DŮVODOVÁ ZPRÁVA
k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností
a družstev, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
OBECNÁ ČÁST
I. ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA Z HODNOCENÍ REGULACE DOPADŮ (RIA)
1. DŮVOD PŘEDLOŽENÍ
1.1. Název
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a
družstev, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
1.2. Zhodnocení platného právního stavu
V roce 2008 byla přijata nová právní úprava zákona o přeměnách obchodních společností a družstev.
Úprava obsažená do té doby v obchodním zákoníku tak byla z tohoto předpisu zcela vyňata a včleněna
do samostatného zákona. V obchodním zákoníku zůstala pouze ustanovení související se zápisem přeměn
obchodních společností a družstev (dále jen "přeměny") do obchodního rejstříku. Důvodů pro přijetí
této systematické změny bylo několik. Rozsáhlejší změna stávající právní úpravy byla nutná především
kvůli transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady ES č. 2005/56 ze dne 26.10.2005, o
přeshraničních fúzích kapitálových společností (dále jen "směrnice 2005/56/ES"). Kromě toho se změna
stávající úpravy přeměn v obchodním zákoníku jevila potřebná především kvůli nepřehlednosti
dosavadního textu. Ten spočíval na systému normativních odkazů, které vytvářely často celé řetězce
na sebe ne vždy navazujících nebo interpretačně sporných odkazů. Důležitým důvodem byla též některá
zpřesnění transpozičních ustanovení směrnice Rady ES č. 78/855 ze dne 9.10.1978 v oblasti práva
obchodních společností, o fúzích akciových společností, přijaté podle čl. 54 odst. 3 písm. g)
Smlouvy ustavující Evropské hospodářské společenství (dále jen "Třetí směrnice") a směrnice Rady ES
č. 82/891 ze dne 17.12.1982 založené na čl. 54 odst. 3 písm. g) Smlouvy a týkající se rozdělení
akciových společností (dále jen "Šestá směrnice").
Nový zákon nabyl účinnosti dne 1. července 2008. Přijetím zákona došlo do jisté míry ke
zpřehlednění a někdy i zjednodušení stávající právní úpravy. Přínosným krokem bylo snížení určitých
administrativních nároků na uskutečnění přeměn. Nový zákon, na rozdíl od dřívější právní úpravy v
obchodním zákoníku, vypustil například povinnost dvojího pořizování notářských zápisů u kapitálových
obchodních společností a družstev, kdy poprvé se vyžadoval notářský zápis osvědčující schválení
návrhu smlouvy o fúzi, smlouvy nebo projektu rozdělení nebo smlouvy o převzetí jmění, a podruhé se
vyžadovalo uzavření smluv opět formou notářského zápisu. Vypustila se také povinnost sestavení
zprávy dozorčí radou společnosti s ručením omezeným nebo akciové společnosti nebo kontrolní komisí
družstva o přezkoumání projektu přeměny. V souladu se směrnicí 2005/56/ES též zákon o přeměnách
obchodních společností a družstev umožnil přeshraniční fúze společností s ručením omezeným a
akciových společností. Nad rámec této směrnice, z důvodu liberalizace podnikatelského prostředí, se
umožňuje též přeshraniční fúze veřejné obchodní společnosti a komanditní společnosti. Navíc se
umožnila i přeshraniční fúze družstev.
Zákon o přeměnách byl dosud dvakrát novelizován, a to zákonem č. 215/2009 Sb., a zákonem č.
227/2009 Sb. kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o základních registrech.
Zákonem č. 215/2009 Sb. se uvedla úprava přeměn do souladu s textem směrnice 2005/56/ES.
Zákon o přeměnách obchodních společností a družstev se však též potýká z celou řadou výkladových
problémů. Některé aplikační potíže způsobily častokrát právě nově zavedené instituty. Nový zákon je
účinný již dva roky. Za tuto dobu je již možné získat poznatky z přeměn, které byly v praxi
uskutečněny. Tyto poznatky ukázaly aplikační potíže, které nový zákon vyvolává. Právě v této době,
kdy na úrovni Evropské unie došlo k přijetí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/109/ES ze dne
16. září 2009, kterou se mění směrnice Rady 77/91/EHS, 78/855/EHS a 82/891/EHS a směrnice
2005/56/ES, pokud jde o požadavky na předkládání zpráv a na dokumentaci v případě fúzí a rozdělení
(dále jen "směrnice 2009/109/ES"), se jeví jako vhodné provést revizi zákona o přeměnách obchodních
společností a družstev a reagovat v zájmu stability právního a ekonomického prostředí na sporné
otázky jejich legislativní úpravou.
1.3. Identifikace problémů
Dne 16. září 2009 byla vyhlášena v Evropském věstníku směrnice 2009/109/ES. S ohledem na závazky,
které České republice plynou z jejího členství v Evropské unii, je třeba předmětnou směrnici
transponovat do českého právního řádu do 30. června 2011. Cílem směrnice je nastavit takovou úpravu,
aby došlo ke snížení administrativní zátěže kladené na společnosti a došlo tak ke zvýšení jejich
konkurenceschopnosti. Samotná směrnice 2009/109/ES provádí dílčí novelizace Druhé, Třetí, Šesté a
směrnice 2005/56/ES. Hlavní cíle samotné regulace je možné shrnout v následujících bodech:
- omezit informativní povinnosti, které se jeví jako nadbytečné a umožnit členským státům,
potažmo společnostem samotným, aby se rozhodly, jaké informace jsou potřebné s ohledem na jednotlivé
případy,
- přednastavit pravidla povinného uveřejňování určitých typů informací takovým způsobem, aby u
samotných společností mohlo dojít k finančním úsporám,
- nastavit povinnost uveřejňování informačních povinností takovým způsobem, aby lépe odpovídala
trendům technického vývoje a
- zajistit spojitost pravidel upravených ve Třetí a Šesté směrnici na jedné straně a zajistit
důslednější ochranu práv věřitelů v souvislosti s posledními změnami práva společností činěných na
úrovni Evropské unie.
Konkrétní prostředky, které směrnice 2009/109/ES dává členským státům ke zvážení, či které jim
ukládá za povinnost transponovat do svých právní řádů jsou zejména následující:
- nevyhotovovat zprávu o přeměně, jestliže s tím všichni společníci vyslovili souhlas,
- umožnit společnostem, aby nemusely publikovat projekt přeměny v obchodním věstníku či v
národním obchodním rejstříku, jestliže jej za stanovených podmínek publikují na své internetové
stránce,
- poskytnout společníkovi schvalujícímu fúzi namísto účetní závěrky pololetní finanční
zprávu,
- zakotvit povinnost statutárních orgánů informovat o veškerých podstatných změnách obchodního
jmění, ke kterým došlo od vyhotovení projektu fúze do konání valné hromady, která fúzi schvaluje, a
to nejen společníky společnosti, ale také statutární orgány ostatních zúčastněných společností,
- povinnost, aby posudek znalce obsahoval vyjádření k tomu, zda částka ocenění jmění odpovídá
alespoň součtu jmenovitých hodnot a nově vydávaných akcií, nebo například
- povinnost zveřejnit informaci o tom, že obchodní jmění nebo jeho část bylo oceněno posudkem
znalce.
