214/1998 Sb.
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Změna: 32/2020 Sb.m.s.
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 13. června 1997 byla v Lublani
podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Slovinskou republikou o zamezení dvojího
zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku.
Se Smlouvou
vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky ji ratifikoval.
Smlouva
vstoupila v platnost v souladu s ustanovením svého článku 28 odst. 2 dnem 28. dubna
1998. Na základě odstavce 3 téhož článku se dnem 1. ledna 1999 ve vztazích mezi Českou
republikou a Slovinskou republikou přestane provádět Smlouva mezi Československou
socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávie o zamezení
dvojího zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku podepsaná dne 2. listopadu 1981,
vyhlášená pod č. 99/1983 Sb.
České znění Smlouvy se vyhlašuje současně. Do anglického
znění Smlouvy, jež je pro její výklad rozhodné, lze nahlédnout na Ministerstvu zahraničních
věcí a Ministerstvu financí.
SMLOUVA
mezi Českou republikou a Slovinskou republikou o zamezení dvojího zdanění a
zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku
Česká republika a Slovinská republika,
zamýšlejíce vylučovat dvojí zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku, a to
aniž by byly vytvářeny příležitosti k nezdanění nebo ke sníženému zdanění skrze daňové
úniky či prostřednictvím vyhýbání se daňové povinnosti (včetně prostřednictvím uspořádání,
která se nazývají "treaty-shopping" a která jsou zacílena na získání úlev stanovených
ve Smlouvě, a to v nepřímý prospěch rezidentů třetích jurisdikcí),
se dohodly takto:
Čl.1
Osoby, na které se Smlouva vztahuje
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště či sídlo v jednom
nebo obou smluvních státech (rezidenti).
Čl.2
Daně, na které se Smlouva vztahuje
1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu a z majetku ukládané jménem
každého ze smluvních států nebo jeho nižších správních útvarů nebo místních úřadů,
ať je způsob vybírání jakýkoli.
2. Za daně z příjmu a z majetku se považují všechny daně vybírané z celkového
příjmu, z celkového majetku nebo z částí příjmu nebo majetku, včetně daní ze zisků
ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku, daní z celkového objemu mezd či platů
vyplácených podniky a rovněž daní z přírůstku majetku.
3. Současné daně, na které se Smlouva vztahuje, jsou zejména:
a) v České
republice: (dále nazývané "česká daň");
(i) daň z příjmů fyzických osob;
(ii) daň z příjmů právnických osob;
(iii)
daň z nemovitostí;
b) ve Slovinsku: (dále nazývané "slovinská daň").
(i) daň ze zisků právnických
osob;
(ii) daň z příjmů fyzických osob, včetně mezd a platů, příjmů ze zemědělských
činností, příjmů z podnikání, zisků ze zcizení majetku a příjmů z nemovitého a movitého
majetku;
(iii) daň z majetku;
4. Tato smlouva se bude rovněž vztahovat na jakékoliv daně stejného nebo
v zásadě podobného druhu, které budou ukládány po podpisu Smlouvy vedle nebo místo
současných daní. Příslušné úřady smluvních států si vzájemně sdělí veškeré podstatné
změny, které budou provedeny v jejich příslušných daňových zákonech.
Čl.3
Všeobecné definice
1. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:
a) výraz "Česká republika" označuje území České republiky, na kterém jsou, podle
českých právních předpisů a v souladu s mezinárodním právem, vykonávána svrchovaná
práva České republiky;
b) výraz "Slovinsko" označuje Slovinskou republiku, a pokud
je použit v zeměpisném významu, označuje území Slovinské republiky, včetně výsostných
vod a jakékoli jiné oblasti v moři a ve vzduchu, kde Slovinská republika, v souladu
s mezinárodním právem, vykonává svrchovaná práva a jurisdikci;
c) výrazy "jeden smluvní
stát" a "druhý smluvní stát" označují, podle souvislosti, Českou republiku nebo Slovinsko;
d)
výraz "osoba" zahrnuje fyzickou osobu, společnost a všechna jiná sdružení osob;
e)
výraz "společnost" označuje jakoukoliv právnickou osobu nebo nositele práv považovaného
pro účely zdanění za právnickou osobu;
f) výrazy "podnik jednoho smluvního státu"
a "podnik druhého smluvního státu" označují, podle souvislosti, podnik provozovaný
rezidentem jednoho smluvního státu a podnik provozovaný rezidentem druhého smluvního
státu;
g) výraz "státní příslušník" označuje:
(i) každou fyzickou osobu, která je
státním občanem některého smluvního státu;
(ii) každou právnickou osobu, osobní společnost
nebo sdružení zřízené podle právních předpisů platných v některém smluvním státě;
h)
výraz "mezinárodní doprava" označuje jakoukoli dopravu lodí, letadlem, silničním
nebo železničním vozidlem provozovanou podnikem, který má místo svého skutečného
vedení v jednom smluvním státě, vyjma případů, kdy je loď, letadlo, silniční nebo
železniční vozidlo provozováno pouze mezi místy v druhém smluvním státě;
i) výraz
"příslušný úřad" označuje:
(i) v případě České republiky ministra financí nebo jeho
zmocněného zástupce;
(ii) v případě Slovinska ministerstvo financí nebo jeho zmocněného
zástupce.
