210/2005 Sb.
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem České republiky
Ústavní soud rozhodl dne 22. března 2005 v plénu ve složení JUDr. Stanislav
Balík, JUDr. František Duchoň, JUDr. Vojen Güttler, JUDr. Pavel Holländer, JUDr.
Ivana Janů, JUDr. Dagmar Lastovecká, JUDr. Jiří Mucha, JUDr. Jiří Nykodým, JUDr.
Pavel Rychetský, JUDr. Miloslav Výborný a JUDr. Eliška Wagnerová (soudce zpravodaj)
ve věci návrhu ministra vnitra Mgr. Františka Bublana na zrušení obecně závazné vyhlášky
města Prostějova č. 8/2003 o náhradách za ekologickou újmu při záboru veřejné zeleně
v majetku města Prostějova,
takto:
Obecně závazná vyhláška města Prostějova č. 8/2003 o náhradách za ekologickou
újmu při záboru veřejné zeleně v majetku města Prostějova se ruší pro rozpor s §
10 písm. c) zákona o obcích interpretovaným v souladu s čl. 11 odst. 5 Listiny
základních práv a svobod dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.
Odůvodnění
I.
Návrhem ze dne 16.11.2004 splňujícím obsahové i formální náležitosti podle
zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále
"zákon o Ústavním soudu"), se ministr vnitra domáhá zrušení obecně závazné vyhlášky
města Prostějova č. 8/2003 o náhradách za ekologickou újmu při záboru veřejné
zeleně v majetku města Prostějova pro její rozpor se zákonem.
Citovaná vyhláška nabyla účinnosti dne 1.1.2004. Opatřením ze dne 12.10.2004
č. j. MS-1655/2-2004 zahájilo Ministerstvo vnitra správní řízení o pozastavení účinnosti
tohoto právního předpisu. Rozhodnutí o pozastavení účinnosti citovaného právního
předpisu ze dne 12.10.2004 č. j. MS-1655/2-2004 bylo doručeno městu Prostějovu dne
1.11.2004. Protože město Prostějov nezjednalo nápravu, podal navrhovatel Ústavnímu
soudu návrh podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")
a § 64 odst. 2 písm. g) zákona o Ústavním soudu na zrušení této vyhlášky. Znění
citované obecně závazné vyhlášky je následující:
OBECNĚ ZÁVAZNÁ VYHLÁŠKA č. 8/2003 o náhradách za ekologickou újmu při záboru veřejné zeleně v majetku města Prostějova Zastupitelstvo města Prostějova vydalo dne 18.11.2003 v souladu s ustanovením § 10 písm. c) a § 84 odst. 2 písm. i) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, tuto obecně závaznou vyhlášku. Článek 1 Předmět úpravy (1) Město Prostějov touto obecně závaznou vyhláškou stanoví v zájmu ochrany a rozvoje veřejné zeleně v majetku města Prostějova náhradu za ekologickou újmu při záboru veřejné zeleně a za kácení dřevin rostoucích mimo les, které jsou ve vlastnictví města Prostějova. (2) Tato obecně závazná vyhláška dále stanoví podrobnosti náhrady za ekologickou újmu, zejména výši náhrady, její splatnost a způsob placení. Článek 2 Vymezení některých pojmů Podle této obecně závazné vyhlášky se rozumí: a) veřejnou zelení veřejně přístupná zeleň na pozemcích v majetku města Prostějova, zejména veškeré trávníky, včetně záhonů, jakož i jednotlivě rostoucí stromy, b) záborem veřejné zeleně jakákoliv činnost, která povede k trvalému odstranění trávníku nebo jiné veřejné zeleně v souvislosti s výstavbou nebo zřízením zejména odstavného stání, parkoviště, vjezdu, případně reklamní plochy a dalších ploch, c) dřevinou rostoucí mimo les jakákoliv dřevina v majetku města Prostějova rostoucí na pozemcích v majetku města Prostějova, d) správcem zeleně město Prostějov nebo jím oprávněný uživatel nebo osoba, se kterou město Prostějov jako vlastník pozemku nebo jím oprávněný uživatel uzavře dohodu o údržbě zeleně, e) náhradou za ekologickou újmu finanční úhrada