Vzhledem k tomu, že dochází ke změně čtyř výše uvedených směrnic, je třeba potřebné změny
promítnout do zákona o přeměnách obchodních společností a družstev. S ohledem na obsah změn, které
směrnice přináší, je třeba transpozici učinit výlučně do zákona o přeměnách obchodních společností a
družstev.
Nový zákon o přeměnách si podle důvodové zprávy kladl za cíl mimo jiné implementovat do českého
právního řádu směrnici 2005/56/ES, což se však plně nepodařilo. Dosavadní právní úprava přeměn totiž
není plně v souladu ani s dosavadními směrnicemi upravujícími fúze a rozdělení akciových
společností. Jedná se o Třetí směrnici a Šestou směrnici. V některých případech dokonce došlo k
odklonu od dosud harmonizované právní úpravy. Jedná se zejména o otázku formy projektu přeměny,
úlohy notáře v procesu fúze a rozdělení, schvalování projektu fúze a rozdělení, znalecké zprávy o
rozdělení při rozdělní se vznikem nových společností s rovnoměrným výměnným poměrem, apod.
Nesoulad dosavadní úpravy s komunitárním právem není však jediným důvodem potřeby novelizace
zákona o přeměnách obchodních společností a družstev. Jak již bylo výše naznačeno, za dva roky
účinnosti zákona se v praxi vyskytla celá řada problematických momentů, nad kterými je nutné se
pozastavit. Problematické body je možné si rozdělit do těchto okruhů:
a. Problematika přeshraničních přeměn
b. Nejednotnost terminologie zákona a chybné odkazy
c. Neexistence úpravy některých procesů
d. Nadbytečná složitost některých procesů
e. Výkladové potíže
f. Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva Kohlhofer a Minarik v. Česká republika
a. Problematika přeshraničních přeměn
Nový zákon umožňuje, na rozdíl od předchozí právní úpravy, i přeměny se zahraničním prvkem, avšak
obsahuje pouze ustanovení týkající se přeshraničních fúzí a převodu jmění na zahraničního
společníka. Samotná tato úprava vymezených typů přeshraničních přeměn vyvolává určité pochybnosti. Z
dikce zákona například vyplývá, že se v České republice neumožňují přeměny s cizím prvkem, kterých
by se měla účastnit osoba, jež nemá sídlo nebo bydliště v členském státě nebo se vyžaduje, aby
alespoň jeden účastník přeshraniční fúze měl sídlo v České republice. Uvedený požadavek však lze v
některých případech shledat v rozporu s komunitární svobodou usazování. Dalším problematickým bodem
je neexistence obecné úpravy přeshraničních přeměn. Ustanovení o přeshraničních fúzí jsou poměrně
detailní, kdežto u převzetí jmění zahraničním společníkem neupravuje zákon o přeměnách obchodních
společností a družstev žádná specifika. Umožnění této formy převzetí jmění lze dovodit jen z
ustanovení § 3 odst. 3, které definuje přejímajícího společníka jako společníka obchodní společnosti
se sídlem nebo bydlištěm na území kteréhokoliv z členských států, který přejímá veškeré jmění
zanikající obchodní společnosti postupem podle tohoto zákona. Není tedy zcela jasné, jaká všechna
ustanovení zákona o přeměnách obchodních společností a družstev lze aplikovat na zahraničního
přejímajícího společníka. Z logiky věci to zcela jistě nebudou ustanovení týkající se osobního
statutu zahraničního společníka právnické osoby, neboť ten by se měl řídit právním řádem státu,
podle kterého byla právnická osoba zřízena. Dalším problematickým jevem se zdá být skutečnost, že
zákon o přeměnách obchodních společností a družstev neobsahuje úpravu, jak postupovat v otázkách
zápisu přeshraniční přeměny do zahraničního obchodního rejstříku, tedy například jak postupovat,
není-li nově vzniklá zahraniční osoba ještě zapsána v zahraničním obchodním rejstříku.
Jen sama skutečnost, že zákon o přeměnách obchodních společností a družstev upravuje pouze
přeshraniční fúzi a převod jmění na zahraničního společníka, nikoliv však jiné přeshraniční přeměny,
vyvolává důvodné obavy, že taková úprava je v rozporu s právem Evropské unie, zejména s usazovací
svobodou, jak plyne z poslední judikatury Evropského soudního dvora i zahraniční
literatury.1) Například přeshraniční rozdělení zákon o přeměnách vůbec
neupravuje, ale ani nezakazuje. Přeshraniční rozdělení je dosud upraveno pouze v přílohách vyhlášky
č. 250/2005 Sb. Taková úprava je však zjevně nedostačující. Stejně tak platí, že český zákonodárce
neupravuje přeshraniční přemístění sídla spojené se změnou osobního statutu, ač právo uskutečnit
uvedenou přeměnu plyne z nosných důvodů rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 16. prosince
2008 ve věci C-210/06 (Cartesio).
Jako velice problematický bod se jeví, hlavně ve vztahu k přeshraničním přeměnám, dosavadní
koncepce rozhodného dne. Rozhodným dnem se rozumí okamžik od něhož se jednání zanikající obchodní
společnosti nebo družstva považuje z účetního hlediska za jednání uskutečněné na účet nástupnické
obchodní společnosti nebo družstva. Ze zákona vyplývá, že rozhodný den musí předcházet dni konání
valné hromady, která přeměnu schvaluje, neboť na této valné hromadě musí dojít ke schválení konečné
účetní závěrky (viz např. § 123 nebo § 302). V zahraničních právních předpisech však bývá rozhodný
den často chápán jinak. Například ve slovenské právní úpravě se dovozuje jako den následující po dni
zrušení společnosti bez likvidace. Obě právní úpravy tedy mají nastavený rozhodný den ve zcela
odlišný okamžik. Pokud dochází k přeshraniční fúzi české společnosti se zahraniční společností,
která bude považovaná za cizí účetní jednotku, může při důsledném vykládání předpisů obou států
dojít k účetnímu a daňovému vakuu (například podle slovenské právní úpravy účetní jednotka po
zrušení bez likvidace není povinna vést účetnictví, pokud neexistuje nástupnická jednotka; může ale
nastat situace, že nástupnickou jednotkou bude společnost, která se řídí českým právem). Takový stav
je však nepřípustný.