2. Pokud jde o provádění Smlouvy smluvním státem, bude mít každý výraz, který
v ní není definován, takový význam, jenž mu náleží podle práva tohoto státu, které
upravuje daně, na které se Smlouva vztahuje, pokud souvislost nevyžaduje odlišný
výklad.
Čl.4
Rezident
1. Výraz "rezident jednoho smluvního státu" označuje pro účely této smlouvy
každou osobu, která je podle právních předpisů tohoto státu podrobena v tomto státě
zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, místa vedení nebo jakéhokoli jiného
podobného kritéria. Tento výraz však nezahrnuje žádnou osobu, která je podrobena
zdanění v tomto státě pouze z důvodu příjmu ze zdrojů v tomto státě nebo majetku
tam umístěného.
2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem obou
smluvních států, bude její postavení určeno následujícím způsobem:
a) předpokládá
se, že tato osoba je rezidentem toho státu, ve kterém má stálý byt; jestliže má stálý
byt v obou státech, předpokládá se, že je rezidentem toho státu, ke kterému má užší
osobní a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů);
b) jestliže nemůže být určeno,
ve kterém státě má tato osoba středisko svých životních zájmů nebo jestliže nemá
stálý byt v žádném státě, předpokládá se, že je rezidentem toho státu, ve kterém
se obvykle zdržuje;
c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo
v žádném z nich, předpokládá se, že je rezidentem toho státu, jehož je státním příslušníkem;
d)
jestliže je tato osoba státním příslušníkem obou států nebo žádného z nich, upraví
příslušné úřady smluvních států tuto otázku vzájemnou dohodou.
3. Jestliže osoba jiná než osoba fyzická je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem
obou smluvních států, předpokládá se, že je rezidentem toho státu, v němž se nachází
místo jejího skutečného vedení.
Čl.5
Stálá provozovna
1. Výraz "stálá provozovna" označuje pro účely této smlouvy trvalé místo
pro podnikání, jehož prostřednictvím je zcela nebo zčásti vykonávána činnost podniku.
2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:
a) místo vedení;
b) závod;
c)
kancelář;
d) továrnu;
e) dílnu; a
f) důl, naleziště nafty nebo plynu, lom nebo jakékoliv
jiné místo, kde se těží přírodní zdroje.
3. Výraz "stálá provozovna" rovněž zahrnuje:
a) staveniště, stavbu, montáž
nebo instalační projekt nebo dozor s tím spojený, avšak pouze trvá-li taková stavba,
projekt nebo dozor déle než dvanáct měsíců;
b) poskytování služeb, včetně poradenských
nebo manažerských služeb, podnikem jednoho smluvního státu prostřednictvím zaměstnanců
nebo jiných pracovníků najatých podnikem pro tento účel, avšak pouze pokud činnosti
takového charakteru trvají na území druhého smluvního státu po jedno nebo více období
přesahující v úhrnu šest měsíců v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období.
4. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku se předpokládá, že
výraz "stálá provozovna" nezahrnuje:
a) zařízení, které se využívá pouze za účelem
uskladnění, vystavení nebo dodání zboží patřícího podniku;
b) zásobu zboží patřícího
podniku, která se udržuje pouze za účelem uskladnění, vystavení nebo dodání;
c) zásobu
zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem zpracování jiným podnikem;
d)
trvalé místo pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem nákupu zboží nebo shromažďování
informací pro podnik;
e) trvalé místo pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem
reklamy, poskytování informací, vědeckého výzkumu nebo podobných činností, které
mají pro podnik přípravný nebo pomocný charakter;
f) trvalé místo pro podnikání, které
se udržuje pouze k výkonu jakéhokoliv spojení činností uvedených v písmenech a) až
e), pokud celková činnost trvalého místa pro podnikání vyplývající z tohoto spojení
je přípravného nebo pomocného charakteru
.5. Jestliže bez ohledu na ustanovení odstavců 1a 2 osoba - jiná než nezávislý
zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 6 - jedná ve smluvním státě na účet podniku
a má a obvykle používá oprávnění, které jí dovoluje uzavírat smlouvy jménem podniku,
má se za to, že tento podnik má stálou provozovnu v tomto státě ve vztahu ke všem
činnostem, které tato osoba provádí pro podnik, pokud činnosti této osoby nejsou
omezeny na činnosti uvedené v odstavci 4, které, pokud by byly vykonávány prostřednictvím
trvalého místa pro podnikání, by nezakládaly z tohoto trvalého místa pro podnikání
stálou provozovnu podle ustanovení tohoto odstavce.
6. Nemá se za to, že podnik má stálou provozovnu ve smluvním státě jenom
proto, že v tomto státě vykonává svoji činnost prostřednictvím makléře, generálního
komisionáře nebo jakéhokoliv jiného nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají
v rámci své řádné činnosti.
7. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu,
ovládá nebo je ovládána společností, která je rezidentem druhého smluvního státu
nebo která v tomto druhém státě vykonává svoji činnost (ať prostřednictvím stálé
provozovny nebo jinak), neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou provozovnu
druhé společnosti.
Čl.6
Příjmy z nemovitého majetku
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z nemovitého majetku
(včetně příjmů ze zemědělství nebo lesnictví) umístěného ve druhém smluvním státě,
mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Výraz "nemovitý majetek" má takový význam, jenž mu náleží podle práva
smluvního státu, v němž je tento majetek umístěn. Výraz zahrnuje v každém případě
příslušenství nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář užívaný v zemědělství a lesnictví,
práva, pro která platí ustanovení občanského práva vztahující se na pozemky, právo
požívání nemovitého majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platby za těžení nebo
za přivolení k těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních zdrojů; lodě,
čluny a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy pobírané z přímého užívání, nájmu
nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy z nemovitého majetku
podniku a pro příjmy z nemovitého majetku užívaného k vykonávání nezávislého povolání.
Čl.7
Zisky podniků
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto státě,
pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé
provozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem,
mohou být zisky podniku zdaněny v druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v
jakém je lze přičítat této stálé provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v druhém
smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, přisuzují
se s výhradou ustanovení odstavce 3 v každém smluvním státě této stálé provozovně
zisky, které by byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala
stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela nezávislá
ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou.
3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady vynaložené
na cíle sledované stálou provozovnou, včetně výloh vedení a všeobecných správních
výloh takto vynaložených, ať vznikly ve státě, v němž je stálá provozovna umístěna,
či jinde.
4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky, které mají
být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení celkových zisků podniku jeho
různým částem, nic v odstavci 2 nevylučuje, aby tento smluvní stát stanovil zisky,
jež mají být zdaněny, tímto obvyklým rozdělením; použitý způsob rozdělení musí být
však takový, aby výsledek byl v souladu se zásadami stanovenými v tomto článku.
5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že pouze
nakupovala zboží pro podnik.
6. Zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, se pro účely předchozích
odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud neexistují dostatečné důvody pro
jiný postup.
7. Jestliže zisky zahrnují části příjmů, o nichž se pojednává odděleně v
jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena ustanoveními
tohoto článku.
Čl.8
Mezinárodní doprava
1. Zisky z provozování lodí, letadel, silničních nebo železničních vozidel
v mezinárodní dopravě podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž se nachází
místo skutečného vedení podniku.
2. Jestliže místo skutečného vedení podniku lodní dopravy je na palubě lodi,
považuje se za umístěné ve smluvním státě, ve kterém se nachází domovský přístav
lodi, nebo, není-li takový domovský přístav, ve smluvním státě, jehož je provozovatel
lodi rezidentem.
3. Ustanovení odstavce 1 platí také pro zisky plynoucí z účasti na poolu,
společném provozu nebo mezinárodní provozní organizaci.
Čl.9
Sdružené podniky
1. Jestliže
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo
na řízení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu nebo
b) tytéž osoby
se podílejí přímo nebo nepřímo na řízení, kontrole nebo jmění podniku jednoho smluvního
státu i podniku druhého smluvního státu
a jestliže v těchto případech jsou oba podniky
ve svých obchodních nebo finančních vztazích vázány podmínkami, které sjednaly nebo
jim byly uloženy a které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi nezávislými
podniky, mohou jakékoliv zisky, které by, nebýt těchto podmínek, byly docíleny jedním
z podniků, ale vzhledem k těmto podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků
tohoto podniku a následně zdaněny.2. Jestliže jeden smluvní stát zahrne do zisků podniku tohoto státu a následně
zdaní zisky, ze kterých byl podnik druhého smluvního státu zdaněn v tomto druhém
státě, a zisky takto zahrnuté jsou zisky, které by byly docíleny podnikem prvně zmíněného
státu, kdyby podmínky sjednané mezi oběma podniky byly takové, jaké by byly sjednány
mezi nezávislými podniky, upraví tento druhý stát vhodně částku daně uložené z těchto
zisků v tomto státě. Při stanovení této úpravy se vezme náležitý zřetel na jiná ustanovení
této smlouvy, a bude-li to nutné, příslušné úřady smluvních států se za tím účelem
vzájemně poradí.
3. Ustanovení odstavce 2 se nepoužije v případě podvodu, hrubé nedbalosti
nebo vědomého zanedbání.
