18/1999 Sb.
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 27. února 1997
byla v Praze podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Mongolskem
o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní
z příjmu a z majetku.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky
a prezident republiky Smlouvu ratifikoval.
Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 29 odst.
2 dnem 22. června 1998 a její ustanovení se budou provádět
v souladu se zněním odstavce 2 písm. a) a b). Podle odstavce 3
téhož článku dnem, kdy se začne provádět tato smlouva, se ve
vztazích mezi Českou republikou a Mongolskem přestanou provádět:
Smlouva o zamezení dvojího zdanění příjmu a majetku fyzických
osob, podepsaná v Miškovci dne 27. května 1977, vyhlášená pod č.
30/1979 Sb.,
a
Smlouva o zamezení dvojího zdanění příjmu a majetku právnických
osob, podepsaná v Ulánbátaru dne 19. května 1978, vyhlášená pod č.
49/1979 Sb.
Český překlad Smlouvy se vyhlašuje současně. Do anglického znění
Smlouvy lze nahlédnout na Ministerstvu zahraničních věcí
a Ministerstvu financí.
SMLOUVA
mezi Českou republikou a Mongolskem
o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku
v oboru daní z příjmu a z majetku
Česká republika a Mongolsko,
přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení dvojího zdanění
a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku,
se dohodly takto:
Čl.1
Osoby, na které se Smlouva vztahuje
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště či sídlo
v jednom nebo obou smluvních státech (rezidenti).
Čl.2
Daně, na které se Smlouva vztahuje
1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu a z majetku
ukládané jménem každého ze smluvních států nebo jeho nižších
správních útvarů nebo místních úřadů, ať je způsob vybírání
jakýkoli.
2. Za daně z příjmu a z majetku se považují všechny daně
vybírané z celkového příjmu, z celkového majetku nebo z částí
příjmu nebo majetku, včetně daní ze zisků ze zcizení movitého nebo
nemovitého majetku, daní z celkového objemu mezd či platů
vyplácených podniky a rovněž daní z přírůstku majetku.
3. Současné daně, na které se tato smlouva vztahuje, jsou:
a) v případě Mongolska:
(dále nazývané ",mongolská daň");
(i) daň z příjmů fyzických osob,
(ii) daň z příjmů společností,
b) v případě České republiky:
(dále nazývané "česká daň").
(i) daň z příjmů fyzických osob,
(ii) daň z příjmů právnických osob,
(iii) daň z nemovitostí,
4. Tato smlouva se bude rovněž vztahovat na jakékoliv daně
stejného nebo v zásadě podobného druhu, které budou ukládány po
podpisu Smlouvy vedle nebo místo současných daní uvedených
v odstavci 3. Příslušné úřady smluvních států si vzájemně sdělí
veškeré podstatné změny, které budou provedeny v jejich
příslušných daňových zákonech, a to v přiměřeném časovém období po
takovýchto změnách.
Čl.3
Všeobecné definice
1. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný
výklad:
a) výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní stát" označují,
podle souvislosti, Českou republiku nebo Mongolsko;
b) výraz "Mongolsko", pokud je použit v zeměpisném významu,
označuje území Mongolska a jakoukoliv oblast, kde platí daňový
zákon Mongolska, pokud Mongolsko vykonává v takovéto oblasti,
v souladu s mezinárodním právem, svrchovaná práva těžit její
přírodní zdroje;
c) výraz "Česká republika" označuje území České republiky, na
kterém jsou, podle českých právních předpisů a v souladu
s mezinárodním právem, vykonávána svrchovaná práva České
republiky;
d) výraz "osoba" zahrnuje fyzickou osobu, společnost a všechna
jiná sdružení osob;
e) výraz "společnost" označuje jakoukoliv právnickou osobu nebo
nositele práv považovaného pro účely zdanění za právnickou
osobu;
f) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého
smluvního státu" označují, podle souvislosti, podnik
provozovaný rezidentem jednoho smluvního státu a podnik
provozovaný rezidentem druhého smluvního státu;
g) výraz "státní příslušník" označuje,
(i) každou fyzickou osobu, která je státním občanem některého
smluvního státu;
(ii) každou právnickou osobu, osobní společnost nebo sdružení
zřízené podle právních předpisů platných v některém
smluvním státě;
h) výraz "mezinárodní doprava" označuje jakoukoli dopravu lodí,
letadlem, silničním nebo železničním vozidlem, provozovanou
podnikem, který má místo svého skutečného vedení v jednom
smluvním státě, vyjma případů, kdy je loď, letadlo, silniční
nebo železniční vozidlo provozováno pouze mezi místy v druhém
smluvním státě;
i) výraz "příslušný úřad" označuje:
(i) v případě Mongolska ministra financí nebo jeho zmocněného
zástupce,
(ii) v případě České republiky ministra financí nebo jeho
zmocněného zástupce.
2. Pokud jde o provádění Smlouvy smluvním státem, bude mít každý
výraz, který v ní není definován, takový význam, jenž mu náleží
podle právních předpisů tohoto smluvního státu, které upravují
daně, na které se Smlouva vztahuje, pokud souvislost nevyžaduje
odlišný výklad.