Stejně problematickým bodem se jeví být nepřiměřený extrateritoriální dosah některých norem
upravujících přeshraniční fúze. Zákon o přeměnách si na některých místech nárokuje právo schvalovat,
které společnosti podléhajících právnímu řádu jiného členského státu se mohou účastnit přeshraniční
fúze, a to i v těch případech, kdy se právním řádem ČR má řídit nástupnická společnost, ač se českým
právním řádem neřídí žádná ze zúčastněných společností. Takový požadavek je však ve zřejmém rozporu
se svobodou usazování jakož i zásadami, na nich se přeshraniční fúze ve světle směrnice 2005/56/ES
zakládají.
b. Nejednotnost terminologie a chybné odkazy
Jedním z důležitých problémů, se kterým se aplikační praxe setkává, je používání terminologie v
zákoně. Často se stává, že zákon o přeměnách obchodních společností a družstev používá pojem, který
je definován v obchodním zákoníku. Jedná se například o pojem "jmění". Tento pojem používá obchodní
zákoník jako legislativní zkratku pro obchodní jmění. Nicméně zákon o přeměnách obchodních
společností a družstev pojem "jmění" nikterak nedefinuje. Nabízí se otázka, zda lze použít definici
z obchodního zákoníku, respektive zda lze obchodní zákoník na přeměněny aplikovat subsidiárně.
Vzhledem ke skutečnosti, že úprava přeměn byla z obchodního zákoníku zcela vyňata, nelze k tomuto
závěru jednoznačně dospět. Obdobné je to s pojmem "podnikatel" nebo "zveřejnění".
Dalším terminologickým nedostatkem je používání různých pojmů pro označení stejné skutečnosti.
Často je zaměňován pojem "jmění" a "čistý obchodní majetek". Jde především o to, že v souvislosti s
posudky znalce na ocenění jmění používá zákon o přeměnách promiskue pojem "jmění" a "čistý obchodní
majetek". Čistý obchodní majetek je v § 6 odst. 3 obchodního zákoníku definován pro celý právní řád,
avšak nelze jej v žádném případě zaměňovat nebo ztotožňovat s pojmem "jmění". Viz např. § 98 odst.
2, § 105, § 135 odst. 2, § 265, § 294 nebo § 261 odst. 2.
Zákon o přeměnách obchodních společností a družstev též ne vždy důsledně používá pojmy.
Nejobecnější pojem, který zákon pro osoby, které se účastní přeměny používá, je pojem "osoby
zúčastněné na přeměně". Tento pojem však zákon používá velmi výjimečně, což může způsobit určité
výkladové potíže. Například § 7 upravuje možnost vzdání se jednotlivých práv (např. na dorovnání,
výměnu podílů, náhradu škody apod.) společníků zúčastněné obchodní společnosti nebo členů družstva.
Pojem zúčastněná obchodní společnost nebo zúčastněné družstvo se však v zákoně používá pouze u fúzí
nebo rozdělení. Nastává otázka, zda je možné, aby se stejných práv vzdal i přejímající společník,
popřípadě společníci obchodní společnosti nebo družstva v případě změny právní formy. Gramatickým
výkladem by bylo možné dojít k závěru, že v takových případech se tyto osoby výše zmíněných práv
vzdát nemohou. Takovou úpravu však zákonodárce evidentně nezamýšlel. Stejná situace nastává i v
případě vypracování a schvalování projektu přeměny podle § 15 zákona. I zde se hovoří pouze o
statutárních orgánech zúčastněných obchodních společností nebo družstev, ale již se nepamatuje na
přejímajícího společníka ani na obchodní společnosti nebo družstva měnící právní formu. Podobná
nedůslednost spočívající v používání pojmu zúčastněná obchodní společnost nebo družstvo se vyskytuje
i na jiných místech zákona o přeměnách obchodních společností a družstev. Příkladem může být úprava
odpovědnosti za škodu uvedená v § 50 až 59 zákona.
Podobný problém s nedůsledným používáním terminologie lze nalézt též v § 12 odst. 3, kde se
uvádí, že pokud při vnitrostátní fúzi, rozdělení nebo převodu jmění vznikla povinnost zúčastněným
obchodním společnostem nebo družstvům nebo přejímajícímu společníkovi ověřit konečnou účetní závěrku
auditorem, jsou všechny nástupnické obchodní společnosti nebo družstva nebo přejímající společník
povinni ověřit zahajovací rozvahu auditorem. U změny právní formy zákon o přeměnách v žádném
ustanovení ověření zahajovací rozvahy auditorem nevyžaduje. V tomto případě není zřejmé, zda jde o
opomenutí nebo záměr zákonodárce.
Podle § 291 může být v případě rozdělení akciové společnosti výměnný poměr akcií stanoven buď
stejně pro všechny akcionáře ve všech nástupnických společnostech podle jejich podílu účasti na
základním kapitálu zanikající společnosti (rovnoměrný výměnný poměr) nebo může být stanoven v
různých nástupnických společnostech různě (nerovnoměrný výměnný poměr). Je otázkou, zda nerovnoměrný
výměnný poměr připadá v úvahu i u jiných než akciových společností. Výslovná úprava v zákoně o
přeměnách obchodních společností a družstev neexistuje. Není však důvodu, aby tomu tak nebylo. Praxe
k této možnosti dochází účelovým výkladem § 45 zákona.
V případě rozdělení akciové společnosti zákon též nedůsledně rozlišuje mezi právem na odkoupení
akcií a právem na vypořádání. § 290 písm. f) zakotvuje, aby v projektu rozdělení akciové společnosti
byly stanoveny podmínky pro vypořádání, jež má poskytnout některá z nástupnických společností nebo
třetí osoba, pokud se práva na vypořádání všichni akcionáři nevzdali, jestliže došlo k
nerovnoměrnému výměnnému poměru nebo rozdělení se vznikem nástupnické společnosti jiné právní formy,
než je akciová společnost. Vzhledem k tomu, že v případě nerovnoměrného výměnného poměru vzniká
akcionářům, kteří hlasovali proti rozdělení, právo na odkoupení akcií a nikoliv na vypořádání, není
tato povinnost splnitelná a tím ani není právně
relevantní
.Na některých místech též zákon o přeměnách obchodních společností a družstev obsahuje evidentně
chybné odkazy nebo odkazy, o kterých není zjevné, co jimi bylo zamýšleno. Zjevně chybný odkaz je
obsažen v § 168, kde se uvádí, že oznámení pro členy družstva podle § 33 písm. b) musí obsahovat
alespoň upozornění pro členy na jejich práva podle § 167. Evidentně však má jít o práva uvedená v §
169, neboť v § 167 žádná práva členů upravena nejsou. Totéž se týká odkazu v § 15 odst. 2 na § 364.