Čl.10
Dividendy
1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem jednoho smluvního
státu, rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, jehož
je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to podle právních předpisů tohoto
státu, avšak jestliže skutečný vlastník dividend je rezidentem druhého smluvního
státu, daň takto uložená nepřesáhne:
a) 5 procent hrubé částky dividend, jestliže
skutečným vlastníkem je společnost, která přímo vlastní nejméně 25 procent majetku
společnosti vyplácející dividendy;
b) 15 procent hrubé částky dividend ve všech ostatních
případech.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace
těchto omezení. Tento odstavec se nedotýká zdanění zisků společnosti, z nichž jsou
dividendy vypláceny.3. Výraz "dividendy" použitý v tomto článku označuje příjmy z akcií nebo
jiných práv, s výjimkou pohledávek, s podílem na zisku, jakož i příjmy z jiných práv
na společnosti, které jsou podrobeny stejnému daňovému režimu jako příjmy z akcií
podle daňových zákonů státu, jehož je společnost, která rozdílí zisk, rezidentem.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník dividend,
který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, jehož
je rezidentem společnost vyplácející dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost
prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém
státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné a jestliže účast, pro kterou
se dividendy vyplácejí, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo stálé základně.
V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký
případ jde.
5. Jestliže společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu, dosahuje
zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento druhý stát zdanit dividendy
vyplácené společností, ledaže tyto dividendy jsou vypláceny rezidentu tohoto druhého
státu nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže ke stálé
provozovně nebo stálé základně, která je umístěna v tomto druhém státě, ani podrobit
nerozdělené zisky společnosti dani z nerozdělených zisků společnosti, i když vyplácené
dividendy nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů
majících zdroj v tomto druhém státě.
Čl.11
Úroky
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého
smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto úroky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž mají
zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník
úroků je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne 5 procent
hrubé částky úroků. Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob
aplikace tohoto omezení.
3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 2 budou úroky mající zdroj v jednom
smluvním státě a pobírané a skutečně vlastněné vládou druhého smluvního státu, včetně
nižších správních útvarů a místních úřadů, nebo centrální bankou tohoto státu osvobozeny
od zdanění v prvně zmíněném smluvním státě.
4. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek jakéhokoliv
druhu, ať zajištěných či nezajištěných zástavním právem na nemovitosti nebo majících
či nemajících právo účasti na zisku dlužníka, a zvláště příjmy z vládních cenných
papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů, včetně prémií a výher, které se vážou
k těmto cenným papírům, obligacím nebo dluhopisům. Penále ukládané za pozdní platbu
se nepovažují za úroky pro účely tohoto článku.
5. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník úroků,
který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, ve
kterém mají úroky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé
provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání
ze stálé základny tam umístěné a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny,
se skutečně váže k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se
použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
6. Předpokládá se, že úroky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem
je tento stát sám, nižší správní útvar, místní úřad nebo rezident tohoto státu. Jestliže
však plátce úroků, ať je nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním
státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž došlo k zadlužení,
z něhož jsou úroky placeny, a tyto úroky jdou k tíži takové stálé provozovny nebo
stálé základny, předpokládá se, že tyto úroky mají zdroj v tom státě, ve kterém je
stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.
7. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou placeny,
přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo
mezi oběma z nich a nějakou další osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se
skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto
článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude
v tomto případě zdaněna v souladu s právními předpisy každého smluvního státu s přihlédnutím
k ostatním ustanovením této smlouvy.
Čl.12
Licenční poplatky
1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu
druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto licenční poplatky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě,
v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný
vlastník licenčních poplatků je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená
nepřesáhne 10 procent hrubé částky licenčních poplatků. Příslušné úřady smluvních
států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace tohoto omezení.
3. Výraz "licenční poplatky" použitý v tomto článku označuje platby jakéhokoliv
druhu obdržené jako náhrada za užití nebo za právo na užití jakéhokoliv autorského
práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému, včetně kinematografických filmů
a filmů nebo nahrávek pro televizní nebo rozhlasové vysílání, jakéhokoliv patentu,
ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo výrobního postupu
nebo jakéhokoliv průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení nebo za informace,
které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník licenčních
poplatků, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním
státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost
prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém
státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné a jestliže právo nebo majetek,
které dávají vznik licenčním poplatkům, se skutečně vážou k této stálé provozovně
nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku
14 podle toho, o jaký případ jde.
5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže
plátcem je tento stát sám, nižší správní útvar, místní úřad nebo rezident tohoto
státu. Jestliže však plátce licenčních poplatků, ať je nebo není rezidentem některého
smluvního státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve
spojení s níž vznikla povinnost platit licenční poplatky, a tyto licenční poplatky
jdou k tíži takové stálé provozovny nebo stálé základny, předpokládá se, že tyto
licenční poplatky mají zdroj v tom smluvním státě, ve kterém je stálá provozovna
nebo stálá základna umístěna.
6. Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují k užití, právu
nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů mezi
plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou částku,
kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů,
použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka
plateb, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna v souladu s právními předpisy
každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Čl.13
Zisky ze zcizení majetku
1. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení nemovitého
majetku uvedeného v článku 6, který je umístěn ve druhém smluvním státě, mohou být
zdaněny v tomto druhém státě.
