Ne vždy se časové možnosti jednotlivých účastníků daňových řízení shodují s představami toho, kdo jednání nařizuje. V některých případech však naopak dochází k obstrukcím a účelovým omluvám způsobeným snahou prodlužovat příslušné řízení či k přeceňování osobních důvodů pro neúčast na jednání. Judikatuře správních soudů v této oblasti se budeme věnovat v následujícím příspěvku.
Nad judikaturou na téma omluvenky v daňových řízeních
Ing.
Zdeněk
Burda,
daňový poradce BD Consult, s. r. o.
K minulé judikatuře
V našem časopise jsme této oblasti již věnovali pozornost v článku „Omluvenky a jejich dopad na daňové řízení“ v čísle 7/2016. V úvodu tedy provedeme tradiční krátké shrnutí judikátů z předchozího příspěvku. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2015, čj. 4 Afs 219/2014-31, vyplynulo, že daňový poradce jako zástupce daňového subjektu měl zájem o to, aby se zúčastnil výslechu svědka, byl však v den výslechu nemocný a řádně se omluvil. Výslech byl proto odložen. Sejná situace se opakovala o něco později, k opakovanému odložení výslechu již nedošlo. Nejvyšší správní soud nebyl nakloněn opakovanému odkládání výslechu svědka, pokud pracovní neschopnost zástupce daňového subjektu je dlouhodobější. Naopak za přiměřené považoval vyhovění první žádosti o odložení výslechu. Neprovedenému výslechu svědka v zahraničí se věnoval rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 8. 2013, čj. 5 Afs 83/2012-46, zveřejněný ve Sbírce NSS 12/2013 pod č. 2925/2013. Slovenský finanční úřad svědka předvolal, ten se však nedostavil a zaslal písemnou omluvu a prohlášení, které potvrzovalo údaje žalobce. Přesto však svědek nebyl již znovu předvolán a byl označen za nekontaktního. Nejvyšší správní soud s takovýmto hodnocením nesouhlasil a konstatoval, že neschopnost či neochota zahraničního správce daně provést výslech svědka nemůže být kladena k tíži daňového subjektu.
V rozsudku NSS ze dne 17. 6. 2015, čj. 2 Afs 78/2015-37, byla řešena naopak omluva správce daně, který vyzval daňový subjekt k umožnění zahájení kontroly. Ten řádně reagoval a do datové schránky finančního úřadu navrhl termín zahájení v provozovně daňového subjektu. Správce daně (údajně pro zahlcení datových schránek) nereagoval, kontrolu zahájit nepřišel a teprve později zaslal omluvu a určil nový termín zahájení kontroly. Daňový subjekt byl toho názoru, že nové zahájení kontroly je nezákonným zásahem správce daně, protože vlastní vinou nevyužil termín původního navrhovaného zahájení. Nejvyšší správní soud však tento názor neakceptoval a považoval nové zahájení kontroly za oprávněné. V kauze řešené NSS dne 28. 5. 2015 pod čj. 1 Afs 51/2015-39 daňový subjekt trval na ústním jednání u soudu a chtěl u něj být přítomen, přestože měl svého zástupce. Z průběhu celého řízení i dalších kauz však bylo zřejmé, že opakovaně žádal o odročení z důvodů své zdravotní indispozice a obvykle mu bylo vyhověno. V tomto případě však ani zdravotní indispozici neuváděl a žádal odročení jednání z důvodu údajného nedoručení předvolání všem účastníkům řízení. Jeho názory nebyly akceptovány, kromě toho se jednání zúčastnil osobně jeho zástupce.
Z rozsudku NSS ze dne 17. 2. 2005, čj. 2 Afs 5/2005-96, zveřejněného ve Sbírce rozhodnutí NSS 6/2005 pod č. 558/2005 vyplynula právní věta:
„Požádá-li účastník před zahájením jednání o jeho odročení z důvodu pracovní neschopnosti, kterou osvědčí, a z okolností případu, zejména z účastníkova dosavadního chování, zároveň není patrné, že omluva je motivována snahou prodlužovat soudní řízení, soud jednání odročí, neboť v daném případě jde o důležitý důvod ve smyslu § 50 s. ř. s
.“(pozn.: zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní).I další rozsudek NSS ze dne 21. 9. 2011, čj. 8 Afs 56/2010-73, byl zveřejněn ve Sbírce rozhodnutí NSS 5/2012. Daňový subjekt se z projednání zprávy o daňové kontrole omluvil pro nemoc, poté byl opakovaně předvolán pouze telefonicky, k projednání se nedostavil a správce daně považoval zprávu za projednanou tím, že mu ji zaslal písemně. Z rozsudku plyne, že takovýto postup byl nepřípustný, a to přesto, že odvolací orgán se snažil tento nedostatek odstranit pokusem o opětovné projednání zprávy o kontrole v rámci odvolacího řízení, což by NSS akceptoval, chyběly však dostatečné důkazy o tom, zda se tak skutečně stalo.
Nevyužití možnosti předvedení telefonicky se omlouvajícího svědka policií
se ukázalo být chybou správce daně dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 1. 2011, čj. 5 Afs 6/2010-101. V prvostupňovém řízení se svědek na předvolání nedostavoval, neúspěšné byly i pokusy o jeho předvedení. O jeho výslech se správce daně pokusil i v odvolacím řízení, kde si však již práci zjednodušil. Spokojil se se zjištěním, že na původní adrese se svědek nezdržuje, přičemž ale zjistil existenci adresy nové, kde svědek předvolání převzal a následně se telefonicky omluvil a dále již nereagoval. Správce daně pak již nevyužil možnosti jeho předvedení, což se ukázalo jako nesprávné, a Nejvyšší správní soud s tímto postupem nesouhlasil. Opakované omluvy zástupce daňového subjektu z projednání zprávy o kontrole byly posouzeny jako obstrukční činnost
v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 10. 2015, čj. 2 Afs 77/2013-69. Neuspěla ani námitka žalobce, že správce daně výslovně nereagoval na žádosti o prodloužení lhůt ze strany daňového subjektu, protože se mu nepodařilo doložit, jaké škody mu tato nereakce způsobila. A nyní již k další judikatuře správních soudů. 1. Zástupce daňového subjektu nestihl jednání
(podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2020. čj. 10 Afs 49/2020-35)
Komentář k judikátu č. 1
Zástupce žalobce obdržel předvolání k jednání, které bylo v časové kolizi s jiným jeho soudním jednáním. Nereagoval ovšem včas a teprve s prodlením požádal o odročení jednání na jiný den. Krajský soud mu nevyhověl, navrhl mu však, že jednání v daný den posune na dřívější hodinu, aby zástupce stihl i druhé jednání. Ten však nereagoval a v den jednání zaslal omluvu, že z důvodu dopravní zácpy v Praze nestihl vlak a žádá o odročení jednání. Žádo