56/2009 Sb.
PŘEDSEDA VLÁDY
vyhlašuje
úplné znění zákona č. 589/1992 Sb.,
o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,
jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 10/1993 Sb., zákonem č. 160/1993 Sb.,
zákonem č. 307/1993 Sb.,
zákonem č. 42/1994 Sb., zákonem č. 241/1994 Sb., zákonem č. 59/1995 Sb., zákonem
č. 118/1995 Sb.,
zákonem č. 149/1995 Sb., zákonem č. 160/1995 Sb., zákonem č. 113/1997 Sb., zákonem
č. 134/1997 Sb.,
zákonem č. 306/1997 Sb., zákonem č. 18/2000 Sb., zákonem č. 29/2000 Sb., zákonem
č. 118/2000 Sb.,
zákonem č. 132/2000 Sb., zákonem č. 220/2000 Sb., zákonem č. 238/2000 Sb., zákonem
č. 492/2000 Sb.,
zákonem č. 353/2001 Sb., zákonem č. 263/2002 Sb., zákonem č. 362/2003 Sb., zákonem
č. 424/2003 Sb.,
zákonem č. 425/2003 Sb., zákonem č. 437/2003 Sb., zákonem č. 186/2004 Sb., zákonem
č. 281/2004 Sb.,
zákonem č. 359/2004 Sb., zákonem č. 436/2004 Sb., zákonem č. 168/2005 Sb., zákonem
č. 253/2005 Sb.,
zákonem č. 361/2005 Sb., zákonem č. 377/2005 Sb., zákonem č. 62/2006 Sb., zákonem
č. 189/2006 Sb.,
zákonem č. 264/2006 Sb., zákonem č. 585/2006 Sb., zákonem č. 153/2007 Sb., zákonem
č. 181/2007 Sb.,
zákonem č. 261/2007 Sb., zákonem č. 296/2007 Sb., zákonem č. 305/2008 Sb. a zákonem
č. 2/2009 Sb.
ZÁKON
o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti
Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:
§ 1
Tento zákon upravuje pojistné na sociální zabezpečení,
které zahrnuje pojistné na důchodové pojištění
a pojistné na nemocenské pojištění, a příspěvek na
státní politiku zaměstnanosti (dále jen „pojistné“).
§ 2
Pojistné je příjmem státního rozpočtu. Příjmem
státního rozpočtu jsou též penále (§ 20), přirážka k pojistnému
na sociální zabezpečení (§ 21) a pokuty (§ 22)
ukládané podle tohoto zákona. Pojistné na důchodové
pojištění se vede na samostatném účtu státního rozpočtu
a v zákonu o státním rozpočtu se uvádí jako
samostatná položka příjmů státního rozpočtu.
§ 3
Poplatníci pojistného
(1) Pojistné jsou povinni v rozsahu a za podmínek
stanovených v odstavcích 2 a 3 platit tito poplatníci:
a) zaměstnavatelé, jimiž se pro účely tohoto zákona
rozumějí právnické nebo fyzické osoby, které zaměstnávají
alespoň jednoho zaměstnance, organizační
složky státu, v nichž jsou zařazeni zaměstnanci
v pracovním poměru nebo činní na základě
dohody o pracovní činnosti, a služební úřady,
v nichž jsou státní zaměstnanci zařazeni k výkonu
státní služby1),
b) zaměstnanci, jimiž se pro účely tohoto zákona rozumějí
1. zaměstnanci v pracovním poměru; za zaměstnance
v pracovním poměru se pro účely tohoto
zákona považuje též osoba činná v poměru,
který má obsah pracovního poměru, avšak pracovní
poměr nevznikl, neboť nebyly splněny
všechny podmínky stanovené pracovněprávními
předpisy pro jeho vznik,
2. zaměstnanci činní na základě dohody o pracovní
činnosti,
3. členové družstva v družstvech, kde podmínkou
členství je jejich pracovní vztah k družstvu, jestliže
mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro
družstvo práci, za kterou jsou jím odměňováni,
4. fyzické osoby, které jsou podle zvláštního zákona
jmenovány nebo voleny do funkce vedoucího
správního úřadu nebo do funkce statutárního
orgánu právnické osoby zřízené zvláštním
zákonem, popřípadě do funkce zástupce tohoto
vedoucího nebo statutárního orgánu, pokud je
tímto vedoucím nebo statutárním orgánem
pouze jediná osoba, a jmenováním nebo volbou
těmto osobám nevznikl pracovní nebo služební
poměr, a fyzické osoby, které podle zvláštního
zákona vykonávají veřejnou funkci mimo pracovní
nebo služební poměr, pokud se na jejich
pracovní vztah vztahuje ve stanoveném rozsahu
zákoník práce a nejsou uvedeny v bodech 5
až 8,
5. soudci,
6. poslanci Poslanecké sněmovny a senátoři Senátu
Parlamentu a poslanci Evropského parlamentu,
zvolení na území České republiky,
7. členové zastupitelstev územních samosprávných
celků a zastupitelstev městských částí
nebo městských obvodů územně členěných statutárních
měst a hlavního města Prahy, kteří
jsou pro výkon funkce dlouhodobě uvolněni
nebo kteří před zvolením do funkce člena zastupitelstva
nebyli v pracovním poměru, ale vykonávají
funkci ve stejném rozsahu jako dlouhodobě
uvolnění členové zastupitelstva,
8. členové vlády, prezident, viceprezident a členové
Nejvyššího kontrolního úřadu, členové
Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, členové
Rady Ústavu pro studium totalitních režimů,
členové Rady Českého telekomunikačního
úřadu, finanční arbitr, zástupce finančního
arbitra, Veřejný ochránce práv a zástupce Veřejného
ochránce práv,
9. dobrovolní pracovníci pečovatelské služby,
10. pěstouni, kteří vykonávají pěstounskou péči
v zařízeních pro výkon pěstounské péče podle
zvláštního právního předpisu1c), nebo kterým je
za výkon pěstounské péče vyplácena odměna
náležející pěstounovi ve zvláštních případech
podle zvláštního právního předpisu1d),
11. osoby ve výkonu trestu odnětí svobody zařazené
do práce,
13. pracovníci v pracovním vztahu uzavřeném podle
cizích právních předpisů,
14. společníci a jednatelé společnosti s ručením
omezeným a komanditisté komanditní společnosti,
jestliže mimo pracovněprávní vztah vykonávají
pro ni práci, za kterou jsou touto společností
odměňováni,
15. členové družstva, kteří vykonávají činnost
v orgánech družstva mimo pracovněprávní
vztah za odměnu, jejíž výše je předem určena,
pokud výkon této činnosti není podle stanov
družstva považován za výkon práce pro družstvo.
(2) Zaměstnavatelé jsou poplatníky
a) pojistného na nemocenské pojištění, pojistného na
důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku
zaměstnanosti, pokud zaměstnávají zaměstnance
uvedené v odstavci 3 písm. a), a
b) pojistného na důchodové pojištění, pokud zaměstnávají
zaměstnance uvedené v odstavci 3 písm. b).
(3) Zaměstnanci jsou poplatníky
a) pojistného na důchodové pojištění, jde-li o zaměstnance
uvedené v odstavci 1 písm. b) bodech 1 až
13, kteří jsou účastni nemocenského pojištění podle
předpisů o nemocenském pojištění1e); za tohoto
zaměstnance se považuje též fyzická osoba,
které po skončení zaměstnání zakládajícího účast
na nemocenském pojištění nebo v době přerušení
nemocenského pojištění1f) byly zúčtovány příjmy
z tohoto zaměstnání, které jsou započitatelné do
vyměřovacího základu, nebo
b) pojistného na důchodové pojištění, jde-li o zaměstnance
uvedené v odstavci 1 písm. b) bodech 14
a 15, kteří jsou účastni důchodového pojištění1g);
za tohoto zaměstnance se považuje též osoba,
které po skončení zaměstnání zakládajícího účast
na důchodovém pojištění byly zúčtovány příjmy
z tohoto zaměstnání, které jsou započitatelné do
vyměřovacího základu.
(4) Osoby samostatně výdělečně činné jsou povinny
platit pojistné na důchodové pojištění a příspěvek
na státní politiku zaměstnanosti, pokud jsou účastny
důchodového pojištění podle předpisů o důchodovém
pojištění2), a za podmínek stanovených tímto zákonem
též zálohy na pojistné na důchodové pojištění a příspěvek
na státní politiku zaměstnanosti; osoby samostatně
výdělečně činné jsou povinny platit pojistné na nemocenské
pojištění, pokud jsou účastny nemocenského
pojištění podle předpisů o nemocenském pojištění.
Kdo se považuje za osobu samostatně výdělečně činnou
a kdy se samostatná výdělečná činnost považuje za
hlavní samostatnou výdělečnou činnost a za vedlejší
samostatnou výdělečnou činnost, stanoví zákon o důchodovém
pojištění52).
(5) Osoby dobrovolně účastné důchodového pojištění53)
jsou za dobu dobrovolné účasti na důchodovém
pojištění povinny platit pojistné na důchodové pojištění.
(6) Zahraniční zaměstnanci jsou za dobu dobrovolné
účasti na nemocenském pojištění povinni platit
pojistné na nemocenské pojištění. Zahraničním zaměstnancem
se pro účely tohoto zákona rozumí zaměstnanec
zaměstnavatele, jehož sídlo je na území státu, s nímž
Česká republika neuzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním
zabezpečení, je-li činný v České republice ve
prospěch tohoto zaměstnavatele.
§ 4
Pojistné
Výše pojistného se stanoví procentní sazbou z vyměřovacího
základu zjištěného za rozhodné období.
Vyměřovací základ
§ 5
(1) Vyměřovacím základem zaměstnance pro pojistné
na důchodové pojištění je úhrn příjmů, které jsou
předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona
o daních z příjmů3) a nejsou od této daně osvobozeny
a které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním,
které zakládá účast na nemocenském pojištění
nebo účast jen na důchodovém pojištění. Zúčtovaným
příjmem se pro účely věty první rozumí plnění,
které bylo v peněžní nebo nepeněžní formě nebo formou
výhody poskytnuto zaměstnavatelem zaměstnanci
nebo předáno v jeho prospěch, popřípadě připsáno
k jeho dobru anebo spočívá v jiné formě plnění prováděné
zaměstnavatelem za zaměstnance.
(2) Do vyměřovacího základu zaměstnance se
z příjmů uvedených v odstavci 1 nezahrnují tyto příjmy:
a) náhrada škody podle zákoníku práce,
b) odstupné a další odstupné, odchodné a odbytné
poskytovaná na základě zvláštních právních předpisů4)
a odměna při skončení funkčního období
náležející podle zvláštních právních předpisů4a),
c) věrnostní přídavek horníků5),
d) odměny vyplácené podle zákona o vynálezech
a zlepšovacích návrzích6), pokud vytvoření a uplatnění
vynálezu nebo zlepšovacího návrhu nemělo
souvislost s výkonem zaměstnání,
e) jednorázová sociální výpomoc poskytnutá zaměstnanci
k překlenutí jeho mimořádně obtížných poměrů
vzniklých v důsledku živelní pohromy, požáru,
ekologické nebo průmyslové havárie nebo
jiné mimořádně závažné události,
f) plnění, které bylo poskytnuto poživateli starobního
nebo plného invalidního důchodu po uplynutí
jednoho roku ode dne skončení zaměstnání,
g) pojistné zaplacené zaměstnavatelem za zaměstnance
podle § 8 odst. 2.
(3) Do vyměřovacího základu zaměstnance se zahrnuje
kromě příjmů uvedených v odstavci 1 odměna
ve zvláštních případech vyplácená pěstounům podle zákona
o státní sociální podpoře7). Mzdové nároky zaměstnanců
vyplacené úřadem práce podle zákona
o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele
a o změně některých zákonů se považují
za příjmy zúčtované zaměstnavatelem zaměstnanci, a to
v rozsahu, ve kterém je zaměstnavatel zaměstnancům
nezúčtoval.
(4) Vyměřovacím základem pracovníka v pracovním
vztahu uzavřeném podle cizích právních předpisů
[§ 3 odst. 1 písm. b) bod 13] pro pojistné na důchodové
pojištění je úhrn příjmů zúčtovaných mu zaměstnavatelem
v souvislosti s tímto pracovním vztahem, který
mu zakládá účast na nemocenském pojištění, a to ve
výši, ve které jsou nebo by byly předmětem daně z příjmů
fyzických osob podle zákona o daních z příjmů3),
s výjimkou příjmů, které tomuto pracovníku nahrazují
výdaje jím za zaměstnavatele vynaložené v souvislosti
s tímto pracovním vztahem nebo škodu vzniklou v souvislosti
s tímto pracovním vztahem, a příjmů uvedených
v odstavci 2 písm. e) a f). Je-li zaměstnanec považován
podle zákona o nemocenském pojištění za
smluvního zaměstnance10c), je jeho vyměřovacím základem
příjem zúčtovaný mu smluvním zaměstnavatelem
(§ 23b odst. 2); je-li smluvnímu zaměstnanci vyplácen
příjem prostřednictvím jeho zaměstnavatele, jehož
sídlo je na území státu, s nímž Česká republika
neuzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení,
považuje se za vyměřovací základ smluvního zaměstnance
jeho příjem uhrazený smluvním zaměstnavatelem
zahraničnímu zaměstnavateli, který se v případě,
že v úhradách smluvního zaměstnavatele zahraničnímu
zaměstnavateli je obsažena i částka za
zprostředkování práce smluvního zaměstnance, snižuje
nejvýše o 40 %.
(5) Je-li zaměstnanci vyplácen příjem v cizí měně,
přepočte se na českou měnu kurzem devizového trhu
stanoveným Českou národní bankou, který platí k poslednímu
dni kalendářního měsíce, za který se pojistné
odvádí. Pro přepočet měn, u nichž Česká národní
banka nevyhlašuje tento kurz, se použije kurz této
měny obvykle používaný bankami v České republice
ke dni uvedenému ve větě první; tyto banky jsou povinny
na žádost zaměstnavatele a okresní správy sociálního
zabezpečení tento kurz sdělit. Kurz, který zaměstnavatel
použil podle věty první a druhé, je povinen vést
ve svých záznamech pro stanovení a odvod pojistného.
§ 5a
Vyměřovacími základy zaměstnavatele jsou
a) částka odpovídající úhrnu vyměřovacích základů
jeho zaměstnanců uvedených v § 3 odst. 3 písm. a),
b) částka odpovídající úhrnu vyměřovacích základů
jeho zaměstnanců uvedených v § 3 odst. 3 písm. b).
§ 5b
(1) Vyměřovacím základem osoby samostatně výdělečně
činné pro pojistné na důchodové pojištění a příspěvek
na státní politiku zaměstnanosti je částka, kterou
si určí, ne však méně než 50 % daňového základu;
daňovým základem se pro účely tohoto zákona rozumí
základ daně nebo dílčí základ daně stanovený podle § 7
zákona o daních z příjmů z příjmů z podnikání a z jiné
samostatné výdělečné činnosti po úpravě podle § 5 a 23
zákona o daních z příjmů, a to i v případě, kdy příjmy
osoby samostatně výdělečně činné jsou osvobozeny od
daně z příjmů, pokud se dále nestanoví jinak.Vykonávala-
li osoba samostatně výdělečně činná v kalendářním
roce hlavní samostatnou výdělečnou činnost i vedlejší
samostatnou výdělečnou činnost a za dobu, po kterou
vykonávala vedlejší samostatnou výdělečnou činnost,
není účastna důchodového pojištění, považuje se za daňový
základ poměrná část daňového základu; tato část
se určí tak, že se daňový základ vydělí počtem kalendářních
měsíců, v nichž byla aspoň po část měsíce vykonávána
samostatná výdělečná činnost, a výsledná
částka se vynásobí počtem kalendářních měsíců, v nichž
byla aspoň po část měsíce vykonávána hlavní samostatná
výdělečná činnost. Za výkon samostatné výdělečné
činnosti a hlavní samostatné výdělečné činnosti se
pro účely věty druhé nepovažuje kalendářní měsíc,
v němž po celý měsíc osoba samostatně výdělečně činná
měla nárok na výplatu nemocenského nebo peněžité
pomoci v mateřství z nemocenského pojištění osob
samostatně výdělečně činných; kalendářním měsícem
se pro účely části věty před středníkem rozumí i jeho
část, po kterou osoba samostatně výdělečně činná vykonávala
samostatnou výdělečnou činnost, pokud výkon
této činnosti netrval po celý kalendářní měsíc. Za
daňový základ se u osoby samostatně výdělečně činné,
která je poplatníkem daně z příjmů stanovené paušální
částkou podle § 7a zákona o daních z příjmů, považuje
rozdíl mezi předpokládanými příjmy a předpokládanými
výdaji, z něhož se vychází při výpočtu daně z příjmů
stanovené paušální částkou. Do daňového základu
se nezahrnují příjmy, které jsou podle zvláštního
právního předpisu54) samostatným základem daně
z příjmů fyzických osob pro zdanění zvláštní sazbou
daně, a odměny náležející podle autorského zákona
z titulu jiných majetkových práv55). Za daňový základ
se u osoby samostatně výdělečně činné, která není povinna
podávat daňové přiznání, považuje příjem ze
samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených
na jeho dosažení, zajištění a udržení; tyto
příjmy a výdaje se pro účely tohoto zákona posuzují
podle zákona o daních z příjmů.
