Koncentrace dokazování v odvolacím řízení představuje důležitý mechanismus pro efektivní průběh daňového řízení, který zásadně ovlivňuje prostor odvolatele pro předkládání důkazních návrhů. Zároveň zde platí zásadní procesní pravidla:
- odvolací řízení musí chránit odvolatele před překvapivým rozhodnutím a poskytuje jasný právní rámec pro komunikaci výsledků dokazování;
- lhůta pro reakci odvolatele je přísně časově limitována a podstatně ovlivňuje možnost navrhovat nové důkazy;
- Nejvyšší správní soud potvrdil, že zásada koncentrace důkazních návrhů v odvolacím řízení je skutečně platná a brání zneužití procesu pro neustálé prodlužování řízení.
Článek vysvětluje význam institutu tzv. seznámení dle § 115 daňového řádu, objasňuje, jak konkrétně judikatura řeší jeho problematické aspekty a jak lze efektivně reagovat na výzvy v odvolacím řízení. Nabízí i několik odpovědí na dosud nevyjasněné otázky.
Koncentrace dokazování v odvolacím řízení
Mgr.
Michael
Feldek,
Ph.D.,
Odvolací finanční ředitelství
|
Poznámka: Názory uvedené v tomto příspěvku jsou osobními názory autora, a nikoli instituce, u které působí.
|
V rámci odvolacího řízení vedeného podle daňového řádu je zásadním prostředkem komunikace odvolacího orgánu vůči odvolateli institut
seznámení s výsledky provedeného dokazování nebo odlišným názorem odvolacího orgánu
podle § 115 odst. 2 daňového řádu, na které je navázána
výzva k vyjádření se
a případnému návrhu na provedení dalších důkazních prostředků. Tímto způsobem se otevírá
dialog, který má svá pravidla
jak ve vztahu k časovému rámci, ve kterém probíhá, tak ve vztahu k jeho obsahu a podmínkám využití. Skutečný význam těchto pravidel, a dokonce i samotná jejich platnost se často stává
předmětem sporu
. Nejvyšší správní soud (NSS) v několika poměrně recentních rozhodnutích některá temná místa této problematiky osvětlil.1 Smysl a účel seznámení dle § 115 odst. 2 daňového řádu
Odvolací řízení podle daňového řádu se vyznačuje (samozřejmě mimo jiné) dvěma zásadními aspekty:
–
devolutivní efekt
podaného odvolání, kdy o něm zpravidla rozhoduje jiný orgán než ten, který vydal