Důvodová zpráva k zákonu č. 176/2025 Sb., změna některých zákonů v souvislosti s přijetím zákona o podpoře bydlení.

Ačkoliv zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen "občanský soudní řád" nebo "o.s.ř.") obsahuje některé prvky a nástroje k urychlení řízení (např. možnost koncentrace řízení, přípravné jednání či kvalifikovaná výzva dle § 114b o.s.ř., možnost rozhodnout bez jednání dle § 115a o.s.ř. nebo rozsudkem pro uznání či pro zmeškání), tyto nástroje jsou obecné a není zde žádný specifický postup, který by umožnil urychlit řízení o vyklizení bytu či domu v případech, kdy nájemce odmítá po skončení nájmu tento byt či dům dobrovolně opustit.

Pronajímatel se v těchto případech dostává do stavu, kdy nemůže byt či dům pronajmout jiné osobě až do doby, než soud rozhodne o vyklizení, a přichází tak mnohdy buď zcela nebo částečně o zisk z nájemného, přičemž musí po tuto dobu neplatícímu nájemci, který v bytě setrvává bez právního titulu, zajišťovat služby spojené s užíváním bytu. Zároveň během této doby zpravidla nedochází ze strany bývalého nájemce k platbě nájemného a záloh za plnění spojená s užíváním bytu. Takto vzniklé pohledávky může pronajímatel sice vymáhat, nicméně znamená to pro něj vznik nadbytečných nákladů a žalované pohledávky zároveň mohou být často fakticky nedobytné. S ohledem tyto skutečnosti by tak měl tento stav trvat co nejkratší dobu.

Bohužel jak ukazují statistiky, praxe tomuto požadavku nyní neodpovídá. Průměrná délka řízení ve věci vyklizení nemovitosti činí v současnosti téměř jeden rok (v Praze, středních Čechách a Brně v průměru dokonce až 400-450 dní). Obavy ze zdlouhavosti procesu vyklizení a nedobytnosti pohledávek vedou některé vlastníky k tomu, že byt pronajímat vůbec nechtějí, a dále řadu pronajímatelů k tomu, že s nájemci raději uzavírají krátkodobé smlouvy (na 3 měsíce nebo kratší, vizte data v kapitole 1). Krátkodobé smlouvy však nepředstavují potřebnou jistotu a stabilitu bydlení pro nájemce, kteří jsou odkázáni na opakované uzavírání krátkodobých smluv.

Je tedy zřejmé, že stávající obecné instituty k urychlení civilního procesu nejsou pro účely řízení o vyklizení dostatečné a neumožňují soudům rozhodovat o vyklizení bez zbytečného odkladu tak, aby mohl pronajímatel se svým domem či bytem co nejdříve po skončení nájmu znovu svobodně nakládat.

Ustanovení § 11 odst. 1 stanoví okruh soudních řízení, která jsou osvobozena od soudních poplatků. Ustanovením § 11 odst. 1 písm. b) se od soudního poplatku osvobozují některá řízení ve věcech týkajících se sociální problematiky, jmenovitě řízení ve věcech důchodového zabezpečení, sociální péče, pomoci v hmotné nouzi, podpory v nezaměstnanosti apod.

Pod § 11 odst. 1 písm. b) ani pod žádné jiné písmeno § 11 odst. 1 však nelze podřadit postupy podle části třetí návrhu zákona o podpoře bydlení, tedy postupy týkající se zápisu údaje o potřebě podpůrného opatření v bydlení a doprovodných údajů, např. údajů o členech domácnosti nebo o příslušnosti ke skupině zvláště zranitelných osob podle přílohy č. 4 návrhu zákona o podpoře bydlení. Vzhledem k finanční situaci, v níž se osoby žádající o zápis údaje o potřebě podpůrného opatření do evidence podpory bydlení budou zpravidla nacházet, by však nebylo vhodné, aby bylo soudní řízení ve věcech postupů podle části třetí zákona o podpoře bydlení podrobeno soudnímu poplatku. Soudy by stejně musely až příliš často řešit otázku prominutí soudního poplatku, což se nejeví jako hospodárné. Jelikož bytová nouze v České republice tíživěji dopadá na ženy (např. v postavení osob samostatně pečujících o děti nebo v postavení osaměle žijících seniorek), postihovalo by placení soudních poplatků ve větší míře ženy, což by prohlubovalo faktické znevýhodnění žen oproti mužům.

Ustanovení § 38 odst. 3 stanoví zákaz obce ručit za závazky jiných osob a výjimky z tohoto zákazu. Ustanovení § 38 odst. 4 pak stanoví v případě porušení sankci neplatnosti takového právního jednání. Ustanovení § 85 stanoví právní jednání obce, o kterých rozhoduje vždy zastupitelstvo obce. Mezi těmito právními jednáními je vyjmenováno mimo jiné i uzavření smlouvy o převzetí ručitelského závazku.

Stávající právní úprava neumožňuje, aby obce uzavíraly smlouvy o spolupráci podle návrhu zákona o podpoře bydlení. O uzavírání smluv o převzetí ručitelského závazku, mezi které se smlouva o spolupráci řadí, navíc vždy rozhoduje zastupitelstvo.

Ustanovení § 17 odst. 3 zákona o krajích nesmí kraj ručit za závazky jiných osob a výjimky z tohoto zákazu. Ustanovení § 17 odst. 4 pak stanoví v případě porušení sankci neplatnosti takového právního jednání. Ustanovení § 36 písm. h) zákona o krajích stanoví právní jednání kraje, o kterých rozhoduje vždy zastupitelstvo kraje. Mezi těmito právními jednáními je vyjmenováno mimo jiné i uzavření smlouvy o převzetí ručitelského závazku.

Stávající právní úprava neumožňuje, aby kraje uzavíraly smlouvy o spolupráci podle návrhu zákona o podpoře bydlení. O uzavírání smluv o převzetí ručitelského závazku, mezi které se smlouva o spolupráci řadí, navíc vždy rozhoduje zastupitelstvo.

Ustanovení § 35 odst. 6 stanoví zákaz hlavního města Prahy ručit za závazky jiných osob a výjimky z tohoto zákazu. Ustanovení § 35 odst. 7 pak stanoví v případě porušení sankci neplatnosti takového právního jednání. Ustanovení § 68 odst. 2 mimo jiné stanoví okruh rozhodnutí, který je vyhrazen radě hlavního města Prahy, včetně rozhodování o některých právních jednání. Radě hlavního města Prahy je takto vyhrazeno mimo jiné i rozhodování o převzetí ručitelského závazku, nepřesahuje-li výši 5