(2) Vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně
činné pro pojistné na důchodové pojištění a příspěvek
na státní politiku zaměstnanosti činí nejméně,
vykonávala-li osoba samostatně výdělečně činná v kalendářním
roce
a) jen hlavní samostatnou výdělečnou činnost, součin
nejnižšího měsíčního vyměřovacího základu stanoveného
podle § 14 odst. 6 věty první a platného
pro kalendářní rok, za který se stanoví vyměřovací
základ, a počtu kalendářních měsíců tohoto kalendářního
roku, v nichž byla hlavní samostatná výdělečná
činnost vykonávána aspoň po část kalendářního
měsíce. Do tohoto počtu kalendářních
měsíců se nezahrnují kalendářní měsíce, v nichž
po celý kalendářní měsíc osoba samostatně výdělečně
činná vykonávající hlavní samostatnou výdělečnou
činnost měla nárok na výplatu nemocenského
nebo peněžité pomoci v mateřství z nemocenského
pojištění osob samostatně výdělečně činných;
kalendářním měsícem se pro účely části věty
před středníkem rozumí i jeho část, po kterou
osoba samostatně výdělečně činná vykonávala
hlavní samostatnou výdělečnou činnost, pokud
výkon této činnosti netrval po celý kalendářní měsíc,
b) jen vedlejší samostatnou výdělečnou činnost a za
dobu výkonu této činnosti je účastna důchodového
pojištění, součin nejnižšího měsíčního vyměřovacího
základu stanoveného podle § 14 odst. 6
věty druhé a platného pro kalendářní rok, za který
se stanoví vyměřovací základ, a počtu kalendářních
měsíců tohoto kalendářního roku, v nichž
byla vedlejší samostatná výdělečná činnost vykonávána
aspoň po část kalendářního měsíce. Do tohoto
počtu kalendářních měsíců se nezahrnují kalendářní
měsíce, v nichž po celý kalendářní měsíc
osoba samostatně výdělečně činná vykonávající vedlejší
samostatnou výdělečnou činnost měla nárok
na výplatu nemocenského nebo peněžité pomoci
v mateřství z nemocenského pojištění osob samostatně
výdělečně činných; kalendářním měsícem se
pro účely části věty před středníkem rozumí i jeho
část, po kterou osoba samostatně výdělečně činná
vykonávala vedlejší samostatnou výdělečnou činnost,
pokud výkon této činnosti netrval po celý
kalendářní měsíc. U poživatele starobního nebo
plného invalidního důchodu se pro účely tohoto
zákona dobou, po kterou tento poživatel měl nárok
na výplatu nemocenského z nemocenského
pojištění osob samostatně výdělečně činných, rozumí
též doba dočasné pracovní neschopnosti po
uplynutí podpůrčí doby pro poskytování nemocenského
stanovené předpisy nemocenského pojištění,
c) hlavní samostatnou výdělečnou činnost i vedlejší
samostatnou výdělečnou činnost a za dobu výkonu
vedlejší samostatné výdělečné činnosti je
účastna důchodového pojištění, součet dílčího vyměřovacího
základu z hlavní samostatné výdělečné
činnosti a dílčího vyměřovacího základu z vedlejší
samostatné výdělečné činnosti nebo součet dílčího
vyměřovacího základu z hlavní samostatné výdělečné
činnosti a poměrné části vyměřovacího základu
z příjmu z vedlejší samostatné výdělečné
činnosti; přitom za nejnižší vyměřovací základ se
považuje vyšší z těchto součtů. Dílčí vyměřovací
základ z hlavní samostatné výdělečné činnosti se
zjistí jako součin nejnižšího měsíčního vyměřovacího
základu stanoveného podle § 14 odst. 6 věty
první a počtu kalendářních měsíců, v nichž aspoň
po část měsíce byla vykonávána hlavní samostatná
výdělečná činnost; do tohoto počtu kalendářních
měsíců se nezahrnují kalendářní měsíce uvedené
v písmenu a) větě druhé. Dílčí vyměřovací základ
z vedlejší samostatné výdělečné činnosti se zjistí
jako součin nejnižšího měsíčního vyměřovacího
základu stanoveného podle § 14 odst. 6 věty druhé
a počtu kalendářních měsíců, v nichž aspoň po část
měsíce byla vykonávána vedlejší samostatná výdělečná
činnost; do tohoto počtu kalendářních měsíců
se nezahrnují kalendářní měsíce uvedené v písmenu
b) větě druhé a třetí. Poměrná část vyměřovacího
základu z příjmu z vedlejší samostatné výdělečné
činnosti se určí procentní sazbou
uvedenou v odstavci 1 větě první tak, že se daňový
základ dosažený v kalendářním roce vydělí počtem
kalendářních měsíců, v nichž byla aspoň po část
měsíce vykonávána samostatná výdělečná činnost,
a výsledná částka se vynásobí počtem kalendářních
měsíců, v nichž byla aspoň po část měsíce vykonávána
vedlejší samostatná výdělečná činnost;
ustanovení odstavce 1 věty třetí platí zde obdobně.
(3) Vyměřovacím základem osoby samostatně
výdělečně činné pro pojistné na nemocenské pojištění je
měsíční základ, jehož výši určuje osoba samostatně výdělečně
činná. Měsíční základ však nemůže být nižší
než dvojnásobek částky rozhodné podle předpisů o nemocenském
pojištění pro účast zaměstnanců na nemocenském
pojištění58a).
§ 5c
(1) Vyměřovacím základem osoby dobrovolně
účastné důchodového pojištění pro pojistné na důchodové
pojištění je částka, kterou si určí, nejméně však
částka ve výši jedné čtvrtiny průměrné mzdy platné
v kalendářním roce, ve kterém se pojistné na důchodové
pojištění platí. Za průměrnou mzdu se pro účely
tohoto zákona považuje částka, která se vypočte jako
součin všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní
rok, který o dva roky předchází kalendářnímu
roku, pro který se průměrná mzda zjišťuje, a přepočítacího
koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího
základu; vypočtená částka se zaokrouhluje
na celé koruny nahoru.
(2) Vyměřovacím základem zahraničního zaměstnance
pro pojistné na nemocenské pojištění je měsíční
základ, jehož výši určuje zahraniční zaměstnanec; ustanovení
§ 5b odst. 3 věty druhé platí zde obdobně.
§ 6
Rozhodné období
(1) Rozhodným obdobím, z něhož se zjišťuje vyměřovací
základ, je kalendářní měsíc, za který se pojistné
platí, pokud se dále nestanoví jinak.
(2) U osoby samostatně výdělečně činné je rozhodným
obdobím, z něhož se zjišťuje vyměřovací základ
pro pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na
státní politiku zaměstnanosti, kalendářní rok, za který
se toto pojistné a příspěvek platí.
§ 7
Sazby pojistného
(1) Sazby pojistného činí
a) u zaměstnavatele
1. v roce 2009 25 % z vyměřovacího základu uvedeného
v § 5a písm. a), z toho 2,3 % na nemocenské
pojištění, 21,5%na důchodové pojištění
a 1,2 % na státní politiku zaměstnanosti, a od
roku 2010 24,1%z vyměřovacího základu uvedeného
v § 5a písm. a), z toho 1,4 % na nemocenské
pojištění, 21,5%na důchodové pojištění
a 1,2 % na státní politiku zaměstnanosti,
2. počínaje rokem 2010 26 % z vyměřovacího základu
uvedeného v § 5a písm. a), z toho 3,3 %
na nemocenské pojištění, 21,5 % na důchodové
pojištění a 1,2 % na státní politiku zaměstnanosti,
jde-li o zaměstnavatele s průměrným měsíčním
počtem zaměstnanců nižším než 51 zaměstnanců,
pokud si tuto sazbu sám stanoví
podle odstavce 3,
3. 21,5 % z vyměřovacího základu uvedeného
v § 5a písm. b),
b) u zaměstnance 6,5 % z vyměřovacího základu,
c) u osoby samostatně výdělečně činné
1. 29,2 % z vyměřovacího základu uvedeného
v § 5b odst. 1 a 2, z toho 28 % na důchodové
pojištění a 1,2 % na státní politiku zaměstnanosti,
jde-li o osobu samostatně výdělečně činnou
účastnou důchodového pojištění,
2. 1,4 % z vyměřovacího základu uvedeného
v § 5b odst. 3, jde-li o osobu samostatně výdělečně
činnou účastnou nemocenského pojištění,
d) u osoby dobrovolně účastné důchodového pojištění
28 % z vyměřovacího základu,
e) u zahraničního zaměstnance 1,4%z vyměřovacího
základu.
(2) Sazba pro pojistné na nemocenské pojištění
a celková sazba pro pojistné uvedené v odstavci 1 písm. a) bodu 2 platí pro období od 1. ledna 2010 do
31. prosince 2010. V dalším období stanoví výši těchto
sazeb vláda nařízením, a to se zřetelem na vztah příjmů
z pojistného na nemocenské pojištění přesahujícího
sazbu pojistného na nemocenské pojištění uvedenou
v odstavci 1 písm. a) bodě 1 a výdajů na polovinu
částky, kterou zaměstnavatelé vyplácejí zaměstnancům
za dobu dočasné pracovní neschopnosti a kterou odečítají
z částky pojistného podle § 9 odst. 4.
(3) Sazba pojistného na nemocenské pojištění podle
odstavce 1 písm. a) bodu 2 platí vždy pro jednotlivý
kalendářní rok pro zaměstnavatele na základě jeho písemného
oznámení. Zaměstnavatel může oznámit placení
pojistného v kalendářním roce ve výši sazby uvedené
v odstavci 1 písm. a) bodě 2 příslušné okresní
správě sociálního zabezpečení nejpozději do 20. ledna
kalendářního roku, pro který si tuto sazbu stanovil;
k oznámení učiněnému po tomto dni se nepřihlíží.
(4) Průměrný měsíční počet zaměstnanců pro
účely stanovení sazby pojistného na nemocenské pojištění
podle odstavce 1 písm. a) bodu 2 pro kalendářní
rok se zjišťuje podle počtu zaměstnanců v předchozím
kalendářním roce; průměrný měsíční počet zaměstnanců
se stanoví tak, že součet počtu zaměstnanců
účastných nemocenského pojištění zjištěný k prvnímu
dni měsíců října, listopadu a prosince se dělí třemi a výsledek
se zaokrouhlí na celé číslo dolů. Za zaměstnavatele
uvedeného v odstavci 1 písm. a) bodě 2 se považuje
též právnická nebo fyzická osoba, která se stala zaměstnavatelem
v průběhu kalendářního roku a oznámila
placení pojistného na nemocenské pojištění v tomto kalendářním
roce ve výši sazby uvedené v tomto ustanovení,
a to od kalendářního měsíce, ve kterém oznámila
placení pojistného v této sazbě, do konce kalendářního
roku; pokud se právnická nebo fyzická osoba stala zaměstnavatelem
v období od 1. října do 31. prosince,
může oznámit příslušné okresní správě sociálního zabezpečení
placení pojistného ve výši sazby uvedené
v odstavci 1 písm. a) bodě 2 ve lhůtě uvedené v odstavci 3 větě druhé též pro následující kalendářní rok.
Počet zaměstnanců se v případech uvedených ve větě
druhé nezjišťuje.
(5) Pro stanovení pojistného na důchodové pojištění,
které platí osoba dobrovolně účastná důchodového
pojištění za období předcházející kalendářnímu
roku, ve kterém toto pojistné platí, se použije sazba
pojistného platná k 1. lednu kalendářního roku, ve kterém
se pojistné na důchodové pojištění platí.
(6) Pojistné se zaokrouhluje na celé koruny směrem
nahoru.
Odvod pojistného
§ 8
(1) Zaměstnavatel je povinen odvádět i pojistné,
které je povinen platit zaměstnanec. Pojistné odvedené
za zaměstnance srazí zaměstnavatel z jeho příjmů, které
mu zúčtoval.
(2) Za kalendářní měsíc, ve kterém zaměstnanec
má započitatelný příjem, avšak nelze z něho srazit pojistné
z důvodu, že tento příjem není v peněžní formě,
je zaměstnavatel povinen uhradit i pojistné, které je
povinen platit zaměstnanec; to platí obdobně též v případě,
kdy část příjmu je v peněžní formě, avšak v nižší
částce, než činí výše pojistného, které je povinen platit
zaměstnanec. Za nepeněžní plnění se pro účely odvodu
pojistného považuje též peněžní plnění poukázané zaměstnavatelem
jinému subjektu ve prospěch zaměstnance.
Zaměstnanec je povinen uhradit zaměstnavateli
pojistné, které za něj zaplatil zaměstnavatel podle věty
první.
(3) Započitatelný příjem zúčtovaný do kalendářního
měsíce, v němž skončilo zaměstnání malého rozsahu58b)
nebo v němž skončila činnost zaměstnanců
uvedených v § 3 odst. 1 písm. b) bodech 14 a 15, a příjem
zúčtovaný v dalším kalendářním měsíci, popřípadě
kalendářních měsících ve výši, která nezaložila v tomto
měsíci, popřípadě měsících účast na nemocenském nebo
důchodovém pojištění, se považují za příjem zúčtovaný
v kalendářním měsíci, v němž úhrn započitatelných příjmů
zahrnovaných do posledního kalendářního měsíce,
ve kterém naposledy trvalo zaměstnání malého rozsahu
nebo trvala činnost těchto zaměstnanců, dosáhl výše
zakládající účast na pojištění v tomto měsíci.
(4) Zaměstnavatel je povinen sám vypočítat pojistné,
které je povinen odvádět.
§ 9
(1) Zaměstnavatel odvádí pojistné za jednotlivé
kalendářní měsíce. Pojistné za kalendářní měsíc je splatné
od 1. do 20. dne následujícího kalendářního měsíce.
Pojistné se odvádí na účet příslušné okresní správy sociálního
zabezpečení.
(2) Zaměstnavatel odečte z částky pojistného placeného
za kalendářní měsíce roku 2009 polovinu
částky, kterou v kalendářním měsíci, za který pojistné
platí, zúčtoval zaměstnancům na náhradě mzdy za
dobu dočasné pracovní neschopnosti, a je-li částka pojistného
vyšší než odečítaná náhrada mzdy za dobu
dočasné pracovní neschopnosti, rozdíl odvede na účet
příslušné okresní správy sociálního zabezpečení. Polovina
náhrady mzdy za dobu dočasné pracovní neschopnosti
se zaokrouhluje na celé koruny nahoru. Ustanovení
odstavce 3 věty čtvrté platí zde obdobně.
(3) Zaměstnavatel, který platí pojistné ve výši
sazby uvedené v § 7 odst. 1 písm. a) bodě 1 a bodě 3,
odečte počínaje rokem 2010 z částky pojistného polovinu
částky, kterou v kalendářním měsíci zúčtoval zaměstnancům
se zdravotním postižením59a) na náhradě
mzdy za dobu dočasné pracovní neschopnosti, a rozdíl
odvede na účet příslušné okresní správy sociálního zabezpečení.
Za zaměstnance se zdravotním postižením
se považuje zaměstnanec, který byl osobou se
zdravotním postižením v den vzniku dočasné pracovní neschopnosti
(karantény). Polovina uvedená ve větě první
se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru. Do
částky zúčtované zaměstnancům na náhradě mzdy za
dobu dočasné pracovní neschopnosti se nezahrnuje ta
část náhrady mzdy za dobu dočasné pracovní neschopnosti,
která byla dohodnuta nebo stanovena nad výši,
na kterou zaměstnanci vznikl nárok podle zvláštního
právního předpisu58c), a ta náhrada mzdy za dobu dočasné
pracovní neschopnosti, která nebyla zaměstnanci
vyplacena z důvodů na straně zaměstnavatele; náhrada
mzdy za dobu dočasné pracovní neschopnosti, která
nebyla zaměstnanci vyplacena z důvodů na straně zaměstnavatele,
se odečte z částky pojistného za kalendářní
měsíc, v němž byla zaměstnanci vyplacena.
(4) Zaměstnavatel, který platí pojistné ve výši
sazby uvedené v § 7 odst. 1 písm. a) bodě 2 a bodě 3,
odečte počínaje rokem 2010 z částky pojistného polovinu
částky, kterou v kalendářním měsíci, za který pojistné
platí, zúčtoval zaměstnancům na náhradě mzdy
za dobu dočasné pracovní neschopnosti, a rozdíl odvede
na účet příslušné okresní správy sociálního zabezpečení.