za požadovaný zábor veřejné zeleně nebo kácení dřeviny v majetku města Prostějova. Článek 3 Výše náhrady za ekologickou újmu (1) Náhrada za ekologickou újmu při záboru veřejné zeleně se stanoví ve výši 250 Kč za každý i započatý 1 m2 veřejné zeleně. (2) Náhrada za ekologickou újmu při kácení dřeviny rostoucí mimo les se stanoví ve výši 5 000 Kč za každou dřevinu. Článek 4 Splatnost náhrady za ekologickou újmu a způsob jejího placení (1) Každý, na jehož žádost příslušný orgán města Prostějova schválil pronájem nebo prodej pozemku k účelu spojenému se záborem veřejné zeleně, zaplatí náhradu za ekologickou újmu v příslušné výši před uzavřením nájemní nebo kupní smlouvy. Pokud náhrada za ekologickou újmu nebude městu Prostějovu zaplacena, nájemní nebo kupní smlouva nebude uzavřena. Náhrada za ekologickou újmu při záboru veřejné zeleně není součástí nájemného z pozemku nebo kupní ceny za pozemek při koupi pozemku. (2) Každý, v jehož zájmu je podána žádost o povolení kácení dřeviny rostoucí mimo les, zaplatí náhradu za ekologickou újmu ve výši 5 000 Kč za každou dřevinu. Po uhrazení této částky požádá odbor správy majetku města v zastoupení vlastníka pozemku města Prostějova orgán státní správy o povolení kácení dřeviny rostoucí mimo les. V případě, že bude orgánem státní správy vydáno rozhodnutí o nepovolení kácení dřeviny mimo les, bude zaplacená náhrada ve stejné výši vrácena tomu, kdo ji uhradil, a to do 1 měsíce od nabytí právní moci rozhodnutí1). (3) Náhradu za ekologickou újmu lze zaplatit a) bezhotovostním převodem z účtu vedeného u banky na příslušný účet města Prostějova, b) v hotovosti 1. prostřednictvím peněžního ústavu nebo držitele poštovní licence na příslušný účet města Prostějova, 2. zaměstnancům pověřeným městem Prostějovem přijímat platby v hotovosti; na přijatou platbu je zaměstnanec povinen vydat potvrzení. (4) Za den platby náhrady za ekologickou újmu se považuje a) u bezhotovostních převodů z účtu banky den, kdy byla částka poukázána, b) u plateb v hotovosti den, kdy banka, držitel poštovní licence nebo zaměstnanec pověřený městem Prostějovem částku přijali nebo převzali. Článek 5 Společná ustanovení (1) Průběžnou kontrolu dodržování této vyhlášky zajišťují zaměstnanci města Prostějova zařazení do odboru správy majetku města, odboru komunálních služeb a odboru životního prostředí Městského úřadu v Prostějově. (2) Touto obecně závaznou vyhláškou nejsou dotčena práva a povinnosti stanovené zvláštními předpisy2). Článek 6 Účinnost Tato obecně závazná vyhláška nabývá účinnosti dnem 1.1.2004. ------------------------------------------------------------------ 1) § 8 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů 2) např. zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny
II.
Navrhovatel ve svém podání tvrdí, že předmětná vyhláška je v rozporu se
zákonem, neboť stanovuje povinnosti (zákazy) bez zákonného základu a nad rámec samostatné
působnosti obce, což je v rozporu s čl. 2 odst. 3 a čl. 4 odst. 1 Listiny základních
práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 2 odst. 4 a čl. 104 odst. 3 Ústavy.
Konkrétně namítá, že v žádném zákoně není stanoveno zákonné zmocnění, které by
dávalo možnost obci upravit problematiku náhrady ekologické újmy závaznou vyhláškou,
tedy obec v citované vyhlášce upravuje záležitosti nad rámec samostatné působnosti.
Dále navrhovatel poukazuje na skutečnost, že definice obsažené ve vyhlášce ("ekologická
újma", "dřevina rostoucí mimo les") se liší od zákonných definic daných termínů.