2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí provozního majetku stálé
provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebo
movitého majetku, který patří ke stálé základně, kterou má rezident jednoho smluvního
státu ve druhém smluvním státě za účelem vykonávání nezávislého povolání, včetně
zisků ze zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem) nebo
takové stálé základny, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
3. Zisky ze zcizení lodí, letadel, silničních nebo železničních vozidel provozovaných
v mezinárodní dopravě nebo movitého majetku, který slouží k provozu těchto lodí,
letadel, silničních nebo železničních vozidel, podléhají zdanění jen ve smluvním
státě, v němž se nachází místo skutečného vedení podniku.
4. Zisky ze zcizení jakéhokoliv jiného majetku, než který je uveden v odstavcích
1, 2 a 3, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, jehož je zcizitel rezidentem.
Čl.14
Nezávislá povolání
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze svobodného
povolání nebo z jiných činností nezávislého charakteru, podléhají zdanění jen v tomto
státě, vyjma následujících případů, kdy takové příjmy mohou být rovněž zdaněny ve
druhém smluvním státě:
a) jestliže má tento rezident pravidelně k dispozici ve druhém
smluvním státě stálou základnu za účelem vykonávání svých činností; v takovém případě
jen taková část příjmů, jakou lze přičíst této stálé základně, může být zdaněna v
tomto druhém státě; nebo
b) jestliže jeho pobyt ve druhém státě po jedno nebo více
období přesahuje v úhrnu 183 dny v jakémkoli dvanáctiměsíčním období; v takovém případě
jen taková část příjmů, která plyne z jeho činností vykonávaných v tomto druhém státě,
může být zdaněna v tomto druhém státě.
2. Při počítání období zmíněných v odstavci 1 písm. b) se použijí ustanovení
článku 15 odst. 3.
3. Výraz "svobodné povolání" zahrnuje obzvláště nezávislé činnosti vědecké,
literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelské, jakož i nezávislé činnosti lékařů,
právníků, inženýrů, architektů, dentistů a účetních znalců.
Čl.15
Zaměstnání
1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního
státu z důvodu zaměstnání, podléhají s výhradou ustanovení článků 16, 18 a 19 zdanění
jen v tomto státě, pokud zaměstnání není vykonáváno ve druhém smluvním státě. Je-li
tam zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny z něj pobírané zdaněny v tomto druhém
státě.
2. Odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z důvodu zaměstnání
vykonávaného ve druhém smluvním státě, podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce
1 zdanění jen v prvně zmíněném státě, jestliže všechny následující podmínky jsou
splněny:
a) příjemce je zaměstnán v druhém státě po jedno nebo více období nepřesahující
v úhrnu 183 dny v jakémkoli dvanáctiměsíčním období začínajícím nebo končícím v příslušném
daňovém roce a
b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele, který
není rezidentem druhého státu, a
c) odměny nejdou k tíži stálé provozovny nebo stálé
základny, kterou má zaměstnavatel v druhém státě.
3. Do počítání období zmíněných v odstavci 2 písm. a) se zahrnují následující
dny:
a) všechny dny fyzické přítomnosti včetně dní příjezdů a odjezdů a
b) dny strávené
mimo stát činnosti, jako jsou soboty a neděle, národní svátky, dovolené, a služební
cesty přímo spojené se zaměstnáním příjemce v tomto státě, po kterých bylo v činnosti
na území tohoto státu pokračováno.
4. Výraz "zaměstnavatel" zmíněný v odstavci 2 písm. b) označuje osobu, která
má právo na vykonanou práci a která nese odpovědnost a riziko spojené s vykonáváním
práce.
5. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku mohou být odměny pobírané
z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi, letadla, v silničním nebo železničním
vozidle provozovaném v mezinárodní dopravě zdaněny ve smluvním státě, v němž se nachází
místo skutečného vedení podniku.
Čl.16
Tantiémy
Tantiémy a jiné podobné platby, které pobírá rezident jednoho smluvního státu
jako člen správní rady nebo jakéhokoliv jiného obdobného orgánu společnosti, která
je rezidentem druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
Čl.17
Umělci a sportovci
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako na veřejnosti
vystupující umělec, jako divadelní, filmový, rozhlasový nebo televizní umělec nebo
hudebník nebo jako sportovec z takovýchto osobně vykonávaných činností ve druhém
smluvním státě, mohou být bez ohledu na ustanovení článků 14 a 15 zdaněny v tomto
druhém státě.
2. Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem nebo sportovcem
neplynou umělci nebo sportovci samému, nýbrž jiné osobě, mohou být tyto příjmy bez
ohledu na ustanovení článků 7, 14 a 15 zdaněny ve smluvním státě, ve kterém jsou
činnosti umělce nebo sportovce vykonávány.
3. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže činnosti vykonávané v
jednom smluvním státě jsou převážně financovány z veřejných fondů druhého smluvního
státu nebo nižšího správního útvaru nebo místního úřadu tohoto státu. Příjem pobíraný
z takovýchto činností podléhá v takovém případě zdanění jen v tomto druhém smluvním
státě.