Čl.4
Rezident
1. Výraz "rezident jednoho smluvního státu" označuje pro účely
této smlouvy každou osobu, která je podle právních předpisů tohoto
státu podrobena v tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště,
stálého pobytu, místa vedení, místa založení nebo jakéhokoli
jiného podobného kritéria. Tento výraz však nezahrnuje žádnou
osobu, která je podrobena zdanění v tomto státě pouze z důvodu
příjmu ze zdrojů v tomto státě nebo majetku tam umístěného.
2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1
rezidentem obou smluvních států, bude její postavení určeno
následujícím způsobem:
a) předpokládá se, že tato osoba je rezidentem toho státu, ve
kterém má stálý byt; jestliže má stálý byt v obou státech,
předpokládá se, že je rezidentem toho státu, ke kterému má užší
osobní a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů);
b) jestliže nemůže být určeno, ve kterém státě má tato osoba
středisko svých životních zájmů, nebo jestliže nemá stálý byt
v žádném státě, předpokládá se, že je rezidentem toho státu, ve
kterém se obvykle zdržuje;
c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo
v žádném z nich, předpokládá se, že je rezidentem toho státu,
jehož je státním příslušníkem;
d) jestliže je tato osoba státním příslušníkem obou států nebo
žádného z nich, upraví příslušné úřady smluvních států tuto
otázku vzájemnou dohodou.
3. Jestliže osoba jiná než osoba fyzická je podle ustanovení
odstavce 1 rezidentem obou smluvních států, předpokládá se, že je
rezidentem toho státu, v němž se nachází místo jejího skutečného
vedení.
Čl.5
Stálá provozovna
1. Výraz "stálá provozovna" označuje pro účely této smlouvy
trvalé místo pro podnikání, jehož prostřednictvím je zcela nebo
zčásti vykonávána činnost podniku.
2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:
a) místo vedení;
b) závod;
c) kancelář;
d) továrnu;
e) dílnu; a
f) důl, naleziště nafty nebo plynu, lom nebo jakékoliv jiné místo,
kde se těží přírodní zdroje.
3. Výraz "stálá provozovna" rovněž zahrnuje:
a) staveniště nebo stavbu, montáž nebo instalační projekt nebo
dozor s tím spojený, avšak pouze pokud taková stavba, projekt
nebo dozor trvá déle než 12 měsíců;
b) poskytování služeb, včetně poradenských nebo manažerských
služeb, podnikem jednoho smluvního státu prostřednictvím
zaměstnanců nebo jiných pracovníků najatých podnikem pro tento
účel, avšak pouze pokud činnosti takového charakteru trvají na
území druhého smluvního státu po jedno nebo více období
přesahující v úhrnu 6 měsíců v jakémkoli dvanáctiměsíčním
období.
4. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku se
předpokládá, že výraz "stálá provozovna" nezahrnuje:
a) zařízení, které se využívá pouze za účelem uskladnění nebo
vystavení zboží patřícího podniku;
b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za
účelem uskladnění nebo vystavení;
c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za
účelem zpracování jiným podnikem;
d) trvalé místo pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem
nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik;
e) trvalé místo pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem
reklamy, poskytování informací, vědeckého výzkumu nebo
podobných činností, které mají pro podnik přípravný nebo
pomocný charakter;
f) trvalé místo pro podnikání, které se udržuje pouze k výkonu
jakéhokoliv spojení činností uvedených v písmenech a) až e),
pokud celková činnost trvalého místa pro podnikání vyplývající
z tohoto spojení je přípravného nebo pomocného charakteru.
5. Jestliže, bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2, osoba
- jiná než nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec
7 - jedná v jednom smluvním státě na účet podniku druhého
smluvního státu, má se za to, že tento podnik má stálou provozovnu
v prvně zmíněném státě ve vztahu ke všem činnostem, které tato
osoba provádí pro podnik, pokud takováto osoba:
a) má a obvykle používá v tomto státě oprávnění, které jí dovoluje
uzavírat smlouvy jménem podniku, pokud činnosti takovéto osoby
nejsou omezeny na činnosti uvedené v odstavci 4, které, pokud
by byly vykonávány prostřednictvím trvalého místa pro
podnikání, by nezakládaly z tohoto trvalého místa pro podnikání
stálou provozovnu podle ustanovení tohoto odstavce; nebo
b) nemá takové oprávnění, ale obvykle udržuje v tomto státě zásobu
zboží, ze které pravidelně dodává zboží jménem podniku.
6. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku se
předpokládá, že pojišťovna jednoho smluvního státu, s výjimkou
zajistného, má stálou provozovnu v druhém smluvním státě, pokud
vybírá pojistné na území tohoto druhého státu nebo pojišťuje
rizika, která se tam nacházejí prostřednictvím osoby jiné než
nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 7.
