Obec je povinna v souladu s místními předpoklady a zvyklostmi pečovat o potřeby svých občanů. Jednou z těchto potřeb je i pohřbívání svých blízkých a činnosti s tím související, tedy i provozování veřejného pohřebiště. Právní úprava ukládá provozovatelům mnoho různých povinností, ať už v případech provozování historických hřbitovů či při vzniku nového pohřebiště. Tento článek si bere za cíl seznámit obce s celým rozsahem těchto povinností a zodpovědět tak na otázky často kladené obcemi – provozovateli pohřebišť.
Pohřebnictví v obci
Mgr.
Slávka
Kopačková
Obec jako provozovatel veřejného pohřebiště
Právní základ pro stanovení povinnosti obce zajistit potřeby svých občanů spojené s pohřbíváním stanoví § 35 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obcích“). Tyto své povinnosti obce plní nejčastěji zřizováním vlastních veřejných pohřebišť. Právní úprava otázek týkajících se zřízení pohřebiště, jeho provozu a další otázky s tím spojené jsou soustředěny v zákoně č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pohřebnictví“). Ten chápe provozování veřejného pohřebiště jako službu ve veřejném zájmu, tedy službu sloužící společnosti (či širšímu společenství) a nikoliv jednotlivci. Charakteristické pro ni je financování veřejným rozpočtem a její kontrola a regulace státem. Zákon o pohřebnictví umožňuje tuto službu vykonávat pouze prostřednictvím dvou subjektů, kromě obcí jsou to ještě registrované církve nebo náboženské společnosti. Obec činnosti dle zákona o pohřebnictví vykonává v samostatné působnosti, je tedy na každé jednotlivé obci, jaký důraz na tuto povinnost bude s ohledem na místní zvyklosti a potřeby klást. Nemůže na zajištění těchto povinností rezignovat, zákon o pohřebnictví totiž stanoví povinnost zajištění veřejného pohřebiště dohodou s provozovatelem veřejného pohřebiště v jiné obci v okolí, pokud toto obec nemůže zajistit v územním obvodu své působnosti.