Polovina uvedená ve větě první se zaokrouhluje
na celé koruny směrem nahoru. Ustanovení odstavce 3
věty čtvrté platí zde obdobně.
(5) Zaměstnavatel, který platí pojistné ve výši
sazby uvedené v § 7 odst. 1 písm. a) bodě 1 a bodě 3,
je povinen ve lhůtě stanovené v odstavci 1 předložit
příslušné okresní správě sociálního zabezpečení na
předepsaném tiskopisu přehled o výši vyměřovacích
základů stanovených podle § 5a písm. a) a b) a o výši
pojistného, které je povinen odvádět, s uvedením čísla
účtu, z něhož byla platba pojistného provedena; zaměstnavatel,
který provádí odečet podle odstavce 2
nebo 3, uvádí na tomto tiskopisu též výši částky, kterou
zúčtoval v kalendářním měsíci na náhradě mzdy za
dobu dočasné pracovní neschopnosti v roce 2009 všem
zaměstnancům a počínaje rokem 2010 zaměstnancům
se zdravotním postižením, a výši rozdílu mezi pojistným
a celou částkou nebo polovinou těchto zúčtovaných
náhrad mzdy za dobu dočasné pracovní neschopnosti.
(6) Zaměstnavatel, který platí pojistné ve výši
sazby uvedené v § 7 odst. 1 písm. a) bodě 2 a bodě 3,
je povinen ve lhůtě stanovené v odstavci 1 předložit
příslušné okresní správě sociálního zabezpečení na
předepsaném tiskopisu přehled o výši vyměřovacích
základů stanovených podle § 5a písm. a) a b), o výši
pojistného, které je povinen odvádět, o výši částky,
kterou zúčtoval v kalendářním měsíci zaměstnancům
na náhradě mzdy za dobu dočasné pracovní neschopnosti,
a o výši rozdílu mezi pojistným a polovinou
těchto zúčtovaných náhrad mzdy za dobu dočasné pracovní
neschopnosti s uvedením čísla účtu, z něhož byla
platba pojistného provedena.
(7) Je-li částka, kterou v kalendářním měsíci zaměstnavatel
odečítá z částky pojistného podle odstavců 2, 3 nebo 4, vyšší než pojistné za tento kalendářní
měsíc, požádá zaměstnavatel příslušnou okresní správu
sociálního zabezpečení o úhradu rozdílu; za žádost
o úhradu tohoto rozdílu se přitom považuje podání
tiskopisu podle odstavce 5 nebo 6. Okresní správa sociálního
zabezpečení je povinna uhradit rozdíl do
14 dnů ode dne obdržení žádosti, pokud nemá zaměstnavatel
vůči ní splatný závazek; je-li takový závazek,
použije se požadovaná částka nejdříve k jeho úhradě.
(8) Byla-li z částky pojistného odečtena náhrada
mzdy za dobu dočasné pracovní neschopnosti ve vyšší
částce, než měla být odečtena, považuje se částka, o kterou
bylo pojistné takto zkráceno, za dluh na pojistném.
Byla-li z částky pojistného odečtena náhrada mzdy za
dobu dočasné pracovní neschopnosti v nižší částce, než
měla být odečtena, považuje se zbývající částka, která
měla být odečtena z pojistného, za přeplatek na pojistném.
§ 10
Má-li zaměstnavatel více mzdových účtáren zapsaných
do registru zaměstnavatelů podle zvláštního právního
předpisu17), plní povinnosti zaměstnavatele při
odvodu pojistného podle § 9 každá mzdová účtárna
samostatně pro okruh zaměstnanců, pro které vede evidenci
mezd nebo platů. Mzdovou účtárnou se pro účely
tohoto zákona rozumí útvar zaměstnavatele, ve kterém
je vedena evidence mezd nebo platů; je-li zaměstnavatelem
stát, rozumí se mzdovou účtárnou útvar příslušné
organizační složky státu, ve kterém je vedena evidence
platů.
§ 11
Zaměstnavatel, u něhož je odsouzený zařazen k výkonu
prací, je povinen odvádět za každý kalendářní
měsíc příslušné věznici spolu se mzdou za práci odsouzeného
i pojistné, které je povinna platit [§ 7 odst. 1 písm. a)]. Věznice odečte úhrn dávek nemocenského
pojištění vyplacených odsouzeným od pojistného,
které je povinna za odsouzené odvádět (§ 8 odst. 1)
a ve lhůtě uvedené v § 9 odst. 1 odvede částku pojistného
na účet příslušného služebního orgánu Vězeňské
služby České republiky. Ustanovení § 9 odst. 5 až 7
platí pro věznici ve vztahu k příslušnému služebnímu
orgánu Vězeňské služby České republiky přiměřeně.
Ustanovení věty první až třetí platí přiměřeně v případě
výkonu zaměstnání zakládajícího účast na nemocenském
pojištění osobami ve vazbě.
§ 12
(1) Na právního nástupce zaměstnavatele přechází
povinnost platit pojistné za dobu nejvýše 10 roků nazpět
ode dne, kdy se stal právním nástupcem. Příslušná
okresní správa sociálního zabezpečení18) je povinna na
žádost takového právního nástupce vykázat evidovanou
výši dlužného pojistného.
(2) Zemře-li osoba samostatně výdělečně činná,
může dlužné pojistné na důchodové pojištění a příspěvek
na státní politiku zaměstnanosti zaplatit osoba,
která uplatňuje nárok na důchod z důchodového pojištění
z důvodu úmrtí osoby samostatně výdělečně činné;
to platí obdobně pro dlužné pojistné na důchodové
pojištění, zemře-li osoba dobrovolně účastná důchodového
pojištění.
(3) Pojistné, které dluží obchodní společnost nebo
družstvo, může zaplatit též společník obchodní společnosti
anebo člen statutárního orgánu nebo dozorčí rady
této společnosti nebo představenstva nebo kontrolní
komise družstva; to platí též pro osobu, která byla
tímto společníkem nebo členem.
§ 13
(1) Osoba samostatně výdělečně činná je povinna
odvádět pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na
státní politiku zaměstnanosti a pojistné na nemocenské
pojištění na účet příslušné okresní správy sociálního
zabezpečení19).
(2) Osoba samostatně výdělečně činná je povinna
platit za podmínek dále stanovených buď pojistné na
důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti,
nebo zálohy na pojistné na důchodové
pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti
(dále jen „zálohy na pojistné“) a doplatek na pojistném
na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku
zaměstnanosti (dále jen „doplatek na pojistném“).
§ 13a
(1) Osoba samostatně výdělečně činná je povinna
platit zálohy na pojistné
a) za kalendářní měsíc, ve kterém se přihlásila k účasti
na důchodovém pojištění v kalendářním roce podle
§ 10 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění,
a za kalendářní měsíce následující po tomto měsíci,
pokud vykonává vedlejší samostatnou výdělečnou
činnost; povinnost platit zálohy na pojistné na základě
této přihlášky trvá naposledy za kalendářní
měsíc, který předchází kalendářnímu měsíci, ve
kterém byl nebo měl být podán přehled o příjmech
a výdajích podle § 15 odst. 1 za kalendářní rok, ve
kterém se osoba samostatně výdělečně činná přihlásila
k účasti na důchodovém pojištění,
b) za kalendářní měsíc, ve kterém byl nebo měl být
podán přehled o příjmech a výdajích podle § 15 odst. 1 za kalendářní rok, ve kterém dosáhla příjmu
ze samostatné výdělečné činnosti po odpočtu
výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění
a udržení ve výši zakládající účast na důchodovém
pojištění podle § 10 odst. 2 a 3 zákona o důchodovém
pojištění, a za kalendářní měsíce následující po
tomto měsíci, pokud vykonává vedlejší samostatnou
výdělečnou činnost; povinnost platit zálohy
na pojistné na základě dosažení příjmu po odpočtu
výdajů v uvedené výši trvá naposledy za kalendářní
měsíc, který předchází kalendářnímu měsíci,
ve kterém byl nebo měl být podán přehled o příjmech
a výdajích podle § 15 odst. 1 za kalendářní
rok následující po kalendářním roce, ve kterém
osoba samostatně výdělečně činná dosáhla příjmu
po odpočtu výdajů ve výši zakládající účast na důchodovém
pojištění podle § 10 odst. 2 a 3 zákona
o důchodovém pojištění, nebo
c) za kalendářní měsíc, ve kterém vykonává hlavní
samostatnou výdělečnou činnost.
(2) Pokud se osoba samostatně výdělečně činná
přihlásila k účasti na důchodovém pojištění podle
§ 10 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění v době,
kdy je ještě povinna platit zálohy na pojistné podle odstavce 1, platí zálohy na pojistné na základě přihlášky
k účasti na důchodovém pojištění podle odstavce 1 písm. a) až po uplynutí období, za které je povinna
platit zálohy na pojistné podle odstavce 1 písm. b).
(3) Osoba samostatně výdělečně činná je povinna
platit zálohy na pojistné podle předchozích odstavců
naposledy za kalendářní měsíc, v němž nastaly skutečnosti
uvedené v § 10 odst. 6 větě druhé zákona o důchodovém
pojištění.
(4) Pokud osobě samostatně výdělečně činné,
která byla povinna platit zálohy na pojistné podle
odstavce 1 písm. b), zanikla v kalendářním roce tato povinnost
proto, že nastaly skutečnosti uvedené v § 10
odst. 6 větě druhé zákona o důchodovém pojištění,
a osoba samostatně výdělečně činná poté v tomto roce
zahájila samostatnou výdělečnou činnost, je povinna
platit zálohy na pojistné ve výši, jako kdyby k zániku
této povinnosti nedošlo; povinnost platit zálohy na pojistné
přitom vzniká za kalendářní měsíc, ve kterém
osoba samostatně výdělečně činná zahájila samostatnou
výdělečnou činnost.
(5) Osoba samostatně výdělečně činná, která se
přihlásila podle § 10 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění
k účasti na důchodovém pojištění za kalendářní
rok až po jeho uplynutí a nebyla povinna platit zálohy
na pojistné za tento rok podle odstavce 1 písm. b),
může zaplatit jednorázově zálohy na pojistné za tento
rok, a to až do podání přehledu o příjmech a výdajích
podle § 15 odst. 1 za tento rok.
(6) Zálohy na pojistné, které byly zaplaceny, aniž
byla dána povinnost je platit, se považují pro účely
stanovení přeplatku na pojistném na důchodové pojištění
a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (dále
jen „přeplatek na pojistném na důchodové pojištění“)
nebo doplatku na pojistném (§ 14 odst. 9 a 10) za zálohy
na pojistné, pokud osoba samostatně výdělečně
činná nepožádala o jejich vrácení před podáním přehledu
podle § 15 odst. 1; požádala-li o jejich vrácení,
považují se za přeplatek na pojistném na důchodové
pojištění. Ustanovení předchozí věty se nevztahuje na
zálohy na pojistné podle odstavce 5.
(7) Osobě samostatně výdělečně činné, která vykonává
vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, zaniká
povinnost platit zálohy na pojistné, pokud se stala
plátcem daně, paušální částkou podle § 7a zákona o daních
z příjmů v průběhu kalendářního roku, rozdíl
mezi výší předpokládaných příjmů a předpokládaných
výdajů ze samostatné výdělečné činnosti uvedených
v protokolu o ústním jednání o stanovení daně z příjmů
paušální částkou (dále jen „protokol o platbě daně z příjmů
paušální částkou“) za takový rok nezakládá účast
na důchodovém pojištění podle § 10 odst. 2 a 3 zákona
o důchodovém pojištění a nepodala přihlášku k účasti
na důchodovém pojištění podle § 10 odst. 2 a 3 zákona
o důchodovém pojištění za takový rok. Povinnost platit
zálohy na pojistné podle věty první zaniká od kalendářního
měsíce, v němž byl osobě samostatně výdělečně
činné předán protokol o platbě daně z příjmů
paušální částkou.
(8) Pro účely placení záloh na pojistné se osoba
samostatně výdělečně činná považuje za osobu samostatně
výdělečně činnou vykonávající vedlejší samostatnou
výdělečnou činnost v kalendářním měsíci, ve kterém
po celý měsíc trvaly skutečnosti uvedené v § 9
odst. 6 zákona o důchodovém pojištění, popřípadě, nebyla-
li samostatná výdělečná činnost vykonávána po
celý kalendářní měsíc, trvaly-li tyto skutečnosti současně
po tu část kalendářního měsíce, po kterou byla
vykonávána samostatná výdělečná činnost.
(9) Ke skutečnostem uvedeným v odstavcích 7 a 8
se přihlíží na základě oznámení osoby samostatně výdělečně
činné. K oznámení osoby samostatně výdělečně
činné o stanovení daně paušální částkou podle odstavce 7 a o výkonu vedlejší samostatné výdělečné činnosti
podle odstavce 8 se pro účely placení záloh na
pojistné přihlíží, pokud bylo učiněno nejpozději v přehledu
podle § 15 odst. 1 za příslušný kalendářní rok
a doloženo nejpozději do konce kalendářního měsíce
následujícího po kalendářním měsíci, v němž byl přehled
podán. Doložení se nevyžaduje v případech, kdy
potřebné údaje má okresní správa sociálního zabezpečení
nebo Česká správa sociálního zabezpečení ve své
evidenci nebo má možnost si je obstarat v elektronické
podobě způsobem umožňujícím dálkový přístup. Česká
správa sociálního zabezpečení je povinna zveřejnit,
které důvody, pro které je samostatná výdělečná činnost
vedlejší, není osoba samostatně výdělečně činná
povinna dokládat.
§ 14
(1) Zálohy na pojistné se platí na jednotlivé celé
kalendářní měsíce. Výše zálohy na pojistné se stanoví
procentní sazbou uvedenou v § 7 odst. 1 písm. c) bodě
1 z měsíčního vyměřovacího základu.
(2) U osoby samostatně výdělečně činné, která vykonávala
samostatnou výdělečnou činnost v předcházejícím
kalendářním roce, činí výše měsíčního vyměřovacího
základu 50 % z částky rovnající se průměru, který
z daňového základu podle § 5b odst. 1 za tento rok
připadá na jeden kalendářní měsíc, v němž aspoň po
část tohoto měsíce byla vykonávána samostatná výdělečná
činnost, s tím, že pokud by výše takto stanoveného
měsíčního vyměřovacího základu přesáhla částku
ve výši čtyřnásobku průměrné mzdy, činí měsíční vyměřovací
základ tuto částku.
(3) Za kalendářní měsíc, v němž byl nebo měl být
podán přehled podle § 15 odst. 1, se záloha na pojistné
ve výši odpovídající měsíčnímu vyměřovacímu základu
stanovenému podle odstavců 2, 4 až 6 platí do kalendářního
měsíce, který předchází kalendářnímu měsíci,
v němž byl nebo měl být takový přehled podán v dalším
kalendářním roce.
(4) U osoby samostatně výdělečně činné, která se
stane poplatníkem daně z příjmů stanovené paušální
částkou, činí měsíční vyměřovací základ nejméně
50 % jedné dvanáctiny rozdílu mezi předpokládanými
příjmy a předpokládanými výdaji, z nichž se vychází
při výpočtu daně z příjmů stanovené paušální částkou.
(5) Na základě žádosti osoby samostatně výdělečně
činné příslušná okresní správa sociálního zabezpečení
poměrně sníží na dobu nejdéle do konce kalendářního
měsíce, který předchází kalendářnímu měsíci,
v němž byl nebo měl být podán přehled podle § 15 odst. 1, měsíční vyměřovací základ, pokud její příjem
ze samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů
vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení připadající
v průměru na jeden kalendářní měsíc v období
od 1. ledna kalendářního roku do konce kalendářního
měsíce předcházejícího kalendářnímu měsíci, ve kterém
byla podána žádost o snížení, nejméně však v období tří
kalendářních měsíců po sobě jdoucích, je nejméně
o jednu třetinu nižší než takový příjem připadající
v předcházejícím kalendářním roce v průměru na jeden
kalendářní měsíc, v němž aspoň po část měsíce byla
vykonávána samostatná výdělečná činnost.
(6) Měsíční vyměřovací základ osoby samostatně
výdělečně činné vykonávající hlavní samostatnou výdělečnou
činnost činí nejméně 25 % průměrné mzdy.
Měsíční vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně
činné, která se pro účely placení záloh považuje
za osobu samostatně výdělečně činnou vykonávající vedlejší
samostatnou výdělečnou činnost (§ 13a odst. 8
a 9) činí nejméně 10 % průměrné mzdy. V případě,
že osoba samostatně výdělečně činná byla plátcem záloh
na pojistné za měsíc prosinec, zůstává pro tuto
osobu samostatně výdělečně činnou měsíční vyměřovací
základ stanovený podle věty první nebo druhé
v platnosti v následujícím kalendářním roce až do kalendářního
měsíce, který předchází kalendářnímu měsíci,
v němž byl nebo měl být podán přehled podle § 15 odst. 1.
