Článek se zabývá situacemi, kdy třetí osoba omylem provede platbu za daňový subjekt. Článek v této souvislosti přináší podrobnou analýzu § 165 zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „daňový řád “), který na tuto situaci dopadá a nabízí řešení některých nesrovnalostí, které přináší správní praxe. Samotný článek je rozdělen do dvou dílů. První díl článku se nejdříve zaměřuje na novelizaci § 165 odst. 3 daňového řádu s účinností od 1. 1. 2021. Tato novelizace s účinností od 1. 1. 2021 byla provedena zákonem č. 283/2020 Sb. , kterým se mění zákon č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony. Předmětná novelizace byla přijata v návaznosti na judikaturu Nejvyššího správního soudu, která liberalizovala podmínky pro vrácení platby provedené za daňový subjekt omylem. Článek se zaměřuje na komparaci § 165 odst. 3 daňového řádu s právní úpravou účinnou do 31. 12. 2020. Následně článek poskytuje odpověď na otázku, v jakém okamžiku dojde k zaevidování platby do evidence daní ve smyslu § 165 odst. 2 daňového řádu . Poté se článek věnuje lhůtám pro podání žádosti o vrácení platby provedené za daňový subjekt omylem obsaženým v § 165 odst. 2 a 3 daňového řádu . V této souvislosti článek uvádí některé výkladové nesrovnalosti a poskytuje návrh na jejich řešení. Nakonec se první díl článku věnuje podmínkám, které musí třetí osoba splnit, aby správce daně mohl vyhovět žádosti dle § 165 odst. 3 daňového řádu . Článek se zaměřuje na situace, ve kterých správce daně je či není oprávněn vrátit platbu provedenou za daňový subjekt omylem, pokud správce daně eviduje na osobním daňovém účtu daňového subjektu či třetí osoby nedoplatek.
| Poznámka: Níže uvedený text je vyjádřením soukromého názoru autora, který se nemusí shodovat s právním názorem Finanční správy České republiky, a tedy nemůže založit nebo změnit případnou správní praxi v dané oblasti. |