K ustanovení čl. 3 odst. 1 a 2 vyhlášky pak navrhovatel uvádí, že dosud nebyl
přijat zákon, který by závazně stanovoval způsob výpočtu ekologické újmy, a proto
ani obec nemůže v tomto případě upravovat náhradu za způsobenou ekologickou újmu,
neboť k tomu bude příslušný státní orgán. Poukazuje také na to, že obec nemůže
v obecně závazné vyhlášce stanovovat smluvní podmínky soukromoprávního vztahu
ani nemůže, není-li k tomu navíc zmocněna zákonem, stanovovat správní poplatky
nebo občanskoprávní náhrady. Vzhledem k tomu ministr vnitra navrhuje, aby v záhlaví
citovaná vyhláška byla nálezem Ústavního soudu zrušena.
Účastník řízení, město Prostějov, se k návrhu ministra vnitra vyjádřil
tak, že s jeho argumentací nesouhlasí, neboť se domnívá, že přijetím uvedené vyhlášky
nedošlo k překročení zákonné úpravy dané zákonem o obcích. Ke konkrétním námitkám
navrhovatele uvádí, že pojem "ekologická újma" je sice definován v zákoně č. 17/1992
Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů, ale to samo o sobě nemůže
znamenat, že při použití tohoto sousloví mu nemůže být dán jiný širší či svým
charakterem jinak specifikovaný obsah, když v konkrétním případě předmětná vyhláška
tento pojem používá jako určitou specifikaci názvu vyhlášky, který má charakterizovat
její předmět a náplň, a když dále ve svém textu již nijak nespecifikuje tento
pojem. Stejně tak má za to, že pojem "kácení dřevin" je v zákoně č. 114/1992
Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, uváděn jako pojem
zcela obecný, což je logické, pokud kácení dřevin chápeme jako lidskou činnost
a nikoli činnost přírodní, která jde mimo lidskou vůli. Dále uvádí, že výše citovanou
vyhláškou nedošlo k porušení čl. 2 odst. 4 Ústavy, resp. čl. 4 odst. 1 Listiny,
protože tato vyhláška byla vydána v zákonem předvídané formě a v mezích pravomoci
orgánu, který je k tomu ze zákona oprávněn, a takto upravuje vztahy mezi územní
samosprávou a obyvatelstvem, které v rámci územní samosprávy žije, což jsou
vztahy, respektive mohou být vztahy svým obsahem rozdílné ve smyslu vztahu
občan - stát, občan - obec. Citovaná vyhláška neporušuje ani ustanovení čl. 104
odst. 3 Ústavy, jelikož byla vydána v rámci ustanovení § 35 odst. 1 zákona č.
128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, když
touto vyhláškou je realizováno oprávnění, že do samostatné působnosti obce
patří spravování záležitostí, které jsou v zájmu obce a jejích občanů. Dle názoru
města Prostějova nemůže obstát ani argument navrhovatele o zásahu do soukromoprávních
vztahů, jelikož tato námitka nemá oporu v zákoně ani filozofii právního řádu
České republiky, když jako příklad pro podporu tohoto argumentu je třeba uvést,
že obec má právo v rámci vyhlášení záměru prodeje či pronájmu majetku patřícího
obci stanovit různé podmínky, kterými může podmínit uzavření příslušné smlouvy,
když rozhodně jediným kritériem nemusí být cena. Takto vyhlášený záměr prodeje
či pronájmu je veřejnoprávním aktem a pokud by se přistoupilo na filozofii uvedenou
navrhovatelem, pak by byl tento postup protiústavní. K námitce navrhovatele,
že stanovení náhrady je formou správního poplatku, nemá dle města Prostějova
tato námitka oporu ve výkladu tohoto pojmu, protože jde o stanovení priority
penuciární (zřejmě zde myšleno "pekuniární") náhrady namísto restituční, když
uvedená platba je zcela jednoznačně určena do zvláštní kapitoly rozpočtu obce,
ze které za takto uhrazené poplatky je hrazen rozvoj veřejné zeleně v obci a
podporována bioflóra. Vzhledem k uvedenému účastník navrhuje, aby Ústavní soud
návrh ministra vnitra zamítl.