Správně se má odkazovat na § 262. Dále se jedná například o odkazy na § 129 až 132 ve větě za
středníkem v § 118 písm.c). Podobně problematický se jeví například odkaz v § 17 odst. 2. Zde se
stanoví, že není dotčeno ustanovení § 249 odst. 2. Vzniká však otázka, proč není v § 17 odst. 2
zákona zakotvena stejná výjimka ve vztahu k § 20 odst. 4, § 156, § 157, § 315 a § 316.
c. Neexistence úpravy některých procesů
Praxe se setkává také s některými situacemi, na které právní úprava nepamatuje a není zcela
zřejmé, jak je řešit. Při uskutečňování přeměn je však potřeba si s takovými procesy poradit. Velmi
často je nutné pomoci si rozšiřujícím výkladem zákona. V zájmu právní jistoty by zcela jistě bylo
vhodné tyto nedostatky odstranit přímo novelou zákona o přeměnách obchodních společností a
družstev.
Kusá a nekomplexní je například úprava § 40 a 41 týkající se přechodu zástavního práva k
obchodním podílům. Zákon například nepamatuje na fúzi sloučením, při které se cenné papíry či
obchodní podíly zanikající společnosti nevyměňují, neboť společníci této společnosti se ve stejném
rozsahu podílejí již na nástupnické společnosti. Zákon též neupravuje jak postupovat, pokud jsou
předmětem zástavního práva listinné akcie znějící na majitele.
Zákon o přeměnách obchodních společností a družstev připouští pluralitu zástavních práv (§ 44).
Současný obchodní zákoník tuto pluralitu vylučuje ve svém ustanovení § 117a odst. 2 pro obchodní
podíly společnosti s ručením omezeným a u cenných papírů obecně je pluralita vyloučena v ustanovení
§ 39 odst. 2 zákona o cenných papírech. Neexistují tudíž pravidla, jak v případě plurality
zástavních práv postupovat, zákon o přeměnách obchodních společností a družstev mlčí. Obecné
principy zástavního práva nelze bezvýjimečně aplikovat, neboť někdy by mohly vést ke krajně
nespravedlivým důsledkům.
Platná úprava neřeší, zda vůbec soud může zrušit své rozhodnutí o zrušení společnosti nebo
družstva, pokud je společnost v likvidaci. Pouze upravuje podmínky, za kterých je přípustná přeměna
společnosti, která je již v likvidaci. Logicky by měla být upravena i pravidla, za jakých podmínek
je toto možné, pokud o zrušení společnosti s likvidací rozhodl soud.
Ustanovení § 7 zákona o přeměnách obchodních společností a družstev obsahuje úpravu vzdání se
práv společníků. Za chybu lze považovat již jen skutečnost, že zde uvedený výčet je uzavřený. Již
dnes v tomto výčtu některá práva zcela evidentně chybí. Problematičtější ovšem je, že zákon sám
neobsahuje právní důsledky, které jsou s těmito právy spojeny. Zkušenosti z praxe ukazují, že je
nezbytné upravit právní důsledky vzdání se práva na výměnu podílu, které pojmově přichází v úvahu
pouze u fúze a rozdělení. Není totiž zcela zřejmé, zda by mělo být využití tohoto práva spjato s
nějakým plněním společnosti společníkovi.
Jevem, ke kterému v praxi často dochází, je také změna společníků v období od zveřejnění projektu
přeměny do zápisu přeměny do obchodního rejstříku. Zákon o přeměnách obchodních společností a
družstev neupravuje způsob, jak se s takovou situací vypořádat. Je otázkou, zda je takovou změnu
třeba považovat za změnu projektu. Pokud tento závěr, který lze vyvodit z výslovné úpravy zákona,
přijmeme, celý proces přeměny se nastalou situací zkomplikuje a vrátí se na počátek.
Minimálně výše uvedené nedostatky způsobují nadbytečné komplikace, díky kterým se může stát
samotná přeměna jen obtížně realizovatelná. Rozhodně by stálo za úvahu tyto nedostatky řešit
novelizací zákona.
d. Nadbytečná složitost některých procesů
Ne příliš dobrým jevem českého obchodního práva obecně je existence velkého množství
administrativních nároků, které mohou být často zbytečné povahy. Samotná přeměna je poměrně
administrativně náročný proces. Z tohoto důvodu by měl být každý krok odůvodnitelný, a to především
jednak ochranou společníků a jednak ochranou dalších osob. I v platném zákoně o přeměnách obchodních
společností a družstev existují některé zbytečné administrativní překážky, které by bylo vhodné
odstranit, protože nemají hlubšího významu a zbytečně zatěžují nákladovou stránku zvolené
transakce.
Mezi takové administrativní překážky patří například schvalování projektu přeměny statutárním
orgánem. Taková úprava se jeví jako zbytečná, protože statutární orgán projekt přeměny sám
vypracovává. Česká republika jde v tomto ohledu nad rámec komunitárního práva.
e. Výkladové potíže
Jeden ze zásadních problémů, který zákon o přeměnách obchodních společností a družstev vyvolává,
je celá řada výkladových potíží. Ty jsou několikerého charakteru. Jednak výkladové potíže přináší
nedůsledné používání terminologie, které již bylo popisováno výše. Zde častokrát není zcela zřejmé,
zda se jedná o nedbalost zákonodárce či úmyslné opomenutí. Najisto může dát odpověď až rozhodovací
praxe Nejvyššího soudu, případně rychlá novelizace zákona.
Zákon o přeměnách obchodních společností a družstev obsahuje i výkladové potíže, které nesouvisí
jen s používáním dané terminologie. Významné potíže v praxi vyvolává například otázka, k jakému
okamžiku má dojít k výpočtu výměnného poměru. Jednoznačný závěr však nelze vyvodit z žádného
ustanovení zákona. Nabízí se otázka, zda se má výměnný poměr vypočítávat k okamžiku rozhodného dne,
tedy k okamžiku, kdy nastanou účetní účinky přeměny nebo ke dni právních účinků přeměn, tedy ke dni
zápisu do obchodního rejstříku. Pro právní jistotu účastníků případného soudního řízení se jeví jako
nezbytně nutné do zákona výslovně vtělit okamžik, ke kterému se má výměnný poměr vypočítat.
Další otázky vyvolává například úprava neplatnosti přeměn. Zákonný požadavek na kumulaci návrhů
na určení neplatnosti projektu přeměny a na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady nebo
členské schůze, kterým se přeměna schvaluje, vyvolává výkladový problém, zda je v případě účasti
více společností či družstev na přeměně (např. při fúzi či při formách rozdělení kombinovaných se
sloučením) nutno s projektem přeměny napadat všechna usnesení všech valných hromad (členských
schůzí) zúčastněných korporací o schválení přeměny, anebo zda postačí, je-li návrh na určení
neplatnosti projektu přeměny spojen s návrhem na vyslovení neplatnosti jediného z těchto
usnesení.
