Peníze jako věc zastupitelná

Vydáno: 1 minuta čtení

Je logické, že u věci zastupitelné, jako jsou peníze, stěžovatelka po jejich smísení nemůže konkrétně určit, na jaký účel vynaložila finanční prostředky získané emisí dluhopisů. Pro Nejvyšší správní soud zůstává klíčové, že z okolností nastalých ve stěžovatelčině případě plyne (nebylo vyvráceno), že emise dluhopisů měla sloužit k uskutečnění tvrzených výdajů (investic). Pokud tedy byla získána určitá suma finančních prostředků (100 mil. Kč), přičemž minimálně stejný objem finančních prostředků byl následně vydán za účelem dosažení, zajištění či udržení zdanitelných příjmů (investice do nového vybavení, koupě pozemku atd.), má Nejvyšší správní soud za to, že je prokázáno, že získané peněžní prostředky byly za tímto účelem vynaloženy. Proto úroky z dluhopisů, kterými byly finanční prostředky získány, jsou daňově uznatelnými náklady ve smyslu § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů . Nejvyššímu správnímu soudu se rovněž jeví jako naprosto racionální shromažďovat finanční prostředky s předstihem před samotnou realizací záměru. Jestliže krajský soud stěžovatelce vytýká, že v okamžiku získání finančních prostředků neprobíhala žádná závěrečná jednání o nákupu pozemku, jedná se o požadavek, který je nepřípustně striktní. Daňové subjekty by tím byly nuceny nejprve téměř uzavřít např. kupní smlouvu, aby teprve posléze mohly začít zajišťovat finanční prostředky na celou transakci, což by je často stavělo do velmi nejisté situace.