy dojde osobě, které je určen. Návrh, i když
je odvolatelný, může navrhovatel zrušit, dojde-li projev o zrušení osobě,
které je určen, dříve nebo alespoň současně s návrhem.
(3) Dokud nebyla smlouva uzavřena, může být návrh odvolán, jestliže
odvolání dojde osobě, které je určeno dříve, než tato osoba odeslala
přijetí
návrhu.
(4) Návrh nemůže být odvolán
a) během lhůty, která je v něm stanovena pro přijetí, ledaže z jeho obsahu
vyplývá právo jej odvolat i před uplynutím této lhůty nebo
b) je-li v něm vyjádřena neodvolatelnost.
§ 43b
(1) Návrh, i když je neodvolatelný, zaniká
a) uplynutím lhůty, která v něm byla určena pro přijetí,
b) uplynutím přiměřené doby s přihlédnutím k povaze navrhované smlouvy a k
rychlosti prostředků, které navrhovatel použil pro zaslání návrhu nebo
c) dojitím projevu o odmítnutí návrhu navrhovateli.
(2) Ústní návrh zaniká, není-li přijat ihned, ledaže z jeho obsahu
vyplývá něco jiného.
(3) Lhůta pro přijetí návrhu určená navrhovatelem v telegramu počíná
běžet od okamžiku, kdy je telegram podán k odeslání, a lhůta určená v
dopisu
od data v něm uvedeného, a není-li v něm datum uvedeno, od data uvedeného
na
obálce. Lhůta pro přijetí návrhu určená navrhovatelem telefonicky,
dálnopisně
nebo jinými prostředky umožňujícími okamžité sdělení začíná běžet od
okamžiku, kdy návrh dojde osobě, které je určen.
Přijetí návrhu
§ 43c
(1) Včasné prohlášení učiněné osobou, které byl návrh určen, nebo jiné
její včasné jednání z něhož lze dovodit její souhlas, je přijetím návrhu.
(2) Včasné přijetí návrhu nabývá účinnosti okamžikem, kdy vyjádření
souhlasu s obsahem návrhu dojde navrhovateli. Přijetí lze odvolat,
jestliže
odvolání dojde navrhovateli nejpozději současně s přijetím.
(3) Pozdní přijetí má nicméně účinky včasného přijetí, jestliže
navrhovatel o tom bez odkladu vyrozumí osobu, které byl návrh učiněn, a to
ústně nebo odesláním zprávy.
(4) Jestliže z dopisu nebo jiné písemnosti, jež vyjadřuje přijetí návrhu,
vyplývá, že byly odeslány za takových okolností, že by došly navrhovateli
včas, kdyby jejich přeprava probíhala obvyklým způsobem, má pozdní přijetí
účinky včasného přijetí, ledaže navrhovatel bez odkladu vyrozumí ústně
osobu,
které byl návrh určen, že považuje návrh za zaniklý, nebo jí v tomto
smyslu
odešle zprávu.
§ 44
(1) Smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí návrhu na uzavření smlouvy
nabývá účinnosti. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě neznamenají přijetí
návrhu.
(2) Přijetí návrhu, které obsahuje dodatky, výhrady, omezení nebo jiné
změny, je odmítnutím návrhu a považuje se za nový návrh. Přijetím návrhu
je
však odpověď, jež vymezuje obsah navrhované smlouvy jinými slovy, jestliže
z
odpovědi nevyplývá změna obsahu navrhované smlouvy.
(3) Je-li návrh určen dvěma nebo více osobám, a z jeho obsahu vyplývá, že
úmyslem navrhovatele je, aby všechny osoby, kterým je návrh určen, se
staly
stranou smlouvy, je smlouva uzavřena, jestliže všechny tyto osoby návrh
přijmou.
§ 45
(1) Projev vůle působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí dojde.
(2) Dojde-li projev vůle změněný vlivem prostředků, které navrhovatel
použil nebo jiných okolností nastalých během jeho přepravy, posuzuje se
podle
ustanovení o omylu (§ 49a).
§ 46
(1) Písemnou formu musí mít smlouvy o převodech nemovitostí, jakož i jiné
smlouvy, pro něž to vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků.
(2) Pro uzavření smlouvy písemnou formou stačí, dojde-li k písemnému
návrhu a k jeho písemnému přijetí. Jde-li o smlouvu o převodu nemovitosti,
musí být projevy účastníků na téže listině.
§ 47
(1) Jestliže zákon stanoví, že ke smlouvě je třeba rozhodnutí příslušného
orgánu, je smlouva účinná tímto rozhodnutím.
(2) Jestliže zákon stanoví, že ke smlouvě je třeba její registrace
státním notářstvím, je smlouva účinná registrací.
(3) Nebyl-li podán do tří let od uzavření smlouvy návrh na rozhodnutí
podle odstavce 1 a 2, platí, že účastníci od smlouvy odstoupili.
§ 48
(1) Od smlouvy může účastník odstoupit, jen jestliže je to v tomto zákoně
stanoveno nebo účastníky dohodnuto.
(2) Odstoupením od smlouvy se smlouva od počátku ruší, není-li právním
předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak.
§ 49
Účastník, který uzavřel smlouvu v tísni za nápadně nevýhodných podmínek,
má právo od smlouvy odstoupit.
§ 49a
Právní úkon je neplatný, jestliže jej jednající osoba učinila v omylu,
vycházejícím ze skutečnosti, jež je pro uskutečnění rozhodující, a osoba,
které byl právní úkon určen tento omyl vyvolala nebo o něm musela vědět.
Právní úkon je rovněž neplatný, jestliže omyl byl touto osobou vyvolán
úmyslně. Omyl v pohnutce právní úkon neplatným nečiní.
§ 50
(1) Účastníci mohou uzavřít smlouvu také ve prospěch třetí osoby.
(2) Není-li v tomto zákoně stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak, je
tato osoba ze smlouvy oprávněna okamžikem, kdy s ní projeví souhlas.
Dlužník
má proti ní tytéž námitky jako proti tomu, s kým smlouvu uzavřel. Vzdá-li
se
tato osoba svého práva, zanikne dluh, nebylo-li dohodnuto, že v tomto
případě
má být plněno tomu, s nímž dlužník smlouvu uzavřel.
(3) Dokud třetí osoba nedá souhlas, platí smlouva jen mezi těmi, kdo ji
uzavřeli; právo na plnění má účastník, který plnění ve prospěch třetí
osoby
vyhradí, nebylo-li dohodnuto jinak. Totéž platí, jestliže třetí osoba
souhlas
odepřela.
§ 50a
(1) Účastníci se mohou písemně zavázat, že do dohodnuté doby uzavřou
smlouvu; musí se však přitom dohodnout o jejích podstatných náležitostech.
(2) Nedojde-li do dohodnuté doby k uzavření smlouvy, lze se do jednoho
roku domáhat u soudu, aby prohlášení vůle bylo nahrazeno soudním
rozhodnutím.
Právo na náhradu škody tím není dotčeno.
(3) Tento závazek zaniká, pokud okolnosti, ze kterých účastníci při
vzniku závazku vycházeli, se do té míry změnily, že nelze spravedlivě
požadovat, aby smlouva byla uzavřena.
§ 50b
Ustanovení § 50a se použije přiměřeně i na smlouvy, kterými se účastníci
dohodli, že obsah smlouvy bude ještě doplněn, pokud přitom dali nepochybně
najevo, že smlouva má platit, i kdyby k dohodě o zbytku obsahu smlouvy
nedošlo.
HLAVA OSMÁ
PROMLČENÍ
§ 100
(1) Právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně
stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce
dlužníka.
Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.
(2) Promlčují se všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického.
Tím není dotčeno ustanovení § 105. Zástavní práva se nepromlčují dříve,
než
zajištěná pohledávka.
(3) Nepromlčují se rovněž práva z vkladů na vkladních knížkách nebo na
jiných formách vkladů a běžných účtech, pokud vkladový vztah trvá.
Promlčecí doba
§ 101
Pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba
tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.
§ 102
U práv, která musí být uplatněna nejprve u fyzické nebo právnické osoby,
počíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy bylo právo takto uplatněno.
§ 103
Bylo-li dohodnuto plnění ve splátkách, počíná běžet promlčecí doba
jednotlivých splátek ode dne jejich splatnosti. Stane-li se pro nesplnění
některé ze splátek splatným celý dluh (§ 565), počne běžet promlčecí doba
ode
dne splatnosti nesplněné splátky.
§ 105
Jde-li o právo oprávněného dědice na vydání dědictví (§ 485), počne běžet
promlčecí doba od právní moci rozhodnutí, jímž bylo dědické řízení
skončeno.
§ 106
(1) Právo na náhradu škodu se promlčí za dva roky ode dne, kdy se
poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá.
(2) Nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li o
škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z
níž
škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.
§ 107
(1) Právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva
roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a
kdo
se na jeho úkor obohatil.
(2) Nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí
za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode
dne,
kdy k němu došlo.
(3) Jsou-li účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si
vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen
tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat.
§ 110
(1) Bylo-li právo přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného
orgánu, promlčuje se za deset let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí
plněno. Bylo-li právo dlužníkem písemně uznáno co do důvodu i výše,
promlčuje
se za deset let ode dne, kdy k uznání došlo; byla-li však v uznání uvedena
lhůta k plnění, běží promlčecí doba od uplynutí této lhůty.
(2) Stejná promlčecí doba platí i pro jednotlivé splátky, na něž bylo
plnění v rozhodnutí nebo v uznání práva rozloženo; promlčecí doba u
jednotlivých splátek počíná ode dne jejich splatnosti. Stane-li se
nesplněním
některé ze splátek splatným celý dluh (§ 565), počne běžet desetiletá
promlčecí doba od splatnosti nesplněné splátky.
(3) Úroky a opětující se plnění se promlčují ve třech letech; jde-li však
o práva pravomocně přiznaná nebo písemně uznaná, platí tato promlčecí
doba,
jen pokud jde o úroky a opětující se plnění, jejichž splatnost nastala po
právní moci rozhodnutí nebo po uznání.
Běh promlčecí doby
§ 112
Uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného
příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí doba od
tohoto uplatnění po dobu řízení neběží. To platí i o právu, které bylo
pravomocně přiznáno a pro které byl u soudu nebo u jiného příslušného
orgánu
navržen výkon rozhodnutí.
§ 113
Jde-li o práva osob, které musí mít zákonného zástupce, nebo o práva
proti těmto osobám, promlčení nepočne, dokud jim zástupce není ustanoven.
Již
započaté promlčení probíhá dále, avšak neskončí, dokud neuplyne rok po
tom,
kdy těmto osobám bude zákonný zástupce ustanoven nebo kdy překážka jinak
pomine.
HLAVA DEVÁTÁ
VYMEZENÍ NĚKTERÝCH POJMŮ
Domácnost
Osoby blízké
Věci a práva
§ 118
(1) Předmětem občanskoprávních vztahů jsou věci a pokud to jejich povaha
připouští, práva nebo jiné majetkové hodnoty.
(2) Předmětem občanskoprávních vztahů mohou být též byty nebo nebytové
prostory.
§ 119
(1) Věci jsou movité nebo nemovité.
(2) Nemovitostmi jsou pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem.
§ 120
(1) Součástí věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být
odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila.
(2) Stavba není součástí pozemku.
§ 121
(1) Příslušenstvím věci jsou věci, které náležejí vlastníku věci hlavní a
jsou jím určeny k tomu, aby byly s hlavní věcí trvale užívány.
(2) Příslušenstvím bytu jsou vedlejší místnosti a prostory určené k tomu,
aby byly s bytem užívány.
(3) Příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení, poplatek z
prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.
Počítání času
§ 122
(1) Lhůta určená podle dní počíná dnem, který následuje po události, jež
je rozhodující pro její počátek. Polovinou měsíce se rozumí patnáct dní.
(2) Konec lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který
se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá událost, od
níž
lhůta počíná. Není-li takový den v posledním měsíci, připadne konec lhůty
na
jeho poslední den.
(3) Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je
posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.
ČÁST DRUHÁ
VĚCNÁ PRÁVA
HLAVA PRVNÍ
VLASTNICKÉ PRÁVO
§ 123
Vlastník je v mezích zákona oprávněn předmět svého vlastnictví držet,
užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním.
§ 125
(1) Zvláštní zákon upravuje vlastnictví k bytům a nebytovým prostorám.
(2) Zvláštní zákon stanoví, které věci mohou být předmětem vlastnictví
pouze státu nebo určených právnických osob.
§ 126
(1) Vlastník má právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického
práva neoprávněně zasahuje; zejména se může domáhat vydání věci na tom,
kdo
mu ji neprávem zadržuje.
(2) Obdobné právo na ochranu má i ten, kdo je oprávněn mít věc u sebe.
§ 127
(1) Vlastník věci se musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou
poměrům obtěžoval jiného nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv.
Proto
zejména nesmí ohrozit sousedovu stavbu nebo pozemek úpravami pozemku nebo
úpravami stavby na něm zřízené bez toho, že by učinil dostatečné opatření
na
upevnění stavby nebo pozemku, nesmí nad míru přiměřenou poměrům obtěžovat
sousedy hlukem, prachem, popílkem, kouřem, plyny, parami, pachy, pevnými a
tekutými odpady, světlem, stíněním a vibracemi, nesmí nechat chovaná
zvířata
vnikat na sousedící pozemek a nešetrně, případně v nevhodné roční době
odstraňovat ze své půdy kořeny stromu nebo odstraňovat větve stromu
přesahující na jeho pozemek.
(2) Je-li to potřebné a nebrání-li to účelnému využívání sousedících
pozemků a staveb, může soud po zjištění stanoviska příslušného stavebního
úřadu rozhodnout, že vlastník pozemku je povinen pozemek oplotit.
(3) Vlastníci sousedících pozemků jsou povinni umožnit na nezbytnou dobu
a v nezbytné míře vstup na své pozemky popřípadě na stavby na nich
stojící,
pokud to nezbytně vyžaduje údržba a obhospodařování sousedících pozemků a
staveb. Vznikne-li tím škoda na pozemku nebo na stavbě, je ten, kdo škodu
způsobil, povinen ji nahradit; této odpovědnosti se nemůže zprostit.
§ 128
(1) Vlastník je povinen strpět, aby ve stavu nouze nebo ve veřejném zájmu
byla na nezbytnou dobu v nezbytné míře a za náhradu použita jeho věc,
nelze-li dosáhnout účelu jinak.
(2) Ve veřejném zájmu lze věc vyvlastnit nebo vlastnické právo omezit,
nelze-li dosáhnout účelu jinak a to jen na základě zákona, jen pro tento
účel
a za náhradu.
Držba
§ 129
(1) Držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává
právo pro sebe.
(2) Držet lze věci, jakož i práva, která připouštějí trvalý a opětovný
výkon.
§ 130
(1) Je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že
mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za
to, že držba je oprávněná.
(2) Nestanoví-li zákon jinak, má oprávněný držitel stejná práva jako
vlastník, zejména má též právo na plody a užitky z věci po dobu oprávněné
držby.
(3) Oprávněný držitel má vůči vlastníkovi nárok na náhradu nákladů, které
účelně vynaložil na věc po dobu oprávněné držby a to v rozsahu
odpovídajícím
zhodnocení věci ke dni jejího vrácení. Obvyklé náklady související s
údržbou
a provozem se však nenahrazují.
§ 131
(1) Neoprávněný držitel je povinen vydat věc vlastníkovi spolu s jejími
plody a užitky a nahradit škodu, která neoprávněnou držbou vznikla. Může
si
odpočítat náklady nutné pro údržbu a provoz věci.
(2) Neoprávněný držitel si může od věci oddělit to, čím ji svým nákladem
zhodnotil, pokud je to možné bez zhoršení podstaty věci.
Nabývání vlastnictví
§ 132
(1) Vlastnictví věci lze nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou,
děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností
stanovených zákonem.
(2) Nabývá-li se vlastnictví rozhodnutím státního orgánu, nabývá se
vlastnictví dnem v něm určeným, a není-li určen, dnem právní moci
rozhodnutí.
§ 133
(1) Převádí-li se movitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví
převzetím věci, není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky
dohodnuto
jinak.
(2) Převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví
účinností smlouvy; k její účinnost je potřebná registrace státním
notářstvím.
§ 134
Vydržení
(1) Oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v
držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o
nemovitost.
(2) Takto nelze nabýt vlastnictví k věcem, které nemohou být předmětem
vlastnictví nebo k věcem, které mohou být jen ve vlastnictví státu nebo
zákonem určených právnických osob (§ 125).
(3) Do doby podle odstavce 1 se započte i dobu, po kterou měl věc v
oprávněné držbě právní předchůdce.
(4) Pro počátek a trvání doby podle odstavce 1 se použijí přiměřeně
ustanovení o běhu promlčecí doby.
§ 135
(1) Kdo najde ztracenou věc, je povinen ji vydat vlastníkovi. Není-li
vlastník znám, je nálezce povinen odevzdat ji příslušnému státnímu orgánu.
Nepřihlásí-li se o ni vlastník do jednoho roku od jejího odevzdání,
připadá
věc do vlastnictví státu.
(2) Nálezce má právo na náhradu nákladů nutných výdajů a na nálezné,
které tvoří deset procent ceny nálezu. Zvláštní právní předpis může jinak
upravit oprávnění toho, kdo je našel nebo ohlásil.
(3) Ustanovení odstavce 1 a 2 platí přiměřeně i na věci skryté, jejichž
vlastník není znám, a na věci opuštěné.
§ 135b
(1) Zpracuje-li někdo v dobré víře cizí věc na věc novou, stává se
vlastníkem nové věci ten, jehož podíl na ní je větší. Je však povinen
uhradit
druhému vlastníku cenu toho, o co se jeho majetek zmenšil. Jsou-li podíly
stejné a účastníci se nedohodnou, rozhodne na návrh kteréhokoliv z nich
soud.
(2) Zpracuje-li někdo cizí věc, ač je mu známo, že mu nepatří, může
vlastník věci žádat o její vydání a navrácení do předešlého stavu. Není-li
navrácení do předešlého stavu možné nebo účelné, určí soud podle všech
okolností, kdo je vlastníkem věci a jaká náhrada náleží vlastníkovi nebo
zpracovateli, nedojde-li mezi nimi k dohodě.
§ 135c
(1) Zřídí-li někdo stavbu na cizím pozemku, ač na to nemá právo, může
soud na návrh vlastníka pozemku rozhodnout, že stavbu je třeba odstranit
na
náklady toho, kdo stavbu zřídil (dále jen "vlastník stavby").
(2) Pokud by odstranění stavby nebylo účelné, přikáže ji soud za náhradu
do vlastnictví vlastníku pozemku pokud s tím vlastník pozemku souhlasí.
(3) Soud může uspořádat poměry mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem
stavby i jinak, zejména též zřídit bezplatně nebo za náhradu věcné
břemeno,
které je nezbytné k výkonu vlastnického práva ke stavbě.
HLAVA DRUHÁ
SPOLUVLASTNICTVÍ
§ 136
(1) Věc může být ve spoluvlastnictví více vlastníků.
(2) Spoluvlastnictví je podílové nebo bezpodílové. Bezpodílové
spoluvlastnictví může vzniknout jen mezi manžely.
Podílové spoluvlastnictví
§ 137
(1) Podíl vyjadřuje míru, jakou se spoluvlastníci podílejí na právech a
povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví ke společné věci.
(2) Není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak,
jsou podíly všech spoluvlastníků stejné.
§ 139
(1) Z právních úkonů týkajících se společné věci jsou oprávněni a povinni
všichni spoluvlastníci společně a nerozdílně.
(2) O hospodaření se společnou věcí rozhodují spoluvlastníci většinou
počítanou podle velikosti podílů. Při rovnosti hlasů nebo nedosáhne-li se
většiny anebo dohody, rozhodne na návrh kteréhokoliv spoluvlastníka soud.
(3) Jde-li o důležitou změnu společné věci, mohou přehlasovaní
spoluvlastníci žádat, aby o změně rozhodl soud.
§ 140
Převádí-li se spoluvlastnický podíl, mají spoluvlastníci předkupní právo,
ledaže jde o převod osobě blízké (§ 116, 117). Nedohodnou-li se
spoluvlastníci o výkonu předkupního práva, mají právo vykoupit podíl
poměrně
podle velikosti podílů.
§ 141
(1) Spoluvlastníci se mohou dohodnout o zrušení spoluvlastnictví a o
vzájemném vypořádání; je-li předmětem spoluvlastnictví nemovitost, musí
být
dohoda písemná.
(2) Každý ze spoluvlastníků je povinen vydat ostatním na požádání písemné
potvrzení o tom, jak se vypořádali, neměla-li již dohoda o zrušení
spoluvlastnictví a o vzájemném vypořádání písemnou formu.
§ 142
(1) Nedojde-li k dohodě, zruší spoluvlastnictví a provede vypořádání na
návrh některého spoluvlastníka soud. Přihlédne přitom k velikosti podílů a
k
účelnému využití věci. Není-li rozdělení věci dobře možné, přikáže soud
věc za
přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům; přihlédne přitom k
tomu, aby věc mohla být účelně využita. Nechce-li věc žádný ze
spoluvlastníků, nařídí soud její prodej a výtěžek rozdělí podle podílů.
(2) Z důvodů zvláštního zřetele hodných soud nezruší a nevypořádá
spoluvlastnictví přikázáním věci za náhradu nebo prodejem věci a
rozdělením
výtěžku.
(3) Při zrušení a vypořádání spoluvlastnictví rozdělením věci může soud
zřídit věcné břemeno k nově vzniklé nemovitosti ve prospěch vlastníka jiné
vzniklé nemovitosti. Zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nemůže být na
újmu
osobám, kterým příslušejí práva na nemovitosti váznoucí.
Bezpodílové spoluvlastnictví manželů
§ 143
V bezpodílovém spoluvlastnictví manželů je vše, co může být předmětem
vlastnictví a co bylo nabyto některým z manželů za trvání manželství, s
výjimkou věcí získaných dědictvím nebo darem, jakož i věcí, které podle
své
povahy slouží osobní potřebě nebo výkonu povolání jen jednoho z manželů a
věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednomu z manželů,
který
měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství anebo jemuž byla
věc
vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka. 3)
§ 143a
(1) Manželé mohou vzájemnou dohodou rozšířit nebo zúžit stanovený rozsah
bezpodílového spoluvlastnictví. Obdobně se mohou dohodnout i o správě
společného majetku.
(2) Manželé se mohou dohodnout, že vyhradí vznik bezpodílového
spoluvlastnictví ke dni zániku manželství.
(3) Dohoda podle odstavce 1 a 2 vyžaduje formu notářského zápisu. Manželé
se mohou vůči jiné osobě na tuto dohodu odvolat jen tehdy, jestliže je jí
tato dohoda známa.
§ 144
Věci v bezpodílovém spoluvlastnictví užívají oba manželé společně;
společně hradí též náklady na věci vynaložené nebo spojené s jejich
užíváním
a udržováním.
§ 145
(1) Běžné záležitosti týkající se společných věcí může vyřizovat každý z
manželů. V ostatních záležitostech je třeba souhlasu obou manželů; jinak
je
právní úkon neplatný.
(2) Z právních úkonů týkajících se společných věcí jsou oprávněni a
povinni oba manželé společně a nerozdílně.
§ 146
Dojde-li mezi manžely k neshodě o právech a povinnostech vyplývajících z
bezpodílového spoluvlastnictví, rozhodne na návrh některého z nich soud.
§ 147
(1) Pohledávka věřitele jen jednoho z manželů, která vznikla za trvání
manželství, může být při výkonu rozhodnutí uspokojena i z majetku
patřícího
do bezpodílového spoluvlastnictví manželů.
(2) To neplatí, jde-li o pohledávku věřitele jednoho z manželů, kteří se
dohodli podle ustanovení § 143a, pokud tato pohledávka vznikla při
používání
majetku, který nepatří do bezpodílového spoluvlastnictví manželů.
§ 148
(1) Zánikem manželství zanikne i bezpodílové spoluvlastnictví manželů.
(2) Ze závažných důvodů, zejména jestliže by další trvání bezpodílového
spoluvlastnictví odporovalo dobrým mravům, může soud na návrh některého z
manželů toto spoluvlastnictví zrušit i za trvání manželství.
§ 148a
(1) K použití majetku v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů potřebuje
podnikatel při zahájení podnikání souhlas druhého manžela. K dalším
právním
úkonům souvisejícím s podnikáním již souhlas druhého manžela nepotřebuje.
(2) Soud na návrh zruší bezpodílové spoluvlastnictví manželů v případě,
že jeden z manželů získal oprávnění k podnikatelské činnosti. Návrh může
podat ten z manželů, který nezískal oprávnění k podnikatelské činnosti.
Pokud
toto oprávnění mají oba manželé, může návrh podat kterýkoli z nich.
(3) Je-li podnikatelská činnost po zrušení bezpodílového spoluvlastnictví
manželů vykonávána podnikatelem společně nebo za pomoci manžela, který
není
podnikatelem, rozdělí se mezi ně příjmy z podnikání v poměru stanoveném
písemnou smlouvou; nebyla-li taková smlouva uzavřena, rozdělí se příjmy
rovným dílem.
§ 149
(1) Zanikne-li bezpodílové spoluvlastnictví, provede se vypořádání podle
zásad uvedených v § 150.
(2) Dojde-li k vypořádání dohodou, jsou manželé povinni vydat si na
požádání písemné potvrzení o tom, jak se vypořádali.
(3) Neprovede-li se vypořádání dohodu, provede je na návrh některého z
manželů soud.
(4) Nedošlo-li do tří let od zániku bezpodílového spoluvlastnictví
manželů k jeho vypořádání dohodou nebo nebylo-li bezpodílové
spoluvlastnictví
manželů na návrh podaný do tří let od jeho zániku vypořádáno rozhodnutím
soudu, platí ohledně movitých věcí, že se manželé vypořádali podle stavu,
v
jakém každý z nich věci z bezpodílového spoluvlastnictví pro potřebu svou,
své rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník užívá. U ostatních movitých
věcech a o nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a
že
podíly obou spoluvlastníků jsou stejné. Totéž platí přiměřeně o ostatních
majetkových právech, manželům společných.
§ 150
Při vypořádání se vychází z toho, že podíly obou manželů jsou stejné.