Veřejný ochránce práv se k výzvě Ústavnímu soudu, zda jako vedlejší účastník
hodlá vstoupit do řízení (§ 69 odst. 2 zákona o Ústavním soudu), vyjádřil, že
do řízení nevstoupí.
III.
Ústavní soud poté, co zkonstatoval formální přípustnost podaného návrhu,
zkoumal ve smyslu ustanovení § 68 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, zda napadená
obecně závazná vyhláška byla vydána ústavně předepsaným způsobem. Citovaná obecně
závazná vyhláška byla řádně přijata na 12. zasedání Zastupitelstva města Prostějova
dne 18.11.2003 dvaceti šesti hlasy za přítomnosti třiceti zastupitelů (z celkového
počtu 35), přičemž jeden zastupitel se hlasování zdržel, tři zastupitelé nehlasovali,
jeden byl nepřítomen a čtyři omluveni. Vyvěšena byla dne 28.11.2003 a sňata dne
17.12.2003. Citovaná obecně závazná vyhláška tedy byla přijata předepsaným
způsobem orgánem k tomu zmocněným [§ 12 odst. 1, § 84 odst. 2 písm. i), § 87
zákona č. 128/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Další podmínkou řízení podle § 64 odst. 2 zákona o Ústavním soudu je
také požadavek, aby během řízení nedošlo ke zrušení či pozbytí platnosti právního
předpisu, podle kterého je hodnocena zákonnost a ústavnost napadeného předpisu,
resp. ke zrušení či pozbytí platnosti těch právních předpisů, jejichž porušení
navrhovatel namítá. V daném případě došlo během řízení o podaném návrhu ke zrušení
zákona č. 368/1992, o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, který
byl s účinností k 16.1.2005 nahrazen zákonem č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích.
Na podaný návrh však tato změna nemá vliv.
IV.
Ústavní soud zvolil pro přezkoumání napadené obecně závazné vyhlášky
následující test:
1. Přezkoumání pravomoci obce vydávat obecně závazné vyhlášky.
2. Přezkoumání otázky, zda se obec při vydávání obecně závazné vyhlášky
nepohybovala mimo zákonem vymezené věcnou působnost (jednání ultra vires).
3. Vyřešení otázky, zda obec při vydávání obecně závazné vyhlášky nezneužila
zákonem jí svěřenou působnost.
4. Přezkum obsahu vyhlášky z hlediska "nerozumnosti" (unreasonabless).
Přitom je třeba uvést, že prvá dvě kritéria jsou kritérii formálními, zbylá
dvě se vztahují k samotnému obsahu napadeného předpisu, byť i tato dvě poslední kritéria
vykazují aspekty jednání ultra vires (v materiálním slova smyslu).
Ad 1. Ustanovením čl. 104 odst. 3 Ústavy, podle kterého mohou zastupitelstva
v mezích své působnosti vydávat obecně závazné vyhlášky, byly obce nadány pravomocí
vydávat obecně závazné vyhlášky. V tomto smyslu Ústavní soud navazuje na rozhodnutí,
které učinil ve věci sp. zn. Pl. ÚS 5/99, publikované pod č. 216/1999 Sb. a uveřejněné
ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále jen "Sbírka rozhodnutí"), svazek
15, nález č. 112. Z uvedeného plyne, že na tuto normotvorbu obcí nutno pohlížet
jako na originární tvorbu práva.
Protože napadená obecně závazná vyhláška byla vydána zastupitelstvem obce
způsobem, který je rozveden v bodu III. tohoto nálezu, lze uzavřít, že obec postupovala
co do výkonu pravomoci ústavně souladným způsobem.