7. Nemá se za to, že podnik jednoho smluvního státu má stálou
provozovnu v druhém smluvním státě jenom proto, že v tomto druhém
státě vykonává svoji činnost prostřednictvím makléře, generálního
komisionáře nebo jakéhokoliv jiného nezávislého zástupce, pokud
tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti. Avšak jestliže
činnosti takového zástupce jsou zcela nebo téměř zcela věnovány
zájmům tohoto podniku, nebude tento zástupce považován za
nezávislého ve smyslu tohoto odstavce.
8. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem jednoho
smluvního státu, ovládá nebo je ovládána společností, která je
rezidentem druhého smluvního státu nebo která v tomto druhém státě
vykonává svoji činnost (ať prostřednictvím stálé provozovny nebo
jinak), neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou
provozovnu druhé společnosti.
Čl.6
Příjmy z nemovitého majetku
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu
z nemovitého majetku (včetně příjmů ze zemědělství nebo lesnictví)
umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto
druhém státě.
2. Výraz "nemovitý majetek" má takový význam, jenž mu náleží
podle právních předpisů smluvního státu, v němž je tento majetek
umístěn. Výraz zahrnuje v každém případě příslušenství nemovitého
majetku, živý a mrtvý inventář užívaný v zemědělství a lesnictví,
práva, pro která platí ustanovení občanského práva vztahující se
na pozemky, právo požívání nemovitého majetku a práva na
proměnlivé nebo pevné platby za těžení nebo za přivolení k těžení
nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních zdrojů; lodě,
letadla, silniční a železniční vozidla se nepovažují za nemovitý
majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy pobírané z přímého
užívání, nájmu nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého
majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy
z nemovitého majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majetku
užívaného k vykonávání nezávislého povolání.
Čl.7
Zisky podniků
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen
v tomto státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém
smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam
umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem,
mohou být zisky podniku zdaněny v druhém státě, avšak pouze
v takovém rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji
činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny,
která je tam umístěna, přisuzují se, s výhradou ustanovení
odstavce 3, v každém smluvním státě této stálé provozovně zisky,
které by byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik
vykonávala stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných
podmínek a byla zcela nezávislá ve styku s podnikem, jehož je
stálou provozovnou.
3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst
náklady vynaložené pro účely podnikání stálé provozovny, včetně
výloh vedení a všeobecných správních výloh takto vynaložených, ať
vznikly ve státě, v němž je stálá provozovna umístěna, či jinde.
4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky,
které mají být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení
celkových zisků podniku jeho různým částem, nic v odstavci 2
nevylučuje, aby tento smluvní stát stanovil zisky, jež mají být
zdaněny, tímto obvyklým rozdělením; použitý způsob rozdělení musí
být však takový, aby výsledek byl v souladu se zásadami
stanovenými v tomto článku.
5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě
skutečnosti, že pouze nakupovala zboží pro podnik.
6. Zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, se pro účely
předchozích odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud
neexistují dostatečné důvody pro jiný postup.
7. Jestliže zisky zahrnují části příjmů, o nichž se pojednává
odděleně v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch
článků dotčena ustanoveními tohoto článku.
Čl.8
Mezinárodní doprava
1. Zisky z provozování lodí, letadel, silničních nebo
železničních vozidel v mezinárodní dopravě podléhají zdanění jen
ve smluvním státě, v němž se nachází místo skutečného vedení
podniku.
2. Jestliže místo skutečného vedení podniku lodní dopravy je na
palubě lodi, považuje se za umístěné ve smluvním státě, ve kterém
se nachází domovský přístav lodi, nebo není-li takový domovský
přístav, ve smluvním státě, jehož je provozovatel lodi rezidentem.
3. Ustanovení odstavce 1 platí také pro zisky z účasti na poolu,
společném provozu nebo mezinárodní provozní organizaci.
Čl.9
Sdružené podniky
Jestliže
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na
řízení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu;
nebo
b) tytéž osoby se podílejí přímo nebo nepřímo na řízení, kontrole
nebo jmění podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého
smluvního státu;
a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních
nebo finančních vztazích vázány podmínkami, které sjednaly nebo
jim byly uloženy a které se liší od podmínek, které by byly
sjednány mezi nezávislými podniky, mohou jakékoliv zisky, které
by, nebýt těchto podmínek, byly docíleny jedním z podniků, ale
vzhledem k těmto podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků
tohoto podniku a následně zdaněny.Čl.10
Dividendy
1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem jednoho
smluvního státu, rezidentu druhého smluvního státu, mohou být
zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním
státě, jehož je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to
podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný
vlastník dividend je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto
uložená nepřesáhne 10 procent hrubé částky dividend.
Tento odstavec se nedotýká zdanění zisků společnosti, z nichž jsou
dividendy vypláceny.
3. Výraz "dividendy" použitý v tomto článku označuje příjmy
z akcií nebo jiných práv, s výjimkou pohledávek, s podílem na
zisku, jakož i příjmy z jiných práv na společnosti, které jsou
podrobeny stejnému daňovému režimu jako příjmy z akcií podle
právních předpisů státu, jehož je společnost, která rozdílí zisk,
rezidentem.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný
vlastník dividend, který je rezidentem jednoho smluvního státu,
vykonává v druhém smluvním státě, jehož je rezidentem společnost
vyplácející dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost
prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo
vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny
tam umístěné a jestliže účast, pro kterou se dividendy vyplácejí,
se skutečně váže k této stálé provozovně nebo stálé základně.