Čl.18
Penze
Penze a jiné podobné platy vyplácené rezidentu jednoho smluvního státu z
důvodu dřívějšího zaměstnání podléhají s výhradou ustanovení článku 19 odst. 2 zdanění
jen v tomto státě.
Čl.19
Veřejné funkce
1.
a) Odměny jiné než penze vyplácené jedním smluvním státem nebo nižším
správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu fyzické osobě za služby prokazované
tomuto státu nebo správnímu útvaru nebo místnímu úřadu podléhají zdanění jen v tomto
státě.
b) Takové odměny však podléhají zdanění jen ve druhém smluvním státě, jestliže
služby jsou prokazovány v tomto státě a fyzická osoba, která je rezidentem tohoto
státu:
(i) je státním příslušníkem tohoto státu; nebo
(ii) se nestala rezidentem tohoto
státu jen z důvodu prokazování těchto služeb.
2.
a) Jakékoli penze vyplácené jedním smluvním státem nebo nižším správním
útvarem nebo místním úřadem tohoto státu nebo vyplácené z fondů, které zřídily, fyzické
osobě za služby prokázané tomuto státu nebo správnímu útvaru nebo úřadu podléhají
zdanění jen v tomto státě.
b) Takové penze však podléhají zdanění jen ve druhém smluvním
státě, jestliže fyzická osoba je rezidentem a státním příslušníkem tohoto státu.
3. Ustanovení článků 15, 16 a 18 se použijí na odměny a penze za služby prokázané
v souvislosti s průmyslovou nebo obchodní činností prováděnou některým smluvním státem
nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu.
Čl.20
Studenti
Platby, které student nebo učeň, který je nebo bezprostředně před svým příjezdem
do jednoho smluvního státu byl rezidentem druhého smluvního státu a který se zdržuje
v prvně zmíněném státě pouze za účelem svého vzdělávání nebo výcviku, dostává za
účelem úhrady nákladů své výživy, vzdělávání nebo výcviku, nepodléhají zdanění v
tomto státě za předpokladu, že takovéto platby plynou ze zdrojů mimo tento stát.
Čl.21
Ostatní příjmy
1. Části příjmů rezidenta jednoho smluvního státu, ať mají zdroj kdekoliv,
o nichž se nepojednává v předchozích článcích této smlouvy, podléhají zdanění jen
v tomto státě.
2. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije na příjmy jiné než příjmy z nemovitého
majetku, který je definován v článku 6 odst. 2, jestliže příjemce takových příjmů,
který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě průmyslovou
nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo
vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné a
jestliže právo nebo majetek, pro které se příjmy platí, se skutečně vážou k takové
stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku
7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
Čl.22
Majetek
1. Majetek představovaný nemovitým majetkem uvedeným v článku 6, který vlastní
rezident jednoho smluvního státu a který je umístěn ve druhém smluvním státě, může
být zdaněn v tomto druhém státě.
2. Majetek představovaný movitým majetkem, který je částí provozního majetku
stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě,
nebo movitým majetkem, který patří ke stálé základně, kterou má rezident jednoho
smluvního státu ve druhém smluvním státě za účelem vykonávání nezávislého povolání,
může být zdaněn v tomto druhém státě.
3. Majetek představovaný loděmi, letadly, silničními nebo železničními vozidly
provozovanými v mezinárodní dopravě a movitým majetkem, který slouží k provozu těchto
lodí, letadel, silničních nebo železničních vozidel, podléhá zdanění jen ve smluvním
státě, v němž se nachází místo skutečného vedení podniku.
4. Všechny ostatní části majetku rezidenta smluvního státu podléhají zdanění
jen v tomto státě.
Čl.23
Vyloučení dvojího zdanění
1. Jestliže rezident jednoho smluvního státu pobírá příjem nebo vlastní
majetek, který může být v souladu s ustanoveními této smlouvy zdaněn ve druhém smluvním
státě, prvně zmíněný stát povolí:
a) snížit daň z příjmů tohoto rezidenta o částku
rovnající se dani z příjmů zaplacené v tomto druhém státě;
b) snížit daň z majetku
tohoto rezidenta o částku rovnající se dani z majetku zaplacené v tomto druhém státě.
Částka,
o kterou se daň sníží, však v žádném případě nepřesáhne tu část daně z příjmů nebo
daně z majetku, podle toho, o jaký případ jde, vypočtené před jejím snížením, která
poměrně připadá na příjmy nebo majetek, které mohou být zdaněny v tomto druhém státě.2. Jestliže, v souladu s jakýmkoliv ustanovením Smlouvy, příjem pobíraný
nebo majetek vlastněný rezidentem jednoho smluvního státu je osvobozen od zdanění
v tomto státě, tento stát může přesto, při výpočtu částky daně ze zbývajících příjmů
nebo majetku tohoto rezidenta, vzít v úvahu osvobozený příjem nebo majetek.