Každý z manželů je oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého
vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného
majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek. Dále se přihlédne
především
k potřebám nezletilých dětí, k tomu, jak se každý z manželů staral o
rodinu,
a k tomu, jak se zasloužil o nabytí a udržení společných věcí. Při určení
míry
přičinění je třeba vzít též zřetel k péči o děti a k obstarávání společné
domácnosti.
HLAVA TŘETÍ
PRÁVA K CIZÍM VĚCEM
Zástavní právo
§ 151a
(1) Zástavní právo slouží k zajištění pohledávky a jejího příslušenství
tím, že v případě jejich řádného a včasného nesplnění je zástavní věřitel
oprávněn domáhat se uspokojení z věci zastavené; zástavní právo se
vztahuje
na zástavu, její příslušenství a přírůstky, avšak z plodů jen na ty, které
nejsou oddělené.
(2) Je-li zástavním právem zajištěna nepeněžitá pohledávka, předpokládá
se, že do výše jejího ocenění v době vzniku zástavního práva je zajištěno
peněžité plnění, které by patřilo věřiteli v případě porušení závazku
dlužníka.
§ 151b
(1) Zástavní právo vzniká na základě písemné smlouvy, schválené dědické
dohody nebo ze zákona.
(2) K účinnosti zástavní smlouvy, jíž se zastavuje nemovitost, je třeba
její registrace státním notářstvím.
(3) Ke vzniku zástavního práva na základě smlouvy je u movitých věcí
třeba odevzdání věci zástavnímu věřiteli, nebo vyznačení vzniku zástavního
práva v listině, která osvědčuje vlastnictví zástavce k předmětu zástavy a
která je nezbytná k nakládání s věcí. Namísto odevzdání věci se mohou
zástavce a zástavní věřitel dohodnout na odevzdání věci jiné osobě, aby ji
pro ně uschovala.
(4) Ve smlouvě o zřízení zástavního práva se musí určit předmět
zástavního práva (zástava) a pohledávka, kterou zabezpečuje. Věc se musí
označit tak, aby její zastavení bylo každému zjevné.
(5) Zástavní právo lze zřídit i k zajištění závazku, který vznikne v
budoucnu nebo jehož vznik je závislý na splnění podmínky.
(6) Jde-li o zástavu nemovitých věcí, vyznačí se vznik a zánik zástavního
práva v evidenci nemovitostí.
§ 151c
(1) Vznikne-li na zástavě více zástavních práv, uspokojí se přednostně
zástavní právo svým vznikem nejstarší, pokud zákon nestanoví něco jiného.
(2) Doba vzniku zástavního práva je rozhodující pro pořadí k uspokojení
ze zástavy i v případě, že zástavní právo bylo zřízeno k zajištění
pohledávky
budoucí nebo podmíněné.
§ 151d
(1) Dá-li někdo do zástavy cizí věc bez souhlasu vlastníka nebo osoby,
která má k věci jiné věcné právo, neslučitelné se zástavním právem,
vznikne
zástavní právo jen, je-li věc odevzdaná zástavnímu věřiteli a ten ji
přijme v
dobré víře, že zástavce je oprávněn věc zastavit. V případě pochybností
platí, že zástavní věřitel jednal v dobré víře.
(2) Převezme-li někdo smluvně věc, na které vázne zástavní právo, působí
zástavní právo vůči nabyvateli, jestliže při uzavření smlouvy nabyvatel o
zástavním právu věděl nebo vědět musel; nabyvatel odpovídá takto do výše
ceny
nabyté věci.
§ 151e
(1) Zástavní věřitel je povinen svěřenou mu zástavu pečlivě opatrovat,
chránit ji před poškozením, ztrátou a zničením. Vzniknou-li mu v důsledku
plnění této povinnosti náklady, má proti zástavci právo na jejich úhradu.
Zástavní věřitel může zástavu užívat jen dá-li k tomu zástavce výslovný
souhlas.
(2) Zástavce je povinen zdržet se všeho, čím se zástava zhoršuje na újmu
zástavního věřitele.
(3) Ztratí-li zástava na ceně tak, že zajištění pohledávky se stane
nedostatečné, zástavní věřitel má právo od dlužníka žádat, aby zajištění
bez
zbytečného odkladu přiměřeně doplnil. Neučiní-li tak, stane se ta část
pohledávky, která není zajištěna, splatnou.
(4) Zástavní věřitel, který má zástavu u sebe, není povinen po dobu
trvání zástavního práva zástavu vydat.
§ 151f
(1) Není-li zajištěná pohledávka řádně a včas splněna, může se zástavní
věřitel domáhat uspokojení ze zástavy a to i tehdy, když zajištěná
pohledávka
je promlčena.
(2) Je-li na zajištění téže pohledávky zastaveno několik samostatných
věcí, zástavní věřitel je oprávněn domáhat se uspokojení celé pohledávky
anebo její části z kterékoli zástavy.
§ 151g
Zástavní právo zanikne, zanikne-li zajištěná pohledávka nebo zástava,
anebo složí-li zástavce zástavnímu věřiteli cenu zastavené věci; zástavní
právo též zanikne, vzdá-li se zástavní věřitel zástavního práva, nebo
uplynutím času, na který bylo zástavní právo ve smlouvě o jeho zřízení
omezeno. Vzdání se zástavního práva věřitelem se musí stát formou
notářského
zápisu.
Zastavení pohledávky
§ 151h
(1) Zastavit lze i pohledávku, jestliže předmětem jejího plnění je věc,
právo nebo jiná majetková hodnota.
(2) Zástavní právo k pohledávce vzniká písemnou smlouvou mezi zástavním
věřitelem a zástavcem, který je věřitelem pohledávky použité k zajištění.
Zástavní právo je účinné vůči poddlužníkovi, jen jestliže je poddlužník o
tom
písemně vyrozuměn zástavcem nebo jestliže vznik zástavního práva je mu
prokázán zástavním věřitelem.
(3) Zástavní právo k pohledávce se vztahuje i na dlužné úroky a ostatní
její příslušenství.
§ 151i
Byl-li vznik zástavního práva poddlužníku oznámen nebo prokázán, je
poddlužník povinen plnit svůj závazek zástavnímu věřiteli. Je-li předmětem
plnění věc, vzniká jejím předáním zástavnímu věřiteli jeho zástavní právo
k
této věci a zastavení pohledávky zaniká. Plnění závazku poddlužníka je
zástavní věřitel povinen oznámit zástavci.
Právo podzástavní
§ 151k
Podzástavní právo vzniká zastavením pohledávky zajištěné zástavním
právem. K vzniku podzástavního práva se nevyžaduje souhlas vlastníka
zastavené věci, avšak podzástavní právo lze vůči němu uplatnit, jen když
mu
byl jeho vznik oznámen.
§ 151l
(1) Je-li zástava předána podzástavnímu věřiteli, odpovídá zástavní
věřitel za škodu na zástavě tak, jakoby ji měl sám u sebe.
(2) Není-li pohledávka zajištěná podzástavním právem a ani zastavená
pohledávka v době splatnosti splněna podzástavnímu věřiteli, může se
podzástavní věřitel domáhat uspokojení z podzástavy v rámci oprávnění
zástavního věřitele.
Věcná břemena
§ 151n
(1) Věcná břemena omezují vlastníka nemovité věci ve prospěch někoho
jiného tak, že je povinen něco trpět, něčeho se zdržet, nebo něco konat.
Práva odpovídající věcným břemenům jsou spojena buď s vlastnictvím určité
nemovitosti, nebo patří určité osobě.
(2) Věcná břemena spojená s vlastnictvím nemovitosti přecházejí s
vlastnictvím věci na nabyvatele.
(3) Pokud se účastníci nedohodli jinak, je ten, kdo je na základě práva
odpovídajícího věcnému břemeni oprávněn užívat cizí věc, povinen nést
přiměřeně náklady na její zachování a opravy; užívá-li však věc i její
vlastník, je povinen tyto náklady nést podle míry spoluužívání.
§ 151o
(1) Věcná břemena vznikají písemnou smlouvou, na základě závěti ve
spojení s výsledky řízení o dědictví, rozhodnutím příslušného orgánu nebo
ze
zákona. Právo odpovídající věcnému břemenu lze nabýt také výkonem práva
(vydržením); ustanovení § 134 zde platí obdobně. K účinnosti smlouvy, ze
které se nabývají práva odpovídající věcným břemenům, je potřebná její
registrace státním notářstvím.
(2) Smlouvou může zřídit věcné břemeno vlastník nemovitosti, pokud
zvláštní zákon nedává toto právo i dalším osobám.
§ 151p
(1) Věcná břemena zanikají písemnou smlouvou, rozhodnutím příslušného
orgánu nebo ze zákona. K účinnosti smlouvy, ze které zanikla práva
odpovídající věcným břemenům, je potřebná její registrace státním
notářstvím.
(2) Věcné břemeno zanikne, nastanou-li takové trvalé změny, že věc již
nemůže sloužit potřebám oprávněné osoby nebo prospěšnějšímu užívání její
nemovitosti; přechodnou nemožností výkonu práva věcné břemeno nezaniká.
(3) Vznikne-li změnou poměrů hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou
oprávněného, může soud rozhodnout, že se věcné břemeno za přiměřenou
náhradu
omezuje nebo zrušuje. Nelze-li pro změnu poměrů spravedlivě trvat na
věcném
plnění, může soud rozhodnout, aby se namísto věcného plnění poskytovalo
peněžité plnění.
(4) Patří-li právo odpovídající věcnému břemeni určité osobě, věcné
břemeno zanikne nejpozději její smrtí nebo zánikem.
Právo zadržovací
§ 151s
(1) Kdo je povinen vydat movitou věc, může ji zadržet, aby zajistil svou
splatnou peněžní pohledávku vůči tomu, jemuž je jinak povinen věc vydat.
Nelze však zadržovat věc svémocně nebo lstivě odňatou.
(2) Zadržovací právo nemá ten, jemuž oprávněná osoba při předání věci
uložila, aby s ní naložil způsobem, který je neslučitelný s výkonem
zadržovacího práva.
(3) Je-li však prohlášen konkurs, nebo při výkonu rozhodnutí zjištěna
platební neschopnost dlužníka, má věřitel zadržovací právo i k zajištění
pohledávky dosud nesplatné a bez ohledu na to, zda bylo věřiteli uloženo
naložit věcí způsobem neslučitelným s výkonem zadržovacího práva.
(4) Věřitel je povinen bez zbytečného odkladu vyrozumět dlužníka o
zadržení věci a jeho důvodech.
§ 151t
Ohledně opatrování zadržené věci a úhrady nákladů s tím spojených má ten,
kdo věc zadržuje, postavení, jaké má zástavní věřitel ohledně zástavy.
ČÁST ŠESTÁ
ODPOVĚDNOST ZA ŠKODU A ZA BEZDŮVODNÉ OBOHACENÍ
HLAVA PRVNÍ
PŘEDCHÁZENÍ HROZÍCÍM ŠKODÁM
§ 415
Každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na
majetku, na přírodě a životním prostředí.
§ 417
(1) Komu škoda hrozí, je povinen k jejímu odvrácení zakročit způsobem
přiměřeným okolnostem ohrožení.
(2) Jde-li o vážné ohrožení, má ohrožený právo se domáhat, aby soud
uložil provést vhodné a přiměřené opatření k odvrácení hrozící škody.
§ 418
(1) Kdo způsobil škodu, když odvracel přímo hrozící nebezpečí, které sám
nevyvolal, není za ni odpovědný, ledaže bylo možno toto nebezpečí za
daných
okolností odvrátit jinak anebo jestliže je způsobený následek zřejmě
stejně
závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil.
(2) Rovněž neodpovídá za škodu, kdo ji způsobil v nutné obraně proti
hrozícímu nebo trvajícímu útoku. O nutnou obranu nejde, byla-li zřejmě
nepřiměřená povaze a nebezpečnosti útoku.
HLAVA DRUHÁ
ODPOVĚDNOST ZA ŠKODU
Oddíl první
Obecná odpovědnost
§ 420
(1) Každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.
(2) Škoda je způsobená právnickou osobou, anebo fyzickou osobou, když
byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili.
Tyto
osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají;
jejich
odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena.
(3) Odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil.
§ 420a
(1) Každý odpovídá za škodu, kterou způsobí jinému provozní činností.
(2) Škoda je způsobena provozní činností, je-li způsobena
a) činností, která má provozní povahu, nebo věcí použitou při činnosti,
b) fyzikálními, chemickými, popř. biologickými vlivy provozu na okolí,
c) oprávněným prováděním nebo zajištěním prací, jimiž je způsobena jinému
škoda na nemovitosti nebo je mu podstatně ztíženo nebo znemožněno užívání
nemovitosti.
(3) Odpovědnosti za škodu se ten, kdo ji způsobil, zprostí, jen
prokáže-li, že škoda byla způsobena neodvratitelnou událostí nemající
původ v
provozu anebo vlastním jednáním poškozeného.
Oddíl druhý
Případy zvláštní odpovědnosti
§ 421
Každý, kdo od jiného převzal věc, jež má být předmětem jeho závazku,
odpovídá za její poškození, ztrátu nebo zničení, ledaže by ke škodě došlo
i
jinak.
§ 421a
(1) Každý odpovídá i za škodu způsobenou okolnostmi, které mají původ v
povaze přístroje nebo jiné věci, jichž bylo při plnění závazku použito.
Této
odpovědnosti se nemůže zprostit.
(2) Odpovědnost podle odstavce 1 se vztahuje i na poskytování
zdravotnických, sociálních, veterinárních a jiných biologických služeb.
Odpovědnost za škodu způsobenou těmi, kteří nemohou
posoudit následky svého jednání
§ 422
(1) Nezletilý nebo ten, kdo je stižen duševní poruchou, odpovídá za škodu
jím způsobenou, je-li schopen ovládnout své jednání a posoudit jeho
následky;
společně a nerozdílně s ním odpovídá, kdo je povinen vykonávat nad ním
dohled.
Není-li ten, kdo způsobí škodu, pro nezletilost nebo pro duševní poruchu
schopen ovládnout své jednání nebo posoudit jeho následky, odpovídá za
škodu
ten, kdo je povinen vykonávat nad ním dohled.
(2) Kdo je povinen vykonávat dohled, zprostí se odpovědnosti, jestliže
prokáže, že náležitý dohled nezanedbal.
(3) Vykonává-li dohled právnická osoba, její pracovníci dohledem pověření
sami za škodu takto vzniklou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich
odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena.
§ 423
Kdo se uvede vlastní vinou do takového stavu, že není schopen ovládnout
své jednání nebo posoudit jeho následky, je povinen nahradit škodu v tomto
stavu způsobenou; společně a nerozdílně s ním odpovídají ti, kteří jej do
tohoto stavu úmyslně přivedli.
Odpovědnost za škodu způsobenou úmyslným jednáním proti dobrým mravům
Odpovědnost za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků
§ 427
(1) Fyzické a právnické osoby provozující dopravu odpovídají za škodu
vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu.
(2) Stejně odpovídá i jiný provozovatel motorového vozidla, motorového
plavidla, jakož i provozovatel letadla.
§ 428
Své odpovědnosti se nemůže provozovatel zprostit, jestliže škoda byla
způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se odpovědnosti
zprostí, jen jestliže prokáže, že škodě nemohlo být zabráněno ani při
vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat.
§ 429
Provozovatel odpovídá jak za škodu způsobenou na zdraví a věcech, tak za
škodu způsobenou odcizením nebo ztrátou věcí, pozbyl-li občan při
poškození
možnosti je opatrovat.
§ 430
(1) Místo provozovatele odpovídá ten, kdo použije dopravního prostředku
bez vědomí nebo proti vůli provozovatele. Provozovatel odpovídá společně s
ním, jestliže takové užití dopravného prostředku svou nedbalostí umožnil.
(2) Je-li dopravní prostředek v opravě, odpovídá po dobu opravy
provozovatel podniku, v němž se oprava provádí, a to stejně jako
provozovatel
dopravního prostředku.
Odpovědnost za škodu způsobenou provozem zvlášť nebezpečným
Odpovědnost za škodu způsobenou na vnesených nebo odložených věcech
§ 433
(1) Provozovatel poskytující ubytovací služby odpovídá za škodu na
věcech, které byly ubytovanými fyzickými osobami nebo pro ně vneseny,
ledaže
by ke škodě došlo i jinak. Vnesené jsou věci, které byly přineseny do
prostor, které byly vyhrazeny k ubytování nebo k uložení věcí, anebo které
byly za tím účelem odevzdány provozovateli nebo některému z pracovníků
provozovatele.
(2) Je-li s provozováním nějaké činnosti zpravidla spojeno odkládání
věcí, odpovídá ten, kdo ji provozuje, fyzické osobě za škodu na věcech
odložených na místě k tomu určenému nebo na místě, kam se obvykle
odkládají,
ledaže by ke škodě došlo i jinak.
(3) Odpovědnosti podle odstavců 1 a 2 se nelze zprostit jednostranným
prohlášením ani dohodou.
§ 434
(1) Za klenoty, peníze a jiné cennosti se takto odpovídá jen do výše
stanovené prováděcím předpisem. Byla-li však škoda na těchto věcech
způsobena
těmi, kteří v provozu pracují, hradí se bez omezení.
(2) Bez omezení se hradí škoda i tehdy, jestliže byly věci převzaty do
úschovy.
§ 435
Stejně jako provozovatel poskytující ubytovací služby odpovídají i
provozovatelé garáží a jiných podniků podobného druhu, pokud jde o
dopravní
prostředky v nich umístěné a jejich příslušenství.
Oddíl třetí
Společná ustanovení o náhradě škody
Společná odpovědnost
§ 438
(1) Způsobí-li škodu více škůdců, odpovídají za ni společně a nerozdílně.
(2) V odůvodněných případech může soud rozhodnout, že ti, kteří škodu
způsobili, odpovídají za ní podle své účasti na způsobení škody.
Zavinění poškozeného
Způsob a rozsah náhrady
§ 442
(1) Hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).
(2) Škoda se hradí v penězích; požádá-li však o to poškozený a je-li to
možné a účelné, hradí se škoda uvedením do předešlého stavu.
(3) Byla-li škoda způsobena úmyslným trestným činem, z něhož měl pachatel
majetkový prospěch, může soud rozhodnout, že je možno právo na náhradu
škody
uspokojit z věcí, které z majetkového prospěchu nabyl, a to i tehdy,
jestliže
jinak podle ustanovení občanského soudního řádu výkonu rozhodnutí
nepodléhají. Dokud není právo na náhradu škody uspokojeno, nesmí dlužník s
takovými věcmi v rozhodnutí uvedenými nakládat.
§ 444
Při škodě na zdraví se jednorázově odškodňují bolesti poškozeného a
ztížení jeho společenského uplatnění.
§ 445
Ztráta na výdělku, k níž došlo při škodě na zdraví, se hradí peněžitým
důchodem; přitom se vychází z průměrného výdělku poškozeného, kterého před
poškozením dosahoval.
§ 446
Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného
činí rozdíl mezi jeho průměrným výdělkem před poškozením a nemocenským.
§ 447
(1) Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo
při invaliditě činí rozdíl mezi průměrným výdělkem před poškozením a
výdělkem
dosahovaným po poškození s připočtením případného invalidního důchodu nebo
částečného invalidního důchodu.
(2) Náhrada za ztrátu na výdělku spolu s výdělkem poškozeného a s
případným invalidním důchodem nebo částečným invalidním důchodem nesmí
přesahovat částku stanovenou předpisy pracovního práva pro náhradu škody
při
pracovních úrazech a nemocech z povolání. Toto omezení neplatí, byla-li
škoda
způsobena úmyslně; z důvodů zvláštního zřetele hodných může soud určit
vyšší
částku náhrady též tehdy, byla-li škoda způsobena hrubou nedbalostí.
(3) Vláda České a Slovenské Federativní republiky může vzhledem ke
změnám, které nastaly ve vývoji mzdové úrovně, upravit nařízením podmínky,
výši a způsob náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní
neschopnosti
nebo při invaliditě.
§ 447a
Náhrada za ztrátu na důchodu náleží v částce rovnající se rozdílu mezi
výší důchodu, na který poškozenému vznikl nárok, a výší důchodu, na který
by
mu vznikl nárok, jestliže by do průměrného měsíčního výdělku, z něhož byl
vyměřen důchod, byla zahrnuta náhrada za ztrátu na výdělku po skončení
pracovní neschopnosti, kterou občan pobíral v období rozhodném pro
vyměření
důchodu.
§ 448
(1) Při usmrcení se hradí peněžitým důchodem náklady na výživu
pozůstalým, kterým zemřelý výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat.
Náhrada nákladů na výživu náleží pozůstalým, pokud tyto náklady nejsou
hrazeny dávkami důchodového zabezpečení poskytovanými z téhož důvodu.
(2) Při výpočtu náhrady se vychází z průměrného výdělku zemřelého;
náhrada nákladů na výživu všech pozůstalých nesmí však úhrnem převýšit
částku, do které by náležela zemřelému náhrada za ztrátu na výdělku podle
ustanovení § 447 odst. 2.
Snížení náhrady
§ 450
Z důvodu zvláštního zřetele hodných soud náhradu škody přiměřeně sníží.
Vezme přitom zřetel zejména k tomu, jak ke škodě došlo, jakož i k osobním
a
majetkovým poměrům fyzické osoby, která ji způsobila; přihlédne přitom
také k
poměrům fyzické osoby, která byla poškozena. Snížení nelze provést, jde-li
o
škodu způsobenou úmyslně.
HLAVA TŘETÍ
BEZDŮVODNÉ OBOHACENÍ
§ 451
(1) Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.
(2) Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez
právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z
právního
důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých
zdrojů.
§ 455
(1) Za bezdůvodné obohacení se nepovažuje, bylo-li přijato plnění
promlčení dluhu nebo dluhu neplatného jen pro nedostatek formy.
(2) Rovněž se za bezdůvodné obohacení nepovažuje přijetí plnění ze hry
nebo sázky uzavřené mezi fyzickými osobami a vrácení peněz do hry nebo
sázky
půjčených; u soudu se však těchto plnění nelze domáhat.
§ 456
Předmět bezdůvodného obohacení se musí vydat tomu, na jehož úkor byl
získán. Nelze-li toho, na jehož úkor byl získán, zjistit, musí se vydat
státu.
§ 457
Je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen
vrátit druhému vše, co podle ní dostal.
§ 458
(1) Musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li
to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být
poskytnuta peněžitá náhrada.
(2) S předmětem bezdůvodného obohacení musí být vydány i užitky z něho,
pokud ten, kdo obohacení získal, nejednal v dobré víře.
(3) Ten, kdo předmět bezdůvodného obohacení vydává, má právo na náhradu
nutných nákladů, které na věc vynaložil.
§ 459
Je-li povinen předmět bezdůvodného obohacení vydat ten, kdo nebyl v dobré
víře, může soud rozhodnout, že lze právo uspokojit i z věcí, kterých z
bezdůvodného obohacení nabyl, a to i tehdy, jestliže jinak podle
ustanovení
občanského soudního řádu výkonu rozhodnutí nepodléhají. Dokud není právo
na
vydání předmětu bezdůvodného obohacení uspokojeno, nesmí dlužník s
takovými
věcmi v rozhodnutí uvedenými nakládat.
ČÁST SEDMÁ
DĚDĚNÍ
HLAVA PRVNÍ
NABÝVÁNÍ DĚDICTVÍ
§ 460
(1) Dědictví se nabývá smrtí zůstavitele.
(2) Jestliže to je nezbytné pro zachování provozu podniku, může orgán
projednávající dědictví ustanovit opatrovníka ke správě podniku do doby
skončení řízení o projednání dědictví. Je-li však dědictví předluženo a
zůstavitel je podnikatelem, navrhne státní notářství zahájení konkursního
řízení podle zvláštního zákona. 4)
§ 461
(1) Dědí se ze zákona, ze závěti nebo z obou těchto důvodů.
(2) Nenabude-li dědictví dědic ze závěti, nastupují místo něho dědici ze
zákona. Nabude-li se ze závěti jen část dědictví, nabývají zbývající části
dědici ze zákona.
Odmítnutí dědictví
§ 463
(1) Dědic může dědictví odmítnout. Odmítnutí se musí stát ústním
prohlášením u státního notářství nebo písemným prohlášením jemu zaslaným.
(2) Zástupce dědice může za něj dědictví odmítnout jen podle plné moci,
která ho k tomu výslovně opravňuje.
§ 464
Prohlášení o odmítnutí dědictví může dědic učinit jen do jednoho měsíce
ode dne, kdy byl státním notářstvím o právu dědictví odmítnout a o
následcích
odmítnutí vyrozuměn. Z důležitých důvodů může státní notářství tuto lhůtu
prodloužit.
§ 465
Dědictví nemůže odmítnout dědic, který svým počínáním dal najevo, že
dědictví nechce odmítnout.
§ 466
K odmítnutí dědictví nemůže dědic připojit výhrady nebo podmínky; rovněž
nemůže odmítnout dědictví jen zčásti. Taková prohlášení nemají účinky
odmítnutí dědictví.
Dědická nezpůsobilost
Vydědění
§ 469a
(1) Zůstavitel může vydědit potomka, jestliže
a) v rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v
nemoci,
ve stáří nebo v jiných závažných případech,
b) o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek
projevovat měl,
c) byl odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání
nejméně jednoho roku,
d) trvale vede nezřízený život.
(2) Pokud to zůstavitel v listině o vydědění výslovně stanoví, vztahují
se důsledky vydědění i na osoby uvedené v § 473 odst. 2.
(3) O náležitostech listiny o vydědění a o jejím zrušení platí obdobně
ustanovení § 476 a § 480; v listině však musí být uveden důvod vydědění.
Přechod dluhů
§ 470
(1) Dědic odpovídá do výše ceny nabytého dědictví za přiměřené náklady
spojené s pohřbem zůstavitele a za zůstavitelovy dluhy, které na něj
přešly
zůstavitelovou smrtí.
(2) Je-li více dědiců, odpovídají za náklady zůstavitelova pohřbu a za
dluhy podle poměru toho, co z dědictví nabyli, k celému dědictví.
§ 471
(1) Je-li dědictví předluženo, mohou se dědici s věřiteli dohodnout, že
jim dědictví přenechají k úhradě dluhů. Státní notářství tuto dohodu
schválí,
neodporuje-li zákonu nebo dobrým mravům.