V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14
podle toho, o jaký případ jde.
5. Jestliže společnost, která je rezidentem jednoho smluvního
státu, dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu,
nemůže tento druhý smluvní stát zdanit dividendy vyplácené
společností, ledaže tyto dividendy jsou vypláceny rezidentu tohoto
druhého státu nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se
skutečně váže ke stálé provozovně nebo stálé základně, která je
umístěna v tomto druhém smluvním státě, ani podrobit nerozdělené
zisky společnosti dani z nerozdělených zisků společnosti, i když
vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo
zčásti ze zisků nebo z příjmů majících zdroj v tomto druhém
státě.
Čl.11
Úroky
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené
rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém
státě.
2. Tyto úroky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě,
v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu,
avšak jestliže skutečný vlastník úroků je rezidentem druhého
smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne 10 procent hrubé
částky úroků.
3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 2 budou úroky mající zdroj
v jednom smluvním státě a pobírané a skutečně vlastněné vládou
druhého smluvního státu, včetně nižších správních útvarů
a místních úřadů tohoto státu, centrální bankou nebo jakoukoli
finanční institucí zcela vlastněnou touto vládou nebo úroky
pobírané z půjček garantovaných touto vládou osvobozeny od zdanění
v prvně zmíněném smluvním státě.
4. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy
z pohledávek jakéhokoliv druhu, ať zajištěných či nezajištěných
zástavním právem na nemovitosti nebo majících či nemajících právo
účasti na zisku dlužníka, a zvláště, příjmy z vládních cenných
papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů, včetně prémií a výher,
které se vážou k těmto cenným papírům, obligacím nebo dluhopisům.
Penále ukládané za pozdní platbu se nepovažuje za úrok pro účely
tohoto článku.
5. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný
vlastník úroků, který je rezidentem jednoho smluvního státu,
vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj,
průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé
provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém
státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné,
a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně
váže k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém
případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho,
o jaký případ jde.
6. Předpokládá se, že úroky mají zdroj ve smluvním státě,
jestliže plátcem je tento stát sám, nižší správní útvar, místní
úřad nebo rezident tohoto státu. Jestliže však plátce úroků, ať je
nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním
státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž
došlo k zadlužení, z něhož jsou úroky placeny, a tyto úroky jdou
k tíži takové stálé provozovny nebo stálé základny, předpokládá
se, že tyto úroky mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá
provozovna nebo stálá základna umístěna.
7. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž
jsou placeny, přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem
a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich a nějakou další
osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným
vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení
tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka plateb,
která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna v souladu
s právními předpisy každého smluvního státu s přihlédnutím
k ostatním ustanovením této smlouvy.
Čl.12
Licenční poplatky
1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě
a vyplácené rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny
v tomto druhém státě.
2. Tyto licenční poplatky však mohou být rovněž zdaněny ve
smluvním státě, v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů
tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků
je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená
nepřesáhne 10 procent hrubé částky licenčních poplatků.
3. Výraz "licenční poplatky" použitý v tomto článku označuje
platby jakéhokoliv druhu obdržené jako náhrada za užití nebo za
právo na užití jakéhokoliv autorského práva k dílu literárnímu,
uměleckému nebo vědeckému, včetně kinematografických filmů a filmů
nebo nahrávek pro televizní nebo rozhlasové vysílání, jakéhokoliv
patentu, ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného
vzorce nebo výrobního postupu nebo jakéhokoliv průmyslového,
obchodního nebo vědeckého zařízení, nebo za informace, které se
vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní nebo
vědecké.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný
vlastník licenčních poplatků, který je rezidentem jednoho
smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají
licenční poplatky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost
prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo
vykonává v tomto druhém smluvním státě nezávislé povolání ze stálé
základny tam umístěné a jestliže právo nebo majetek, které dávají
vznik licenčním poplatkům, se skutečně vážou k této stálé
provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí
ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním
státě, jestliže plátcem je tento stát sám, nižší správní útvar,
místní úřad nebo rezident tohoto státu. Jestliže však plátce
licenčních poplatků, ať je nebo není rezidentem některého
smluvního státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo
stálou základnu, ve spojení s níž vznikla povinnost platit
licenční poplatky, a tyto licenční poplatky jdou k tíži takové
stálé provozovny nebo stálé základny, předpokládá se, že tyto
licenční poplatky mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá
provozovna nebo stálá základna umístěna.
6. Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují
k užití, právu nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje,
v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a skutečným vlastníkem
nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou, částku, kterou by
byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových
vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně
zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude v tomto
případě zdaněna v souladu s právními předpisy každého smluvního
státu, s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Čl.13
Zisky ze zcizení majetku
1. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze
zcizení nemovitého majetku uvedeného v článku 6, který je umístěn
ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí provozního
majetku stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve
druhém smluvním státě, nebo movitého majetku, který patří ke stálé
základně, kterou má rezident jednoho smluvního státu ve druhém
smluvním státě za účelem vykonávání nezávislého povolání, včetně
zisků ze zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo spolu
s celým podnikem) nebo takové stálé základny, mohou být zdaněny
v tomto druhém státě.
3. Zisky ze zcizení lodí, letadel, silničních nebo železničních
vozidel provozovaných v mezinárodní dopravě nebo movitého majetku,
který slouží k provozování těchto lodí, letadel, silničních nebo
železničních vozidel, podléhají zdanění jen ve smluvním státě,
v němž se nachází místo skutečného vedení podniku.
4. Zisky ze zcizení jakéhokoliv jiného majetku, než který je
uveden v odstavcích 1, 2 a 3, podléhají zdanění jen ve smluvním
státě, jehož je zcizitel rezidentem.
Čl.14
Nezávislá povolání
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze
svobodného povolání nebo z jiných činností nezávislého charakteru,
podléhají zdanění jen v tomto smluvním státě, vyjma následujících
případů, kdy takové příjmy mohou být rovněž zdaněny ve druhém
smluvním státě:
a) jestliže má tento rezident pravidelně k dispozici ve druhém
smluvním státě stálou základnu za účelem vykonávání svých
činností; v takovém případě jen taková část příjmů, jakou lze
přičíst této stálé základně, může být zdaněna v tomto druhém
smluvním státě; nebo
b) jestliže jeho pobyt ve druhém smluvním státě po jedno nebo více
období přesahuje v úhrnu 183 dny v jakémkoli dvanáctiměsíčním
období začínajícím nebo končícím v příslušném daňovém roce;
v takovém případě jen taková část příjmů, která plyne z jeho
činností vykonávaných v tomto druhém smluvním státě, může být
zdaněna v tomto druhém smluvním státě.
2. Do počítání období zmíněných v odstavci 1 písm. b) se
zahrnují následující dny:
a) všechny dny fyzické přítomnosti včetně dní příjezdů a odjezdů;
a
b) dny strávené mimo stát činnosti, jako jsou soboty a neděle,
národní svátky, dovolené, a služební cesty přímo spojené
s vykonáváním činnosti příjemce v tomto státě, po kterých bylo
v činnosti na území tohoto státu pokračováno.
3. Výraz "svobodné povolání" zahrnuje obzvláště nezávislé
činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo
učitelské, jakož i nezávislé činnosti lékařů, právníků, inženýrů,
architektů, dentistů a účetních znalců.
Čl.15
Zaměstnání
1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které pobírá rezident
jednoho smluvního státu z důvodu zaměstnání, podléhají s výhradou
ustanovení článků 16, 18, 19, 20 a 21 zdanění jen v tomto smluvním
státě, pokud zaměstnání není vykonáváno ve druhém smluvním státě.
Je-li tam zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny z něj pobírané
zdaněny v tomto druhém smluvním státě.
2. Odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu
z důvodu zaměstnání vykonávaného ve druhém státě, podléhají bez
ohledu na ustanovení odstavce 1 zdanění jen v prvně zmíněném
státě, jestliže všechny následující podmínky jsou splněny:
a) příjemce je zaměstnán v druhém smluvním státě po jedno nebo
více období nepřesahující v úhrnu 183 dny v jakémkoli
dvanáctiměsíčním období začínajícím nebo končícím v příslušném
daňovém roce; a
b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele,
který není rezidentem druhého státu; a
c) odměny nejdou k tíži stálé provozovny nebo stálé základny,
kterou má zaměstnavatel v druhém státě.
3. Do počítání období zmíněných v odstavci 2 písm. a) se
zahrnují následující dny:
a) všechny dny fyzické přítomnosti včetně dní příjezdů a odjezdů;
a
b) dny strávené mimo stát činnosti, jako jsou soboty a neděle,
národní svátky, dovolené, a služební cesty přímo spojené se
zaměstnáním příjemce v tomto státě, po kterých bylo v činnosti
na území tohoto státu pokračováno.
4. Výraz "zaměstnavatel" zmíněný v odstavci 2 písm. b) označuje
osobu, která má právo na vykonanou práci a která nese odpovědnost
a riziko spojené s vykonáváním práce.
5. Bez ohledu na předchozí ustanovení odstavců tohoto článku
mohou být odměny pobírané z důvodu zaměstnání vykonávaného na
palubě lodi nebo letadla nebo v silničním nebo železničním vozidle
provozovaném v mezinárodní dopravě zdaněny ve smluvním státě,
v němž se nachází místo skutečného vedení podniku.
