Žádost o nahlédnutí do spisu

Zákonná úprava obsažená v ustanovení § 66 a § 67 daňového řádu zakotvuje obecné právo daňového subjektu nahlížet do svého daňového spisu, resp. do jeho jednotlivých částí, které daňový subjekt označí, že do nich hodlá nahlížet. Za stejných podmínek je daňový subjekt oprávněn nahlížet, též do svých osobních daňových účtů, na nichž jsou evidovány jeho daňové povinnosti. Výjimkou z tohoto obecného práva daňového subjektu na nahlížení do svého daňového spisu je omezení tohoto práva ve vztahu k vyhledávací části spisu (viz § 65 daňového řádu), přičemž zde se jedná o omezení dočasné, alespoň pokud se jedná o důkazní prostředky zařazené do vyhledávací části spisu, či pomůcky zde zařazené (vhodným způsobem anonymizované), budou-li využity jako pomůcky v případě tohoto náhradního způsobu stanovení daně. Ovšem pro zabezpečení kontroly daňového subjektu i nad obsahem vyhledávací části spisu, do níž obecně není daňový subjekt oprávněn nahlížet, je daňový subjekt oprávněn k nahlédnutí do soupisu písemností obsažených ve vyhledávací části spisu, přičemž z tohoto soupisu nesmí být patrný samotný obsah písemnosti zařazené ve vyhledávací části spisu. Kontrola nad obsahem vyhledávací části spisu pomocí soupisu písemností zařazených ve vyhledávací části spisu se pak odehrává zejména v okamžiku jejich přeřazení z vyhledávací části spisu do příslušné části spisu mimo vyhledávací část spisu, když musí být patrno, která písemnost z vyhledávací části spisu byla přeřazena a to včetně toho do které části spisu, pod jakým pořadovým číslem a k jakému datu. Ovšem ani zákaz nahlížení do vyhledávací části spisu není bezvýjimečný, jelikož správce daně musí umožnit daňovému subjektu nahlédnout i do vyhledávací části spisu v těch případech, kdy není tímto nahlížení ohrožen zájem jiného daňového subjektu nebo jiných osob zúčastněných na správě daní anebo cíl správy daní a to v odůvodněných případech, kdy je to nutné pro další průběh řízení.

Samotné nahlížení pak může probíhat buď v úředních hodinách správce daně, anebo po dohodě se správcem daně i mimo tyto úřední hodiny správce daně pro veřejnost.

Součástí práva na nahlížení daňovým subjektem do svého daňového spisu, resp. částí jeho daňového spisu je i právo na pořízení doslovných opisů, kopií, výpisů nebo potvrzení skutečností v nich obsažených správcem daně k takové žádosti daňového subjektu, včetně ověření jejich shody s obsahem spisu. Toto právo náleží daňovému subjektu také ve vztahu k soupisu vyhledávací části spisu, jelikož jinak by byla kontrola daňového subjektu nad obsahem vyhledávacího spisu zpochybněna.

Správce daně je povinen o každém nahlédnutí do spisu povinen podle povahy věci pořídit protokol nebo úřední záznam, ve kterém uvede, do kterých částí spisu bylo daňovému subjektu umožněno nahlédnout. Spor mezi správcem daně a daňovým subjektem o rozsah nahlížení nemusí vzniknout pouze ohledně umožnění nahlížení do vyhledávací části spisu, ale i v případech "běžného" nahlížení do jiných částí daňového spisu, byť by se zde mělo jednat pouze o zdánlivé spory, spočívající spíše v nedorozumění stran projevené vůle daňovým subjektem, které jsou po jejich vyjasnění snadno odstranitelné již v samotném průběhu nahlížení. Otázkou však je to, zdali je v případech sporu o samotné umožnění nebo umožněný rozsah nahlížení podle ustanovení § 66 odst. 3 DŘ zde rozhodnutí, proti němuž by mohl daňový subjekt brojit odvoláním. Odpověď dává rozsudek Nejvyššího správního soudu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2018 čj. 9 Afs 85/2016-51, podle kterého z judikatury vztahující se k zákonu o správě daní a poplatků lze přiměřeně vycházet i nadále. I když se podle daňového řádu nevydává o rozsahu nahlížení do spisu žádné rozhodnutí, povaha tohoto úkonu zůstává stejná i nadále. Odepření nahlížení do spisu je tedy stejně jako podle předchozí právní úpravy úkonem (i když ne formalizovaným rozhodnutím), kterým se upravuje vedení řízení. Proti jednotlivým faktickým úkonům správce daně se obecně nelze bránit samostatnou žalobou proti nezákonnému zásahu podle § 82 a násl. s. ř. s. V obecné rovině lze proto uzavřít, že odepření nahlížení do spisu je v obvyklých případech faktickým úkonem správce daně, kterým se upravuje řízení. Nezákonnost těchto úkonů správce daně lze tedy zásadně namítat až v žalobě proti konečnému rozhodnutí podle § 65 s. ř. s. Vše nicméně závisí také na kontextu případu, tj. stavu řízení, délce jeho trvání a konkrétním postupu správce daně. Odepření práva nahlížet do spisu totiž může v určitých případech samo o sobě zasáhnout do práv daňového subjektu. Bude se jednat o výjimečné případy, ve kterých bude daňovému subjektu v rozporu se zákonem znemožněno nahlížet do podstatné části daňového spisu, což má za důsledek zásah do práva na spravedlivý proces, event. o případy, v nichž správce daně opakovaně a hrubě poruší pravidla pro zpřístupnění daňového spisu.

Také podle rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. 5 Afs 65/2009-128 ze dne 17. září 2010, byť i se dotýkal obdobné otázky při nahlížení do spisu podle dřívější právní úpravy, který je však zcela použitelný i na řešení této otázky, právě pro obdobu právních úprav v této věci. Tímto rozsudkem se Nejvyšší správní soud zkráceně řečeno přiklonil k řešení uvnitř úpravy daňového řádu, spočívajícím na existenci rozhodnutí o rozsahu nahlížení z materiálního hlediska, i pokud je zachyceno v písemnosti nemající některé náležitosti rozhodnutí (zde se jednalo o úřední záznam o nahlížení). K otázce plné jurisdikce správního soudnictví nad rozsahem umožněného nahlížení do vyhledávací části spisu, lze poukázat na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 17. 9. 2015 č. j. 62 Af 75/2014-230 (uveřejněném pod č. 3335/2016 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu) "[z]a účelem, aby soud plně dostál smyslu soudního přezkumu, pak ve fázi řízení, kdy se nemůže žalobce seznámit s obsahem vyhledávací části správního spisu (§ 66 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu), soud "supluje" procesní aktivitu žalobce a seznámí se s obsahem vyhledávací části správního spisu, a to z hlediska jeho relevance ve vztahu k odůvodnění zajišťovacího příkazu".

Příklad