Výkladové problémy je možné samozřejmě najít i na celé řadě dalších míst zákona. Například z
ustanovení § 3 odst. 3 není zřejmé, zda se přívlastek "se sídlem nebo bydlištěm na území
kteréhokoliv z členských států" gramaticky pojí k předmětu vyjádřenému slovy "společník" či
"obchodní společnosti". Je též spornou otázkou, jakou má mít povahu notářský zápis, pokud se jedná o
rozhodování jediného společníka, které je nutné učinit notářským zápisem. Jedná se však o výkladový
problém širšího charakteru. Tato potíž totiž vzniká u jakýchkoliv notářských zápisů o rozhodnutí
jediného společníka. Není ani zřejmé v jaké lhůtě musí společník vyslovit nesouhlas s přeměnou, aby
mu zůstalo zachováno právo na vystoupení ze společnosti, pokud hlasuje mimo valnou hromadu.
V souvislosti s fúzí a rozdělením společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti upravuje
zákon o přeměnách obchodních společností a družstev doplatky. U akciové společnosti lze přiznat
právo na doplatek k akciím jen v případě, že by při stanovení výměnného poměru mohlo dojít k
poškození akcionářů některé ze zúčastněných společností (§ 106 odst. 2). U společnosti s ručením
omezeným taková podmínka stanovena není. Z gramatického výkladu textu zákona lze tedy dovodit, že
právo na doplatky u společnosti s ručením omezeným je možné přiznávat, i když to není důvodné.
Podobný problém lze spatřovat i v otázce promlčení práva na doplatek. U akciové společnosti se podle
§ 107 odst. 3 právo akcionáře na doplatek nepromlčuje. Obdobné ustanovení u společnosti s ručením
omezeným nenalezneme.
Z výše uvedeného plyne, že zákon vyvolává výkladové potíže poměrně značného charakteru. Je
nanejvýš vhodné, aby tyto potíže byly v co možná nejbližší době vyřešeny.
f. Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva Kohlhofer a Minarik v. Česká republika
Poměrně zásadním problémem, který je nutné v současné době řešit novelizací zákona o přeměnách
obchodních společností a družstev, je tvrzená nesouladnost české právní úpravy s Evropskou úmluvou o
ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Tato nesouladnost byla deklarována
rozhodnutím Evropského soudu pro lidská práva Kohlhofer a Minarik v. Česká republika ze dne 15.
října 2009. Toto rozhodnutí nedává jednoznačnou odpověď na otázku, jakým způsobem je nesouladnost
možné vyřešit, avšak lze z něj vyčíst, že základním problémem české právní úpravy je, že účastníkům
řízení není umožněno věcně projednat všechny námitky společníků proti přeměně a jejímu zápisu do
obchodního rejstříku. S ohledem na toto rozhodnutí by bylo též vhodné zamyslet se nad hlubší
ochranou práv menšinových společníků. V současné právní úpravě se jeví jako sporné, zda je možné
aplikovat ustanovení § 131 odst. 4 obchodního zákoníku, tedy právo na náhradu škody a přiměřeného
zadostiučinění, na přeměny. V zájmu ochrany menšinových společníků se jeví jako vhodné takové
pravidlo do zákona výslovně zakotvit. Kromě toho se navrhuje i novela občanského soudního řádu,
která umožní přerušit rejstříkové řízení o zápisu přeměny do obchodního rejstříku na návrh toho, kdo
se domáhá neplatnosti rozhodnutí o přeměně a má na tom naléhavý právní zájem. To umožní vyřešit
sporné otázky ještě před tím než nastanou nevratné účinky zápisu přeměny do obchodního
rejstříku.
1.4. Zhodnocení rizik
Nejzásadnějším rizikem pro Českou republiku je nevčasné provedení směrnice 2009/109/ES do českého
právního řádu. Pokud Česká republika neprovede požadované změny v transpozičním termínu, kterým je
30. červen 2011, hrozí jí postih ze strany Evropské unie. Dalším neméně důležitým rizikem je
neprovedení povinností vyplývajících z rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci
Kohlhofer a Minarik v. Česká republika. Z čl. 46 Úmluvy vyplývá povinnost členských států Rady
Evropy vázat se konečnými rozhodnutími Evropského soudu pro lidská práva. Nad výkonem tohoto
rozhodnutí dohlíží Výbor ministrů.
Mezi další rizika se řadí například nemožnost provádění některých typů přeshraničních přeměn. Je
odvoditelné, že absence této úpravy je v rozporu s komunitárním právem. Jako riziko, především
ekonomické, je možno vnímat další nedostatky zákona. Celá řada výkladových potíží, sporných momentů
či neexistence právní úpravy může odradit společnosti uskutečnit přeměnu, což může být pro takovou
společnost ekonomicky nevýhodné a v konečném důsledku je to ekonomicky nevýhodné i pro Českou
republiku. Taková nevýhodnost může spočívat v nižší daňové výtěžnosti. Neexistence jednoznačné
právní úpravy může vést i k neočekávaným soudním zásahům do procesu přeměny. Důsledkem může být až
neplatnost přeměny, která bude mít v konkrétním případě značné ekonomické důsledky pro subjekt,
který procesem přeměny prošel. Takové důsledky mohou být pro společnosti až likvidační povahy.
Přetrvávající stav právní nejistoty je obecným ekonomickým rizikem, který může vést často i k
nepředvídatelným krokům obchodních společností a družstev.
2. NÁVRH VARIANT ŘEŠENÍ
2.1. Návrh možných variant včetně varianty "nulové"
Při rozhodování o provedení regulace se Ministerstvo spravedlnosti zamýšlelo nad následujícími
variantami.
2.1.1. Varianta I - varianta "nulová"
Vzhledem ke skutečnosti, že je nutné do českého právního řádu transponovat povinnosti plynoucí ze
směrnice 2009/109/ES a vzhledem ke skutečnosti, že je třeba reagovat na rozhodnutí Kohlhofer a
Minarik v. Česká republika, není možné o tzv. "nulové variantě" uvažovat. Stejně tak je nutné
reagovat na rozhodnutí Evropského soudního dvora ve věci Cartesio. V opačném případě by České
republice hrozily mezinárodní sankce.
2.1.2. Varianta II - varianta minimální
Varianta minimální zahrnuje provedení směrnice 2009/109/ES do zákona o přeměnách obchodních
společností a družstev a dále provedení nezbytně nutných legislativních změn v souvislosti s
případem Kohlhofer a Minarik v. Česká republika.
2.1.2. Varianta III - revize zákona
Revizí zákona se rozumí hlubší analýza právní úpravy jako celku. Jedná se především o zjištění
praktických dopadů do fungování přeměn, o nalezení a odstranění zjevných chyb zákona a revizi
administrativních nároků kladených na přeměny. Revize zákona představuje také zamýšlení se nad
funkčností přeshraničních přeměn a zvážení nastavení jejich větší flexibility. Varianta III zahrnuje
provedení nezbytných změn, které jsou uvedeny ve variantě II.
