K problematice prodloužení prekluzivní lhůty pro stanovení daně při nemožnosti uplatnit daňovou ztrátu podle § 38na ZDP v článku najdete detailní analýzu právní úpravy a judikatury. Klíčovým bodem je interpretace ustanovení § 38r odst. 2 ZDP, které prodlužuje prekluzivní lhůtu v případě existence možnosti uplatnit daňovou ztrátu, bez ohledu na faktické splnění podmínek podle § 38na ZDP. Rozbor judikatury Nejvyššího správního soudu, včetně rozsudků a pokynu GFŘ D-59, potvrzuje výklad, že prodloužení lhůty nastává i v situaci, kdy poplatník objektivně nemůže ztrátu uplatnit z důvodu podstatné změny ve složení osob či změny předmětu podnikání. Text zároveň předkládá argumentaci proti tomuto výkladu, zdůrazňuje princip proporcionality, právní jistotu a potřebu ústavně konformního výkladu, který by prodloužení lhůty vyloučil v případě objektivní nemožnosti uplatnění ztráty. Praktický příklad převodu tzv. shelf company ilustruje zásadní dopady na daňové subjekty a upozorňuje na nutnost prověřit historii společnosti z hlediska daňových ztrát.