(2) Nedojde-li k dohodě mezi dědici a věřiteli, řídí se povinnost dědiců
plnit tyto dluhy ustanoveními notářského řádu o likvidaci dědictví. Dědici
přitom neodpovídají věřitelům, kteří své pohledávky neoznámili přesto, že
je
k tomu státní notářství na návrh dědiců vyzvalo, pokud je uspokojením
pohledávek ostatních věřitelů cena jimi nabytého dědictví vyčerpána.
§ 472
(1) Stát, jemuž dědictví připadlo, odpovídá za zůstavitelovy dluhy a za
přiměřené náklady jeho pohřbu stejně jako dědic.
(2) Není-li možno uhradit peněžitý dluh zcela nebo zčásti penězi z
dědictví, může stát použít k úhradě i věcí, které jsou předmětem dědictví
a
které svou hodnotou odpovídají výši dluhu. Odmítne-li věřitel přijetí
těchto
věcí, může stát navrhnout likvidaci dědictví.
HLAVA DRUHÁ
DĚDĚNÍ ZE ZÁKONA
§ 473
(1) V první skupině dědí zůstavitelovy děti a manžel, každý z nich
stejným dílem.
(2) Nedědí-li některé dítě, nabývají jeho dědického podílu stejným dílem
jeho děti. Jestliže nedědí ani tyto děti nebo některé z nich, dědí stejným
dílem jejich potomci.
§ 474
(1) Nedědí-li zůstavitelovi potomci, dědí v druhé skupině manžel,
zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu
jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto
důvodu
pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele.
(2) Dědici druhé skupiny dědí stejným dílem, manžel však vždy nejméně
polovinu dědictví.
§ 475
(1) Nedědí-li manžel ani žádný z rodičů, dědí v třetí skupině stejným
dílem zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po
dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto
důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na
zůstavitele.
(2) Nedědí-li některý ze sourozenců zůstavitele, nabývají jeho dědického
podílu stejným dílem jeho děti.
HLAVA TŘETÍ
DĚDĚNÍ ZE ZÁVĚTI
§ 476
(1) Zůstavitel může závěť buď napsat vlastní rukou, nebo ji zřídit v jiné
písemné formě za účasti svědků nebo ve formě notářského zápisu.
(2) V každé závěti musí být uveden den, měsíc a rok, kdy byla podepsána,
jinak je neplatná.
(3) Společná závěť více zůstavitelů je neplatná.
§ 476b
Závěť, kterou nenapsal zůstavitel vlastní rukou, musí vlastní rukou
podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně projevit, že
listina obsahuje jeho poslední vůli. Svědci se musí na závěť podepsat.
§ 476c
(1) Zůstavitel, který nemůže číst nebo psát, projeví svoji poslední vůli
před třemi současně přítomnými svědky v listině, která musí být přečtena a
přítomnými svědky podepsána. Přitom musí před nimi potvrdit, že listina
obsahuje jeho poslední vůli. Pisatelem a předčitatelem může být i svědek;
pisatel však nesmí být zároveň předčitatelem.
(2) V listině musí být uvedeno, že zůstavitel nemůže číst nebo psát, kdo
listinu napsal a kdo nahlas přečetl a jakým způsobem zůstavitel potvrdil,
že
listina obsahuje jeho pravou vůli. Listinu musí svědci podepsat.
§ 476d
(1) Zůstavitel může projevit svoji poslední vůli do notářského zápisu;
zvláštní zákon stanoví, kdy úkon musí být učiněn před svědky.
(2) Nezletilí, kteří dovršili 15. rok, mohou projevit poslední vůli pouze
formou notářského zápisu.
3) Osoby nevidomé mohou projevit poslední vůli též před třemi současně
přítomnými svědky v listině, která musí být přečtena.
(4) Osoby neslyšící, které nemohou číst nebo psát, mohou projevit
poslední vůli formou notářského zápisu, nebo před třemi současně
přítomnými
svědky, ovládajícími znakovou řeč, a to v listině, která musí být
tlumočena
do znakové řeči.
(5) V listině musí být uvedeno, že zůstavitel nemůže číst nebo psát, kdo
listinu napsal a kdo nahlas přečetl a jakým způsobem zůstavitel potvrdil,
že
listina obsahuje jeho pravou vůli. Obsah listiny musí být po jejím sepsání
přetlumočen do znakové řeči; i toto musí být v listině uvedeno. Listinu
musí
svědci podepsat.
§ 476e
Svědky mohou být pouze osoby, které jsou způsobilé k právním úkonům.
Svědky nemohou být osoby nevidomé, neslyšící, němé, ty, které neznají
jazyk,
ve které se projev vůle činí, a osoby, které mají podle závěti dědit.
§ 476f
Závětí povolaný, ani zákonný dědic a osoby jim blízké nemohou při
pořizování závěti působit jako úřední osoby, svědci, pisatelé, tlumočníci
nebo předčitatelé.
§ 477
(1) V závěti zůstavitel ustanoví dědice, popřípadě určí jejich podíly
nebo věci a práva, které ji mají připadnout. Nejsou-li podíly více dědiců
v
závěti určeny, platí, že podíly jsou stejné.
(2) Zůstavitel může závětí zřídit nadaci; závěť však musí obsahovat
statut nadace (§ 20c).
§ 478
Jakékoli podmínky připojené k závěti nemají právní následky; ustanovení §
484 odst. 1 věty druhé tím není dotčeno.
HLAVA ČTVRTÁ
POTVRZENÍ DĚDICTVÍ A VYPOŘÁDÁNÍ DĚDICŮ
§ 482
(1) Je-li více dědiců, vypořádají se u státního notářství mezi sebou o
dědictví dohodou.
(2) Neodporuje-li dohoda zákonu nebo dobrým mravům, státní notářství ji
schválí.
§ 483
Nedojde-li k dohodě, státní notářství potvrdí nabytí dědictví těm,
jejichž dědické právo bylo prokázáno.
§ 484
Státní notářství potvrdí nabytí dědictví podle dědických podílů. Při
dědění ze zákona se dědici na jeho podíl započte to, co za života
zůstavitele
od něho bezplatně obdržel, pokud nejde o obvyklá darování; jde-li o dědice
uvedeného v ustanovení § 473 odst. 2, započte se kromě toho i to, co od
zůstavitele bezplatně obdržel dědicův předek. Při dědění ze závěti je
třeba
toto započtení provést, jestliže k němu dal zůstavitel příkaz anebo
jestliže
by jinak obdarovaný dědic byl proti dědici uvedenému v ustanovení § 479
neodůvodněně zvýhodněn.
HLAVA PÁTÁ
OCHRANA OPRÁVNĚNÉHO DĚDICE
§ 485
(1) Zjistí-li se po projednání dědictví, že oprávněným dědicem je někdo
jiný, je povinen ten, kdo dědictví nabyl, vydat oprávněnému dědici
majetek,
který z dědictví má, podle zásad o bezdůvodném obohacení tak, aby neměl
majetkový prospěch na újmu pravého dědice.
(2) Nepravý dědic má právo, aby mu oprávněný dědic nahradil náklady,
které na majetek z dědictví vynaložil; rovněž mu náležejí užitky z
dědictví.
Jestliže však věděl nebo mohl vědět, že oprávněným dědicem je někdo jiný,
má
právo jen na náhradu nutných nákladů a je povinen oprávněnému dědici kromě
dědictví vydat i jeho užitky.
ČÁST OSMÁ
ZÁVAZKOVÉ PRÁVO
HLAVA PRVNÍ
OBECNÁ USTANOVENÍ
Oddíl první
§ 488
Závazkový právní vztah
Závazkovým vztahem je právní vztah, ze kterého věřiteli vzniká právo na
plnění (pohledávka) od dlužníka a dlužníkovi vzniká povinnost splnit
závazek.
Vznik závazku
§ 489
Závazky vznikají z právních úkonů, zejména ze smluv, jakož i ze způsobené
škody, z bezdůvodného obohacení nebo z jiných skutečností uvedených v
zákoně.
§ 490
Vznik smluv, kterými se zakládají závazky, se řídí ustanoveními § 43 a
násl., pokud dále není stanoveno jinak.
§ 491
(1) Závazky vznikají zejména ze smluv tímto zákonem výslovně upravených;
mohou však vznikat i z jiných smluv v zákoně neupravených (§ 51) a ze
smíšených smluv obsahujících prvky různých smluv.
(2) Na závazky vznikající ze smluv v zákoně neupravených je třeba použít
ustanovení zákona, která upravují závazky jim nejbližší, pokud samotná
smlouva nestanoví jinak.
(3) Na závazky ze smíšené smlouvy je třeba přiměřeně použít ustanovení
zákona upravující závazky, které se smlouvou zakládají, pokud samotná
smlouva
nestanoví jinak
Obsah závazků
§ 494
Z platného závazku je dlužník povinen něco dát, konat, něčeho se zdržet
nebo něco trpět a věřitel je oprávněn to od něj požadovat.
§ 495
Platnosti závazku nebrání, není-li vyjádřen důvod, na základě kterého je
dlužník povinen plnit. Věřitel je však povinen prokázat důvod závazku, s
výjimkou cenných papírů hromadně vydaných nebo jiných cenných papírů, pro
které je zákonem stanoveno, že věřitel tuto povinnost nemá.
§ 496
Není-li jakost výslovně sjednána, je dlužník povinen plnit určité
množství věcí určených v průměrné střední jakosti.
Odpovědnost za vady
§ 499
Kdo přenechá jinému věc za úplatu, odpovídá za to, že věc v době plnění
má vlastnosti výslovně vymíněné nebo obvyklé, že je ji možno použít podle
povahy a účelu smlouvy nebo podle toho, co účastníci ujednali, a že věc
nemá
právní vady.
§ 500
(1) Jde-li o vady zjevné nebo o vady, které lze zjistit z příslušné
evidence nemovitostí, nelze uplatňovat nárok z odpovědnosti za vady,
ledaže
zcizitel výslovně ujistil, že věc je bez jakýchkoli vad.
(2) Za dluhy
váznoucí na věci je odpovědný zcizitel.
§ 501
Přenechá-li se věc jak stojí a leží, neodpovídá zcizitel za její vady,
ledaže věc nemá vlastnost, o níž zcizitel prohlásil, že ji má, nebo kterou
si
nabyvatel výslovně vymínil.
§ 502
(1) Zákon, jeho prováděcí předpis, dohoda účastníků nebo jednostranné
prohlášení zcizitele mohou stanovit, ve kterých případech se odpovídá za
vady, které se vyskytují do stanovené nebo sjednané doby po splnění.
(2) Účastníci mohou též dohodnout odpovědnost za vady, které se vyskytnou
do stanovené nebo sjednané doby od splnění nebo odpovědnost podle
přísnějších
zásad, než stanoví zákon. O takové dohodě vydá povinná osoba oprávněné
osobě
písemné potvrzení (záruční list).
§ 503
Chce-li nabyvatel uplatňovat nárok z odpovědnosti za vady, protože si
třetí osoby činí nárok na věc, musí to bez zbytečného odkladu oznámit
svému
předchůdci. Neučiní-li tak, neztratí sice svůj nárok z odpovědnosti za
vady,
ale jeho předchůdce může proti němu uplatnit všechny námitky, které nebyly
uplatněny proti třetí osobě.
§ 504
Nabyvatel může uplatňovat nárok z odpovědnosti za vady u soudu jen tehdy,
vytkl-li vady bez zbytečného odkladu po té, kdy měl možnost věc
prohlédnout.
Nabyvatel může vadu vytknout nejpozději do šesti měsíců, pokud zákon
nestanoví
jinak. Nevytkne-li v této lhůtě vadu, právo zanikne.
§ 505
Jde-li o vady, za které se odpovídá podle § 502, je třeba vadu vytknout
nejpozději do uplynutí stanovené záruční doby.
§ 506
(1) Jakmile nabyvatel zjistí vadu převzaté věci, je povinen věc uschovat
po přiměřenou dobu, kterou určí zcizitel k přezkoumání vady.
(2) Jde-li o věc podléhající rychlé zkáze, může ji nabyvatel po
upozornění zcizitele bez prodlení prodat.
§ 507
(1) Nelze-li vadu odstranit a nelze-li pro ni věc užívat dohodnutým
způsobem nebo řádně, je nabyvatel oprávněn domáhat se zrušení smlouvy.
Jinak
se může nabyvatel domáhat buď přiměřené slevy z ceny nebo opravy nebo
doplnění toho, co chybí.
(2) Práva vyplývající z odpovědnosti za vady mohou být při jednotlivých
závazcích upravena zákonem nebo dohodnuta účastníky jinak.
§ 508
Nárok z odpovědnosti za vady je třeba uplatnit u soudu v obecné promlčecí
době (§ 101), která počíná plynout ode dne, kdy nabyvatel vytkl vady u
zcizitele.
§ 509
(1) Oprávněný má právo na náhradu nutných nákladů, které mu vznikly v
souvislosti s uplatněním práva z odpovědnosti za vady. Toto právo je třeba
uplatnit u povinného nejpozději do jednoho měsíce po uplynutí doby, ve
které
je třeba vytknout vady; jinak právo zanikne.
(2) Na běh promlčecí doby určené k uplatnění práv u soudu se přiměřeně
použije § 508.
Oddíl druhý
Společné závazky a společná práva
Společné závazky
§ 511
(1) Jestliže je právním předpisem nebo rozhodnutím soudu stanoveno, nebo
účastníky dohodnuto, anebo vyplývá-li to z povahy plnění, že více dlužníků
má
témuž věřiteli splnit dluh společně a nerozdílně, je věřitel oprávněn
požadovat plnění na kterémkoli z nich. Jestliže dluh splní jeden dlužník,
povinnost ostatních zanikne.
(2) Není-li právním předpisem nebo rozhodnutím soudu stanoveno, anebo
účastníky dohodnuto jinak, jsou podíly na dluhu všech dlužníků ve
vzájemném
poměru stejné. Dlužník, proti němuž byl uplatněn nárok vyšší, než odpovídá
jeho podílu, je povinen bez zbytečného odkladu vyrozumět o tom ostatní
dlužníky a dát jim příležitost, aby uplatnili své námitky proti
pohledávce.
Může na nich požadovat, aby dluh podle podílů na ně připadajících splnili
nebo aby jej v tomto rozsahu dluhu jinak zbavili.
(3) Jestliže dlužník v rozsahu uplatněného nároku dluh sám splnil, je
oprávněn požadovat náhradu na ostatních podle jejich podílů. Pokud nemůže
některý z dlužníků svůj podíl splnit, rozvrhne se tento podíl stejným
dílem
na všechny ostatní.
Společná práva
§ 512
(1) Má-li dlužník splnit dluh více věřitelům a jde-li o plnění dělitelné,
může každý věřitel požadovat jen svůj díl; není-li jiné dohody, je dlužník
oprávněn plnit každému z věřitelů stejný díl.
(2) Jde-li o plnění více věřitelům, které je nedělitelné, není dlužník
oprávněn plnit kterémukoli z věřitelů, nebylo-li dohodnuto něco jiného.
Splněním jednomu z věřitelů dluh zanikne. Dlužník však není povinen plnit
jednomu ze svých spoluvěřitelů bez souhlasu ostatních spoluvěřitelů.
Nedohodnou-li se všichni spoluvěřitelé, může dlužník to, co je dlužen,
složit
do notářské úschovy.
§ 513
Je-li dlužník zavázán ke stejnému plnění několika věřitelům, kteří jsou
podle zákona, podle rozhodnutí soudu nebo podle smlouvy vůči němu
oprávněni
společně a nerozdílně, může kdokoli z věřitelů žádat celé plnění a dlužník
je
povinen splnit v celém rozsahu tomu, kdo o plnění požádá první.
Oddíl třetí
Změny v obsahu závazků
Dohoda stran
§ 516
(1) Účastníci mohou dohodou změnit vzájemná práva a povinnosti.
(2) Nevyplývá-li z dohody nepochybně, že sjednáním nového závazku má
dosavadní závazek zaniknout, vzniká nový závazek vedle dosavadního
závazku,
jsou-li pro jeho vznik splněny zákonem požadované náležitosti.
(3) Zajištění práv, jichž se dohoda týká, trvá nadále. Jestliže však k
dohodě došlo bez souhlasu ručitele, může proti věřiteli namítat vše, co by
mohl namítat, kdyby dohody nebylo.
Prodlení dlužníka
§ 517
(1) Dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení.
Jestliže jej nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu
poskytnuté,
má věřitel právo od smlouvy odstoupit; jde-li o plnění dělitelné, může se
odstoupení věřitele za těchto podmínek týkat i jen jednotlivých plnění.
(2) Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo
požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto
zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a
poplatku z
prodlení stanoví prováděcí předpis.
(3) Jde-li o prodlení s plněním věci, odpovídá dlužník za její ztrátu,
poškození nebo zničení, ledaže by k této škodě došlo i jinak.
§ 518
Byla-li ve smlouvě stanovena přesná doba plnění a ze smlouvy nebo z
povahy věci vyplývá, že na opožděném plnění nemůže mít věřitel zájem, musí
věřitel oznámit dlužníkovi bez zbytečného odkladu, že na plnění trvá;
jestliže tak neučiní, smlouva se od počátku ruší.
§ 519
Právo věřitele na náhradu škody způsobené prodlením dlužníka není
dotčeno; při prodlení s plněním peněžitého dluhu lze však náhradu škody
požadovat, jen pokud není kryta úroky z prodlení nebo poplatkem z
prodlení.
Prodlení věřitele
§ 522
Věřitel je v prodlení, jestliže nepřijal řádně nabídnuté plnění nebo
neposkytl v době plnění součinnost potřebnou ke splnění dluhu. V takových
případech je věřitel zejména povinen nahradit dlužníkovi náklady, které mu
tím vznikly. Dále na něj přechází nebezpečí nahodilé zkázy věci. Kromě
toho
je dlužník oprávněn žádat od věřitele náhradu jiných škod způsobených mu
prodlením, lze-li věřiteli přičítat zavinění.
Oddíl čtvrtý
Změna v osobě věřitele nebo dlužníka
Postoupení pohledávky
§ 524
(1) Věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit
písemnou smlouvou jinému.
(2) S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna
práva s ní spojená.
§ 525
(1) Postoupit nelze pohledávku, která zaniká nejpozději smrtí věřitele
nebo jejíž obsah by se změnou věřitele změnil. Postoupit nelze ani
pohledávku, pokud nemůže být postižena výkonem rozhodnutí.
2) Nelze postoupit pohledávku, jestliže by postoupení odporovalo dohodě
s dlužníkem.
§ 526
(1) Postoupení pohledávky je povinen postupitel bez zbytečného odkladu
oznámit dlužníkovi. Dokud postoupení pohledávky není oznámeno dlužníkovi
nebo
dokud postupník postoupení pohledávky dlužníkovi neprokáže, zprostí se
dlužník závazku plněním postupiteli.
(2) Oznámí-li dlužníku postoupení pohledávky postupitel, není dlužník
oprávněn se dožadovat prokázání smlouvy o postoupení.
§ 527
(1) Bylo-li sjednáno postoupení pohledávky za úplatu, odpovídá postupitel
postupníkovi, jestliže
a) postupník se nestal místo postupitele věřitelem pohledávky s dohodnutým
obsahem,
b) dlužník splnil postupiteli závazek dříve, než byl povinen jej splnit
postupníkovi,
c) postoupená pohledávka nebo její část zanikla započtením nároku, který
měl
dlužník vůči postupiteli.
(2) Za dobytnost postoupené pohledávky postupitel ručí do výše přijaté
úplaty spolu s úroky, jen když se k tomu postupníkovi písemně zavázal;
toto
ručení však zaniká, jestliže postupník nevymáhá postoupenou pohledávku na
dlužníkovi bez zbytečného odkladu u soudu.
§ 528
(1) Jestliže splnění postoupené pohledávky je zajištěno zástavním právem,
ručením nebo jiným způsobem, je postupitel povinen o postoupení pohledávky
podat zprávu osobě, která zajištění závazku poskytla.
(2) Postupitel je povinen předat postupníkovi všechny doklady a
poskytnout všechny potřebné informace, jež se týkají postoupené
pohledávky.
§ 529
(1) Námitky proti pohledávce, které dlužník mohl uplatnit v době
postoupení, zůstávají mu zachovány i po postoupení pohledávky.
(2) Dlužník může použít k započtení vůči postupníkovi i své k započtení
způsobilé pohledávky, které měl vůči postupiteli v době, kdy mu bylo
oznámeno
nebo prokázáno postoupení pohledávky (§ 526), jestliže je oznámil bez
zbytečného odkladu postupníkovi. Toto právo má dlužník i v případě, že
jeho
pohledávky v době oznámení nebo prokázání postoupení nebyly ještě splatné.
§ 530
(1) Na žádost postupníka může postupitel vymáhat postoupený nárok sám
svým jménem na účet postupníka. Jestliže postoupení pohledávky bylo
oznámeno
nebo prokázáno dlužníkovi (§ 526), může postupitel pohledávku vymáhat
pouze v
případě, že ji nevymáhá postupník a postupitel prokáže dlužníkovi souhlas
postupníka s tímto vymáháním.
(2) Vymáhá-li postupitel pohledávku, může dlužník použít své k započtení
způsobilé pohledávky, jež má dlužník vůči postupiteli v době jejího
vymáhání,
nikoliv však pohledávky, jež má vůči postupníkovi.
Převzetí dluhu
§ 531
(1) Kdo se dohodne s dlužníkem, že přejímá jeho dluh, nastoupí jako
dlužník na jeho místo, jestliže k tomu dá věřitel souhlas. Souhlas
věřitele
lze dát buď původnímu dlužníku nebo tomu, kdo dluh převzal.
(2) Kdo bez dohody s dlužníkem převezme dluh smlouvou s věřitelem, stane
se dlužníkem vedle původního dlužníka.
(3) Smlouva o převzetí dluhu vyžaduje, aby byla uzavřena písemnou formou.
(4) Námitky, které má vůči věřiteli původní dlužník, může uplatnit i
osoba, která dluh převzala.
Přistoupení k závazku
Poukázka
§ 535
Poukázkou se opravňuje poukazník vybrat plnění u poukázaného a poukázaný
se zmocňuje, aby splnil poukazníkovi na účet poukazatele. Přímý nárok
nabude
poukazník proti poukázanému jen tehdy, obdrží-li projev poukázaného, že
poukázku přijímá.
§ 536
(1) Pokud je poukázaný to, co má plnit, již poukazateli dlužen, je vůči
němu povinen poukázce vyhovět. Jeho závazek zanikne, není-li jinak
dohodnuto,
pouze tím, že splní podle poukázky poukazníkovi. Jestliže se má poukázkou
splnit dluh poukazatele u poukazníka, který s tím souhlasil, je poukazník
povinen poukázaného vyzvat, aby plnil.
(2) Jestliže nechce poukazník použít poukázku nebo odepírá-li poukázaný
poukázku přijmout nebo podle ní plnit, je poukazník povinen oznámit to bez
zbytečného odkladu poukazateli.
§ 537
Jestliže přijme poukázaný poukázku vůči poukazníkovi, může uplatnit jen
takové námitky, které se týkají platnosti přijetí nebo které vyplývají z
obsahu poukázky nebo z jeho vlastních vztahů k poukazníkovi.
§ 538
(1) Dokud poukázaný ještě nepřijal poukázku vůči poukazníkovi, může ji
poukazatel odvolat.
(2) Jestliže není mezi poukazatelem a poukázaným jiný právní důvod, platí
o právním vztahu mezi oběma ustanovení o příkazní smlouvě; avšak poukázka
nezanikne smrtí poukazatele nebo poukázaného. Zda a pokud zrušení poukázky
působí i proti poukazníkovi, řídí se právním vztahem mezi ním a
poukazatelem.
Poukázka na cenné papíry
§ 540
Peněžní ústav může vystavit na třetí osobu nebo na sebe písemnou
poukázku, znějící na plnění cenných papírů, aniž by v ní uvedl důvod
závazku.
§ 541
(1) Jestliže zní taková poukázka na řad, může být převedena rubopisem.
(2) Rubopisem přecházejí všechna práva z poukázky na osobu oprávněnou z
rubopisu.
§ 542
(1) Kdo přijme poukázku vystavenou peněžním ústavem, je povinen plnit
tomu, v jehož prospěch byla vystavena nebo na koho byla převedena.
(2) Osoba zavázaná poukázkou je povinna plnit, jen vydá-li se jí
kvitovaná poukázka. Proti osobě oprávněné rubopisem z poukázky může činit
pouze takové námitky, které vyplývají z obsahu poukázky nebo z vlastních
vztahů k oprávněnému.
Oddíl pátý
Zajištění závazků
Smluvní pokuta
§ 544
(1) Sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní
pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit,
i
když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda.
(2) Smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena
výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení.
(3) Ustanovení o smluvní pokutě se použijí i na pokutu stanovenou pro
porušení smluvní povinnosti právním předpisem (penále).
§ 545
(1) Nevyplývá-li z ujednání o smluvní pokutě něco jiného, je dlužník
zavázán plnit povinnost, jejíž splnění bylo zajištěno smluvní pokutou, i
po
jejím zaplacení.
(2) Věřitel není oprávněn požadovat náhradu škody způsobené porušením
povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta, jestliže z ujednání
účastníků o smluvní pokutě nevyplývá něco jiného. Věřitel je oprávněn
domáhat
se náhrady škody přesahující smluvní pokutu jen když to je mezi účastníky
dohodnuto.
(3) Nevyplývá-li z dohody něco jiného, není dlužník povinen smluvní
pokutu zaplatit, jestliže porušení povinnosti nezavinil.
Ručení
§ 546
Dohodou účastníků lze zajistit pohledávku ručením. Ručení vzniká písemným
prohlášením, jímž ručitel bere na sebe vůči věřiteli povinnost, že
pohledávku
uspokojí, jestliže ji neuspokojí dlužník.
§ 547
Věřitel je povinen kdykoli a bez zbytečného odkladu sdělit ručiteli na
požádání výši své pohledávky.
§ 548
(1) Ručitel je povinen dluh splnit, nesplnil-li jej dlužník, ačkoli byl k
tomu věřitelem písemně vyzván.
(2) Ručitel může proti věřiteli uplatnit všechny námitky, které by měl
proti věřiteli dlužník.
(3) Uznání dluhu dlužníkem je účinné vůči ručiteli, jen když s ním
vysloví souhlas.
§ 549
Ručitel může plnění odepřít, pokud věřitel zavinil, že pohledávka nemůže
být uspokojena dlužníkem.
§ 550
Ručitel, který dluh splnil, je oprávněn požadovat na dlužníkovi náhradu
za plnění poskytnuté věřiteli.