2.2. Dotčené subjekty
Subjekty, které jsou dotčeny dosavadní úpravou jsou následující:
- obchodní společnosti,
- družstva,
- společníci obchodních společností a družstev,
- věřitelé obchodních společností a družstev,
- notáři,
- krajské a vrchní soudy a Nejvyšší soud.
Žádná z variant regulace nepředpokládá, že by mělo dojít k rozšíření či zúžení subjektů, kterých
by se regulace týkala. Předpokládá se však hlubší regulace přeshraničních přeměn. V takovém případě
by bylo logické, aby povinnost notářského osvědčení o splnění zákonem stanovených požadavků byla
dána i v případě dalších druhů přeshraničních přeměn a nikoliv jen u přeshraničních fúzí.
3. VYHODNOCENÍ NÁKLADŮ A PŘÍNOSŮ
3.1. Identifikace nákladů a přínosů
3.1.1. Přínosy navrhované úpravy
Jednotlivé přínosy se liší podle zvolené varianty. Fakticky připadá v úvahu volba mezi variantou
II a III.
Varianta II však představuje pouze nezbytné minimum, které je nutné do českého právního řádu
provést. Přínosy této varianty jsou jednak právní a jednak ekonomické. Pokud jde o právní výhody,
rozumí se jimi především nastavení stejného respektive obdobného právního prostředí na celém území
Evropské unie. Nastavení obdobného právního prostředí samo o sobě vede k větší předvídatelnosti
procesu přeshraničních přeměn. Obdobné právní prostředí ve státech Evropské unie je pak také velmi
vhodné pro investory z jiných členských států, protože procesy přeměn budou v České republice
fungovat obdobně jako procesy přeměn v jejich domovském státě. Právní výhodou varianty II je též
zajištění větších práv menšinových společníků, a to v souvislosti s úpravami, které je nutné učinit
v návaznosti na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva Kohlhofer a Minarik v. Česká republika
a rozhodnutí Evropského soudního dvora ve věci Cartesio. Přijaté změny pak těmto menšinovým
společníkům přinesou větší možnosti při prosazování jejich práv.
Mezi ekonomické přínosy, které sebou přináší varianta II lze řadit především následující:
1. Možnost zveřejnit projekt přeměny na internetových stránkách společnosti,
2. Možnost zasílat společníkům nebo členům družstva zákonem stanovené údaje elektronicky a
3. Možnost nesestavovat mezitímní účetní závěrku podle § 11 odst. 2 zákona o přeměnách obchodních
společností a družstev.
Ad 1)
Směrnice 2009/109/ES ukládá členským státům umožnit, aby při fúzi a rozdělení akciových
společností místo publikace projektu v národním rejstříku zajistili publikaci v elektronické formě,
a to a) na centrální elektronické platformě, nebo b) na internetových stránkách společnosti, nebo na
internetové stránce určené státem pro tyto účely. Je logické, aby tuto možnost český zákonodárce
vztáhl i na ostatní druhy projektů přeměn, než jen na projekt fúze či projekt rozdělení. Povinnost
zveřejnit oznámení o uložení projektu přeměny do sbírky listin je již dnes obecně dána v § 33 zákona
o přeměnách obchodních společností a družstev. S ohledem na skutečnost, že většina obchodních
společností a družstev již má dnes své internetové stránky, dá se předpokládat, že bude tato možnost
hojně využívána. Při současné ceně za zveřejnění oznámení do 1 strany v obchodním věstníku, která
činí 2 500,- Kč a za předpokladu 700 vyhotovených projektů přeměn za rok, se dá očekávat, že celkově
dojde k úspoře nákladů až ve výši 1 750 000,- Kč.
Ad 2)
Článek 2 odst. 5 písm. b) směrnice 2009/109/ES ukládá členským státům povinnost do svých právních
řádů zakotvit, že společníkům, kteří s tím souhlasí, mohou být zasílány informace
relevantní
pro
jejich rozhodování o schválení fúze nebo rozdělení elektronicky. Jednotlivé dokumenty, které je
povinna společnost společníkům zaslat, jsou uvedeny v závislosti na formě přeměny, která má být
schválena. Vždy se však jedná o projekt přeměny a potřebnou účetní dokumentaci. V současné době
elektronizace se dá předpokládat, že většina společníků nebude mít potíže souhlasit s tím, aby jim
dokumenty byly zasílány pouze elektronickou formou. S ohledem na cenu poštovních zásilek a rozsah
zasílaných dokumentů za předpokladu, že dojde k 700 přeměnám ročně, lze očekávat celkové úspory ve
výši 1 500 000,- až 3 000 000,- Kč.Ad 3)
Podle § 12 odst. 1 zákona o přeměnách obchodních společností a družstev se při vnitrostátní fúzi
nebo rozdělení vyžaduje nechat ověřit konečnou nebo mezitímní účetní závěrku auditorem, pokud
alespoň jedna ze zúčastněných obchodních společností nebo alespoň jedno ze zúčastněných družstev má
povinnost nechat ověřit účetní závěrku auditorem. Kritéria, která představují povinnost nechat
ověřit účetní závěrku auditorem, jsou stanovena v § 20 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví. Cena
takového auditu se pohybuje velmi různorodě. Řádově od několika tisíc Kč až do částek značně
převyšujících 100 000,- Kč, a to v závislosti na rozsahu účetnictví předmětné společnosti.
Zákon o přeměnách obchodních společností a družstev požaduje, aby společnost nebo družstvo
sestavilo mezitímní účetní závěrku tehdy, pokud konečná účetní závěrka byla sestavena z údajů ke
dni, od něhož ke dni vyhotovení projektu fúze, rozdělení nebo převzetí jmění uplynulo více než 6
měsíců. Do zákona je třeba promítnout v souladu s požadavky směrnice 2009/109/ES, že mezitímní
účetní závěrka se nevyžaduje, pokud se zveřejňuje pololetní zpráva emitenta podle zákona o podnikání
na kapitálovém trhu. Dále směrnice také umožňuje členským státům zakotvit do zákona možnost, aby se
zpracování mezitímní účetní závěrky nevyžadovalo, pokud s tím budou souhlasit všichni společníci. V
zájmu snížení transakčních nákladů na přeměny je velmi vhodné tuto možnost do českého právního řádu
přebrat. Pokud budeme počítat s průměrnou cenou auditu 50 000,- Kč a za předpokladu, že necelá
polovina společností vstupujících do přeměny má povinnost nechat auditora ověřit svou účetní
závěrku, mohou maximální úspory celkem dosáhnout částky 50 000 000,- Kč.
