56/1991 Sb.
ZÁKON
ze dne 29. ledna 1991
o jednacím řádu Federálního shromáždění
Změna: 236/1992 Sb.
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky
se usneslo na tomto zákoně:
ČÁST I
Úvodní ustanovení
§ 1
Jednací řád upravuje zásady jednání Federálního shromáždění,
vzájemné styky obou sněmoven, jakož i styky s vládou České
a Slovenské Federativní Republiky (dále jen "federální vláda"),
Českou národní radou a Slovenskou národní radou a navenek vůbec.
Své vnitřní poměry upravuje každá sněmovna vlastním usnesením (čl.
46 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.).
ČÁST II
Poslanci
§ 2
(1) Poslanec Federálního shromáždění (dále jen "poslanec")
nabývá práv a povinností schválením zápisu Ústřední volební komise
o výsledku voleb. Náhradník nabývá práv a povinností poslance dnem
následujícím po dni, ve kterém zanikl mandát některého
poslance. 1)
(2) Vykonávat práva a povinnosti ve Federálním shromáždění
a jeho orgánech je poslanec oprávněn, pokud splní tyto podmínky:
a) předá osvědčení o zvolení,
b) předloží písemné prohlášení, že nevykonává funkce s výkonem
poslaneckého mandátu neslučitelné (čl. 47 odst. 1 ústavního
zákona č. 143/1968 Sb.),
c) složí předepsaný slib; po složení slibu podepíše písemný text
slibu a odevzdá jej Kanceláři Federálního shromáždění.
§ 3
(1) Poslanec se účastní jednání sněmovny a výboru, popřípadě
jiných orgánů sněmovny a Federálního shromáždění, do nichž byl
zvolen.
(2) Ke každému jednání se vyhotoví prezenční listina, do
které se všichni přítomní poslanci podepíší.
§ 4
(1) Pokud se poslanec nemůže zúčastnit jednání, je povinen se
omluvit předsedovi výboru nebo sněmovny. Neúčast poslanců na
jednacích dnech sněmovny a výboru posuzuje předseda sněmovny nebo
předseda výboru po ukončení kalendářního měsíce.
(2) Jestliže předseda neúčast poslance neomluví, protože
omluvu neshledal odůvodněnou anebo poslanec se vůbec neomluvil,
sdělí to poslanci. Poslanec může do 5 dnů od doručení sdělení
požádat, aby předsednictvo sněmovny toto rozhodnutí přezkoumalo;
rozhodnutí předsednictva sněmovny je konečné.
(3) Neomluvená neúčast poslance na některém jednacím dnu
(odstavec 1) se považuje za neúčast bez řádné omluvy. 2)
§ 5
(1) V budovách federálního shromáždění a tam, kde Federální
shromáždění, jeho orgány, sněmovny a jejich orgány jednají, mohou
orgány činné v trestním řízení provést jakýkoli úkon jen
s předchozím písemným souhlasem předsedy Federálního shromáždění.
Takového souhlasu je třeba, i pokud by šlo o úkon, kterým by byla
dotčena písemnost sloužící poslanci k činnosti ve Federálním
shromáždění nebo jiná věc obdobné povahy, a to i když se nacházejí
kdekoli.
(2) Jakmile se předseda Federálního shromáždění nebo předseda
sněmovny dozvědí o jakémkoli zásahu státních nebo jiných veřejných
orgánů proti osobní svobodě poslance, učiněném bez souhlasu
sněmovny, provedou potřebná opatření k ochraně poslance.
§ 6
(1) Žádost, aby byl dán souhlas k trestnímu stíhání poslance
nebo k jeho vzetí do vazby (čl. 50 ústavního zákona č. 143/1968
Sb.), a žádost, aby byl dán souhlas předsednictva Federálního
shromáždění k zadržení poslance (čl. 52 ústavního zákona č.
143/1968 Sb.), musí obsahovat zejména vymezení skutku, o který
jde, a jeho předpokládanou právní kvalifikaci. Žádost předkládá
předsedovi Federálního shromáždění příslušný orgán činný
v trestním řízení.
(2) Předseda Federálního shromáždění postoupí žádost
mandátovému a imunitnímu výboru příslušné sněmovny s tím, aby ji
projednal a sdělil své stanovisko sněmovně, která má o žádosti
rozhodovat.
(3) O žádosti se rozhoduje usnesením a to do 15 dnů.
(4) Pokud bylo žádosti podle odstavce 1 vyhověno, má orgán
činný v trestním řízení povinnost oznamovat sněmovně všechna
rozhodnutí, která se poslance týkají.
(5) Poslance nelze stíhat kázeňsky ani v přestupkovém řízení.
(6) Po dobu vazby, k níž dala sněmovna souhlas, se
pozastavuje výkon práv a povinností poslance. Totéž platí po dobu,
po kterou poslanec nebyl vzat do vazby jen z důvodu uvedeného
v § 73 nebo § 73a trestního řádu. V případech, kdy byl dán souhlas
k trestnímu stíhání, sněmovna současně s vyhověním žádosti
rozhodne o tom, zda se po dobu trestního stíhání pozastavuje výkon
práv a povinností poslance, popřípadě v jakém rozsahu.
ČÁST III
Poslanecké kluby
§ 8
(1) Poslanci zvolení na téže kandidátní listině politické
strany, politického hnutí nebo volební koalice se mohou sdružovat
v poslaneckém klubu. V průběhu volebního období se poslanec nemůže
stát členem jiného poslaneckého klubu.
(2) K ustavení poslaneckého klubu je třeba nejméně pěti
poslanců. O ustavení klubu se sepíše zápis, který podepíší všichni
ustavující členové klubu.
(3) Předseda poslaneckého klubu písemně oznámí předsedovi
Federálního shromáždění ustavení klubu a jeho název; v oznámení
dále uvede jména a příjmení členů klubu.
(4) Jménem poslaneckého klubu jedná zpravidla jeho předseda
(místopředseda). Je oprávněn se účastnit jednání předsednictva
sněmovny a předsednictva Federálního shromáždění a vyjádřit se
k projednávané věci.
§ 9
(1) Poslanecké kluby jsou oprávněny ke své činnosti používat
místnosti v objektech Federálního shromáždění.
(2) K úhradě nákladů poslaneckých klubů se z rozpočtu
Federálního shromáždění poskytují příspěvky ve výši, kterou určuje
pro každý kalendářní rok předsednictvo Federálního shromáždění
s přihlédnutím k počtu členů jednotlivých poslaneckých klubů.
(3) Poslanecké kluby jsou povinny vést evidenci o použití
příspěvků podle odstavce 2. Na žádost předsednictva Federálního
shromáždění jsou povinny použití příspěvků doložit.
§ 10
(1) Předsedové poslaneckých klubů tvoří politické grémium,
které posuzuje zejména otázky politické povahy, aby se objasnila
stanoviska poslaneckých klubů, a dále program a organizaci práce
Federálního shromáždění.
(2) Zasedání politického grémia svolává předseda Federálního
shromáždění. Stanoviska politického grémia mají povahu doporučení.
(3) Na zasedání politického grémia jsou zváni předsedové
sněmoven.
ČÁST IV
Ustavující schůze sněmovny
§ 11
(1) Ustavující schůzi sněmovny svolá předsednictvo
Federálního shromáždění (čl. 56 odst. 3 ústavního zákona č.
143/1968 Sb.) do 30 dnů ode dne voleb.
(2) Schůzi řídí pověřený člen předsednictva Federálního
shromáždění, který přijme slib poslanců, předloží k projednání
návrh řádu pro volby orgánů a funkcionářů sněmovny a zajistí
provedení volby předsedy sněmovny.
§ 12
(1) Zvolený předseda sněmovny se ujme řízení schůze a přijme
slib toho kdo schůzi dosud řídil, pokud byl zvolen poslancem
sněmovny.
(2) Sněmovna stanoví počet členů svého předsednictva a zřídí
své další výbory, pokud jejich zřízení není stanoveno zákonem.
(3) Předseda sněmovny dá provést volbu místopředsedy
sněmovny, členů jejího předsednictva a předsedů výborů sněmovny.
(4) Sněmovna stanoví hlasováním na návrh politického grémia
rozdělení počtu míst ve výborech sněmovny a v předsednictvu
Federálního shromáždění tak, aby byla dodržena zásada poměrného
zastoupení poslaneckých klubů. Poté sněmovna zvolí ze svého středu
členy předsednictva Federálního shromáždění na základě návrhů
příslušných poslaneckých klubů v počtu stanoveném ústavním zákonem
a členy výborů sněmovny.