Čl.16
Tantiémy
Tantiémy a jiné podobné platby, které pobírá rezident jednoho
smluvního státu jako člen správní rady nebo jakéhokoliv jiného
obdobného orgánu společnosti, která je rezidentem druhého
smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
Čl.17
Umělci a sportovci
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako na
veřejnosti vystupující umělec, jako divadelní, filmový, rozhlasový
nebo televizní umělec nebo hudebník nebo jako sportovec
z takovýchto osobně vykonávaných činností ve druhém smluvním
státě, mohou být bez ohledu na ustanovení článků 14 a 15 zdaněny
v tomto druhém smluvním státě.
2. Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem nebo
sportovcem neplynou umělci nebo sportovci samému, nýbrž jiné
osobě, mohou být tyto příjmy bez ohledu na ustanovení článků 7,
14 a 15 zdaněny ve smluvním státě, ve kterém jsou činnosti umělce
nebo sportovce vykonávány.
3. Bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2 příjmy pobírané
z činností vykonávaných umělcem nebo sportovcem v jednom smluvním
státě podléhají zdanění jen ve druhém smluvním státě, jestliže
návštěva prvně zmíněného státu je převážně financována z veřejných
fondů druhého smluvního státu nebo nižších správních útvarů nebo
místních úřadů tohoto druhého státu.
Čl.18
Penze
1. Penze a jiné podobné platy vyplácené rezidentu jednoho
smluvního státu z důvodu dřívějšího zaměstnání podléhají
s výhradou ustanovení článku 19 odst. 2 zdanění jen v tomto státě.
2. Bez ohledu na ustanovení odstavce 1 vyplácené penze a jiné
podobné platy prováděné smluvním státem nebo nižším správním
útvarem nebo místním úřadem tohoto státu na základě veřejného
schématu, které je částí systému sociálního zabezpečení tohoto
smluvního státu, podléhají zdanění jen v tomto smluvním státě.
Čl.19
Veřejné funkce
1.
a) Odměny jiné než penze vyplácené jedním smluvním státem
nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto
státu fyzické osobě za služby prokazované tomuto státu
nebo nižšímu správnímu útvaru nebo místnímu úřadu
podléhají zdanění jen v tomto státě.
b) Takové odměny však podléhají zdanění jen ve druhém
smluvním státě, jestliže služby jsou prokazovány v tomto
státě a fyzická osoba, která je rezidentem tohoto státu:
(i) je státním příslušníkem tohoto státu, nebo
(ii) se nestala rezidentem tohoto státu jen z důvodu
prokazování těchto služeb.
2.
a) Jakékoli penze vyplácené jedním smluvním státem nebo
nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu
nebo vyplácené z fondů, které zřídily, fyzické osobě za
služby prokázané tomuto státu nebo nižšímu správnímu
útvaru nebo místnímu úřadu podléhají zdanění jen v tomto
státě.
b) Takové penze však podléhají zdanění jen ve druhém smluvním
státě, jestliže fyzická osoba je rezidentem a státním
příslušníkem tohoto státu.
3. Ustanovení článků 15, 16 a 18 se použijí na odměny a penze za
služby prokázané v souvislosti s průmyslovou nebo obchodní
činností prováděnou některým smluvním státem nebo nižším správním
útvarem nebo místním úřadem tohoto státu.
Čl.20
Učitelé a výzkumní pracovníci
1. Fyzická osoba, která je nebo bezprostředně před svým
příjezdem do jednoho smluvního státu byla rezidentem druhého státu
a která se zdržuje v prvně zmíněném smluvním státě za prvořadým
účelem vyučování, přednášení nebo provádění výzkumu na univerzitě,
vysoké škole, škole nebo vzdělávací instituci nebo instituci
zabývající se vědeckým výzkumem, úředně uznané vládou prvně
zmíněného smluvního státu, je osvobozena od zdanění v prvně
zmíněném smluvním státě po období dvou let ode dne jejího prvního
příjezdu do prvně zmíněného smluvního státu, pokud jde o odměny za
takové vyučování, přednášení nebo výzkum.
2. Ustanovení tohoto článku se vztahují na příjmy z výzkumu,
pouze pokud je takový výzkum prováděn fyzickou osobou ve veřejném
zájmu, a ne v prvé řadě ve prospěch soukromé osoby nebo osob.
Čl.21
Studenti a učni
1. Student nebo učeň, který je nebo bezprostředně před svým
příjezdem do jednoho smluvního státu byl rezidentem druhého státu
a který se zdržuje v prvně zmíněném státě pouze za účelem svého
vzdělávání nebo výcviku, je osvobozen od zdanění v tomto prvně
zmíněném státě, pokud jde o následující platby nebo příjmy, které
dostává nebo pobírá za účelem úhrady nákladů své výživy,
vzdělávání nebo výcviku:
a) platby pobírané ze zdrojů mimo tento smluvní stát; a
b) podpory, stipendia nebo odměny udělené vládou některého
smluvního státu nebo vědeckou, vzdělávací, kulturní nebo
neziskovou organizací.
2. Student nebo učeň uvedený v odstavci 1 má rovněž právo, pokud
jde o odměny ze zaměstnání nebo svobodného povolání, o nichž
nepojednává odstavec 1, během takového vzdělávání nebo výcviku, na
stejná daňová osvobození, úlevy nebo snížení, která přísluší
rezidentům státu, ve kterém se zdržuje.
