Mgr. Slávka Kopačková

Pracovní poměr zaměstnance je nejčastěji založen pracovní smlouvou. Práva a povinnosti tohoto pracovního poměru se řídí zákoníkem práce a u některých zaměstnanců se uplatní také speciální právní úprava. Tak je tomu například u úředníků územních samosprávních celků, kde se ve vztahu speciality k zákoníku práce uplatní ta ustanovení, která tato právní úprava určuje jinak. Součástí těch zákonem stanovených práv je rovněž právo zaměstnance pracovat i pro jiného zaměstnavatele anebo vykonávat určitou činnost podnikatelským způsobem. V takovém případě však není na volném uvážení zaměstnance, zda bude tuto činnost provádět. S ohledem na zaměření tohoto článku na zaměstnance územních samosprávních celků se v dalším textu budu věnovat také specifikům ve vztahu k této skupině zaměstnanců.

Vnitřní předpisy jsou pevnou a nedílnou součástí každého zaměstnavatele. V případě veřejnoprávních zaměstnavatelů, kterými jsou i obce, je jejich význam ještě posílen zákonem stanovenou povinností vydat vybrané vnitřní předpisy. Přinášíme komplexní pohled na problematiku vydávání vnitřních předpisů se zaměřením na obce.

V červnu byla schválena dlouho očekávaná novela zákona o úřednících územních samosprávných celků . Přijaté změny nabydou účinnosti 1. 1. 2025, a protože se budou týkat všech obcí, je potřebné se na tyto změny připravit.

Pojem „veřejný pořádek“ slýcháme v běžném životě poměrně často. Obvykle jej používáme automaticky a nezamýšlíme se nad jeho definicí či upřesněním jeho obsahu. V právním prostředí je však nutné dát mu konkrétní hranice i obsah. Tato potřeba je žádoucí všude, nejčastěji však v oblasti komunálního práva.

Téma práce na dálku není novým tématem. Právní úprava tohoto institutu byla v určité podobě obsažena již od účinnosti stávajícího zákona 1) a jako úprava podmínek výkonu práce takového zaměstnance, který nepracuje na pracovišti zaměstnavatele, ale podle dohodnutých podmínek pro něj vykonává sjednanou práci v pracovní době, kterou si sám rozvrhuje. Tato úprava však neodpovídala skutečným potřebám praxe, zejména neupravovala veškeré otázky, které v souvislosti s výkonem práce tímto způsobem vznikají. V průběhu pandemie covid-19 se práce z domova rozšířila, využívali ji mnozí zaměstnavatelé. Dlouho očekávanou právní úpravu přinesla až tzv. transpoziční novela zákoníku práce 2) .

Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr (dále jen „dohody“) jsou v oblasti pracovního práva v poměrech České republiky dobře známým a také po léta často využívaným institutem. Ve srovnání se zahraniční právní úpravou se však až na výjimky jedná o velmi specifický prvek. I z těchto důvodů aktuálně doznala právní úprava dohod poměrně zásadních změn. Zaměříme se tedy na komplexní výklad jednotlivých dohod a upozorníme na aktuální změny v jejich právní úpravě.

Klient provozuje „rodinný penzion“. Je povinnost ze zákona vést knihu ubytovaných hostů?

Hodnocení zaměstnanců je jednou z nejdůležitějších činností prováděných vedoucím zaměstnancem. Dobře uskutečněné hodnocení zaměstnance má význam nejen pro vedoucího zaměstnance – pro kontrolu a řízení zaměstnanců. Je důležité také pro samotné zaměstnance, jejich zpětnou vazbu, motivaci či jistotu v pracovních vztazích. Významně může přispět ke stabilitě pracovního poměru a k vytvoření a udržení vzájemné důvěry mezi vedoucím a zaměstnancem. Hodnocení zaměstnance má své místo i v oblasti veřejné správy. Zde má logicky, s ohledem na specifika veřejné správy proti soukromoprávní oblasti, své odlišnosti. Tento příspěvek si klade za cíl seznámit čtenáře s těmito odlišnostmi a zejména poukázat na důležitost hodnocení zaměstnance i v této oblasti, a to jako nástroje účinného řízení a péče o zaměstnance.

Následně vám přinášíme dokončení příspěvku z minulého čísla časopisu UNES č. 12/2023, jenž si klade za cíl poskytnout komplexní pohled na právní úpravu, kterou zákon o registru smluv přináší a zodpovědět tak alespoň většinu otázek, se kterými se lze v praxi setkat.

Spolek jehož účelem je sportovní a tělovýchovná činnost, pořádání společenských a kulturních akcí, formou pořádání sportovních kroužků a příměstských táborů, chce zorganizovat Vánoční setkání u punče. Musí spolek vyřídit živnostenské oprávnění, pokud bude chtít prodávat vánoční punč, kávu a občerstvení?