(5) Po provedení voleb pověřený člen předsednictva
Federálního shromáždění (§ 11 odst. 2) podá sněmovně zprávu
o činnosti předsednictva Federálního shromáždění za dobu od
poslední schůze sněmovny.
ČÁST V
První společná schůze sněmoven
§ 13
(1) Po ustavující schůzi sněmovny předseda nebo pověřený člen
předsednictva Federálního shromáždění svolá první společnou schůzi
sněmoven k volbě předsedy Federálního shromáždění, prvního
místopředsedy a místopředsedů Federálního shromáždění (čl. 34
odst. 2 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.) a tuto schůzi řídí.
(2) Sněmovny projednají návrh řádu pro volby předsedy
Federálního shromáždění, prvního místopředsedy a místopředsedů
Federálního shromáždění.
(3) Sněmovny zvolí předsedu Federálního shromáždění, který se
ujme řízení společné schůze a dá provést volby prvního
místopředsedy a místopředsedů Federálního shromáždění.
ČÁST VI
Schůze sněmoven
§ 14
Svolávání schůzi sněmoven
(1) Schůze sněmoven se konají v době, kdy Federální
shromáždění zasedá.
(2) Schůze sněmovny svolává předseda sněmovny na základě
usnesení sněmovny nebo jejího předsednictva. Na žádost alespoň
jedné pětiny poslanců sněmovny svolá její předseda schůzi
nejpozději do 10 dnů od doručení žádosti; žádost musí být podána
písemně a musí obsahovat návrh programu schůze.
(3) Společnou schůzi sněmoven svolává předseda Federálního
shromáždění, je-li to stanoveno ústavním zákonem, dále na základě
usnesení předsednictva Federálního shromáždění nebo na základě
shodného usnesení obou sněmoven nebo jejich předsednictev.
Jednání sněmoven
§ 15
(1) Do jednacího sálu mají přístup pouze osoby uvedené
v § 17 a dále osoby, které k tomu mají svolení předsedy sněmovny.
(2) Pro zasedací pořádek je určující příslušnost poslance
k poslaneckému klubu. Poslanec obsazuje v jednacím sále vždy
určené poslanecké křeslo. V době schůzí sněmovny nesmí být toto
křeslo nikým jiným obsazeno.
(3) V jednacím sále jsou vyhrazena zvláštní místa pro členy
federální vlády a další osoby uvedené v § 17.
(4) Do budov Federálního shromáždění a tam, kde Federální
shromáždění, jeho orgány, sněmovny a jejich orgány jednají, není
dovolen vstup se střelnou zbraní nebo výbušninou. Zákaz se
nevztahuje na členy parlamentní stráže a na osoby zajišťující
ochranu ústavních činitelů.
§ 16
(1) Jednání sněmovny řídí předseda sněmovny nebo pověřený
člen předsednictva sněmovny (předsedající). Pro každou schůzi
zvolí sněmovna dva ověřovatele zápisu (§ 35 odst. 3). Sněmovna
stanoví na návrh svého předsednictva pořad jednání a způsob
projednávání jednotlivých bodů pořadu jednání. Sněmovna může
v průběhu schůze hlasováním bez rozpravy přesunout body pořadu
jednání nebo sloučit rozpravu k dvěma nebo více bodům pořadu.
(2) K hlasování a volbě ve Sněmovně lidu musí být přítomna
více než polovina jejích poslanců.
(3) K hlasování a volbě ve Sněmovně národů musí být přítomna
více než polovina jejích poslanců zvolených v České republice
a více než polovina jejích poslanců zvolených ve Slovenské
republice.
(4) Před koncem každého jednacího dne předsedající
(odstavec 1) zpravidla ohlásí den, hodinu a pořad příštího
jednání. Jednání v každém jednacím dnu trvá nejpozději do
20. hodiny, pokud sněmovna nerozhodne jinak.
(5) Jednání sněmovny se nekonají v pondělí, sobotu a neděli,
ledaže se sněmovna nebo její předsednictvo usnese jinak.
(6) Pro jednání společné schůze sněmoven platí ustanovení
o jednání ve schůzi sněmovny přiměřeně, pokud není dále stanoveno
jinak. Jednání společné schůze sněmoven řídí předseda nebo některý
z místopředsedů Federálního shromáždění.
§ 17
(1) Právo účastnit se jednání sněmovny mají kromě poslanců
prezident České a Slovenské Federativní Republiky (dále jen
"prezident republiky"), předseda České národní rady, předseda
Slovenské národní rady, předseda a ostatní členové federální
vlády, předseda vlády České republiky, předseda vlády Slovenské
republiky, guvernér Státní banky československé, předseda
Ústavního soudu České a Slovenské Federativní Republiky, předseda
Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky
a generální prokurátor České a Slovenské Federativní Republiky.
V době rozpravy se jim udělí slovo, kdykoli o to požádají.
(2) Jednání se mohou zúčastnit i další osoby, projeví-li
s tím sněmovna souhlas. Předsedající jim může udělit slovo.
§ 18
(1) Schůze sněmovny je zpravidla veřejná.
(2) Schůze nebo její část se prohlásí za neveřejnou, mají-li
být projednávány skutečnosti tvořící předmět státního tajemství.
(3) Sněmovna se může i v dalších případech bez rozpravy
usnést, že schůze nebo její část bude neveřejná. Projednávání
návrhů týkajících se státního rozpočtu nebo věcí daňových je
vždy veřejné.
(4) Neveřejné schůze se mohou účastnit poslanci druhé
sněmovny a dále osoby uvedené v § 17 odst. 1. Jiné osoby mohou být
přítomny jen se souhlasem sněmovny.
(5) Osoby sledující jednání sněmovny, přítomné na galerii
nebo na balkóně, jakož i novináři, fotografové a pracovníci
rozhlasu a televize, mají povinnosti účastníků shromáždění. 3)
(6) Zveřejnění pravdivých zpráv o jednání sněmovny a jejích
výborů, která nebyla prohlášena za neveřejná, nemůže být nikomu na
újmu.
§ 19
(1) Projednávání jakéhokoli bodu pořadu nemůže být zahájeno,
jestliže ovšem poslancům nebyly nejméně 48 hodin před zahájením
rozpravy předány všechny parlamentní tisky, které mají sloužit
jako podklad pro jednání. Sněmovna se může bez rozpravy usnést, že
bod pořadu jednání projedná, i když tato lhůta nebyla dodržena.
(2) K projednávanému bodu pořadu zpravidla vystoupí
navrhovatel a zpravodajové výborů sněmovny. Navrhovatelem mohou
být poslanci, orgány Federálního shromáždění a sněmoven a dále ti,
kterým toto právo přiznává zákon. O každém řádně předloženém
návrhu musí být rozhodnuto. Navrhovatel může svůj návrh vzít zpět,
dokud sněmovna nepřistoupila k hlasování o něm.
(3) Návrh na odvolání poslance z funkcí uvedených v § 12 odst. 3 a 4 a § 13 odst. 3 může společně podat nejméně 30 poslanců
příslušné sněmovny; při odvolání se postupuje stejným způsobem
jako při volbě.
(4) Do rozpravy se poslanci mohou hlásit písemně před
zahájením jednání nebo v jeho průběhu. Při zahájení rozpravy
předsedající oznámí přihlášené řečníky a uděluje jim postupně
slovo, přičemž upozorní dalšího řečníka na to, že jeho vystoupení
bude následovat. Kdo není při udělení slova přítomen, ztrácí
pořadí.
(5) Jako první řečníci v rozpravě vystupují mluvčí
poslaneckých klubů, pokud o to požádají.
§ 20
(1) Nikdo nesmí být nikým přerušován, když mluví, s výjimkou
oprávnění předsedajícího podle § 22 odst. 4 a § 23 odst. 2 a 4.
(2) Hodlá-li předsedající vystoupit v rozpravě, předá řízení
jednání jinému k tomu oprávněnému poslanci (§ 16 odst. 1 a 6)
a ujme se jej opět teprve po ukončení rozpravy a hlasování.
(3) Řečník mluví z řečnického místa nebo z místa, kde je
zabudován sálový mikrofon. Ujme se slova, když mu je předsedající
udělil.
(4) Sněmovna se může usnést na řečnické době, nikoli však
kratší než 10 minut.
(5) Zpravodaji se během rozpravy udělí slovo, kdykoli o to
požádá.
§ 21
(1) Jednacími jazyky jsou jazyk český a jazyk slovenský.