(7) Zálohy na pojistné se neplatí za kalendářní měsíce,
v nichž po celý kalendářní měsíc osoba samostatně
výdělečně činná měla nárok na výplatu nemocenského
nebo peněžité pomoci v mateřství z nemocenského pojištění
osob samostatně výdělečně činných; kalendářním
měsícem se pro účely části věty před středníkem
rozumí i jeho část, po kterou osoba samostatně výdělečně
činná vykonávala samostatnou výdělečnou činnost,
pokud výkon této činnosti netrval po celý kalendářní
měsíc.
(8) Dlužné zálohy na pojistné se stanoví ve výši
odpovídající minimální částce měsíčního vyměřovacího
základu stanoveného podle odstavců 2, 4 až 6.
(9) Je-li úhrn záloh na pojistné zaplacených za
rozhodné období vyšší než pojistné na důchodové pojištění
a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti stanovené
podle § 4, nebo platila-li osoba samostatně výdělečně
činná zálohy na pojistné za kalendářní rok, ve
kterém není účastna důchodového pojištění, jedná se
o přeplatek na pojistném na důchodové pojištění.
(10) Doplatek na pojistném se stanoví ve výši rozdílu
mezi výší pojistného na důchodové pojištění a příspěvku
na státní politiku zaměstnanosti stanoveného
podle § 4 a výší záloh na pojistné zaplacených za rozhodné
období.
(11) Měsíční vyměřovací základ se zaokrouhluje
na celé koruny směrem nahoru.
§ 14a
(1) Záloha na pojistné za kalendářní měsíc je splatná
od 1. do 20. dne následujícího kalendářního měsíce.
(2) Osoba samostatně výdělečně činná může platit
zálohy na pojistné na delší než měsíční období, avšak
vždy jen do budoucna. Pokud zálohy na pojistné platí
do budoucna osoba samostatně výdělečně činná, která
podala přehled podle § 15 odst. 1 za předchozí kalendářní
rok, může zálohy na pojistné zaplatit do budoucna
až do konce června následujícího kalendářního
roku; pokud zálohy na pojistné platí do budoucna
osoba samostatně výdělečně činná, která ještě nepodala
přehled podle § 15 odst. 1 za předchozí kalendářní rok,
může zálohy na pojistné zaplatit do budoucna jen do
konce června kalendářního roku, ve kterém bude podávat
přehled podle § 15 odst. 1 za předchozí kalendářní
rok. Výši zaplacených záloh na pojistné nelze
měnit. Zálohy na pojistné zaplacené do budoucna lze
vrátit jen v případě ukončení samostatné výdělečné činnosti,
a to za kalendářní měsíce následující po ukončení
této činnosti.
(3) Doplatek na pojistném je splatný nejpozději
do osmi dnů po dni, ve kterém byl, popřípadě měl
být podán přehled o příjmech a výdajích podle § 15 odst. 1 za kalendářní rok, za který se pojistné na důchodové
pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti
platí.
§ 14b
(1) Osoba samostatně výdělečně činná je povinna
zaplatit pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na
státní politiku zaměstnanosti za kalendářní rok, ve kterém
byla aspoň po část roku účastna důchodového pojištění
podle § 10 odst. 2 a 3 zákona o důchodovém
pojištění a za který nebyla podle § 13a povinna platit
zálohy na pojistné. Pojistné na důchodové pojištění
a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti podle
předchozí věty je osoba samostatně výdělečně činná
povinna zaplatit nejpozději do osmi dnů po dni, ve
kterém byl, popřípadě měl být podán přehled o příjmech
a výdajích podle § 15 odst. 1 za kalendářní rok,
za který se pojistné na důchodové pojištění a příspěvek
na státní politiku zaměstnanosti platí.
(2) Osoba samostatně výdělečně činná je povinna
zaplatit pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na
státní politiku zaměstnanosti za kalendářní rok, za
který se přihlásila k účasti na důchodovém pojištění
podle § 10 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění až
po jeho uplynutí a za který podle § 13a odst. 1 písm. b)
nebyla povinna platit zálohy na pojistné, popřípadě nezaplatila
zálohy na pojistné podle § 13a odst. 5, a to do
osmi dnů po dni, ve kterém byl, popřípadě měl být
podán přehled o příjmech a výdajích podle § 15 odst. 1
za tento rok.
§ 14c
(1) Osoba samostatně výdělečně činná, která je
účastna nemocenského pojištění, je povinna platit pojistné
na nemocenské pojištění na jednotlivé celé kalendářní
měsíce, s výjimkou těch kalendářních měsíců, ve
kterých trvají důvody, pro které se podle § 14 odst. 7
neplatí zálohy na pojistné (§ 13 odst. 2). Za kalendářní
měsíc, v němž osobě samostatně výdělečně činné vznikla
účast na nemocenském pojištění, se však pojistné na
nemocenské pojištění platí vždy.
(2) Pojistné na nemocenské pojištění za kalendářní
měsíc je splatné od 1. do 20. dne následujícího kalendářního
měsíce. Jestliže osobě samostatně výdělečně
činné vznikla účast na nemocenském pojištění v kalendářním
měsíci, který předcházel kalendářnímu měsíci,
v němž podala přihlášku k nemocenskému pojištění, je
pojistné na nemocenské pojištění za tento předcházející
kalendářní měsíc splatné do konce kalendářního měsíce,
v němž podala přihlášku k nemocenskému pojištění.
Osoba samostatně výdělečně činná může po projednání
s okresní správou sociálního zabezpečení platit pojistné
na nemocenské pojištění na delší než měsíční období,
avšak vždy jen do budoucna a nejdéle do konce kalendářního
roku.
(3) Měsíční základ, který osoba samostatně výdělečně
činná stanovila v souladu s tímto zákonem a odvedla
z něho pojistné na nemocenské pojištění, nelze
dodatečně měnit. Stanovením měsíčního základu se přitom
rozumí zaplacení pojistného na nemocenské pojištění
z měsíčního základu.
(4) Jestliže pojistné na nemocenské pojištění bylo
zaplaceno po uplynutí lhůty stanovené v odstavci 2
nebo bylo zaplaceno v této lhůtě, avšak v nižší částce,
než mělo být zaplaceno, jedná se o přeplatek na pojistném
na nemocenské pojištění. Okresní správa sociálního
zabezpečení je povinna při vrácení tohoto přeplatku,
popřípadě části tohoto přeplatku, nebo při použití
tohoto přeplatku k úhradě splatného závazku vůči
okresní správě sociálního zabezpečení písemně oznámit
osobě samostatně výdělečně činné den a důvod zániku
její účasti na nemocenském pojištění.
§ 15
(1) Osoba, která aspoň po část kalendářního roku
vykonávala samostatnou výdělečnou činnost, je povinna
podat příslušné okresní správě sociálního zabezpečení
nejpozději do jednoho měsíce ode dne, ve kterém
měla podle zvláštního zákona podat daňové přiznání
za tento kalendářní rok, na předepsaném tiskopise
přehled o příjmech a výdajích za tento kalendářní
rok. V tomto přehledu se kromě údajů o daňovém základu,
popřípadě není-li osoba samostatně výdělečně
činná povinna podávat daňové přiznání, údajů o příjmech
ze samostatné výdělečné činnosti a výdajích vynaložených
na jejich dosažení, zajištění a udržení uvádějí
údaje o vyměřovacím základu pro pojistné na důchodové
pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti,
nejnižším měsíčním vyměřovacím základu pro
zálohy na pojistné, úhrnu záloh na pojistné, pojistném
na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku
zaměstnanosti a úhrnu vyměřovacích základů zaměstnance,
pokud spolu s vyměřovacím základem ze samostatné
výdělečné činnosti přesahuje částku maximálního
vyměřovacího základu (§ 15a), a vykonávala-li osoba
samostatně výdělečně činná vedlejší samostatnou výdělečnou
činnost, též údaje o skutečnostech uvedených
v § 9 odst. 6 písm. a) až e) zákona o důchodovém pojištění,
pokud chce být považována za osobu samostatně
výdělečně činnou s vedlejší samostatnou výdělečnou
činností; pokud osoba samostatně výdělečně činná
vykonávala samostatnou výdělečnou činnost formou
spolupráce, je povinna uvést v tomto přehledu též
jméno a příjmení, trvalý pobyt a rodné číslo osoby
samostatně výdělečně činné, s níž spolupracuje. Uvedla-li
osoba samostatně výdělečně činná v přehledu
údaje o vedlejší samostatné výdělečné činnosti, je povinna
tyto údaje též doložit, a to nejpozději do konce
kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž
tento přehled podala; ustanovení § 13a odst. 9 věty třetí
platí zde obdobně. Pokud osobě samostatně výdělečně
činné zpracovává daňové přiznání daňový poradce, je
povinna tuto skutečnost příslušné okresní správě sociálního
zabezpečení doložit do 30. dubna kalendářního
roku, ve kterém má povinnost podat daňové přiznání
za předchozí kalendářní rok. Osoba samostatně
výdělečně činná, která je poplatníkem daně z příjmů
stanovené paušální částkou, uvádí v přehledu též tento
údaj a je povinna příslušné okresní správě sociálního
zabezpečení předložit nejpozději do konce kalendářního
měsíce následujícího po měsíci, v němž byl přehled
podán, protokol o platbě daně z příjmů paušální
částkou. Pokud je v předloženém protokole daň stanovena
paušální částkou na více zdaňovacích období, povinnost
jeho předložení za další kalendářní rok nebo
roky uvedené v protokolu se považuje za splněnou
v den, kdy osoba samostatně výdělečně činná za takový
kalendářní rok podává či měla podat přehled o svých
příjmech a výdajích ze samostatné výdělečné činnosti.
Rozhodnutí správce daně o zrušení platby daně paušální
částkou podle zvláštního právního předpisu19d) je
osoba samostatně výdělečně činná povinna předložit
příslušné okresní správě sociálního zabezpečení nejpozději
v den, kdy podává či měla podat přehled
o svých příjmech a výdajích ze samostatné výdělečné
činnosti za kalendářní rok, který následuje po kalendářním
roce, za který naposledy byla poplatníkem daně
z příjmů paušální částkou.
(2) Zjistí-li se po podání přehledu podle odstavce 1, že vyměřovací základ pro pojistné na důchodové
pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti
je vyšší, než který osoba samostatně výdělečně
činná uvedla v přehledu podle odstavce 1, je osoba
samostatně výdělečně činná povinna předložit příslušné
okresní správě sociálního zabezpečení opravný přehled,
a to nejpozději do 8 dnů ode dne, kdy se o takové
změně dozvěděla. V opravném přehledu uvede novou
výši daňového základu, popřípadě, není-li osoba samostatně
výdělečně činná povinna podávat daňové přiznání,
novou výši příjmů ze samostatné výdělečné činnosti
a výdajů vynaložených na jejich dosažení, zajištění
a udržení, výši vyměřovacího základu pro pojistné
na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku
zaměstnanosti, přičemž nová výše vyměřovacího základu
nesmí být nižší než původní výše tohoto základu,
částku pojistného na důchodové pojištění a příspěvku
na státní politiku zaměstnanosti, částku rozdílu mezi
pojistným na důchodové pojištění a příspěvkem na
státní politiku zaměstnanosti, kterou má podle opravného
přehledu zaplatit, a pojistným a příspěvkem, které
zaplatila za kalendářní rok, za který opravný přehled
podává, a nejnižší měsíční vyměřovací základ pro stanovení
záloh na pojistné. Opravný přehled se podává
na tiskopisu pro podání přehledu podle odstavce 1, kde
se uvede též důvod pro předložení opravného přehledu.
Částku rozdílu na pojistném na důchodové pojištění
a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti je osoba
samostatně výdělečně činná povinna doplatit do 8 dnů
ode dne, v němž byl nebo měl být opravný přehled
podán. Nová výše nejnižšího měsíčního vyměřovacího
základu pro stanovení záloh na pojistné platí od kalendářního
měsíce, v němž osoba samostatně výdělečně
činná opravný přehled podala nebo měla podat.
(3) Zjistí-li se po podání přehledu podle odstavce 1, že vyměřovací základ pro pojistné na důchodové
pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti
je nižší, než který osoba samostatně výdělečně
činná uvedla v přehledu podle odstavce 1, může osoba
samostatně výdělečně činná předložit příslušné okresní
správě sociálního zabezpečení opravný přehled.
V opravném přehledu uvede novou výši daňového základu,
popřípadě, není-li osoba samostatně výdělečně
činná povinna podávat daňové přiznání, novou výši
příjmů ze samostatné výdělečné činnosti a výdajů vynaložených
na jejich dosažení, zajištění a udržení, výši
vyměřovacího základu pro pojistné na důchodové pojištění
a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, přičemž
nová výše vyměřovacího základu nesmí být nižší
než původní výše tohoto základu, pokud původní výše
tohoto základu byla určena ve vyšší než minimální výši,
částku pojistného na důchodové pojištění a příspěvku
na státní politiku zaměstnanosti, částku přeplatku na
pojistném na důchodové pojištění a příspěvku na státní
politiku zaměstnanosti, pokud přeplatek v důsledku
podání opravného přehledu vznikl, a nejnižší měsíční
vyměřovací základ pro stanovení záloh na pojistné.
Opravný přehled se podává na tiskopisu pro podání
přehledu podle odstavce 1, kde se uvede též důvod
pro předložení opravného přehledu. Jestliže částka daňového
základu nezakládá osobě samostatně výdělečně
činné za dobu vedlejší samostatné výdělečné činnosti
účast na důchodovém pojištění v kalendářním roce, za
který opravný přehled podává, může spolu s opravným
přehledem podat přihlášku k tomuto pojištění za kalendářní
rok, za který opravný přehled podává. Opravný
přehled podle věty první může osoba samostatně výdělečně
činná podat nejpozději do konce třetího kalendářního
měsíce po měsíci, v němž se o změně daňového
základu nebo nové výši příjmů a výdajů ze samostatné
výdělečné činnosti dověděla. Opravný přehled se považuje
za žádost o vrácení přeplatku; při vracení přeplatku
se postupuje podle § 17. Nová výše nejnižšího
měsíčního vyměřovacího základu pro stanovení záloh
na pojistné platí od kalendářního měsíce, v němž osoba
samostatně výdělečně činná opravný přehled podala.
(4) Údaj o určeném vyměřovacím základu, který
osoba samostatně výdělečně činná uvedla v přehledu
podle odstavce 1, nemůže být dodatečně změněn, s výjimkou
opravného přehledu podle odstavce 2 nebo 3.
(5) Zemře-li osoba samostatně výdělečně činná
před splněním povinností uvedených v předchozích
odstavcích, může za ni tyto povinnosti splnit její dědic
nebo fyzická osoba, která uplatňuje nárok na důchod
z důchodového pojištění z důvodu úmrtí osoby samostatně
výdělečně činné. Pokud je těmito osobami podáno
více přehledů podle odstavce 1 věty první nebo
podle odstavce 2 nebo 3 a nedohodnou-li se tyto osoby
na částce vyměřovacího základu určeného podle § 5b odst. 1 a 2, vychází se z přehledu podaného osobou,
která podala daňové přiznání za zemřelou osobu samostatně
výdělečně činnou62), a pokud žádná z těchto
osob nebyla povinna podat daňové přiznání z důvodu
úmrtí osoby samostatně výdělečně činné, považuje se
za vyměřovací základ nejnižší z vyměřovacích základů
uvedených těmito osobami.
§ 15a
Maximální vyměřovací základy
(1) Maximálním vyměřovacím základem zaměstnance
pro placení pojistného je částka ve výši čtyřicetiosminásobku
průměrné mzdy. Rozhodným obdobím,
z něhož se zjišťuje maximální vyměřovací základ zaměstnance,
je kalendářní rok. Maximální vyměřovací
základ zaměstnance je tvořen součtem vyměřovacích
základů zaměstnance zjištěných v kalendářním roce,
za který se maximální vyměřovací základ zjišťuje.
(2) Přesáhne-li v kalendářním roce úhrn vyměřovacích
základů zaměstnance maximální vyměřovací základ
podle odstavce 1 a zaměstnanec je v tomto roce
zaměstnán
a) jen u jednoho zaměstnavatele, neplatí zaměstnanec
v tomto kalendářním roce pojistné z částky, která
přesahuje tento maximální vyměřovací základ; to
platí i v případě více zaměstnání v kalendářním
roce, avšak u téhož zaměstnavatele,
b) u více zaměstnavatelů, považuje se pojistné zaplacené
zaměstnancem z úhrnu jeho vyměřovacích
základů ze všech zaměstnání, který přesahuje tento
maximální vyměřovací základ, za přeplatek na pojistném
(§ 17); tento přeplatek však nemůže být
vyšší než částka, která byla zaměstnanci z jeho příjmů
sražena na pojistném.
