384/23.10.12 Daňový režim výdajů sportovních klubů, vynakládaných za
účelem splnění smluvních podmínek vůči profesionálním hráčům.
Ing.
Tomáš
Hajdušek
daňový poradce, č. osvědčení 1381
Příspěvek se zabývá daňovým režimem výdajů sportovních klubů, vynakládaných
za účelem splnění smluvních podmínek vůči profesionálním hráčům.
Příspěvek je rozdělen do pěti částí. V první části jsou uvedeny možné
způsoby hrazení nákladů. Ve druhé části je uveden popis stávající praxe. Ve třetí části je řešen
právní a daňový režim nepojmenovaných smluv, uzavíraných mezi klubem a hráčem. Ve čtvrté části je
řešen režim zdanění z hlediska daně z příjmů, a to jak na straně klubu, tak i na straně hráče. V
páté části je navrhován obecný závěr.
1. Úvod
Smluvní vztah mezi klubem a hráčem se v oblasti úhrady nutně a účelně
vynaložených nákladů při plnění smluvního závazku ze strany klubu blíží svým charakterem zákonné
úpravě mandátní smlouvy.
Obchodní zákoník přitom
smluvním stranám umožňuje, aby v souladu se zásadou smluvní volnosti, efektivně, s ohledem na
specifika a variabilitu plnění, jež mohou být předmětem mandátní smlouvy, zvolily způsob úhrady
nutně a účelně vynaložených nákladů při plnění smluvního závazku.
V zásadě existují tři možnosti
kompenzace
nákladů vzniklých mandatáři v
souvislosti s plněním, které je předmětem smlouvy:1)
náhrada nákladů, které mandatáři vzniknou, je zahrnuta v úplatě
sjednané ve smlouvě,
2)
mandatář náklady, jež mu vznikly, vyúčtuje mandantovi, který je povinen
mu je uhradit (§ 572 obchodního
zákoníku),
3)
mandatáři konkrétní náklady ve smyslu vynaložení vlastních prostředků
ke splnění závazků nevzniknou, neboť mandant mu v souladu s ustanovením
§ 568 odst. 2 obchodního zákoníku zajistí
podmínky pro splnění závazku a případné výdaje hradí přímo sám.
Problematika daňového režimu úhrad nákladů způsobem č. 2 a 3 prošla svým
názorovým vývojem, který byl ustálen mimo jiné nálezem Ústavního soudu České republiky č. II ÚS
686/05 ze dne 25.10.2006 a Sdělením Ministerstva financí vydané na základě nálezu Ústavního