(2) Poslanci národnosti maďarské, německé, polské
a ukrajinské (rusínské) mohou mluvit v jazyce své národnosti;
Kancelář Federálního shromáždění zajistí tlumočení takového
projevu do jednoho z jednacích jazyků.
(3) Nemluví-li jiný řečník (§ 17 odst. 2) česky nebo
slovensky, povinnost Kanceláře Federálního shromáždění podle
odstavce 2 platí obdobně.
§ 22
(1) Poslanec má právo na faktickou poznámku, která reaguje na
průběh rozpravy; slovo mu bude uděleno neprodleně, avšak bez
přerušení toho, kdo právě mluví.
(2) Za faktickou poznámku se považuje i procedurální návrh
týkající se způsobu projednávání některého bodu pořadu jednání.
(3) Přednesení faktické poznámky nesmí překročit 2 minuty.
(4) Nejde-li o faktickou poznámku nebo překročí-li poslanec
lhůtu podle odstavce 3, předsedající mu slovo odejme.
§ 23
(1) Poslanec má mluvit k projednávané věci. Odchyluje-li se
od ní, předsedající na to poslance upozorní.
(2) Nevedlo-li upozornění k nápravě, předsedající poslanci
slovo odejme.
(3) Proti odejmutí slova může poslanec vznést námitku, o níž
rozhodne sněmovna bez rozpravy hlasováním.
(4) Překročí-li poslanec řečnickou dobu, na které se podle
§ 20 odst. 4 sněmovna usnesla, předsedající mu po předchozím
upozornění slovo odejme.
§ 24
(1) Poslanec může v rozpravě přednášet k projednávané věci
pozměňovací a doplňovací návrhy. Návrhy musí být podány písemně,
musí se vztahovat k určité věci projednávaného návrhu a má z nich
být zřejmé, na čem se má sněmovna usnést.
(2) Byl-li přednesen takový pozměňovací nebo doplňovací
návrh, který podle názoru předsedajícího pravděpodobně nezíská
podporu sněmovny, předsedající požádá, aby svou předběžnou podporu
návrhu vyjádřili poslanci zvednutím ruky. Jestliže takový návrh
nezíská podporu ani 30 poslanců, předsedající doporučí poslanci,
který návrh přednesl, aby na něm netrval.
(3) Byly-li v rozpravě předneseny pozměňovací nebo doplňovací
návrhy, projednávání tohoto bodu pořadu se může přerušit na dobu,
než tyto návrhy projednají příslušné výbory sněmovny nebo
poslanecké kluby a předloží sněmovně své stanovisko.
(4) Poslanec může svůj pozměňovací nebo doplňovací návrh vzít
zpět, dokud sněmovna nepřikročila k hlasování o něm.
Hlasování ve schůzích sněmoven
§ 26
(1) O každém návrhu rozhoduje sněmovna hlasováním, k němuž je
třeba přítomnosti stanoveného počtu poslanců (čl. 40 odst. 1 a 2
ústavního zákona č. 143/1968 Sb.). O způsobu sčítání hlasů
rozhoduje sněmovna usnesením.
(2) Předsedající upozorní akustickým signálem, že bude
přikročeno k hlasování, zjistí počet přítomných poslanců, tento
počet oznámí a stanoví techniku hlasování. Před hlasováním musí
být zopakováno přesné znění návrhu, pokud poslancům nebylo předáno
jeho písemné vyhotovení.
(3) Usnesení je přijato, jestliže se pro něj vyslovila
nadpoloviční většina přítomných poslanců, pokud ústavní zákon
nestanoví jinak (čl. 41 až 43 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.).
(4) Hlasování nesmí být přerušeno.
(5) Podrobnosti a pravidla používaní hlasovacího technického
zařízení upravují sněmovny usnesením.
§ 27
(1) O pozměňovacích a doplňovacích návrzích se hlasuje
zpravidla v pořadí, v němž byly podány, pokud sněmovna nerozhodne
jinak. Pokud spolu některé návrhy souvisejí, je možno o nich
hlasovat současně.
(2) Každý poslanec může navrhnout, aby se o jednotlivých
částech návrhu hlasovalo samostatně; o návrhu sněmovna rozhodne
bez rozpravy. Nedojde-li při takovém hlasování ke schválení všech
částí návrhu, je nutno hlasovat o nich ještě jako o celku.
(3) O procedurálních návrzích se hlasuje podle potřeby
i během rozpravy.
§ 28
(1) Hlasuje se veřejně, pokud se sněmovna neusnese jinak
a pokud způsob hlasování o určitém návrhu není stanoven zákonem.
(2) Tajně se hlasuje takovým způsobem, aby nebylo možno
zjistit, jak který poslanec hlasoval.
(3) Veřejně se hlasuje zpravidla zdvižením ruky, popřípadě
i za pomoci technického zařízení. Podle jmen se hlasuje
v případech stanovených ústavním zákonem nebo jestliže se na tom
usnese sněmovna.
(4) Po ukončení hlasování předsedající vyhlásí výsledek
hlasování tak, že sdělí počet hlasů odevzdaných pro návrh, proti
němu, počet poslanců, kteří se zdrželi hlasování, a popřípadě
počet těch poslanců, kteří, ač byli přítomni, hlasování se
nezúčastnili.
(5) Každý, kdo má právo volit do Federálního shromáždění, je
oprávněn seznámit se s tím, jak poslanci v jednotlivých věcech
hlasovali (§ 35 odst. 1), pokud šlo o hlasování veřejné.
Vztahy mezi sněmovnami
§ 30
Předsednictvo sněmovny informuje předsednictvo druhé sněmovny
i předsednictvo Federálního shromáždění o každém usnesení
sněmovny.
§ 31
Přijmou-li sněmovny rozdílná usnesení ve věci, v níž jsou
shodná usnesení podmínkou vzniku právních následků, zahájí se
dohodovací řízení, je-li podle ústavního zákona povinné (čl. 44
odst. 4 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.). Jinak se každá sněmovna
může usnést, že
a) věc opětovně projedná po případném opětovném projednání ve
výborech nebo v poslaneckých klubech,
b) bude zahájeno dohodovací řízení,
c) bude zvolen jiný postup, který by mohl přispět ke sjednocení
usnesení sněmoven.
Dohodovací řízení
§ 32
(1) Společný výbor pro dohodovací řízení se skládá ze
stejného počtu poslanců Sněmovny lidu a Sněmovny národů.
(2) Sněmovna národů zvolí do společného výboru pro dohodovací
řízení stejný počet poslanců zvolených v České republice
a zvolených ve Slovenské republice.
§ 33
(1) První schůzi společného výboru pro dohodovací řízení
svolá předseda Federálního shromáždění. Výbor si na této schůzi
zvolí předsedu, který řídí jeho další jednání.
(2) O výsledcích jednání společného výboru pro dohodovací
řízení podá pověřený člen, popřípadě pověření členové výboru
zprávu oběma sněmovnám a sdělí jim, co výbor doporučuje.
§ 34
(1) Nedojdou-li sněmovny ani opětovným hlasováním na
doporučení společného výboru pro dohodovací řízení ke shodnému
usnesení, výbor se sejde k dalšímu jednání.
(2) Nedojde-li ke shodnému usnesení sněmoven do pěti měsíců
od prvního hlasování, dohodovací řízení končí a návrh se považuje
za zamítnutý. Došlo-li k takovému ukončení dohodovacího řízení,
vyrozumí o tom předsednictvo Federálního shromáždění prezidenta
republiky.
§ 35
Zápisy o schůzích sněmoven
(1) O každé schůzi Sněmovny lidu a Sněmovny národů
a o společné schůzi sněmoven se pořizuje doslovný těsnopisecký
zápis a zvukový záznam. V zápise je nutno uvést, kdo řídil schůzi,
kolik členů sněmovny, popřípadě sněmoven bylo přítomno, kteří
řečníci se zúčastnili rozpravy, kdy bylo přikročeno k hlasování
a jaký byl jeho výsledek. Bylo-li hlasování veřejné, je přílohou
zápisu uvedení, jak každý poslanec hlasoval. Zvukové záznamy se
uchovávají nejméně do doby ověření a schválení zápisu.
(2) Řečníkovi, který vystoupil v rozpravě, bude předložen
zápis jeho vystoupení k ověření a případné opravě jazykových chyb.
Pokud má za to, že v zápise je zkreslen obsah a smysl jeho
vystoupení, může do pěti dnů podat předsedovi sněmovny písemné
námitky proti zápisu. O podaných námitkách rozhoduje předseda
sněmovny do 24 hodin od jejich doručení; jeho rozhodnutí je
konečné.