(3) Zaměstnavatel je povinen písemně potvrdit zaměstnanci
na jeho žádost úhrn vyměřovacích základů
za kalendářní rok, z nichž bylo sraženo pojistné, a to
do 8 dnů ode dne obdržení žádosti; zjistí-li zaměstnavatel,
že v tomto potvrzení uvedl nesprávné údaje, je
povinen neprodleně vydat zaměstnanci nové potvrzení.
(4) Do vyměřovacího základu zaměstnavatele se
nezahrnuje částka, která přesahuje maximální vyměřovací
základ zaměstnance a z níž zaměstnanec neplatí
v kalendářním roce pojistné podle odstavce 2 písm. a).
(5) Maximálním vyměřovacím základem osoby
samostatně výdělečně činné pro pojistné na důchodové
pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti je
částka ve výši čtyřicetiosminásobku průměrné mzdy.
(6) Byla-li osoba samostatně výdělečně činná v kalendářním
roce též zaměstnancem a součet vyměřovacího
základu nebo úhrnu vyměřovacích základů zaměstnance
a vyměřovacího základu osoby samostatně
výdělečně činné pro pojistné na důchodové pojištění
a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti přesáhl
maximální vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně
činné stanovený podle odstavce 5, sníží se o tuto
přesahující částku nejdříve vyměřovací základ osoby
samostatně výdělečně činné pro pojistné na důchodové
pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti,
a je-li přesahující částka vyšší než tento vyměřovací
základ osoby samostatně výdělečně činné, sníží se
o zbytek přesahující částky vyměřovací základ nebo
úhrn vyměřovacích základů zaměstnance; přitom se
nejdříve sníží vyměřovací základy z těch zaměstnání,
v nichž je zaměstnanec poplatníkem pouze pojistného
na důchodové pojištění. Vyměřovací základy zaměstnance
dokládá osoba samostatně výdělečně činná potvrzením
podle odstavce 3.
(7) Zálohy na pojistné není povinna platit osoba
samostatně výdělečně činná, která je účastna důchodového
pojištění též jako zaměstnanec a v zaměstnání dosáhla
maximálního vyměřovacího základu zaměstnance,
a to od kalendářního měsíce, v němž příslušné okresní
správě sociálního zabezpečení oznámila a doložila, že
v zaměstnání dosáhla tohoto maximálního vyměřovacího
základu, do kalendářního měsíce, který předchází
kalendářnímu měsíci, ve kterém byl nebo měl být
podán přehled o příjmech a výdajích podle § 15 odst. 1
za kalendářní rok, který následuje po kalendářním roce,
v němž osoba samostatně výdělečně činná dosáhla tohoto
maximálního vyměřovacího základu.
§ 16
(1) Osoba dobrovolně účastná důchodového pojištění
platí pojistné na důchodové pojištění za jednotlivé
celé kalendářní měsíce, ve kterých je aspoň po část
kalendářního měsíce účastna důchodového pojištění
podle § 6 zákona o důchodovém pojištění.
(2) Pojistné na důchodové pojištění za doby uvedené
a) v § 6 odst. 1 písm. c) až e) zákona o důchodovém
pojištění nelze zaplatit po uplynutí dvou kalendářních
roků následujících po kalendářním roce, do
něhož spadá kalendářní měsíc, za který se toto
pojistné platí,
b) v § 6 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění nelze
zaplatit po uplynutí jednoho roku od posledního
dne kalendářního měsíce, za který se toto pojistné
platí.
(3) Je-li pojistné na důchodové pojištění zaplaceno
po uplynutí lhůt uvedených v odstavci 2 nebo je-li toto
pojistné zaplaceno osobou uvedenou v § 6 odst. 2 zákona
o důchodovém pojištění za dobu delší než deset
let, považuje se za přeplatek na pojistném.
(4) Osoba dobrovolně účastná důchodového pojištění
odvádí pojistné na důchodové pojištění na účet
příslušné okresní správy sociálního zabezpečení. Při
platbě pojistného na důchodové pojištění je osoba dobrovolně
účastná důchodového pojištění povinna označit
kalendářní měsíce, za které toto pojistné platí.
§ 16a
(1) Zahraniční zaměstnanec, který je účasten nemocenského
pojištění, je povinen platit pojistné na nemocenské
pojištění na účet příslušné okresní správy
sociálního zabezpečení za jednotlivé celé kalendářní
měsíce, s výjimkou kalendářních měsíců, ve kterých
měl po celý kalendářní měsíc nárok na nemocenské
nebo peněžitou pomoc v mateřství z nemocenského
pojištění zahraničního zaměstnance. Pojistné na nemocenské
pojištění je splatné od 1. do 20. dne kalendářního
měsíce, který následuje po kalendářním měsíci, za
který toto pojistné platí. Měsíční základ, který zahraniční
zaměstnanec stanovil v souladu s tímto zákonem
a odvedl z něho pojistné na nemocenské pojištění, nelze
dodatečně měnit. Ustanovení § 14c odst. 3 věty druhé
platí v případě věty třetí přiměřeně. Zahraniční zaměstnanec
může po projednání s příslušnou okresní správou
sociálního zabezpečení platit pojistné na nemocenské
pojištění na delší než měsíční období, avšak vždy jen
do budoucna a nejdéle do konce kalendářního roku.
(2) Jestliže pojistné na nemocenské pojištění bylo
zahraničním zaměstnancem zaplaceno po uplynutí
lhůty stanovené v odstavci 1 nebo bylo zaplaceno v této
lhůtě, avšak v nižší částce, než mělo být zaplaceno,
jedná se o přeplatek na pojistném na nemocenské pojištění.
Okresní správa sociálního zabezpečení je povinna
při vrácení tohoto přeplatku písemně oznámit
zahraničnímu zaměstnanci den a důvod zániku jeho
účasti na nemocenském pojištění.
§ 17
Přeplatek pojistného
(1) Přeplatek na pojistném se vrací plátci pojistného
nebo jeho právnímu nástupci do pěti let po uplynutí
kalendářního roku, v němž vznikl, pokud není jiného
splatného závazku vůči okresní správě sociálního zabezpečení.
Je-li takový závazek, použije se přeplatku
na pojistném k jeho úhradě. Po úhradě splatných závazků
na pojistném lze použít přeplatku na pojistném
také k úhradě dluhu v nemocenském nebo důchodovém
pojištění. Splatný závazek podle věty první a třetí
se zjišťuje, má-li zaměstnavatel více mzdových účtáren,
ve vztahu ke všem těmto mzdovým účtárnám.
(2) Příslušná okresní správa sociálního zabezpečení19)
je povinna vrátit přeplatek na pojistném do jednoho
měsíce ode dne, kdy tento přeplatek zjistila. Požádal-li
plátce pojistného nebo jeho právní nástupce
o vrácení přeplatku na pojistném a příslušná správa
sociálního zabezpečení vrátila přeplatek na pojistném
po uplynutí lhůty stanovené pro vydání rozhodnutí
o přeplatku na pojistném, je povinna zaplatit úrok
z přeplatku za dobu po uplynutí této lhůty ve výši
140 % diskontní úrokové sazby České národní banky
platné první den kalendářního čtvrtletí, v němž tato
lhůta uplynula; pro den platby přeplatku na pojistném
platí obdobně § 19 odst. 2 písm. a) a c). Za žádost
o vrácení přeplatku na pojistném se považuje vždy podání
přehledu podle § 15 odst. 1, vyplývá-li z něho
přeplatek na pojistném. Na žádost osoby samostatně
výdělečně činné použije příslušná okresní správa sociálního
zabezpečení přeplatek na pojistném vyplývající
z přehledu podle § 15 odst. 1 na úhradu záloh na pojistném
do budoucna, nejdéle však do konce kalendářního
roku; za den zaplacení záloh na pojistném se přitom
považuje den, kdy osoba samostatně výdělečně
činná podala přehled podle § 15 odst. 1 spolu s takovou
žádostí.
(3) Přeplatek podle § 15a odst. 2 písm. b) vrátí
okresní správa sociálního zabezpečení zaměstnanci jen
na základě jeho písemné žádosti doložené potvrzením
zaměstnavatele podle § 15a odst. 3; ustanovení odstavce 1 věty druhé a odstavce 2 věty druhé platí přitom
obdobně. Nárok na vrácení přeplatku zaniká, nebyla-li
žádost o vrácení přeplatku podána do 5 let po
uplynutí kalendářního roku, v němž přeplatek vznikl.
Pro účely vrácení přeplatku na pojistném zaměstnanci
se do částky maximálního vyměřovacího základu zahrnují
nejdříve vyměřovací základy z těch zaměstnání,
v nichž je zaměstnanec poplatníkem pojistného.
§ 18
Promlčení pojistného
(1) Právo předepsat dlužné pojistné se promlčuje
za 10 let ode dne splatnosti. Byl-li proveden úkon ke
zjištění výše pojistného nebo jeho vyměření, plyne
nová promlčecí lhůta ode dne, kdy se o tom plátce
pojistného dozvěděl.
(2) Právo vymáhat pojistné se promlčuje za 10 let
od právní moci platebního výměru, jímž bylo vyměřeno.
Promlčecí doba neběží po dobu řízení u soudu.
§ 19
Způsob placení pojistného
(1) Pojistné se platí v české měně
a) bezhotovostním převodem z účtu vedeného v České
republice u banky nebo spořitelního a úvěrního
družstva, nebo z účtu vedeného v zahraničí, na
příslušný účet příslušné okresní správy sociálního
zabezpečení,
b) v hotovosti prostřednictvím banky, spořitelního
a úvěrního družstva nebo držitele poštovní licence
v České republice na příslušný účet podle písmene
a), a jde-li o částku nepřevyšující 5 000 Kč, též
zaměstnanci příslušné okresní správy sociálního
zabezpečení pověřenému přijímat pojistné, přičemž
v jednom kalendářním dni nelze v hotovosti
zaplatit dohromady více než tuto částku, nebo
c) v hotovosti v zahraničí na příslušný účet podle
písmene a).
(2) Za den platby pojistného se považuje
a) u bezhotovostních převodů z účtu vedeného v České
republice u banky nebo spořitelního a úvěrního
družstva den, kdy bylo uskutečněno odepsání
z účtu plátce pojistného,
b) u bezhotovostních převodů z účtu vedeného v zahraničí
nebo u plateb v hotovosti v zahraničí den,
kdy bylo uskutečněno připsání na příslušný účet
příslušné okresní správy sociálního zabezpečení,
c) u plateb v hotovosti v České republice den, kdy
banka, spořitelní a úvěrní družstvo, držitel poštovní
licence nebo příslušná okresní správa sociálního
zabezpečení hotovost přijali.
(3) Banka, u které je veden účet okresní správy
sociálního zabezpečení, je povinna sdělit okresní správě
sociálního zabezpečení den, kdy došlo k odepsání
platby z účtu příkazce nebo k přijetí platby v hotovosti
v bance nebo ve spořitelním a úvěrním družstvu. Držitel
poštovní licence je povinen sdělit přímo nebo prostřednictvím
zúčastněné banky okresní správě sociálního
zabezpečení den, kdy přijal hotovost a kdy platbu
v hotovosti předal bance, která vede jeho účet.
(4) Držitel poštovní licence, který přijal platbu
k úhradě poštovním poukazem, ji předá k provedení
převodu bance, která vede jeho účet, do 2 pracovních
dnů ode dne, kdy platbu přijal; pro další převod této
platby se uplatní lhůty podle zákona o platebním styku.
(5) Pokud držitel poštovní licence nedodrží lhůtu
podle odstavce 4, je povinen uhradit okresní správě sociálního
zabezpečení úrok ve výši dvojnásobku diskontní
sazby stanovené Českou národní bankou
platné v první den kalendářního čtvrtletí, v němž měl
uhrazenou částku nejpozději převést. Držitel poštovní
licence je rovněž povinen převést okresní správě sociálního
zabezpečení úrok, který mu uhradí banka nebo
spořitelní a úvěrní družstvo za nedodržení lhůt podle
zákona o platebním styku.
(6) Spořitelní a úvěrní družstva jsou povinna poskytnout
na žádost okresní správě sociálního zabezpečení
čísla účtů, údaje o jejich majitelích, stavech peněžních
prostředků na účtech a o jejich pohybu a údaje
o úvěrech, vkladech a depozitech.
§ 20
Penále
(1) Nebylo-li pojistné zaplaceno ve stanovené
lhůtě anebo bylo-li zaplaceno v nižší částce, než ve
které mělo být zaplaceno, je plátce pojistného povinen
platit penále. Penále činí 0,05% dlužné částky za každý
kalendářní den, ve kterém některá z těchto skutečností
trvala. Pro výši zálohy na pojistné platí obdobně ustanovení
§ 14 odst. 8.
(2) Penále se poprvé platí za kalendářní den, který
bezprostředně následuje po dni splatnosti pojistného.
Penále se naposledy platí za den, ve kterém bylo dlužné
pojistné zaplaceno. Posledním dnem, za který osoba
samostatně výdělečně činná platí penále z dlužných záloh
na pojistné, je
a) den, ve kterém byl podán přehled podle § 15 za
kalendářní rok, za který vznikl dluh na zálohách
na pojistném, pokud byl tento přehled podán ve
stanovené lhůtě, nebo
b) poslední den lhůty stanovené pro podání přehledu
podle § 15 za kalendářní rok, za který vznikl dluh
na zálohách na pojistném, pokud nebyl tento přehled
podán ve stanovené lhůtě.
(3) Jestliže příslušná okresní správa sociálního zabezpečení44)
povolila placení dlužného pojistného ve
splátkách (§ 20a), penále z takového dluhu činí
0,025 % dlužné částky za každý kalendářní den, kdy
dluh na pojistném trvá, a to ode dne splatnosti první
splátky dluhu; pokud plátce pojistného, kterému bylo
povoleno placení dlužného pojistného ve splátkách, nezaplatí
včas anebo ve správné výši některou splátku
dluhu nebo pojistné splatné v období po splatnosti
první splátky dluhu a okresní správa sociálního
zabezpečení z tohoto důvodu zrušila povolení, je povinen
platit z dlužného pojistného ještě penále ve výši
0,025 % dlužné částky za každý kalendářní den, kdy
jeho dluh trvá, a to ode dne splatnosti první splátky
dluhu. Jestliže bylo pojistné zaplacené ve správné výši
za kalendářní měsíc použito k úhradě dlužných částek
podle § 22a, nepřihlíží se pro účely předchozí věty
k takovému postupu.
(4) Pro účely odstavce 3 se považuje pojistné
splatné v období po vydání rozhodnutí o povolení
splátek za pojistné zaplacené včas a ve správné výši
i tehdy, pokud bylo zaplaceno později, než mělo být
zaplaceno, z důvodu, že bylo zaplaceno na účet jiné než
příslušné okresní správy sociálního zabezpečení nebo
na účet správce daně, popřípadě na účet zdravotní pojišťovny;
podmínkou však je, že toto pojistné bylo zaplaceno
na účet příslušné okresní správy sociálního zabezpečení
nejpozději do osmi dnů po zjištění, že bylo
zaplaceno na tento jiný účet; ustanovení odstavce 6 část
věty první za středníkem platí i zde. Pro účely odstavce 3 se dále považuje pojistné splatné v období po
vydání rozhodnutí o povolení splátek za pojistné zaplacené
včas a ve správné výši rovněž tehdy, pokud
bylo zaplaceno v nižší částce, než ve které mělo být
zaplaceno, z toho důvodu, že z částky pojistného byla
odečtena náhrada mzdy za dobu dočasné pracovní neschopnosti
ve vyšší částce, než měla být odečtena; podmínkou
však je, že dlužné pojistné bylo do správné
výše doplaceno nejpozději do 8 dnů po zjištění tohoto
dluhu.
(5) Penále se neplatí
a) za dobu, kdy osoba samostatně výdělečně činná
nevykonává samostatnou výdělečnou činnost,
b) z pojistného na důchodové pojištění, které osoba
dobrovolně účastná důchodového pojištění dluží
za dobu dobrovolné účasti na tomto pojištění,
c) za dobu, po kterou se zaměstnavatel již nepovažuje
pro účely tohoto zákona za zaměstnavatele
[§ 3 odst. 1 písm. a)],
d) za dobu ode dne následujícího po dni vydání platebního
výměru do dne předcházejícímu dni jeho
vykonatelnosti, pokud dlužné pojistné bylo zaplaceno
do dne vykonatelnosti platebního výměru,
e) za dobu ode dne vydání rozhodnutí o prohlášení
konkursu na majetek plátce pojistného do dne
právní moci usnesení soudu, kterým se konkurs
ruší45),
f) za dobu od vstupu plátce pojistného do likvidace,
g) za dobu od právní moci usnesení soudu, kterým
byl zamítnut insolvenční návrh proto, že majetek
plátce pojistného nepostačuje k úhradě nákladů insolvenčního
řízení, nebo kterým byl zrušen konkurs
po zjištění soudu, že majetek plátce pojistného
je zcela nepostačující pro uspokojení věřitelů,
h) byla-li podána kasační stížnost proti rozhodnutí
krajského soudu, kterým bylo zrušeno rozhodnutí
České správy sociálního zabezpečení o povinnosti
zaplatit pojistné, za dobu ode dne, kdy nabylo
právní moci rozhodnutí krajského soudu, do
osmého dne po dni nabytí právní moci rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti,
pokud dlužné pojistné bylo zaplaceno do tohoto
dne; nebylo-li v této lhůtě dlužné pojistné zaplaceno,
platí se penále ode dne nabytí právní moci
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační
stížnosti.