Čl.22
Ostatní příjmy
Části příjmů rezidenta smluvního státu, ať mají zdroj kdekoliv,
o nichž se nepojednává v předchozích článcích této smlouvy,
podléhají zdanění jen v tomto státě.
Čl.23
Majetek
1. Majetek představovaný nemovitým majetkem uvedeným v článku
6, který vlastní rezident jednoho smluvního státu a který je
umístěn ve druhém smluvním státě, může být zdaněn v tomto druhém
státě.
2. Majetek představovaný movitým majetkem, který je částí
provozního majetku stálé provozovny, jež má podnik jednoho
smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebo movitým majetkem,
který patří ke stálé základně, kterou má rezident jednoho
smluvního státu ve druhém smluvním státě za účelem vykonávání
nezávislého povolání, může být zdaněn v tomto druhém státě.
3. Majetek představovaný loděmi, letadly, silničními
a železničními vozidly provozovanými v mezinárodní dopravě
a movitým majetkem, který slouží k provozování těchto lodí,
letadel, silničních a železničních vozidel, podléhá zdanění jen ve
smluvním státě, v němž se nachází místo skutečného vedení podniku.
4. Všechny ostatní části majetku rezidenta smluvního státu
podléhají zdanění jen v tomto státě.
Čl.24
Metody vyloučení dvojího zdanění
1. Jestliže rezident jednoho smluvního státu pobírá příjem nebo
vlastní majetek, který může být v souladu s ustanoveními této
smlouvy zdaněn ve druhém smluvním státě, prvně zmíněný stát povolí
snížit daň z příjmů tohoto rezidenta o částku rovnající se dani
z příjmů zaplacené v tomto druhém státě a snížit daň z majetku
tohoto rezidenta o částku rovnající se dani z majetku zaplacené
v tomto druhém státě. Částka, o kterou se daň sníží, však v žádném
případě nepřesáhne tu část daně z příjmů nebo daně z majetku,
podle toho, o jaký případ jde, vypočtené před jejím snížením,
která poměrně připadá na příjmy nebo majetek, které mohou být
zdaněny v tomto druhém státě.
2. Jestliže, v souladu s jakýmkoliv ustanovením této smlouvy,
příjem pobíraný nebo majetek vlastněný rezidentem jednoho
smluvního státu je osvobozen od zdanění v tomto státě, tento stát
může přesto, při výpočtu částky daně ze zbývajících příjmů nebo
majetku tohoto rezidenta, vzít v úvahu osvobozený příjem nebo
majetek.
3. Částka daně, která je osvobozena nebo snížena podle
mongolského zákona o zahraničních investicích, se považuje za
zaplacenou v Mongolsku. Zápočet takové daně bude v České republice
povolen v rozsahu, v jakém má Mongolsko právo uložit takovou daň
v souladu s příslušnými ustanoveními této smlouvy.
Čl.25
Zákaz diskriminace
1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni
ve druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv
povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než
zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být
podrobeni státní příslušníci tohoto druhého státu, kteří jsou,
zejména s ohledem na rezidenci, ve stejné situaci. Toto ustanovení
se bez ohledu na ustanovení článku 1 rovněž použije na osoby,
které nejsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.
2. Zdanění stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního
státu ve druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě
nepříznivější než zdanění podniků tohoto druhého smluvního státu,
které vykonávají tytéž činnosti. Toto ustanovení nebude vykládáno
jako závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal rezidentům
druhého smluvního státu jakékoliv osobní úlevy, slevy a snížení
daně z důvodu osobního stavu nebo povinností k rodině, které
přiznává svým vlastním rezidentům.
3. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku 9, článku 11
odst. 7 nebo článku 12 odst. 6, budou úroky, licenční poplatky
a jiné výlohy placené podnikem jednoho smluvního státu rezidentu
druhého smluvního státu odčitatelné pro účely stanovení
zdanitelných zisků takového podniku za stejných podmínek, jako
kdyby byly placeny rezidentu prvně zmíněného státu. Podobně
jakékoliv dluhy podniku jednoho smluvního státu vůči rezidentu
druhého smluvního státu budou pro účely stanovení zdanitelného
majetku takového podniku odčitatelné za stejných podmínek, jako
kdyby byly smluveny vůči rezidentu prvně zmíněného státu.
4. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela nebo
zčásti, přímo nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno jedním nebo
více rezidenty druhého smluvního státu, nebudou podrobeny v prvně
zmíněném státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním
spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním
spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeny ostatní
podobné podniky prvně zmíněného státu.
5. Ustanovení tohoto článku se bez ohledu na ustanovení článku
2 vztahují na daně všeho druhu a pojmenování.
Čl.26
Řešení případů dohodou
1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou
smluvních států vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není
v souladu s ustanoveními této smlouvy, může, bez ohledu na opravné
prostředky, které poskytují vnitrostátní právní předpisy těchto
států, předložit svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu,
jehož je rezidentem, nebo pokud její případ spadá pod článek 25
odst. 1, úřadu smluvního státu, jehož je státním příslušníkem.