(3) Zápis o schůzi sněmovny ověřují zvolení ověřovatelé
zápisu (§ 16 odst. 1 a 6). Zápis schvaluje předseda sněmovny;
zápis o společné schůzi sněmoven předsedové sněmoven a předseda
Federálního shromáždění.
(4) Ověřený a schválený zápis je autentickým záznamem
o schůzi; jeho součástí jsou prezenční listiny, úplné texty
předložených návrhů, usnesení a jiných dokumentů, které byly
předmětem jednání či tvořily součást informačních podkladů.
Ověřený a schválený zápis se vydává tiskem, pokud u neveřejných
schůzí či jejich částí nebude sněmovnou rozhodnuto jinak.
(5) Zápisy o schůzích včetně průvodní a jiné dokumentace jsou
do dvou měsíců od konání schůze předány k trvalé úschově do
archivu Federálního shromáždění.
(6) Na základě zápisu o schůzi sněmovny je vyhotovena zpráva
o schůzi sněmovny s uvedením všech vystoupení a přijatých
usnesení. Tato zpráva je předána poslancům do 30 dnů od skončení
schůze.
ČÁST VII
Projednávání návrhů zákonů
§ 36
Návrh zákona Federálního shromáždění může podat ten, kdo je
k tomu podle ústavního zákona oprávněn (čl. 45 odst. 1 ústavního
zákona č. 143/1968 Sb.).
§ 37
(1) Návrhy zákonů se projednávají tak, že navrhovatel
předloží předsedovi Federálního shromáždění nejprve zásady
připravovaného zákona.
(2) Navrhovatel může požádat, aby bylo od projednávání zásad
zákona výjimečně upuštěno, jde-li o úpravu jednoduchou anebo
vyžaduje-li to její naléhavost.
(3) O žádosti rozhoduje předseda Federálního shromáždění po
jejím projednání s předsedy obou sněmoven.
§ 38
(1) Návrh zákona se předkládá písemně předsedovi Federálního
shromáždění, nejde-li o případ uvedený v § 48 odst. 1.
(2) Návrh musí obsahovat přesné znění navrhovaného zákona.
K návrhu se připojuje důvodová zpráva, která musí obsahovat
podrobné odůvodnění potřebnosti nové právní úpravy a odůvodnění
jednotlivých ustanovení navrhovaného zákona. Bylo-li upuštěno od
projednávání zásad zákona, musí obsahovat i odůvodnění základních
zásad navrhované úpravy. Je-li navrhovatelem prezident republiky
nebo federální vláda, v důvodové zprávě se rovněž uvedou nároky,
jaké klade navrhovaná úprava na státní rozpočet federace, případně
i republik.
(3) Hodlá-li návrh zákona podat výbor sněmovny, je ke
schválení takového návrhu zapotřebí souhlasu nadpoloviční většiny
všech jeho členů.
§ 39
(1) Předseda Federálního shromáždění postoupí neprodleně
návrh zákona (§ 38 odst. 1, § 48 odst. 2 a 3, § 49 odst. 2)
předsednictvům sněmoven. Pokud navrhovatelem není federální vláda,
zašle jí návrh zákona k zaujetí stanoviska. Pokud navrhovateli
nejsou Česká národní rada nebo Slovenská národní rada, zašle jim
rovněž návrh zákona, aby k němu podle svého uvážení sdělily
stanovisko, a to tak, aby jim byl doručen nejméně 14 dnů před jeho
projednáváním ve výborech sněmoven.
(2) Předseda sněmovny po projednání s předsedy všech výborů
přikáže bez zbytečného odkladu návrh zákona k projednání
jednotlivým výborům sněmovny, kterým podle své povahy přísluší,
a těm výborům, které o to požádají. Zároveň zabezpečí rozeslání
návrhu zákona všem poslancům spolu se sdělením, kterým výborům byl
návrh zákona přikázán. Jde-li o návrh novely zákona, Kancelář
Federálního shromáždění zajistí, aby každý poslanec měl
k dispozici jeho stávající platné znění.
(3) Předseda sněmovny ve svém opatření o přikázání návrhu
zákona výborům stanoví právního konzultanta, kterým je zpravidla
pracovník Kanceláře Federálního shromáždění.
(4) Byl-li návrh zákona přikázán více výborům, může předseda
sněmovny po projednání s předsedou druhé sněmovny pověřit některý
z výborů sněmovny, aby shrnul výsledky projednání návrhu zákona
v ostatních výborech sněmovny, jakož i stanoviska orgánů, kterým
byl návrh zákona zaslán k vyjádření, a předložil sněmovně spolu se
svým stanoviskem návrh usnesení.
§ 40
(1) Federální vláda, Česká národní rada nebo Slovenská
národní rada, popřípadě jejich předsednictva, zašlou stanoviska
k návrhu zákona, pokud samy nejsou jeho navrhovateli, předsedovi
Federálního shromáždění, který je postoupí předsedům sněmoven.
(2) Předseda sněmovny postoupí toto stanovisko těm výborům,
kterým byl návrh zákona přikázán. Při projednávání návrhu zákona
ve výborech sněmovny je nutno došlá stanoviska České národní rady
a Slovenské národní rady projednat.
(3) Federální shromáždění po projednání návrhu zákona
informuje Českou národní radu a Slovenskou národní radu o tom, jak
bylo jejich připomínek využito.
§ 41
(1) Návrh zákona při jednání výborů sněmovny odůvodňuje
a obhajuje navrhovatel.
(2) Za federální vládu může jednat pověřený člen vlády nebo
jiná vládou pověřená osoba.
(3) Za Českou národní radu nebo Slovenskou národní radu může
jednat pověřený poslanec národní rady.
(4) Za prezidenta republiky může jednat jím pověřená osoba.
(5) Jsou-li navrhovateli poslanci Federálního shromáždění,
může za ně jednat kterýkoli z navrhovatelů.
(6) Je-li navrhovatelem výbor sněmovny, může za něj jednat
pověřený člen výboru.
§ 42
(1) Výbor sněmovny zpravidla určí k projednávanému návrhu
zákona ze svých členů zpravodaje.
(2) Předseda výboru a z jeho pověření zpravodaj může
k projednání návrhu zákona vyžádat informace a vyjádření státních
orgánů, veřejných institucí, občanských sdružení, odborových
organizací i jednotlivých odborníků a podle potřeby svolat poradu.
(3) Kancelář Federálního shromáždění zajistí právní,
popřípadě i jiné odborné posouzení návrhu zákona a poskytuje
zpravodaji pomoc při plnění jeho úkolů. Právní konzultant (§ 39 odst. 3) zpracovává podklady pro zpravodaje výboru, předběžné
stanovisko pro výbor z hlediska právního posouzení návrhu zákona
a je oprávněn se jednání výboru zúčastnit a k právním otázkám při
jeho jednání vystoupit.
(4) Zpravodaj při projednávání návrhu zákona ve výboru
sněmovny informuje výbor o problematice předloženého návrhu
zákona, o výsledcích dosavadního jednání o svém názoru; zpravodaj
doporučí, na čem by se výbor měl usnést.
§ 43
Jestliže se v průběhu jednání výborů ukázalo, že výbory mají
proti návrhu zákona závažné námitky, mohou předsednictva sněmoven
požádat předsedu Federálního shromáždění, aby informoval
navrhovatele o tomto stavu a doporučil mu, aby návrh zákona vzal
zpět.
§ 44
Po projednání návrhu zákona se výbor usnese na stanovisku,
v němž zejména doporučí sněmovně, zda má být návrh schválen či
nikoli. Doporučí-li změny nebo doplňky návrhu zákona, musí být
přesně formulovány. Stanovisko zašle předsednictvu sněmovny a tomu
výboru, který byl pověřen podle § 39 odst. 4. V takovém případě je
zpravodaj nebo jiný pověřený člen výboru povinen účastnit se
jednání pověřeného výboru.
§ 45
(1) Stanovisko výboru podle § 44 nebo návrh usnesení podle
§ 39 odst. 4 se předává všem poslancům.
(2) Stanovisko výboru ve sněmovně odůvodňuje jeho sněmovní
zpravodaj. Pro pomoc právního konzultanta (§ 39 odst. 3)
sněmovnímu zpravodaji platí § 42 odst. 3 přiměřeně.
(3) Byl-li návrh zákona přikázán k projednání několika
výborům sněmovny, mohou se tyto výbory dohodnout na společném
zpravodaji, který podá sněmovně ústní zprávu o výsledku projednání
návrhu zákona ve výborech.