Výše uvedené představují největší identifikované finanční úspory, pokud by byla zvolena minimální
varianta. Je však možné uvažovat o dalších úsporách oproti současnému stavu, které jsou však oproti
předchozím pouze zanedbatelného významu. Například určitou úlevu může pro statutární orgán přinést
oprávnění nepořizovat zprávu o přeměně, pokud s tím všichni společníci vysloví souhlas. I tento
požadavek plyne ze směrnice 2009/109/ES.
Varianta III představuje další revizi nad rámec přijetí transpozice směrnice 2009/109/ES a reakci
na rozhodnutí Evropského soudního dvora ve věci Kohlhofer a Minarik v. Česká republika respektive na
rozhodnutí Evropského soudního dvora ve věci Cartesio. Přijetí této varianty by představovalo
vyřešení všech problémů, které byly identifikovány a které jsou stručně popisovány v kapitole 1.3.
Zejména právní přínosy této varianty by byly značné. Novela zákona o přeměnách obchodních
společností a družstev by přinesla větší právní jistotu účastníkům těchto právních vztahů. Především
nastavení právní úpravy přeshraničních přeměn, která je v dnešní době velmi kusá a v mnohém
nedostačující, by znamenalo zkvalitnění a zprůhlednění českého právního prostředí.
Přeměny obchodních společností a družstev představují ekonomicky náročné transakce, jejichž
výsledkem může být lepší fungování obchodní společnosti. Průhlednější právní prostředí pak usnadní
společnostem rozhodování, zda přeměnu uskutečnit. Pokud taková transakce bude úspěšná a zajistí
společnosti lepší ekonomické fungování, přínosy se projeví i ve státním rozpočtu, a to v podobě
vyššího odvodu přímých daní.
Kromě přínosů, které jsou uváděny u varianty II, může varianta III sebou přinést i další
ekonomické úspory pro společnosti nebo družstva, které se přeměny zúčastní.
Uvažuje se o zakotvení flexibilnější možnosti nastavení rozhodného dne. Tato právní úprava umožní
odstranit přípravu dvou účetních závěrek, pokud se k realizaci přeměny přistoupí až po sestavení
řádné účetní závěrky a zúčastněné společnosti chtějí rozhodný den položit na první den standardního
účetního období. U společností, u nichž se vyžaduje nechat ověřit účetní závěrku auditorem, pak ani
takový audit nebude třeba. Pokud přistoupíme k odhadu, že necelá polovina společností vstupující do
přeměny má povinnost auditu, lze počítat s úsporami v maximální výši až 50 000 000,- Kč.
K dalším poměrně významným úsporám by mohlo dojít, pokud přecenění majetku nebude účtováno do
účetních knih před sestavením konečné účetní závěrky zanikající společnosti, ale bude zobrazeno v
zahajovací rozvaze sestavené k rozhodnému dni v ocenění reálnou hodnotou nebo účetními cenami ze
zanikající společnosti. Pokud se tedy přecenění neprojeví v účetních knihách před sestavením konečné
účetní závěrky, dá se předpokládat, že dojde k úsporám nákladů na auditora u společností, u kterých
se audit vyžaduje. Pokud kalkulujeme s odhadem, že až necelá polovina společností zúčastněných na
přeměně má povinnost auditu a počítáme s odhadem, že dojde ke snížení nákladů na audit o desetinu,
mohou celkové úspory činit částku 5 000 000,- Kč.
V případě zvolení varianty III je možné identifikovat ještě další úspory pro soukromý sektor,
jejichž výše ovšem není takového rozsahu jako u úspor identifikovaných v předchozích odstavcích.
Jedná se především o určitá možná zjednodušení, která mají za cíl jednak urychlit proces přeměn a
jednak snížit i transakční náklady zúčastněných společností. Jako příklad lze uvést uvažovanou
možnost rejstříkového soudu zapsat přechod zástavního práva k obchodnímu podílu, pokud jeho
existence vyplývá z údajů zapsaných v obchodním rejstříku nebo připuštění možnosti, aby oznámení o
nesouhlasu a vystoupení společníka ze společnosti byly obsahem jednoho notářského zápisu. K významné
úspoře doje i tím, že u osobních společností se upouští od požadavku, aby souhlas každého společníka
s přeměnou měl formu notářského zápisu a nahrazuje se jediným notářským zápisem, jímž bude projekt
přeměny ve formě notářského zápisu. Obdobně to platí i pro fúze stoprocentní dceřiné společnosti do
společnosti mateřské. Pokud dojde k revizi celého textu zákona, lze očekávat, že bude odstraněna i
další nadbytečná administrativní zátěž.
V případě, že budou učiněny veškeré úpravy, se kterými počítá varianta III lze předpokládat, že v
soukromém sektoru dojde k poměrně značným úsporám. Ty by mohly celkově dosáhnout maximální výše až
přes 100 000 000,- Kč za rok oproti současnému stavu. Pokud se podaří dosáhnout předpokládaného
cíle, kterým je zpřesnění a zprůhlednění české právní úpravy, může dojít i k přínosům pro státní
rozpočet. Přeměna je transakce, která může vést k lepšímu ekonomickému fungování právnické osoby.
Pokud bude mít právnická osoba vyšší příjmy, bude odvádět i vyšší částku do státního rozpočtu v
podobě daně z příjmu právnických osob. Nelze blíže vyčíslit předpokládané přínosy, neboť neexistuje
dostatek podkladových dat, avšak dá se očekávat, že přínos pro státní rozpočet by mohl být za
ideálního stavu v řádu desítek milionů Kč za rok.
Závěrem lze shrnout, že připravovaná novela sebou může přinést řadu pozitivních dopadů do
podnikatelského prostředí.
3.1.2. Dopady navrhované úpravy
Při přípravě návrhu zákona nebyly identifikovány žádné zásadní dopady do soukromého sektoru ani
do státního rozpočtu. Smyslem směrnice 2009/109/ES je především přinést soukromým subjektům úspory,
což bude naplněno i její transpozicí do českého právního řádu. Ani reakce na rozhodnutí Kohlhofer a
Minarik v. Česká republika neočekává, že by mělo dojít k jakýmkoliv významným dopadům.
V případě zvolení varianty III se neočekávají žádné zásadní dopady do soukromého, ani do
veřejného sektoru. Cílem varianty III je také naopak přinést další zjednodušení nad rámec směrnice
2009/109/ES.