Ad 2. Rozvedením shora zmíněného čl. 104 odst. 3 Ústavy ve smyslu stanovení
působnosti obcí vydávat obecně závazné vyhlášky je ustanovení § 35 odst. 3 písm.
a) zákona č. 128/2000, o obcích (obecní zřízení). Podle tohoto ustanovení se
obec při výkonu samostatné působnosti (ve smyslu ustanovení § 35 odst. 1 zákona
o obcích) řídí při vydávání obecně závazných vyhlášek zákonem. Tomuto zákonnému
příkazu odpovídá vymezení věcných oblastí, v nichž je obec oprávněna originárně,
tj. bez zákonného zmocnění v pravém smyslu (nález sp. zn. Pl. ÚS 3/95, publikovaný
pod č. 265/1995 Sb. a uveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, svazek 4, nález č. 59)
tvořit právo.
Z § 10 písm. c) zákona o obcích vyplývá, že obec je oprávněna v samostatné
působnosti ukládat povinnosti obecně závaznou vyhláškou mimo jiné i k ochraně životního
prostředí, zeleně v zástavbě a ostatní veřejné zeleně (veřejná zeleň). Toto oprávnění
obce, byť v jiné věcně vymezené oblasti samostatné působnosti, reflektoval i nález
sp. zn. Pl. ÚS 4/2000, publikovaný pod č. 51/2001 Sb. a uveřejněný ve Sbírce
rozhodnutí, svazek 20, nález č. 189.
Pokud tedy obec ve shora vymezené oblasti vydává obecně závaznou vyhlášku,
nelze takové jednání považovat za jednání ultra vires, jinými slovy, obec se v takovém
případě pohybuje ve věcné oblasti, která jí zákonem byla svěřena do její samostatné
působnosti.
V daném případě je předmětem napadené obecně závazné vyhlášky stanovení
náhrady za ekologickou újmu při záboru veřejné zeleně a za kácení dřevin rostoucích
mimo les, které jsou ve vlastnictví města Prostějova, a to v zájmu ochrany a rozvoje
veřejné zeleně v majetku města Prostějova.
Namítá-li navrhovatel, že zákon neobsahuje zákonné zmocnění, které by dávalo
obci možnost upravit si tuto problematiku obecně závaznou vyhláškou, tedy, že město
Prostějov upravuje v obecně závazné vyhlášce záležitosti mimo rámec své samostatné
působnosti, nelze s jeho argumentací zcela souhlasit. Z výše uvedeného totiž jasně
plyne, že do věcně vymezené samostatné působnosti obce patří ukládání povinností
na poli životního prostředí a specificky ve vztahu k veřejné zeleni. Z tohoto pohledu
nelze obci vytknout, že by vystoupila z mezí zákonem stanovených pro její věcně vymezenou
samostatnou působnost v oblasti vydávání obecně závazných vyhlášek, tj. nelze bez
dalšího tvrdit, že obec jednala ultra vires při výkonu zákonem jí svěřené působnosti.
Ad 3. Jinou otázkou ovšem je, zda obec nezneužila zákonem jí svěřenou věcně
vymezenou samostatnou působnost.
Zneužití této působnosti představuje výkon moci v zákonem svěřené oblasti
1. cestou sledování účelu, který není zákonem aprobován, 2. cestou opomíjení relevantních
úvah při přijímání rozhodnutí nebo naopak 3. přihlížení k nerelevantním úvahám (srov.
O. Hood Philips, Paul Jackson: Constitutional and Administrative Law, 7. Edition,
Sweet and Maxwell, London 1987, str. 666 a násl.).
V daném případě měla být deklarovaným účelem obecně závazné vyhlášky ochrana
a rozvoj veřejné zeleně v majetku města Prostějova, přičemž prostředkem k dosažení
tohoto účelu bylo stanovení náhrady "za ekologickou újmu při záboru veřejné zeleně
a kácení dřevin rostoucích mimo les, které jsou ve vlastnictví města Prostějova"
(čl. 1 odst. 1 napadené obecně závazné vyhlášky). Jinými slovy, zákon [§ 10 písm.
c) zákona o obcích] sice obci svěřuje ukládání povinností na poli životního prostředí
a veřejné zeleně, avšak obsah těchto povinností nelze stanovit tak, že se dostane
do rozporu s kogentními zákonnými normami nebo s ústavním pořádkem.