(4) Byl-li některý z výborů sněmovny pověřen podle § 39 odst.
4, je sněmovním zpravodajem člen tohoto výboru.
(5) Jestliže výbor, pověřený podle § 39 odst. 4, nepřijal
některý pozměňovací nebo doplňovací návrh jiného výboru sněmovny
a tento výbor na svém návrhu i po poradě předsedů těchto výborů
setrvává může pověřený výbor svolat společné zasedání těchto
výborů. Jestliže ani pak nedojde ke shodě, může v rozpravě
o návrhu ve sněmovně vystoupit hned po sněmovním zpravodaji
zástupce tohoto výboru.
§ 46
(1) Návrh zákona může být projednán ve sněmovně nejdříve po
uplynutí 30 dnů ode dne, kdy byl poslancům předán. Jde-li
o naléhavý návrh, může výjimečně předsednictvo sněmovny navrhnout
sněmovně, aby návrh zákona projednala ještě před uplynutím této
doby.
(2) Jednání sněmovny o návrhu zákona se zúčastňuje právní
konzultant (§ 39 odst. 3), pokud předsedající nerozhodne jinak.
(3) Pro odůvodňování a obhajování návrhu zákona ve sněmovně
platí § 41 obdobně; za federální vládu však může jednat pouze
pověřený člen vlády.
§ 47
Ustanovení této části o projednávání návrhů zákonů výbory
sněmoven se vztahují přiměřeně i na projednávání návrhů zákonných
opatření předsednictva Federálního shromáždění.
Podávání návrhů zákonů poslanci
Federálního shromáždění
§ 48
(1) Poslanci Federálního shromáždění předkládají návrh zákona
písemně iniciativnímu a petičnímu výboru sněmoven.
(2) Iniciativní a petiční výbor přezkoumá, zda návrh zákona
má náležitosti podle § 38 odst. 2 a zda je způsobilý k věcnému
projednání ve sněmovnách. Podle výsledku přezkoumání návrh zákona
buď postoupí s kladným vyjádřením předsedovi Federálního
shromáždění nebo jej s vysvětlením svého stanoviska vrátí těm, kdo
mu jej předložili.
(3) Jestliže ve lhůtě do 30 dnů iniciativní a petiční výbor
neučiní žádné z opatření podle odstavce 2, iniciativní a petiční
výbor postoupí návrh zákona přímo předsedovi Federálního
shromáždění.
(4) Pro volbu členů iniciativního a petičního výboru sněmoven
se použijí přiměřeně ustanovení o volbě předsednictva Federálního
shromáždění; pro volbu předsedy a místopředsedy výboru se použijí
přiměřeně ustanovení o volbě předsedy a prvního místopředsedy
Federálního shromáždění. Pro postup při jednání a hlasování
iniciativního a petičního výboru sněmoven se použijí přiměřeně
ustanovení o výboru sněmovny.
§ 49
(1) Navrhovatelé mohou do 10 dnů od vrácení návrhu (§ 48 odst. 2) písemně požádat, aby stanovisko iniciativního a petičního
výboru přezkoumaly sněmovny anebo předsednictvo Federálního
shromáždění, pokud Federální shromáždění nezasedá.
(2) Pokud obě sněmovny anebo předsednictvo Federálního
shromáždění vysloví nesouhlas se stanoviskem iniciativního
a petičního výboru, je návrh zákona postoupen předsedovi
Federálního shromáždění.
ČÁST VIII
Projednávání dalších otázek
v působnosti Federálního
shromáždění
Oddíl 1
Jednání o programovém prohlášení
a o vyslovení důvěry nebo nedůvěry
federální vládě
§ 50
(1) Po jmenování federální vlády zařadí předsednictvo
Federálního shromáždění na pořad nejbližší společné schůze
sněmoven projednání jejího programu a žádosti o vyslovení důvěry.
4)
(2) Požádá-li federální vláda Federální shromáždění
o vyslovení důvěry, 5) zařadí předsednictvo Federálního
shromáždění projednání této žádosti na pořad nejbližší společné
schůze sněmoven; žádost musí být projednána nejpozději do 14 dnů.
(3) Požádá-li federální vláda o vyslovení důvěry některou ze
sněmoven, 6) postupuje předsednictvo sněmovny při svolání schůze
sněmovny podle odstavce 2 obdobně.
§ 51
(1) Návrh na vyslovení nedůvěry federální vládě nebo jejímu
členu může podat písemně předsednictvu sněmovny nejméně jedna
pětina poslanců sněmovny. 6)
(2) K projednání návrhu poslanců na vyslovení nedůvěry
federální vládě nebo jejímu členu svolá předsednictvo sněmovny
neprodleně sněmovnu ke schůzi.
(3) K žádosti federální vlády o vyslovení důvěry a k návrhu
poslanců podle odstavce 1 zaujme sněmovna po projednání ve
výborech a rozpravě ve sněmovně stanovisko usnesením.
Oddíl 2
Volba prezidenta republiky
§ 53
(1) Předseda Federálního shromáždění svolá na základě
usnesení předsednictva Federálního shromáždění k volbě prezidenta
republiky v posledních 14 dnech jeho funkčního období společnou
schůzi sněmoven.
(2) Uvolnil-li se úřad prezidenta před skončením volebního
období, na které byl zvolen, svolá předseda Federálního
shromáždění k tomuto bodu pořadu společnou schůzi sněmoven
nejpozději do 40 dnů od uvolnění úřadu.
ODDÍL 3
Interpelace a otázky
§ 54
(1) Sněmovna lidu a Sněmovna národů, jakož i jednotliví
poslanci mají právo interpelovat federální vládu nebo její členy
ve věcech jejich působnosti.
(2) Poslanec podává interpelaci písemně předsedovi sněmovny,
který o ní informuje předsedu Federálního shromáždění a předsedu
druhé sněmovny. Předseda Federálního shromáždění zašle interpelaci
předsedovi federální vlády a též interpelovanému členu federální
vlády.
§ 55
(1) Předseda sněmovny seznámí s interpelací všechny poslance
sněmovny a předsednictvo druhé sněmovny.
(2) Interpelovaný je povinen odpovědět do 30 dnů písemně
interpelujícímu nebo ústně na schůzi sněmovny. Interpelující se
vyjádří, zda odpověď považuje za uspokojivou.
(3) Prohlásí-li sněmovna interpelaci za naléhavou, stanoví
lhůtu kratší 30 dnů k odpovědi na tuto interpelaci.
(4) S písemnou odpovědí na interpelaci seznámí předseda
sněmovny všechny poslance a předsednictvo sněmovny, které ji
zařadí na jednání nejbližší schůze sněmovny; o písemné odpovědi
informuje předsedu Federálního shromáždění a předsedu druhé
sněmovny.
(5) O odpovědi na interpelaci se může konat rozprava.
Sněmovna zaujímá k odpovědím na interpelaci stanovisko usnesením.
§ 56
Poslanec může na schůzi sněmovny interpelovat též přítomného
člena federální vlády. O ústní interpelaci platí přiměřeně
ustanovení o interpelaci písemné.
§ 57
(1) Poslanec má právo klást otázky federální vládě a jejím
členům ve věcech jejich působnosti. Otázky se kladou ústně na
schůzích sněmovny nebo výborů. Dotazovaný odpoví zpravidla na téže
schůzi sněmovny nebo výboru. Nemůže-li odpovědět ihned, odpoví
poslanci písemně do 30 dnů.
(2) Poslanec se na téže nebo nejbližší schůzi sněmovny nebo
výboru vyjádří, zda považuje odpověď za uspokojivou.
ODDÍL 4
Projednávání zahraničně politických
otázek
§ 58
(1) Federální shromáždění jedná o zásadních otázkách
zahraniční politiky, podílí se v rámci své působnosti na její
tvorbě a realizaci a projednává mezinárodní smlouvy, pokud je
třeba jeho souhlasu k ratifikaci nebo pokud má být odstoupeno od
smlouvy, s jejíž ratifikací vyslovilo Federální shromáždění
souhlas.
(2) Federální shromáždění projednává zprávy o zahraničních
stycích Federálního shromáždění a o výměně zkušeností s parlamenty
jiných zemí, které mu předkládá předsednictvo Federálního
shromáždění.