§ 551
Dohoda o srážkách ze mzdy a jiných příjmů
(1) Uspokojení pohledávky lze zajistit písemnou dohodou mezi věřitelem a
dlužníkem o srážkách ze mzdy; srážky ze mzdy nesmějí činit více, než by
činily srážky při výkonu rozhodnutí.
(2) Proti plátci mzdy nabývá věřitel práva na výplatu srážek okamžikem,
kdy byla plátci dohoda předložena.
(3) Ustanovení odstavce 1 a 2 platí i pro jiné příjmy, s nimiž se při
výkonu rozhodnutí nakládá jako se mzdou.
§ 552
Zástavní smlouva
Pohledávku lze zajistit i zástavní smlouvou. Jak se zajišťuje pohledávka
zástavou věci nebo práva je upraveno v části o věcných právech.
Oddíl šestý
Zánik závazků
Splnění dluhu
§ 560
Mají-li si ze smlouvy plnit účastníci navzájem, může se domáhat splnění
závazku jen ten, kdo sám splnil svůj závazek dříve anebo je připraven jej
splnit. I ten, kdo je povinen plnit předem, může své plnění odepřít až do
té
doby, kdy bude poskytnuto nebo zabezpečeno plnění vzájemné, je-li plnění
druhého účastníka ohroženo skutečnostmi, které nastaly u druhého účastníka
a
které mu nebyly známy, když smlouvu uzavřel.
§ 561
(1) Lze-li závazek splnit více způsoby, má právo volby dlužník, nebylo-li
dohodnuto jinak. Od provedené volby však nelze odstoupit.
(2) Byla-li nahodilým zánikem některé věci volba zmařena, může účastník,
který měl právo volby, od smlouvy odstoupit.
§ 562
Dlužník splní dluh i tehdy, jestliže plní tomu, kdo předloží věřitelovo
potvrzení o tom, že je oprávněn přijmout plnění; to však neplatí, jestliže
dlužník věděl, že ten, kdo potvrzení předložil, není oprávněn plnění
přijmout.
§ 563
Není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v
rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o
plnění
věřitelem požádán.
§ 564
Je-li doba plnění ponechána na vůli dlužníka, určí ji na návrh věřitele
soud podle okolností případu tak, aby to bylo v souladu s dobrými mravy.
§ 565
Jde-li o plnění ve splátkách, může věřitel žádat o zaplacení celé
pohledávky pro nesplnění některé splátky, jen bylo-li to dohodnuto nebo v
rozhodnutí určeno. Toto právo však může věřitel použít nejpozději do
splatnosti nejblíže příští splátky.
§ 566
Věřitel je povinen přijmout i částečné plnění, neodporuje-li to dohodě
nebo povaze pohledávky.
§ 567
(1) Dluh se plní na místě určeném dohodou účastníků. Není-li místo plnění
takto určeno, je jím bydliště nebo sídlo dlužníka.
(2) Plní-li dlužník peněžitý dluh prostřednictvím pošty nebo peněžního
ústavu, je dluh splněn okamžikem, kdy byla částka poukázána, není-li
dohodnuto jinak.
§ 568
(1) Nemůže-li dlužník splnit svůj závazek věřiteli, poněvadž věřitel je
nepřítomen nebo je v prodlení nebo jestliže dlužník má odůvodněné
pochybnosti, kdo je věřitelem, nebo věřitele nezná, nastávají účinky
splnění
závazku, jestliže jeho předmět dlužník uloží do úřední úschovy.
(2) Uložení do úřední úschovy se uskutečňuje předáním předmětu plnění v
souladu s právními předpisy úřednímu orgánu příslušnému k tomu v místě
plnění. Vynaložené nutné náklady s tím spojené nese věřitel.
Dohoda
§ 570
(1) Dohodne-li se věřitel s dlužníkem, že dosavadní závazek se nahrazuje
závazkem novým, dosavadní závazek zaniká a dlužník je povinen plnit
závazek
nový.
(2) Nahrazuje-li se závazek zřízený písemnou formou, musí být dohoda o
zřízení nového závazku uzavřena písemně. Totéž platí, je-li nahrazován
promlčený závazek.
§ 571
Dosavadní závazek se pokládá za nahrazený pouze v rozsahu, který
nepochybně vyplývá z dohody o novém závazku.
§ 572
(1) Ručení a zástavní právo zajišťující závazek zaniklý zajišťují i
závazek, který nahrazuje závazek původní. Jestliže však ručitel nebo
osoby,
vůči nimž mohou být uvedená práva uplatněna, neprojeví souhlas s tím, aby
byl
zajištěn nový závazek, trvá zajištění jen v rozsahu původního závazku a
všechny námitky proti dosavadnímu závazku zůstávají zachovány.
(2) Strany se mohou dohodnout, že nesplněný závazek nebo jeho část se
ruší, aniž by vznikl nový závazek. Nevyplývá-li z dohody něco jiného,
zrušovaný závazek zaniká, když návrh na jeho zrušení byl přijat druhou
stranou.
(3) Dohoda o zrušení závazku musí být uzavřena písemně, jestliže se
zrušuje závazek sjednaný písemně.
§ 573
Nevyplývá-li výslovně z písemné dohody o zrušení závazku něco jiného,
zaniká současně i závazek druhé strany a jestliže byl již splněn, má druhá
strana nárok na jeho vrácení, a to u peněžitého závazku spolu s úroky.
Dohodnou-li se strany na zrušení části závazku, zaniká závazek druhé
strany v
rozsahu odpovídajícím zrušované části závazku.
Nemožnost plnění
§ 575
(1) Stane-li se plnění nemožným, povinnost dlužníka plnit zanikne.
(2) Plnění není nemožné, zejména lze-li je uskutečnit i za ztížených
podmínek, s většími náklady nebo až po sjednaném čase.
(3) Týká-li se nemožnost jen části plnění, zanikne povinnost, jen pokud
jde o tuto část; věřitel má však právo ohledně zbývajícího plnění od
smlouvy
odstoupit. Jestliže však vyplývá z povahy smlouvy nebo z účelu plnění, jež
byl
dlužníkovi znám v době uzavření smlouvy, že plnění zbytku závazku nemá pro
věřitele žádný hospodářský význam, zaniká závazek v celém rozsahu, ledaže
věřitel bez zbytečného odkladu poté, kdy se o nemožnosti části plnění
dověděl,
sdělí dlužníkovi, že na zbytku plnění trvá.
§ 576
Stane-li se uskutečnění jednoho z více volitelných plnění nemožným,
omezuje se závazek na plnění zbývající. Jestliže však nemožnost tohoto
plnění
je způsobena osobou, která nemá právo volby plnění, může druhá strana od
smlouvy odstoupit.
§ 577
(1) Dlužník je povinen bez zbytečného odkladu poté, co se doví o
skutečnosti, jež činí plnění nemožným, oznámit to věřiteli, jinak odpovídá
za
škodu, která věřiteli tím, že nebyl včas o nemožnosti vyrozuměn.
(2) Právo na vydání bezdůvodného obohacení není dotčeno.
§ 579
Smrt dlužníka nebo věřitele
(1) Smrtí dlužníka povinnost nezanikne, ledaže jejím obsahem bylo plnění,
které mělo být provedeno osobně dlužníkem.
(2) Smrtí věřitele právo zanikne, bylo-li plnění omezeno jen na jeho
osobu; zanikne i právo na bolestné a na náhradu za ztížení společenského
uplatnění.
Započtení
§ 580
Mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž plnění je stejného
druhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí, jestliže některý z
účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení. Zánik nastane
okamžikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení.
§ 581
(1) Započtení není přípustné proti pohledávce na náhradu škody způsobené
na zdraví, ledaže by šlo o vzájemnou pohledávku na náhradu škody téhož
druhu.
Započtení není přípustné ani proti pohledávkám, které nelze postihnout
výkonem rozhodnutí.
(2) Započíst nelze pohledávky promlčené, pohledávky, kterých se nelze
domáhat u soudu, jakož i pohledávky z vkladů. Proti splatné pohledávce
nelze
započíst pohledávku, která ještě není splatná.
(3) Dohodou účastníků lze započtením vyrovnat i pohledávky uvedené v
odstavci 1 a 2.
(4) Započtení proti pohledávkám na výživné upravuje zákon o rodině.
§ 582
Výpověď
(1) Jestliže je sjednána smlouva na dobu neurčitou, jejímž předmětem je
závazek k nepřetržité nebo opakované činnosti, nebo závazek zdržet se
určité
činnosti anebo strpět určitou činnost a nevyplývá-li ze zákona nebo ze
smlouvy způsob její výpovědi, lze smlouvu vypovědět ve lhůtě tří měsíců ke
konci kalendářního čtvrtletí.
(2) Výpověď je však neúčinná ohledně závazku zdržet se určité činnosti,
jestliže z jeho povahy nebo ze smlouvy vyplývá, že závazek je časově
omezen.
Narovnání
§ 585
(1) Dohodou o narovnání mohou účastníci upravit práva mezi nimi sporná.
Dohoda, kterou mají být mezi účastníky upravena veškerá práva, netýká se
práv, na než účastník nemohl pomýšlet.
(2) Byl-li dosavadní závazek zřízen písemnou formou, musí být dohoda o
narovnání uzavřena písemně; totéž platí, týká-li se dohoda promlčeného
závazku.
(3) Dosavadní závazek, je nahrazen závazkem, který vyplývá z narovnání.
§ 586
(1) Omyl o tom, co je mezi stranami sporné nebo pochybné, nezpůsobuje
neplatnost dohody o narovnání. Jestliže však omyl byl vyvolán lstí jedné
strany, může se druhá strana neplatnosti dovolat.
(2) Narovnání sjednané v dobré víře nepozbývá platnosti ani v případě, že
dodatečně vyjde najevo, že některá ze stran dohodnuté právo v době
sjednání
narovnání neměla.
HLAVA DRUHÁ
KUPNÍ A SMĚNNÁ SMLOUVA
Oddíl první
Obecná ustanovení o kupní smlouvě
§ 588
(1) Z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě
kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnosti předmět koupě převzít a
zaplatit
za něj prodávajícímu dohodnutou cenu.
(2) Je-li předmětem koupě nemovitost, musí být kupní smlouva uzavřena
písemnou formou. Účinnosti nabude registrací státním notářstvím. Převod
vlastnictví se vyznačí v evidenci nemovitostí.
§ 589
Cenu je třeba sjednat v souladu s obecně závaznými právními předpisy,
jinak je smlouva neplatná podle § 40a.
§ 590
Není-li dohodnuto jinak, přechází na kupujícího nebezpečí nahodilé zkázy
a nahodilého zhoršení předmětu koupě, včetně užitků, současně s nabytím
vlastnictví. Jestliže nabude kupující vlastnictví dříve, než dojde k
odevzdání předmětu koupě, má prodávající až do odevzdání práva a
povinnosti
schovatele.
§ 591
Není-li dohodnuto jinak, ani není-li to obvyklé, jsou účastníci povinni
plnit bez zbytečného odkladu. Prodávající je oprávněn odevzdání předmětu
koupě odepřít, nezaplatí-li kupující cenu včas. Odesílá-li se předmět
koupě na
místo plnění nebo určení, není kupující povinen zaplatit cenu, dokud nemá
možnost si předmět koupě prohlédnout.
§ 592
Je-li kupující v prodlení s převzetím, může prodávající předmět koupě
uložit na náklad kupujícího ve veřejném skladišti nebo u jiného schovatele
nebo jej může po upozornění prodat na účet kupujícího. Jde-li o věc
podléhající rychlé zkáze a není-li na upozornění čas, upozornění není
nutné.
§ 593
Není-li dohodnuto jinak, nese náklady spojené s odevzdáním předmětu
koupě, zejména náklady měření, vážení a balení, prodávající a náklady
spojené
s převzetím kupující; je-li věc odesílána na místo, které není místem
splnění, nese náklady odeslání kupující.
§ 594
Má-li prodávající předmět koupě odeslat na místo splnění nebo určení,
platí, že věc byla předána v době, kdy byla předána k přepravě, pokud
nebylo
dohodnuto jinak.
§ 595
Tomu, kdo koupí budoucí užitky nějaké věci úhrnem nebo s nadějí na
nejisté budoucí užitky, patří všechny užitky řádně vytěžené. Nese však
ztrátu, bylo-li jeho očekávání zmařeno.
§ 596
Má-li věc vady, o kterých prodávající ví, je povinen kupujícího při
sjednávání kupní smlouvy na ně upozornit.
§ 597
(1) Jestliže dodatečně vyjde najevo vada, na kterou prodávající
kupujícího neupozornil, má kupující právo na přiměřenou slevu ze sjednané
ceny odpovídající povaze a rozsahu vady; jde-li o vadu, která činí věc
neupotřebitelnou, má též právo od smlouvy odstoupit.
(2) Právo odstoupit od smlouvy má kupující i tehdy, jestliže jej
prodávající ujistil, že věc má určité vlastnosti, zejména vlastnosti
kupujícím vymíněné, anebo že nemá žádné vady, a toto ujištění se ukáže
nepravdivým.
§ 598
Kupující má právo na úhradu nutných nákladů, které mu vznikly v
souvislosti s uplatněním práv z odpovědnosti za vady.
§ 599
(1) Vady musí kupující uplatnit u prodávajícího bez zbytečného odkladu.
Práva z odpovědnosti za vady se může kupující domáhat u soudu, jen
jestliže
vady vytkl nejpozději do šesti měsíců, jde-li o vady krmiv do tří týdnů, a
jde-li o vady zvířat, do šesti týdnů od převzetí věci.
(2) Právo na náhradu nutných nákladů může kupující uplatnit u soudu, jen
jestliže náklady prodávajícímu oznámí ve lhůtě uvedené v odstavci 1.
Oddíl druhý
Vedlejší ujednání při kupní smlouvě
§ 601
Výhrada vlastnictví
Má-li vlastnictví k prodané movité věci přejít na kupujícího až po
zaplacení ceny, musí být tato výhrada dohodnuta písemně. Nevyplývá-li ze
smlouvy něco jiného, přechází nebezpečí nahodilé zkázy a nahodilého
zhoršení
na kupujícího odevzdáním věci.
Předkupní právo
§ 602
(1) Kdo prodá věc s výhradou, že mu ji kupující nabídne ke koupi, kdyby
ji chtěl prodat, má předkupní právo.
(2) Takové právo lze dohodnout i pro případ jiného zcizení věci než
prodejem.
§ 603
(1) Předkupní právo ukládá povinnost pouze tomu, kdo slíbil věc nabídnout
ke koupi.
(2) Předkupní právo lze dohodnout i jako věcné právo, které působí i vůči
nástupcům kupujícího. Smlouva musí být uzavřena písemně a nabývá účinnosti
registrací státním notářstvím. Předkupní právo se zapíše do evidence
nemovitostí. Nekoupil-li prodávající věc nabídnutou kupujícím, zůstává mu
zachováno předkupní právo i vůči jeho právnímu nástupci.
(3) Bylo-li předkupní právo porušeno, může se oprávněný buď na nabyvateli
domáhat, aby mu věc nabídl ke koupi, anebo mu zůstane předkupní právo
zachováno.
Právo zpětné koupě
§ 607
(1) Kdo prodá movitou věc s výhradou, že má právo žádat vrácení věci do
určité doby po koupi, vrátí-li kupujícímu zaplacenou cenu, má právo zpětné
koupě.
(2) Smlouva o právu zpětné koupě musí být uzavřena písemně.
§ 608
(1) Právo zpětné koupě musí prodávající uplatnit písemnou formou, a
není-li dohodnuto jinak, nejpozději do jednoho roku od odevzdání věci
kupujícímu, jinak právo zpětné koupě zanikne.
(2) Využije-li prodávající práva zpětné koupě, musí kupující vrátit věc
bez zbytečného odkladu a každá strana má práva a povinnosti, které měla
druhá
strana z původní kupní smlouvy.
§ 609
(1) Týká-li se právo zpětné koupě věci určené podle druhu, vzniká
uplatněním tohoto práva kupujícímu závazek vrátit věc téhož druhu.
(2) Týká-li se právo zpětné koupě věci jednotlivě určené, je kupující
povinen vrátit tutéž věc, kterou koupil. Smlouva o zcizení věci, jíž bylo
porušeno právo zpětné koupě, je neplatná.
§ 610
Jiná vedlejší ujednání
(1) Účastníci mohou písemnou smlouvou dohodnout i jiná vedlejší ujednání
mající povahu výhrad a podmínek připouštějících zánik právního vztahu
založeného kupní smlouvou.
(2) Pokud se účastníci nedohodli jinak, zanikají tyto výhrady a podmínky
nejpozději uplynutím jednoho roku od uzavření kupní smlouvy, jestliže je
prodávající v této lhůtě neuplatnil.
Oddíl třetí
Směnná smlouva
Oddíl čtvrtý
Zvláštní ustanovení o prodeji zboží v obchodě
§ 612
Jestliže fyzická nebo právnická osoba prodává zboží jako podnikatel (dále
jen "prodávající") v rámci své podnikatelské činnosti, platí kromě
obecných
ustanovení o kupní smlouvě i následující ustanovení § 613 až 627.
§ 613
Věci lze prodávat i na objednávku. Prodávající je povinen obstarat
objednané zboží v dohodnuté lhůtě a není-li lhůta dohodnuta, ve lhůtě
přiměřené okolnostem. Nestane-li se tak, objednatel je oprávněn od smlouvy
odstoupit. Odstoupením objednatele od smlouvy není dotčeno jeho právo na
náhradu škody.
§ 614
(1) Je-li prodávající podle dohody s kupujícím nebo podle povahy věci
povinen dodat věc na místo určené kupujícím, kupující je povinen převzít
věc
při dodání. V ostatních případech je kupující povinen převzít věc při
prodeji,
nedohodne-li se s prodávajícím jinak.
(2) Nepřevezme-li kupující věc v době uvedené v odstavci 1, prodávající
je oprávněn požadovat poplatek za uskladnění; výši poplatku stanoví
zvláštní
předpis, popřípadě určuje dohoda mezi účastníky.
(3) Převzetím věci přechází na kupujícího vlastnictví koupené věci. Při
zásilkovém prodeji přechází vlastnictví na kupujícího převzetím věci
kupujícím na místě dodání jím určeném. Při samoobslužném prodeji dochází k
převodu vlastnictví ke koupené věci okamžikem zaplacení ceny za vybrané
zboží. Do tohoto okamžiku může kupující vybrané zboží vrátit na původní
místo. Jestliže kupující svým zaviněním poškodí nebo zničí vybrané zboží
před
převodem vlastnického práva, odpovídá za škodu podle obecných ustanovení o
odpovědnosti za škodu.
Jakost a množství
§ 616
Prodávaná věc musí mít požadovanou, popřípadě právními předpisy
stanovenou jakost, množství, míru nebo hmotnost a musí být bez vad,
zejména
musí odpovídat závazným technickým normám. Při potravinách podléhajících
zkáze musí být vyznačeno datum výroby a datum nejpozdější spotřeby.
Připouští-li to povaha věci, má kupující právo, aby byla věc před ním
překontrolována nebo aby její činnost mu byla předvedena.
§ 617
Je-li třeba, aby při užívání věci byla zachována zvláštní pravidla,
zejména řídí-li se užívání návodem nebo je upraveno technickou normou, je
prodávající povinen kupujícího s nimi seznámit, ledaže jde o pravidla
obecně
známá. Nesplní-li prodávající tuto povinnost, je povinen nahradit
kupujícímu
škodu z toho vzniklou.
Odpovědnost za vady prodané věci
§ 619
(1) Prodávající odpovídá za vady, které má prodaná věc při převzetí
kupujícím. U věcí použitých neodpovídá za vady vzniklé jejich použitím
nebo
opotřebením. U věcí prodávaných za nižší cenu neodpovídá za vadu, pro
kterou
byla sjednána nižší cena.
(2) Nejde-li o věci, které se rychle kazí, nebo o věci použité, odpovídá
prodávající za vady, které se vyskytnou po převzetí věci v záruční době
(záruka).
§ 620
(1) Záruční doba je šest měsíců; jde-li o prodej potravinářského zboží,
je záruční doba osm dní, u prodeje krmiv tři týdny a u prodeje zvířat šest
týdnů. Je-li na prodávané věci, jejím obalu nebo návodu k ní připojeném
vyznačena lhůta k použití věci, neskončí záruční doba před uplynutím této
lhůty.
(2) U věcí, které jsou určeny k tomu, aby se jich užívalo po delší dobu,
stanoví zvláštní předpisy záruční dobu delší než šest měsíců. Záruční doba
přesahující šest měsíců se může týkat i jen některé součástky věci.
Prodávající je povinen vydat kupujícímu při prodeji záruční list s
vyznačením
záruční doby.
(3) Prohlášením v záručním listě vydaném kupujícímu může prodávající
poskytnout záruku přesahující rozsah záruky stanovené v tomto zákoně. V
záručním listě určí prodávající podmínky a rozsah této záruky.
§ 621
Záruční doby začínají běžet od převzetí věci kupujícím. Má-li koupenou
věc uvést do provozu jiný podnikatel než prodávající, začne záruční doba
běžet až ode dne uvedení věci do provozu, pokud kupující objednal uvedení
do
provozu nejpozději do tří týdnů od převzetí věci a řádně a včas poskytl k
provedení služby potřebnou součinnost.
§ 622
Jde-li o vadu, kterou lze odstranit, má kupující právo, aby byla
bezplatně, včas a řádně odstraněna. Prodávající je povinen vadu bez
zbytečného odkladu odstranit. Nebyla-li věc ještě použita, může kupující
namísto odstranění vady požadovat výměnu věci, nebo týká-li se vada jen
součásti věci, výměnu součásti. Prodávající může vždy namísto odstranění
vady
vyměnit vadnou věc za bezvadnou.
§ 623
(1) Jde-li o vadu, kterou nelze odstranit a která brání tomu, aby věc
mohla být řádně užívána jako věc bez vady, má kupující právo na výměnu
věci,
anebo má právo od smlouvy odstoupit. Táž práva příslušejí kupujícímu,
jde-li
sice o vady odstranitelné, jestliže však kupující nemůže pro opětovné
vyskytnutí vady po opravě nebo pro větší počet vad věc řádně užívat.
(2) Jde-li o jiné vady neodstranitelné, má kupující právo na přiměřenou
slevu z ceny věci.
§ 624
Má-li věc prodávaná za nižší cenu nebo věc použitá vadu, za kterou
prodávající odpovídá, má kupující místo práva na výměnu věci právo na
přiměřenou slevu.
§ 625
Práva z odpovědnosti za vady se uplatňují u prodávajícího, u kterého věc
byla koupena. Je-li však v záručním listě uveden jiný podnikatel určený k
opravě, který je v místě prodávajícího nebo v místě pro kupujícího
bližším,
uplatní kupující právo na opravu u podnikatele určeného k provedení
záruční
opravy. Podnikatel určený k opravě je povinen opravu provést ve lhůtě
dohodnuté při prodeji věci mezi prodávajícím a kupujícím.
§ 626
(1) Práva z odpovědnosti za vady věci, pro které platí záruční doba,
zaniknou, nebyla-li uplatněna v záruční době.
(2) Práva z odpovědnosti za vady u věcí, které se rychle kazí, musí být
uplatněna nejdéle v den následující po koupi a u věcí použitých nejdéle do
šesti měsíců po jejich koupi; jinak práva zaniknou.
§ 627
(1) Doba od uplatnění práva z odpovědnosti za vady až do doby, kdy
kupující po skončení opravy byl povinen věc převzít, se do záruční doby
nepočítá. Prodávající je povinen vydat kupujícímu potvrzení o tom, kdy
právo
uplatnil, jakož i o provedení opravy a o době jejího trvání.
(2) Dojde-li k výměně, začne běžet záruční doba znovu od převzetí nové
věci. Totéž platí, dojde-li k výměně součástky, na kterou byla poskytnuta
záruka.
HLAVA TŘETÍ
DAROVACÍ SMLOUVA
§ 628
(1) Darovací smlouvou dárce něco bezplatně přenechává nebo slibuje
obdarovanému a ten dar nebo slib přijímá.
(2) Darovací smlouva musí být písemná, je-li předmětem daru nemovitost a
u movité věci, nedojde-li k odevzdání a převzetí věci při darování.
Darovací
smlouva týkající se nemovitosti nabude účinnosti registrací státním
notářstvím.
(3) Neplatná je darovací smlouva, podle níž má být plněno až po dárcově
smrti.
HLAVA ČTVRTÁ
SMLOUVA O DÍLO
Oddíl první
Obecná ustanovení
§ 631
Smlouvou o dílo zavazuje se objednateli ten, komu bylo dílo zadáno
(zhotovitel díla), že je za sjednanou cenu provede na své nebezpečí.
§ 632
Nedojde-li ke zhotovení díla na počkání, zhotovitel je povinen vydat
objednateli písemné potvrzení o převzetí objednávky. Potvrzení musí
obsahovat
označení předmětu díla, a dále jeho rozsah, jakost, cenu za provedení díla
a
dobu jeho zhotovení.
§ 633
(1) Zhotovitel je povinen dílo provést podle smlouvy, řádně a v dohodnuté
době. Je-li pro provedení díla stanovena závazná technická norma, musí
provedení odpovídat této normě.
(2) Na obsahu smlouvy a povaze díla závisí, zda je zhotovitel povinen
provést je osobně, nebo zda je oprávněn dát dílo provést na svoji
odpovědnost.
§ 634
(1) Není-li výše ceny sjednána smlouvou nebo stanovena zvláštními
předpisy, je třeba poskytnout cenu přiměřenou.
(2) Není-li dohodnuto jinak, platí se cena až po skončení díla.
Provádí-li se však dílo po částech nebo vyžaduje-li provedení díla
značných
nákladů, je ten, komu bylo zadáno, oprávněn požadovat již během provádění
díla od objednatele přiměřené zálohy.
§ 635
(1) Byla-li cena dohodnuta podle rozpočtu, nesmí být bez souhlasu
objednatele zvýšena. Práce a náklady do rozpočtu nezahrnuté lze účtovat
pouze
tehdy, schválil-li je objednatel písemně nebo jestliže práce dodatečně
písemně
objednal.
(2) Došlo-li v době od uzavření smlouvy do jejího splnění ke změně
cenového předpisu, podle kterého byla cena dohodnuta, je zhotovitel na to
povinen objednatele bez prodlení písemně upozornit a oznámit mu novou
cenu.