Případ musí být předložen do tří let od prvního oznámení opatření
vedoucího ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními Smlouvy.
2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou
a nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit,
aby případ vyřešil vzájemnou dohodou s příslušným úřadem druhého
smluvního státu tak, aby se zamezilo zdanění, které není v souladu
s ustanoveními této smlouvy. Jakákoliv dosažená dohoda bude
uskutečněna bez ohledu na jakékoliv časové lhůty ve vnitrostátních
právních předpisech smluvních států.
3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit
vzájemnou dohodou jakékoliv obtíže nebo pochybnosti, které mohou
vzniknout při výkladu nebo provádění Smlouvy. Mohou rovněž spolu
konzultovat za účelem vyloučení dvojího zdanění v případech
neupravených ve Smlouvě.
4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za
účelem dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců. Zástupci
příslušných úřadů smluvních států se mohou spolu setkat, jestliže
se to jeví pro dosažení dohody účelným, k ústní výměně názorů.
Čl.27
Výměna informací
1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat takové
informace, jaké jsou nutné pro provádění ustanovení této smlouvy
nebo vnitrostátních právních předpisů smluvních států, které se
vztahují na daně, jež jsou předmětem Smlouvy, pokud zdanění, které
upravují, není v rozporu se Smlouvou, zvláště pak za účelem
zabránění daňovým únikům, pokud jde o tyto daně. Výměna informací
není omezena článkem 1. Veškeré informace obdržené smluvním státem
budou udržovány v tajnosti stejným způsobem jako informace
obdržené podle vnitrostátních právních předpisů tohoto státu
a budou zpřístupněny pouze osobám nebo úřadům (včetně soudů
a správních úřadů), které se zabývají vyměřováním nebo vybíráním
daní, na něž se Smlouva vztahuje, vymáháním nebo trestním stíháním
ve věci těchto daní nebo rozhodováním o odvoláních ve vztahu
k těmto daním. Tyto osoby nebo úřady použijí tyto informace jen
k těmto účelům. Mohou sdělit tyto informace při veřejných
soudních řízeních nebo v právních rozhodnutích.
2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána tak,
že ukládají některému smluvnímu státu povinnost:
a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy
a správní praxi tohoto nebo druhého smluvního státu;
b) poskytnout informace, které by nemohly být získány na základě
právních předpisů nebo v běžném správním řízení tohoto nebo
druhého smluvního státu;
c) poskytnout informace, které by odhalily jakékoliv obchodní,
podnikové, průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo
obchodní postup, nebo informace, jejichž sdělení by bylo
v rozporu s veřejným pořádkem.
Čl.28
Členové diplomatických misí a konzulární úředníci
Nic v této smlouvě se nedotýká daňových výsad členů
diplomatických misí nebo konzulárních úředníků, které jim přísluší
na základě obecných pravidel mezinárodního práva nebo na základě
ustanovení zvláštních dohod.
Čl.29
Vstup v platnost
1. Tato smlouva podléhá ratifikaci a ratifikační listiny budou
vyměněny co nejdříve.
2. Smlouva vstoupí v platnost dnem výměny ratifikačních listin
a její ustanovení se budou provádět:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené
nebo připisované k 1. lednu nebo později v kalendářním roce
následujícím po roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost;
b) pokud jde o ostatní daně z příjmů a daně z majetku, na příjmy
nebo majetek za každý daňový rok začínající 1. ledna nebo
později v kalendářním roce následujícím po roce, v němž Smlouva
vstoupí v platnost.
3. Dnem, kdy se začne provádět tato smlouva, se ve vztazích mezi
Českou republikou a Mongolskem přestane provádět Mnohostranná
smlouva o zamezení dvojího zdanění příjmu a majetku fyzických osob
podepsaná v Miškovci 27. května 1977 a Mnohostranná smlouva
o zamezení dvojího zdanění příjmu a majetku právnických osob
podepsaná v Ulánbátaru 19. května 1978.
Čl.30
Výpověď
Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena
některým smluvním státem. Každý smluvní stát může diplomatickou
cestou, podáním písemné výpovědi Smlouvu vypovědět nejméně šest
měsíců před koncem každého kalendářního roku následujícího po
období pěti let ode dne, kterým Smlouva vstoupí v platnost.
V takovém případě se Smlouva přestane provádět:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené
nebo připisované k 1. lednu nebo později v kalendářním roce
následujícím po roce, v němž byla dána výpověď;
b) pokud jde o ostatní daně z příjmů a daně z majetku, na příjmy
nebo majetek za každý daňový rok začínající 1. ledna nebo
později v kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla
dána výpověď.
Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto
smlouvu.
Dáno v Praze dne 27. února 1997 ve dvou původních vyhotoveních
v anglickém jazyce.
Za Českou republiku:
Ing. Ivan Kočárník, CSc. v. r.
místopředseda vlády a ministr financí
Za Mongolsko:
Galsandagva Nyamdavaa v. r.
ministr rozvoje a infrastruktury