ODDÍL 5
Volby soudců
§ 60
Pro projednávání návrhů na volbu soudců Nejvyššího soudu
České a Slovenské Federativní Republiky, jeho předsedy a dalších
zákonem stanovených funkcionářů, soudců z povolání vojenských
soudů, jakož i návrhů na odvolání soudců, popřípadě na zproštění
soudců těchto funkcí, se užijí přiměřeně ustanovení o projednávání
návrhů zákonů.
ODDÍL 6
Projednávání a vyřizování peticí
§ 61
(1) Petice adresované nebo předané Federálnímu shromáždění,
jeho orgánům, sněmovnám a jejich orgánům se evidují v útvaru
Kanceláře Federálního shromáždění určeném pro příjem a evidenci
peticí.
(2) Petice se předávají iniciativnímu a petičnímu výboru
sněmoven, který je projednává a vyřizuje buď sám, nebo je
postupuje k projednání a vyřízení jiným výborům sněmoven,
popřípadě jinému orgánu Federálního shromáždění nebo sněmoven.
Nepatří-li vyřízení petice do působnosti Federálního shromáždění,
jeho orgánů, sněmoven a jejich orgánů, postoupí ji příslušnému
státnímu orgánu k vyřízení.
(3) Způsob projednání a vyřízení petice se vyznačí v evidenci
peticí.
§ 62
(1) Útvar Kanceláře Federálního shromáždění určený pro příjem
a evidenci peticí vyhotoví čtvrtletně přehled doručených peticí
s uvedením toho, kdo je podal, kdy byly doručeny, čeho se týkaly
a jak s kým byly projednány a vyřízeny.
(2) Do evidence peticí a petičního spisu může každý poslanec
nahlédnout; toto oprávnění mají i poslanci národních rad.
ČÁST IX
Orgány Federálního shromáždění
a orgány sněmoven
ODDÍL 1
Předsednictvo Federálního shromáždění
a jeho jednání
§ 63
Předsednictvo Federálního shromáždění
a) usnáší se na svolání společných schůzí sněmoven, jde-li o volbu
prezidenta republiky, o volbu předsedy, prvního místopředsedy
a místopředsedů Federálního shromáždění a o projednávání
programového prohlášení federální vlády,
b) zjišťuje, že došlo k přijetí návrhu následkem nečinnosti jedné
ze sněmoven (čl. 44 odst. 1 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.),
c) koordinuje činnost sněmoven a jejich orgánů,
d) schvaluje rozpočet Kanceláře Federálního shromáždění
a projednává jeho plnění,
e) schvaluje plán legislativní činnosti a na návrh zahraničních
výborů a po projednání s předsedy ostatních výborů schvaluje
plán zahraničních cest,
f) plní další úkoly vyplývající z ústavních a jiných zákonů.
§ 64
(1) Schůze předsednictva Federálního shromáždění svolává
předseda Federálního shromáždění; požádá-li o to alespoň třetina
jeho členů, učiní tak neprodleně.
(2) Schůze předsednictva Federálního shromáždění jsou
neveřejné, neusnese-li se předsednictvo Federálního shromáždění,
že schůze bude veřejná. Poslanci se mohou zúčastnit schůzí
předsednictva Federálního shromáždění kdykoli.
(3) Na schůze předsednictva Federálního shromáždění jsou
zváni předsedové sněmoven. Mohou být přizváni i členové
předsednictev sněmoven, předsedové výborů a další poslanci; mají
právo vyjádřit se k projednávané věci.
(4) Předsednictvo Federálního shromáždění může na své schůze
zvát další osoby, kterým může být poskytnuta možnost vyjádřit se
k projednávané věci, jestliže o to požádají.
(5) Prezident republiky, předseda České národní rady,
předseda Slovenské národní rady a předseda federální vlády mají
právo účastnit se schůzí předsednictva Federálního shromáždění.
Udělí se jim slovo, kdykoli o to požádají.
(6) Požádá-li o to předsednictvo Federálního shromáždění,
jsou členové federální vlády, generální prokurátor České
a Slovenské Federativní Republiky a vedoucí ostatních federálních
ústředních orgánů povinni dostavit se na jeho schůzi.
§ 65
(1) V případech, kdy pro hlasování předsednictva Federálního
shromáždění platí zákaz majorizace, hlasují odděleně členové
předsednictva zvolení Sněmovnou lidu a Sněmovnou národů. Usnesení
je přijato většinou hlasů všech členů zvolených Sněmovnou lidu
a většinou hlasů všech členů zvolených Sněmovnou národů z poslanců
zvolených v České republice a z poslanců zvolených ve Slovenské
republice.
(2) Pro zápisy o schůzích předsednictva Federálního
shromáždění platí přiměřeně ustanovení § 35. Zápisy ověřují k tomu
pověření členové předsednictva Federálního shromáždění a schvaluje
je předseda Federálního shromáždění.
ODDÍL 2
Předseda Federálního shromáždění
§ 66
Předseda Federálního shromáždění vykonává práva a povinnosti
podle tohoto zákona a dále zejména:
a) zastupuje Federální shromáždění navenek, zejména ve styku
s prezidentem republiky, Českou národní radou, Slovenskou
národní radou, federální vládou a s představiteli státní
a politické reprezentace jiných zemí,
b) svolává společnou schůzi sněmoven na základě usnesení sněmoven
nebo usnesení předsednictva Federálního shromáždění v případech
uvedených v § 63 písm. a (čl. 34 odst. 2 ústavního zákona č.
143/1968 Sb.); je oprávněn její jednání přerušit na určitou
dobu, rušitele nechat vyvést parlamentní stráží a v krajním
případě galerii či balkón nechat vyklidit,
c) podepisuje zákony, zákonná opatření předsednictva Federálního
shromáždění a usnesení Federálního shromáždění a jeho
předsednictva,
d) rozhoduje o přijímání zahraničních návštěv a vysílání delegací
Federálního shromáždění mimo schválený plán zahraničních styků,
e) přikazuje výborům po projednání s předsedy sněmoven návrhy
zákonných opatření; v takovém případě může pověřit z obou
sněmoven výbory, které k nim předloží návrh usnesení (§ 39 odst. 4); přikazuje výborům i jiné návrhy, o nichž má jednat
předsednictvo Federálního shromáždění,
f) přijímá slib soudců Nejvyššího soudu České a Slovenské
Federativní Republiky a soudců z povolání vojenských soudů.
§ 67
Předseda Federálního shromáždění podává pravidelně
předsednictvu Federálního shromáždění zprávy o opatřeních, která
učinil.
§ 68
(1) Předsedu Federálního shromáždění zastupuje první
místopředseda Federálního shromáždění.
(2) Místopředsedové Federálního shromáždění zastupují
předsedu Federálního shromáždění podle pořadí stanoveného
usnesením předsednictva Federálního shromáždění.
(3) Při zastupování mají první místopředseda, popřípadě další
místopředsedové Federálního shromáždění práva a povinnosti
předsedy Federálního shromáždění.
ODDÍL 3
Předsednictvo sněmovny a jeho jednání
§ 69
(1) Sněmovna volí ze svého středu své předsednictvo, které se
skládá z předsedy, místopředsedy a dalších členů. Předsednictvo
Sněmovny národů se skládá ze stejného počtu poslanců zvolených
v České republice a poslanců zvolených ve Slovenské republice.
(2) Předsednictvo je orgánem sněmovny a působí i v době, kdy
Federální shromáždění nezasedá. Je odpovědno sněmovně, které
pravidelně podává zprávy o své činnosti.
(3) Členové předsednictva jsou odpovědni sněmovně, která je
může kdykoli odvolat.
§ 70
(1) Předsednictvo sněmovny může pověřit některý z výborů
vypracovat k projednávanému návrhu na základě stanovisek ostatních
výborů stanovisko souhrnné; to však nevylučuje, aby jiný výbor
předložil sněmovně stanovisko vlastní. V případě projednávání
návrhů zákonů se postupuje podle § 39 odst. 4.
(2) Předsednictvo sněmovny může požádat výbor, aby své
usnesení přezkoumal, není-li určitě formulováno nebo nejsou-li
stanoviska více výborů souladná; v tomto případě může požádat
jeden z výborů, aby projednal s ostatními výbory společný postup.
(3) Předsednictvo sněmovny může pověřit jednotlivé výbory
sněmovny, aby i po dobu mimo zasedání Federálního shromáždění
pokračovaly ve své práci.
§ 71
(1) Schůze předsednictva sněmovny svolává předseda sněmovny.
(2) Schůze předsednictva sněmovny jsou neveřejné. Poslanci
sněmovny se mohou zúčastnit schůzí předsednictva sněmovny kdykoli.