Jakkoli vyhláška nazývá finanční plnění "náhradou", stanoví zároveň, že
tato "náhrada za zábor veřejné zeleně" není součástí nájemného z pozemku ani součástí
kupní ceny za pozemek (čl. 4 odst. 1 napadené obecně závazné vyhlášky). Nejde-li
tedy o součást smluvního plnění, je zřejmé, že jde o platbu odvedenou obci za účelem
zabezpečení jejího zájmu, resp. zájmu jejích občanů, kteří mají (dle názoru obce
- viz její vyjádření) prospěch ze zabezpečování tohoto zájmu. Adresát norem v obecně
závazné vyhlášce obsažených tak má odvádět obci svou podstatou veřejnou dávku za
účelem získání prospěchu, který je mu obcí poskytován, i když ne vždy půjde o zcela
ekvivalentní vzájemné plnění. Platba má být vybírána jednorázově. Z této charakteristiky
vyplývá, že platbu předvídanou napadenou obecně závaznou vyhláškou, která je samotnou
vyhláškou označována jako náhrada, je třeba z povahy zaváděného právního institutu
považovat za poplatek, který ovšem zákon (v daném případě zákon č. 565/1990 Sb.,
o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů) nepředvídá (viz Slovník
veřejného práva Československého, sv. III, Brno 1934, str. 204, nebo M. Bakeš
a kol., Finanční právo, 3. vydání, C. H. Beck, Praha 2003, str. 21, 85, 195,
325).
Ústavní soud k výše uvedenému dodává, že zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně
přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, předvídá v ustanovení § 9 odst.
3 vydání zvláštního zákona, kterým by byl do rozpočtu obce stanoven odvod za
kácení dřevin. Vzhledem k tomu, že takový zákon dosud nebyl vydán, neexistuje
ani zákonný podklad pro úpravu obsaženou v napadené obecně závazné vyhlášce.
Povinnost, kterou má obec možnost uložit v rámci věcně vymezené samostatné
působnosti ve smyslu § 10 zákona o obcích je tudíž třeba interpretovat tak, aby
se ukládaný zákaz či příkaz nedostal do rozporu s kogentními zákonnými normami
nebo dokonce s ústavním pořádkem. V daném případě plyne restriktivní výklad §
10 zákona o obcích především z čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod,
podle něhož daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona. Tímto zákonem
je na úrovni obecních poplatků výše zmíněný zákon č. 565/1990 Sb., o místních
poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Nové poplatky tedy obec nesmí stanovit
obecně závaznou vyhláškou ani v oblasti věcně vymezené samostatné působnosti,
takové oprávnění náleží toliko Parlamentu České republiky.
Tím, že napadená obecně závazná vyhláška zavedla, sice v rozsahu věcně
vymezené samostatné působnosti obce, právní institut - poplatek, a přitom přehlédla,
že jeho zavedení je vyhrazeno toliko zákonu, dopustila se obec zneužití své věcně
vymezené samostatné působnosti tak, že její výkon realizovala při současném opomenutí
vzít v potaz příkaz plynoucí z ústavního pořádku, tj. z čl. 11 odst. 5 Listiny základních
práv a svobod při aplikaci a interpretaci § 10 písm. c) zákona o obcích.
Vzhledem k tomuto zjištění považuje Ústavní soud za nadbytečné zabývat
se dalšími výhradami uváděnými navrhovatelem, neboť samo uvedené zjištění musí vést
ke zrušení napadené obecně závazné vyhlášky.
Z téhož důvodu také již nebylo možné přistoupit k aplikaci 4. kroku shora
uvedeného testu.
Vzhledem k výše uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu, než vyhovět návrhu ministra
vnitra a vyhlášku města Prostějova č. 8/2003 o náhradách za ekologickou újmu při
záboru veřejné zeleně v majetku města Prostějova zrušit bez nařízení ústního jednání
se souhlasem účastníků řízení v celém rozsahu pro její rozpor s § 10 písm. c) zákona
o obcích interpretovaným v souladu s čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a
svobod. Citovaná obecně závazná vyhláška bude zrušena v celém rozsahu dnem uveřejnění
tohoto nálezu ve Sbírce zákonů (§ 70 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Předseda Ústavního soudu:
JUDr. Rychetský v. r.