Přestože se základní tříletá prekluzivní lhůta zdá být pro posouzení daňových sporů více než dostatečným časovým prostorem, v poslední době přibývá sporů v této oblasti. V našem časopise jsme se této otázce věnovali v č. 1/2021 v článku „Prekluzivní lhůta při kontrolních činnostech správce daně - výběr z judikatury“. Skutečnost, že od té doby přibyla řada nových judikátů z této oblasti, svědčí o tom, že zmíněná problematika je stále velmi živá. V úvodu dnešního příspěvku nejprve krátce shrneme rozsudky z předcházejícího článku a poté se budeme věnovat podrobněji judikátům novým
Prekluzivní lhůty - judikatura správních soudů
Ing.
Zdeněk
Burda,
daňový poradce BD Consult, s. r. o.
V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 12. 2017, čj. 8 Afs 151/2016-54, jsme se dozvěděli, že i v případě, že postup k odstranění pochybností trval neúměrně dlouho, jeho překlopení do daňové kontroly i tak startuje novou tříletou prekluzivní lhůtu pro vyměření daně. Pokud se daňovému subjektu zdál postup k odstranění pochybností příliš dlouhý, měl se případně v jeho průběhu bránit žalobou a požadovat jeho ukončení a vydání rozhodnutí (platebního výměru), nemůže však z jeho délky odvozovat nepřípustnost startu nové prekluzivní lhůty v důsledku zahájení kontroly.
Nejvyšší správní soud se dne 25. 7. 2019 pod čj. 10 Afs 182/2018-42 zabýval otázkou, zda zahájení kontroly před vyměřením daně startuje novou tříletou prekluzivní lhůtu, či je to možné pouze u kontrol zahajovaných až po vyměření daně. Soud došel k závěru, že v obou případech je spuštěna nová tříletá
prekluzivní lhůta
. (Ústavní stížnost proti tomuto rozsudku byla pod čj. I. ÚS 3252/19 ze dne 17. 12. 2019 odmítnuta). Dne 14. 6. 2007 pod čj. 5 Afs 104/2006-73 NSS posuzoval kauzu, kdy žalobce namítal, že kontrola byla nezákonně zahájena s daňovým poradcem, kterému zrušil plnou moc a odvozoval z toho uplynutí prekluzivní lhůty. Nejvyšší správní soud však nepovažoval plnou moc za zrušenou a kasační stížnosti nevyhověl. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2020, čj. 10 Afs 268/2019-53, zveřejněný ve Sbírce rozhodnutí NSS 5/2020 pod č. 4005/2020, obsahoval právní větu: „Zahájení daňové kontroly přerušuje prekluzivní lhůtu pro stanovení daně (§ 148 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu), byť správce daně před zahájením této kontroly nevyzval daňový subjekt k podání dodatečného daňového tvrzení (§ 145 odst. 2 daňového řádu), ač pro to podle zákona byly podmínky. Takovéto opomenutí správce daně sice je nezákonné, avšak nejde o takovou vadu, která by měla vztah k výši následně doměřené daně.“
Také další rozsudek NSS ze dne 25. 5. 2016, čj. 2 Afs 22/2016-43, byl zveřejněn ve Sbírce rozhodnutí NSS 7-8/2016 pod č. 3417/2016 s právními větami:„
I. Účinky výzvy správce daně podle § 145 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, na běh lhůty pro stanovení daně nejsou vyloučeny tím, že výše doměřené daně je odlišná od daně plynoucí z dodatečného daňového tvrzení podaného na základě uvedené výzvy.
II. Lhůta pro stanovení daně může být z důvodů uvedených v § 148 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, prodloužena opakovaně.
III. Po podání dodatečného daňového tvrzení na základě výzvy správce daně lze použít postupu k odstranění pochybností (§ 89 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu), aniž to má vliv na účinky výzvy na lhůtu pro stanovení daně.“
I„
Lhůta pro stanovení daně podle § 148 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, se prodlužuje o jeden rok pouze tehdy, pokud výzva k podání dodatečného daňového přiznání byla skutečně tím úkonem, na základě kterého došlo k doměření daně. Byla-li daň doměřena až na základě následně vedené daňové kontroly, není naplněna hypotéza uvedené právní normy a k prodloužení lhůty k stanovení daně nedochází.“
V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 6. 2017, čj. 1 Afs 362/2016-36, bylo řešeno hned několik námitek ohledně prekluze:
V první namítal, že odvolací orgán nesdílel názor prvostupňového správce daně, že se žalobce vyhýbal projednání zprávy o kontrole, a tudíž nemohla být odstartována nová
prekluzivní lhůta
v důsledku vydání platebních výměrů bez projednání zprávy o kontrole. Tuto námitku Nejvyšší správní soud neakceptoval, přístup daňového subjektu při domlouvání termínů projednání zprávy o kontrole nebyl ideální a postup správce daně nemohl být v důsledku toho vyhodnocen jako účelová snaha o nastartování nové prekluzivní lhůty. Další námitkou bylo nesprávné doručení platebních výměrů, což dle názoru žalobce nemohlo způsobit odstartování nové prekluzivní lhůty. Nejvyšší správní soud se jednak zabýval rozsahem nejasně formulované plné moci pro zástupce daňového subjektu a dále skutečností, že platební výměry byly daňovým subjektem prokazatelně předány jeho zástupci. Ze spisu však nebylo jasné, kdy k předání došlo, což je rozhodující otázka pro posouzení případně uplynulé prekluze
, proto Nejvyšší správní soud vrátil věc finančním orgánům ke zjištění zmíněné skutečnosti. Konečně třetí námitkou z hlediska prekluze
bylo tvrzení žalobce, že mezinárodní dožádání provedené správcem daně bylo pouze účelovým krokem za účelem prodloužení prekluzivní lhůty. S tímto argumentem však Nejvyšší správní soud nesouhlasil, mezinárodní dožádání v daném případě smysl mělo. A nyní již k novější judikatuře
1. Výzva k podání dodatečného daňového přiznání neprodlužuje lhůtu pro vyměření daně, pokud daňový subjekt odmítá dodatečné daňové přiznání doložit
(podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2022, čj. 3 Afs 319/2020-34)
Komentář k rozsudku č. 1
Ve výše uvedeném přehledu judikatury jsme odkazovali na „sbírkový“ rozsudek NSS čj.