(3) Předsednictvo sněmovny může na své schůze zvát předsedy
výborů sněmovny a další poslance; mají právo vyjádřit se
k projednávané věci. Požádá-li o to výbor, je předsednictvo
sněmovny povinno jeho předsedu na svou schůzi pozvat a umožnit mu,
aby v ní vystoupil.
(4) Předsednictvo sněmovny se usnáší nadpoloviční většinou
hlasů všech svých členů.
ODDÍL 4
Předseda sněmovny
ODDÍL 5
Výbory sněmovny a postup při jejich
jednání
§ 76
(1) Sněmovna zřizuje ze svých poslanců výbory, jejichž
zřízení je stanoveno ústavním zákonem nebo tímto zákonem; další
výbory může sněmovna zřídit usnesením.
(2) Výbory jsou odpovědny sněmovně, která je zřídila.
Předseda a ostatní členové výboru jsou odpovědni sněmovně, která
je zvolila.
§ 77
(1) Výbory ve Sněmovně národů mají být složeny ze stejného
počtu poslanců zvolených v České republice a zvolených ve
Slovenské republice.
(2) Členy výborů sněmoven nemohou být předseda Federálního
shromáždění, první místopředseda Federálního shromáždění,
předsedové sněmoven a členové federální vlády.
§ 78
(1) Výbory projednávají v přiměřené lhůtě věci, které jim
byly přikázány, a věci, na jejichž projednávání se usnesou.
(2) Výbory předkládají své návrhy, podněty a stanoviska
sněmovně, popřípadě jejímu předsednictvu.
§ 79
(1) Své návrhy, podněty a stanoviska mohou výbory rovněž
zasílat příslušným členům federální vlády, popřípadě vedoucím
ostatních federálních ústředních orgánů; podle povahy věci o tom
informují předsednictvo Federálního shromáždění.
(2) Členové federální vlády a vedoucí ostatních federálních
ústředních orgánů jsou povinni výborům do 30 dnů, nestanoví-li
výbor jinou lhůtu, sdělit, jaká opatření přijali k doporučením
výborů.
(3) Neobdržel-li výbor ve stanovené lhůtě odpověď nebo
nesouhlasí-li s ní, může předložit své doporučení předsednictvu
sněmovny, popřípadě předsednictvu Federálního shromáždění
k dalšímu opatření; může též sám informovat o svém stanovisku
příslušného člena federální vlády, popřípadě jiného vedoucího
federálního ústředního orgánu a požádat ho, aby svoji odpověď
přezkoumal.
§ 80
Ustavující schůzi výboru svolá jeho předseda. Výbor zvolí na
ustavující schůzi místopředsedu a tajemníka výboru.
§ 81
(1) Schůze výboru svolává a zpravidla řídí předseda nebo
místopředseda výboru.
(2) Předseda je povinen svolat schůzi výboru, usnese-li se na
tom sněmovna, předsednictvo sněmovny, předsednictvo Federálního
shromáždění nebo požádá-li o to alespoň jedna třetina členů
výboru. Pokud není v usnesení určeno nebo v žádosti požadováno,
kdy se má schůze výboru konat, je předseda povinen svolat schůzi
výboru nejpozději do 7 dnů od přijetí usnesení nebo doručení
žádosti členů výboru.
(3) Návrh pořadu jednání a způsobu projednávání předkládá
výboru zpravidla jeho předseda. Každý člen výboru může navrhnout
změnu nebo doplnění pořadu jednání.
§ 82
(1) Schůze výboru jsou zpravidla veřejné. Účast zástupců
veřejnosti je zaručena do naplnění kapacity míst v sálu, ve kterém
výbor jedná. Ustanovení § 18 odst. 2 a 3 o neveřejném jednání
platí pro výbor obdobně. Schůze výboru mandátového a imunitního
jsou vždy neveřejné.
(2) Poslanci těch výborů, kterým nebyl určitý návrh přikázán
k projednání, mohou písemně sdělit těm výborům, kterým návrh byl
přikázán k projednání, své stanovisko.
(3) Poslanci, kteří nejsou členy výboru, jsou oprávněni se
účastnit jednání tohoto výboru a vyjádřit se k projednávané věci.
(4) Na neveřejných schůzích výboru mohou být přítomni
poslanci obou sněmoven, členové federální vlády a se souhlasem
výboru jiné osoby.
§ 83
(1) Výbor může jednat, jestliže je přítomna nadpoloviční
většina jeho členů.
(2) Před začátkem jednání výboru předseda sdělí, kteří
poslanci požádali o omluvení neúčasti a kteří se dosud neomluvili.
(3) K platnosti usnesení výboru je třeba souhlasu
nadpoloviční většiny přítomných členů výboru, pokud tento zákon
nestanoví něco jiného.
(4) Na závěr projednávaného bodu pořadu výbor zpravidla zvolí
sněmovního zpravodaje výboru.
(5) Jestliže alespoň jedna třetina přítomných členů výboru
nevyslovila souhlas s usnesením výboru, ve stanovisku výboru se
jejich mínění konstatuje, požádá-li o to kdokoli z přítomných
členů výboru.
§ 84
(1) Členové federální vlády mají právo účastnit se všech
schůzí výboru sněmovny; udělí se jim slovo, pokud o to požádají.
(2) Výbory sněmovny mají právo zvát na schůze členy federální
vlády, generálního prokurátora České a Slovenské Federativní
Republiky a vedoucí ostatních federálních ústředních orgánů
a vyžadovat od nich vysvětlení a potřebné podklady; tito jsou
povinni se dostavit na schůze výboru sněmovny a požadovaná
vysvětlení podat a požadované podklady předložit. Výjimečně se
mohou dát zastupovat jinými členy federální vlády, popřípadě
pověřenými zástupci, pokud s tím výbor vyslovil souhlas.
(3) Členové federální vlády, popřípadě ti, kdo je zastupují,
si mohou na schůze výborů sněmoven přibrat odborníky a požádat
předsedajícího, aby jim bylo uděleno slovo.
§ 85
(1) Výbory mohou, vyžaduje-li to povaha projednávané věci,
též zvát na své schůze představitele ústředních orgánů České
republiky a Slovenské republiky; požádají-li o to, udělí se jim
slovo.
(2) Výbory mohou také přizvat k projednávání jednotlivých
otázek odborníky a další občany a požádat je o stanovisko.
(3) K důležitým otázkám mohou pověřit odborníky, popřípadě
vědecké ústavy a jiné instituce, aby vypravovali znalecké posudky,
jiné potřebné expertizy a stanoviska pro jednání výborů.
K vyjasnění obsahu podaného posudku může výbor požadovat, aby ten,
kdo jej vypracoval, podal ústní vysvětlení před výborem.
§ 86
Výbor může usnesením upřesnit pravidla svého jednání a to
tak, aby to nebylo v rozporu s tímto zákonem. Pro takové usnesení
se vyžaduje souhlas nadpoloviční většiny všech členů výboru.
§ 87
Ze schůzí výboru sněmovny se pořizují zápisy obsahové,
neusnesl-li se výbor sněmovny na zápisu doslovném. Zápisy
a usnesení ověřuje tajemník výboru a schvaluje předseda výboru.
Jinak platí ustanovení § 35 přiměřeně.
§ 88
(1) Výbory sněmovny i výbory obou sněmoven mohou konat
společné schůze a předkládat společné návrhy.
(2) Pro jednání společné schůze výborů sněmoven platí
ustanovení o jednání na schůzích výborů sněmovny obdobně. V jejím
řízení se však předsedové výborů střídají a výbory hlasují vždy
odděleně.
§ 89
Výbor mandátový a imunitní
Výbor mandátový a imunitní zejména
a) ověřuje, zda poslanci splnili podmínky stanovené v § 2 odst. 2,
b) zkoumá, zda poslanci byli platně zvoleni a předkládá své návrhy
sněmovně (čl. 47 odst. 2 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.),
c) jedná ve věcech zániku mandátu poslance a předkládá své návrhy
sněmovně,
d) předkládá sněmovně svá stanoviska k žádostem podle § 6,
e) provádí šetření v disciplinárním řízení.
ODDÍL 6
Komise
§ 90
(1) Předsednictvo Federálního shromáždění, sněmovny a výbory
sněmoven mohou zřizovat ve věcech působnosti Federálního
shromáždění stálé nebo dočasné komise složené výhradně z poslanců
nebo složené i z jiných osob. Předsedou komise je vždy poslanec.
(2) Sněmovny a výbory sněmoven se mohou dohodnout na zřízení
společných komisí.