V případě zvolení varianty III je však možné dopady menšího rozsahu zaregistrovat. U
přeshraničních přeměn lze za určitý dopad považovat povinnost získat notářského osvědčení o splnění
zákonem stanovených požadavků u i jiných druhů přeshraničních přeměn, než je přeshraniční fúze, jak
je tomu dnes. Tento krok se však jeví jako logický. Stávající zákon o přeměnách obchodních
společností a družstev s výjimkou převodu jmění na zahraničního společníka a přeshraniční fúze jinou
formu přeshraničních přeměn totiž neupravuje. Také se zvažuje vypustit u § 365 zákona o přeměnách
obchodních společností a družstev odkaz na zvláštní zákon a nechat ověřit účetní závěrky auditorem
vždy, neboť mají zásadní význam. Zde však k přesnému vyčíslení neexistují reálné podklady. Počet
změn právních forem je však ve vztahu k jiným formám přeměn menší. S ohledem na tuto skutečnost se
dá očekávat, že dopady na soukromý sektor nebudou v tomto bodu vyšší než 5 000 000,- Kč ročně.
S ohledem na výše uvedené je možno uvést, že očekávané přínosy výrazně předčí možné dopady.
3.2. Konzultace
Za účelem přípravy návrhu novely zákona o přeměnách obchodních společností a družstev byla
sestavena pracovní skupina. Tato skupina se v průběhu jara 2010 každý týden pravidelně scházela.
Předmětem schůzek byly konzultace jednotlivých návrhů.
Členové pracovní komise se byli zástupci:
- advokátního stavu,
- notářů,
- Nejvyššího soudu,
- ekonomů a
- akademické sféry.
Pokud se týká možných dopadů právní úpravy do účetnictví a do předpisů upravující daně, byly tyto
návrhy konzultovány s Ministerstvem financí.
4. NÁVRH ŘEŠENÍ
4.1. Zhodnocení variant
K VARIANTĚ I
S ohledem na skutečnost, že je Česká republika členem Evropské unie a musí plnit z toho jí
plynoucí závazky, je nutné "nulovou" variantu zamítnout. Dále byly identifikovány i další potíže,
které je nezbytně nutné řešit. Jedná se především o nutnou reakci na rozhodnutí Evropského soudu pro
lidská práva Kohlhofer a Minarik v. Česká republika. Dále byly identifikovány další praktické
potíže, které by bylo velmi vhodné v zákoně o přeměnách obchodních společností a družstev řešit.
Stěžejní je řešení především otázek související s přeshraničními přeměnami.
K VARIANTĚ II
Transpozice směrnice 2009/109/ES je nutnost, která předkladatele k novele zákona o přeměnách
obchodních společností a družstev vede. Další nezbytnou změnou nutností je reakce na rozhodnutí
Evropského soudu pro lidská práva Kohlhofer a Minarik v. Česká republika a rozhodnutí Evropského
soudního dvora ve věci Cartesio. S ohledem na odůvodnění uvedených rozsudků se jeví jako vhodné, aby
na něj bylo reagováno právě v zákoně o přeměnách obchodních společností a družstev.
Provedení směrnice do českého právního řádu přinese zjednodušení v celé řadě oblastí. Dojde
především ke zrušení některých nadbytečných informativních povinností a umožnění využívat moderní
technologie pro informování jednotlivých společníků zúčastněných společností. V souvislosti s tím
byly identifikovány i významné ekonomické přínosy pro zúčastněné společnosti a družstva.
V souvislosti s výše uvedeným rozhodnutím Evropského soudu pro lidská práva, je třeba nastavit do
zákona takový model, aby všem společníkům bylo v soudním řízení umožněno projednat jejich námitky
týkající se neplatnosti přeměny a jejího zápisu do obchodního rejstříku.
V zákoně o přeměnách obchodních společností a družstev však byly identifikovány další nedostatky
poměrně významného charakteru, které přijetí varianty II nevyřeší. Tyto nedostatky se v mnohém jeví
jako značná komplikace pro uskutečnění některých druhů přeměn. Z tohoto důvodu by bylo vhodné
přistoupit k celkové revizi zákona a pokusit se identifikované problémy odstranit. Ani
minimalistická varianta II se tedy nejeví jako vhodná.
K VARIANTĚ III
Varianta III předpokládá hlubší revizi zákona a pokus o odstranění veškerých jeho nedostatků,
které vyplynuly z jeho praktického užívání. Za dva roky účinnosti zákona se ukazují některé jeho
nedostatky. I jen nedůsledné používání terminologie může mít velký dopad do praxe procesu přeměny a
může vést často ke sporům, které v konečném důsledku musí rozhodnout Nejvyšší soud.
V praxi se též ukazuje, že by měla být nastavena pravidla pro některé procesy, která zákon
doposud postrádá. Jejich neexistence opět vede k právní nejistotě, jak v daném případě postupovat.
Varianta III také předpokládá, že zjednodušením procesu přeměn dojde ke snížení transakčních
nákladů. Pokud bude varianta III přijata, ponese sebou poměrně značné ekonomické úspory pro
soukromou sféru. Pozitivní dopady lze očekávat i na státní rozpočet.
Varianta III samozřejmě předpokládá také zahrnutí stejných pozitiv jako v případě přijetí
varianty II. Z výše uvedených důvodů se jeví jako nevhodnější přistoupit k variantě III, tedy k
provedení komplexní revize zákona o přeměnách obchodních společností a družstev a přijmout potřebné
změny v této právní úpravě.
Závěr: Doporučuje se přijmout variantu III, tj. provést komplexní revizi zákona o přeměnách
obchodních společností a družstev. Důvodem proč nezvolit minimální variantu je především nutnost
vyšší právní jistoty a další úspory v oblasti transakčních nákladů.
4.2. Popis cílového stavu
Předkládaná novela by měla zajistit několik jednotlivých dílčích cílů. V souhrnu tyto cíle
povedou k jednoduššímu a jednoznačnějšímu nastavení pravidel pro přeměny a zajistí souladnost české
právní úpravy s komunitárním právem a Úmluvou.
Předně je třeba zajistit úplnou harmonizaci zákona o přeměnách obchodních společností a družstev
se směrnicí 2009/109/ES. Vzhledem k tomu, že je novela transpoziční, je vhodné zamyslet se i nad
dosavadním provedením Třetí, Šesté a směrnice 2005/56/ES. V některých případech je provedená
transpozice nepřesná, a tudíž by mělo dojít taktéž k její revizi. Stejně tak je nutné provést úpravu
zákona o přeměnách ve světle nosných bodů odůvodnění rozhodnutí Evropského soudního dvora ve věci
Cartesio.
Je třeba napravit nesoulad zákona o přeměnách obchodních společností a družstev s Úmluvou. V
reakci na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kohlhofer a Minarik v. Česká
republika se navrhuje přijmout taková opatření, která zajistí společníkům nesouhlasícím s přeměnou,
aby jejich námitky týkající se platnosti přeměny byly projednány v soudním řízení. Navrhuje se, aby
po zápisu přeměny do obchodního rejstříku řízení mohlo i nadále pokračovat s tím, že na výzvu soudu
navrhovatel změ