Nevyřízené daňové přiznání před uplynutím 10leté lhůty aneb Změna dosavadní správní praxe

Vydáno: 10 minut čtení

Začátkem loňského roku došlo k zásadní změně ustálené správní praxe, a to v návaznosti na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu (NSS) ze dne 5. 2. 2025, čj. 1 Afs 231/2022-44. Nově platí, že až na tři výjimky nelze daň stanovit po uplynutí maximální 10leté lhůty pro stanovení daně § 148 odst. 5 daňového řádu (dále také jako „maximální lhůta“), a to i v situaci, kterou zavinil správce daně. Jednak půjde o dva případy související s trestním řízením dle § 148 odst. 6 a 7 daňového řádu, přičemž v této oblasti nedošlo ke změně dosavadní správní praxe. A nakonec jde i o novou situaci, kdy v posledních 12 měsících před uplynutím maximální lhůty podá daňový subjekt dodatečné daňové přiznání na daň nižší. V této situaci se maximální lhůta prodlužuje o jeden rok dle § 148 odst. 2 písm. a) daňového řádu.

 

Nevyřízené daňové přiznání před uplynutím 10leté lhůty aneb Změna dosavadní správní praxe
Mgr.
Tereza
Sládková
Do budoucna tedy platí, že není-li daň pravomocně stanovena před uplynutím maximální lhůty, nelze daň stanovit a správce daně konkrétní řízení zastaví. Má-li daňový subjekt za to, že mu zastavením řízení vznikla újma (např. nevyměřený nadměrný odpočet tvrzený v daňovém přiznání), lze se domáhat
kompenzace
prostřednictvím zákona č. 82/1998 Sb., tj. uplatněním nároku na náhradu škody.
Konkrétní postup správce daně Generální finanční ředitelství upravilo v nedávno zveřejněném metodickém pokynu čj. 13197/26/7700-50128-711513, ve kterém upravilo i vztah k vyp