(3) Pro jednání komisí platí přiměřeně ustanovení o jednání
výboru sněmovny. Pověření, aby komise pokračovaly ve své práci
i po dobu mimo zasedání Federálního shromáždění, může komisím
udělit ten orgán, který je zřídil.
(4) Pro volbu členů komisí platí § 12 obdobně.
§ 91
Vyšetřovací komise
(1) Předsednictvo Federálního shromáždění nebo sněmovny mohou
zřizovat pro objasnění závažných skutečností veřejného zájmu,
které patří do působnosti Federálního shromáždění, vyšetřovací
komisi.
(2) Vyšetřovací komise může vyslýchat svědky. O povinnosti
svědčit, o předvolání a předvedení, zákazu výslechu, právu odepřít
výpověď a o nároku na svědečné platí přiměřeně ustanovení
trestního řádu. 7)
(3) Vyšetřovací komise může k objasnění skutečností
důležitých pro její činnost přibrat znalce. Na přibrání znalce
a na jeho povinnosti platí přiměřeně ustanovení trestního řádu. 8)
(4) Jednání vyšetřovací komise mohou být přítomni pouze její
členové, pokud vyšetřovací komise nerozhodne jinak.
(5) Členové vyšetřovací komise jsou povinni zachovávat
mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dozvědí při výkonu své
funkce. Tato povinnost trvá i po skončení výkonu funkce.
(6) Vyšetřovací komise předkládá svá zjištění s příslušným
návrhem projednání tomu orgánu, který ji zřídil. Předsednictvo
Federálního shromáždění nebo sněmovny zaujímají ke zjištěním
a návrhu vyšetřovací komise stanovisko usnesením.
ČÁST X
Disciplinární opatření
§ 93
(1) Proti poslanci lze zavést disciplinární řízení, jestliže
urazil v souvislosti s výkonem funkce poslance zákonodárného sboru
nebo jiného ústavního činitele.
(2) Disciplinární řízení se zahajuje na návrh toho, koho se
urážka týká. Návrh se podává mandátovému a imunitnímu výboru
příslušné sněmovny.
§ 94
(1) Proti poslanci lze zavést disciplinární řízení i tehdy,
jestliže je důvodné podezření, že se dopustil jednání, kterým
závažné porušil poslanecký slib.
(2) Disciplinární řízení se zahajuje na návrh předsednictva
sněmovny nebo jejího výboru. Návrh se podává mandátovému
a imunitnímu výboru příslušné sněmovny.
§ 95
(1) Disciplinární řízení provádí mandátový a imunitní výbor.
(2) V disciplinárním řízení musí být poslanci poskytnuta
možnost obhajoby. Je-li členem mandátového a imunitního výboru,
není oprávněn v této věci hlasovat. Ten, jehož se urážka týká,
nebo jeho zástupce je oprávněn se jednání mandátového a imunitního
výboru účastnit.
(3) Po provedení potřebného šetření mandátový a imunitní
výbor předloží návrh na usnesení předsednictvu sněmovny.
§ 96
(1) Předsednictvo sněmovny projedná návrh mandátového
a imunitního výboru a rozhodne o tom, zda se poslanec jednání, pro
které bylo disciplinární řízení vedeno, dopustil a případně mu
uloží některé disciplinární opatření podle odstavců 2 nebo 3.
Ustanovení § 95 odst. 2 platí obdobně.
(2) Jde-li o disciplinární řízení podle § 93, může být
poslanci uloženo, aby se ve stanovené lhůtě a stanoveným způsobem
omluvil.
(3) Jde-li o disciplinární řízení podle § 94, může být
poslanci uložena důtka.
(4) Poslanec má právo do 15 dnů od rozhodnutí předsednictva
sněmovny požádat sněmovnu, aby rozhodnutí předsednictva sněmovny
přezkoumala. Sněmovna rozhodne po rozpravě hlasováním, že
disciplinární opatření potvrzuje nebo že rozhodnutí předsednictva
sněmovny zrušuje. Zrušením rozhodnutí předsednictva sněmovny nebo
potvrzením disciplinárního opatření disciplinární řízení končí.
(5) Pokud poslanec nepožádal o přezkoumání disciplinárního
opatření uloženého podle odstavce 2 a poslanec se ve stanovené
lhůtě a stanoveným způsobem neomluvil, předsednictvo sněmovny může
na návrh toho, koho se urážka týká, rozhodnout o vhodném způsobu
uveřejnění svého rozhodnutí.
(6) Pokud poslanec nepožádal o přezkoumání disciplinárního
opatření uloženého podle odstavce 3, důtka se vyhlásí na nejbližší
schůzi sněmovny.
ČÁST XI
Všeobecná a závěrečná ustanovení
§ 97
Kancelář Federálního shromáždění
(1) Odborné, organizační a technické úkoly spojené se
zabezpečováním činnosti Federálního shromáždění, jeho orgánů,
sněmoven a jejich orgánů plní Kancelář Federálního shromáždění.
Podrobnosti upravuje zákon Federálního shromáždění.
(2) Kancelář Federálního shromáždění je právnickou osobou.
(3) Organizační řád a platový řád Kanceláře Federálního
shromáždění schvaluje předsednictvo Federálního shromáždění.
Předsednictvu Federálního shromáždění přísluší stanovit opatřením
k platovému řádu náležitosti, k jejichž úpravě jinak zmocňuje
zvláštní zákon1); vydání se oznamuje ve Sbírce zákonů.
§ 98
Parlamentní institut
(1) Parlamentní institut plní úkoly informační, vědecké
a školící instituce Federálního shromáždění.
(2) Podrobnosti upravuje statut Parlamentního institutu,
který schvaluje předsednictvo Federálního shromáždění.
§ 99
Parlamentní tiskový zpravodaj
(1) Parlamentní tiskový zpravodaj je informačním periodikem
pro potřeby Federálního shromáždění i veřejnosti.
(2) Podrobnosti stanoví a schvaluje předsednictvo Federálního
shromáždění.
§ 100
Parlamentní stráž
(1) K ochraně Federálního shromáždění a udržování pořádku
zřizuje se Parlamentní stráž.
(2) Organizaci, úkoly, jakož i postavení a oprávnění jejích
členů upravuje zákon Federálního shromáždění.
§ 101
Parlamentní dokumentace
(1) Parlamentní dokumentací se rozumí záznamy Federálního
shromáždění a oficiální publikace.
(2) Záznamy Federálního shromáždění jsou veškeré záznamy
pořizované ve Federálním shromáždění a uchovávané na všech typech
záznamových médií. Práci se záznamy Federálního shromáždění
upravuje Spisový řád Federálního shromáždění.
(3) Oficiálními publikacemi Federálního shromáždění jsou:
a) parlamentní tisky (předlohy pro projednávání),
b) zprávy o schůzích sněmoven,
c) zprávy o nově schválených zákonech s uvedením jejich znění.
(4) Oficiální publikace Federálního shromáždění dostávají
všichni poslanci a osoby uvedené v § 17.
§ 102
Po uplynutí volebního období Federálního shromáždění,
popřípadě po jeho rozpuštění, nebudou již projednávány návrhy
a podání, které nebyly do té doby vyřízeny, s výjimkou peticí
a těch záležitostí, o kterých je do ustavení nového Federálního
shromáždění oprávněno rozhodnout předsednictvo Federálního
shromáždění.
§ 103
Zrušují se:
a) zákon č. 31/1989 Sb., o jednacím řádu Federálního shromáždění,
b) zákon č. 32/1989 Sb., o poslancích Federálního shromáždění,
s výjimkou ustanovení § 8, 9, 19, 20 a 21, přičemž se v těchto
ustanoveních vždy vypouštějí slova "socialistická organizace"
a "organizace",
c) čl. I zákona č. 457/1990 Sb., kterým se doplňuje zákon č.
31/1989 Sb., o jednacím řádu Federálního shromáždění, a kterým
se mění trestní zákon č. 140/1961 Sb.
Havel v.r.
Dubček v.r.
Čalfa v.r.
1) § 49 zákona č. 47/1990 Sb., o volbách do Federálního
shromáždění.
1) § 23 zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní
pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích
a orgánech.
2) § 7 zákona č. 304/1990 Sb., o platu a náhradách výdajů
poslanců Federálního shromáždění.
3) § 7 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím.
4) Čl. 69 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.
5) Čl. 70 odst. 2 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.
6) Čl. 43 odst. 1 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.
7) § 93 odst. 1 a 2, § 94 až 104 trestního řádu.
8) § 105 až 111 a § 118 trestního řádu.