(3) Objednatel je oprávněn po oznámení nové ceny od smlouvy odstoupit;
neodstoupí-li bez zbytečného odkladu od smlouvy, je povinen zaplatit
zhotoviteli cenu novou, ledaže ke zvýšení ceny došlo po překročení
dohodnuté
doby provedení díla.
(4) Odstoupí-li objednatel od smlouvy, je povinen zaplatit zhotoviteli
částku připadající na provedenou práci a vzniklé náklady podle původně
dohodnuté ceny, pouze měl-li z částečného plnění smlouvy majetkový
prospěch.
§ 636
(1) Nelze-li cenu při uzavření smlouvy sjednat pevnou částkou, musí se
určit alespoň odhadem. Zjistí-li zhotovitel dodatečně, že bude třeba cenu
určenou odhadem podstatně překročit, je povinen na to objednatele bez
prodlení písemně upozornit a oznámit mu nově určenou cenu; jinak nemá
právo
na zaplacení rozdílu v ceně.
(2) Objednatel je oprávněn po oznámení nově určené ceny od smlouvy
odstoupit; odstoupí-li od smlouvy, je povinen zaplatit zhotoviteli částku
připadající na provedenou práci a vzniklé náklady podle původně určené
ceny,
jen pokud měl z částečného plnění smlouvy majetkový prospěch. Odstoupením
od
smlouvy není dotčeno právo objednatele na náhradu škody.
(3) Neodstoupí-li objednatel od smlouvy bez zbytečného odkladu, je
povinen zaplatit za poskytnutou službu nově určenou vyšší cenu.
§ 637
(1) Má-li objednatelem dodaný materiál nedostatky, které brání řádnému
vyhotovení díla, zhotovitel je povinen na to objednatele bez zbytečného
odkladu upozornit. Stejnou povinnost má zhotovitel i tehdy, žádá-li
objednatel, aby dílo bylo provedeno podle pokynů, které jsou nevhodné.
(2) Trvá-li objednatel přes upozornění zhotovitele na objednávce,
zhotovitel může od smlouvy odstoupit.
§ 638
(1) Je-li k provedení díla nutná součinnost objednatele, je zhotovitel
oprávněn určit k tomu přiměřenou lhůtu a po jejím marném uplynutí může od
smlouvy odstoupit, upozorní-li na takový následek.
(2) Totéž platí, provádí-li se dílo u objednatele a ten nevykoná potřebná
zdravotní a bezpečnostní opatření pro osoby provádějící dílo.
§ 639
Poskytne-li objednatel řádně a včas potřebnou součinnost, avšak
zhotovitel v určenou dobu nepřistoupí k provedení díla, náleží mu právo na
náhradu nutných nákladů, které mu tím vznikly. Toto právo musí uplatnit u
zhotovitele nejpozději do jednoho měsíce od převzetí věci; odstoupí-li z
tohoto důvodu od smlouvy, musí je uplatnit nejpozději do jednoho měsíce od
odstoupení; jinak právo zanikne.
§ 641
(1) I když dílo nebylo provedeno, náleží zhotoviteli sjednaná cena,
byl-li ochoten dílo provést a zabránily-li mu v tom okolnosti na straně
objednatele. Je však povinen dát si započíst to, co ušetřil neprovedením
díla, co vydělal jinak, nebo co úmyslně zameškal vydělat.
(2) Byl-li zhotovitel zdržen v provádění díla okolnostmi na straně
objednatele, náleží mu za to přiměřená náhrada.
§ 642
(1) Až do zhotovení díla může objednatel od smlouvy odstoupit; je však
povinen zaplatit zhotoviteli částku, která připadá na práce již vykonané,
pokud zhotovitel nemůže jejich výsledek použít jinak a nahradit mu účelně
vynaložené náklady.
(2) Objednatel je oprávněn odstoupit od smlouvy i tehdy, je-li zřejmé, že
dílo nebude včas hotovo nebo nebude provedeno řádně, a jestliže zhotovitel
neučiní nápravu ani v poskytnuté přiměřené lhůtě.
§ 643
(1) Záleží-li provedení díla ve zvláštních osobních vlastnostech
zhotovitele, ruší se smlouva jeho smrtí. Dědici zhotovitele se mohou
domáhat
pouze zaplacení upotřebitelné hmoty připravené na dílo a části odměny
přiměřené upotřebitelným výsledkům vykonané práce.
(2) Smrt objednatele sama o sobě smlouvu neruší.
Oddíl druhý
Zvláštní ustanovení o zhotovení věci na zakázku
§ 644
Jde-li o zhotovení věci na zakázku, vznikne objednateli právo, aby mu
zhotovitel podle jeho objednávky věc zhotovil a povinnost zaplatit
zhotoviteli cenu za zhotovení věci.
§ 645
(1) Zhotovitel odpovídá za vady, které má věc na zakázku zhotovená při
převzetí objednatelem, jakož i za vady, které se vyskytnou po převzetí
věci v
záruční době. Stejně odpovídá za to, že věc má vlastnosti objednatelem při
zakázce vymíněné.
(2) Zhotovitel odpovídá za vady provedené zakázky, jejichž příčinou je
vadnost materiálu dodaného objednatelem či nevhodnost jeho pokynů,
jestliže
objednatele na vadnost materiálu či nevhodnost jeho pokynů neupozornil.
§ 646
(1) Záruční doba je šest měsíců.
(2) U věcí, které jsou určeny k tomu, aby se jich užívalo po delší dobu,
stanoví zvláštní předpisy záruční dobu delší než šest měsíců; záruční doba
přesahující šest měsíců se může týkat i jen některé součástky. Zhotovitel
je
povinen vydat objednateli záruční list s vyznačením záruční doby.
(3) U zhotovení stavby je záruční doba tři roky. Prováděcí předpis může
stanovit, že u některých částí staveb může být záruční doba kratší,
nejméně
však osmnáct měsíců.
§ 647
Záruční doba začíná běžet ode dne převzetí věci. Převzal-li objednatel
věc až po dni, do kterého měl povinnost ji převzít, běží záruční doba již
ode
dne, kdy měl tuto povinnost.
§ 648
(1) Jde-li o vadu, kterou lze odstranit, je objednatel oprávněn požadovat
bezplatné odstranění vady. Zhotovitel je povinen odstranit vadu bez
zbytečného odkladu.
(2) Jde-li o vadu, kterou nelze odstranit a která brání tomu, aby věc
mohla být podle objednávky řádně užívána jako věc bez vady, má objednatel
právo na zrušení smlouvy. Totéž právo mu přísluší u vad odstranitelných,
jestliže pro opětovné vyskytnutí vady po opravě nebo pro větší počet vad
nemůže věc řádně užívat. Jde-li o vadu neodstranitelnou, která však
nebrání
řádnému užívání věci podle objednávky, má objednatel právo na přiměřenou
slevu.
§ 649
Práva z odpovědnosti za vady musí být uplatněna u zhotovitele v záruční
době; jinak práva zaniknou. Doba od uplatnění práva ze záruky až do
provedení
opravy se do záruční doby nepočítá. Zhotovitel je povinen vydat
objednateli
potvrzení o tom, kdy právo uplatnil, jakož i o provedení opravy a o době
jejího trvání.
§ 650
(1) Objednatel je povinen převzít věc nejpozději do jednoho měsíce od
uplynutí doby, kdy věc měla být zhotovena, a byla-li věc zhotovena
později,
do jednoho měsíce od jejího zhotovení. Neučiní-li tak, je povinen zaplatit
dohodnutý poplatek za uskladnění.
(2) Po uplynutí šesti měsíců ode dne, kdy byla věc zhotovena, může
zhotovitel s věcí volně nakládat. Pokud se mu nepodaří věc zpeněžit nebo
jiným způsobem s ní účelně naložit, má zhotovitel právo, aby mu objednatel
zaplatil cenu zhotovení díla. Objednatel má právo na vrácení ceny za
použitý
materiál, který dodal na zhotovení věci. V případě zhotovení stavby má
zhotovitel vždy právo na zaplacení ceny za zhotovenou stavbu.
Oddíl třetí
Zvláštní ustanovení o smlouvě o opravě a úpravě věci
§ 652
(1) Jde-li o opravu nebo úpravu věci, vznikne objednateli právo, aby mu
zhotovitel podle jeho objednávky provedl opravu nebo úpravu věci;
zhotoviteli
vznikne právo, aby mu objednatel zaplatil cenu za opravu nebo úpravu věci.
(2) Opravou věci je činnost, kterou se zejména odstraňují vady věci,
následky jejího poškození nebo účinky jejího opotřebení. Úpravou věci je
činnost, kterou se zejména mění povrch věci nebo její vlastnosti.
§ 653
(1) Zhotovitel odpovídá za vady, které má provedená oprava nebo úprava
při převzetí věci objednatelem, jakož i za vady, které se vyskytnou po
převzetí věci v záruční době.
(2) Zhotovitel odpovídá také za vady, jejichž příčinou je vadnost věci,
která má být opravena nebo upravena, či nevhodnost pokynů objednatele,
jestliže ho na vadnost věci či nevhodnost pokynů neupozornil.
§ 654
(1) Záruční doba je tři měsíce, není-li sjednána nebo zvláštními předpisy
stanovena jinak; u stavebních prací je záruční doba nejméně osmnáct
měsíců.
(2) Jestliže účelem opravy nebo úpravy je, aby věc mohla být i nadále po
delší dobu užívána, stanoví zvláštní předpisy pro opravu nebo úpravu věci
záruční dobu delší než tři měsíce, nebylo-li sjednáno jinak. Záruční doba
přesahující tři měsíce se může týkat i jen některé součástky. Zhotovitel
je
povinen vydat objednateli záruční list s vyznačením záruční doby.
(3) Prohlášením v záručním listě vydaném objednateli může zhotovitel
poskytnout záruku přesahující rozsah záruky stanovené v tomto zákoně. V
záručním listě určí zhotovitel podmínky a rozsah této záruky.
§ 655
(1) Je-li věc opravena nebo upravena vadně, má objednatel právo na
bezplatné odstranění vady. Zhotovitel je povinen vadu odstranit nejdéle v
dohodnuté lhůtě. Nelze-li vadu odstranit nebo neodstraní-li ji zhotovitel
v
dohodnuté lhůtě, anebo vyskytne-li se vada znovu, má objednatel právo na
zrušení smlouvy nebo na přiměřené snížení ceny opravy nebo úpravy.
(2) Práva z odpovědnosti za vady musí být uplatněna u zhotovitele v
záruční době; jinak zaniknou. Doba od uplatnění práva až po provedení
opravy
nebo úpravy se do záruční doby nepočítá. Zhotovitel je povinen vydat
objednateli potvrzení o tom, kdy právo uplatnil, jakož i o provedení
opravy
nebo úpravy a o době jejího trvání.
§ 656
(1) Objednatel je povinen vyzvednout si věc nejpozději do jednoho měsíce
od uplynutí doby, kdy oprava nebo úprava měla být provedena, a byla-li
provedena později, do jednoho měsíce od vyrozumění o jejím provedení.
Neučiní-li tak, je povinen zaplatit poplatek za uskladnění.
(2) Nevyzvedne-li si objednatel věc ve lhůtě šesti měsíců ode dne, kdy
byl povinen ji vyzvednout, má zhotovitel právo věc prodat. Je-li
zhotoviteli
známa adresa objednatele a jde-li o věc větší hodnoty, je zhotovitel
povinen
o zamýšleném prodeji objednatele předem vyrozumět a poskytnout mu
přiměřenou
dodatečnou lhůtu k vyzvednutí věci.
(3) Dojde-li k prodeji nevyzvednuté věci, vyplatí zhotovitel objednateli
výtěžek prodeje po odečtení ceny opravy nebo úpravy, poplatku za
uskladnění a
nákladů prodeje. Právo na výtěžek prodeje musí objednatel uplatnit u
zhotovitele.
HLAVA PÁTÁ
SMLOUVA O PŮJČCE
HLAVA ŠESTÁ
SMLOUVA O VÝPŮJČCE
§ 660
Půjčitel je povinen předat vypůjčiteli věc ve stavu způsobilém k řádnému
užívání. Ustanovení § 617 platí přiměřeně i pro užívání věci.
HLAVA SEDMÁ
NÁJEMNÍ SMLOUVA
Oddíl první
Obecná ustanovení
§ 663
Nájemní smlouvou pronajímatel přenechává za úplatu nájemci věc, aby ji
dočasně (ve sjednané době) užíval nebo z ní bral i užitky.
§ 664
Pronajímatel je povinen přenechat pronajatou věc nájemci ve stavu
způsobilém smluvenému užívání, nebo nebyl-li způsob užívání smluven,
užívání
obvyklému, a v tomto stavu ji svým nákladem udržovat.
§ 665
(1) Nájemce je oprávněn užívat věc způsobem stanoveným ve smlouvě;
nebylo-li dohodnuto jinak, přiměřeně povaze a určení věci. Pronajímatel je
oprávněn požadovat přístup k věci za účelem kontroly, zda nájemce užívá
věc
řádným způsobem.
(2) Nájemce je povinen věc užívat pouze v případě, že tak bylo smluveno,
nebo že neužíváním by byla věc znehodnocena více, než jejím užíváním.
§ 666
(1) Nájemce je oprávněn dát pronajatou věc do podnájmu, nestanoví-li
smlouva jinak,
(2) Dá-li nájemce věc do podnájmu v rozporu se smlouvou, pronajímatel má
právo odstoupit od smlouvy.
§ 667
(1) Změny na věci je nájemce oprávněn provádět jen se souhlasem
pronajímatele. Úhradu nákladů s tím spojených může nájemce požadovat jen v
případě, že se k tomu pronajímatel zavázal. Nestanoví-li smlouva jinak, je
oprávněn považovat úhradu nákladů až po ukončení nájmu po odečtení
znehodnocení změn, k němuž v mezidobí došlo v důsledku užívání věci.
Dal-li
pronajímatel souhlas se změnou, ale nezavázal se k úhradě nákladů, může
nájemce požadovat po skončení nájmu protihodnotu toho, o co se zvýšila
hodnota věci.
(2) Provede-li nájemce změny na věci bez souhlasu pronajímatele, je
povinen po skončení nájmu uvést věc na své náklady do původního stavu.
Hrozí-li v důsledku prováděných změn na věci pronajímateli značná škoda,
je
pronajímatel oprávněn odstoupit od smlouvy.
§ 668
(1) Nájemce je povinen oznámit pronajímateli bez zbytečného odkladu
potřeby oprav, které má provést pronajímatel. Při porušení této povinnosti
odpovídá nájemce za škodu tím způsobenou a nemá nároky, které by mu jinak
příslušely pro nemožnost nebo omezenou možnost užívat věc pro vady věci,
jež
nebyly včas pronajímateli oznámeny.
(2) Nájemce je povinen snášet omezení v užívání pronajaté věci v rozsahu
nutném pro provedení oprav a udržování věci.
§ 669
Jestliže nájemce vynaložil na věc náklady při opravě, ke které je povinen
pronajímatel, má nárok na náhradu těchto nákladů, jestliže oprava byla
provedena se souhlasem pronajímatele, nebo jestliže pronajímatel bez
zbytečného odkladu opravu neobstaral, ačkoli mu byla oznámena její
potřeba.
Jinak může nájemce požadovat jen to, o co se pronajímatel obohatil.
Oddíl druhý
Nájemné
§ 671
(1) Nájemce je povinen platit nájemné podle smlouvy, jinak nájemné
obvyklé v době uzavření smlouvy s přihlédnutím k hodnotě pronajaté věci a
způsobu jejího užívání.
(2) Není-li dohodnuto nebo zvláštními předpisy stanoveno jinak, platí se
nájemné ze zemědělských nebo lesních pozemků půlročně pozadu 1. dubna a 1.
října, při ostatních nájmech měsíčně pozadu.
§ 672
(1) Na zajištění nájemného má pronajímatel nemovitosti zástavní právo k
movitým věcem, které jsou na pronajaté věci a patří nájemci nebo osobám,
které s ním žijí ve společné domácnosti, s výjimkou věcí vyloučených z
výkonu
rozhodnutí.
(2) Zástavní právo zanikne, jsou-li věci odstraněny dříve, než byly
sepsány soudním vykonavatelem, ledaže by byly odstraněny na úřední příkaz
a
pronajímatel ohlásí svá práva u soudu do osmi dnů po výkonu. Stěhuje-li se
nájemce nebo jsou-li odstraňovány věci, přestože nájemné není zaplaceno
nebo
zajištěno, může pronajímatel zadržet věci na vlastní nebezpečí, do osmi
dnů
však musí žádat o soupis soudním vykonavatelem, nebo musí věci vydat.
§ 673
Nájemce není povinen platit nájemné, pokud pro vady věci které
nezpůsobil, nemohl pronajatou věc užívat způsobem dohodnutým, nebo
nebyl-li
způsob užívání dohodnut přiměřeně povaze a určení věci, anebo nemohl-li z
uvedených příčin při nájmu zemědělských nebo lesních pozemků docílit žádný
výnos.
§ 674
Může-li nájemce užívat pronajatou věc z důvodů uvedených v § 673 pouze
omezeně nebo jestliže při nájmu zemědělských nebo lesních pozemků užitky z
věci klesly z uvedených důvodů pod polovinu běžného výnosu, má nájemce
nárok
na přiměřenou slevu z nájemného. Pronajímatel si však musí započíst
náklad,
který ušetřil, a cenu výhod, které měl z toho, že nájemce věc užíval jen
omezeně.
Oddíl třetí
Skončení nájmu
§ 676
(1) Nájem skončí uplynutím doby, na kterou byl sjednán, nedohodne-li se
pronajímatel s nájemcem jinak.
(2) Užívá-li nájemce věci i po skončení nájmu a pronajímatel proti tomu
nepodá návrh na vydání věci nebo na vyklizení nemovitosti u soudu do
třiceti
dnů, obnovuje se nájemní smlouva za týchž podmínek, za jakých byla
sjednána
původně. Nájem sjednaný na dobu delší než rok se obnovuje vždy na rok,
nájem
sjednaný na dobu kratší se obnovuje na tuto dobu.
§ 677
(1) Zrušit nájemní smlouvu sjednanou na neurčitou dobu lze, nedojde-li k
dohodě pronajímatele s nájemcem, pouze výpovědí.
(2) Nájemní smlouvu lze vypovědět při nájmech pozemků patřících do
zemědělského půdního fondu nebo lesního půdního fondu 5) v jednoroční
lhůtě,
a to ke dni 1. října běžného roku; při nájmech jiných nemovitostí v
tříměsíční lhůtě, při nájmu movitých věcí v jednoměsíční lhůtě.
§ 678
Ustanovení o výpovědní době, vyklizení a odevzdání platí pouze tehdy,
není-li smlouvou nebo zvláštními předpisy stanoveno jinak.
§ 679
(1) Nájemce je oprávněn odstoupit od smlouvy kdykoliv, byla-li pronajatá
věc předána ve stavu nezpůsobilém ke smluvenému nebo obvyklému užívání,
anebo
stane-li se později - aniž by nájemce porušil svoji povinnost -
nezpůsobilou
ke smluvenému nebo obvyklému užívání, stane-li se neupotřebitelnou anebo
bude-li mu odňata taková část věci, že by tím byl zmařen účel smlouvy.
(2) Jsou-li místnosti, které byly pronajaty k obývání nebo k tomu, aby se
v nich zdržovali lidé, zdraví závadné, má nájemce toto právo i tehdy,
věděl-li o tom při uzavření smlouvy. Práva odstoupit od smlouvy se nelze
předem vzdát.
(3) Pronajímatel může kdykoliv odstoupit od smlouvy, užívá-li nájemce
přes písemnou výstrahu pronajatou věc nebo trpí-li užívání věci takovým
způsobem, že pronajímateli vzniká škoda, nebo že mu hrozí značná škoda.
Nejde-li o byt nebo nebytový prostor, může pronajímatel také odstoupit od
smlouvy, jestliže nájemce, ač upomenut, nezaplatil splatné nájemné ani do
splatnosti dalšího nájemného, a je-li tato doba kratší než tři měsíce, do
tří
měsíců, nebo jestliže s ohledem na pravomocné rozhodnutí příslušného
orgánu je
třeba pronajatou věc vyklidit.
§ 680
(1) Zničením pronajaté věci nájemní smlouva zaniká.
(2) Dojde-li ke změně vlastnictví k pronajaté věci, vstupuje nabyvatel do
právního postavení pronajímatele a nájemce je oprávněn zprostit se svých
závazků vůči dřívějšímu vlastníku, jakmile mu byla změna oznámena nebo
nabyvatelem prokázána.
(3) Dojde-li ke změně vlastnictví k nemovité věci, může z tohoto důvodu
vypovědět nájemní smlouvu pouze nájemce, a to i tehdy, byla-li smlouva
uzavřena na dobu určitou; výpověď však musí podat v nejbližším výpovědním
období, pokud je zákonem nebo dohodou stanovena. Při změně vlastnictví k
movité věci může smlouvu vypovědět i nabyvatel.
§ 681
Po podané výpovědi nebo tři měsíce před skončením nájmu a předání věci je
nájemce nemovité věci povinen, není-li dohodnuto jinak, umožnit zájemci o
pronajmutí její prohlídku v přítomnosti pronajímatele nebo jeho zástupce.
Nájemce nesmí být prohlídkou zbytečně obtěžován.
§ 682
Skončí-li nájem, je nájemce povinen vrátit pronajatou věc ve stavu
odpovídajícím sjednanému způsobu užívání věci; nebyl-li způsob užívání
výslovně smluven, ve stavu, v jakém ji převzal, s přihlédnutím k obvyklému
opotřebení.
§ 683
(1) Došlo-li k poškození nebo nadměrnému opotřebení pronajaté věci v
důsledku jejího zneužití, odpovídá nájemce i za škody způsobené osobami,
kterým umožnil k pronajaté věci přístup, za náhodu však neodpovídá.
(2) Domáhat se náhrady lze pouze do šesti měsíců od vrácení pronajaté
věci; jinak nárok zanikne.
Oddíl čtvrtý
Zvláštní ustanovení o nájmu bytu
§ 685
(1) Nájem bytu vzniká nájemní smlouvou, kterou pronajímatel přenechává
nájemci za nájemné byt do užívání, a to buď na dobu určitou, nebo bez
určení
doby užívání; nájemní smlouva zpravidla obsahuje i popis příslušenství a
popis stavu bytu. Nájem bytu je chráněn; nedojde-li k dohodě, lze jej
vypovědět jen z důvodů stanovených v zákoně.
(2) Nájemní smlouvu o nájmu družstevního bytu lze uzavřít za podmínek
upravených ve stanovách bytového družstva.
(3) Zákony národních rad stanoví, co se rozumí služebním bytem, bytem
zvláštního určení a bytem v domech zvláštního určení a za jakých podmínek
lze
uzavřít nájemní smlouvu o nájmu služebního bytu, o nájmu bytu zvláštního
určení a o nájmu bytu v domech zvláštního určení.
§ 686
(1) Nájemní smlouva musí obsahovat označení předmětu a rozsahu užívání,
výši nájemného, a výši úhrady za plnění spojená s užíváním bytu nebo
způsob
jejich výpočtu. Měla by též obsahovat i popis příslušenství a popis stavu
bytu. Nebyla-li nájemní smlouva uzavřena písemně, vyhotoví se o jejím
obsahu
zápis.
(2) Není-li doba nájmu dohodnuta, má se za to, že smlouva o nájmu byla
uzavřena na dobu neurčitou.
Práva a povinnosti z nájmu bytu
§ 687
(1) Pronajímatel je povinen předat nájemci byt ve stavu způsobilém k
řádnému užívání a zajistit nájemci plný a nerušený výkon práv spojených s
užíváním bytu.
(2) Nestanoví-li nájemní smlouva jinak, drobné opravy v bytě související
s jeho užíváním a náklady spojené s běžnou údržbou hradí nájemce. Pojem
drobných oprav a nákladů spojených s běžnou údržbou bytu upravuje zvláštní
předpis.
(3) Práva a povinnosti nájemce - člena družstva - pokud jde o provádění
drobných oprav v bytě a pokud jde o úhradu nákladů spojených s běžnou
údržbou
bytu, upravují stanovy družstva.
§ 688
Nájemce bytu a osoby, které žijí s nájemcem ve společné domácnosti mají
vedle práva užívat byt i právo užívat společné prostory a zařízení domu,
jakož i požívat plnění, jejichž poskytování je s užíváním bytu spojeno.
§ 689
Nájemce je povinen užívat byt, společné prostory a zařízení domu řádně a
řádně požívat plnění, jejichž poskytování je spojeno s užíváním bytu.
§ 690
Nájemci jsou povinni při výkonu svých práv dbát, aby v domě bylo
vytvořeno prostředí zajišťující ostatním nájemcům výkon jejich práv.
§ 691
Nesplní-li pronajímatel svoji povinnost odstranit závady bránící řádnému
užívání bytu, nebo jimiž je výkon nájemcova práva ohrožen, má nájemce
právo
po předchozím upozornění pronajímatele závady odstranit v nezbytné míře a
požadovat od něj náhradu účelně vynaložených nákladů. Právo na náhradu
musí
uplatnit u pronajímatele bez zbytečného odkladu. Právo zanikne, nebylo-li
uplatněno do šesti měsíců od odstranění závad.
§ 692
(1) Nájemce je povinen oznámit bez zbytečného odkladu pronajímateli
potřebu těch oprav v bytě, které má nést pronajímatel, a umožnit jejich
provedení; jinak odpovídá za škodu, která nesplněním této povinnosti
vznikla.
(2) Nepostará-li se nájemce o včasné provedení drobných oprav a běžnou
údržbu bytu, má pronajímatel právo učinit tak po předchozím upozornění
nájemce na svůj náklad sám a požadovat od něj náhradu.
§ 693
Nájemce je povinen odstranit závady a poškození, které způsobil v domě
sám nebo ti, kdo s ním bydlí. Nestane-li se tak, má pronajímatel právo po
předchozím upozornění nájemce závady a poškození odstranit a požadovat od
nájemce náhradu.
§ 694
Nájemce nesmí provádět stavební úpravy ani jinou podstatnou změnu v bytě
bez souhlasu pronajímatele, a to ani na svůj náklad.
§ 695
Pronajímatel je oprávněn provádět stavební úpravy bytu a jiné podstatné
změny v bytě pouze se souhlasem nájemce. Tento souhlas lze odepřít jen z
vážných důvodů. Provádí-li pronajímatel takové úpravy na příkaz
příslušného
orgánu státní správy, je nájemce povinen jejich provedení umožnit; jinak
odpovídá za škodu, která nesplněním této povinnosti vznikla.