(6) Jestliže pojistné bylo zaplaceno na účet jiné
než příslušné okresní správy sociálního zabezpečení
nebo na účet správce daně, nepovažuje se taková částka
za dlužné pojistné podle odstavce 1 ode dne následujícího
po dni její platby (§ 19 odst. 2) do osmi dnů po dni
zjištění, že plátce zaplatil pojistné na tento jiný účet; za
den tohoto zjištění se považuje den, ve kterém plátce
pojistného požádal o vrácení částky pojistného zaplacené
na jiný účet, nejpozději však den, ve kterém mu
příslušná okresní správa sociálního zabezpečení písemně
oznámila, že tuto platbu pojistného neobdržela.
Jestliže pojistné bylo zaplaceno na účet cizozemského
nositele pojištění namísto příslušné okresní správy sociálního
zabezpečení, nepovažuje se taková částka za
dlužné pojistné podle odstavce 1, pokud plátce pojistného
uhradí dlužné pojistné do 8 dnů po zjištění, že
měl pojistné zaplatit okresní správě sociálního zabezpečení;
za den tohoto zjištění se přitom považuje den,
ve kterém mu okresní správa sociálního zabezpečení
písemně oznámila číslo účtu, na který mají být platby
pojistného zasílány.
(7) Jestliže pojistné bylo zaměstnavatelem zaplaceno
v nižší částce, než ve které mělo být zaplaceno,
z toho důvodu, že z částky pojistného byla odečtena
náhrada mzdy za dobu dočasné pracovní neschopnosti
ve vyšší částce, než měla být odečtena, nepovažuje se
částka, o kterou bylo pojistné takto zkráceno, za dlužné
pojistné podle odstavce 1, a to až do dne předcházejícího
dni, kdy se stal vykonatelným platební výměr,
kterým bylo pojistné dlužné z tohoto důvodu předepsáno
k úhradě.
(8) Každá platba penále se zaokrouhluje na celé
koruny směrem nahoru.
(9) Pokud jde o splatnost penále, způsob jeho placení,
jeho vymáhání, promlčení a vracení přeplatku na
penále, postupuje se stejně jako u pojistného.
(10) Pro účely zvláštních předpisů64) se za dlužné
pojistné považuje i dlužné penále.
§ 20a
Povolení splátek pojistného a penále
(1) Na písemnou žádost plátce pojistného uvedeného
v § 3 odst. 1 písm. a) může příslušná okresní
správa sociálního zabezpečení povolit placení dlužného
pojistného a penále ve splátkách, a to až do výše, kterou
tento plátce dluží ke dni vydání rozhodnutí o povolení
splátek. Placení dlužného pojistného a penále ve splátkách
nelze povolit, jestliže došlo k jeho zrušení s likvidací
nebo probíhá-li insolvenční řízení, v němž již bylo
vydáno rozhodnutí o úpadku plátce pojistného; tyto
skutečnosti je plátce pojistného, který žádá o povolení
splátek, povinen písemně oznámit příslušné okresní
správě sociálního zabezpečení do 8 dnů ode dne, kdy
nastaly. Věta druhá platí obdobně pro případy uvedené
v § 20 odst. 5 písm. e) a f).
(2) Na písemnou žádost plátce pojistného uvedeného
v § 3 odst. 4 může povolit příslušná okresní
správa sociálního zabezpečení placení doplatku na pojistném
(§ 14 odst. 10), pojistného na důchodové pojištění
a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (§ 14b)
a penále, které tento plátce dluží ke dni vydání rozhodnutí
o povolení splátek, ve splátkách. Ustanovení odstavce 1 věty druhé platí zde přiměřeně.
(3) Okresní správa sociálního zabezpečení stanoví
výši jednotlivých splátek dluhu a dobu splácení dluhu,
která nesmí být delší než 36 měsíců.
(4) Jednotlivé splátky dluhu se platí jednou částkou,
a to odděleně od plateb běžného pojistného. Plátce
pojistného je povinen označit každou splátku dluhu
způsobem určeným v povolení; nebude-li tato splátka
takto označena, nepovažuje se za splátku dluhu.
(5) Zaplatí-li plátce pojistného měsíční splátku
dluhu ve vyšší částce nebo zaplatí-li mimořádnou
platbu označenou podle odstavce 4 věty druhé, použijí
se tyto částky na úhradu splátek dluhu nejdříve splatných.
(6) Okresní správa sociálního zabezpečení
a) může zrušit povolení o placení dlužného pojistného
a penále ve splátkách, jestliže plátce pojistného
nezaplatí včas nebo ve správné výši některou splátku
dluhu nebo pojistné splatné v období po splatnosti
první splátky dluhu,
b) zruší povolení o placení dlužného pojistného a penále
ve splátkách, jestliže plátce pojistného vstoupí
do likvidace nebo bylo-li vydáno rozhodnutí
o úpadku plátce pojistného, a to ke dni, kdy některá
z těchto událostí nastala.
Ustanovení § 20 odst. 4 platí přitom obdobně.
(7) Pokud není v předchozích odstavcích stanoveno
jinak, platí pro splátky dluhu obdobně ustanovení
o pojistném. Pro účely placení dlužného pojistného
a penále ve splátkách se za plátce pojistného považuje
i bývalý plátce pojistného, který má splatné závazky
vůči okresní správě sociálního zabezpečení nebo České
správě sociálního zabezpečení.
§ 21
Přirážka k pojistnému na sociální zabezpečení
(1) Přirážku k pojistnému na sociální zabezpečení
(dále jen „přirážka k pojistnému“) uloží příslušná
okresní správa sociálního zabezpečení20) zaměstnavateli,
jestliže
a) výrobní zařízení zaměstnavatele podle pravomocného
rozhodnutí orgánu inspekce práce nevyhovuje
předpisům k zajištění bezpečnosti a ochrany
zdraví při práci, nebo
b) výrobní zařízení zaměstnavatele podle pravomocného
rozhodnutí příslušného zdravotnického
orgánu nevyhovuje předpisům zdravotnickým
nebo hygienickým, nebo
c) podle zjištění orgánu inspekce práce nebo zdravotnického
orgánu není provozováno předepsané zařízení
na ochranu života a zdraví zaměstnanců.
(2) Výše přirážky k pojistnému může činit až 5 %
z vyměřovacího základu (§ 5a) za jednotlivé měsíce, za
které se přirážka k pojistnému platí. Jestliže se zjištěné
nedostatky týkají jen nižší složky zaměstnavatele, stanoví
se přirážka k pojistnému jen z úhrnu vyměřovacích
základů zaměstnanců v této nižší složce.
(3) Přirážku k pojistnému je zaměstnavatel povinen
platit od prvního dne kalendářního měsíce, v němž
nabylo právní moci rozhodnutí uvedené v odstavci 1 písm. a) nebo b), anebo v němž došlo ke zjištění uvedenému
v odstavci 1 písm. c), a to až do konce kalendářního
měsíce, v němž byly zjištěné nedostatky
odstraněny. Byla-li stanovena lhůta k odstranění nedostatků,
je zaměstnavatel povinen platit přirážku k pojistnému
až od prvního dne kalendářního měsíce, v němž
tato lhůta prošla a nedostatky trvají dál.
(4) Pokud jde o splatnost přirážky k pojistnému,
způsob jejího placení, její vymáhání, promlčení a vracení
přeplatku k přirážce na pojistném, postupuje se
stejně jako u pojistného.
§ 22
Pokuty
(1) Za nesplnění nebo porušení povinností stanovených
v § 5 odst. 5 větě třetí, § 9 odst. 5 a 6, § 10 větě
první, § 11 větě první a třetí, § 15a odst. 3, § 20a odst. 1
části věty druhé za středníkem a větě třetí, § 22c a § 24
větě druhé může příslušná okresní správa sociálního
zabezpečení21) uložit zaměstnavateli pokutu až do výše
a) 20 000 Kč za každé jednotlivé nesplnění či porušení
povinnosti,
b) 100 000 Kč při opětovném nesplnění nebo porušení
povinnosti, za jejíž nesplnění nebo porušení
byla již pokuta podle písmene a) uložena.
(2) Za nesplnění nebo porušení povinností stanovených
v § 15, § 20a odst. 1 části věty druhé za středníkem,
§ 22c a § 24 větě druhé může příslušná okresní
správa sociálního zabezpečení22) uložit osobě samostatně
výdělečně činné pokutu až do výše
a) 20 000 Kč za každé jednotlivé nesplnění či porušení
povinnosti,
b) 100 000 Kč při opětovném nesplnění nebo porušení
povinnosti, za jejíž nesplnění nebo porušení
byla již pokuta podle písmene a) uložena.
(3) Pokutu lze uložit do dvou let ode dne, kdy se
příslušná okresní správa sociálního zabezpečení dozvěděla
o nesplnění nebo porušení povinnosti, nejpozději
však do pěti let ode dne, kdy k nesplnění nebo porušení
povinnosti došlo.
(4) Pokud jde o způsob placení a vymáhání pokuty,
postupuje se stejně jako u pojistného.
§ 22a
(1) Má-li zaměstnavatel splatný závazek vůči
okresní správě sociálního zabezpečení, použije se jeho
platba v tomto pořadí:
a) nejstarší nedoplatky pojistného,
b) běžné platby pojistného,
c) penále,
d) pokuty,
e) přirážka k pojistnému.
(2) Má-li osoba samostatně výdělečně činná splatný
závazek vůči okresní správě sociálního zabezpečení,
použije se její platba v tomto pořadí:
a) nejstarší nedoplatky pojistného na důchodové pojištění
a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,
b) běžné platby pojistného na důchodové pojištění
a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,
c) penále z dlužného pojistného na důchodové pojištění
a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,
d) pokuty.
(3) Platbu zaplacenou zaměstnavatelem v období
od prvního dne kalendářního měsíce do dne předcházejícího
dni splatnosti pojistného za předcházející kalendářní
měsíc nelze přede dnem jeho splatnosti použít
na úhradu dlužného penále ani považovat za přeplatek
podle § 17. Platbu pojistného na nemocenské pojištění
zaplacenou osobou samostatně výdělečně činnou nelze
použít podle odstavce 2, pokud toto pojistné bylo zaplaceno
včas a ve správné výši.
(4) Splátku dlužného pojistného nebo penále zaplacenou
podle § 20a nelze použít k úhradě dlužných
částek podle odstavců 1 a 2; to platí i naopak.
(5) Pořadí plateb na úhradu dlužných částek podle
odstavců 1 a 2 se nepoužije na částku uhrazenou v rámci
výkonu rozhodnutí nebo výkazu nedoplatků; takováto
částka může být použita jen na úhradu dluhu vyčísleného
v rozhodnutí nebo výkazu nedoplatků takto vymáhaném.
§ 22b
Pravděpodobná výše pojistného
(1) Jestliže zaměstnavatel nesplnil povinnost podat
přehled podle § 9 odst. 5 a 6, nebo jestliže osoba samostatně
výdělečně činná nesplnila povinnost podat přehled
podle § 15 odst. 1 a 2 a tato povinnost nebyla
splněna ani ve lhůtě určené příslušnou správou sociálního
zabezpečení v písemné výzvě, může příslušná
okresní správa sociálního zabezpečení stanovit rozhodnutím
pravděpodobnou výši pojistného na sociální zabezpečení
a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti
nebo pojistného na důchodové pojištění a příspěvku na
státní politiku zaměstnanosti (dále jen „pravděpodobná
výše pojistného“), pokud byl plátce pojistného v této
výzvě na tento následek upozorněn.
(2) Při stanovení pravděpodobné výše pojistného
vychází příslušná okresní správa sociálního zabezpečení
z údajů a pomůcek, které má k dispozici nebo které
si sama opatří. Údaje o počtu zaměstnanců si může
okresní správa sociálního zabezpečení vyžádat od
úřadu práce; tento úřad je povinen tyto údaje jí sdělit,
pokud je má k dispozici. Nelze-li pro nedostatek podkladů
stanovit pravděpodobnou výši příjmů zaměstnance
anebo osoby samostatně výdělečně činné, má se
pro účely stanovení pravděpodobné výše pojistného za
to, že jejich měsíčním příjmem je částka 1,5násobku
průměrné mzdy určované pro kalendářní rok, ve kterém
okresní správa sociálního zabezpečení stanoví
pravděpodobnou výši pojistného; u osoby samostatně
výdělečně činné se má přitom za to, že tato částka je
jejím měsíčním příjmem ze samostatné výdělečné činnosti,
který je již snížen o výdaje vynaložené na jeho
dosažení, zajištění a udržení. Částka podle věty třetí se
zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru.
(3) Stanovením pravděpodobné výše pojistného
není dotčena povinnost předložit přehled podle § 9 odst. 5 a 6 nebo § 15 odst. 1 a 2 ani možnost uložit
pokutu podle § 22. Je-li následně tento přehled předložen,
příslušná okresní správa sociálního zabezpečení
novým rozhodnutím22a) rozhodnutí o pravděpodobné
výši pojistného zruší. Okresní správa sociálního zabezpečení
novým rozhodnutím22a) zruší rozhodnutí
o pravděpodobné výši pojistného, pokud osoba samostatně
výdělečně činná prokáže, že nevykonávala samostatnou
výdělečnou činnost v období, na které byla
stanovena pravděpodobná výše pojistného, nebo pokud
zaměstnavatel prokáže, že nezaměstnával ani jednoho
zaměstnance v období, na které byla stanovena pravděpodobná
výše pojistného.
(4) Plátci pojistného jsou povinni platit penále
z dlužné částky pravděpodobné výše pojistného, a to
ode dne, který bezprostředně následuje po dni splatnosti
pojistného (§ 20 odst. 2 věta první), ohledně něhož
nebyl podán přehled podle § 9 odst. 5 a 6 nebo § 15 odst. 1 a 2, do dne, ve kterém byl tento přehled předložen,
a to včetně tohoto dne. Ustanovení věty první
platí přitom i tehdy, je-li penále z pravděpodobné výše
pojistného vyšší než penále z pojistného podle přehledu
podle § 9 odst. 5 a 6 nebo § 15 odst. 1 a 2; je-li penále
z pravděpodobné výše pojistného nižší než penále z pojistného
podle tohoto přehledu, je plátce pojistného
povinen zaplatit ještě tento rozdíl.
§ 22c
Uschovávání účetních záznamů
Účetní záznamy o údajích potřebných pro stanovení
a odvod pojistného jsou plátci pojistného povinni
uschovávat po dobu 10 kalendářních roků následujících
po roce, kterého se týkají.
§ 22d
Příslušná okresní správa sociálního zabezpečení je
povinna vydat na žádost plátce pojistného potvrzení
o stavu jeho závazků týkajících se pojistného, penále
a přirážky k pojistnému. Má-li plátce pojistného dluh,
uvede se v tomto potvrzení výše tohoto dluhu a údaj
o dluhu na pojistném včetně záloh, dluhu na penále
a dluhu na přirážce k pojistnému; zvlášť se přitom
uvede výše zůstatku dluhu, jehož placení bylo povoleno
ve splátkách.
§ 23
Počítání času
(1) Lhůta určená podle dní počíná dnem, který
následuje po události, jež je rozhodující pro její počátek.
(2) Poslední den lhůty určené podle týdnů, měsíců
nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo
číslem shoduje se dnem, na který připadá událost, od
níž lhůta počíná. Není-li takový den v měsíci, připadne
poslední den lhůty na poslední den v měsíci.
(3) Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli
nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující
pracovní den.
(4) Lhůta stanovená tímto zákonem k podání
předepsaného tiskopisu, žádosti nebo oznámení je zachována,
je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u příslušného
orgánu sociálního zabezpečení nebo je-li podána
poštovní zásilka obsahující podání.
(5) Lhůta stanovená tímto zákonem k předložení
předepsaného tiskopisu, ke splnění oznamovací povinnosti
nebo k jinému úkonu je zachována, použije-li se
služba dodání datové zprávy orgánu veřejné moci prostřednictvím
portálu veřejné správy65) a správce tohoto
portálu převezme tuto datovou zprávu nejpozději v poslední
den této lhůty.
