Nová patnáctiletá doba se použije na všechny zaměstnanecké akciové a opční plány (ESOP), včetně těch, které byly sjednány před 1. lednem 2026.
Od 1. ledna 2026 nabývá účinnosti zákon č. 360/2025 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o jednotném měsíčním hlášení zaměstnavatele. Tento zákon upravuje mimo jiné i oblast zaměstnaneckých akciových a opčních plánů v § 6 odst. 14 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“).
Dosavadní právní úprava stanovovala, že příjem ze zaměstnaneckých akciových a opčních plánů se považuje za zúčtovaný příjem v kalendářním měsíci nebo za příjem ve zdaňovacím období po uplynutí maximální doby deseti let od nabytí podílu nebo opce. Novela tuto nejzazší dobu prodlužuje na patnáct let.
Prakticky to znamená, že pokud nedojde k dřívějšímu zúčtování nebo vzniku příjmu podle jiných okamžiků definovaných v § 6 odst. 14 zákona o daních z příjmů, zdanění nastane až po uplynutí této prodloužené doby. Změna tedy neovlivňuje situace, kdy může příjem vzniknout dříve (například při převodu nebo realizaci opce atd.), ale stanovuje delší maximální časový rámec, po jehož uplynutí je příjem zdanitelný.
Zákon č. 360/2025 Sb., kterým se § 6 odst. 14 zákona o daních z příjmů novelizuje, neobsahuje přechodné ustanovení, které by jednoznačně upravovalo vztah nové právní úpravy k právním vztahům vzniklým v době účinnosti předchozí právní úpravy. Vzhledem ke skutečnosti, že daňová povinnost vzniká poplatníkovi v kalendářním měsíci nebo ve zdaňovacím období, ve kterém uplyne příslušná doba ode dne nabytí podílu nebo opce, není možné na daný případ aplikovat obecné přechodné ustanovení č. 1 čl. VII zákona č. 360/2025 Sb. Daňová povinnost poplatníka vždy vznikne až po nabytí účinnosti zákona č. 360/2025 Sb., jelikož úprava zaměstnaneckých akciových a opčních plánů byla do zákona o daních z příjmů zavedena až od roku 2024. Z toho vyplývá, že nová patnáctiletá doba se použije na všechny zaměstnanecké akciové a opční plány, včetně těch, které byly sjednány před 1. lednem 2026.
Tento výklad vychází z principu, že novější právní úprava nahrazuje dřívější (lex posterior derogat priori), není-li stanoveno jinak. Pro zaměstnavatele z toho plyne povinnost přizpůsobit interní předpisy a informační materiály tak, aby odpovídaly prodloužené době a byly v souladu s aktuálním zněním zákona.
Zdroj: Finanční správa ČR