Všichni bychom rádi zisk. Anebo nikoliv? Najdou se i tací, kteří své aktivity nevykonávají primárně za účelem zisku. V tomto článku se zaměříme na klíčové aspekty daňového režimu veřejně prospěšných poplatníků, objasníme legislativní vymezení, rozdíly mezi hlavní a vedlejší činností, specifika vedení účetnictví a možnosti daňových úlev. Přehledně shrneme, jaké příjmy jsou předmětem daně, jak lze optimalizovat daňovou povinnost a na co si dát pozor při správném vykazování a rozdělování nákladů. Tento článek je určen všem, kteří se pohybují v neziskovém sektoru a potřebují se zorientovat v aktuální daňové problematice veřejně prospěšných poplatníků.
Daňová specifika veřejně prospěšných poplatníků a neziskových organizací v dani z příjmů
Ing.
Petr
Koubovský
Při svém posouzení jsem primárně vycházel z těchto níže uvedených právních předpisů:
–
zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „NOZ“),
–
zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“),
–
pokyn GFŘ D-59 k jednotnému postupu při uplatňování některých ustanovení ZDP (dále jen „pokyn D-59“),
–
zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“),
–
zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „DŘ“),
–
zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoÚ“),
–
vyhláška č. 504/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „VPÚ“).
Veřejně prospěšný poplatník – úvod
Lze skutečně tak jednoduše konstatovat, že „neziskovka“ = „veřejně prospěšný poplatník“?
Pojem „nezisková organizace“ budeme v daňovém právu (ZDP) hledat marně. Tento pojem dokonce nenajdeme ani v NOZ. Jedná se totiž o slangový výraz, přičemž v ZDP jsou vymezeny obecně jako poplatníci daně z příjmů právnických osob, kteří nejsou založeni nebo zřízeni za účelem podnikání. Se schválením NOZ zavedl ZDP v tomto ohledu legislativní zkratku „veřejně prospěšný poplatník“ (viz § 17a ZDP).
Ve smyslu ZDP se tedy jedná o poplatníka (právnickou osobu) daně z příjmů právnických osob, který je v souladu se svým zakladatelským právním jednáním, statutem, stanovami, zákonem nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci založen za účelem výkonu činnosti (rozumějme hlavní činnosti), jež není podnikáním.
Rozlišení mezi hlavní a vedlejší činností, jak si dále ukážeme, je zásadní. Hlavní činnost nesmí mít podnikatelský charakter, naopak ta vedlejší podnikatelská může být a nezřídka také bývá. Ostatně i právní úprava spolků, v praxi zdaleka nejčastější forma neziskovky (např. sportovní TJ, Svaz zahrádkářů, Sokol) toto reflektuje (viz § 217 NOZ). Obdobně je tomu také u nadací (viz § 307 NOZ), které též mohou podnikat, nicméně tato jejich vedlejší činnost, resp. výtěžky z ní by měly sloužit jen k podpoře jejího účelu. A nejinak tomu je i v případě tzv. nadačního fondu dle § 394 NOZ.
Klíčové slovo „podnikání“ pak nalezneme v ustanovení § 420 odst. 1 NOZ, které stanoví:
„Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.“
Z výše uvedeného lze mimo jiné dovodit, že
bez příjmů z hlavní činnosti není ani veřejně prospěšný poplatník
. Tento závěr vyplývá též ze soudní judikatury (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 3 Afs 28/2021-37 z 30. 6. 2023)