Čl.24
Zákaz diskriminace
1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni ve druhém
smluvním státě žádnému zdanění nebo jakýmkoli povinnostem s ním spojeným, které jsou
jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou
být podrobeni státní příslušníci tohoto druhého státu, kteří jsou, zejména s ohledem
na rezidenci, ve stejné situaci. Toto ustanovení se bez ohledu na ustanovení článku
1 rovněž použije na osoby, které nejsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.
2. Zdanění stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve druhém
smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější než zdanění podniků tohoto
druhého státu, které vykonávají tytéž činnosti. Toto ustanovení nebude vykládáno
jako závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu
jakékoliv osobní úlevy, slevy a snížení daně z důvodu osobního stavu nebo povinností
k rodině, které přiznává svým vlastním rezidentům.
3. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku 9 odst. 1, článku 11 odst.
7 nebo článku 12 odst. 6, budou úroky, licenční poplatky a jiné výlohy placené podnikem
jednoho smluvního státu rezidentu druhého smluvního státu odčitatelné pro účely stanovení
zdanitelných zisků takového podniku za stejných podmínek, jako kdyby byly placeny
rezidentu prvně zmíněného státu. Podobně jakékoliv dluhy podniku jednoho smluvního
státu vůči rezidentu druhého smluvního státu budou pro účely stanovení zdanitelného
majetku takového podniku odčitatelné za stejných podmínek, jako kdyby byly smluveny
vůči rezidentu prvně zmíněného státu.
4. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela nebo zčásti, přímo
nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno jedním nebo více rezidenty druhého smluvního
státu, nebudou podrobeny v prvně zmíněném smluvním státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv
povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené
povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeny ostatní podobné podniky tohoto prvně
zmíněného státu.
5. Ustanovení tohoto článku se bez ohledu na ustanovení článku 2 vztahují
na daně všeho druhu a pojmenování.
Čl.25
Řešení případů dohodou
1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států
vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními této smlouvy,
může bez ohledu na opravné prostředky, které poskytují vnitrostátní právní předpisy
těchto států, předložit svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je rezidentem,
nebo pokud její případ spadá pod článek 24 odst. 1, úřadu smluvního státu, jehož
je státním příslušníkem. Případ musí být předložen do tří let od prvního oznámení
opatření vedoucího ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními Smlouvy.
2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a nebude-li
sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit, aby případ vyřešil vzájemnou
dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se zamezilo zdanění,
které není v souladu se Smlouvou. Jakákoliv dosažená dohoda bude uskutečněna bez
ohledu na jakékoliv časové lhůty ve vnitrostátních právních předpisech smluvních
států.
3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit vzájemnou dohodou
jakékoliv obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu nebo provádění
Smlouvy. Mohou rovněž spolu konzultovat za účelem vyloučení dvojího zdanění v případech
neupravených ve Smlouvě.
4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem dosažení
dohody ve smyslu předchozích odstavců. Jestliže se ústní výměna názorů jeví pro dosažení
dohody účelnou, může se taková výměna názorů uskutečnit prostřednictvím komise složené
ze zástupců příslušných úřadů smluvních států.
Čl.26
Výměna informací
1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat takové informace, jaké
jsou nutné pro provádění ustanovení této smlouvy nebo vnitrostátních právních předpisů
smluvních států, které se vztahují na daně, jež jsou předmětem Smlouvy, pokud zdanění,
které upravují, není v rozporu se Smlouvou. Výměna informací není omezena článkem
1. Veškeré informace obdržené smluvním státem budou udržovány v tajnosti stejným
způsobem jako informace obdržené podle vnitrostátních právních předpisů tohoto státu
a budou zpřístupněny pouze osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních úřadů), které
se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, na něž se Smlouva vztahuje, vymáháním
nebo trestním stíháním ve věci těchto daní nebo rozhodováním o odvoláních ve vztahu
k těmto daním. Tyto osoby nebo úřady použijí tyto informace jen k těmto účelům. Mohou
sdělit tyto informace při veřejných soudních řízeních nebo v právních rozhodnutích.
2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána tak, že ukládají
některému ze smluvních států povinnost:
a) provést správní opatření, která by porušovala
právní předpisy a správní praxi tohoto nebo druhého smluvního státu;
b) poskytnout
informace, které by nemohly být získány na základě právních předpisů nebo v běžném
správním řízení tohoto nebo druhého smluvního státu;
c) poskytnout informace, které
by odhalily jakékoliv obchodní, podnikové, průmyslové, komerční nebo profesní tajemství
nebo obchodní postup, nebo informace, jejichž sdělení by bylo v rozporu s veřejným
pořádkem.
Čl.27
Členové diplomatických misí a konzulární úředníci
Nic v této smlouvě se nedotýká daňových výsad členů diplomatických misí nebo
konzulárních úředníků, které jim přísluší na základě obecných pravidel mezinárodního
práva nebo na základě ustanovení zvláštních dohod.
Čl.28
Vstup v platnost
1. Smluvní státy si vzájemně oznámí, že ústavní požadavky pro vstup v platnost
této smlouvy byly splněny.