Zákon o registru smluv1) není v našem právním řádu novinkou, přesto neustále vyvolává množství otázek, a to nejen ze strany subjektů, kterým je podle něj povinnost zveřejňování smluv určena. Tento příspěvek si klade za cíl poskytnout komplexní pohled na právní úpravu, kterou zákon o registru smluv přináší a zodpovědět tak alespoň většinu otázek, se kterými se lze v praxi setkat.

Do širokého povědomí se již nepochybně dostala informace o aktuální novelizaci zákoníku práce 1), a to zejména s ohledem na diskutovanou krátkou dobu do nabytí účinnosti, změnu právní úpravy dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr (dále jen „dohoda“), ale také s ohledem na dlouho očekávanou právní úpravu práce na dálku. Novela přinesla či nabytím účinnosti některých ustanovení v budoucnu také přinese mnoho dalších změn, které budou mít dopad do praxe obcí. Tento článek si bere za úkol seznámit čtenáře přehledně o všech klíčových změnách zákoníku práce provedených touto novelou a upozornit na otázky, kterým je aktuálně vhodné věnovat zvýšenou pozornost.

Obec je veřejnoprávní korporace, a pokud vstupuje do právních vztahů s jinými subjekty, jedná jako právnická osoba. Právní jednání obce má však s ohledem na její status veřejnoprávní korporace, která hospodaří s veřejnými prostředky, jistá omezení a specifika. Cílem tohoto článku je nejen objasnění mechanismu tvorby vůle obce při realizaci jejího právního jednání, ale také poskytnutí přehledu právních jednání, u kterých zákon o obcích stanoví specifické podmínky jejich platnosti, a také objasnění situací, za kterých je učiněné právní jednání obce neplatné.

Právní institut předsmluvní odpovědnosti je v občanském právu relativně novým, do zákona byl zahrnutý v souvislosti s rekodifikací občanského práva od 1. 1. 2014. V souvislosti s kontraktačním procesem se však předsmluvní odpovědnost za škodu uplatňovala i podle předchozí právní úpravy. Obec, jako právnická osoba, autonomně projevuje svou vůli navenek a vstupuje do právního jednání s jinými subjekty. Je tedy zřejmé, že i na ni se bude tato právní úprava vztahovat.

Vzdělávání je nedílnou součástí práv zaměstnanců v oblasti pracovněprávní. Je realizací povinnosti péče o zaměstnance, uložené zákonem zaměstnavateli, prostřednictvím vzdělávání zajišťuje zaměstnavatel jejich odborný rozvoj. Postavení zaměstnance územního samosprávního celku, který je úředníkem, má svá specifika, a to i v oblasti vzdělávání.

Obec v rámci samostatné působnosti pečuje o vytváření podmínek pro uspokojování potřeb svých občanů, a to i potřeby výchovy a vzdělávání. V rámci této své povinnosti je často také zřizovatelem školy, nejčastěji mateřských a základních škol, případně školských zařízení, jako je školní jídelna či školní družina či další. Tento článek si klade za cíl přehledně seznámit čtenáře s postavením obce coby zřizovatele školy a její možností zasahovat do její organizace a poskytování vzdělávání.

Skončení pracovního poměru úředníka se řídí ustanoveními zákoníku práce stejně jako v případě jakéhokoliv jiného zaměstnance. S postavením zaměstnance – úředníka jsou však spojena jistá specifika a ta se týkají i skončení pracovního poměru. Upozornění na odchylnosti v právní úpravě týkající se skončení pracovního poměru úředníků jsou předmětem tohoto příspěvku.

V následujícím příspěvku Vám přinášíme dokončení článku, který jsme uveřejnili v časopisu UNES č. 11/2022 na s. 24. Opět se budeme věnovat postavení obce jako zaměstnavatele a pracovněprávním souvislostem v prostředí obce.

Obec je veřejnoprávní korporace a jako jiné právnické osoby vstupuje do právních vztahů a realizuje svá práva a povinnosti. Toto jednání realizuje jednak prostřednictvím volených zástupců, ale také prostřednictvím svých zaměstnanců. Postavení zaměstnanců obce, ale i vznik pracovního poměru zaměstnance obce má ve srovnání s jinými zaměstnanci v oblasti soukromé sféry svá specifika. Tento článek si bere za cíl seznámit čtenáře s postavením obce jako zaměstnavatele a poskytnout základní informace o pracovněprávních souvislostech v prostředí obce.

Postavení úředníků územních samosprávných celků je upraveno zákonem o úřednících územních samosprávných celků , jejich postavení je však v mnoha ohledech specifické. Jako na subjekty vykonávající specifickou činnost ve veřejné správě jsou na ně kladeny vyšší nároky týkající se vzniku pracovního poměru, vzdělávání i povinností.