Vznik škody je v jakémkoliv právním vztahu vždy velmi citlivou okolností, se kterou se pojí otázka prokázání odpovědnosti za škodu a její náhrada. V oblasti pracovních vztahů se s ohledem na význam těchto vztahů pro život tato otázka projevuje často mnohem důrazněji než v jiných vztazích. Jakým způsobem pramení odpovědnost za škodu, jak se hodnotí zavinění zaměstnance a jaký je rozsah možné náhrady škody? To jsou klíčové otázky, které se dotýkají zaměstnanců i zaměstnavatelů. V článku se podrobně zabýváme právními předpisy upravujícími odpovědnost zaměstnanců za škodu, včetně specifických případů, jako je ztráta věcí či schodek na svěřených hodnotách, a zkoumáme preventivní opatření, která mohou minimalizovat vznik nežádoucích událostí ve veřejném sektoru.
Náhrada újmy zaměstnancem v pracovněprávních vztazích obce
Vydáno:
23 minut čtení
Náhrada újmy zaměstnancem v pracovněprávních vztazích obce
Mgr.
Slávka
Kopačková
Pracovněprávní vztahy v obci
Pracovní vztahy v prostředí obce se řídí základní normou pracovního práva – zákonem č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“). V otázkách touto normou neupravených se postupuje podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“). S ohledem na specifické postavení obce, která má právní formu veřejnoprávní
korporace
, uplatní se na zaměstnance, kteří jsou úředníky, také právní úprava zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků, ve znění pozdějších předpisů. V právních vztazích odpovědnosti za škodu však rozlišení mezi úředníky a dalšími zaměstnanci obce, kteří nejsou do této kategorie zařazeni, nemá význam. Právní úprava zákoníku práce a občanského zákoníku se uplatní na všechny zaměstnance obce. Rozlišení těchto dvou kategorií může mít význam v otázkách posouzení odpovědnosti za škodu a často také v souvislosti s rozsahem způsobené újmy.Újma v právní úpravě a náhrada nemajetkové újmy
Pojem újma je ve srovnání s pojmem škoda širším pojmem. Zahrnuje jak majetkovou, tak nemajetkovou újmu. Právě majetková újma je označována jako škoda.
Zákoník práce v § 249 stanoví, že si má zaměstnanec počínat tak, že zaměstnavateli nezpůsobí nemajetkovou újmu. Její náhrada není zákoníkem práce výslovně upravena, uplatní se právní úprava stanovená občanským zákoníkem. Nejčastěji nemajetková újma vzniká zásahem do přirozených práv člověka, poškozením věci (kdy se nahrazuje cena zvláštní obliby), anebo pokud zaměstnanec škodu způsobil protiprávním činem, zejména porušil-li z hrubé nedbalosti důležitou právní povinnost či škodu způsobil úmyslně ze zavrženíhodné pohnutky (viz § 2971 občanského zákoníku).
Právní úprava zákoníku práce se soustředí na náhradu majetkové újmy, tedy škody. Je to odůvodněno tím, že nejčastějším důsledkem