2. Smlouva vstoupí v platnost dnem pozdějšího oznámení uvedeného v odstavci
1 a její ustanovení se budou provádět:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje,
na příjmy vyplácené nebo připisované k 1. lednu nebo později v kalendářním roce následujícím
po roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost;
b) pokud jde o ostatní daně z příjmů a
daně z majetku, na příjmy nebo majetek za každý daňový rok začínající 1. ledna nebo
později v kalendářním roce následujícím po roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost.
3. Ustanovení Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou
federativní republikou Jugoslávie o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu
a z majetku podepsané v Praze dne 2. listopadu 1981 se přestanou provádět, pokud
jde o jakoukoliv českou nebo slovinskou daň vztahující se na příjmy nebo majetek,
pro které se začne provádět tato smlouva, v souladu s ustanoveními odstavce 2.
Čl.29
Výpověď
Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena jedním ze smluvních
států. Každý smluvní stát může diplomatickou cestou podáním písemné výpovědi Smlouvu
vypovědět nejméně šest měsíců před koncem každého kalendářního roku následujícího
po období pěti let ode dne, kterým Smlouva vstoupí v platnost. V takovém případě
se Smlouva přestane provádět:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy
vyplácené nebo připisované k 1. lednu nebo později v kalendářním roce následujícím
po roce, v němž byla dána výpověď;
b) pokud jde o ostatní daně z příjmů a daně z majetku,
na příjmy nebo majetek za každý daňový rok začínající 1. ledna nebo později v kalendářním
roce následujícím po roce, v němž byla dána výpověď.
Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto smlouvu.
Dáno v Lublani dne 13. června 1997 ve dvou původních vyhotoveních v českém,
slovinském a anglickém jazyce, přičemž všechny texty jsou autentické. V případě rozdílu
mezi českým a slovinským textem bude rozhodujícím anglický text.
Za Českou republiku:
doc. Ing. Josef Zieleniec, CSc. v. r.
místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí
Za Slovinskou republiku
Zoran Thaler v. r.
ministr zahraničních věcí
Příloha
Sdělení Ministerstva financí České republiky č. j. MF-5860/2017/15-99
ke Smlouvě mezi Českou republikou a Slovinskou republikou o zamezení dvojího
zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku1) (dále jen
"Smlouva") v návaznosti na Mnohostrannou úmluvu o implementaci opatření k boji proti
snižování daňového základu a přesouvání zisků ve vztahu k daňovým smlouvám2) (dále
jen "Úmluva")
Zpracovatel: Ing. Martin Boreš
Telefon: 257 044 467
Článek 1
Ministerstvo financí České republiky sděluje, že se Smlouva na základě
výhrad a notifikací učiněných Českou republikou a Slovinskou republikou ve vztahu
k Úmluvě mění následovně:
1) Nový text preambule Smlouvy zní:
"Česká republika a Slovinská republika,
zamýšlejíce vylučovat dvojí zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku,
a to aniž by byly vytvářeny příležitosti k nezdanění nebo ke sníženému zdanění skrze
daňové úniky či prostřednictvím vyhýbání se daňové povinnosti (včetně prostřednictvím
uspořádání, která se nazývají "treaty-shopping" a která jsou zacílena na získání
úlev stanovených ve Smlouvě, a to v nepřímý prospěch rezidentů třetích jurisdikcí),
se dohodly takto:".
2) Pro účely Smlouvy se rozumí, že následující ustanovení je její nedílnou
součástí:
"Jestliže se dá usuzovat s ohledem na všechny relevantní skutečnosti a
okolnosti, že získání výhody plynoucí ze Smlouvy bylo jedním z hlavních cílů jakéhokoliv
opatření nebo jakékoliv transakce přímo nebo nepřímo vedoucích k této výhodě, tato
výhoda, bez ohledu na jiná ustanovení Smlouvy, nebude poskytnuta ve vztahu k části
příjmu nebo majetku, pokud není prokázáno, že poskytnutí této výhody v dané situaci
by bylo v souladu s účelem a cílem příslušných ustanovení Smlouvy.".
Článek 2
Výše uvedené změny Smlouvy se v obou smluvních státech provádějí následovně:
1) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje z částek vyplácených nebo
připisovaných nerezidentům, jestliže skutečnost dávající vzniknout takovým daním
nastala k 1. lednu 2021 nebo později; a
2) pokud jde o všechny ostatní daně, na daně ukládané za zdaňovací období
začínající 1. března 2021 nebo později.
Ing. Václav Zíka, v. r.
pověřený řízením odboru Daně z příjmů a účetnictví
1) Smlouva mezi Českou republikou a Slovinskou republikou o zamezení dvojího
zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku byla vyhlášena
pod č. 214/1998 Sb.
2) Mnohostranná úmluva o implementaci opatření k boji proti snižování daňového
základu a přesouvání zisků ve vztahu k daňovým smlouvám byla vyhlášena pod č. 32/2020
Sb.m.s.