Nájemné a úhrada za plnění poskytovaná s užíváním bytu
§ 696
(1) Způsob výpočtu nájemného, úhrady za poskytování plnění spojených s
užíváním bytu, způsob jejich placení, jakož i případy, ve kterých je
pronajímatel oprávněn jednostranně zvýšit nájemné, úhradu za plnění
poskytovaná s užíváním bytu, a změnit další podmínky nájemní smlouvy,
stanoví
zvláštní právní předpis.
(2) Úhrada za plnění spojená s užíváním bytu nebo záloha na ně se platí
spolu s nájemným, nebude-li účastníky dohodnuto nebo právním předpisem
stanoveno jinak.
§ 697
Nezaplatí-li nájemce nájemné nebo úhradu za plnění, poskytovaná s
užíváním bytu do pěti dnů po její splatnosti, je povinen zaplatit
pronajímateli poplatek z prodlení.
§ 698
(1) Nájemce má právo na přiměřenou slevu z nájemného, dokud pronajímatel
přes jeho upozornění neodstraní v bytě nebo v domě závadu, která podstatně
nebo po delší dobu zhoršuje jejich užívání. Právo na přiměřenou slevu z
nájemného má nájemce i tehdy, jestliže nebyla poskytována plnění spojená s
užíváním bytu nebo byla poskytována vadně, a jestliže se v důsledku toho
užívání bytu zhoršilo.
(2) Stejné právo má nájemce, jestliže stavebními úpravami v domě se
podstatně nebo po delší dobu zhorší podmínky užívání bytu nebo domu.
(3) Nájemce má právo na přiměřenou slevu z úhrady za plnění, poskytovaná
s užíváním bytu, pokud je pronajímatel řádně a včas neposkytuje.
Společný nájem bytu
§ 700
(1) Byt může být ve společném nájmu více osob. Společní nájemci mají
stejná práva a povinnosti.
(2) Společný nájem vzniká též dohodou mezi dosavadním nájemcem, další
osobou a pronajímatelem.
(3) U družstevního bytu může společný nájem vzniknout jen mezi manžely.
§ 701
(1) Běžné věci, týkající se společného nájmu bytu, může vyřizovat každý
ze společných nájemců. V ostatních věcech je třeba souhlasu všech; jinak
je
právní úkon neplatný.
(2) Z právních úkonů týkajících se společného nájmu bytu jsou oprávněni a
povinni všichni společní nájemci společně a nerozdílně.
§ 702
(1) Dojde-li mezi společnými nájemci k neshodě o právech a povinnostech
vyplývajících ze společného nájmu bytu, rozhodne na návrh některého z nich
soud.
(2) Soud může v případech zvláštního zřetele hodných na návrh společného
nájemce zrušit právo společného nájmu bytu, vznikne-li jím nezaviněný
stav,
který brání společnému užívání bytu společnými nájemci. Zároveň určí,
který ze
společných nájemců, nebo kteří z nich, budou byt dále užívat.
Společný nájem bytu manžely
§ 703
(1) Jestliže se za trvání manželství manželé nebo jeden z nich stanou
nájemci bytu, vznikne společný nájem bytu manžely.
(2) Vznikne-li jen jednomu z manželů za trvání manželství právo na
uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu, vznikne se společným nájmem
bytu
manžely i společné členství manželů v družstvu; z tohoto členství jsou oba
manželé oprávněni a povinni společně a nerozdílně.
(3) Ustanovení odstavce 1 a 2 neplatí, jestliže manželé spolu trvale
nežijí.
§ 704
(1) Stal-li se některý z manželů nájemcem bytu před uzavřením manželství,
vznikne oběma manželům společný nájem bytu uzavřením manželství.
(2) Totéž platí, vzniklo-li před uzavřením manželství některému z manželů
právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu.
§ 705
(1) Nedohodnou-li se rozvedení manželé o nájmu bytu, soud na návrh
jednoho z nich rozhodne, že se zrušuje právo společného nájmu bytu.
Současně
určí, který z manželů bude byt dále užívat jako nájemce.
(2) Nabyl-li práva na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu jeden z
rozvedených manželů před uzavřením manželství, zanikne právo společného
nájmu
bytu rozvodem; právo byt užívat zůstane tomu z manželů, který nabyl práva
na
nájem bytu před uzavřením manželství. V ostatních případech společného
nájmu
družstevního bytu rozhodne soud, nedohodnou-li se rozvedení manželé, na
návrh
jednoho z nich o zrušení tohoto práva, jakož i o tom, kdo z nich bude jako
člen družstva dále nájemcem bytu; tím zanikne i společné členství
rozvedených
manželů v družstvu.
(3) Při rozhodování o dalším nájmu bytu vezme soud zřetel zejména na
zájmy nezletilých dětí a stanovisko pronajímatele.
Přechod nájmu bytu
§ 706
(1) Jestliže nájemce zemře a nejde-li o byt ve společném nájmu manželů,
stávají se nájemci (společnými nájemci) jeho děti, vnuci, rodiče,
sourozenci,
zeť a snacha, kteří s ním žili v den jeho smrti ve společné domácnosti a
nemají vlastní byt. Nájemci (společnými nájemci) se stávají také ti, kteří
pečovali o společnou domácnost zemřelého nájemce nebo na něho byli
odkázáni
výživou, jestliže s ním žili ve společné domácnosti aspoň po dobu tří let
před jeho smrtí a nemají vlastní byt.
(2) Jestliže zemře nájemce družstevního bytu a nejde-li o byt ve
společném nájmu manželů, přechází smrtí nájemce jeho členství v družstvu a
nájem bytu na toho dědice, kterému připadl členský podíl.
§ 707
(1) Zemře-li jeden z manželů, kteří byli společnými nájemci bytu, stane
se jediným nájemcem pozůstalý manžel.
(2) Jde-li o byt družstevní, zanikne smrtí jednoho z manželů společný
nájem bytu manžely. Bylo-li právo na družstevní byt nabyto za trvání
manželství, zůstává členem družstva pozůstalý manžel a jemu náleží členský
podíl; k tomu přihlédne státní notářství v řízení o dědictví. Jestliže
zemřel
manžel, který nabyl právo na družstevní byt před uzavřením manželství,
přechází jeho smrtí členství v družstvu a nájem družstevního bytu na toho
dědice, jemuž připadl členský podíl. Jde-li o více předmětů nájmu, může
členství zůstavitele přejít na více dědiců.
(3) Zemře-li jeden ze společných nájemců, přechází jeho právo na ostatní
společné nájemce.
Zánik nájmu bytu
§ 710
(1) Nájem bytu zanikne písemnou dohodou mezi pronajímatelem a nájemcem
nebo písemnou výpovědí.
(2) V případě, že nájem bytu byl sjednán na určitou dobu, skončí také
uplynutím této doby.
(3) V písemné výpovědi musí být uvedena lhůta, kdy má nájem skončit, a to
nejméně tři měsíce tak, aby skončila ke konci kalendářního měsíce; není-li
lhůta uvedena, skončí nájem bytu posledním dnem měsíce následujícího po
měsíci, v němž výpověď došla druhému účastníkovi.
§ 711
(1) Pronajímatel může vypovědět nájem bytu jen s přivolením soudu z
těchto důvodů:
a) potřebuje-li pronajímatel byt pro sebe, manžela, pro své děti, vnuky,
zetě nebo snachu, své rodiče nebo sourozence;
b) jestliže nájemce přestal vykonávat práci, ke které je nájem služebního
bytu vázán a pronajímatel potřebuje byt pro jiného nájemce, který bude
tuto práci vykonávat;
c) jestliže nájemce nebo ti, kdo s ním bydlí, přes písemnou výstrahu hrubě
porušují dobré mravy v domě;
d) jestliže nájemce hrubě porušuje své povinnosti vyplývající z nájmu
bytu,
zejména tím, že nezaplatil nájemné nebo úhradu za plnění poskytovaná s
užíváním bytu za dobu delší než tři měsíce;
e) je-li potřebné z důvodu veřejného zájmu s bytem nebo s domem naložit
tak,
že byt nelze užívat nebo vyžaduje-li byt nebo dům opravy, při jejichž
provádění nelze byt nebo dům delší dobu dále užívat;
f) jde-li o byt, který souvisí stavebně s prostory určenými k provozování
obchodu nebo jiné podnikatelské činnosti a nájemce nebo vlastník těchto
nebytových prostor chce tento byt užívat;
g) má-li nájemce dva nebo více bytů, vyjma případů, že na něm nelze
spravedlivě požadovat, aby užíval pouze jeden byt;
h) neužívá-li nájemce byt bez vážných důvodů;
(2) Jestliže soud přivolí k výpovědi z nájmu bytu, určí současně, ke
kterému datu nájemní poměr skončí; přitom přihlédne k výpovědní lhůtě (§
710). Výpovědní lhůta počne běžet až prvním dnem kalendářního měsíce
následujícího po právní moci rozsudku. Soud současně též rozhodne, že
nájemce
je povinen byt vyklidit nejpozději do patnácti dnů po uplynutí výpovědní
lhůty. Má-li nájemce právo na náhradní byt (náhradní ubytování), rozhodne
soud, že nájemce je povinen vyklidit byt do patnácti dnů po zajištění
náhradního bytu, a stačí-li poskytnutí náhradního ubytování, do patnácti
dnů
po zajištění náhradního ubytování.
(3) Dojde-li k přivolení k výpovědi z důvodů uvedených pod písmenem a),
b), e) a f), může soud v odůvodněných případech uložit pronajímateli
povinnost nahradit nájemci stěhovací náklady, jež určí.
§ 712
Bytové náhrady
(1) Bytovými náhradami jsou náhradní byt a náhradní ubytování.
(2) Náhradním bytem je byt, který podle velikosti a vybavení zajišťuje
lidsky důstojné ubytování nájemce a členů jeho domácnosti. Skončil-li
nájemní
poměr výpovědí pronajímatele z důvodů podle § 711 odst. 1 písm. a), b), e)
nebo f), má nájemce právo na náhradní byt, který je podle místních
podmínek
zásadně rovnocenný bytu, který má vyklidit (přiměřený náhradní byt).
Skončil-li však nájemní poměr výpovědí pronajímatele z důvodů podle § 711 odst. 1 písm. c) nebo d), lze jako náhradní byt poskytnout i byt o menší
podlahové ploše, nižší kvalitě a méně vybavený, popřípadě i byt mimo obec,
než je vyklizovaný byt; nejde-li o rodinu s nezletilými dětmi, lze v
těchto
případech poskytnout i náhradní ubytování.
(3) Náhradním ubytováním se rozumí byt o jedné místnosti nebo pokoj ve
svobodárně nebo podnájem v zařízené nebo nezařízené části bytu jiného
nájemce. Jde-li o samotnou osobu, je náhradním ubytováním pro nájemce,
jemuž
skončil nájemní poměr výpovědí pronajímatele z důvodů podle § 711 odst. 1 písm. c) nebo d) i společné užívání bytu o jedné místnosti nebo pokoje ve
svobodárně, nebo podnájmu v zařízené nebo nezařízené části bytu jiného
nájemce.
(4) V případech podle § 705 odst. 2 věty prvé postačí rozvedenému
manželovi, který je povinen byt vyklidit, poskytnout náhradní ubytování;
soud
však z důvodů zvláštního zřetele hodných rozhodne, že rozvedený manžel má
právo na náhradní byt.
(5) Skončil-li nájemní poměr výpovědí pronajímatele podle § 711 odst. 1 písm. d) a nejde-li o rodinu s nezletilými dětmi, stačí při vyklizení
poskytnout přístřeší, rozhodne-li tak soud z důvodů zvláštního zřetele
hodných. Přístřeším se rozumí provizorium do doby, než si nájemce opatří
řádné ubytování a prostor k uskladnění jeho bytového zařízení a ostatních
věcí domácí a osobní potřeby. Nájemce nemá rovněž právo ani na náhradní
byt
ani na náhradní ubytování, skončil-li nájemní poměr výpovědí pronajímatele
podle § 711 odst. 1 písm. g) nebo h); i v těchto případech stačí
poskytnout
nájemci přístřeší.
(6) Nestanoví-li zákon jinak, nájemce (společný nájemce) není povinen se
z bytu vystěhovat a byt vyklidit, dokud pro něj není zajištěna
odpovídající
bytová náhrada; společní nájemci mají právo jen na jednu bytovou náhradu.
V
případech podle § 705 odst. 1 a odst. 2 věta druhá může soud, jsou-li pro
to
důvody zvláštního zřetele hodné, rozhodnout, že rozvedený manžel má právo
jen
na náhradní ubytování.
(7) V případě skončení nájmu dohodnutého na dobu určitou nemá nájemce
právo na náhradní byt ani na náhradní ubytování; nájemci stačí při
vyklizení
poskytnout přístřeší. Zákony národních rad mohou stanovit, kdy i v těchto
případech náleží nájemci právo na bytovou náhradu.
§ 713
(1) Jestliže služební byt po smrti nájemce nebo po rozvodu jeho
manželství užívají dále manžel, popřípadě osoby uvedené v § 706 odst. 1
nejsou povinny se z bytu vystěhovat, dokud jim není zajištěn přiměřený
náhradní byt, nestačí-li podle zvláštního zákona poskytnutí náhradního
ubytování. To platí i v případě, jestliže nájemce služebního bytu opustí
trvale společnou domácnost.
(2) Ustanovení odstavce 1 se přiměřeně použije i na byty zvláštního
určení a byty v domech zvláštního určení.
Úprava práv nájemců při vzájemné výměně bytu
§ 715
Se souhlasem pronajímatelů se mohou nájemci dohodnout o výměně bytu.
Souhlas i dohoda musí mít písemnou formu. Odepře-li pronajímatel bez
závažných důvodů souhlas s výměnou bytu, může soud na návrh nájemce
rozhodnutím nahradit projev vůle pronajímatele.
§ 716
(1) Právo na splnění dohody o výměně bytů musí být uplatněno u soudu do
tří měsíců ode dne, kdy byl s dohodou vysloven souhlas; jinak právo
zanikne.
(2) Nastanou-li dodatečně u některého z účastníků takové závažné
okolnosti, že není možno splnění dohody na něm spravedlivě požadovat, může
od
dohody odstoupit; musí však tak učinit bez zbytečného odkladu. Povinnost k
náhradě škody tím není dotčena.
Oddíl pátý
Nájem obytných místností v zařízeních určených k trvalému bydlení
§ 717
(1) V zařízeních určených k trvalému bydlení vzniká nájem obytné
místnosti nájemní smlouvou uzavřenou mezi pronajímatelem a nájemce.
(2) Jsou-li na užívání téže místnosti uzavřeny nájemní smlouvy s více
nájemci, je každý z nich samostatným nájemcem, a to v rozsahu, který mu
byl v
dohodě vymezen.
Oddíl šestý
Podnájem bytu (části bytu)
§ 719
(1) Pronajatý byt nebo jeho část lze jinému přenechat do podnájmu na dobu
určenou ve smlouvě o podnájmu nebo bez časového určení jen s písemným
souhlasem pronajímatele. Porušení této povinnosti se považuje za porušení
povinnosti podle § 711 odst. 1 písm. d). Smlouva o podnájmu upravuje
podmínky
skončení podnájmu, zejména možnost dát výpověď ze strany pronajímatele;
nebylo-li dohodnuto jinak, platí, že podnájem lze vypovědět bez uvedení
důvodů ve lhůtě podle § 710 odst. 3.
(2) Nemůže-li nájemce ze závažných důvodů po delší dobu byt užívat a
nesouhlasí-li pronajímatel bez závažných důvodů s tím, aby pronajatý byt
nebo
jeho část nájemce přenechal jinému do podnájmu, může soud na návrh nájemce
rozhodnutím nahradit projev vůle pronajímatele.
(3) Byl-li podnájem sjednán na určitou dobu, skončí také uplynutím této
doby.
(4) Po skončení podnájmu podnájemce nemá právo na náhradní podnájem.
Oddíl sedmý
Nájem a podnájem nebytových prostor
Oddíl osmý
Zvláštní ustanovení o podnikatelském nájmu věcí movitých
§ 721
(1) Má-li věc, která byla pronajata, vady, pro které ji nelze řádně
užívat, nebo které takové užívání ztěžují, má nájemce právo, aby mu byla
poskytnuta jiná věc sloužící témuž účelu. Kromě toho má právo na prominutí
nájemného nebo na slevu z nájemného za dobu, po kterou věc nemohl pro její
vadu řádně užívat buď vůbec, nebo jen za ztížených podmínek.
(2) Právo na prominutí nebo na slevu z nájemného musí být uplatněno u
pronajímatele nejpozději do konce doby, na kterou byl nájem sjednán.
§ 722
(1) Za opotřebení věci způsobené řádným užíváním nájemce neodpovídá.
(2) Vzniklé poškození, ztrátu nebo zničení věci je nájemce povinen
ohlásit pronajímateli bez zbytečného odkladu. Povinnost nájemce nahradit
škodu se řídí ustanoveními tohoto zákona o odpovědnosti za škodu; nájemce
však neodpovídá za škodu, která vznikla tím, že ten, kdo věc pronajal,
nesplnil povinnost uloženou ustanovením § 617.
§ 723
(1) Vrátí-li nájemce věc po době dohodnuté ve smlouvě, je povinen platit
nájemné až do vrácení věci. Je-li nájemce s vrácením věci v prodlení, je
povinen zaplatit též poplatek z prodlení.
(2) Jestliže se věc ztratila nebo byla zničena, je nájemce povinen platit
nájemné a poplatek z prodlení, bylo-li jeho placení dohodnuto, dokud
ztrátu
nebo zničení věci pronajímateli neohlásil nebo dokud se o tom pronajímatel
jinak nedozvěděl.
HLAVA OSMÁ
PŘÍKAZNÍ SMLOUVA
Oddíl první
Obecná ustanovení
§ 724
Příkazní smlouvou se zavazuje příkazník, že pro příkazce obstará nějakou
věc nebo vykoná jinou činnost.
Povinnosti příkazníka
§ 725
Příkazník je povinen jednat při plnění příkazu podle svých schopností a
znalostí. Od pokynů příkazcových se příkazník může odchýlit jen tehdy,
je-li
to nezbytné v zájmu příkazce a nemůže-li včas obdržet jeho souhlas; jinak
odpovídá za škodu.
Povinnosti příkazce
§ 728
Příkazce je povinen, není-li jinak dohodnuto, poskytnout příkazníkovi
předem na jeho žádost přiměřené prostředky nezbytné ke splnění příkazu a
nahradit příkazníkovi potřebné a užitečné náklady, vynaložené při
provádění
příkazu, a to i když se výsledek nedostavil.
§ 729
(1) Příkazce je dále povinen nahradit příkazníkovi kromě zaviněné škody i
tu škodu, která vznikla v souvislosti s výkonem příkazu.
(2) Utrpí-li příkazník při výkonu příkazu škodu jen náhodou, může se
domáhat náhrady pouze tehdy, zavázal-li se provést příkaz bezplatně;
nedostane však více, než by mu náleželo jako obvyklá odměna, kdyby byla
sjednána.
Zánik příkazní smlouvy
§ 732
Zanikla-li příkazní smlouva odvoláním, je příkazce povinen nahradit
příkazníku náklady vzniklé do odvolání, utrpěnou škodu, a přísluší-li
příkazníkovi odměna, i její část odpovídající provedené práci. To platí i
tehdy, bylo-li dokončení příkazního jednání zmařeno náhodou, ke které
nedal
příkazník podnět.
Oddíl druhý
Smlouva o obstarání věci
§ 733
Smlouvou o obstarání věci se obstaratel zavazuje objednateli obstarat
určitou věc. Obstaratel má právo věc obstarat i prostřednictvím jiné
osoby.
Objednatel je povinen obstarateli za obstarání věci poskytnout odměnu.
§ 734
O uzavření smlouvy musí obstaratel vydat objednateli písemné potvrzení,
ve kterém musí být uveden předmět obstarání, jeho cena a doba obstarání.
Oddíl třetí
Smlouva o obstarání prodeje věcí
§ 737
Smlouvou o obstarání prodeje věcí vznikne objednateli právo, aby
obstaratel převzal od něj do prodeje svěřenou věc a učinil potřebná
opatření
k prodeji.
§ 738
Smlouva musí být uzavřena písemně. Musí obsahovat zejména předmět
prodeje, cenu, za kterou má být předmět prodán, odměnu obstaratele za
obstarání prodeje a poplatek pro případ odstoupení od smlouvy před
dohodnutou
dobou určenou k prodeji věci.
§ 739
(1) Obstaratel má právo na odměnu pouze, byla-li svěřená věc prodána.
(2) Objednatel má právo, aby mu obstaratel vyplatil po srážce odměny
částku, za kterou věc prodal.
§ 740
Neprodá-li obstaratel věc do tří měsíců ode dne, kdy mu byla věc svěřena
do prodeje, smlouva se ruší, nebylo-li mezi objednatelem a obstaratelem
dohodnuto jinak. Účastníci se mohou dohodnout, že se po uplynutí stanovené
doby prodá věc za nižší cenu.
§ 741
(1) Při prodeji věci svěřené do prodeje odpovídá obstaratel prodeje
kupujícímu za vady prodané věci; obstaratel prodeje odpovídá i za to, že
prodaná věc má vlastnosti, které obstaratel při prodeji uvedl.
(2) Jinak pro tuto odpovědnost platí obdobně ustanovení týkající se
prodeje použitých věcí.
HLAVA DEVÁTÁ
JEDNATELSTVÍ BEZ PŘÍKAZU
§ 742
Obstará-li někdo, aniž je k tomu oprávněn, cizí záležitost, aby odvrátil
hrozící škodu, je ten, jehož záležitost byla obstarána, povinen nahradit
jednateli bez příkazu nutný náklad, i když se výsledek bez zavinění
jednajícího nedostavil.
§ 743
(1) Nejde-li o odvrácení hrozící škody, musí ten, kdo chce obstarat
záležitost jiného, zpravit jej o tom a vyčkat jeho souhlasu.
(2) Neučiní-li tak a jde-li o záležitost k prospěchu jiného, má jednatel
bez příkazu nárok na náhradu nákladů, kterými byl ten, v jehož zájmu
jednal,
v době skončení jednání obohacen.
§ 744
(1) Kdo zasáhne do záležitostí jiného, aniž by šlo o odvrácení hrozící
škody, odpovídá za vzniklou škodu; v rámci této odpovědnosti odpovídá i za
náhodu, ledaže by vznikla i bez jeho zásahu.
(2) Totéž platí, zasáhne-li někdo do záležitostí jiného proti jeho
projevené vůli.
HLAVA DESÁTÁ
SMLOUVA O ÚSCHOVĚ
§ 747
(1) Smlouvou o úschově vznikne složiteli právo, aby schovatel movitou věc
od něj do úschovy převzatou řádně opatroval. Smlouvu o úschově lze uzavřít
i
tak, že odevzdání i převzetí věci bude zajištěno mechanickými prostředky.
(2) Ve smlouvě lze dohodnout, že schovatel může věc odevzdat do úschovy
dalšímu schovateli.
§ 748
Složitel je povinen nahradit schovateli nezbytné náklady, které na věc
při jejím opatrování vynaložil; odměnu za úschovu je povinen zaplatit jen
tehdy, dohodl-li se tak nebo odpovídá-li to předmětu podnikání schovatele
anebo zvyklostem.
§ 749
(1) Schovatel je povinen převzatou věc opatrovat dohodnutým způsobem, a
nebyla-li dohoda o způsobu úschovy uzavřena, je povinen ji opatrovat
pečlivě,
zejména je povinen dát ji pojistit, je-li to obvyklé, a po uplynutí doby
úschovy převzatou věc vrátit spolu s tím, co k ní přibylo.
(2) Schovatel je povinen vrátit věc ukladateli na požádání i před
uplynutím sjednané doba úschovy, ale sám není oprávněn vrátit ji dříve,
ledaže věc nemůže pro nepředvídatelnou okolnost bezpečně nebo bez vlastní
škody opatrovat.
§ 750
Není-li ujednáno a ani z okolností zřejmé, jak dlouho má být věc v
úschově, může složitel kdykoli žádat vrácení věci a schovatel může věc
kdykoli vrátit.
§ 751
Použije-li schovatel převzatou věc, umožní-li její použití jinému, dá-li
ji bez svolení složitele nebo bez nezbytné potřeby někomu jinému do
úschovy,
anebo je-li v prodlení s jejím vrácením, odpovídá i za náhodnou škodu,
ledaže
by tato škoda postihla uschovanou věc i jinak.
HLAVA JEDENÁCTÁ
SMLOUVA O UBYTOVÁNÍ
§ 754
(1) Ze smlouvy o ubytování vznikne objednateli právo, aby mu ubytovatel
poskytl přechodné ubytování na dobu dohodnutou nebo na dobu vyplývající z
účelu ubytování v zařízení k tomu určeném (hotely, noclehárny, ubytovny a
jiná zařízení).
(2) Za ubytování a služby s ním spojené je objednatel povinen zaplatit
ubytovateli cenu ve lhůtách stanovených ubytovacími řády.
§ 755
Ubytovaný má právo užívat prostory, které mu byly k ubytování vyhrazeny,
jakož i užívat společné prostory ubytovacího zařízení a používat služeb,
jejichž poskytování je s ubytováním spojeno.
§ 756
Ubytovatel je povinen odevzdat ubytovanému prostory vyhrazené mu k
ubytování ve stavu způsobilém pro řádné užívání a zajistit mu nerušený
výkon
jeho práv spojených s ubytováním.
§ 757
Ubytovaný je povinen užívat prostory vyhrazené mu k ubytování a plnění s
ubytováním spojené řádně; v těchto prostorách nesmí ubytovaný bez souhlasu
ubytovatele provádět žádné podstatné změny.
§ 758
O odpovědnosti ubytovatele za věci vnesené do ubytovacích prostor
ubytovaným nebo pro něj, platí ustanovení § 433 a 436.
§ 759
(1) Ubytovaný může odstoupit od smlouvy před uplynutím dohodnuté doby;
újmu vzniklou ubytovateli předčasným zrušeným ubytování je ubytovaný
povinen
nahradit, pouze nemohl-li ubytovatel újmě zabránit.