§ 23a
Měla-li osoba samostatně výdělečně činná splnit
povinnosti stanovené tímto zákonem ve lhůtě vázané
na lhůty pro podání daňového přiznání a podle zvláštního
zákona není povinna toto přiznání podávat, je
povinna splnit tyto povinnosti do 31. července kalendářního
roku následujícího po kalendářním roce,
v němž vykonávala samostatnou výdělečnou činnost.
§ 23b
(1) Samostatnou výdělečnou činností se pro účely
tohoto zákona rozumí též spolupráce při výkonu
samostatné výdělečné činnosti, pokud podle zákona
o daních z příjmů lze v důsledku této spolupráce rozdělovat
příjmy dosažené ze samostatné výdělečné činnosti
a výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění
a udržení mezi více osob.
(2) Smluvním zaměstnavatelem se pro účely tohoto
zákona rozumí právnická nebo fyzická osoba,
která má sídlo nebo bydliště na území České republiky
a u níž jsou v České republice činni zaměstnanci zaměstnavatele,
jehož sídlo nebo bydliště je na území
státu, s nímž Česká republika neuzavřela mezinárodní
smlouvu o sociálním zabezpečení, považovaní v České
republice za smluvní zaměstnance, pokud podle
smlouvy uzavřené s tímto zaměstnavatelem jsou příjmy
smluvních zaměstnanců vypláceny smluvním zaměstnavatelem
nebo jsou smluvním zaměstnavatelem uhrazovány
tomuto zaměstnavateli. Smluvní zaměstnavatel
má pro účely tohoto zákona postavení zaměstnavatele.
(3) Za období nároku na výplatu nemocenského
z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně
činných se pro účely tohoto zákona považuje též období
prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní
neschopnosti (karantény), po které se nemocenské
podle zvláštního právního předpisu neposkytuje,
pokud se jedná o osobu samostatně výdělečně činnou,
která je účastna nemocenského pojištění osob samostatně
výdělečně činných.
§ 24
Tiskopisy
Česká správa sociálního zabezpečení je povinna
zajistit vydávání tiskopisů potřebných k hlášení údajů
stanovených tímto zákonem. Tyto tiskopisy jsou poplatníci
pojistného uvedení v § 3 povinni používat.
§ 25
Zvláštní ustanovení
(1) Ustanovení § 2 až 24 se použijí i pro vojáky
z povolání s těmito odchylkami:
a) tam, kde podle těchto ustanovení vykonává působnost
Česká správa sociálního zabezpečení nebo
okresní správa sociálního zabezpečení, rozumějí
se tím příslušné orgány Ministerstva obrany,
b) tam, kde se v těchto ustanoveních mluví o zaměstnavateli,
rozumí se tím příslušný útvar ozbrojených
sil České republiky.
(2) Ustanovení § 2 až 24 se použijí i pro příslušníky
Vězeňské služby České republiky, Policie České
republiky, Bezpečnostní informační služby a Úřadu
pro zahraniční styky a informace s těmito odchylkami:
a) tam, kde podle těchto ustanovení vykonává působnost
Česká správa sociálního zabezpečení nebo
okresní správa sociálního zabezpečení, rozumí se
tím Ministerstvo spravedlnosti, Ministerstvo vnitra,
Bezpečnostní informační služba a Úřad pro
zahraniční styky a informace,
b) tam, kde se v těchto ustanoveních mluví o zaměstnavateli,
rozumí se tím útvar Vězeňské služby
České republiky a zaměstnavatel příslušníka Policie
České republiky, Bezpečnostní informační
služby a Úřadu pro zahraniční styky a informace.
(3) Ustanovení § 2 až 24 se použijí i pro příslušníky
Celní správy České republiky s těmito odchylkami:
a) tam, kde podle těchto ustanovení vykonává působnost
Česká správa sociálního zabezpečení nebo
okresní správa sociálního zabezpečení, rozumí se
tím Generální ředitelství cel,
b) tam, kde se v těchto ustanoveních mluví o zaměstnavateli,
rozumí se tím příslušný celní orgán.
(4) Ustanovení § 2 až 24 se použijí i pro příslušníky
Hasičského záchranného sboru České republiky
s těmito odchylkami:
a) tam, kde podle těchto ustanovení vykonává působnost
Česká správa sociálního zabezpečení nebo
okresní správa sociálního zabezpečení, rozumí se
tím Ministerstvo vnitra,
b) tam, kde se v těchto ustanoveních hovoří o zaměstnavateli,
rozumí se tím příslušný orgán Hasičského
záchranného sboru České republiky.
(5) Pro stanovení vyměřovacího základu je nezapočitatelným
příjmem též zvláštní příplatek příslušníků
ozbrojených sil vyslaných v rámci jednotky mírových
sil mimo území České republiky.
(6) Útvary a orgány uvedené v odstavci 1 písm. b), odstavci 2 písm. b), odstavci 3 písm. b) a odstavci 4 písm. b) odečtou úhrn zúčtovaných dávek nemocenského
pojištění od pojistného, které jsou povinny
odvádět, a rozdíl odvedou na příslušný účet sdělený
v oborech své působnosti orgány uvedenými v odstavci 1 písm. a), odstavci 2 písm. a), odstavci 3 písm. a) a odstavci 4 písm. a), které též v případě, že
úhrn zúčtovaných dávek nemocenského pojištění je
vyšší než pojistné, které má být odvedeno, uhradí plátcům
pojistného tento rozdíl, a to do 8 dnů od podání
stanoveného přehledu.
§ 25a
Úhrada odvedeného pojistného
Pokud se podle zvláštního předpisu uhrazuje náhrada
mzdy, mzdové vyrovnání, doplatek ke mzdě
nebo jiné obdobné plnění, uhrazuje se zaměstnavateli
též pojistné, které je povinen z těchto plnění platit [§ 7 odst. 1 písm. a)]; to platí obdobně i pro výplatu odměn
a mezd, které provádí zaměstnavatel z finančních prostředků
odborové organizace33), pokud se v kolektivní
smlouvě nestanoví jinak.
§ 25b
Na samostatný účet státního rozpočtu uvedený
v § 2 větě třetí se z plateb pojistného převádí poměrná
část odpovídající pojistnému na důchodové pojištění.
Ustanovení přechodná a závěrečná
§ 26
(1) Pojistné podle tohoto zákona placené zaměstnanci,
organizacemi a malými organizacemi se poprvé
platí za měsíc leden 1993.
(2) Pro odvod pojistného23) za rok 1992 a předchozí
léta a z příjmů zúčtovaných do prosince 1992
včetně se použijí dosavadní předpisy.
(3) Pojistné zaplacené na leden 1993 v souladu
s předpisy platnými před účinností tohoto zákona osobou
samostatně výdělečně činnou, která vykonávala
samostatnou výdělečnou činnost před 1. lednem 1993,
se považuje za pojistné zaplacené podle tohoto zákona.
(4) Pojistné, které je osoba samostatně výdělečně
činná, která vykonávala samostatnou výdělečnou činnost
před 1. lednem 1993, povinna platit podle tohoto
zákona, se na měsíce únor až červenec 1993 stanoví
z vyměřovacího základu, který odpovídá 45 % rozdílu
mezi předpokládanými příjmy ze samostatné výdělečné
činnosti, dosaženými v roce 1992, a předpokládanými
výdaji, vynaloženými na jejich dosažení, zajištění
a udržení, a který připadá v průměru na jeden kalendářní
měsíc z kalendářních měsíců, v nichž v roce 1992
byla účastna nemocenského a důchodového pojištění
anebo v nichž sice nemocenského a důchodového pojištění
účastna nebyla, avšak vykonávala samostatnou
výdělečnou činnost. Vyměřovací základ za kalendářní
měsíc však nesmí být nižší než polovina částky minimální
mzdy pracovníků v pracovním poměru odměňovaných
měsíční mzdou, která platí k prvnímu dni kalendářního
měsíce, ve kterém se pojistné platí. Pokud
takto stanovený vyměřovací základ je nižší než vyměřovací
základ stanovený podle § 5 odst. 1 písm. c),
upraví se v souladu s citovaným ustanovením a dlužné
pojistné se doplatí do 31. července 1993.
(5) U osoby samostatně výdělečně činné, která
provozuje zemědělskou výrobu, hospodaření v lesích
a na vodních plochách, anebo vykonává uměleckou
nebo jinou tvůrčí činnost na základě zákona o dílech
literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon)
16), anebo vykonává činnost restaurátora kulturních
památek a sbírkových předmětů, se postupuje obdobně
podle odstavce 4 s tím rozdílem, že pokud o to
požádá, vychází se při stanovení pojistného na měsíce
únor až červenec 1993 z období, po které takovou činnost
před 1. lednem 1993 vykonávala, nejvýše však
z období tří kalendářních roků po sobě jdoucích.
(6) Při stanovení pojistného24), které osoba samostatně
výdělečně činná dluží za období před 1. lednem
1993, se postupuje podle předpisů platných před 1. lednem
1993.
(7) Osoba samostatně výdělečně činná, která před
1. lednem 1993 zaplatila pojistné v souladu s předpisy
platnými před 1. lednem 1993 i na období po 31. prosinci
1992, je povinna doplatit za měsíce únor 1993
a následující měsíce případné dlužné pojistné podle tohoto
zákona nejpozději do 20. dne kalendářního měsíce
následujícího po měsíci, na který bylo pojistné ještě
takto zaplaceno.
(8) Ustanovení odstavců 3 až 7 platí obdobně pro
pojistné za spolupracující osoby.
(9) Pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na
státní politiku zaměstnanosti placené občanem
pracujícím v cizině za dobu takového zaměstnání před 1. lednem
1993 se platí ve výši stanovené tímto zákonem.
§ 27
Organizace a malé organizace, které byly v prosinci
1992 plátci odvodu z objemu mezd podle zákona č. 156/1989 Sb.,
o odvodech do státního rozpočtu, ve znění
pozdějších předpisů, daně z objemu mezd podle zákona
č. 157/1989 Sb., o důchodové dani, ve znění pozdějších
předpisů, nebo daně z objemu mezd a odměn
podle zákona č. 172/1988 Sb., o zemědělské dani, ve
znění pozdějších předpisů, jsou povinny nejpozději
do 8. ledna 1993 zaplatit pojistné na sociální zabezpečení
a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti ve výši
27 % ze základu pro tento odvod nebo tuto daň, který
byl rozhodný pro zaplacení zálohy na tento odvod
nebo tuto daň za prosinec 1992. Organizace a malé
organizace, jejichž činnost má sezónní charakter
a u nichž základ pro určení výše pojistného přesahoval
předpokládaný základ výpočtu podle pravidel tohoto
ustanovení pro měsíc leden 1993 o více než 25 %, jsou
povinny do 8. ledna 1993 zaplatit pojistné ve stejné
procentní výši, avšak určené ze základu daného jako
průměr základů připadajících na jednotlivé měsíce roku
1992. Ustanoveními předchozích vět není dotčena povinnost
zaplatit pojistné podle § 26 odst. 1 za leden
1993.
§ 27a
(1) Plátci, kteří zaplatili podle § 27 pojistné na
sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti
(dále jen „pojistné podle § 27“), mají nárok
na vrácení částky ve výši 55 % zaplaceného pojistného
podle § 27 (dále jen „část pojistného“), pokud pojistné
podle § 27 zaplatili nejpozději do 31. prosince 1994
a o vrácení části pojistného písemně požádali v období
od 1. ledna 1995 do 31. března 1995 správu sociálního
zabezpečení, na jejíž účet platí pojistné v době podání
této žádosti, popřípadě, jde-li o fyzickou osobu, která
v době podání této žádosti již neplatí pojistné jako
organizace nebo malá organizace, správu sociálního zabezpečení,
na jejíž účet takto naposledy platila pojistné.
Není-li žádost o vrácení části pojistného podána do
31. března 1995, nárok na vrácení části pojistného zaniká.
(2) Nárok na vrácení části pojistného přechází na
bezprostředního právního nástupce plátce pojistného
podle § 27, pokud je v době podání žádosti právním
nástupcem tohoto plátce nebo se jím stal po podání této
žádosti plátcem pojistného podle § 27. Byla-li plátcem
pojistného podle § 27 fyzická osoba, přechází nárok na
vrácení části pojistného na dědice, pokud je osobou
samostatně výdělečně činnou50); v tomto případě se žádost
o vrácení části pojistného podává správě sociálního
zabezpečení, na jejíž účet naposledy tato fyzická osoba
platila pojistné. Pokud je právních nástupců plátce pojistného
podle § 27 více, mají nárok na vrácení části
pojistného v poměrné výši v závislosti na rozsahu, v jakém
na ně přešla práva a povinnosti tohoto plátce; to
platí přiměřeně i pro dědice uvedené v předchozí větě.
(3) V žádosti o vrácení části pojistného musí být
uvedeno označení plátce pojistného podle § 27 (obchodní
jméno, identifikační číslo organizace, adresa sídla
nebo trvalého pobytu a variabilní symbol přidělený
správou sociálního zabezpečení pro placení pojistného
podle § 27), kdy bylo zaplaceno pojistné podle § 27,
které správě sociálního zabezpečení a v jaké výši, kolik
činí část pojistného, která má být vrácena, číslo účtu
spolu se směrovým kódem peněžního ústavu, na který
má být část pojistného bezhotovostně převedena, popřípadě,
jde-li o fyzickou osobu, zda má být vrácena
poštovní poukázkou, a označení finančního úřadu
místně příslušného podle sídla žadatele, popřípadě místa
jeho trvalého pobytu, jde-li o fyzickou osobu. Žádáli
o vrácení organizační složka plátce pojistného podle
§ 27, uvede v žádosti též obchodní jméno, adresu sídla
a identifikační číslo organizace, o jejíž organizační
složku se jedná, a označení finančního úřadu místně
příslušného podle sídla organizace. Žádá-li o vrácení
právní nástupce plátce pojistného podle § 27, musí žádost
obsahovat též jeho označení s uvedením, že se
jedná o právního nástupce, a k žádosti musí být přiloženy
doklady prokazující právní nástupnictví a jeho
rozsah; to platí obdobně pro dědice, byl-li plátce pojistného
podle § 27 fyzickou osobou. Žádost o vrácení
části pojistného se předkládá dvojmo.
(4) Má-li osoba, která má nárok na vrácení části
pojistného, ke dni 1. ledna 1995 splatný závazek vůči
okresní správě sociálního zabezpečení nebo České
správě sociálního zabezpečení, použije se část pojistného,
která má být vrácena podle odstavců 1 a 2, nejprve
na úhradu tohoto závazku, pokud před vrácením části
pojistného nebyl tento závazek plně uhrazen.
(5) Část pojistného je příslušná správa sociálního
zabezpečení povinna vrátit do 30. září 1995; nevrátí-li
část pojistného do tohoto dne, platí § 17 odst. 2 věta
druhá obdobně. Pokud žádost o vrácení části pojistného
nesplňuje požadavky uvedené v odstavci 3, prodlužuje
se lhůta uvedená v předchozí větě o dobu ode dne
vyrozumění žadatele o nedostatcích žádosti do dne jejich
odstranění.
(6) Jsou-li podmínky pro vrácení části pojistného
splněny, zašle příslušná správa sociálního zabezpečení
jedno vyhotovení žádosti o vrácení části pojistného
s uvedením výše části pojistného, kterou vrací, finančnímu
úřadu uvedenému v odstavci 3.
(7) Byla-li část pojistného vrácena na základě nepravdivých
nebo neúplných údajů nebo přijata neoprávněnou
osobou, je příjemce části pojistného povinen
neprávem přijaté částky vrátit.
(8) Pro řízení o vrácení části pojistného platí obdobně
ustanovení o řízení ve věcech pojistného s odchylkami
uvedenými v předchozích odstavcích s tím, že
žádost o vrácení části pojistného se považuje za žádost
o vrácení přeplatku na pojistném (§ 17 odst. 2 věta
druhá).
(9) Část pojistného vrácená podle předchozích
odstavců nepodléhá dani z příjmu.
§ 28
Družstvo, které podle dosavadních předpisů25)
přispívalo za své členy na částečnou úhradu nákladů
jejich sociálního zabezpečení, provede podle těchto
předpisů vyúčtování záloh na úhrn příspěvků na částečnou
úhradu nákladů sociálního zabezpečení, odvedených
za rok 1992, nejpozději při výběru peněžních
prostředků na výplatu odměn za práci v únoru 1993.
§ 28a
Do 31. prosince 1998 jsou poplatníky pojistného
též interní vědečtí aspiranti, pokud jsou účastni nemocenského
pojištění.
§ 30
Rozhoduje-li příslušný orgán sociálního zabezpečení
po 31. prosinci 1992 o penále, přirážce k pojistnému
nebo o pokutách, postupuje se podle dosavadních
předpisů, pokud skutečnosti rozhodné pro jejich uložení
nastaly před účinností tohoto zákona.
