Žádost o stanovení záloh na dani z příjmů právnických osob

Záloha na daň je povinná platba na daň, jejímž prostřednictvím je zajišťována budoucí daň, v okamžiku kdy ještě není budoucí daň známa, kterou je povinen daňový subjekt platit ve výši a lhůtách stanovených zákonem nebo rozhodnutím správce daně. Rozhodnutím správce daně je možné v odůvodněných případech stanovit zálohy jinak, než jsou stanoveny zákonem, popřípadě je správce daně také oprávněn povolit výjimku z povinnosti zálohovat daň, a to i za celé zdaňovací období. U nových daňových subjektů je správce daně oprávněn stanovit zálohy a to i z moci úřední s přihlédnutím k očekávané daňové povinnosti.

Zálohu zákon definuje jako platbu na zajištění budoucí daně, kterou je povinen daňový poplatník platit v průběhu zdaňovacího období, kdy ještě není známa a ani nemůže být známa výše budoucí daně. Zálohy, zaplacené v průběhu zdaňovacího období, se započítávají na úhradu skutečné výše daně.

Zálohy platí poplatník ve stanovené výši a ve stanovených termínech buď tehdy, kdy mu to daňové zákony ukládají, nebo pokud mu takovouto povinnost stanovil správce daně, u daňových subjektů, kterým nově vznikne povinnost platit daň, pro kterou zákon stanoví zálohy s přihlédnutím k očekávané daňové povinnosti a to i z moci úřední. Proti rozhodnutí o stanovení záloh se lze odvolat.

Důležitým a v praxi požadovaným beneficiem poskytovaným správcem daně je jeho zákonná možnost stanovit zálohy nižší. Správce daně má i možnost povolit svým rozhodnutí výjimku ze zákonné povinnosti daň zálohovat, a to i za celé zdaňovací období. Důležitá pro daňové subjekty je skutečnost, že v případě těchto rozhodnutí jde o rozhodnutí procesní povahy. Z toho vyplývá, že je možné o snížení záloh či povolení výjimky ze zákonné povinnosti zálohovat daň žádat i opakovaně, přičemž správce daně rozhoduje o každé žádosti, i když je původní rozhodnutí již v právní moci.

Pan Rozrazil, vědom si skutečnosti, že omezil svou podnikatelskou činnost, požádal v červnu finanční úřad o snížení záloh na 3. a 4. čtvrtletí z 500 000 Kč na 250 000 Kč. Správce daně usoudil, že je žádost oprávněná a rozhodnutí o snížení záloh panu Rozrazilovi vydal a doručil. Poté, co toto rozhodnutí nabylo právní moci, požádal pan Rozrazil o povolení výjimky z povinnosti zálohovat daň, protože zjistil, že se vlastně ocitl v hluboké ztrátě. Protože v tomto případě neplatí překážka věci rozhodnuté, finanční úřad musí o této žádosti rozhodnout a nemůže zastavit řízení. Tím ovšem není řečeno, že takovéto žádosti musí vyhovět.

Poplatník by měl svou žádost o snížení záloh řádně zdůvodnit (sezónnost, neopakovatelné jednorázové příjmy v předchozím zdaňovacím období, změna podnikatelských záměrů) a doložit tuto žádost příslušnými důkazními prostředky. Ani to však neznamená, že mu správce daně musí vyhovět, přestože z judikatury Ústavního soudu plyne, že v případě rozhodování správce daně o změně záloh, či zrušení povinnosti daň zálohovat, zde existuje veřejné subjektivní právo daňového subjektu na tyto změny v povinnosti zálohovat daň tak, aby zálohy na daň daňovým subjektem hrazené se pokud možno blížily předpokládané dani za dané období. Přístup správců daně k těmto žádostem totiž bývá rozdílný, co u jednoho správce postačuje, u druhého stačit nemusí. Proti rozhodnutí o žádosti se lze odvolat.

V této souvislosti ještě upozorňujeme, že poplatník daně z příjmů nemá povinnost platit zálohy, pokud ukončil činnost, z níž mu plynuly zdanitelné příjmy, nebo jestliže zanikl zdroj zdanitelných příjmů a to od splátky následující po dni, v němž došlo ke změně rozhodných skutečností; tyto skutečnosti poplatník oznámí správci daně.

Příklad