Téma nezákonných kontrol stále nemizí ze soudních síní. Opět se po čase k němu vracíme a nabízíme vám výběr zajímavých rozsudků správních soudů. Zmíněné judikatuře jsme se v našem časopise již několikrát věnovali, a to v číslech 6/2019, 3/2022 a 3/2024. V úvodu tedy provedeme shrnutí dříve komentovaných rozsudků.
Nezákonná kontrola – judikatura správních soudů
Ing.
Zdeněk
Burda,
daňový poradce BD Consult, s. r. o.
Ústavní soud
stanoviskem Pléna Pl. ÚS-st. 33/11 ze dne 8. 11. 2011 umožnil provádění kontroly i v případech, kdy správce daně nemá konkrétní podezření
o nesplnění daňových povinností ze strany daňového subjektu, tedy namátkové kontroly. Výjimkou jsou případy v rozporu s principem proporcionality, minimalizace zásahů a nepřiměřených postupů porušujících právo na informační autonomii jednotlivce. V tomto nálezu také Ústavní soud zmínil nutnost vyloučení svévolného a šikanózního postupu správce daně
s odkazem na sp. zn. I. ÚS 1835/07 ze dne 18. 11. 2008 (z tohoto nálezu je možno vycházet jen v oblasti nepřípustnosti šikanózního postupu správce daně, v oblasti namátkové kontroly byl překonán výše zmiňovaným stanoviskem pléna ÚS).Kontrola je možná i u dokumentů, které byly správcem daně předtím akceptovány v rámci místního šetření,
jehož výsledky nejsou dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2016, čj. 5 Afs 2/2015-76, pro správce daně závazné. To však platí jen v případě, že limity místního šetření nebyly překročeny tak, že by šlo vlastně o jakousi „neformální kontrolu“. V takovém případě by totiž mohlo jít o opakovanou kontrolu, která má pro správce daně přísnější podmínky než první kontrola. Právě této otázce se věnuje i další rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 5. 2021, čj. 5 Afs 301/2019-30. Opakovaná kontrola nemůže být bezdůvodná, přísné jsou i nároky na vznik důvodů, pro které by mohla být provedena.
Nejvyšší správní soud zavázal krajský soud, aby v dalším řízení podrobněji prozkoumal, zda místní šetření nebylo ve skutečnosti zastřenou daňovou kontrolou. Pokud souběžně běží kontroly za více zdaňovacích období, pak dle názoru Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 4. 2015 pod čj. 7 Afs 44/2015-36 žaloba na nezákonnost kontroly v jednom zdaňovacím období nezpůsobuje nemožnost zahájení kontroly za období jiné.
Stejně tak není nevhodné, když správce daně zahájí kontrolu za více zdaňovacích období najednou, protože je to hospodárné.Právní věta: Pokud tedy chce daňový subjekt namítat nečinnost správce daně ve vztahu k doměrku daně, nestačí namítnout jen nečinnost samotnou, ale je nutno doložit, co způsobila.
„Samotná skutečnost, že
vyplynula z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 9. 2018, čj. 1 Afs 79/2018-29, (zveřejněného ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu 12/2018 pod č. 3807/2018). Nejvyšší správní soud dne 24. 7. 2018 pod čj. 8 Afs 56/2018-37 konstatoval, že v průběhu daňové kontroly uplyne
ve smyslu § 82 a násl. s. ř. s.,“ prekluzivní lhůta
pro stanovení daně, nečiní daňovou kontrolu prováděnou do okamžiku prekluze
nezákonným zásahemjen samotné tvrzení o délce kontroly nemůže obstát jako doložení nezákonného zásahu.
Na to navazuje rozsudek ze dne 8. 2. 2019, čj. 5 Afs 40/201833, s tím „že názor, že prodloužit lhůtu pro stanovení daně může jen takové oznámení o stanovení daně, které není zatíženo předcházejícími zbytečnými průtahy, nemá oporu v daňovém řádu.“
V kauze řešené Nejvyšším správním soudem dne 30. 10. 2018 pod čj. 8 Afs 144/2018-30 žalobce tvrdil, že kontrola neměla být ukončena dříve, než bude vyřízena jeho námitka na podjatost pracovníků správce daně. Nejvyšší správní soud konstatoval, že v daném případě neměla být podána „zásahová“ žaloba, ale svoji nespokojenost měl ventilovat žalobce nejprve v odvolání proti platebnímu výměru a následně případně v žalobě proti rozhodnutí o odvolání.
Rozhodování, zda při změně místní příslušnosti kontrolu dokončí původní místně příslušný správce daně, či již nový, by měla být vedena především zájmem na rychlost
a hospodárnost řízení. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 1. 2013, čj. 2 Aps 3/2012-33: „O nezákonný zásah vůči daňovému subjektu by mohlo jít v případě, pokud by správce daně tyto zásady nerespektoval a postupoval by vůči daňovému subjektu šikanózně či svévolně, například pokud by dosavadní správce daně daňový subjekt nepřiměřeně zatěžoval bezdůvodným vyžadováním jeho osobní účasti na prováděných úkonech.“
Daňový subjekt vyhrál soudní spor s tím, že kontrola neměla být vůbec zahajována, ale měl být vyzván k podání dodatečného přiznání. Neznamená to však v případě, kdy tato kontrola mezitím skončila doměrkem na dani, že by nemělo být věcně posuzováno odvolání proti tomuto doměrku. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 28. 11. 2018, čj. 10 Afs 149/2018-59, s tímto postupem finančních orgánů souhlasil a konstatoval, že
rozsudek soudu o nezákonném zásahu není automatickým důvodem pro okamžité zrušení napadených dodatečných platebních výměrů.
V kauze probírané v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 12. 2021, čj. 6 Afs 344/2020-29, byla řešena žaloba na nezákonný zásah správního orgánu požadující, aby soud označil kontrolu za nezákonnou a zakázal její pokračování. Důvodem byla skutečnost, že žalobkyně odmítala zahájení kontroly za další zdaňovací období do doby, než bude ukončeno řízení o její žalobě za předcházející období. Soudy však došly k závěru, že kontrola v daném případě vůbec neproběhla a že žalobkyně v podstatě v žalobě napadá doměřenou daň. (Ta jí byla pro nesoučinnost doměřena podle pomůcek.) Žaloba byla odmítnuta, neboť v případě nesouhlasu s doměřenou daní měla firma nejprve podat odvolání proti dodatečným platebním výměrům a v případě jeho zamítnutí pak žalobou proti rozhodnutí o zamítnutí odvolání.
Důvody pro vydání výzvy k dodatečnému daňovému přiznání namísto zahájení daňové kontroly
a způsob sdělení výzvy byly řešeny v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2021, čj. 5 Afs 256/2020-48. Správci daně se zdálo podezřelé, že poplatník, který v daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob vykázal příjmy ze závislé činnosti 60 000 Kč, n