(2) Ubytovatel může od smlouvy před uplynutím dohodnuté doby odstoupit,
jestliže ubytovaný v ubytovacím zařízení i přes výstrahu hrubě porušuje
dobré
mravy nebo jinak hrubě porušuje své povinnosti ze smlouvy.
HLAVA DVANÁCTÁ
SMLOUVY O PŘEPRAVĚ
Oddíl první
Smlouva o přepravě osob
§ 760
Smlouvou o přepravě osob vzniká cestujícímu, který za stanovené jízdné
použije dopravní prostředek, právo, aby ho dopravce přepravil do místa
určení
řádně a včas.
§ 761
Dopravce je povinen starat se při přepravě zejména o bezpečnost a pohodlí
cestujících a při hromadné přepravě jim umožnit používání společenských a
kulturních zařízení. Podrobnosti upraví přepravní řády.
§ 762
(1) Má-li cestující zavazadlo, přepravuje je dopravce buď společně s ním
a pod jeho dohledem, nebo odděleně.
(2) Je-li zavazadlo přepravováno odděleně, je dopravce povinen dbát, aby
bylo přepraveno do místa určení nejpozději ve stejnou dobu s cestujícím.
Odpovědnost
§ 763
(1) Při pravidelné přepravě osob stanoví přepravní řády, jaká práva má
cestující vůči dopravci, jestliže přeprava nebyla provedena včas.
(2) Při nepravidelné přepravě osob je dopravce povinen nahradit škodu
vzniklou cestujícímu tím, že přeprava nebyla provedena včas; podmínky a
rozsah náhrady stanoví přepravní řády.
(3) Práva podle odstavce 1 a 2 musí cestující uplatnit u dopravce bez
zbytečného odkladu; nebyla-li práva uplatněna nejpozději do šesti měsíců,
zaniknou.
§ 764
(1) Vznikne-li cestujícímu za přepravy škoda na zdraví nebo škoda na
zavazadlech přepravovaných společně s ním či na věcech, které měl u sebe,
odpovídá za ni dopravce podle ustanovení o odpovědnosti za škodu
způsobenou
provozem dopravních prostředků (§ 427 až 431).
(2) Za škodu způsobenou na zavazadlech přepravovaných odděleně od
cestujících odpovídá dopravce podle ustanovení o odpovědnosti při nákladní
přepravě.
Oddíl druhý
Smlouva o přepravě nákladu
§ 765
(1) Smlouvou o přepravě nákladu vzniká odesílateli právo, aby mu dopravce
za přepravné zásilku přepravil do určeného místa a vydal ji určenému
příjemci.
(2) Odesílatel je povinen dopravci na požádání objednávku přepravy
písemně potvrdit.
(3) Dopravce je povinen na požádání odesilatele převzetí zásilky písemně
potvrdit.
§ 766
(1) Až do vydání zásilky má odesílatel právo dávat za podmínek
stanovených přepravními řády dopravci nové příkazy.
(2) Kdy a za jakých podmínek právo dávat dopravci nové příkazy přísluší
příjemci, stanoví přepravní řády.
§ 768
(1) Dopravce může užít k provedení přepravy i jiných fyzických nebo
právnických osob; přitom odpovídá, jako by přepravu provedl sám.
(2) Provádí-li přepravu společně několik dopravců podle přepravního řádu
jako přepravu sdruženou, stanoví přepravní řády, který z dopravců a za
jakých
podmínek za tuto přepravu odpovídá.
Odpovědnost
§ 769
(1) Dopravce odpovídá za škodu, která vznikla na přepravované zásilce v
době od převzetí k přepravě až do vydání, ledaže škoda byla způsobena
odesílatelem nebo příjemcem, vadností zásilky, jejího obalu nebo balení,
zvláštní povahou zásilky, anebo okolností, kterou nemohl dopravce
odvrátit.
(2) Přepravní řády mohou stanovit, za jakých podmínek se má za to, že
škoda vznikla některou z příčin uvedených v odstavci 1.
(3) Na škody vzniklé na přepravovaných zásilkách se nevztahují ustanovení
§ 427 až 431.
§ 770
(1) Při ztrátě nebo zničení zásilky je dopravce povinen nahradit cenu,
kterou měla ztracená nebo zničená zásilka v době, kdy byla převzata k
přepravě. Kromě toho je povinen nést účelně vynaložené náklady vzniklé v
souvislosti s přepravou ztracené nebo zničené zásilky. Při poškození nebo
částečné ztrátě zásilky hradí dopravce částku, o kterou byla zásilka
znehodnocena; je-li účelné provést opravu, hradí dopravce náklady opravy.
(2) Za jiné škody z nákladní přepravy, než jsou škody na přepravované
zásilce, odpovídá dopravce, jen byly-li způsobeny překročením dodací
lhůty;
podmínky a rozsah náhrady stanoví přepravní řády.
Oddíl třetí
Společná ustanovení ke smlouvám o přepravě
§ 772
Podrobnější úpravu osobní a nákladní přepravy stanoví zvláštní předpisy,
zejména přepravní řády a tarify. V rámci této úpravy mohou přepravní řády
též
převzít ustanovení platná v mezinárodní přepravě pro přepravu
vnitrostátní;
odpovědnost za škodu na zdraví stanovená tímto zákonem nesmí být omezena.
HLAVA TŘINÁCTÁ
SMLOUVA ZPROSTŘEDKOVATELSKÁ
§ 774
Zprostředkovatelskou smlouvou se zprostředkovatel zavazuje obstarat
zájemci za odměnu uzavření smlouvu a zájemce se zavazuje zprostředkovateli
poskytnout odměnu tehdy, byl-li výsledek dosažen přičiněním
zprostředkovatele.
§ 775
Zprostředkovateli patří odměna v dohodnuté výši; odměnu je třeba sjednat
v souladu s obecně závaznými právními předpisy, jinak je smlouva neplatná
podle § 40a.
§ 776
Zprostředkovateli patří kromě odměny náhrada nákladů pouze tehdy, je-li
to výslovně dohodnuto; v pochybnostech jen, jestliže mu vznikl nárok na
odměnu.
§ 777
Zájemce a zprostředkovatel jsou povinni oznamovat si navzájem všechny
důležité okolnosti související se zprostředkováním, zejména okolnosti,
které
mohou ovlivnit rozhodnutí zájemce uzavřít zprostředkovatelskou smlouvu.
Zprostředkovatel je oprávněn za zájemce jednat nebo přijímat cokoliv, jen
byl-li k tomu zmocněn písemnou plnou mocí.
HLAVA ČTRNÁCTÁ
VKLADY
Obecná ustanovení
§ 778
Smlouva o vkladu vzniká mezi fyzickou nebo právnickou osobou (dále jen
vkladatel) a peněžním ústavem složením vkladu u peněžního ústavu a jeho
přijetím peněžním ústavem.
§ 779
Vkladatel má právo na úroky nebo jiné majetkové výhody stanovené peněžním
ústavem v souladu s opatřením podle zvláštních předpisů. 7)
§ 780
(1) Vkladatel, a v zákonem stanovených případech i jiná oprávněná osoba,
má právo s vkladem nakládat.
(2) Vkladatel může v dohodě s peněžním ústavem vázat (vinkulovat) výplatu
vkladu na sdělení hesla nebo na splnění jiné podmínky.
(3) Nezná-li vkladatel heslo, musí prokázat, že mu vklad náleží.
Vklady na vkladních knížkách
§ 781
(1) Přijetí vkladu potvrdí peněžní ústav vkladní knížkou upravenou tak,
aby z ní byla zřejmá výše vkladu, jeho změny a konečný stav.
(2) Není-li prokázána jiná výše vkladu, je rozhodný zápis ve vkladní
knížce.
§ 782
(1) Vkladní knížka může být vystavena na doručitele nebo na jméno.
(2) Vkladní knížka na doručitele může být vystavena jen pro fyzickou
osobu.
§ 783
(1) Bez předložení vkladní knížky nelze s vkladem nakládat.
(2) S vkladem na vkladní knížce na doručitele je oprávněn nakládat každý,
kdo ji předloží.
(3) S vkladem na vkladní knížce na jméno je oprávněn nakládat ten, na
jehož jméno, příjmení, adresu a datum narození nebo identifikační znak
právnické osoby je vkladní knížka vystavena. S vkladem na cestovní vkladní
knížce je však ve stanovených případech oprávněn nakládat každý, kdo
předloží
vkladní knížku a průkazní lístek.
§ 784
(1) Při ztrátě nebo zničení vkladní knížky může vkladatel s vkladem
nakládat, jen prohlásí-li peněžní ústav na jeho návrh či na návrh toho,
kdo
má na tom právní zájem, vkladní knížku za umořenou.
(2) Po umoření vydá peněžní ústav vkladateli novou vkladní knížku nebo na
požádání vyplatí celý vklad.
(3) Prováděcí předpis stanoví postup při umořování vkladních knížek a
případy, kdy může peněžní ústav provést výplatu vkladu nebo vydat novou
vkladní knížku i bez umoření původní vkladní knížky, je-li oprávněný znám.
Vkladní listy
HLAVA PATNÁCTÁ
POJISTNÉ SMLOUVY
Oddíl první
Pojistná smlouva
§ 788
(1) Pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje poskytnout ve sjednaném
rozsahu plnění, nastane-li nahodilá událost ve smlouvě blíže označená, a
fyzická nebo právnická osoba, která s pojistitelem pojistnou smlouvu
uzavřela, je povinna platit pojistné.
(2) Součástí pojistné smlouvy jsou všeobecné pojistné podmínky
pojistitele, schválené orgánem státního dozoru v pojišťovnictví (pojistné
podmínky), na něž se pojistná smlouva odvolává, a které jsou k ní
připojeny
nebo byly před uzavřením smlouvy tomu, kdo s pojistitelem smlouvu uzavřel,
sděleny.
(3) V pojistné smlouvě se lze od pojistných podmínek odchýlit jen v
případech v nich určených. V jiných případech se lze odchýlit jen pokud je
to
ku prospěchu pojištěného.
§ 789
Zvláštní právní předpis může uložit fyzické nebo právnické osobě
povinnost uzavřít pojistnou smlouvu. Může též stanovit, že pojištění bez
uzavření pojistné smlouvy vznikne na základě jiné skutečnosti za podmínek
v
něm uvedených (pojištění zákonné).
§ 790
Pojistit lze zejména:
a) majetek pro případ jeho poškození, zničení, ztráty, odcizení nebo
jiných
škod, které na něm vzniknou (pojištění majetku);
b) fyzickou osobu pro případ jejího tělesného poškození, smrti, dožití
určitého věku nebo pro případ jiné pojistné události (pojištění osob);
c) odpovědnost za škodu vzniklou na životě a zdraví nebo na věci,
popřípadě
odpovědnost za jinou majetkovou škodu (pojištění odpovědnosti za škodu).
§ 791
(1) Pro právní úkony týkající se pojištění je třeba písemné formy,
není-li v tomto zákoně nebo v pojistných podmínkách stanoveno jinak.
(2) Pojistitel vydá tomu, kdo s ním pojistnou smlouvu uzavřel, pojistku
jako písemné potvrzení o uzavření pojistné smlouvy. Dojde-li ke ztrátě
nebo
zničení pojistky, vydá pojistitel tomu, kdo s ním pojistnou smlouvu
uzavřel,
na jeho žádost a náklad druhopis pojistky. Pokud je podle pojistných
podmínek
třeba pojistku předložit k uplatnění práva na pojistné plnění, může
pojistitel požadovat, aby se pojistka před vydáním druhopisu umořila.
(3) Obsahuje-li pojistka týkající se mezinárodní dopravy zboží oprávnění
toho, kdo s pojistitelem smlouvu uzavřel, převést právo z pojistné smlouvy
rubopisem, a to i nevyplněným, na další osoby, které jsou oprávněny k
dalšímu
převodu, jsou tyto osoby oprávněny k dalšímu převodu (pojistka na řad).
Tento
převod dopravní pojistky rubopisem (indosamentem) má účinky postoupení
pohledávky, i když pojistitel nebyl o postupu vyrozuměn. Pojistitel není
povinen zkoumat platnost rubopisu.
Oddíl druhý
Uzavření pojistné smlouvy
§ 792
(1) K uzavření smlouvy je třeba, aby návrh byl přijat ve lhůtě, kterou
navrhovatel určil, a neurčil-li ji, do jednoho měsíce ode dne, kdy druhý
účastník návrh obdržel. Smlouva je uzavřena okamžikem, kdy navrhovatel
obdrží
sdělení o přijetí svého návrhu.
(2) Návrh pojistitele lze přijmout též zaplacením pojistného ve výši
uvedené v návrhu, jestliže se tak stane ve lhůtě podle odstavce 1; smlouva
je
v takovém případě uzavřena, jakmile bylo pojistné zaplaceno.
§ 793
(1) Kdo s pojistitelem uzavírá pojistnou smlouvu, je povinen odpovědět
pravdivě a úplně na všechny písemné dotazy pojistitele týkající se
sjednávaného pojištění. To platí též, jde-li o změnu pojištění.
(2) Tuto povinnost má i ten, na jehož majetek, život nebo zdraví, anebo
odpovědnost za škody se má pojištění vztahovat, i když smlouvu sám
neuzavírá.
§ 794
(1) Pojistnou smlouvu lze uzavřít i ve prospěch jiné osoby.
(2) Na pojistné smlouvy uzavřené ve prospěch jiné osoby se přiměřeně
použije ustanovení o smlouvě ve prospěch třetí osoby (§ 50) s tím, že
souhlas
třetí osoby může být dán i dodatečně při uplatnění práv vyplývajících z
pojistné události.
Oddíl třetí
Práva a povinnosti z pojištění
§ 795
(1) Povinnost pojistitele plnit a jeho právo na pojistné vznikne prvým
dnem po uzavření smlouvy, nebylo-li účastníky dohodnuto, že vznikne již
uzavřením smlouvy nebo později.
(2) V pojištění týkajícím se mezinárodní dopravy zboží lze dohodnout, že
se pojištění vztahuje i na dobu před uzavřením pojistné smlouvy.
Pojistitel
však není povinen poskytnout pojistné plnění, pokud ten, kdo s
pojistitelem
uzavřel pojistnou smlouvu, v době uzavření pojistné smlouvy věděl nebo
musel
vědět, že pojistná událost již nastala.
§ 796
(1) Ten, kdo s pojistitelem uzavřel pojistnou smlouvu, je povinen platit
pojistné, a to za dohodnutá pojistná období (běžné pojistné); lze též
dohodnout, že pojistné bude zaplaceno najednou za celou dobu, na kterou
bylo
pojištění sjednáno (jednorázové pojistné).
(2) Nebylo-li dohodnuto jinak, je běžné pojistné splatné prvního dne
pojistného období a jednorázové pojistné dnem počátku pojištění.
(3) Není-li v pojištění týkajícím se mezinárodní dopravy zboží zaplaceno
pojistné a nejde-li o případ uvedený v § 795 odst. 2, není pojistitel
povinen
poskytnout pojistné plnění z pojistných událostí, ke kterým došlo před
zaplacením pojistného. Pojistitel nemá právo na pojistné, jestliže v době
uzavření pojistné smlouvy věděl, že pojistná událost nemůže nastat.
(4) Stanoví-li tak pojistné podmínky, je ten kdo s pojistitelem uzavřel
pojistnou smlouvu, zproštěn povinnosti platit pojistné, aniž je tím
dotčena
výše plnění pojistného.
§ 797
(1) Právo na plnění má, pokud není v tomto zákoně nebo v pojistných
podmínkách stanoveno jinak, ten, na jehož majetek, život nebo zdraví anebo
na
jehož odpovědnost za škody se pojištění vztahuje (pojištěný).
(2) Právo na plnění vznikne, nastane-li skutečnost, se kterou je spojen
vznik povinnosti pojistitele plnit (pojistná událost).
(3) Plnění je splatné do patnácti dnů, jakmile pojistitel skončil šetření
nutné k zjištění rozsahu povinnosti pojistitele plnit. Šetření musí být
provedeno bez zbytečného odkladu; nemůže-li být skončeno do jednoho měsíce
po
tom, kdy se pojistitel o pojistné události dozvěděl, je pojistitel povinen
poskytnout pojištěnému na požádání přiměřenou zálohu.
§ 798
Pojistitel je oprávněn plnění ze smlouvy přiměřeně snížit, jestliže na
základě vědomě nepravdivé nebo neúplné odpovědi (§ 793) bylo určeno nižší
pojistné.
§ 799
(1) Pojištěný je povinen zachovávat povinnosti, které byly dohodnuty nebo
které jsou v tomto zákoně anebo v pojistných podmínkách stanoveny.
(2) Kdo má právo na plnění, je povinen bez zbytečného odkladu pojistiteli
písemně oznámit, že nastala pojistná událost, dát pravdivé vysvětlení o
jejím
vzniku a rozsahu jejích následků a předložit potřebné doklady, které si
pojistitel vyžádá. Pojistné podmínky mohou mu uložit i další povinnosti.
(3) Mělo-li vědomé porušení povinností uvedených v odstavci 1 a 2
podstatný vliv na vznik pojistné události nebo na zvětšení rozsahu
následků
pojistné události, je pojistitel oprávněn plnění ze smlouvy snížit podle
toho,
jaký vliv mělo toto porušení na rozsahu jeho povinnosti plnit.
Oddíl čtvrtý
Zánik pojištění
§ 800
(1) Pojištění, u kterého je sjednáno běžné pojistné, zanikne výpovědí ke
konci pojistného období; výpověď musí být dána aspoň šest týdnů před jeho
uplynutím.
(2) Lze též dohodnout, že pojištění může vypovědět každý z účastníků do
dvou měsíců po uzavření smlouvy. Výpovědní lhůta je osmidenní; jejím
uplynutím pojištění zanikne.
(3) Pojistitel nemůže podle odstavce 1 vypovědět pojištění osob s
výjimkou pojištění pro případ úrazu.
§ 801
Pojištění zanikne rovněž tím, že pojistné za první pojistné období nebo
jednorázové pojistné nebylo zaplaceno do tří měsíců anebo pojistné za
další
pojistné období nebylo zaplaceno do šesti měsíců od jeho splatnosti; tyto
lhůty lze dohodou prodloužit. Pojištění zanikne uplynutím příslušné lhůty.
Totéž platí, byla-li zaplacena jen část pojistného.
§ 802
(1) Při vědomém porušení povinností uvedených v ustanovení § 793 může
pojistitel od pojistné smlouvy odstoupit, jestliže při pravdivém a úplném
odpovězení dotazů by pojistnou smlouvu neuzavřel. Toto právo může
pojistitel
uplatnit do tří měsíců ode dne, kdy takovou skutečnost zjistil; jinak
právo
zanikne.
(2) Dozví-li se pojistitel až po pojistné události, že její příčinou je
skutečnost, kterou pro vědomě nepravdivé nebo neúplné odpovědi nemohl
zjistit
při sjednávání pojištění a která pro uzavření pojistné smlouvy byla
podstatná, je oprávněn plnění z pojistné smlouvy odmítnout; odmítnutím
plnění
pojištění zanikne.
§ 803
(1) Pojistitel má právo na pojistné za dobu do zániku pojištění.
(2) Zanikne-li pojištění před uplynutím doby, za kterou bylo běžné
pojistné zaplaceno, je pojistitel povinen jeho zbývající část vrátit.
(3) Nastala-li pojistná událost a důvod dalšího pojištění tím odpadl,
náleží pojistiteli pojistné do konce pojistného období, v němž pojistná
událost nastala; jednorázové pojistné náleží pojistiteli i v těchto
případech
vždy celé.
Oddíl pátý
Změna pojištění
§ 805
Pojistné podmínky pro pojištění majetku a pro pojištění odpovědnosti za
škodu týkajícího se pojištění majetku v bezpodílovém spoluvlastnictví
manželů
stanoví, za jakých předpokladů zaniká pojištění majetku nebo pojištění
odpovědnosti za škodu, na koho přecházejí a na které věci se vztahuje,
zaniklo-li bezpodílového spoluvlastnictví.
Oddíl šestý
Pojištění majetku
§ 806
Z pojištění majetku má pojištěný právo, aby mu bylo poskytnuto plnění ve
výši určené podle pojistných podmínek, týká-li se pojistná událost věci,
na
kterou se pojištění vztahuje.
§ 807
Je-li táž věc pojištěna pro stejný případ u více pojistitelů a
převyšuje-li úhrn pojistných částek pojistnou hodnotu věci nebo
převyšuje-li
úhrn částek, které by z uzavřených pojistných smluv z téže události
pojistitelé byli povinni plnit (vícenásobné pojištění), je každý z
pojistitelů povinen poskytnout plnění do výše hodnoty věci, nebo dohodnuté
pojistné částky pouze v poměru částky, kterou by byl povinen plnit podle
své
smlouvy, k částkám, které by byli úhrnem povinni plnit všichni
pojistitelé.
§ 808
Pokud je věc pojištěna pro tutéž dobu zároveň jiným pojištěním proti
jednotlivým zvláštním nebezpečím, poskytne pojistitel plnění z pojistné
události způsobené takovým zvláštním nebezpečím - má-li vůbec povinnost
škodu
nahradit - pokud pojištěný nemohl dosáhnout plnění z pojištění pro případ
takového zvláštního nebezpečí.
§ 809
(1) Pojištěný je povinen dbát, aby pojistná událost nenastala; zejména
nesmí porušovat povinnosti směřující k odvrácení nebo zmenšení nebezpečí,
které jsou mu právními předpisy uloženy nebo které vzal na sebe smlouvou.
(2) Porušil-li pojištěný vědomě nebo následkem požitím alkoholu nebo
návykových látek povinnosti uvedené v odstavci 1 a toto porušení podstatně
přispělo ke vzniku pojistné události nebo k většímu rozsahu jejích
následků,
je pojistitel oprávněn plnění ze smlouvy přiměřeně snížit. Totéž platí,
porušil-li tyto povinnosti vědomě nebo následkem požití alkoholu nebo
návykových látek ten, kdo s pojištěným žije ve společné domácnosti.
§ 810
Pojištěný má právo na náhradu nákladů účelně vynaložených na odvrácení
pojistné události, která pojištěnému majetku bezprostředně hrozila. Rovněž
má
právo na náhradu nákladů, které účelně vynaložil, aby zmírnil následky
pojistné události.
§ 811
(1) Týká-li se pojistná událost zastavené nemovitosti (§ 151a a násl.),
plní pojistitel jen se souhlasem zástavního věřitele, avšak jen tehdy,
ohlásí-li zástavní věřitel nejpozději do výplaty plnění, že zástavní
smlouva
je registrováno u státního notářství.
(2) Odepře-li zástavní věřitel souhlas k plnění, složí je pojistitel do
notářské úschovy.
§ 812
Změnou v osobě vlastníka pojištěné věci pojištění zanikne, nestanoví-li
pojistné podmínky jinak.
§ 813
(1) Jestliže pojištěný má proti jinému právo na náhradu škody způsobené
pojistnou událostí, přechází jeho právo na pojistitele, a to do výše
plnění,
které mu pojistitel poskytl.
(2) Přešlo-li na pojistitele právo podle odstavce 1 proti fyzické osobě,
platí při jeho uplatňování přiměřeně ustanovení § 450.
(3) Na pojistitele nepřecházejí nároky pojištěného proti osobám, které s
ním žijí ve společné domácnosti nebo které jsou na něho odkázány svou
výživou. To však neplatí, jestliže tyto osoby způsobily škodu úmyslně.
§ 814
Nahradil-li pojistitel pojištěnému jen část škody, je osoba, proti níž má
pojištěný právo na úhradu zbývající části škody, povinna uspokojit
pojistitele až po uspokojení pojištěného.
§ 815
(1) Pojištění se může vztahovat na majetek jiného než toho, kdo pojistnou
smlouvu s pojistitelem uzavřel. Pojistné podmínky stanoví, kdy v tomto
případě nevzniká právo na plnění z pojistné události pojištěnému, ale jiné
osobě.
(2) Zemře-li fyzická osoba, nebo zanikne-li právnická osoba, která
sjednala pojištění vztahující se na majetek jiné osoby, vstupuje tato
osoba
do pojištění namísto toho, kdo s pojistitelem pojistnou smlouvu uzavřel.
Oddíl sedmý
Pojištění osob
§ 816
Z pojištění osob má pojištěný právo, aby mu byla vyplacena dohodnutá
částka nebo aby mu byl placen dohodnutý důchod, anebo aby mu bylo
poskytnuto
plnění ve výši určené podle pojistných podmínek, nastane-li u něho
pojistná
událost.
§ 817
(1) Je-li dohodnuto, že pojistnou událostí je smrt pojištěného, může ten,
kdo pojistnou smlouvu s pojistitelem uzavřel, určit osobu, které má
pojistnou
událostí vzniknout právo na plnění, a to jménem nebo vztahem k
pojištěnému. Až
do vzniku pojistné události může určení osoby změnit; není-li ten, kdo
smlouvu uzavřel, sám pojištěným, může tak učinit jen se souhlasem
pojištěného. Změna určení osoby je účinná doručením sdělení pojistiteli.
(2) Není-li oprávněná osoba v době pojistné události určena nebo
nenabude-li práva na plnění, nabývají tohoto práva manžel pojištěného, a
není-li ho, děti pojištěného.
(3) Není-li osob uvedených v odstavci 2, nabývají tohoto práva rodiče
pojištěného, a není-li jich, osoby, které žily s pojištěným po dobu
nejméně
jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a které z toho důvodu
pečovaly o společnou domácnost nebo byly odkázány výživou na pojištěného;
není-li ani těchto osob, nabývají tohoto práva dědici pojištěného.
§ 818
Vznikne-li právo na plnění několika osobám a nejsou-li podíly určeny, má
každý z nich právo na stejný díl.
§ 819
Zemře-li ten, kdo uzavřel s pojistitelem smlouvu, podle které je pojištěn
někdo jiný, vstupuje do pojištění na jeho místo pojištěný. Totéž platí,
zanikne-li právnická osoba, která pojistnou smlouvu s pojistitelem
uzavřela.
Oddíl osmý
Pojištění odpovědnosti za škody
§ 822
Z pojištění odpovědnosti za škody má pojištěný právo, aby v případě
pojistné události pojistitel za něho nahradil podle pojistných podmínek
škodu, za kterou pojištěný odpovídá.
§ 823
Náhradu platí pojistitel poškozenému; poškozený však právo na plnění
proti pojistiteli nemá, nestanoví-li zvláštní předpisy jinak.
§ 824
Pojistné podmínky mohou stanovit, v kterých případech změnou v osobě
vlastníka věci nezaniká pojištění odpovědnosti za škody.
