Odložená daň a kurzové rozdíly vyloučené ze zdanění: Interpretace Národní účetní rady I-50
Od roku 2024 mohou poplatníci daně z příjmů právnických osob využít možnost vyloučit nerealizované kurzové rozdíly vyplývající z pohledávek a dluhů vyjádřených v cizí měně ze základu daně. Využití tohoto režimu je dobrovolné, avšak aby bylo možné jej využít, je nutné správci daně vstup do tohoto režimu oznámit nejpozději do konce třetího měsíce zdaňovacího období, za které chce společnost tento režim využít, a je nutné v něm setrvat nejméně dvě zdaňovací období.
Vstup do tohoto režimu však přináší určité účetní a daňové důsledky, zejména ve vztahu k odložené dani, což podrobněji rozebírá Národní účetní rada ve své interpretaci I-50. Tento článek se zaměřuje na vysvětlení hlavních principů, které se vztahují k odložené dani v souvislosti s cizoměnovými přepočty a novým daňovým režimem vyloučení kurzových rozdílů.
1 Kurzové rozdíly a jejich vyloučení ze základu daně
Pohledávky a dluhy v cizí měně jsou k rozvahovému dni přepočítávány kurzem rozvahového dne. Toto přecenění má obvykle dopad do výsledku hospodaření. Podle dosavadní právní úpravy platné do konce roku 2023 jakýkoliv kurzový rozdíl (zisk či ztráta) vstupující do výsledku hospodaření také ovlivňoval výši základu daně z příjmů právnických osob.
Od roku 2024 však mohou poplatníci daně z příjmů právnických osob zvolit daňový režim, který umožňuje vyloučit zdanění nerealizovaných kurzových rozdílů. Tento režim tak vede k přechodnému rozdílu mezi účetní a daňovou hodnotou pohledávky nebo dluhu v cizí měně.
2 Vznik odložené daně
Podle výše zmíněné interpretace se při vstupu do režimu vyloučení kurzových rozdílů vytváří přechodný rozdíl mezi účetní a daňovou hodnotou cizoměnové pohledávky nebo d