§ 32
Zrušují se s působností pro Českou republiku:
1. § 56 a 57 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském
pojištění zaměstnanců, ve znění zákona č. 110/1990
Sb., zákona č. 180/1990 Sb. a zákona č. 306/1991 Sb.
2. § 101 zákona č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení,
ve znění zákona č. 150/1979 Sb.
3. § 11 písm. b) věta za středníkem a § 145b odst. 2
zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení,
ve znění zákona č. 110/1990 Sb., zákona č. 578/1991 Sb.
a zákona České národní rady č. 582/1991 Sb.
4. Vyhláška č. 91/1958 Sb., kterou se uveřejňuje opatření
Ústřední rady odborů o organizaci a provádění
nemocenského pojištění zaměstnanců, ve znění vyhlášky
č. 191/1960 Sb., vyhlášky č. 6/1967 Sb., vyhlášky
č. 178/1968 Sb., vyhlášky č. 123/1990 Sb.,
vyhlášky č. 262/1990 Sb. a zákona České národní
rady č. 582/1991 Sb.
5. § 145a vyhlášky Federálního ministerstva práce a sociálních
věcí č. 128/1975 Sb., kterou se provádí zákon
o sociálním zabezpečení, ve znění vyhlášky
č. 164/1979 Sb., vyhlášky č. 149/1988 Sb. a vyhlášky
č. 260/1990 Sb.
* * *
1. Zákon ČNR č. 10/1993 Sb., o státním rozpočtu
České republiky na rok 1993, o změně a doplnění některých
zákonů České národní rady a některých dalších
předpisů, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1993.
2. Zákon č. 160/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje
zákon České národní rady č. 589/1992 Sb., o pojistném
na sociální zabezpečení a příspěvku na státní
politiku zaměstnanosti, ve znění zákona České národní
rady č. 10/1993 Sb., a některé další zákony, nabyl účinnosti
dnem 1. července 1993.
3. Zákon č. 307/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje
zákon České národní rady č. 589/1992 Sb., o pojistném
na sociální zabezpečení a příspěvku na státní
politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů,
zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve
znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, nabyl
účinnosti dnem 1. ledna 1994, s výjimkou ustanovení
čl. I bodu 38, které nabylo účinnosti dnem vyhlášení
(23. prosince 1993).
4. Zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění
se státním příspěvkem a o změnách některých zákonů
souvisejících s jeho zavedením, nabyl účinnosti dnem
vyhlášení (21. března 1994).
5. Zákon č. 241/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje
zákon České národní rady č. 589/1992 Sb., o pojistném
na sociální zabezpečení a příspěvku na státní
politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů,
zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve
znění pozdějších předpisů, zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském
pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 88/1968 Sb., o prodloužení mateřské
dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti
z nemocenského pojištění, ve znění pozdějších předpisů,
zákon České národní rady č. 582/1991 Sb., o organizaci
a provádění sociálního zabezpečení, ve znění
pozdějších předpisů, zákon České národní rady
č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění,
ve znění pozdějších předpisů, a zákon České národní
rady č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní
pojištění, ve znění pozdějších předpisů, nabyl
účinnosti dnem 1. ledna 1995.
6. Zákon č. 59/1995 Sb., kterým se mění a doplňuje
zákon České národní rady č. 550/1991 Sb., o všeobecném
zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů,
zákon České národní rady č. 592/1992 Sb., o pojistném
na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších
předpisů, zákon České národní rady č. 589/1992 Sb.,
o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku
na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších
předpisů, a zákon České národní rady č. 337/1992 Sb.,
o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších
předpisů, nabyl účinnosti dnem 1. května 1995.
7. Zákon č. 118/1995 Sb., kterým se mění a doplňují
některé zákony v souvislosti s přijetím zákona
o státní sociální podpoře, nabyl účinnosti dnem 1. října
1995.
8. Zákon č. 149/1995 Sb., kterým se mění a doplňuje
zákon České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních
z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a mění
zákon České národní rady č. 589/1992 Sb., o pojistném
na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku
zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a zákon
České národní rady č. 185/1995 Sb., o pojišťovnictví, ve
znění pozdějších předpisů, nabyl účinnosti dnem
1. srpna 1995.
9. Zákon č. 160/1995 Sb., kterým se mění a doplňují
některé zákony v souvislosti s přijetím zákona
o důchodovém pojištění, nabyl účinnosti dnem 1. ledna
1996.
10. Zákon č. 113/1997 Sb., kterým se mění a doplňuje
zákon České národní rady č. 13/1993 Sb., celní
zákon, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993
Sb., zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění
zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů, zákon
č. 32/1957 Sb., o nemocenské péči v ozbrojených silách,
ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 88/1968 Sb.,
o prodloužení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství
a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění, ve
znění pozdějších předpisů, a zákon České národní rady
č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení
a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění
pozdějších předpisů, nabyl účinnosti dnem 1. července
1997.
11. Zákon č. 134/1997 Sb., kterým se mění a doplňuje
zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění,
zákon České národní rady č. 582/1991 Sb., o organizaci
a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších
předpisů, a zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních
rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, nabyl
účinnosti dnem 1. ledna 1998.
12. Zákon č. 306/1997 Sb., kterým se mění a doplňují
zákon České národní rady č. 589/1992 Sb., o pojistném
na sociální zabezpečení a příspěvku na státní
politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů,
a zákon České národní rady č. 582/1991 Sb., o organizaci
a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších
předpisů, a kterým se doplňuje zákon č. 21/1992 Sb.,
o bankách, ve znění pozdějších předpisů,
nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1998.
13. Zákon č. 18/2000 Sb., kterým se mění některé
zákony v souvislosti s přijetím zákona o veřejném
ochránci práv, nabyl účinnosti dnem nabytí účinnosti
zákona č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv
(28. února 2000).
14. Zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách
a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách),
nabyl účinnosti dnem 1. července 2000.
15. Zákon č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců
při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých
zákonů, nabyl účinnosti prvním dnem druhého
kalendářního měsíce následujícího po dni vyhlášení
(1. července 2000).
16. Zákon č. 132/2000 Sb., o změně a zrušení některých
zákonů souvisejících se zákonem o krajích, zákonem
o obcích, zákonem o okresních úřadech a zákonem
o hlavním městě Praze, nabyl účinnosti dnem
1. ledna 2001.
17. Zákon č. 220/2000 Sb., o změnách některých
zákonů v souvislosti s přijetím zákona o majetku České
republiky a jejím vystupování v právních vztazích, nabyl
účinnosti dnem 1. ledna 2001.
18. Zákon č. 238/2000 Sb., o Hasičském
záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů,
nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2001.
19. Zákon č. 492/2000 Sb., kterým se mění zákon
č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony, nabyl účinnosti dnem
1. ledna 2001.
20. Zákon č. 353/2001 Sb., kterým se mění zákon
č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů,
a některé další zákony, nabyl účinnosti dnem
1. ledna 2002.
21. Zákon č. 263/2002 Sb., kterým se mění zákon
č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci
a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších
předpisů, a zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na
sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,
ve znění pozdějších předpisů, nabyl účinnosti
prvním dnem kalendářního měsíce následujícího
po dni vyhlášení (1. července 2002).
22. Zákon č. 362/2003 Sb., o změně zákonů souvisejících
s přijetím zákona o služebním poměru příslušníků
bezpečnostních sborů, nabyl účinnosti dnem
1. ledna 2007.
23. Zákon č. 424/2003 Sb., kterým se mění zákon
č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního
zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a některé
další zákony, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2004.
24. Zákon č. 425/2003 Sb., kterým se mění zákon
č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na
sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,
ve znění pozdějších předpisů, zákon
č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního
zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a zákon
č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění
a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů,
ve znění pozdějších předpisů, nabyl účinnosti dnem
1. ledna 2004.
25. Zákon č. 437/2003 Sb., kterým se mění zákon
č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů,
a některé další zákony, nabyl účinnosti dnem
1. ledna 2004.
26. Zákon č. 186/2004 Sb., kterým se mění některé
zákony v souvislosti s přijetím zákona o Celní správě
České republiky, nabyl účinnosti dnem vstupu
smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské
unii v platnost (1. května 2004).
27. Zákon č. 281/2004 Sb., kterým se mění zákon
č. 362/2003 Sb., o změně zákonů souvisejících s přijetím
zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních
sborů, zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění
sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony, nabyl účinnosti dnem
jeho vyhlášení (7. května 2004).
28. Zákon č. 359/2004 Sb., kterým se mění zákon
č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny,
ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
v souvislosti se stanovením platu a dalších náležitostí
poslanců Evropského parlamentu, zvolených na území
České republiky, nabyl účinnosti dnem jeho vyhlášení
(15. června 2004).
29. Zákon č. 436/2004 Sb., kterým se mění některé
zákony v souvislosti s přijetím zákona o zaměstnanosti,
nabyl účinnosti prvním dnem třetího měsíce následujícího
po dni jeho vyhlášení (1. října 2004).
30. Zákon č. 168/2005 Sb., kterým se mění zákon
č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony, nabyl
účinnosti prvním dnem druhého měsíce následujícího
po dni jeho vyhlášení (1. června 2005).
31. Zákon č. 253/2005 Sb., kterým se mění některé
zákony v souvislosti s přijetím zákona o inspekci práce,
nabyl účinnosti dnem 1. července 2005.
32. Zákon č. 361/2005 Sb., kterým se mění zákon
č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže
a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské
soutěže), ve znění pozdějších předpisů, a některé
další zákony, nabyl účinnosti dnem 1. října 2005.
33. Zákon č. 377/2005 Sb., o doplňkovém dozoru
nad bankami, spořitelními a úvěrními družstvy, institucemi
elektronických peněz, pojišťovnami a obchodníky
s cennými papíry ve finančních konglomerátech
a o změně některých dalších zákonů (zákon o finančních
konglomerátech), nabyl účinnosti dnem jeho vyhlášení
(29. září 2005).
34. Zákon č. 62/2006 Sb., kterým se mění zákon
č. 124/2002 Sb., o převodech peněžních prostředků,
elektronických platebních prostředcích a platebních systémech
(zákon o platebním styku), ve znění zákona
č. 257/2004 Sb., a další zákony, nabyl účinnosti dnem
jeho vyhlášení (8. března 2006).
35. Zákon č. 189/2006 Sb., kterým se mění některé
zákony v souvislosti s přijetím zákona o nemocenském
pojištění, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2009, s výjimkou
čl. XXI bodů 58, 62, 66, 68, 76, 86 a 92 a čl. XXII
bodu 7, které nabyly účinnosti dnem 1. ledna 2007.
36. Zákon č. 264/2006 Sb., kterým se mění některé
zákony v souvislosti s přijetím zákoníku práce, nabyl
účinnosti dnem 1. ledna 2007.
37. Zákon č. 585/2006 Sb., kterým se mění zákon
č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, zákon č. 189//2006 Sb.,
kterým se mění některé zákony v souvislosti
s přijetím zákona o nemocenském pojištění, zákon
č. 262/2006 Sb., zákoník práce, zákon č. 264/2006
Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím
zákoníku práce, zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném
na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku
zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon
č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění
pozdějších předpisů, zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci
v hmotné nouzi, ve znění zákona č. 165/2006 Sb., a zákon
č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního
zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, nabyl
účinnosti dnem nabytí účinnosti zákona č. 187/2006
Sb., o nemocenském pojištění (1. ledna 2009).
38. Zákon č. 153/2007 Sb., kterým se mění zákon
č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení
a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění
pozdějších předpisů, a zákon č. 189/2006 Sb., kterým se
mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona
o nemocenském pojištění, ve znění zákona č. 585/2006 Sb.,
nabyl účinnosti prvním dnem kalendářního
měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení (1. července
2007), s výjimkou ustanovení části první čl. I bodů 2, 4
a 6, která nabyla účinnosti dnem nabytí účinnosti zákona
č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve
znění zákona č. 585/2006 Sb. (1. ledna 2009).
39. Zákon č. 181/2007 Sb., o Ústavu pro studium
totalitních režimů a o Archivu bezpečnostních složek
a o změně některých zákonů, nabyl účinnosti prvním
dnem prvního kalendářního měsíce následujícího po
dni vyhlášení (1. srpna 2007).
40. Zákon č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných
rozpočtů, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2008, s výjimkou
ustanovení čl. XXXVI bodu 1, které nabylo účinnosti
dnem vyhlášení (16. října 2007), a čl. XXXVI
bodů 6 až 11 a 14, které nabyly účinnosti dnem 1. ledna
2009.
41. Zákon č. 296/2007 Sb., kterým se mění zákon
č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční
zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé
zákony v souvislosti s jeho přijetím, nabyl účinnosti
dnem 1. ledna 2008, s výjimkou ustanovení
čl. XXXVI bodu 5, které nabylo účinnosti dnem
1. ledna 2009.
42. Zákon č. 305/2008 Sb., kterým se mění zákon
č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony, nabyl
účinnosti dnem 1. ledna 2009, s výjimkou ustanovení
čl. III bodů 16, 41, 42, 45, 46, 48, 49, 51, 52, 58 a 59,
která nabyla účinnosti dnem jeho vyhlášení (21. srpna
2008).
43. Zákon č. 2/2009 Sb., kterým se mění zákon
č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony, nabyl účinnosti dnem
jeho vyhlášení (1. ledna 2009).
Předseda vlády:
Ing. Topolánek v. r.
1) § 4 služebního zákona.
1c) § 44 až 47 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí.
1d) § 40a zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění zákona č. 168/2005
Sb.
1e) Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění.
1f) § 10 odst. 9 zákona č. 187/2006 Sb.
1g) Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů.
2) Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění.
3) § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.
4) Například zákoník práce, zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech
spojených s výkonem funkce představitelů
státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu,
ve znění pozdějších předpisů, zákon
č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování
těchto zaměstnanců a ostatních
zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), ve znění pozdějších předpisů,
zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících
územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
4a) Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších přepisů.
Zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů.
5) Zákon č. 62/1983 Sb., o věrnostním přídavku horníků.
6) Zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších
předpisů.
7) § 40a zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění zákona č. 168/2005
Sb.
10c) § 3 písm. o) zákona č. 187/2006 Sb.
16) Zákon č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský
zákon), ve znění zákona č. 89/1990 Sb.
a zákona č. 468/1991 Sb.
17) § 93 odst. 2 zákona č. 187/2006 Sb.
18) § 7 písm. c) a d) zákona České národní rady č. 582/1991 Sb., ve znění zákona
České národní rady č. 590/1992 Sb.
19) § 7 písm. b) zákona České národní rady č. 582/1991 Sb., ve znění zákona České
národní rady č. 590/1992 Sb.
19d) § 7a odst. 4 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění zákona č. 492/2000 Sb.
20) § 104b odst. 2 písm. a) zákona České národní rady č. 582/1991 Sb., ve znění zákona
České národní rady č. 590/1992 Sb.
21) § 104b odst. 1 zákona České národní rady č. 582/1991 Sb., ve znění zákona České
národní rady č. 590/1992 Sb.
22) § 104b odst. 2 písm. b) zákona České národní rady č. 582/1991 Sb., ve znění zákona
České národní rady č. 590/1992 Sb.
22a) § 101 zákona č. 500/2004 Sb.
23) § 57 zákona č. 54/1956 Sb., ve znění zákona č. 110/1990 Sb., zákona č. 180/1990
Sb. a zákona č. 306/1991 Sb.
24) § 145b zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 110/1991
Sb. a zákona České národní rady
č. 582/1991 Sb.
25) § 101 zákona č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 150/1979
Sb.
33) § 2 odst. 3 a § 8 vyhlášky Ústřední rady odborů a Federálního ministerstva financí
č. 172/1973 Sb., o uvolňování pracovníků
ze zaměstnání k výkonu funkce v Revolučním odborovém hnutí.
44) § 7 písm. b), c), d) a f) zákona ČNR č. 582/1991 Sb., ve znění zákona č. 241/1994
Sb.
45) Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon),
ve znění pozdějších předpisů.
50) § 2 odst. 3 a 4 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších
předpisů.
52) § 9 zákona č. 155/1995 Sb.
53) § 6 zákona č. 155/1995 Sb.
54) § 7 odst. 6 a § 36 odst. 2 písm. t) zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších
předpisů.
55) § 24 a 25 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících
s právem autorským a o změně některých
zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
58a) § 6 odst. 1 písm. c) a odst. 5 zákona č. 187/2006 Sb.
58b) § 7 zákona č. 187/2006 Sb.
59a) § 67 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti.
58c) § 192 odst. 2 věta první zákoníku práce.
62) § 40 odst. 7 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
64) Např. zákon č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon ČNR č. 549/1991
Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů, zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů.
65) § 2 písm. r) zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy
a o změně některých dalších zákonů, ve znění
pozdějších předpisů.