Má-li správce daně v § 36 odst. 2 daňového řádu stanovenou povinnost první žádosti o prodloužení lhůty vyhovět, je zřejmé, že není na jeho uvážení, zda považuje důvody, které k žádosti vedly, za závažné. U této žádosti tak správce daně důvody pro žádost o prodloužení lhůty nezkoumá. Není tak důvodu trvat na tom, že i tato žádost musí být odůvodněna.