§ 825
Pojistitel nemá právo snížit podle ustanovení § 799 odst. 3 náhradu,
kterou za pojištěného vyplácí poškozenému; částku, o kterou pojistitel
takto
nemohl své plnění snížit, je povinen mu uhradit pojištěný.
§ 826
Jestliže pojištěný způsobí škodu následkem požitím alkoholu nebo
návykových látek, má pojistitel proti němu právo na přiměřenou náhradu
toho,
co za něj plnil.
§ 827
Pokud pojistitel nahradil za pojištěného škodu, přechází na něj právo
pojištěného na náhradu škody nebo jiné obdobné právo, které mu v
souvislosti
s jeho odpovědností za škodu vzniklo proti jinému. Přešlo-li na
pojistitele
právo na náhradu škody proti fyzické osobě, platí při jeho uplatňování
přiměřeně ustanovení § 450.
§ 828
(1) Pojištění se může vztahovat i na odpovědnost jiného než toho, kdo
pojistnou smlouvu s pojistitelem uzavřel.
(2) Zemře-li fyzická osoba nebo zanikne-li právnická osoba, která
sjednala pojištění vztahující se na odpovědnost jiné osoby, vstupuje tato
osoba do pojištění na místo toho, kdo s pojistitelem pojistnou smlouvu
uzavřel.
HLAVA ŠESTNÁCTÁ
SMLOUVA O SDRUŽENÍ
§ 829
(1) Několik osob se může sdružit, aby se společně přičinily o dosažení
sjednaného účelu.
(2) Sdružení nemají způsobilost k právům a povinnostem.
§ 830
Každý z účastníků je povinen vyvíjet činnost k dosažení sjednaného účelu
způsobem stanoveným ve smlouvě a zdržet se jakékoli činnosti, jež by mohla
znemožnit nebo ztížit dosažení tohoto účelu.
§ 831
Vedle pracovní činnosti mohou být účastníci sdružení podle smlouvy
povinni poskytnout pro účely sdružení peníze nebo jiné věci. Není-li ve
smlouvě určena výše, má se za to, že účastníci jsou povinni poskytnout
stejné
hodnoty.
§ 832
(1) Majetkové hodnoty je účastník povinen poskytnout pro účely smlouvy v
době stanovené ve smlouvě, jinak bez zbytečného odkladu po uzavření
smlouvy.
(2) Pokud není pověřen některý účastník správou věcí uvedených v odstavci 1, nakládá s nimi za účelem dosažení účelu smlouvy účastník, který je
poskytl; je však povinen je oddělit od ostatního svého majetku dohodnutým
způsobem, nebo způsobem, který sdělí ostatním účastníkům smlouvy o
sdružení.
§ 833
Poskytnuté peníze nebo jiné věci určené podle druhu jsou ve
spoluvlastnictví všech účastníků v poměru k jejich výši, a to sdělením o
jejich oddělení od ostatního majetku účastníka nebo předáním pověřenému
účastníku. Věci jednotlivě určené jsou v bezplatném užívání všech
účastníků.
§ 835
(1) Podíly na majetku získaném společnou činností jsou stejné, není-li
smlouvou určeno jinak.
(2) Ze závazků vůči třetím osobám jsou účastníci zavázáni společně a
nerozdílně.
§ 836
(1) Není-li ve smlouvě stanoveno jinak, rozhodují účastníci o obstarávání
společných věcí jednomyslně.
(2) Má-li podle smlouvy rozhodovat většina hlasů, patří každému účastníku
jeden hlas; velikost podílu nerozhoduje.
§ 837
Každý účastník, i když nevykonává správu, má právo přesvědčit se o
hospodářském stavu sdružení. Ustanovení smlouvy tomu odporující jsou
neplatná.
§ 838
(1) Každý účastník může ze sdružení vystoupit, ne však v nevhodné době a
k újmě ostatních členů sdružení. Z vážných důvodů však může vystoupit
kdykoliv, a to i když byla dohodnuta výpovědní lhůta.
(2) Z vážných důvodů lze účastníka ze sdružení vyloučit, a to pouze
jednomyslným usnesením ostatních členů sdružení, nestanoví-li smlouva
jinak.
§ 839
Účastníkovi, který vystoupil nebo byl vyloučen, se vrátí věci vnesené do
sdružení. Podíl majetku podle stavu v den vystoupení nebo vyloučení se mu
vyplatí v penězích.
HLAVA SEDMNÁCTÁ
SMLOUVA O DŮCHODU
HLAVA OSMNÁCTÁ
SÁZKA A HRA
HLAVA DEVATENÁCTÁ
VEŘEJNÁ SOUTĚŽ
§ 847
Vyhlásí-li fyzická nebo právnická osoba veřejnou soutěž (dále jen
"vyhlašovatel soutěže") na určité dílo nebo výkon, musí ve vyhlášení uvést
přesné vymezení předmětu a lhůty soutěže, výši cen a ostatní soutěžní
podmínky; rovněž musí vyhlásit, kdo, v jaké lhůtě a podle jakých měřítek
posoudí splnění podmínek soutěže a provede ocenění.
§ 848
(1) Vyhlašovatel soutěže je povinen poskytnout ceny vyhlášené veřejnou
soutěží těm, kteří podle provedeného ocenění splnili podmínky soutěže
určené
pro udílení cen.
(2) Bylo-li dosaženo výsledku činností několika soutěžících, rozdělí se
cena, nebyl-li vyhlášen jiný postup a jestliže nedojde k dohodě, podle
toho,
v jakém poměru se každý na dosaženém výsledku podílel.
§ 849
(1) Veřejnou soutěž lze odvolat jen ze závažných důvodů. Odvolání se musí
provést stejným způsobem, jakým došlo k vyhlášení soutěže, nebo jiným
stejně
účinným způsobem.
(2) Dojde-li k odvolání veřejné soutěže, vyhlašovatel soutěže je povinen
poskytnout přiměřené odškodnění soutěžícím, kteří před odvoláním soutěže
její
podmínky převážně nebo zčásti již splnili. Na toto právo musí vyhlašovatel
soutěže soutěžící při odvolání soutěže upozornit.
ČÁST DEVÁTÁ
ZÁVĚREČNÁ, PŘECHODNÁ A ZRUŠOVACÍ USTANOVENÍ
HLAVA DRUHÁ
PŘECHODNÁ A ZRUŠOVACÍ USTANOVENÍ K ÚPRAVÁM ÚČINNÝM OD 1. DUBNA 1964
(zák. č. 40/1964 Sb.)
§ 854
Pokud dále není uvedeno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i
právní vztahy vzniklé před 1. dubnem 1964; vznik těchto právních vztahů,
jakož i nároky z nich vzniklé před 1. dubnem 1964 se však posuzují podle
dosavadních předpisů.
§ 855
(1) Občané, kteří byli podle dosavadních předpisů zcela zbaveni
svéprávnosti, se po 31. březnu 1964 považují za osoby zbavené podle tohoto
zákona způsobilosti k právním úkonům.
(2) Občané, kteří byli podle dosavadních předpisů částečně zbaveni
svéprávnosti, jsou i napříště způsobilí k právním úkonům v rozsahu
stanoveném
dosavadními předpisy, pokud soud nerozhodne o rozsahu jejich způsobilosti
podle ustanovení § 10 odst. 2.
§ 856
(1) Majetková společenství mezi manžely vzniklá podle dřívějších předpisů
zanikají dnem 1. dubna 1964. Tímto dnem vznikne bezpodílové
spoluvlastnictví
manželů ke všemu, co podle tohoto zákona do jejich bezpodílového
spoluvlastnictví patří.
(2) Byly-li v zaniklém majetkovém společenství věci, jež nejsou předmětem
osobního vlastnictví, vztahují se na ně přiměřeně ustanovení o
bezpodílovém
spoluvlastnictví manželů.
(3) Pokud zákon č. 140/1961 Sb. (trestní zákon) stanoví, že výrokem o
propadnutí majetku zaniká zákonné společenství majetkové, rozumí se tím od
1.
dubna 1964 zánik bezpodílového spoluvlastnictví manželů.
§ 857
Nabyl-li před 1. dubnem 1964 právo užívat byt jeden z manželů, vznikne
tímto dnem právo společného užívání bytu oběma manželům. Toto právo však
nevznikne, jestliže manželé spolu trvale nežijí.
§ 858
(1) Byly-li smlouvy o pojištění osob uzavřeny před účinností tohoto
zákona ve prospěch majitele nebo doručitele pojistky, má od 1. dubna 1964
právo na plnění pojištěný (§ 355 odst. 1 ve znění zákona č. 40/1964 Sb);
je-li
pojistnou událostí smrt pojištěného, vznikne právo na plnění osobám
uvedeným
v § 372 ve znění zákona č. 40/1964 Sb.
(2) Pokud se ustanovení § 61 zákona č. 47/1956 Sb., o civilním letectví,
dovolává pro pojištění proti následkům odpovědnosti ustanovení § 58 až 60
téhož zákona, rozumí se tím od 1. dubna 1964 ustanovení § 427 až 431 ve
znění
zákona č. 40/1964 Sb.
§ 859
(1) Při dědění se užije práva platného v den smrti zůstavitele; byla-li
však závěť zřízena před 1. dubnem 1964, posuzuje se její platnost podle
dosavadních předpisů.
(2) Dnem 1. dubna 1964 zanikají všechna omezení vyplývající ze
svěřeneckého náhradnictví.
(3) Pokud zákon nestavoví jinak, dědí pozůstalý manžel, který žil se
zůstavitelem v době jeho smrti ve společné domácnosti, vedle svého podílu
nedoplatky zůstavitelovy odměny za práci a opětujících se důchodů až do
výše
jednoměsíčního příjmu.
§ 860
Podle dosavadních předpisů se až do svého zakončení posuzují lhůty a
promlčecí doby, které počaly běžet před 1. dubnem 1964.
§ 861
Jde-li o právo na náhradu škody způsobené úmyslně nebo o právo na vrácení
neoprávněného majetkového prospěchu získaného úmyslně, platí desetiletá
promlčecí doba počítaná ode dne, kdy počala běžet lhůta původní; tohoto
ustanovení nelze použít, jde-li o právo, které se již před 1. dubnem 1964
promlčelo podle dosavadních předpisů.
§ 862
Práva a povinnosti ze zástavních práv vzniklých před 1. dubnem 1964 se
řídí ustanovením § 495 ve znění zákona č. 40/1964 Sb., pokud nejsou
upraveny
zvláštními předpisy. To platí i o zástavních právech vzniklých ze smlouvy.
§ 863
Majetkové vypořádání společností zrušených ustanovením § 563 odst. 2
zákona č. 141/1950 Sb. (občanského zákoníku) se řídí nadále těmi předpisy,
kterými se řídilo dosud.
§ 864
Zrušují se:
1. občanský zákoník č. 141/1950 Sb. s výjimkou ustanovení § 12 odst. 2,
pokud upravuje uzavírání pracovních smluv, a § 22 a 352;
2. zákon č. 126/1946 Sb., o úpravě zemědělských pachtovních poměrů;
3. zákon č. 139/1947 Sb., o rozdělení pozůstalostí se zemědělskými podniky
a
o zamezení drobení zemědělské půdy;
4. zákon č. 45/1948 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 139/1947 Sb.,
o
rozdělení pozůstalosti se zemědělskými podniky a o zamezení drobení
zemědělské půdy;
5. zákon č. 207/1948 Sb., o ochraně pachtýřů zemědělských podniků a
pachtýřů
zemědělských pozemků;
6. zákon č. 189/1950 Sb., o pojistné smlouvě;
7. zákon č. 63/1951 Sb., o odpovědnosti za škody způsobené dopravními
prostředky;
8. zákon č. 65/1951 Sb., o převodech nemovitostí a pronájmech zemědělské a
lesní půdy;
9. ustanovení § 18 odst. 2 a § 20 zákona č. 84/1952 Sb., o organizaci
peněžnictví;
10.ustanovení § 95 a 96 zákona č. 115/1953 Sb., o právu autorském;
11.ustanovení § 55 odst. 2 písm. a), 58, 59 odst. 1 a § 60 zákona č.
47/1956
Sb., o civilním letectví;
12.ustanovení § 50 odst. 6 zákona č. 41/1957 Sb., o využití nerostného
bohatství (horního zákona);
13.ustanovení § 32 zákona č. 150/1961 Sb., o náhradách při úrazech a
nemocech
z povolání;
14.vládní nařízení č. 366/1940 Sb., o plovárnách a koupalištích;
15.vládní nařízení č. 183/1947 Sb., jímž se určují zemědělské výrobní
oblasti;
16.vládní nařízení č. 53/1955 Sb., kterým se doplňuje a mění vládní
nařízení
č. 183/1947 Sb., jímž se určují zemědělské výrobní oblasti;
17.nařízení ministra spravedlnosti č. 157/1950 Sb., kterým se provádějí
některá ustanovení občanského zákoníku, ve znění nařízení ministra
spravedlnosti č. 37/1955 Sb.;
18.nařízení ministra spravedlnosti č. 179/1950 Sb., o důležitých důvodech
k
výpovědi chráněných nájmů nebo k jich zrušení bez výpovědi;
19.vládní vyhláška č. 113/1956 Ú.l., o vybírání nedoplatků nájemného, s
výjimkou ustanovení § 5 až 7;
20.vládní vyhláška č. 211/1957 Ú.l., o provádění drobných oprav v bytech;
21.příloha vyhlášky ministerstva financí č. 157/1954 Ú.l., kterou se
vydávají
pojistné podmínky pro rodinné důchodové pojištění;
22.přílohy 1 až 11 vyhlášky ministerstva financí č. 237/1955 Ú.l., o
pojistných podmínkách pro pojištění majetku a osob sjednávaná se Státní
pojišťovnou;
23.vyhláška ministra financí č. 206/1957 Ú.l., vkladních knížkách;
24.vyhláška ministerstva financí č. 33/1958 Ú.l., o pojistných podmínkách
pro
pojištění majetku a osob sjednávaná se Státní pojišťovnou;
25.ustanovení čl. 22 až 25 vyhlášky ministerstva vnitřního obchodu č.
125/1959 Ú.l., o základních předpisech pro práci prodejen.
HLAVA TŘETÍ
PŘECHODNÁ USTANOVENÍ K ÚPRAVÁM ÚČINNÝM OD 1. DUBNA 1983
(zákon č. 131/1982 Sb.)
§ 865
(1) Pokud není uvedeno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní
vztahy vzniklé v době od 1. dubna 1964 do 1. dubna 1983.
(2) Na právní vztahy z bezpodílového spoluvlastnictví manželů, zaniklého
v době od 1. dubna 1964 do 1. dubna 1983, užije se ustanovení § 149 odst.
4,
pokud k vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví nedošlo dohodou
uzavřenou do
tří let od 1. dubna 1983, nebo rozhodnutím soudu na návrh podaný do tří
let
od 1. dubna 1983.
(3) Do doby uvedené v ustanovení § 135a ve znění zákona č. 131/1982 Sb.
se započítá i doba, po kterou občan nebo jeho právní předchůdce měl věc
nepřetržitě v držbě (§ 135a odst. 1) nebo nepřetržitě vykonával právo
odpovídající věcnému břemenu (§ 135a odst. 2) před 1. dubnem 1983; tato
doba
však neskončí dříve než uplynutím jednoho roku od tohoto dne.
(4) Jde-li o právo dovolat se neplatnosti právního úkonu z důvodu
uvedeného v ustanovení § 40a ve znění zákona č. 131/1982 Sb., k němuž
došlo
před 1. dubnem 1983, neskončí se promlčecí doba dříve, než uplynutím tří
let
od tohoto dne.
(5) Jde-li o právo na náhradu škody nebo o právo na vydání neoprávněně
získaného majetkového prospěchu, platí dvouletá promlčecí doba počítaná
ode
dne, kdy počala běžet lhůta původní; tohoto ustanovení nelze použít,
jde-li o
právo, k němuž promlčecí doba uplynula podle dosavadních předpisů.
(6) Na práva a povinnosti z věcných břemen vzniklých před 1. dubnem 1964
vztahují se obdobně ustanovení § 135b a § 135c odst. 3 až 7 ve znění
zákona
č. 131/1982 Sb.
§ 866
Zvýšení základní částky, která nesmí být sražena povinnému z měsíční mzdy
při výkonu rozhodnutí a stanovení hranice, nad kterou je mzda postižitelná
srážkami bez omezení, k nimž dojde počínaje 1. dubnem 1983, nedotýká se
dohod
o srážkách ze mzdy a jiných příjmů (§ 57 ve znění zákona č. 40/1964 Sb.)
uzavřených před tímto dnem.
HLAVA PÁTÁ
PŘECHODNÁ USTANOVENÍ K ÚPRAVÁM ÚČINNÝM OD 1. LEDNA 1992
(zákon č. 509/1991 Sb.)
§ 868
Pokud dále není uvedeno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i
právní vztahy vzniklé před 1. lednem 1992; vznik těchto právních vztahů,
jakož i nároky z nich vzniklé před 1. lednem 1992 se však posuzují podle
dosavadních předpisů.
§ 869
Odporovat lze právním úkonům učiněným v době tří let před účinností
tohoto zákona, pokud důvod odporovatelnosti trval i po účinnosti tohoto
zákona; toto právo je však třeba uplatnit do jednoho roku po účinnosti
tohoto
zákona, jinak zanikne.
§ 870
Podle dosavadních předpisů se až do svého zakončení posuzují lhůty a
promlčecí doby, které počaly běžet před účinností tohoto zákona.
§ 871
(1) Právo osobního užívání bytu a právo užívání jiných obytných místností
a místností nesloužících k bydlení vzniklé podle dosavadních předpisů,
které
trvá ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, se mění dnem účinnosti tohoto
zákona na nájem. Společné užívání bytu a společné užívání bytu manžely se
mění na společný nájem.
(2) Právo užívání části bytu se mění na podnájem s tím, že jej nelze
vypovědět po dobu jednoho roku od účinnosti tohoto zákona.
(3) Obdobně to platí u osobního užívání jiných obytných místností a
místností nesloužících k bydlení.
(4) Osobní užívání bytů sloužících k trvalému ubytování pracovníků
organizace se mění na nájem služebního bytu, pokud tyto byty splňují
kritéria
stanovená zákonem pro služební byty; pokud tyto podmínky nejsou splněny,
mění
se taková osobní užívání na nájem.
§ 872
(1) Právo osobního užívání pozemku, vzniklé podle dosavadních předpisů,
které trvá ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, mění se dnem účinnosti
tohoto zákona na vlastnictví fyzické osoby. Ustanovení § 8 odst. 1 zákona
č.
229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému
majetku, tím není dotčeno.
(2) Vzniklo-li právo osobního užívání stejného nezastavěného pozemku více
občanům společně (společným uživatelům), stávají se s účinností tohoto
zákona
podílovými spoluvlastníky se stejnými podíly.
(3) Vzniklo-li právo osobního užívání stejného zastavěného pozemku více
občanům společně (společným uživatelům zastavěného pozemku), stávají se s
účinností tohoto zákona podílovými spoluvlastníky s podíly, jejichž
velikost
je stejná, jako velikost jejich spoluvlastnických podílů ke stavbě
postavené
na pozemku ve společném osobním užívání. V případě pochybnosti určí
velikost
spoluvlastnických podílů dohoda spoluvlastníků, a nedojde-li k ní, soud na
návrh některého z nich.
(4) Vzniklo-li právo osobního užívání k zastavěnému nebo nezastavěnému
pozemku manželů, stávají se dnem účinnosti tohoto zákona bezpodílovými
spoluvlastníky pozemku, pokud jejich bezpodílové spoluvlastnictví trvá;
zaniklo-li, stávají se podílovými spoluvlastníky rovným dílem.
(5) Vzniklo-li přede dnem účinnosti tohoto zákona občanovi právo, aby s
ním byla uzavřena dohoda o osobním užívání pozemku, avšak do účinnosti
tohoto
zákona již nedošlo k dohodě, popřípadě k její registraci pravomocným
rozhodnutím státního notářství, vzniká oprávněnému právo na uzavření kupní
smlouvy k pozemku, jehož se týkalo rozhodnutí o přidělení pozemku do
osobního
užívání. Neuplatní-li oprávněný své právo do jednoho roku od účinnosti
tohoto
zákona, právo zanikne. Nedojde-li k uzavření kupní smlouvy, není dotčeno
právo na vydání bezdůvodného obohacení (§ 451 a násl.).
(6) Jde-li o vydržení vlastnického práva k pozemku podle tohoto zákona,
kde na základě dosavadních předpisů bylo možné nabýt jen právo na uzavření
dohody o osobním užívání pozemků, může si oprávněná osoba započítat dobu,
po
kterou její právní předchůdce měl pozemek nepřetržitě v držbě i před
účinností tohoto zákona.
(7) Vzniklo-li občanovi (občanům) za podmínek uvedených v zákoně č.
52/1966 Sb., o osobním vlastnictví k bytům, ve znění zákona č. 30/1978
Sb., o
osobním vlastnictví k bytu, mění se dnem účinnosti tohoto zákona osobní
vlastnictví na vlastnictví fyzické osoby (fyzických osob); rovněž právo
společného osobního užívání pozemku, na němž stojí obytný dům s bytem
(byty)
ve vlastnictví občana (občanů), mění se dnem účinnosti tohoto zákona na
podílové spoluvlastnictví fyzických osob.
(8) Za podmínek stanovených v zákoně č. 52/1966 Sb., o osobním
vlastnictví k bytům, ve znění zákona č. 30/1978 Sb., mohou od účinnosti
tohoto zákona nabývat byty a nebytové prostory do vlastnictví i právnické
osoby.
§ 873
Při dědění se použije právo platné v den smrti zůstavitele. Byla-li však
závěť pořízena před účinností tohoto zákona, posuzuje se její platnost
podle
dosavadních předpisů. To platí i o platnosti vydědění.
§ 874
Práva a povinnosti z omezení převodu nemovitosti, jež vzniklo před
účinností tohoto zákona, se řídí dosavadními předpisy.
§ 875
(1) Zájmová sdružení, jež vznikla podle § 360a a 360b hospodářského
zákoníku, zájmové organizace, jež vznikly podle § 42 zákona č. 162/1990
Sb.,
o zemědělském družstevnictví, a zájmové organizace a společné zájmové
organizace, jež vznikly podle § 35 a 36 zákona č. 176/1990 Sb., o bytovém
spotřebním, výrobním a jiném družstevnictví, se považují za sdružení podle
§
20f tohoto zákona. Tato sdružení jsou povinna se registrovat podle § 20i
do
šesti měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona.
(2) Dosavadní nadace se považují za nadace podle § 20b až 20e tohoto
zákona.
§ 876
(1) Vztahy trvalého užívání podle § 70 zákona č. 109/1964 Sb.,
hospodářský zákoník, se posuzují podle dosavadních předpisů až do doby
vydání
zvláštního zákona.
(2) Hospodářské smlouvy o dočasném užívání majetku za úplatu podle § 348
hospodářského zákoníku se mění od účinnosti tohoto zákona na nájemní
smlouvy.
Je-li užívání majetku podle § 348 hospodářského zákoníku sjednáno
bezúplatně,
mění se ode dne účinnosti tohoto zákona na smlouvu o zápůjčce.
§ 877
(1) Ceny, úplaty a jiná peněžitá plnění, která jsou předmětem úpravy
podle tohoto zákona a na něž se vztahuje obecně závazný právní předpis o
cenách, se považují za ceny podle tohoto předpisu.
(2) Pokud se v tomto zákoně používá pojmu "obecně závazný právní předpis
o cenách", rozumí se tím zákon č. 526/1990 Sb., o cenách.
HLAVA ŠESTÁ
§ 879
(1) Vlastnické vztahy k nemovitostem vyskytujícím se jen na území České
republiky nebo Slovenské republiky (zejména například tzv. osadnické
vztahy,
urbariáty a komposesoráty) upraví zákon národní rady příslušné republiky.
(2) Zákony národních rad stanoví, kdo a jakým způsobem zajišťuje bytové
náhrady (náhradní byty a náhradní ubytování).
Účinnost zákona
§ 880
Tento zákoník nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1964.
Zákon č. 58/1969 Sb. ze dne 5. června 1969 o odpovědnosti za škodu
způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem
nabyl účinnosti dne 1. července 1969; zákon č. 131/1982 Sb. ze dne 9.
listopadu 1982, kterým se mění a doplňuje občanský zákoník a upravují
některé
další majetkové vztahy, nabyl účinnosti dne 1. dubna 1983, s výjimkou
ustanovení § 489a, které nabylo účinnosti již dnem 1. ledna 1983; zákon č.
94/1988 Sb. ze dne 15. června 1988 o bytovém, spotřebním a výrobním
družstevnictví, nabyl účinnosti dne 1. července 1988; zákon č. 188/1988
Sb.
ze dne 14. prosince 1988, kterým se mění a doplňuje zákoník práce, nabyl
účinnosti dne 1. ledna 1989; zákon č. 87/1990 Sb. ze dne 28. března 1990,
kterým se mění a doplňuje občanský zákoník, nabyl účinnosti dne 29. března
1990; zákon č. 105/1990 Sb. ze dne 18. dubna 1990 o soukromém podnikání
občanů, nabyl účinnosti dne 1. května 1990; zákon č. 116/1990 Sb. ze dne
23.
dubna 1990 o nájmu a podnájmu nebytových prostor, nabyl účinnosti dne 1.
května 1990; zákon č. 87/1991 Sb. ze dne 21. února 1991 o mimosoudních
rehabilitacích, nabyl účinnosti dne 1. dubna 1991; zákon č. 509/1991 Sb.
ze
dne 5.listopadu 1991, kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský
zákoník,
nabyl účinnosti dne 1. ledna 1992.
Dubček v. r.
1) Např. § 261 odst. 2 obchodního zákoníku.
2) § 1 zákona ČNR č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich
působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících.
2) § 1 zákona SNR č. 472/1990 Sb., o organizaci místní státní správy.
3) Např.: zákon č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových
křivd, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních
rehabilitacích, zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě
a jinému zemědělskému majetku.
4) Zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání.
5) § 1 zákona č. 53/1966 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve
znění
zákona č. 75/1976 Sb.;
5)§ 2 zákona č. 61/1977 Sb., o lesích.
6) Zákon č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor.
7) § 11 odst. 3 zákona č. 158/1989 Sb., o bankách a spořitelnách.